Česká republika před Výborem pro lidská práva. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Obor Veřejná správa. Katedra ústavního práva a politologie

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Veřejná správa Katedra ústavního práva a politologie BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Česká republika před Výborem pro lidská práva Mgr. Barbora Tučková 2012/2013

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Česká republika před Výborem pro lidská práva zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně dne 1. dubna 2013 Barbora Tučková

3 Děkuji vedoucímu této bakalářské práce JUDr. Pavlu Molkovi, Ph.D., LL.M., za podnětné rady a připomínky, které mi v průběhu psaní práce poskytl.

4 OBSAH Úvod Výbor pro lidská práva OSN a jeho monitorovací činnost v oblasti lidských práv Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Struktura a obsah Mezinárodního paktu o občanských a politických právech Postup monitorování dodržování ustanovení Mezinárodního paktu o občanských a politických právech Výborem pro lidská práva Opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech Periodické zprávy podané Českou republikou a následná doporučení Výboru pro lidská práva Postup a pravidla při podávání periodických zpráv Úvodní zpráva podaná Českou republikou a následné připomínky a doporučení Výboru Úvodní zpráva podaná Českou republikou za období

5 2.2.2 Závěrečná doporučení Výboru po podání zprávy podklady a obecné postupy Závěrečná doporučení Výboru k úvodní zprávě podané Českou republikou Reakce České republiky na závěrečná doporučení Výboru k úvodní zprávě a přijatá opatření Druhá periodická zpráva České republiky a následné připomínky a doporučení Výboru Druhá periodická zpráva podaná Českou republikou za období Závěrečná doporučení Výboru ke druhé periodické zprávě Reakce České republiky na závěrečná doporučení ke druhé periodické zprávě Třetí periodická zpráva podaná Českou republikou Stížnosti jednotlivců na Českou republiku v rámci Opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech Oznámení jednotlivců na Českou republiku, která Výbor pro lidská práva označil jako nepřípustná Oznámení jednotlivců na Českou republiku, na základě kterých Výbor pro lidská práva konstatoval porušení práv zakotvených v Paktu Závěr Resumé... 79

6 Seznam použitých pramenů a literatury... 82

7 Úvod Druhá světová válka tvoří milník v novodobé historii a také v dějinách mezinárodní ochrany lidských práv. Rozmach totalitarismu a porušování základních lidských práv v masovém měřítku otřásly světovým společenstvím. Od konce války v roce 1945 mnoho států usilovalo o vytvoření takových mechanismů ochrany lidských práv, které by podobným excesům do budoucna zabránily. 26. června 1945 byla založena Organizace spojených národů, jejímž primárním cílem bylo zachování světového míru a zajištění spolupráce mezi státy. Na její půdě byla v roce 1948 přijata Všeobecná deklarace lidských práv, která byla prvním mezinárodněprávním instrumentem obsahujícím katalog lidských práv. 1 Jde o nezávazný dokument, který není mezinárodní smlouvou, obsahující v první části výčet občanských a politických práv a v následující části výčet sociálních a kulturních práv. V rámci OSN pak pokračovala práce nad vytvořením závazné úmluvy, která by zároveň obsahovala také účinný implementační mechanismus. Nakonec byly sepsány dva Pakty s rozdílnými implementačními mechanismy pro dvě skupiny práv Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, které byly státům otevřeny k podpisu 16. prosince Tyto dva Pakty spolu s Všeobecnou deklarací lidských práv tvoří tzv. Mezinárodní listinu lidských práv. 3 Za účelem dohledu nad dodržováním ustanovení prvního z těchto Paktů vznikl Výbor pro lidská práva. 1 Viz WAGNEROVÁ, Eliška. Všeobecná deklarace lidských práv jako milník mezi epochami. Jurisprudence. 2009, č. 5, ISSN s. 3. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit ]. 2 ŠTURMA, Pavel. Mezinárodní a evropské kontrolní mechanismy v oblasti lidských práv. 3. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. BECK, s. ISBN S. 13. Dále k tomuto tématu také United Nations: Chapter 4. The UN at Work For Human Rights. Countries of the World.[online] [cit ]. Dostupné z: groupid=1&requestid=lib_standard&resultid=1&edition=&ts=f621e e51c542fcbcb c_ &start=1&publicationId=&urn=urn%3Abigchalk%3AUS%3BBCLib%3Bdocument%3B Viz Nástroje na ochranu lidských práv - Mezinárodní listina lidských práv [online] [cit ]. Dostupné z: viz také například SIMMONS, Beth. Civil Rights in International Law: Compliance with Aspects of the International Bill of Rights, Indiana Journal of Global Legal Studies [online] [cit ]. Dostupné z: - 7 -

8 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Výbor pro lidská práva jsou v literatuře řazeny k tzv. univerzálnímu systému kontroly (ochrany) lidských práv. 4 Jako další systém ochrany lidských práv je uváděn tzv. evropský systém kontroly (ochrany) lidských práv, kam jsou řazeny instrumenty Rady Evropy, tedy především Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a Evropský soud pro lidská práva. K oběma těmto systémům je k dispozici v bohatá zahraniční literatura. 5 V českém prostředí se ovšem setkáváme zatím spíše s texty věnovanými evropskému systému ochrany lidských práv. 6 Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech a Výboru pro lidská práva bylo věnováno pouze několik stručných textů. 7 Chybí tedy souhrnná studie, která by se Paktem a Výborem z hlediska České republiky zabývala. Záměrem této bakalářské práce je přinést souhrnné informace o tomto mechanismu ochrany lidských práv a zkoumat, jak se uplatnil v českém prostředí. První část práce bude věnována obecnému rozboru činnosti Výboru pro lidská práva a jeho monitorovacích kompetencí. V další části se zaměřím na analýzu groupid=1&requestid=lib_standard&resultid=2&edition=&ts=52a9ad4494e7f1b952c7c382c209321f_ &start=1&publicationId=&urn=urn%3Abigchalk%3AUS%3BBCLib%3Bdocument%3B Viz SUDRE, Frédéric. Mezinárodní a evropské právo lidských práv. Masarykova univerzita a Evropské informační středisko Univerzity Karlovy, s. ISBN S Viz také ŠTURMA 2010 op. cit., s Mezi základní publikace zabývající se Výborem pro lidská práva patří například publikace McGOLDRICK, Dominic. The Human Rights Committee. Its Role in the Development of the International Covenant on Civil and Political Rights. 1. vyd. New York: Nakladatelství OXFORD UNIVERSITY PRESS, 648 s ISBN Obsáhlým zpracováním rozhodnutí Výboru o individuálních oznámeních jednotlivců je publikace CONTE, Alex, BURCHILL, Richard. Defining Civil and Political Rights. The Jurisprudence of the United Nations Human Rights Committee. 2. vyd. Nakladatelství ASHGATE, s. ISBN Nejnovější obsáhlým souhrnem informací o Výboru a jeho monitorovací činnosti je publikace TYAGI, Yogesh. The UN Human Rights Committee. Practice and Procedure. 1. vyd. Cambridge: Nakladatelství CAMBRIDGE UNIVERSITY PRESS, s. ISBN Viz například KMEC, J., KOSAŘ, D., KRATOCHVÍL, J., BOBEK, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, s. ISBN Jde například o část kapitoly Univerzální systém ochrany lidských práv v publikaci ŠTURMA 2010 op. cit., s Dále jsou k dispozici stručné články, například KOPAL, Jiří. Česká republika před Výborem OSN pro lidská práva - mezinárodní právo lidských práv v reálné praxi. Britské listy [online] [cit ]. Dostupné z: LHOTSKÝ, Jan. Zasedání Výboru pro lidská práva v New Yorku. Šest problémů a proces posílení smluvních výborů na ochranu lidských práv. Bulletin Centra pro lidská práva a demokratizaci [online]. 2012, roč. IV, č. 4, s. 6 9 [cit ]. Dostupné z:

9 periodických zpráv o dodržování ustanovení Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, které Česká republika Výboru předložila, a také na reakce Výboru na tyto zprávy. Následující část bude věnována oznámením jednotlivců na porušování ustanovení Paktu Českou republikou

10 1 Výbor pro lidská práva OSN a jeho monitorovací činnost v oblasti lidských práv Výbor pro lidská práva Organizace spojených národů 8 (anglicky United Nations Human Rights Committee, častěji pouze zkráceně Human Rights Committee) 9 (dále jen Výbor ) je skupina nezávislých expertů, kteří dohlížejí na plnění ustanovení Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (anglicky International Covenant on Civil and Political Rights) (dále jen Pakt ) státy, které tento pakt přijaly. Státy, které jsou smluvními stranami Paktu, jsou povinny podávat Výboru periodické zprávy o tom, jak jsou v jejich zemích lidská práva zakotvená v Paktu chráněna a jak jsou naplňována jednotlivá ustanovení Paktu. Výbor zprávu státu zhodnotí a vyslechne si také názory na dodržování lidských práv od organizací zabývajících se lidskými právy z příslušného státu a potom vydá závěrečná doporučení (anglicky final observations), kterými jsou státy podle Paktu povinny se řídit. Čl. 41 Paktu dále Výboru pro lidská práva ukládá, aby se zabýval stížnostmi, které na sebe podávají jednotlivé státy (anglicky inter-state complaints). Tento mechanismus ale zatím v praxi nebyl uplatněn. 10 Dalším dokumentem, na jehož základě Výbor pro lidská práva vyvíjí svoji monitorovací činnost, je Opční protokol k mezinárodnímu paktu o občanských a lidských právech (anglicky Optional Protocol to the International Covenant on Civil and Political Rights). Na základě ustanovení tohoto protokolu mohou jednotlivci podléhající jurisdikci států, které přijaly 8 Podrobné informace o Výboru pro lidská práva v angličtině lze najít na jeho webových stránkách Human Rights Committee. Monitoring civil and political rights [online] [cit ]. Dostupné z: Shrnutí podstatných informací nabízí publikace Výboru Civil and Political Rights: The Human Rights Committee fact sheet. [online] [cit ]. Dostupné z: 9 Vzhledem k tomu, že naprostá většina materiálů týkající se agendy Výboru pro lidská práva je v originále psána v angličtině, budu v této práci u všech podstatných termínů při jejich první zmínce v závorce uvádět jejich anglické znění. 10 Viz ŠTURMA 2010 op. cit., s

11 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, podávat stížnosti na příslušný stát (anglicky individual complaints) za porušování občanských a politických práv zakotvených v Paktu. Poslední oblastí monitorovací činnosti je dohled nad dodržováním Druhého opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech (anglicky Second Optional Protocol to the International Covenant on Civil and Political Rights), jehož podpisem se státy zavazují ke zrušení trestu smrti. Výbor pro lidská práva také vydává tzv. obecné připomínky (anglicky general comments), ve kterých podává výklad některých ustanovení Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Tím, že Výbor ustanovení Paktu takto interpretuje, pomáhá státům v lepším pochopení a snazším plnění těchto ustanovení. 11 Výbor pro lidská práva má 18 členů 12, kteří jsou vybíráni na základě svých hlubokých zkušeností a znalostí z oblasti ochrany lidských práv a také na základě své morální bezúhonnosti. Členové jsou voleni na období čtyř let a navrhují je státy, které se zavázaly k plnění Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Tento postup je upraven v čl Paktu. Členové Výboru se ze své činnosti nezodpovídají příslušnému státu, který je nominoval, ale působí nezávisle. Mohou být zvoleni znovu. Výbor má zpravidla tři schůze (anglicky sessions) ročně, které se obvykle konají v březnu v sídle OSN v New Yorku a listopadu v sídle OSN v Ženevě Seznam obecných připomínek Výboru lze najít na stránkách Výboru Human Rights Committee - General Comments. [online] [cit ]. Dostupné z: 12 Aktuální seznam členů Výboru pro lidská práva a jejich funkčních období viz Human Rights Committee - Members. [online] [cit ]. Dostupné z: Podrobné informace o volbách členů a také jejich životopisy lze najít v dokumentech Výboru CCPR/SP/71 [online] [cit ]. Dostupné z: a CCPR/SP/71/Add.3 [online] [cit ]. Dostupné z: 13 Podrobný seznam jednotlivých schůzí i s jejich agendou a odkazy na příslušné dokumenty viz Human Rights Committee - Sessions. [online] [cit ]. Dostupné z:

12 1.1 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Text Mezinárodního paktu o občanských a politických právech 14 byl státům otevřen k podpisu v New Yorku 19. prosince 1966 a formálně vstoupil v platnost 23. března Do tohoto data jej přijalo 35 států. V současné době je počet smluvních stran Paktu Česká republika je smluvní stranou Paktu od svého vzniku k 1. lednu 1993, protože se stala nástupcem všech smluvních závazků České a Slovenské federativní republiky. Československá socialistická republika Pakt podepsala 7. října 1968, vyjádřilo s ním souhlas Federální shromáždění České socialistické republiky a ratifikoval jej prezident. Ratifikační listina byla uložena 23. prosince 1975 a text Paktu byl publikován ve sbírce zákonů jako Vyhláška ministra zahraničí č. 120/1976 Sb Struktura a obsah Mezinárodního paktu o občanských a politických právech Mezinárodní pakt o občanských a politických právech je tvořen preambulí a obsahuje 53 článků, které jsou rozdělené do 6 částí. První dvě části tvořené články 1 5 se dají označit jako společná zastřešující ustanovení. První část je tvořená pouze čl. 1, který má zaručovat právo národů na sebeurčení, jejich právo svobodně disponovat se svým přírodním bohatstvím 14 Text Paktu v angličtině lze najít na stránkách Výboru viz International Covenant on Civil and Political Rights. [online] [cit ]. Dostupné z: Text v češtině viz Vyhláška č. 120/1976 Sb. Ministra zahraničních věcí o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech ze dne 10. května In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit ]. Text přeložený do češtiny lze také najít na stránkách Vlády České republiky Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. [online] [cit ]. Dostupné z: 15 Viz Civil and Political Rights: The Human Rights Committee fact sheet. [online] [cit ]. s. 3 Dostupné z: 16 Viz Mezinárodní pakt o občanských a politických právech [online] [cit ] Dostupné z:

13 a obsahuje závazek podporovat uskutečnění práva na sebeurčení u nesamosprávných a poručenských území. 17 Druhá část se skládá z článků 2 5, které obsahují ustanovení vztahující se ke všem chráněným právům obsaženým v Paktu. Tato část bývá označována jako základ celého Paktu. 18 V čl. 2 nacházíme obecná ustanovení, kterými se stát zavazuje respektovat všechna práva obsažená v Paktu a zajistit je všem osobám na svém území a podléhajícím jeho jurisdikci bez jakékoli diskriminace vztahující se k pohlaví, rase, barvě pleti a dalším znakům. Pokud stát nemá zákonná ani jiná opatření, která by práva obsažená v Paktu chránila, je nutné, aby taková opatření přijal. Čl. 3 obsahuje závazek státu zajistit rovná práva mužů a žen. Čl. 4 obsahuje derogační ustanovení pro mimořádné situace dotýkající se státu, při kterých může být obtížené nebo nemožné některá práva obsažená v Paktu garantovat. V článku jsou obsažena přesná pravidla, podle kterých k tomu může dojít, a také výčet ustanovení Paktu, od kterých se nelze odchýlit za žádných okolností. 19 Čl. 5 zakazuje použití ustanovení Paktu tak, jako by dávalo ospravedlnění k potlačení některého z práv uznaných Paktem nebo k omezení ve větším rozsahu než Pakt stanoví. Žádná lidská práva uznávaná ve státě se také nesmí omezit nebo zrušit pod záminkou, že nejsou v Paktu zakotvená nebo že je Pakt uvádí v menším rozsahu. Třetí část Paktu obsahuje jeho vlastní jádro, tedy výčet jednotlivých základních práv a svobod chráněných Paktem. Čl obsahují ustanovení o ochraně života, zákazu mučení, ochraně svobody a fyzické bezpečnosti osob. Čl. 11 zakotvuje zákaz uvěznění osoby pro její neschopnost dostát smluvnímu závazku. Čl. 12 a 13 se týkají pohybu osob na území státu, možnosti zemi opustit, zákazu zbavit osobu práva vstoupit do své vlastní země a pravidel pro 17 Viz International Covenant on Civil and Political Rights. [online] [cit ]. Dostupné z: 18 Viz Civil and Political Rights: The Human Rights Committee fact sheet. [online] [cit ].s. 4 Dostupné z: 19 Podrobný výklad ustanovení čl. 4 lze najít v obecné připomínce č. 29 Výboru CCPR/C/21/Rev.1/Add.11, General Comment No. 29 ze dne 31. srpna 2001[online] [cit ] Dostupné z:

14 vyhoštění cizinců. Čl obsahují ustanovení týkající se soudních procesů. Čl. 14 zakotvuje rovnost osob před soudem, právo na spravedlivý proces v trestních i občanskoprávních věcech a také obsahuje výčet práv, která mají být garantována obviněným z trestných činů. Čl. 15 zakazuje retroaktivitu v rámci trestního práva, tedy že žádná osoba nesmí být potrestána za čin, který v době spáchání nebyl trestný, a nový zákon lze použít, pouze pokud je pro pachatele příznivější. Čl. 16 stanovuje, že každý má právo na to, aby byla všude uznána jeho právní osobnost. Čl obsahují ustanovení týkající se základních svobod právo na ochranu soukromí (čl. 17), svoboda myšlení, svědomí a náboženství (čl. 18), svoboda projevu (čl. 19), zákaz národní, rasové nebo náboženské nenávisti a podněcování k ní (č. 20), právo shromažďování (čl 21), právo svobodného sdružování, včetně sdružování v odborových organizacích (čl. 22). Čl. 23 a 24 se týkají práva na rodinný život a práv dítěte. Čl. 25 zaručuje právo volit a být volen. Čl. 26 obsahuje ustanovení o rovnosti všech osob před zákonem bez diskriminace z jakýchkoli důvodů, která má být zakázána zákonem. Čl. 27 se týká práv menšin na vlastní kulturu, jazyk nebo náboženství. Zbývající části Paktu, tedy části IV VI, jsou věnovány procedurálním a technickým aspektům Paktu. Čtvrtá část, která je tvořena čl , obsahuje ustanovení o ustavení Výboru pro lidská práva a zakotvuje jeho funkce a postupy jeho práce. Pátá část se skládá z čl. 46 a 47 a obsahuje ustanovení vyjasňující vztah Paktu k Chartě Organizace spojených národů a také ustanovení o tom, že nic v Paktu nemůže být interpretováno tak, jako by oslabovalo přirozené právo všech národů využívat svého přírodního bohatství. Poslední, šestá část se skládá z čl.48 53, které se věnují pravidlům, podle kterých se stát může stát smluvní stranou Paktu, nabytí účinnosti Paktu a pravidlům, jak může stát navrhnout změnu v Paktu. Čl. 53 potom stanovuje, že jako za originální znění Paktu se považují verze anglická, francouzská, ruská, španělská a čínská Postup monitorování dodržování ustanovení Mezinárodního paktu o občanských a politických právech Výborem pro lidská práva Jak již bylo zmíněno v úvodu této kapitoly, Výbor pro lidská práva plní čtyři různé monitorovací funkce. Hlavní agendou je ovšem bezpochyby postup, který je zakotven v čl. 40 Paktu. Jedná se o pravidelné zprávy, které podávají státy jako smluvní strany Paktu,

15 o opatřeních, která činí, aby byla na jejich území ustanovení Paktu dodržována, a o tom, jaký je vývoj situace v implementaci ustanovení Paktu. 20 Výbor tyto podávané zprávy zkoumá na svých pravidelných zasedáních, vyslechne delegace příslušných smluvních stran podávajících zprávy a také vezme v úvahu zprávy nezávislých organizací působících v oblasti lidských práv na území příslušných států a poté vydá závěrečná doporučení, ve kterých poukáže na slabiny v dodržování ustanovení Paktu a vydá pokyny k jejich nápravě. Státy se pak následně mohou k závěrečným doporučením vyjádřit Opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech K Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech byly přijaty dva opční protokoly Opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech (někdy také bývá označován jako První opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech) 22 a Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech. Opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech byl přijat 16. prosince 1966 a vstoupil v platnost 23. března Pro Českou republiku vstoupil v platnost 12. června Podrobné informace o podávání zpráv, doporučení k tomu, co mají obsahovat, o postupech, jakými Výbor zprávy posuzuje, a o tom, jak probíhají setkání členů Výboru s delegacemi příslušného státu a nevládních organizací, viz zde: Civil and Political Rights: The Human Rights Committee fact sheet. [online] [cit ]. s Dostupné z: 21 Chronologický seznam jednotlivých schůzí Výboru pro lidská práva s jejich agendou i všemi dokumenty týkajícími se zpráv podávaných jednotlivými státy (dokumenty jsou ke stažení, většinou jsou v angličtině, často také ve francouzštině a španělštině) lze najít na webových stránkách Výboru viz Human Rights Committee Sessions [online] [cit ] Dostupné z: 22 Jeho originální znění v angličtině lze najít na webových stránkách Organizace spojených národů Optional Protocol to the International Covenant on Civil and Political Rights. [online] [cit ] Dostupné z: 23 Oficiálně přijatý český text Opčního protokolu viz Sdělení č.169/1991 Sb. Federálního ministerstva zahraničních věcí o Opčním protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit ]

16 Opční protokol je tvořen preambulí a 14 články. Hlavní funkce Opčního protokolu je popsána v čl. 1: Stát, který je smluvní stranou Paktu, který se stane smluvní stranou tohoto Protokolu, uznává příslušnost Výboru dostávat a posuzovat oznámení od jednotlivců podléhajících jeho jurisdikci, kteří si stěžují, že se stali oběťmi porušení některého z práv stanovených v Paktu státem, který je smluvní stranou Paktu. Výbor nepřijme oznámení, jestliže se týká státu, který je smluvní stranou Paktu, který není smluvní stranou tohoto Protokolu. 24 Další ustanovení se týkají postupů Výboru při posuzování stížností jednotlivců. 25 V čl. 2 Opčního protokolu je zakotveno, že jednotlivec, který se domnívá, že právo chráněné Paktem bylo v jeho případě porušeno, a který vyčerpal všechny vnitrostátní prostředky k nápravě, o tom může Výboru předložit písemné oznámení. Čl. 3 stanovuje, že oznámení nesmí být anonymní ani neslučitelné s obsahem Paktu. Takové oznámení Výbor vyhodnotí jako nepřípustné (anglicky inadmissible). Podle čl. 4 je Výbor po přijetí oznámení jednotlivce povinen informovat příslušný stát a tento stát by měl do 6 měsíců Výboru předložit vyjádření k tomuto oznámení, popsat svoje stanovisko a případně uvést opatření, která podnikl k nápravě stavu, na nějž si daná osoba v oznámení stěžuje. Výbor poté oznámení posoudí na neveřejném zasedání, přičemž by měl vzít v úvahu jak písemné oznámení jednotlivce, tak vyjádření příslušného státu (ustanovení o tom se nacházejí v čl. 5 Opčního protokolu). Výbor ovšem oznámení začne posuzovat až poté, co se ujistí o několika podmínkách, která jej činí přípustným (anglicky admissible) Výbor zkoumá, jestli stejná záležitost již nebyla posuzována podle jiné procedury mezinárodního řešení sporů, jestli osoba, která oznámení podává, opravdu vyčerpala všechny vnitrostátní opravné prostředky. Pokud shledá, že všechna tato kritéria byla splněna, prohlásí oznámení jednotlivce za přípustné a začne se jím zabývat. 24 Tamtéž. 25 Velmi podrobně je postup Výboru u Opčního protokolu popsán zde: CONTE, Alex, Procedure Under the Optional Protocol. In: CONTE, BURCHILL 2009 op. cit., s

17 V zásadě se tedy dá vysledovat osm kritérií přípustnosti oznámení jednotlivce, která by měly mít na paměti osoby, které se takové oznámení Výboru chystají podat. 26 Prvním kritériem je, že oznámení musí být podáno jednotlivcem, není možné, aby stížnost Výboru podala například právnická osoba. 27 Dalším kritériem přípustnosti je to, že osoba, která oznámení podává, musí prokázat, že se stala obětí porušení některého z práv zakotvených v Paktu. 28 Třetím kritériem je tzv. kompatibilita ratione materiae osoba podávající oznámení musí prokázat, že bylo porušeno některé z práv obsažených v Paktu. Pokud se oznámení týká porušení jiného práva, Výbor oznámení zamítne jako nepřípustné (v minulosti Výbor označil jako nepřípustná například oznámení o porušení práva nakládat s majetkem, o diskriminaci při vyměřování daně z příjmu, o nevyhovění žádosti o udělení azylu a oznámení domáhající se toho, aby jiná osoba byla stíhána za trestný čin apod.). Dalším kritériem je zákaz anonymních oznámení, oznámení tedy musí být podáno osobou, jejíž identita je Výboru známa (nastaly ovšem i případy, kdy z důvodu bezpečnosti oznamovatelů byla jejich identita zatajena před příslušným státem, Výbor ji ovšem znal). Pátým kritériem je tzv. přípustnost ratione temporis, což znamená, že stát není vázán podmínkami obsaženými v Paktu, pokud se událost, na kterou je poukazováno v oznámení, stala předtím, než Pakt vstoupil pro příslušný stát v platnost. Jedinou výjimku tvoří pravidlo, že pokud porušení určitého práva sice začalo předtím, než Pakt pro daný stát vstoupil v platnost, ale pokračovalo i po jeho přijetí, pak je takové oznámení shledáno Výborem jako přípustné. Dalším kritériem je tzv. přípustnost ratione loci. Jedinec, který oznámení podává, musí podléhat jurisdikci státu, na který stížnost podává. Zde je nutné zdůraznit, že není dána jakákoli podmínka národnosti, tedy i cizinec podléhající jurisdikci státu, může na daný stát podat oznámení Výboru. Sedmým kritériem je to, že Výbor označí jako nepřípustné oznámení, které již v jakékoli podobě bylo podáno k jiné mezinárodní instituci. Výbor tedy nebude posuzovat věc, která je již projednávána před jiným 26 Viz CONTE, Alex, Procedure Under the Optional Protocol. In: CONTE, BURCHILL 2009 op. cit., s Šturma uvádí čtyři základní kritéria: 1. Kompetence ratione materiae, 2. Kompetence ratione personae, 3. Kompetence ratione temporis a 4. Kompetence ratione loci. Viz ŠTURMA 2010 op. cit., s Conte toto kritérium nazývá Individuals and their locus standi, viz CONTE, Alex, Procedure Under the Optional Protocol. In: CONTE, BURCHILL 2009 op. cit., s Podle Conteho se toto kritérium nazývá Who is a victim?, viz CONTE, Alex, Procedure Under the Optional Protocol. In: CONTE, BURCHILL 2009 op. cit., s

18 mezinárodním orgánem. Posledním, velmi významným kritériem, kvůli kterému bývá značná část oznámení shledána nepřípustnými, je vyčerpání domácích opravných prostředků. Jednotlivec, který oznámení Výboru podává, musí vyčerpat všechny dostupné domácí opravné prostředky a až poté může podat stížnost Výboru. Výjimkou je situace, kdy je aplikace domácích opravných prostředků neúměrně prodlužována. Jakmile Výbor rozhodne o oznámení a označí je jako přípustné, požádá příslušný stát o vyjádření jeho stanoviska. 29 Na formulaci svojí odpovědi má stát k dispozici dobu šesti měsíců. Potom je odpověď státu předána autorovi oznámení, aby se k ní mohl vyjádřit. Ten má na svoje vyjádření lhůtu šesti týdnů. Takováto výměna názorů mezi státem a oznamovatelem může pokračovat, dokud není Výbor spokojen s množstvím informací, které mu umožní v dané věci rozhodnout. Výbor poté předá oznámení pracovní skupině, která vypracuje počáteční formulaci názoru Výboru. Potom je oznámení posuzováno celým Výborem na zasedání a zde Výbor o věci rozhodne. Pokud rozhodne, že došlo k porušení práv zakotvených v Paktu, většinou v rámci závěrečných doporučení naznačí svoji představu o tom, jak by měl stát danou situaci napravit. Výbor poté očekává, že mu daný stát podá zprávu o tom, jaké kroky na základě jeho závěrečných doporučení podnikl. Během svého 39. zasedání v roce 1990 ustavil Výbor pozici tzv. zvláštního zpravodaje pro sledování plnění doporučení (anglicky Special Rapporteur for the Follow-Up on Views), který se zabývá tím, co následuje po doručení závěrečných doporučení Výboru příslušnému státu. 30 Tento zvláštní zpravodaj si vyžádá informace o plnění doporučení státem. Bohužel se často stává, že státy neplní své závazky a neodpovídají odpovídajícím způsobem na závěrečná doporučení. 31 Většina států buď 29 Podrobný popis postupů Výboru po prohlášení oznámení za přípustné viz CONTE, Alex, Procedure Under the Optional Protocol. In: CONTE, BURCHILL 2009 op. cit., s Ustanovení o zvláštním zpravodaji lze najít v jednacím řádu Výboru, viz CCPR/C/3/Rev. 10 Rules of Procedure of the Human Rights Committee [online] [cit ]. Dostupné z: 31 Conte uvádí, že jenom kolem 30 procent států reaguje adekvátně a tak, jak po nich vyžadují závěrečná doporučení. Viz CONTE, Alex, Procedure Under the Optional Protocol. In: CONTE, BURCHILL 2009 op. cit., s

19 polemizuje s nálezy Výboru, nebo jednoduše neodpoví. V takovém případě jsou ovšem pravomoci Výboru limitované. Může vyslat zvláštního zpravodaje, aby zjistil situaci na místě, k čemuž ovšem musí mít svolení příslušného státu. Může také zahrnout žádost o plnění doporučení do své výroční zprávy pro Valné shromáždění OSN. K dispozici ale ani v tomto případě nejsou žádné sankce. Samotný Výbor pro lidská práva proto neexistenci účinného vymáhacího mechanismu pro Opční protokol považuje za hlavní nedostatek v implementačním mechanismu v rámci Paktu. 32 Zdá se tak, že jediným mechanismem, který v tomto případě Výbor může uplatnit, je pokračující dialog se státem, který se provinil, nebo také pohrůžka negativní publicitou. 1.3 Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech (anglicky Second Optional Protocol to the International Covenant on Civil and Political Rights) byl přijat 15. prosince 1989 a pro Českou republiku vstoupil v platnost 15. září Týká se zrušení trestu smrti. Skládá se z preambule a 11 článků. Hlavní ustanovení Druhého opčního protokolu je obsaženo v čl. 1: 1. Žádná osoba podléhající jurisdikci smluvního státu tohoto Protokolu nesmí být popravena. 2. Každý smluvní stát přijme nezbytná opatření ke zrušení trestu smrti v rámci své jurisdikce Viz CONTE, Alex, Procedure Under the Optional Protocol. In: CONTE, BURCHILL 2009 op. cit., s Originální anglické znění Druhého opčního protokolu lze najít na webových stránkách Výboru pro lidská práva, viz Second Optional Protocol to the International Covenant on Civil and Political Rights, aiming at the abolition of the death penalty. [online] [cit ]. Dostupné z: Oficiální znění textu v češtině viz Sdělení ministerstva zahraničí 100/2004 Sb.m.s. o Druhém opčním protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech týkajícím se zrušení trestu smrti. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit ]. 34 Sdělení ministerstva zahraničí 100/2004 Sb.m.s. o Druhém opčním protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech týkajícím se zrušení trestu smrti. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit ]

20 Smluvní státy jsou povinny zahrnout informace o opatřeních, která učinily k naplňování ustanovení Druhého opčního protokolu, do pravidelné zprávy, kterou podávají Výboru, v souladu s čl. 40 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. V rámci postupu u Druhého opčního protokolu se mohou uplatnit i stížnosti jednotlivých států na jiné státy nebo i stížnosti jednotlivců