Kriminalistické zkoumání ručního písma

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta Matěj Stehlík Kriminalistické zkoumání ručního písma Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Zdeněk Konrád, CSc. Katedra trestního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu):

2 Prohlašuji, že předloženou diplomovou práci jsem vypracoval samostatně a že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne

3 Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu práce, doc. JUDr. Zdeňku Konrádovi, CSc., za odborné vedení a poskytnutí mnoha cenných rad, které jsem při vypracování této práce využil. Mé díky patří také Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě za možnost nahlédnutí do vyšetřovacích spisů a čerpání informací v nich obsažených. Děkuji také všem, kteří se ochotně účastnili experimentů provedených v rámci této práce, bez jejichž pomoci by tato práce nemohla vzniknout. Svým nejbližším, rodině a přátelům chci touto cestou také poděkovat za morální podporu, vstřícnost a pochopení.

4 Obsah Úvod Pojem a historie písmoznalectví Historie písmoznalectví Písmoznalectví ve vztahu k jiným vědním oborům Písmoznalectví a grafologie Ostatní příbuzné disciplíny Proces psaní Školní norma písma Vývoj dětského písma Faktory působící na proces psaní Vnější faktory Vnitřní faktory Intoxikace a alkoholismus Objekty písmoznaleckého zkoumání Sporný materiál Typy písma Rozsah a motivace pisatele Zpracovatelnost materiálu v expertize Srovnávací materiál Ukázky písma Zkoušky písma Znaky písma a jejich kvalifikace Zvláštní objekty zkoumání Podpisy Měněné písmo Metodika a proces písmoznaleckého zkoumání Metody písmoznaleckého zkoumání Technické prostředky ke zkoumání Fáze písmoznaleckého zkoumání Písmoznalectví v praxi Experimentální část Vlastní písmoznalecké zkoumání Sporný materiál Srovnávací materiál K. V Srovnávací materiál K. H Srovnávací materiál P. Ch Srovnávací materiál J. P Závěr Měněné písmo Změna polohy při psaní Vliv alkoholové intoxikace na písmo Závěr Seznam použitých zdrojů Seznam příloh Resumé Summary Klíčová slova: Key words:

5 Úvod Písmo provází lidskou civilizaci od jejích naprostých počátků, od doby, kdy vyvstala potřeba zaznamenat mezilidskou komunikaci z nejrůznějších důvodů na hmotný substrát. Od svého vzniku se proměňovalo a vyvíjelo, od formy piktografické, kdy znak reprezentoval celé sdělení, přes písmo ideografické, kdy reprezentoval slovo či jeho část jako např. u písma egyptského, vedl tento vývoj až k alfabetickému písmu fénickému, řeckému a konečně ke vzniku dnešní latinky. 1 Až do vynálezu knihtisku se však v průběhu tohoto vývoje jednalo vždy o ruční formu písma, a jako takové odráželo písmo svého pisatele v tom smyslu, že jej bylo možno odlišit od písma jiných pisatelů. Vyvolaly-li vznik písma potřeby hospodářské, tedy uzavírání smluv a tvorba evidencí, je nepochybné, že s vývojem písma šel též ruku v ruce vývoj snah o jeho padělání. A byl to tentýž ekonomický zájem, vedoucí ke vzniku písma, který vedl též ke snaze o odhalení těchto padělků, či o identifikaci pisatele neznámého textu, a nárůst těchto snah způsobil vznik a rozvoj písmoznalecké disciplíny. Jelikož se postupem času stalo spíše odvětvím kriminalistické identifikace, hovoříme tak dnes o kriminalistické identifikaci ručního písma. Za téma své diplomové práce jsem si zvolil písmoznaleckou identifikaci z důvodu mého velkého zájmu o trestní právo a kriminalistiku, kdy již během studia jsem se zaměřoval na předměty do těchto oborů spadající. Práci z oblasti kriminalistiky jsem si zvolil především pro možnost vědeckého bádání, zkoumání ručního písma pak pro možnost provedení široké škály vlastních experimentů. Cílem této diplomové práce je proto představit zkoumání ručního písma jako kriminalistickou disciplínu, objasnit základní zásady písmoznalecké expertízní činnosti a způsoby, jimiž tato činnost probíhá, s jejím vysvětlením na konkrétních příkladech a provedených experimentech. Naopak tato práce neusiluje o vyčerpávající popis všech procesů a postupů, kterých je v písmoznalecké praxi využíváno, neboť se jedná o velmi široký obor, který zahrnuje též jazykovou analýzu textu a prolíná se s mnoha jinými vědeckými disciplínami. 1 BLAŽEK, Petr, Jiří VALEŠKA a Viktor PORADA. Expertiza ručního písma. 1. vyd. Praha: Kriminalistický ústav VB, 1984, s

6 Práce je rozdělena do pěti hlavních kapitol, přičemž v kapitole prvé je stručně analyzován pojem písmoznalectví a kriminalistické identifikace ručního písma, historie tohoto oboru a jeho vztah k jiným souvisejícím vědním oborům. Ve druhé kapitole je podrobně rozebrán samotný proces psaní a vzniku písemného návyku, a zejména faktory, které na písmo působí a které jej ovlivňují. Ve třetí kapitole jsou rozebrány objekty, které písmoznalectví zkoumá, je vzájemně odlišen sporný a srovnávací materiál, přičemž je pojednáno o jejich vztazích k trestnímu právu procesnímu, a dále jsou analyzovány významné znaky v písmu, kterých je využito v experimentální části. Ve čtvrté kapitole je zpracována metodika samotného písmoznaleckého zkoumání, přičemž jsou popsány metody a technické prostředky, jichž je využíváno, přičemž je důraz kladen na nové pokroky v této oblasti a na technické prostředky, které jsou do písmoznalecké praxe zaváděny v nejnovější době. V této kapitole jsou také zužitkovány poznatky, čerpané ze spisů Okresního státního zastupitelství v Ostravě, a jejich srovnání s již existujícími statistikami. V páté a poslední kapitole jsou podrobně rozebrány experimenty, které byly za účelem vypracování této práce provedeny, jednalo se o mé vlastní písmoznalecké zkoumání, určené k zjištění neznámého pisatele získané písemnosti, dále o statistiku nejčastějších způsobů, jaké jsou voleny k úmyslné změně vlastního rukopisu, a o zkoumání vlivu, jaký má na písmo změna písařské polohy a alkoholová intoxikace

7 1. Pojem a historie písmoznalectví Písmoznalectví, jak uvádí Radovan Blažek, spadá do rámce kriminalistické techniky a slouží jako jedna z metod kriminalistické identifikace; zabývá se zkoumáním písemných stop. 2 Pod tento znalecký obor však spadá jednak zkoumání ručního písma, jednak zkoumání písma psacích strojů. Tato práce se bude zaměřovat na prvou z oblastí, tedy na analýzu ručního písma, avšak bude pro tento obor používat pro zjednodušení též nadřazeného pojmu písmoznalectví, ač si je autor práce vědom, že tyto disciplíny nejsou totožné a vzájemně zaměnitelné. Jak uvádí jiní autoři, zkoumání ručního písma se zabývá písemným projevem člověka s cílem identifikace pisatele, tj. osoby, která text vytvořila. 3 Tento obor se tedy zabývá písemnými kriminalistickými stopami, o nichž bude pojednáno dále, konkrétně těmi, jejichž pisatel nebyl spolehlivě určen za pomocí jiných kriminalistických metod. V praxi se vyskytují rozličné písemné projevy, které buďto byly přímo použity ke spáchání trestného činu, ať už jde o výhružné dopisy, písemnosti vytvořené za účelem pomluvy, projevy, jimiž osoba nabádala jinou k trestné činnosti, její trestnou činnost organizovala, či ji v jejím provádění utvrzovala, či texty, psané za účelem uvedení jiného v omyl, apod. Dále může jít o dokumenty, jež přímo ke spáchání určitého trestného činu nesloužily, jsou však kriminalisticky relevantní, neboť slouží k vytvoření vyšetřovacích verzí, např. písemnosti, dosvědčující přítomnost osoby na určitém místě, objasňující vztahy mezi konkrétními osobami, atd. Kromě těchto tzv. souvislých textových projevů, se však písmoznalectví zaměřuje také na tzv. projevy izolované, mezi něž se řadí především analýza podpisů. Jedná se svým významem o nemalou oblast zkoumání, kdy si mezi listinami, jež budou středem písmoznaleckého zájmu, lze mimo již vyjmenované představit vše od směnek, smluv, účetních a jiných dokladů, potvrzení a žádostí, až po identifikační průkazy či podpisové vzory a jakékoli jiné dokumenty, které mohou podpis obsahovat. Vedle zkoumání ručního písma však v rámci písmoznalectví stojí též tzv. jazyková expertiza, která si neklade za cíl určit pisatele sporného textu, nýbrž jeho 2 BLAŽEK, Radovan. Písmoznalectvo v kriminalistike a v trestnom konaní. Vyd. 1. Bratislava: Právnická fakulta Univerzity Komenského, 2011, str STRAUS, Jiří a kol. Kriminalistická technika. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, s

8 autora, přičemž tyto osoby mohou být zcela odlišné. Na rozdíl od grafické stránky, kterou zkoumá analýza ručního písma, se jazyková analýza zabývá zejména stránkou lexikální, gramatickou a syntaktickou. 4 Autorství dokumentu bývá touto disciplínou určováno nejen pro potřeby trestního řízení, ale zejména z důvodů politických či literárně-historických; od expertizy ručního písma se liší také tím, že namísto ukázek a zkoušek písma vyžaduje jazykové ukázky a jazykové zkoušky, 5 které pochopitelně nemusí být ručně psány. Tato práce se bude nicméně nadále věnovat pouze zkoumání grafické stránky ručního písma, a to zejména z rozsahových důvodů Historie písmoznalectví Jak už bylo v předchozích odstavcích nastíněno, středem písmoznaleckého zájmu jsou listinné materiály, které lidskou civilizaci provázely od samého vzniku. Význam získal rukopis a písmo vůbec ihned po svém zrodu, respektive poté, co se začalo využívat k tvorbě smluv a jiných právních dokumentů, kdy se stalo nástrojem státního aparátu, a kdy začalo lidstvo provázet v jeho ekonomickém a společenském životě. Nedlouho poté ostatně písmo získalo i kriminalistický význam, jelikož záhy začala být zpochybňována jeho pravost a jeho napodobování začalo být účelově využíváno. Jak uvádí Straka, traduje se, že již někteří římští císařové si nechávali jednak vyrábět falzifikáty a jednak si nechávali prověřovat, zda jim nejsou falzifikáty předkládány. 6 Ač se po následující staletí písmo rozvíjelo nemalou rychlostí, písmoznalectví příliš bouřlivý rozvoj neprodělalo, když se již od svých antických počátků až do poloviny 20. století vyvíjelo společně s grafologií. Jak uvádí Fanta, prvopočátky rozvoje této disciplíny byly spjaty převážně s paleografií. 7 Jako již v dobách starého Říma, též v raném novověku se písmoznalectví orientovalo převážně na zjišťování padělků a způsobů padělání písma a rukopisu. 4 MUSIL, Jan, Zdeněk KONRÁD a Jaroslav SUCHÁNEK. Kriminalistika. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Beck, 2004, XXIII, str STRAUS, Jiří a kol. C. d., s STRAKA, Jiří. Písmoznalectví expertiza ručního písma jako významný důkaz v trestním i občanskoprávním řízení. Trestní právo. 2006, č. 4, s. 4 7 FANTA, Otto. Soudní grafologie. In: ŠEJNOHA, Josef. Systém kriminalistického vzdělání. Praha: F. Kodym, 1936, str. 265 a násl

9 První vědeckou publikací v oboru byla roku 1603 kniha L Avis pour juger les inscriptions en faux francouzského učitele písma François Demella, která se zabývala právě analýzou písemných padělků. Nedostalo se jí však zasloužené pozornosti jako práci Camilla Baldiho, jehož Trattato Come Da Una Lettera Missiva Si Conoscano La Natura E Qualità Dello Scrittore, vydané v roce 1622, se stalo základním pramenem grafologie. Písmoznalectví, čili soudní grafologie, jak se tento obor nazýval počátkem 20. století, si však na významnější publikaci muselo počkat dalších 43 let. V roce 1665 vychází Traité des inscriptions en faux et reconnaissances d'écritures et de signatures dalšího učitele písma, Jacquesa Raveneaua, které bylo považováno za jakousi učebnici písmoznalecké expertizy; zabývalo se nicméně rovněž převážně padělky a jejich odhalováním. Není náhodou, že obě francouzská díla, která byla pionýry v oboru, byla vytvořena učiteli písma, čili tzv. maitres écrivains. Tito byli sdruženi ve společnosti, založené roku 1570 dekretem krále Karla IX. Šlo o sdružení soudních expertů, kteří byli povoláváni k písmoznaleckému zkoumání a analýze písma, a na něž byly kladeny poměrně velké nároky. Nebylo přípustné jiné než římskokatolické vyznání, adepti museli vést dobrý a mravný život. Pro přijetí bylo nutné složit zkoušku z krasopisu, pravopisu a aritmetiky 8, jelikož se považovalo za nezbytné, aby ti, kdo se měli stát experty písma, toto ovládali na mistrovské úrovni. Společnost následně v roce 1727 přijala nový statut a přetvořila se na akademii, načež byla v roce 1797 rozpuštěna. Jak bylo uvedeno výše, až do 50. let 20. století se písmoznalectví vyvíjelo spolu s grafologií, ač jde o dvě naprosto odlišné vědecké disciplíny, sloužící zcela jiným účelům a používajících k jeho dosažení zcela odlišných metod. Pro upřesnění je však třeba uvést, že zde vlivem moderního a dřívějšího označování dochází k jisté pojmové mystifikaci. Jak uvádí Fanta, vědeckou grafologií se rozuměly tři dílčí obory pracovní a vědní: fysikální a chemické prozkoumání písma, soudní srovnávání písma a charakterologický výklad písma 9 Fyzikálním a chemickým prozkoumáním písma se rozumí dnešní technické zkoumání dokladů a listin, soudním srovnáváním písma písmoznalectví a teprve charakterologickým výkladem písma dnešní grafologie. 8 GUILLAUME, James. Maitres écrivains. In: L'Institut français de l'éducation [online]. [cit ]. Dostupné z: 9 FANTA, Otto. C. d., s

10 K obhajobě označení písmoznalectví jako tzv. soudní grafologie uvádí Fanta, že z nedorozumění bývá všeobecně za grafologii mylně a nesprávně pokládáno výlučně pouze charakterologické vykládání písma. 10 Z nejvýznačnějších písmoznaleckých publikací počátku 20. století je třeba uvést jednak práci L' expertise des documents ecrits z roku 1936 předního francouzského kriminalisty Edmonda Locarda. Ten nejen, že stál u zrodu a rozvoje písmoznalecké expertizy jako takové, ale je považován za zakladatele moderní francouzské kriminalistiky, když svou několikasvazkovou prací Traité de criminalistique, jejíž je výše zmíněné dílo součástí, ovlivnil mnoho svých následovníků. 11 Locardova písmoznalecká publikace pokrývá široké spektrum problémů, a to od metod falsifikace písemností, přes způsoby fyzikální a chemické analýzy dokumentů, k analýze písma rukou vedenou či rukou nedominantní, až k rozpracování metod určení psacího tahu v místech jeho křížení. Kniha se ale zabývá i mnoha příbuznými a s písmem jen částečně souvisejícími tématy, jako např. nápisy na zdech a jiných vertikálních površích, či kryptografií způsoby šifrování písma a metodami rozkrytí takovýchto šifer. V anglosaském světě je klíčová práce Alberta S. Osborna Questioned Documents, původně vydaná už v roce 1910, z níž dodnes písmoznalecká expertiza v angloamerickém systému vychází, a čerpá z ní ostatně i práce Locardova. Osborn se, obdobně jako francouzský expert, věnuje vlivům působícím na proces psaní, vyjadřuje se ke kvalitám srovnávacích materiálů pro písmoznalecké zkoumání, a zabývá se individuálními znaky písma, které písmoznaleckou identifikaci usnadňují. Prvním z průkopníků grafologie na našem území byl bezesporu Robert Saudek, ač většinu svého díla věnoval především grafologii vědecké a experimentální, např. v díle Vědecká grafologie, vydaném v r Soudní grafologii se věnuje zejména v knize Zločin v písmě z roku 1933, kde především obhajuje vědeckost a objektivitu písmoznaleckého zkoumání, a to na příkladu materiálů z Dreyfusova procesu. Na něj pak navázal Otto Fanta v již citované knize Josefa Šejnohy, Otto Fanty a Ladislava Moravce Systém kriminalistického vzdělání, kdy se ve svém příspěvku Soudní grafologie podrobně zabývá jak historií písmoznalectví, kdy čerpá z práce Locardovy, 10 Ibid. 11 MUSIL, Jan, Zdeněk KONRÁD a Jaroslav SUCHÁNEK. Kriminalistika. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Beck, 2004, XXIII, str

11 objekty písmoznaleckého zkoumání a znaky písma, tak i potřebností kvalitního srovnávacího materiálu, zvláštnostmi expertizy podpisů či podobnostmi v rukopisech sourozenců. Závěrem pak rozpracovává londýnský případ Adolfa Becka, jeden z největších justičních omylů, v němž byl dvakrát vlivem omylnosti svědecké výpovědi a chybných znaleckých postupů Beck odsouzen za opakované podvody, jichž se dopouštěl jiný britský občan. Zajímavé na tomto případu bylo též pochybení písmoznaleckého experta, která kromě chybné metodologie spočívala v tom, že vybral mezi četnými, silně vzájemně se lišícími formami písma jen ty podobné a došel tak k zjištění, že všechny zkoušky písma pocházejí od jednoho a téhož pisatele a že je Beck napsal písmem úmyslně přeměněným. 12 Je pozoruhodné, že nesprávná práce se srovnávacím materiálem je kardinálním problémem písmoznaleckého zkoumání, a stále, 70 let po tomto pojednání a 90 let po Beckově případu, je na tyto nedostatky upozorňováno v článcích a odborných kruzích. 13 Klíčovou publikací pro dnešní písmoznalce je bezesporu práce Petra Blažka a Jiřího Valešky Expertiza ručního písma, vyšlá v roce Autoři se v ní zabývají zejména faktory, působícími v procesu psaní, objekty písmoznaleckého zkoumání a znaky písma, metodami a metodologií expertizy, dále např. zvláštnostmi zkoumání jednotlivých objektů podpisů, dětského písma, číslic, paraf, apod., a v neposlední řadě též vlivem intoxikace na písmo či způsoby měnění vlastního písma. Práce, ač od jejího vydání uplynulo již třicet let, je dodnes nepřekonána, a nebyla dosud nahrazena žádnou publikací, která by obor písmoznalecké expertizy pokrývala v tak velkém rozsahu a do tak důkladných detailů, jako práce těchto písmoznalců Písmoznalectví ve vztahu k jiným vědním oborům Jak bylo uvedeno výše, písmoznalectví spadá mezi obory kriminalistické techniky a společně s ostatními disciplínami v tomto rámci slouží jako jedna z metod kriminalistické identifikace. Pod písmoznalectví se, jak bylo uvedeno výše, zahrnuje jednak zkoumání ručního písma, jednak zkoumání písma psacích strojů. Ač se tato 12 FANTA, Otto. C. d., s Např. VALEŠKA, Jiří. Kvalitní srovnávací materiál předpoklad úspěšné expertizy ručního písma a podpisu. Bulletin advokacie. 1994, č. 9, s , či STRAKA, Jiří. Písmoznalectví expertiza ručního písma jako významný důkaz v trestním i občanskoprávním řízení. Trestní právo. 2006, č. 4, s

12 práce soustředí pouze na první z disciplín, je však třeba uvést, že např. v anglosaských zemích tyto splývají společně s technickým zkoumáním dokumentů a listin, které je v našem prostředí zcela odlišným oborem. Společně pak jsou tyto tři obory popisovány jako tzv. zkoumání sporných dokumentů (questioned documents examination) Písmoznalectví a grafologie Kriminalistické zkoumání ručního písma má z ostatních vědních disciplín bezesporu nejblíže ke grafologii. Tato se rovněž zabývá zkoumáním ručního písma, avšak jelikož jde o disciplínu psychologickou, snaží se identifikovat spíše psychické, popř. též tělesné vlastnosti pisatele. Jak bylo uvedeno výše, vývoj písmoznalectví a grafologie vedl celá staletí po totožné linii, až v polovině 20. století se tyto obory začaly rozlišovat. Přestože je dnes zřejmé, že jde o obory naprosto odlišné a jejich nahrazení je nepřípustné, je zřejmé, že orgány činné v trestním řízení tohoto příliš nedbají a nezřídka se stává, že je za účelem identifikace pisatele sporného textu povolán namísto písmoznalce grafolog. Dle Seznamu znalců, vedeného Ministerstvem spravedlnosti, jde navíc o zcela odlišné znalecké specializace, kdy písmoznalectví je zvláštním oborem, grafologie pak spadá do oboru Školství a kultura, odvětví Psychologie, specializace grafologie. Na tyto nedostatky poukazuje ve svém článku Václava Musilová, která pojednává o stálé potřebě vypracovávání revizních písmoznaleckých posudků z důvodu, že k vypracování prvního znaleckého posudku ve věci je právě povolán grafolog na místo písmoznalce. Jde však o zcela zásadní pochybení policejního orgánu. Ke znalcům grafologům uvádí, že jejich společným znakem je absence potřebné kvalifikace a s tím těsně související vysoká chybovost. Nemají zkušenosti s vnitřní variabilitou rukopisných znaků, natož variabilitou u podpisů, uplatňují vágní a neověřitelná subjektivní hlediska a zejména jsou pro ně typické nedostatky týkající se základních postulátů oboru a překračování obecně platných limitů. Tak vyslovují např. kategorické závěry tam, kde 14 Zejména SAFERSTEIN, Richard. Criminalistics: an introduction to forensic science. 3rd ed. New Jersey: Prentice Hall, 1987, XI, s , NORWITCH, Frank H. a Howard SEIDEN. Questioned Documents. STUART, James H. (ed.), Jon J. NORDBY (ed.). Forensic science: an introduction to scientific and investigative techniques. 2nd ed. Boca Raton: CRC Press, 2003, s , či OSBORN, A. S. Questioned documents. New York: Boyd printing company, 1952, s

13 to povaha zajištěných materiálů neumožňuje a kde by zkušený znalec byl velmi opatrný. 15 Odvaha znalců grafologů uvádět kategorické závěry i v poněkud sporných věcech bude právě tím důvodem, proč jsou někdy chybně povoláváni na místo písmoznalců. Jak uvádí autorka v článku dále, nejmarkantnějším případem v této věci je případ, jí označený jako Fenomén A. G. Jak bylo zjištěno z Evidence znalců a tlumočníků, vedené Ministerstvem spravedlnosti, jedná se o paní Annu Grabowskou, soudní znalkyni z oboru Školství a kultura, odvětví psychologie, specializace grafologie. 16 Tato ve svých posudcích soustavně používá grafologických metod k identifikaci pisatele sporných textů, a to tak, jak uvádí V. Musilová, že dle sporného textu vypracuje tzv. grafologický profil pisatele, který porovnává s grafologickým profilem pisatele srovnávacího materiálu. Při tom používá k porovnání následující znaky osobnosti, jako je kreativita, fantazie, dynamická sféra emocí, typ prožívání, vztah k sobě a k jiným, rysy vůle, způsob myšlení, zdrženlivost, vztah k hodnotám, apod. Na základě shody těchto vlastností v grafologickém profilu pisatele sporného a srovnávacího materiálu pak tato znalkyně vyvozuje totožnost těchto pisatelů. Situace je o to více paradoxní, že tuto metodu používá na sporný materiál v rozsahu podpisu či parafy, za srovnávací jí pak slouží text, psaný kurzívním písmem. Přitom je zřejmé, že grafologický profil není možné vypracovat na základě podpisů či paraf; paní znalkyně chybně používá metod grafologie, které zcela zcestně aplikuje namísto řádného písmoznaleckého zkoumání. Jak uvádí V. Musilová, paní znalkyně tuto svou odbornou nedostatečnost zdůvodňuje v úvodu svých posudků tak, že grafologie jakožto širší pojem zahrnuje písmoznalectví, avšak v hlavičce svých posudků tyto rozlišuje, když uvádí poskytování služeb osobního charakteru: činnost grafologů, písmoznalectví 17 Paní Grabowská má pravdu v tom, že grafologie jako širší 15 MUSILOVÁ, Václava. Písmoznalecké revizní posudky v širších souvislostech aneb Grafolog není písmoznalec! Kriminalistický sborník. 2009, č. 5, s Znalkyně Anna Grabowská. Evidence znalců a tlumočníků [online]. [cit ]. Dostupné z: srov. případně též: Šarlatánka s razítkem úředního znalce kriminalizuje nevinné. Česká televize [online] [cit ]. Dostupné z: sarlatanka-s-razitkem-uredniho-znalce-kriminalizuje-nevinne/ 17 MUSILOVÁ, V. C. d., str

14 obor zahrnovala písmoznalectví, avšak jak bylo uvedeno výše v práci Otto Fanty, toto platilo naposledy počátkem 20. století, a i přesto byly tyto obory v odborných kruzích rozlišovány. Nejen, že odborná písmoznalecká, ale i grafologická obec na nedostatky v činnosti paní Grabowské poukazuje, avšak její neodborná a zavádějící znalecká činnost měla pro tuto znalkyni též trestněprávní důsledky. Na základě jejího posudku byla dne Krajským soudem v Hradci Králové nepravomocně odsouzena obž. Hana Háková pro pomoc k trestnému činu podvodu ukončenému ve stadiu pokusu, když se spolu s dalšími spoluobviněnými měla dopustit padělání závěti po zemřelé příbuzné. 18 Na posudek paní Grabowské byl pak vypracován revizní znalecký posudek Kriminalistického ústavu v Praze, který odhalil zásadní pochybení a nesrovnalosti, načež byla obž. Hana Háková stejným soudem obžaloby zproštěna. 19 Celá situace pak pokračovala trestním stíháním paní Grabowské pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. V její věci byl dne vydán Okresním soudem v Hradci Králové osvobozující rozsudek. Tím ji soud zprostil obžaloby v plném rozsahu, avšak v samém závěru rozsudku vyslovil k této znalkyni všeříkající závěr, kdy uvedl, že nad rámec odůvodnění rozsudku považuje soud za nutné uvést, že nepovažuje za dané situace za vhodné, aby obžalovaná nadále podávala znalecké posudky z oboru písmoznalectví odvětví ruční písmo Ostatní příbuzné disciplíny Pomineme-li kriminalistiku a kriminalistickou techniku jako obory příbuzné písmoznalectví, jelikož expertiza ručního písma je vlastně těchto oborů součástí, je nutné si položit otázku, jaké další disciplíny se písmoznalectví přibližují a jaký je jejich vzájemný vztah. Po grafologii, jíž byla věnována dostatečná pozornost již v předchozích odstavcích, je třeba zmínit tzv. psychologii písma. Dle Radovana Blažeka tato využívá písemný projev k posouzení duševních vlastností člověka, případně zkoumá patologické 18 Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne , sp. zn. 1 T 3/ Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne , sp. zn. 1 T 3/ Rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne , sp. zn. 2 T 76/2011, viz přílohu č

15 formy písma k určení psychických poruch, apod. Cílem psychologie písma je např. poradenství v oblasti partnerských vztahů nebo kariérním životě. 21 Existuje tenká linie mezi grafologií a psychologií písma, avšak k jejich odlišení pomůže to, co bylo uvedeno výše. Grafologie byla počátkem 20. století oborem, který zahrnoval jak písmoznalectví, tak psychologii písma, jakož i technickou analýzu písemností. Fanta v již citované publikaci rozlišuje tzv. charakterologický výklad rukopisu, který se vyvinul do dnešní grafologie, a tzv. psychologii písma. Uvádí, že psychologie písma se zabývá všeobecně psychickými zákonitostmi, které ovlivňují pohyb při psaní a výraz písma a jež je určují, charakterologický výklad se naproti tomu věnuje uspořádání určitých grafických výrazových forem v určité charakterové struktury a komplexy vlastností. 22 Dnes je však grafologie v odborných kruzích považována spíše za spekulativní obor, která postrádá pevné vědecké základy, a to nejen v kontrastu k písmoznalectví, ale též k již zmíněné psychologii písma. Dle Blažeka se grafologie vyznačuje dvouznačností, kdy jeden znak může mít více výkladů v závislosti na celkové formě písma, dále např. přirovnává tvary písma k obrazům, kdy ostré tvary písma mohou symbolizovat ostří nože a tím vést k závěru o negativním charakteru pisatele, atd. 23 Co se týče psychologie písma, její představitelkou je např. Doc. PhDr. Dagmar Steinhäuselová, která se rovněž vůči grafologii vymezuje poměrně ostře, kdy uvádí, že ji můžeme charakterizovat jako předvědecké stadium psychologie písma. Je pro ni příznačné používání metod popisných, či pouze intuitivních, často jsou interpretace vysoce spekulativní. 24 Jak plyne z článků doc. Steinhäuselové, psychologie písma se oprošťuje od mechanického výkladu jednotlivých znaků, vedle psychologie vychází rovněž z poznatků neurofyziologie. 25 Zůstává ovšem otázkou, není-li psychologie písma pouhým zvědečtěním a objektivizací grafologie, respektive metod některých grafologů, 21 BLAŽEK, Radovan. Písmoznalectvo v kriminalistike a v trestnom konaní. Vyd. 1. Bratislava: Právnická fakulta Univerzity Komenského, 2011, str. 44; překlad autor této práce 22 FANTA, Otto. C. d., str BLAŽEK, Radovan. C. d., str STEINHÄUSELOVÁ, Dagmar. Základy psychologie písma grafologická abeceda I. Díl. In: Středisko psychologických služeb [online]. Dostupné z: 25 Ibid

16 kdy obě disciplíny v písmu zkoumají tytéž znaky a vyvozují z nich tytéž důsledky o charakteru a osobnosti pisatele. Vedle těchto, velice příbuzných oborů, pak písmoznalectví bezpochyby souvisí např. s paleografií, která se zabývá vývojem a historií písma jako takového, či fyziologií, která zkoumá zákonitosti vzniku dynamického stereotypu psaní a jeho tělesné předpoklady. Dále souvisí zcela jistě s pedagogikou, která poskytuje písmoznalectví tolik potřebné poznatky o vzniku písemného návyku u dětí a jeho vývoji s věkem jednotlivce. V této souvislosti je významné zejm. dílo V. Příhody Výzkum dětského písma z roku 1941, na něž pak navazují další práce. Analýza dětského písma se pak v písmoznalecké praxi neobejde bez přibližného určení věku pisatele, kdy písemný návyk se vytváří a stabilizuje mezi 6. a 13. rokem věku dítěte. Ve 13, resp. 14 letech je pak dynamický stereotyp psaní natolik stabilní, jak uvádí Blažek a Valeška, že již umožňuje individuální identifikaci pisatele. 26 O zvláštnostech zkoumání dětských podpisů bude podrobněji pojednáno v pozdější kapitole. Blažek uvádí jako související disciplínu též grafometrii, která dle něj vychází z grafologie, avšak snaží se o přesná měření znaků v písmě a přesnému přisouzení psychických vlastností pisatele k těmto exaktně změřeným znakům, za což je některými grafology též odsuzována. 27 Grafometrie je však rovněž metodou písmoznalecké expertizy, s čímž souhlasí i Blažek, kdy jejím průkopníkem byl bezesporu již citovaný Edmond Locard. Ten většinu své klíčové publikace věnoval právě metodám měření znaků písma, jejich statistické analýze a vyvozování závěrů z nich BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s BLAŽEK, Radovan. C. d., str Viz LOCARD, Edmond. L expertise des documents écrits : Les correspondances secrets : Les falsifications. Lyon: Desvigne,

17 2. Proces psaní Písmo, respektive psaní, je výsledkem náročných psychologických a fyziologických procesů, jichž se účastní celý pohybový aparát horní končetiny. Jak uvádí Blažek a Valeška, psaní v sobě obsahuje celkem tři dílčí složky 29 : Technický návyk, tedy správné způsob psaní; např. správné držení psacího prostředku, poloha papíru, vedení psací potřeby po papíru Grafický návyk, tedy schopnost zobrazovat jednotlivé tvary písmen Pravopisný návyk, tedy zvládnutí pravidel, na jejichž základě se spojují jednotlivé písmena do slov a slova do vět. Písemná dovednost se vytváří jako tzv. dynamický stereotyp, jehož podstatou jsou podmíněné reflexy. Dynamický stereotyp definoval I. P. Pavlov jako soustavu podmíněných reflexů, které jsou navzájem spojeny v pevném pořadí. Vyznačuje se tím, že se v něm průběh procesů postupně stále více usnadňuje, urychluje, vyrovnává, zpřesňuje a automatizuje. Současně s tím může probíhat nerušeně i jiná korová činnost. 30 Ten však u dítěte může vzniknout až po určitém čase, jelikož až neustálým opakováním nacvičených pohybů při psaní jednotlivých písmen se začnou vytvářet potřebné spoje v šedé kůře mozkové, a proces psaní se stane automatizovaným Školní norma písma Výuka psaní probíhá ve školách, okolo roku věku dítěte, a to na základě tzv. školní normy písma. Stupeň individualizace písemného návyku, který umožňuje identifikaci pisatele, je pak chápán jako míra odchylky od této školní normy, tedy čím více vykazuje písmo zvláštních odchylek od normy, tím je pro daného pisatele charakterističtější a tím snazší je tohoto pisatele určit. V naší zemi se na školách stále používá norma z roku 1932, po mírných úpravách z roku 1954 a z let sedmdesátých, která tak představuje současný vzor kurzivního písma. Již delší dobu se však diskutovalo o potřebě tuto normu modernizovat, přizpůsobit současným psacím návykům a zároveň zjednodušit, neboť klasická forma 29 BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s Ibid., s

18 byla považována za překonanou. Tyto snahy vyvrcholily roku 2009, kdy byla představena nová školní norma písma, tzv. Comenia Script, autorky Radany Lencové, která se především vyznačuje nespojitostí jednotlivých písmen, důrazem na střední délky písmen a vypuštěním horních a dolních délek, jakož i ostrými tahy, čímž se blíží spíše písmu hůlkovému a perličkovému, než kurzivnímu. 31 Návrh této normy vyvolal bouřlivé reakce zejména stran grafologů, a to mimo jiné na stránkách časopisu Tvar. Je tedy poměrně snadné si představit situaci, že dítě, které si kvůli předloze, soustavně oddělující a přerušující pohyb, tyto slovní/větné impulzy nikdy neosvojí, se k možnosti přirozeného spojování a navazování už nikdy ani nepřiblíží, poněvadž mu zůstanou nedostupné a cizí. 32 V roce 2012 bylo nicméně písmo Comenia Script schváleno Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy jako alternativa k normě kurzívního písma Vývoj dětského písma Písmo se žáci již dlouhou dobu učí na prvním stupni základních škol, a to hned v prvním ročníku. Jelikož je učení se písmu ovlivněno jednak fyziologicky, stavbou a fungováním kosterního a svalového aparátu horní končetiny, jednak psychologicky, kvalitou zraku, schopností učení a nápodoby, motivací k učení, dosavadními schopnostmi a dovednostmi žáků apod., nemají tito žáci rozhodně na počátku stejné podmínky k učení se psaní. Z toho důvodu se první fáze učení zaměřuje na obkreslování jednotlivých tahů a prvků písmen, kdy dítě zatím nemyslí na obsah těchto znaků, ale pouze na jejich formu, soustředí se na správné sezení, držení pera, apod. Jak píše Blažek, žák zpočátku nepíše, ale kreslí 34 Až teprve poté se dítě seznamuje s celými písmeny, učí se jejich celkovému tvaru a v další fázi se učí tato písmena spojovat do slov a slova do krátkých vět. Teprve zde začíná vedle rozmístění písmen ve slově, sklonu písmen a jejich polohy na řádku 31 LENCOVÁ, Radana. Comenia Script - ukázky písma. Radana Lencová [online]. [cit ]. Dostupné z: viz též přílohu č. 2 této práce 32 FRANCOVÁ, Světlana. Co nová školní předloha neumožňuje. Tvar. 2010, č. 6, str Comenia Script jako alternativní písmo pro školáky. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online] [cit ]. Dostupné z: 34 BLAŽEK, Radovan. C. d., s

19 vnímat význam těchto slov a slovních celků. Konečně poslední fází učení je osvojování si pravopisu, kdy je odváděna pozornost od formální stránky psaní, očekává se, že žák má již způsob psaní jednotlivých znaků a jejich spojování do slov osvojen, a může se plně soustředit na jejich význam a gramatiku. Často se to projevuje ve zhoršení grafické stránky písma, 35 jak uvádí Blažek s Valeškou. Je zjevné, že u těchto žáků se dosud plně nevyvinul dynamický stereotyp psaní a nějakou dobu potrvá, než se psaní zautomatizuje. Vrcholem procesu učení je pak stav, kdy dítě dokáže plynule písmem vyjadřovat celé myšlenky, aniž by si je předem předříkávalo, a činí tak bez soustředění se na to, jak jednotlivá písmena tvořit. V následujících letech věku dítěte, jak plyne z výzkumu 36, který zpracovali Blažek a Valeška, když posuzovali písmo děti ve věku od 7 do 14 let, se postupně upevňuje dynamický stereotyp psaní, roste koordinace pohybů a postupně se zvyšuje počet relativních odchylek od školní normy, které, vyskytují-li se v dostatečném počtu, umožňují individuální identifikaci pisatele. Dle výzkumu je teoreticky tato identifikace možná u dětí od 10. roku věku, ovšem tehdy pouze za využití dalších hledisek písmoznalecké expertizy či lze na základě rozdílné písařské úrovně pisatele vylučovat. Od roku je již individuální identifikace pisatele možná, převážně pak u žáků s vyšší písařskou dovedností, tedy se stabilním dynamickým stereotypem a vysokým počtem odchylek od školní normy. Dle závěru Blažka a Valešky pak ve 14 letech věku dítěte je písmo již vyvinuto natolik, že individuální identifikaci umožňuje za všech okolností Faktory působící na proces psaní Jak bylo ukázáno výše, okolo roku věku se dle mínění různých autorů písemný návyk jedince ustálí, a po celý život je poté přibližně do šedesáti let neměnný. Posléze už nastupují degenerační změny organismu vlivem stáří, které postihují jak pohybový aparát, tak nervovou a smyslovou soustavu, čímž také ovlivňují podobu písma. 37 Na písmo jednotlivce však nemá vliv pouze věk, ale velký počet dalších vnějších a vnitřních faktorů. Je-li pak základním postulátem kriminalistické identifikace 35 BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s Ibid., s MUSIL, Jan, Zdeněk KONRÁD a Jaroslav SUCHÁNEK. Kriminalistika. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Beck, 2004, XXIII, str

20 písma, že jako srovnávací materiály musí být ke zkoumání předloženy ty, které odpovídají spornému materiálu mimo jiné i dobou vzniku, typem psacího prostředku, psací polohou pisatele, či okolnostmi vzniku, je nezbytné si některé z těchto činitelů dále přiblížit Vnější faktory Vnějšími faktory rozumíme ty, které vznikají mimo organismus pisatele. Patří mezi ně vliv prostředí, v němž pisatel píše, dále jeho poloha při psaní a způsob držení psacího prostředku, a konečně vůbec charakter a stav psacích prostředků a materiálů. Blažek mezi vnější faktory řadí ještě vliv dalších osob, kterým rozumí např. vedení či podepření ruky pisatele jinou osobou 38, avšak tyto vlivy lze zahrnout spolu s dalšími mezi vliv prostředí. Co se týče prostředí, negativně na pisatele působí např. psaní v dopravním prostředku, síla osvětlení v místnosti, popř. přímo psaní ve tmě, nebo též extrémní teplota v místnosti, ač jde o nadměrné horko či chlad. Tyto vlivy vedou k nekontrolovaným změnám v písmu, ať se jedná o třes, nestejnou velikost písmen, nerovný tvar základny řádku, apod. Vliv má dále také ruch v místnosti či jiné osoby, když se pisatel snaží psát nepozorovaně, což pak vede k vyšší nervozitě a úzkosti pisatele, která se projevuje vyšším třesem, komolením textu, změnou velikosti písmen, popř. častým přerušováním tahů, které je vůbec charakteristické pro psaní v místnosti i s jinými rušivými faktory. Pokud jde o již zmíněné vedení ruky jinou osobou, tímto se pochopitelně v rukopisu mísí znaky písma pisatele a toho, kdo mu ruku vede či podpírá; takové případy si lze představit např. u závětí, zhotovených ve velmi špatném zdravotním stavu zůstavitele. K této problematice se bohatě vyjadřoval již Locard, kdy rozlišoval tři způsoby ovlivnění pisatele cizí rukou: psaní rukou (i) nehybnou, (ii) donucenou a (iii) pomocnou. Prvním chápe případ, kdy pomocník vede ruku osoby, která je zcela neschopna psát a ruka tak slouží jako nástroj pomocníka; vzniklé písmo je pak zcela totožné s pomocníkovým. Ve druhém případě je písmo výsledkem boje mezi pisatelem a donucujícím, vzniká proti vůli pisatele. Vyznačuje se ostrými a špičatými tahy, je nečitelné a papír je vlivem síly tahu poškozen. Konečně poslední případ nastává tehdy, 38 BLAŽEK, Radovan. C. d., s

21 má-li pisatel velmi nekvalitní písmo, čehož si je vědom, např. vlivem třesu, revmatu, či poškození ruky, a s pomocníkem kooperuje; písmo je pak splynutím písma pisatele a pomocníka. 39 Pokud jde o polohu pisatele a držení psacího prostředku, jde o jakoukoli odchylku od psací polohy vsedě, s podepřeným loktem na pevné vodorovné podložce, kdy je psáno dominantní rukou. Může tedy jít o psaní ve stoje, na vodorovné i svislé podložce, či o držení psacího prostředku nedominantní rukou, popř. nohou či ústy, v případě poškození organismu a nutnosti změny způsobu psaní. Jak ukázal experiment, provedený k této práci (blíže viz kapitolu Experimentální část), psaní vestoje, ať už na vodorovné či svislé podložce, vede k větší neuspořádanosti písma, k rozšíření jednotlivých znaků, zvětšení mezer mezi řádky a jejich nerovným základnám. Změny naopak nebyly pozorovány ve tvaru jednotlivých znaků, až na jednu výjimku ve sklonu písma, či v poměru jednotlivých délek písmen. Při porovnání psaní vsedě, ve stoje na vodorovné a na svislé podložce, byly nejpatrnější změny při posledním ze jmenovaných způsobů, a to výrazně. Oproti očekávání se psaní ve stoje na vodorovné podložce projevilo jen nepatrnými změnami, bylo téměř zaměnitelné s normální psací polohou. Konečně třetím faktorem je pak charakter a stav psacích prostředků a psací podložky. Je nepochybné, že jinak bude vypadat písmo psané perem na papíře, jinak křídou na tabuli, jinak štětcem na výkresu a zcela jinak tužkou na dřevě. Mimo tyto extrémy je pak patrný i vliv kupříkladu tužek příliš ostrých či naopak neořezaných, píše-li pisatel běžnou propisovací tužkou, bude patrný i rozdíl mezi více či méně ostrým hrotem, odlišnou hustotou inkoustu, apod. Podobný vliv mají také např. kolonky ve formuláři či vytečkování řádku určeného k podpisu. Je paradoxní, že již během výuky se děti na základních školách učí psát křídou na tabuli, což je kombinace nevhodné polohy na psaní (ve stoje), nevhodného psacího prostředku (křída) a nevhodné psací podložky (tabule) LOCARD, Edmond. C. d., s BLAŽEK, Radovan. C. d., s

22 Vnitřní faktory Pokud jde o vnitřní faktory, pramenící uvnitř organismu pisatele, můžeme tyto spolu s Hanykovou rozlišovat na fyziologické a psychické 41, popř. s Blažkem a Valeškou na vybavení a dispozice organismu, motivaci psaní a úroveň dovedností. 42 V prvé řadě se bude primárně jednat o stav kosterního a svalového aparátu, odpovědného za proces psaní, kdy významný vliv bude mít fyzické poranění některé jeho části. Takové se pak v písmu bezesporu projeví, avšak bude-li mít trvalé následky, dynamický stereotyp se mu přizpůsobí a písmo se adaptuje. Bude-li však poranění dosahovat takové intenzity, že danou rukou již nebude možné psát vůbec, bude pisatel odkázán na psaní nedominantní rukou, popř. pahýlem končetiny, nohou či ústy. Dynamický stereotyp, který je však v mozku hluboce zakořeněn, se i takové změně psacího aparátu přizpůsobí. Blažek zmiňuje případ 26 leté ženy (nesprávně však uvádí, že šlo o muže), které se v důsledku míšní meningitidy objevily abscesy na páteři, a tak zcela ochrnula. Naučila se však psát ústy, a posléze bylo pozorováno, že její písmo po vypuknutí nemoci je podobné písmu před ní, a to ve tvarech písmen, sklonu i proporcích. 43 Dále je třeba zmínit poruchy nervové a smyslové soustavy, kdy jelikož písmo je soubor podmíněných reflexů, pramenících v kůře mozkové, její poškození se v písmu taktéž projeví. Konečně nemůže být pochyb o tom, že kvalita smyslového aparátu má vliv na kvalitu písma; osoba, které se vlivem nemoci, úrazu, či stáří prudce zhorší zrak, pak píše větší písmena i mezery mezi slovy, a tento stav má vliv i na vzdálenost mezi řádky a jejich tvar. 44 Hanyková mezi fyziologické faktory řadí ještě prochladnutí, což koresponduje s vnějšími faktory prostředí výše, mezi něž byla teplota také zařazena. Navážeme-li na členění Hanykové, pak mezi psychické faktory bude nutné na prvním místě zařadit zejména motivaci psaní. Každý píše z mnoha důvodů, jejichž analýza by vydala na samostatnou práci, ovšem konkrétní důvod psaní ovlivňuje jak 41 HANYKOVÁ, Jarmila. Aktuální otázky identifikace osob podle ručního písma. Acta Universitatis Carolinae. Iuridica. 1990, s BLAŽEK, Petr a Jiří Valeška. C. d., s WELLINGHAM-JONES, P.: Mouth-Writing by a Quadriplegic. Perceptual and Motor Skills. 1991, č. 72, s Dostupné na: [online]. 44 BLAŽEK, Radovan. C. d., s

23 psychické rozpoložení pisatele, tak kvalitu použitého písma. Motivace psaní má v některých případech zejména vliv na změnu písma pisatelem, a to buď chce-li své písmo vydat za cizí, či se záměrně snaží o ztížení identifikace své osoby jako pisatele daného textu. Na motivaci pisatele pak musí rovněž reagovat písmoznalecká expertiza, neboť, jak bylo uvedeno výše, srovnávací materiál se musí shodovat se sporným též svou motivací, kdy rozlišujeme písmo spontánní, bezděčně měněné a úmyslně měněné; o zkoumání měněného písma bude pojednáno v dalších kapitolách. Důležitý je též vliv aktuálního psychického stavu pisatele, tedy případná únava, stres, vzrušení, apod. Tyto faktory se pak objevují v reakci na některé vnější podněty uvedené výše, jako je psaní v přítomnosti jiné osoby, snaha o nenápadné psaní či hluk v místnosti a jiné jevy, odvádějící pozornost pisatele. Jejich vlivem může dojít k narušené koordinaci psacích pohybů, v případě rozptylování též k neodůvodněnému přerušování tahů, popř. i ke změně techniky psaní, zejména zjednodušování písmen či výrazné zmenšování jejich délek a šířek. Jak uvádí Hanyková, na toto téma byl proveden experiment v ukrajinském Charkově, jehož výsledkem bylo zjištění, že texty psané při svalové únavě vykazují změny ve snížení koordinace pohybů, zpomalení rychlosti psaní, nedodržování rovné linie řádek, opravy, přepisování, škrty, objevují se i některé tvary písmen, které se u písma psaného za normálních podmínek nevyskytují. 45 Významné jsou konečně též rozličné psychické poruchy, působící na pisatele. V prvé řadě jsou zde ty, které se manifestují i mimo psaní, jako např. katatonní a paranoidní schizofrenie, maniodepresivní psychóza či různé neurózy. Jak uvádí Blažek s Valeškou, charakteristickým rysem takovéhoto písma je buď bizarní zdobnost písmen, nebo naopak nadměrné, až k nečitelnosti vedoucí zjednodušování nebo třes tremor. 46 Třes je pak rovněž charakteristickým rysem např. Parkinsonovy choroby. Třes v písmu vede k nerovnosti a odchylkám v tazích od rovných linií, zalamování tahů, zmenšování písmen a z toho plynoucí nízké rychlosti psaní. Nemocní si zpočátku pomáhají podpíráním píšící ruky druhou, až nakonec ztrácejí schopnost psát úplně. Kromě těchto obecných psychických poruch je nutné dále zmínit tři, které se týkají výlučně psaní., a to dysgrafii, agrafii a dysortografii. Dysgrafií rozumíme 45 HANYKOVÁ, Jarmila. C. d., s BLAŽEK, Petr a Jiří Valeška. C. d., s

24 omezenou schopnost psaní písmen, slov a vět, ovlivňuje tedy výhradně grafickou stránku písma, na rozdíl od dysortografie. Vede zejména k nízké rychlosti psaní, z toho důvodu také pisatele psaní velmi rychle vyčerpává. V textu dysgrafika se pak projevuje vynecháváním písmen, záměnou jejich pořadí či záměnou podobných písmen, apod. Agrafie je pak úplná ztráta již naučené schopnosti psát s tím, že její příčinou je nejčastěji poškození centrální nervové soustavy. Dle Blažeka se pak objevuje ve třech stupních, a to buď jako motorická apraxie, neschopnost opisovat, ideomotorická apraxie, neschopnost psát dle diktátu, či ideatorní apraxie, neschopnost spontánního psaní. 47 Poslední z těchto specifických poruch psaní je tzv. dysortografie, která postihuje schopnost osvojit si a uplatňovat gramatická pravidla. Vede pak k záměnám měkkého a tvrdého i, velkých a malých písmen, a vůbec nedodržování jiných pravopisných pravidel. 48 Dysgrafie a dysortografie patří mezi tzv. specifické poruchy učení spolu s např. dyslexií, poruchou čtení, jejichž původ není zcela objasněn, ale pramení nejspíše v dysfunkci části mozku či jeho mírném poškození Intoxikace a alkoholismus Jelikož je písemný návyk systémem podmíněných reflexů v mozkové kůře, je nepochybné, že látky, které mozkové procesy ovlivňují, budou mít též bezprostřední vliv na písmo. Mezi ně můžeme uvažovat léky, návykové látky s omamnými a psychotropními účinky, a mezi nimi pak zvláštní místo zaujímá intoxikace etanolem. Pozitivní vliv léků na písmo byl pozorován v případě léčby Parkinsonovy choroby, kdy takové léky zmenšují svalové napětí, tím i třes v ruce, a zlepšují tak koordinaci pohybů, což vede k výraznému zlepšení schopnosti psaní. Blažek a Valeška popisují případ 59 letého muže, který vlivem Parkinsonovy choroby téměř kvůli tomuto třesu pozbyl schopnost psát. Po požití léku Mebedrolu pak třes zmizel a pacient byl zcela schopen psát, jako v době před nemocí. 49 K prokázání vlivu návykových látek na rukopis byl proveden experiment katovickou univerzitou v roce 1974, který si kladl za cíl zjistit, zda a jak mění používání drog rukopis. Experiment byl proveden na skupině 500 osob mezi roky věku, 47 BLAŽEK, Radovan. C. d., s Ibid., s BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s

25 závislých na různých omamných látkách, zejména heroinu (narkotikum), LSD, meskalinu a psylocybinu (halucinogeny). Byly v prvé řadě zjištěny zásadní rozdíly mezi podobou písma ve stadiu omámení po požití látky a ve stavu hladovění po droze. Z nejvýraznějších společných znaků se jedná především o snížení čitelnosti písma, změna sklonu písma, charakteristický třes a zjednodušování znaků. Naopak rozdíly se objevily zejména v šířce a velikosti písma, kdy akutní intoxikace vyvolala písmo zvětšené, hladovění po droze pak výrazně zmenšené, tzv. mikrografii. Dále se v prvním případě ve velké míře objevovaly stylistické a pravopisné chyby, v druhém případě nikoli; podpisy byly při akutní intoxikaci méně čitelné, ve stavu hladovění naopak. 50 Zvláštní místo mezi návykovými látkami zaujímá etanol. Nejen, že jde o návykovou látku nejfrekventovanější, avšak z hlediska kriminalistické identifikace dle ručního písma též nejpodstatnější. Lze si snadno představit podpis na směnce či smlouvě, učiněný ve stavu alkoholové intoxikace, jehož pravost je následně rozporována. Jelikož etanol napadá centrální nervovou soustavu a zejména pak mozeček, ovlivňuje různou měrou všechny pohybové činnosti těla, a tím více, čím více koordinace a přesnosti je k jejich provedení třeba. Ze stejného důvodu pak má významný vliv i na písmo a je třeba, aby byl tento vliv dokonale zmapován, neboť nejen, že sporný písmoznalecký materiál mohl vzniknout pod vlivem etanolu, není vyloučeno, aby za stejných okolností vznikl i materiál srovnávací, a to jak ukázky písma, předložené podezřelou osobou, tak zkoušky písma, jichž se může, vlivem pochybení policejního orgánu, rovněž účastnit osoba intoxikovaná. Na vliv alkoholu na písmo bylo vypracováno několik studií, Blažek a Valeška zmiňují např. moskevskou studii Tomilina a Korandijeva z roku 1974, která zjistila výrazné změny v gramatice a rukopisu, který byl větší, rozmáchlejší, méně pravidelný co do velikosti, vzdálenosti písmen, zjednodušenější, méně čitelný a přesný, tempo psaní bylo zpomalené. 51 Dále lze zmínit práci Marie D. Stinsonové z roku 1997, která zkoumala vliv alkoholu na písmo u 26 testovaných osob. Ty byly vyzvány ke konzumaci vybraného alkoholického nápoje po 1 hodinu, a následně k napsání krátkého textu. 50 Ibid., s Ibid., s