25 let poté. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav evropské etnologie. Etnologie. Bc. Oto Polouček

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Etnologie Bc. Oto Polouček 25 let poté. Odraz sametové revoluce v současné naraci Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Martina Pavlicová, CSc. 2015

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury... Bc. Oto Polouček

3 Rád bych poděkoval vedoucí magisterské diplomové práce doc. PhDr. Martině Pavlicové, CSc., za odborné vedení a cenné rady. Dále patří můj dík všem respondentům, kteří se byli ochotni podělit o své vzpomínky.

4 Obsah ÚVOD...6 TEORETICKÁ ČÁST Sametová revoluce očima historiografie Vzpomínky a identita na pozadí událostí velkých dějin K otázkám paměti Identita a stereotypy Teoretická východiska analýzy narativních pramenů z hlediska folkloristiky Výzkum současného slovesného folkloru Vzpomínkové vyprávění v rámci tradičního a současného folkloru Žánry současného slovesného folkloru a tenké hranice mezi nimi Vztah slovesného folkloru a dějin Metody výzkumu Rozhovory pomocí návodu jako pilíř terénního výzkumu Doplňkové metody výzkumu EMPIRICKÁ ČÁST Vzpomínání Různé roviny vzpomínek na sametovou revoluci Vlivy působící na vzpomínání Vzpomínky na sametovou revoluci a žánry (současného) slovesného folkloru Vzpomínkové vyprávění Fámy a konspirační teorie Sametová revoluce a česká národní identita - srovnání s prací Ladislava Holého Závist, kulturnost a pracovitost Nacionalistický a individualistický rámec ve vzpomínání na sametovou revoluci... 75

5 ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ Odborná literatura Internetové zdroje Rozhovory vedené metodou orální historie Respondenti kvalitativního výzkumu PŘÍLOHY Návod k rozhovorům realizovaným pomocí kvalitativního výzkumu Seznam grafů Seznam tabulek Seznam vyobrazení... 89

6 ÚVOD V roce 2014 uběhlo 25 let od takzvané sametové revoluce, kterou odstartovalo násilné potlačení demonstrace 17. listopadu roku Tato událost ovlivnila další vývoj Československa stejně jako životy jeho obyvatel, v jejichž paměti bezpochyby zůstává dodnes jako výrazný milník nejnovějších dějin a je pravděpodobně (spolu s rozdělením republiky) nejvýznamnější událostí tzv. velkých dějin, kterou si značná část společnosti pamatuje ze svých vlastních zkušeností. Moje diplomová práce si klade za cíl analyzovat vzpomínky na sametovou revoluci a hledat v nich případně tradované motivy, které se mohou postupně vyvíjet v útvary žánrově zařaditelné do slovesného folkloru, a dále se zamýšlí nad otázkou, jak mohly události konce roku 1989 a jejich odraz v individuální či kolektivní paměti působit na vnímání české národní identity. Při analýze způsobů identifikace lidí s vlastním národem se nabízí srovnání s modelem, který prezentoval Ladislav Holý ve své studii založené na výzkumu z počátku devadesátých let 20. století. 1 Základní výzkumné otázky jsou následující: Odrazily se příběhy a motivy, které se týkají sametové revoluce, v současné naraci? Lze zachytit odraz určitých vlivů (spokojenost s vlastním životem, přijímání informací z médií) na vzpomínání a vnímání sametové revoluce? Práce je založena na kvalitativním výzkumu provedeném mezi říjnem 2014 a únorem Zmíněný kvalitativní výzkum byl doplněn analýzou internetové ankety, prezentací zkoumané události v médiích a studiem dříve realizovaných orálně historických rozhovorů. Před samotným rozborem vzpomínek, jejich potencionálním tradováním a odrazem v identifikaci pamětníků s českým národem (například v podobě stereotypních představ) jsou v práci nastíněny základní teoretické koncepty problematik paměti, identity či výzkumu současných narací v rámci slovesného folkloru. 1 HOLÝ, Ladislav: Malý český člověk a skvělý český národ: národní identita a postkomunistická transformace společnosti. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON),

7 V empirické části práce jsem postupoval chronologicky od elementárního útvaru vzpomínek přes aspekt jejich tradování a odrazu ve slovesném folkloru až k tématu nejvíce komplexnímu problematice identity. Práce je psána zhruba 25 let od zkoumané události a proces formování kolektivní paměti a případného rozvoje tradované narace je stále živý, s čímž je nutno počítat a vnímat to spíše jako výhodu. Výzkum týkající se problematiky odrazu událostí soudobých dějin v paměti lze díky jeho aktuálnosti vždy brát jako unikátní a specifický v závislosti na čase, kdy byl prováděn. Badatel, který by podobný výzkum dělal před deseti lety nebo naopak v budoucnosti, by zřejmě přišel k odlišným závěrům. Tyto skutečnosti si bezpochyby uvědomovali i etnologové a folkloristé, kteří se v minulosti zabývali odrazem jiných událostí v paměti a lidovém podání. Byla zkoumána například témata související se vzpomínkami na druhou světovou válku, jako byl obraz nacisty vypálené obce Lidice v lokální paměti 2 či vzpomínková vyprávění tradovaná o Slovenském národním povstání. 3 Aktuálnost problematiky byla jednou ze základních příčin motivace k realizaci mého výzkumu, který je nutno vnímat jako interdisciplinární. Etnologické zakotvení bylo doplněno východisky věd, jako jsou soudobé dějiny, sociologie či politologie. Je třeba zdůraznit, že nelze brát dosažené výsledky jako absolutní danost, a to zejména díky tomu, protože se jedná o živé a stále se vyvíjející téma zkoumané zejména pomocí kvalitativního výzkumu. Bylo by dobré je vnímat spíše jako sondu ukazující určité tendence a prezentující modely, které mohou být v kontextu celé společnosti relativní. 2 ŠATAVA, Leoš: Lidická tragédie po 35 letech v lidové tradici. Český lid 66, 1979, č. 4, s SIROVÁTKA, Oldřich: Dějiny a lidové podání. In: SIROVÁTKA, Oldřich: Folkloristické studie. Brno: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2002, s

8 TEORETICKÁ ČÁST 1. Sametová revoluce očima historiografie Téma práce úzce souvisí s dějinnými událostmi listopadu 1989 označovanými jako sametová revoluce. Považuji za nezbytné ujasnit, jak lze definovat a časově vymezit pro moji práci klíčové události a stejně tak stručně informovat o tom, jak sametovou revoluci v širším kontextu interpretuje historiografie. Zmíním se rovněž, jakým způsobem událost vnímají elity, ať už se jedná o představitele bývalého disentu či nomenklatury. Jak lze časově vymezit sametovou revoluci? Jedná se o páteční večer sedmnáctého listopadového dne, kdy došlo k násilnému potlačení pochodu, který navázal na nahlášenou studentskou manifestaci, nebo je do ní možno zařadit i události, jež onomu večeru předcházely? A co lze označit za konec této události? Zrušení vedoucí úlohy strany, zvolení Václava Havla prezidentem či svobodné volby? Variant, jak danou událost vymezit, je více. Proto lze zdůraznit nutnost zařazení sametové revoluce do širšího kontextu spíše než se snažit její přesné vymezení a brát v potaz vlivy nejrůznějších proveniencí, ať už jde o mezinárodní vývoj, nálady ve společnosti, situaci v disentu nebo mezi politickými elitami. Při výzkumu jsem záměrně s časovým upřesněním sametové revoluce nepracoval, jelikož i to, jakým způsobem lidé tuto událost zařazují do časového horizontu a jak ji pojímají, může být pro výzkum přínosné. Proto jsem respondentům nechal volnou ruku s tím, že jejich vlastní vnímání časového vymezení sametové revoluce by taktéž bylo možno nějakým způsobem interpretovat. Otázka, co si lidé představují pod pojmem sametová revoluce, může totiž být pro výzkum vzpomínek a paměti na naši nedávnou minulost rovněž zajímavá. Odborné práce historiků, zabývající se sametovou revolucí, zohledňují mnoho různých faktorů a vlivů na skutečnost, proč se události vyvinuly právě takovým způsobem. V prvé řadě je nutno zohlednit mezinárodní situaci, na kterou československé vládnoucí elity nedokázaly adekvátně reagovat. Sovětský svaz již nebyl ochoten garantovat podporu vládě KSČ, která se opírala a svoji legitimitu hájila pomocí Poučení z krizového vývoje, jehož nedílnou součástí 8

9 byl dočasný pobyt sovětských vojsk na území ČSSR. Vývoj v okolních zemích vedl k demokratizaci a exodus občanů NDR přes ČSSR na Západ nabídl československé společnosti přímou konfrontaci s tím, že se za hranicemi něco děje. Oslabená nomenklatura nedokázala k událostem zaujmout postoj. Navíc ani ona nebyla jednotná, členové ústředního výboru KSČ žili ve vlastním uzavřeném světě odříznutém od reality, komunikace ve straně nefungovala a byla ovlivněna osobními antipatiemi. Struktura moci byla odtržena i od původní ideologie, kterou si dříve vytvářela legitimitu, a ačkoli se zejména na regionálních úrovních objevovali lidé naklonění reformám, ztuhlost vedení strany a špatná komunikace jakékoli procesy znemožňovala. 4 Frustrace ve společnosti se zvyšovala zejména kvůli nedostatku výrobků, zastaralým technologiím a obzvláště katastrofálnímu životnímu prostředí. Kusé informace o násilně potlačených demonstracích v období tzv. Palachova týdne sice většinu obyvatel nemotivovaly k tomu, aby se sami protestních shromáždění účastnili, avšak zvyšovala jejich ochotu podepisovat nejrůznější petice. Podpisy mediálně známých osobností pod Několik vět, publikovaných 28. června 1989, odhodlání zajisté zvyšovaly a výše zmíněné události v ostatních zemích tzv. východního bloku taktéž přispívaly k tomu, že situace ve společnosti byla jiná než před rokem. 5 Disent byl v předvečer listopadu nejednotný, roztříštěný do mnoha názorových skupin a navíc v něm existovaly rozdíly mezi přístupem starších generací chartistů a opozičních skupin tvořených mladými lidmi, převážně studenty. Význam úlohy disentu lze zařadit spíše až do období po událostech sedmnáctého listopadu 1989, které jej dokázaly zaktivizovat, což následně vedlo k jejich klíčové roli při vyjednávání s mocí. 6 Lze konstatovat, že rozštěpený disent zareagoval na sametovou revoluci lépe než vedení KSČ, které nejdříve nepřikládalo situaci význam a nezaujalo jasnou koncepci. Po úvahách o mobilizaci a vojenském potlačení rezignovalo na jakoukoli reakci a 24. listopadu 4 KALINOVÁ, Lenka: Konec nadějím a nová očekávání: k dějinám české společnosti Praha: Academia, 2012, s CUHRA, Jaroslav: České země v evropských dějinách. Praha: Paseka, 2006, sv. 4., s KALINOVÁ, Lenka: Konec nadějím a nová očekávání, c. d., s

10 odstoupilo. Hlavní vyjednávací pozice vládní moci tak zůstala na premiéru československé vlády Ladislavu Adamcovi a dalších konkrétních jemu blízkých lidech: byli ostatně jediní, s kým byla opozice ochotna jednat (jednání s ÚV KSČ by znamenalo uznání jeho legitimity). Komunisté z federální vlády se účastnili jednání, aniž by k tomu měli mandát od vedení strany, kterému byli v kontextu struktury autoritativního režimu podřízeni. Avšak ani Ladislav Adamec nebyl schopen adekvátně reagovat na situaci, což se ukázalo ve chvíli, kdy byl po jednáních s opozicí pověřen složit vládu, v níž zasednou nekomunisté. Poměr pěti nekomunistů proti patnácti komunistům v této vládě, jmenované 6. prosince, však byl pro Občanské fórum neakceptovatelný. Obrázek 1: Prohlášení ČSS k 17. listopadu 1989 v deníku Svobodné slovo. 10

11 Generální stávku 27. listopadu, odstoupení Gustáva Husáka a jmenování nové vlády Mariána Čalfy stejně jako další vývoj, související s obměnou Federálního shromáždění pomocí kooptací, a následující kroky až do svobodných voleb v červnu 1990 již není třeba obšírněji komentovat. Vhodné je však ještě zmínit zákulisní jednání o zvolení Václava Havla prezidentem, jelikož se jedná o událost související s existencí konspiračních teorií, čehož se také dotkl můj výzkum. Václav Havel byl jednomyslně zvolen prezidentem, a to původním komunistickým Federálním shromážděním poté, co do něj byl kooptován Alexandr Dubček a následně zvolen jeho předsedou. O tomto aktu bývá pojednáváno jako o zákulisní dohodě Václava Havla a premiéra Mariána Čalfy, která měla zajistit podporu Havlovu zvolení, a navíc přinést důstojnou funkci Dubčekovi, o němž se hovořilo jako o potencionálním prezidentovi. Byl vnímán jako kandidát komunisty více akceptovatelný než Václav Havel. 7 Na výše charakterizovanou interpretaci sametové revoluce, přijímanou nejen historiky ale i masovými médii, ve své práci odkazuji na více místech, například při srovnání s jinými verzemi jejího průběhu, jež byly zachyceny v rámci mého výzkumu. Vedle těchto základních tezí o sametové revoluci parafrázovaných podle odborné literatury za účelem zařazení zkoumané problematiky do širšího kontextu lze dále zmínit reflexi události mezi politickými elitami a disentem. O tom, jak vnímají události roku 1989 bývalé politické elity, si lze udělat obrázek zejména z memoárů, které knižně vydali někteří bývalí představitelé nomenklatury. Důležité jsou také publikované odborné studie čerpající z rozhovorů, které bývalí vedoucí představitelé ČSSR poskytli historikům pracujícím metodou orální historie. 7 CUHRA, Jaroslav: České země v evropských dějinách, c. d., s

12 Získané poznatky o vnímání převratu očima bývalých elit lze shrnout do následující teze: Elity předlistopadového režimu často přičítají pád špatné spolupráci členů vládnoucí strany, absenci jednotné koncepce, ale také spiknutí, ze kterého obviňují zejména členy své strany. 8 Opozici považují za neschopnou a okrajovou součást společnosti, jejíž roli během sametové revoluce vidí jako minimální. Podíl disidentů na průběhu sametové revoluce byl dle představitelů předlistopadové moci možný pouze díky tomu, že jej strana (kvůli chybám jednotlivých funkcionářů) umožnila. 9 Zachytit vnímání sametové revoluce u představitelů bývalého disentu stojícího v opozici proti komunistickému režimu je komplikovanější: spíše lze zaznamenat jejich hodnocení polistopadového vývoje a pohled na vyrovnávání se s minulým režimem, které opozici dělilo (stejně jako rozdělilo na dva proudy Občanské fórum). Jedna část pociťovala vyrovnání s minulým režimem za nedostatečné, druhá schvalovala koncepci tlusté čáry za minulostí. 10 Lze však vyjádřit předpoklad, že vnímání revoluce je u bývalých disidentů zřejmě mnohem různorodější a spíše se jedná o otázku pohledu konkrétních osob a nelze je shrnout do vcelku stručných závěrů, jako tomu bylo u bývalých politických elit. U některých se zřejmě nebude příliš lišit od všeobecně akceptovaného obrazu těchto událostí a v případě těch, kteří se listopadových událostí aktivně účastnili, se bude vyznačovat přítomností vlastních vzpomínek a prožitků. Tyto prožitky a selektované vzpomínky, pokud byly publikovány či jiným způsobem šířeny, však mohly pomoci ke stereotypním představám a obrazům o sametové revoluci mezi lidmi. Nelze zřejmě identifikovat nějakou ucelenou paměť opozice, diferencované jak před listopadem 1989, tak po něm MAYER, Françoise: Češi a jejich komunismus: paměť a politická identita. Praha: Argo, 2009, s VANĚK, Miroslav: Mocní? a Bezmocní?: politické elity a disent v období tzv. normalizace: interpretační studie životopisných interview. Praha: Prostor, 2006, s MAYER, Françoise: Češi a jejich komunismus, c. d., s Tamtéž, s

13 2. Vzpomínky a identita na pozadí událostí velkých dějin 2.1. K otázkám paměti V předcházejícím textu byly nastíněny základní diskurzy, kterými bývá nahlíženo na listopadové události roku 1989 a následnou transformaci české společnosti v historiografii. Zároveň byly rozebrány formy interpretace tohoto období u elit společnosti, ať už se jednalo o předlistopadovou nomenklaturu nebo disidenty. Hlavním předmětem práce je však vzpomínání a vnímání uvedených význačných událostí našich nejnovějších dějin v prostředí širší společnosti. Pro správnou analýzu obsahu a významu vzpomínek je proto nutno nastínit teoretický základ spolu souvisejících pojmů paměť, identita a stereotypy. Vzpomínání na konkrétní událost z nedávné minulosti mohlo ovlivnit mnoho faktorů, mezi něž patří vnímání doby před ní i etapy, která následovala, pohled na kvalitu vlastního života či vlivy, které na vzpomínající osobu působily, ať už se jedná o bezprostřední okolí rodinu, komunitu nebo například média či propagandu. Všechny tyto faktory ovlivňují paměť jednotlivce a formu, jakou jsou vzpomínky v určitém okamžiku prezentovány. Teoretické rámce a klasifikace paměti jsou historiky v posledních desetiletích četně rozebíraným tématem. Bádání o individuální a zejména o kolektivní paměti započal Maurice Halbwachs, 12 který, ovlivněn myšlenkami Émile Durkheima, vnímal kolektivní paměť jako něco nadindividuálního, co existuje mimo konkrétní jednotlivce. 13 Tato myšlenka byla později relativizována diskuzemi mezi badateli zabývajícími se pamětí, k nimž patřili Marie Claile Lavabre či Henry Rousso: ten zdůrazňuje výraznou spojitost mezi kolektivní pamětí a formováním národní identity skrz ni: 12 NOSKOVÁ, Jana: Biografická metoda a metoda orální historie. Brno: Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha pracoviště Brno, 2014, s LAVABRE, Marie-Claire: Zátěž a selekce minulosti: Kritická četba Syndromu Vichy. In: BARTOŠEK, Karel: Dějiny a paměť: výběr francouzských studií o vztahu dějin a paměti válek, odboje a kolaborace. Praha: Historický ústav Armády ČR, 1993, s

14 Z tohoto hlediska by tedy byla kolektivní paměť souborem projevů, které nejen že odhalují, zviditelňují, zčitelňují nebo vedou k promyšlení přítomnosti minulosti, ale mají za úlohu nebo jednoduše za účel strukturovat identitu skupiny nebo národa, tedy je definovat jako takové a odlišit od jiných srovnatelných entit. 14 Ke konstruování národní identity pomocí kolektivní paměti Rousso přidává i vliv celonárodně významných událostí a předělů v dějinách na formování nejen paměti, ale i identity společnosti v období následujícím. Díky vlivu významných událostí je třeba odpoutat paměť od tradičních rámců představovaných státem či rodinou. 15 Jednak důležité milníky spoluvytváří paměť budoucích etap, naproti tomu však paměť pomáhá také k navázání kontinuity v souvislosti s těmito událostmi. 16 Ačkoli se Roussem analyzovaná problematika vlivu vichystické Francie na paměť a národní identitu Francouzů značně odlišuje od souvislosti paměti se sametovou revolucí, je zde možno najít určité styčné body. 17 Mezi ně patří zejména nestandardnost zmiňovaných etap dějin a, hypoteticky, též vliv na paměť a identitu následujícího období. Proto lze považovat za vhodné brát zmíněnou teorii v potaz i pro tuto práci. Kolektivní paměť, sice často spojovanou se skupinami jako je rodina, komunita nebo národ, však nelze považovat za nějakou pevně danou a jasně strukturovanou entitu. Spíše je možno hovořit o relativní konfiguraci určitých sdílených mnohavrstevnatých zkušeností souvisejících s faktem, že je jedinec součástí nejrůznějších kolektivů a přijímá nejrůznější vlivy z okolí či například z médií. 18 Je možné, aby konkrétní osoba vymezovala svoji národní identitu definovanou kolektivní pamětí v rámcích, které formovaly významné události (sametová revoluce) díky určité tíze událostí, a zároveň si díky výběrovému přístupu 14 ROUSSO, Henry: K dějinám kolektivní paměti: Postvichystické období. In: BARTOŠEK, Karel. Dějiny a paměť: výběr francouzských studií o vztahu dějin a paměti válek, odboje a kolaborace. Praha: Historický ústav Armády ČR, 1993, s Tamtéž, s LAVABRE, Marie-Claire: Zátěž a selekce minulosti, c. d., s Jedná o rozdílné události jiné délky trvání s naprosto odlišnou formou dopadu na národ, kterého se týkaly. 18 MAYER, Francoise; VAŠÍČEK, Zdeněk: Minulost a současnost, paměť a dějiny. Soudobé dějiny 11, 2004, č. 4, s

15 k minulosti uchovávala určitý kontinuální rámec vzpomínek na období před ním (selekce vzpomínek na tzv. normalizaci), a oba přístupy by mohly být součástí rámců jím přijímané a sdílené kolektivní paměti? Marie-Claile Lavabre hovoří o dvou jevech, které společně pod kolektivní paměť shrnujeme pouze z pohodlnosti, 19 a apeluje na jejich rozlišování. Dle Henryho Roussoa je studium motivů uchovávaných v kolektivní paměti podstatné, protože umožňuje poznávat, jaké aspekty zkoumaných událostí jsou charakteristické vzhledem k historiografii, ale i společenské poptávce okamžiku. 20 Je vhodné zkoumat, co se při oné selekci, která je prováděna při vzpomínání, ukazuje jako důležité, jaké motivy jsou vyzdvihovány a jaké naopak upozaďovány či ignorovány. Do členitosti problematiky kolektivní paměti lze navíc přidat teorii Pierre Nory týkající se ohnisek paměti, míst (tento pojem Nora vnímá značně abstraktně), jejichž symbolický význam pomáhá pozdržovat nástup zapomnění, ve fixaci určitého stavu věcí, v proměně smrti v nesmrtelnost, ve zhmotnění nehmotného. Do konceptu míst paměti, které mají jednak materiální, dále funkční a v neposlední řadě i symbolickou funkci, lze dle Nory zařadit například i události takové, jejichž symbolický význam je zdaleka přesáhne (nabízí se například motiv mrtvého studenta během sametové revoluce), a pak ty, které se v okamžiku zdály nepodstatné, drobné, ale budoucnost jim propůjčila velikost původu (např. svolení zástupců ČSNS k propůjčení balkónu Melantrichu představitelům Občanského fóra). Místem paměti mohou být dále i spisy, avšak ty, které ji samy nějakým způsobem změnily (tzv. Cibulkovy seznamy). V neposlední řadě sem lze zařadit i určitá místa sloužící díky své minulosti jako symbol (podloubí na Národní třídě, ve kterém došlo k nejtvrdšímu zásahu proti studentům a stalo se později pietním místem, kam lidé nosili svíčky a květiny) LAVABRE, Marie-Claire: Zátěž a selekce minulosti, c. d., s ROUSSO, Henry: K dějinám kolektivní paměti, c. d., s NORA, Pierre: Mezi paměti a historií. In: Cahiers du CEFRES 13. Praha: CEFRES, 2012, s

16 Obrázek 2: Václav Havel hovoří z balkónu Melantrichu k zaplněnému Václavskému náměstí, Henry Rousso si pro účel interpretace svého výzkumu upravuje Norovy myšlenky o dějinách paměti, když hovoří o vektorech paměti, přičemž zmiňuje rituály sloužící k revitalizaci vzpomínání na určité události, mezi něž mohou patřit vzpomínkové akce či filmová díla. 22 V kontextu sametové revoluce se nabízí například vzpomínky při jejím výročí či některé retrospektivní pořady České televize. Ke koncepci kolektivní paměti (či kolektivních pamětí) působících na jednotlivce a spoluvytvářejících jeho individuální paměť se jeví jako vhodné přidat další koncept, a to je Janem Assmanem vytvořený vztah mezi komunikativní a kulturní pamětí. Komunikativní paměť lze chápat jako vzpomínky vztahující se k nedávné minulosti sdílené s ostatními současníky. 23 Naopak kulturní paměť existuje mimo vlastní osobní, sdílené vzpomínky, je orientovaná na pevně dané body v minulosti, zprostředkovaná specialisty (například učiteli ve škole) 24 a objektivizovaná do určité neměnné podoby ROUSSO, Henry: K dějinám kolektivní paměti, c. d., s ASSMANN, Jan: Kultura a paměť: písmo, vzpomínka a politická identita v rozvinutých kulturách starověku. Praha: Prostor, 2001, s Tamtéž, s Tamtéž, s

17 Události, uchovávané v komunikativní paměti, jsou připisovány minulosti vzdálené 80 až 100 let, 26 tedy období, na něž bylo možno zprostředkovat vzpomínky nejstarší žijící generace. Kulturní paměť bývá naproti tomu přisuzovaná jakési abstraktní minulosti bez časového zařazení, která předchází věku zapomnění ( the floating gap ), mezerám mezi mytickou minulostí a vzpomínanou minulostí, o které nejsou v komunitě žádné informace, jakémusi období prázdna. 27 Problematika kulturní paměti týkající se mytické minulosti a období the floating gap zjevně nezapadá do problematiky vzpomínání na nedávnou minulost, jakou je sametová revoluce roku V kontextu české společnosti se dnes nabízí spíše paralela s obdobím národního obrození na straně jedné a vzpomínkami na totalitní režim na straně druhé. Zamyslíme-li se však nad konceptem kulturní paměti obecně, lze vyjádřit hypotézu, že prezentace sametové revoluce může v některých případech působit právě jako kulturní paměť charakterizovaná Assmannem. Obrázek 3: Pamětní deska připomínající události 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze. 26 ASSMANN, Jan: Kultura a paměť, c. d., s Tamtéž, s

18 Představíme-li si například vesnickou komunitu na Moravě, jejíž členové byli informováni o pražských listopadových událostech zprostředkovaně a i jejich následné dopady a změny ve společnosti se k nim dostávaly pozvolna a se zpožděním, můžeme se přiklonit k následující hypotéze. Tito lidé si sice mohou v rámci své komunikativní paměti uchovávat vzpomínky na vytváření nových politických struktur v místě bydliště, privatizaci či vznik soukromého podnikání, informace o událostech velkých dějin demonstracích, odstoupení vedoucích funkcionářů KSČ či volbě prezidenta však získávali pomocí médií v podobě, která vykazuje spíše aspekty vztahující se ke kulturní než komunikativní paměti. Ona kulturní paměť, vyjadřovaná symboly, jakým může být např. inaugurační projev prezidenta, se tak dostává k vesnické komunitě v neměnné podobě a pomocí mechanismů vektorů paměti může být ve stejné podobě neustále obnovována a v myšlení konkrétních osob svým způsobem oddělena od vlastních zkušeností uchovávaných v komunikativní paměti. Symboličnost dané události a její zprostředkovaná prezentace v místech vzdálených od ohnisek oněch události vede tedy spíše k jejímu zařazení do kulturní než komunikativní paměti. Proti této hypotéze může mluvit argument, že pohled na nedávné události bývá velmi snadno ovlivňován. Na rozdíl od vnímání oné mytické minulosti je zde prvek možné konfrontace s komunikativní pamětí, přesto se však koncept kulturní paměti jeví jako něco, s čímž je nutno při analýze vzpomínání na sametovou revoluci počítat. Výše nastíněné koncepty mohou pomoci pochopit, jak si lidé utváří vzpomínky na sametovou revoluci a jakými cestami tato událost mohla modifikovat jejich národní identitu Identita a stereotypy Vedle paměti je nezbytné taktéž stručně charakterizovat problematiku pojmu identita, jelikož otázka, jakým způsobem mohlo vnímání vlastního národa ovlivnit pohled na události nejnovějších dějin, je jednou z výzkumných problematik této práce. To, že k této modifikaci mohlo dojít, naznačují teorie již zmíněného Maurice Halbwachse, který tvrdí, že právě kolektivní paměť plní určitou identifikační úlohu kolektivní paměť a skupinová 18

19 sociální identita jsou tak dvěma stranami jedné a téže mince. 28 Tím, jak se nejnovější dějiny odrazily v kolektivní paměti, se mohly zároveň postupně odrazit i v podobě, jakou si národ, či určitá jeho část konstruuje vlastní sociální identitu. Stejně tak však mohl probíhat proces i opačnou formou podoba vnímání vlastní národní identity mohla ovlivnit formu vzpomínání na sametovou revoluci. Stejně jako otázku paměti, tak i otázku pojmu identita je nutno vnímat jako mnohorozměrnou a strukturovanou 29 s tím vědomím, kolik rozličných forem identit jedinec přijímá za své. 30 Identitu jedinečnou, avšak komplikovanou a ovlivněnou mnoha faktory lze vidět jako sociální produkt rozpoznatelný pouze v určitém sociálním kontextu. 31 Je příznačné, že se v nastíněném výzkumu práce jedná zejména o národní identitu jako jednu z forem identity sociální. Nelze však pominout, že se do konkrétní podoby vnímání národní identity u konkrétních osob mohou promítat i jejich další identity (například profesní či náboženská), a je potřeba k tomu přihlížet zejména při analýze dat získaných pomocí kvalitativního výzkumu. Identita ovlivňuje kolektivní paměť různými způsoby, například podle Evy Krekovičové může případné oslabené národní povědomí, které ve svých výzkumech z devadesátých let identifikovala u Slováků, vést ke snazší manipulovatelnosti s kolektivní pamětí populistickými politiky či jinými subjekty, snažícími se využít a uzpůsobit kolektivní paměť a národní identitu ve svůj prospěch. 32 S identitou a pamětí souvisí taktéž stereotypy. Jsou považovány za jeden z výrazných faktorů přispívajících k vytváření a udržování kolektivní identity MARKVARTOVÁ, Lucie ŠMÍDOVÁ MATOUŠOVÁ, Olga: Vizuální představy o české společnosti v kolektivní paměti: Město a venkov v obrazech a v příbězích o obrazech. Biograf 55, 2011, s MALINA, Jaroslav: Antropologický slovník, aneb, Co by mohl o člověku vědět každý člověk. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2009, s Antropologický slovník nabízí několik různých definicí pojmu identita. Zmínil bych dvě z nich: 1) Totožnost, jedna ze základních kategorií myšlení. 2) Podstata lidského subjektu, formovaná mnoha různými faktory: biologií, sexualitou, genderem, věkem, generační příslušností, rasou, kulturou, sociálně-ekonomickými a politickými vlivy apod. Tamtéž, s BERGER, Peter LUCKMANN, Thomas: Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999, s KREKOVIČOVÁ, Eva: Folklor, politika a masmédiá. (Na príklade Slovenska). Národopisná revue 8, č. 3, s UHLÍKOVÁ, Lucie: Kulturní stereotypy v etnologii a v dalších společenských vědách. In: Kultura společnost tradice I. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2005, s

20 Stereotypní představy, jako standardizované představy o určitých skupinách lidí nebo předmětů, poskytují jednoduchý model pro zobrazení neobyčejně diferencované a různorodé masy a určují omezené množství rysů všem jejich členům. 34 Pokud se zabýváme identitou určité skupiny osob vyjádřenou v představách jejích členů, logicky budou hrát podstatnou roli autostereotypy, tedy stereotypní představy o vlastní skupině 35 jako součást komplexnějšího obrazu 36 souvisejícího s identitou. Nelze však přehlížet ani heterostereotypy, 37 tedy stereotypní představy o jiných, jelikož i ty mohou tvořit podstatnou součást konstrukce vlastní identity. Heterostereotypy jsou bezpochyby podstatnou součástí národní identity u národů, jejichž vznik v období utváření moderních národů souvisel s vymezením vůči jinému etniku či, ze kterého se v dané době formovala vládnoucí skupina příznačné jsou zde příklady středoevropských národů, jako jsou Češi či Slováci v kontrastu s Němci či Maďary. Výraznou vlastností stereotypů je skutečnost, že se mění velmi pomalu a nové vlivy přijímají pozvolna, mezi jejich typické vlastnosti patří strnulost a odpor ke změně. 38 Z toho vyplývá, že jako nedílná součást národní identity mohou v případě její proměny působit spíše jako zpomalující prvek než jako prvek, který by změnu podporoval. Lze vyjádřit hypotézu, že stereotypní představy zachycené v empirickém výzkumu k této práci budou archaičtější a hlouběji zakořeněnou součástí obrazu národní identity, kterou mohla sametová revoluce nějakým způsobem ovlivnit. 34 UHLÍKOVÁ, Lucie: Kulturní stereotypy v etnologii a v dalších společenských vědách, c. d., s Tamtéž, s Soubor více stereotypních představ utvářející určitou komplexní představu určitého subjektu. Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s

21 3. Teoretická východiska analýzy narativních pramenů z hlediska folkloristiky Výzkum současného slovesného folkloru Po nastínění východisek výzkumu paměti, stereotypů a identity nezbývá než přistoupit k otázce teoretického zakotvení zkoumané problematiky z hlediska folkloristických přístupů, které poslouží k analýze narací získaných během terénního výzkumu. Jelikož se jedná o výzkum související s nedávnou minulostí, je nezbytné pracovat s teoretickými koncepty, které se vztahují k bádání v recentním období. Tyto teoretické koncepty mají určitá specifika dávaná do protikladu k výzkumům zaměřeným na tradiční prostředí. Základy výzkumu tradičních folklorních jevů však bývají východiskem i pro výzkum folklorních žánrů současnosti: jedná se například o šest prvků folklornosti stanovených Milanem Leščákem, 39 o jejichž aplikovatelnosti na výzkum současnosti pojednává Zuzana Profantová. Tato badatelka si klade otázku, zda jsou zásady stanovené Leščákem platné i dnes a zdůrazňuje vývoj folkloru jako dynamický proces, pro jehož výzkum vidí jako nezbytné aplikování interdisciplinárního přístupu. Zdůrazňuje také důležitost studia folklorních forem kreativním způsobem a vnímání každého problému souvisejícího se současným folklorem polyaspektově. 40 Postmoderní přístup jdoucí skrz stanovené hranice je patrný i v případě klasifikování zkoumaných žánrů současného folkloru, například současné pověsti nebo fámy, a to jak z hlediska jejich označení, tak z hlediska analýzy prvků, které obsahují či jejich propojitelnosti s jinými folklorními žánry (vzpomínkové vyprávění, anekdota a další) ) Jevy vázané na kolektivního nositele 2) jevy vázané na kolektivní paměť, 3) jevy šířené formami kontaktní komunikace, 4) jevy podléhající kolektivním normám, 5), jevy realizující se v řadě variant, 6) jevy odrážející sociální a kulturní vztahy svého prostředí (lidová ideologie). LEŠČÁK, Milan SIROVÁTKA, Oldřich: Folklor a folkloristika: (o ľudovej slovesnosti). Bratislava: Smena, 1982, s PROFANTOVÁ, Zuzana: Folklor a folkloristika na prahu milénia. In: PROFANTOVÁ, Z. (eds.): Na prahu milénia. Folklor a folkloristika na Slovensku. Bratislava: ARM, 2000, s JANEČEK, Petr: Současné pověsti a jejich výzkum v moderní folkloristice. Český lid 94, 2007, č. 3, s

22 Specifickým prvkem současného folkloru je jeho ovlivnění masovými médii či široce rozšířenými prvky vysoké kultury, zejména literaturou či filmem. 42 K podobnému ovlivňování docházelo již dříve zvláště co se týče vlivu literatury avšak rozvoj moderních technologií, které způsobují rychlejší šíření informací a jejich větší dostupnost, tento proces zintenzivnil. Oldřich Sirovátka 43 klasifikoval čtyři formy vztahu literatury a folkloru. 44 Za předpokladu aplikovatelnosti těchto přístupů na další prvky moderní masové kultury se v rámci mého výzkumu jeví vhodné analyzovat zejména druhou zmíněnou formu, tedy způsob, jakým literatura (film, média) pomáhala k rozvoji a rozšíření určitých představ a motivů týkajících se sametové revoluce mezi lidmi, kteří si je mohli upravovat a rozšiřovat je dále, což mohlo teoreticky vést ke vzniku případných folklorních projevů. Taktéž je hodno zdůraznit specifika moderních technologií nejen při rozvoji případných motivů slovesného folkloru, ale i jeho šíření, například pomocí internetu. 45 Moderní komunikační technologie, umožňující nové, rychlejší a efektivnější šíření informaci, s sebou nesou narušení Milanem Leščákem zmiňovaného předpokladu homogenního kolektivu při rozvoji folklorní komunikace jako integračního prvku. 46 Podle Zuzany Vanovičové naopak na významu nabývá historiky a sociology skloňovaný pojem veřejnost, ať už se jedná o veřejnost velkou, prezentovanou médii, či malou, představující lokální komunitu. Moderní folklorní žánry, jako je fáma, vidí někde na pomezí těchto dvou sfér PROFANTOVÁ, Zuzana: Folklor a folkloristika na prahu milénia, c. d., s SIROVÁTKA, Oldřich: Žánry a funkce současného českého folkloru. In: Československá slavistika. Literatura, folklor. Praha: Academia, 1988, s ) nahrazování folkloru literaturou, 2) rozvoj a podpora folkloru, 3) působení folkloru na literaturu, 4) rozvoj pololidové literatury. 45 PROFANTOVÁ, Zuzana: Folklor a folkloristika na prahu milénia, c. d., s VANOVIČOVÁ, Zuzana: Fáma z pohľadu folkloristiky. In.: POSPÍŠILOVÁ, Jana KREKOVIČOVÁ, Eva: (eds.): Od pohádky k fámě. Brno Bratislava: AV ČR, SAV, 2005, s Tamtéž, s

23 Obrázek 4: Během okupační stávky na brněnské Filozofické fakultě Vzpomínkové vyprávění v rámci tradičního a současného folkloru Pokud se zamyslíme nad žánrem folklorních podání spjatých s tématem mého výzkumu, nabízí se vzít v úvahu zejména vzpomínkové vyprávění, 48 které Oldřich Sirovátka označuje jako jednu z forem, mající při procesu proměny folkloru v rámci modernizace potenciál k výraznějšímu rozvoji ve srovnání s jinými žánry. 49 Vzpomínkové vyprávění bývá vnímáno jako specifický folklorní žánr, o jehož zařazení do folkloru se v odborných kruzích polemizovalo Vzpomínkové vyprávění, neboli povídka ze života, je charakterizováno M. Leščákem a O. Sirovátkou jako podání faktické události, skutečného příběhu či vlastního zážitku vypravěče, příběh kterého byl svědkem, nebo příběh, který slyšel vyprávět od jiných. Není to však kdovíjaký úryvek z běžného rozhovoru, strohá zpráva, věcné vysvětlivky a informace, náhodná vzpomínka, i když hranice mezi nimi je velmi nejasná a obyčejné vyprávění a rozhovor se dotýkají a prolínají s povídkou ze života jako folklorním útvarem. LEŠČÁK, Milan SIROVÁTKA, Oldřich: Folklór a folkloristika, c. d., s SIROVÁTKA, O.: Žánry a funkce současného českého folkloru, c. d., s SIROVÁTKA, O.: Vzpomínkové vyprávění jako druh lidové prózy. Český lid 50, 1963, č. 3, s

24 Oldřich Sirovátka spatřuje příčinu pozdního zájmu folkloristů o vzpomínkové vyprávění ve skutečnosti, že stojí mimo hranice tradičních druhů folklorní prózy. 51 Polemiky o jeho příslušnosti k folkloru se týkaly zejména okruhů kolektivnosti a umělecké hodnoty. 52 Výtka, související s kolektivností (vzpomínkové vyprávění není často kolektivně šířeno), byla vyvracena argumentem, že právě tento žánr je kolektivem (posluchači) přijímán a vychází z kolektivní zkušenosti. Přes uvedený náhled bylo apelováno na důležitost kolektivní povahy spolu s uměleckou hodnotou a konstatováno, že nelze každé vyprávění označit jako folklorní. Na druhou stranu ale byla zdůrazněna nejednoznačnost hranice mezi tím, kdy vyprávění je a kdy není součástí folkloru. 53 Lze konstatovat, že tato naznačená nejednoznačnost a určitá relativnost v klasifikaci folkloru, kterou nastínil O. Sirovátka v roce 1963, nabyla významu v průběhu času v souvislosti s proměnou formy komunikace a s tím souvisejícím rozvojem způsobu šíření potencionálně folklorních narací. Například dnes folkloristy zkoumané šíření fám pomocí internetu nabízí další posun vnímání podstaty umělecké hodnoty u folklorních projevů. 54 Vzpomínkové vyprávění může být v souvislosti se sametovou revolucí tradováno u určitých příležitostných vypravěčů, u nichž se nabízí propojení událostí velkých či lokálních dějin, vlastních prožitků, humorných příhod, ale i spojení s dalšími projevy současného folkloru, jako jsou fámy (domněnky), konspirační teorie, nebo potencionálně i současné pověsti. 51 SIROVÁTKA, O.: Vzpomínkové vyprávění jako druh lidové prózy, c. d., s Tamtéž, s Tamtéž, s Viz např. výrok Zuzany Galiové, dle které je epická stránka u fám šířených pomocí internetu druhořadá, a přesto se jimi v rámci folkloristického výzkumu zabývá. GALIOVÁ, Zuzana: Súčasné povesti a fámy možnosti výskumu v rámci internetovej komunikácie. In: Etnologické rozpravy 2003, č. 2, s

25 3. 3. Žánry současného slovesného folkloru a tenké hranice mezi nimi Hranice mezi žánry současného slovesného folkloru jsou často velmi tenké a lze zaznamenat jejich mnohavrstevnatost z hlediska žánrové zařaditelnosti. Bohuslav Beneš v roce 1991 pojmenoval jev označovaný domněnka a charakterizoval jej jako aktuální zprávu, která vzniká při nedostatku, stručnosti nebo nevěrohodnosti oficiální zprávy o jakémkoli jevu, často širšího obecného zájmu. 55 Popisovaný jev označil jako protofolklorní 56, protože ne vždy se z něj vyvine folklorní útvar. 57 Zuzana Vanovičová pak o čtrnáct let později předložila kritiku Benešova označení domněnka, kterou vnímá pouze jako jednu z charakteristik fámy. Tato polemika se nabízí jako příklad zavádění několika termínů pro označení velmi blízkých jevů, které v souvislosti s výzkumem současného folkloru zmínil i Jean Kapferer. 58 Právě tento francouzský badatel publikoval rozsáhlou analýzu předpokladů pro vznik, život a zánik fám, které definuje jako zprávy, přinášející nové momenty k poznání osoby nebo událostí, které zrovna veřejnost zajímají. Tím se liší od pověsti, která se váže na jev minulý. Fáma je dle Kapferera určena k tomu, aby se jí věřilo nevypráví se jen proto, aby pobavila nebo vytvářela pocity. Tím se liší od anekdot nebo směšných příběhů. Fáma chce přesvědčit. 59 Nabízí tedy definici podobnou té, kterou Bohuslav Beneš charakterizoval útvar zvaný domněnka. Podle Kapfererovy definice by bylo možno za fámy považovat pouze příběhy, které vznikly a šířily se přímo v průběhu mnou zkoumané etapy sametové revoluce, a nebo takové, které, ač vznikly později a nějakým způsobem se jí týkaly, měly bezprostřední dopad na současnost. Předpoklad vzniku fám během listopadových událostí roku 1989 lze však vnímat jako velký, jelikož významné dějinné události spolu s omezenou informovaností z oficiálních zdrojů podněcují jejich vznik VANOVIČOVÁ, Zuzana: Fáma z pohľadu folkloristiky, c. d., s Jev, který nelze sice označit jako folklorní, ale má potenciál stát se základem vzniku folklorního jevu. 57 BENEŠ, Bohuslav: Funkce domněnky jako folklorního žánru v ústních dějinách současné české společnosti. In: HLÔŠKOVÁ, Hana KREKOVIČOVÁ, Eva (eds.): Folklórne žánre archívy katalógy. Bratislava: SAV, 1991, s KAPFERER, Jean: Fáma nejstarší médium světa. Praha: 1992, s Tamtéž, s GALIOVÁ, Zuzana: Súčasné povesti a fámy možnosti výskumu v rámci internetovej komunikácie, c. d., s

26 I u teoretické klasifikace fám se objevuje motiv protofolklornosti přednesený B. Benešem: Dle Galiové není každá fáma folklorní folklorní je pouze taková, která má epický základ 61 a je úžeji či šířeji zakotvena v určitém prostředí a obsahuje informace o skutečnosti, které se mohou týkat každého člověka, zasazené do historické mezižánrové sítě ústní komunikace. 62 Specifickou roli fámám přidává Zuzana Vanovičová, která je vnímá jako náhražku religiózních, pověrních i dalších tradičních forem podání. 63 Výraznou podskupinou 64 fám jsou konspirační teorie, jejichž charakteristickou črtou je podezření, že událost, kterou daný příběh komentuje a která je převážně negativní, je důsledkem činnosti více či méně známých záměrů určitých konspiračních skupin. 65 Konspirační teorie se jeví v kontextu zkoumaného tématu zajímavými zejména díky jejich významu během krizových období, ale také specifiku dobra proti zlu v nich často obsaženém. Konspirační teorie obecně vytahují na povrch poměrně archaické motivy, symboly a stereotypy 66 aplikované na aktuální události. Jelikož je u konspiračních teorií běžné propojování a zaměňování nepřítele, 67 může být interpretačně zajímavé zachycení konspiračních teorií obsahujících aplikování podobných motivů na rozlišné aktéry tak, aby se určitá část veřejnosti, které je konspirační teorie určena, s fámou identifikovala. Právě identifikování různých variant založených na motivu spiknutí a boje zla proti dobru ve výsledku mohou toto dobro a zlo zaměňovat ( komunisté vs. západní imperialisté, KGB vs. CIA atd.). Výčet projevů současného folkloru, potencionálně zachytitelných v souvislosti se zkoumanou problematikou obrazu sametové revoluce, je možno zakončit zmínkou o současných pověstech. 61 Ačkoli na jiném místě zmiňuje Z. Galiová jeho druhořadost v případě fám šířených pomocí internetu viz pozn VANOVIČOVÁ, Zuzana: Fáma z pohľadu folkloristiky, c. d., s Tamtéž, s GALIOVÁ-PANCZOVÁ, Zuzana: Človek v ohrození a internet: politické konflikty v on line fámach a konšpiráciách. In: PROFANTOVÁ, Zuzana (ed.): Malé dejiny veľkých udalostí III. Bratislava: Ústav etnológie SAV, 2007, s GALIOVÁ, Zuzana: Súčasné povesti a fámy možnosti výskumu v rámci internetovej komunikácie, c. d., s PANCZOVÁ, Zuzana: Konšpiračné teórie ako súčasť moderného folkloru. In: KREKOVIČOVÁ, Eva POSPÍŠILOVÁ, Jana. (eds.): Od folklórneho textu ku kontextu. Brno Bratislava: AV ČR, SAV, 2006, s Tamtéž, s

27 Současné pověsti lze definovat jako realistická vyprávění ze současného prostředí, které jsou aktivní součástí aktuálního ústního podání a vykazují variace. Jsou většinou konkrétně geograficky i časově lokalizovány a bývají vyprávěny s odkazem na údajného aktéra, kterým je obvykle osoba ne příliš vzdálená od vypravěče. Jejich děj se obvykle odehrává v nepříliš vzdálené minulosti a lokalitě a svými vypravěči jsou obvykle prezentovány jako pravdivé příběhy. 68 U současných pověstí tedy nelze přehlédnout jejich podobnost s fámami, i když je zde kladen větší důraz na přítomnost příběhu a na rozdíl od fám se nejedná o motivy aktuální, ale nedávno minulé. Lze konstatovat, že případná identifikace současné pověsti v rámci mého výzkumu se jeví jako méně pravděpodobná, než tomu je v případě fámy (domněnky) či konspirační teorie, zejména díky výraznější roli jejich epické stránky a větší délce jednotlivých narací. Z deseti tematických okruhů současných pověstí stanovených J. H. Brunvandem 69 lze teoreticky uvažovat o zachycení případné současné pověsti spadající do osmého okruhu (pověsti o úřadech, zejména podskupiny neefektivnost, konspirace a armádní pověsti) nebo do devátého okruhu (pověsti o slavných lidech zde konkrétně případné pověsti týkající se významných aktérů sametové revoluce). Jak již bylo naznačeno, hranice mezi jednotlivými žánry současného folkloru je tenká a lze předpokládat i jejich propojení se vzpomínkovým vyprávěním řazeným i mezi žánry tradičního slovesného folkloru. 70 Vedle snahy o klasifikaci zachycených narací a posuzování jejich folklornosti se jeví jako zajímavé zkoumat při jejich analýze procesy folklorizace, 71 a to jak u jevů folklorních, tak u těch, které lze označit spíše jako protofolklorní. 68 JANEČEK, Petr: Současné pověsti a jejich výzkum v moderní folkloristice, c. d., s Tamtéž, s Tamtéž, s Jedná se o procesy variace, amplifikace, redukce, kontaminace a afinity. PANCZOVÁ, Zuzana: Konšpiračné teórie ako súčasť moderného folkloru, c. d., s

28 3. 4. Vztah slovesného folkloru a dějin Narace, které jsou podrobeny analýze v rámci mého výzkumu, úzce souvisí s událostmi nejnovějších českých dějin. Vztahem dějin a lidového podání se ve své studii zabýval Oldřich Sirovátka, 72 který tematizoval základní principy zkoumání těchto jevů. Zdůraznil zejména důležitost interpretace jejich role a místa v kontextu celého systému za předpokladu zařazení do časového a historického horizontu. 73 Oldřich Sirovátka také zdůrazňuje principy odrazu dějin v lidovém prostředí, mezi něž patří prolínání dějinných vrstev, uchovávání některých detailů na úkor jiných a rovnocenná role autenticity a fikce. Tradování těchto příběhů vytváří pocit jejich věrohodnosti 74 a vzniká jakýsi protipól oficiální historie antihistorie tedy existence lidového pojetí dějin stojícího proti oficiální historiografii. 75 K typickým vlastnostem v lidovém prostředí tradovaných obrazů dějinných událostí patří udržování detailů, které se dotýkají prostředí, v němž se příběh traduje. Propojení událostí velkých dějin s malými dějinami vztaženými na vypravěčovo nejbližší okolí bývá doplněno zmínkou o individuálním činu nebo osudu konkrétní vypravěčem známé osoby. 76 Specifickým jevem vzpomínek na nedávné události, 77 které jsou i předmětem mého výzkumu, pak je podle Oldřicha Sirovátky větší míra autenticity a více konkrétních informací, než je tomu u vzpomínek na dávnou minulost SIROVÁTKA, Oldřich: Dějiny a lidové podání, c. d. 73 Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Podle O. Sirovátky si lidé uchovávají v kolektivní paměti události týkající se přibližně tří předchozích generací zde se nabízí srovnání s konceptem komunikativní a kulturní paměti Jana Assmana. 78 SIROVÁTKA, Oldřich: Dějiny a lidové podání, c. d., s

29 Na závěr Oldřich Sirovátka shrnuje, že tradice vytváří osobité pojetí minulosti, které stylizuje podle myšlení a citů prostého člověka a směřuje k poetickému tvaru. Tyto výpovědi mají svou symbolickou hodnotu a vnitřní pravdu a lidové podání dějin může hodně prozradit o kolektivních náladách, tužbách a hodnotách, přičemž tvoří nenahraditelný pramen pro poznání dějinného myšlení a vědomí. 79 Podobné principy, které Oldřich Sirovátka nastiňuje v kontextu vzpomínkového vyprávění vztaženého na dějinné události, aplikuje Bohuslav Beneš na výzkum domněnek, když zmiňuje jejich zaměření na individuální osudy proti obecně pojatému pojetí v médiích 80 a rovnocennost vztahu fikce a reality při jejich šíření. 81 Lze tudíž konstatovat, že východiska nastíněná Oldřichem Sirovátkou je možno zohledňovat při analýze narací získaných terénním výzkumem, které mohou spadat do různých žánrů, ať už jsou klasifikovatelné jako folklorní či nikoli. Obrázek 5: Manifestace na Letné v listopadu SIROVÁTKA, Oldřich: Dějiny a lidové podání, c. d., s BENEŠ, Bohuslav: Funkce domněnky jako folklorního žánru v ústných dějinách současné české společnosti, c. d., s Tamtéž, s

30 4. Metody výzkumu Rozhovory pomocí návodu jako pilíř terénního výzkumu Provedený terénní výzkum představuje pilíř badatelského záměru k mojí diplomové práci. Stěžejní součást tohoto výzkumu představují rozhovory pomocí návodu s respondenty, kteří byli vybráni podle předem určených kritérií. Za účelem zařazení kvalitativního výzkumu do širšího kontextu bylo navíc zpracováno dotazníkové šetření za využití internetu a v neposlední řadě pramennou základnu rozšiřují orálně historické rozhovory, realizované dříve jinými badateli, a analýza příslušných témat v masově rozšířených i úzce profilovaných titulech periodického tisku. Rozhovory pomocí návodu 82 byly zvoleny z toho důvodu, že umožňují směřování na určitá konkrétní témata týkající se výzkumu 83 a zároveň nabízejí respondentům možnost ovlivnit směřování rozhovoru, prezentaci individuálních prožitků a pohledů, předkládání nových témat či naopak zdůraznění (nebo potlačení) těch nastolených badatelem. Průběh rozhovoru může být jedním z prvků ovlivňujících následnou analýzu a interpretaci rozhovorů. Jistá míra možnosti respondentů ovlivnit rozhovor 84 a zároveň existence určité struktury umožňující snazší kódování dat a porovnání s dotazníky za účelem větší validity výzkumu lze chápat jako stěžejní kritéria pro výběr této metody realizace rozhovorů. Celkově se uskutečnily rozhovory se sedmnácti respondenty. Záměrem bylo realizovat rozhovory s lidmi, které lze označit jako představitele většinové společnosti, tedy takovými, kteří nejsou či nebyli v minulosti příslušníky politických, kulturních či intelektuálních elit. Snažil jsem se oslovit genderově vyrovnaný vzorek respondentů s tím, že přibližně polovina by měla značnou část života strávit na venkově a druhá polovina ve velkém městě. 82 Návod k rozhovoru představuje seznam otázek nebo témat, jež je nutné v rámci interview probrat. HENDL, Jan: Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005, s Rozhovory byly členěny do tří okruhů: 1) vnímání vlastního národa a příslušnosti k němu, 2) vzpomínky a pohled na sametovou revoluci, 3) faktory, které ovlivňují názory a pohled na svět respondentů. Návod obsahující konkrétní témata rozdělená do těchto kategorií viz přílohy. 84 Spoluvytváření pramene hojně badateli zohledňované zejména u životopisných vyprávění pomocí metody orální historie. 30

31 Nakonec se podařilo realizovat rozhovory s jedenácti ženami a šesti muži, z čehož vyplývá, že snaha o genderovou vyrovnanost nebyla naplněna podle očekávání. Je to způsobeno zejména častějším odmítáním rozhovorů u oslovených mužů než u oslovených žen. Stejnou příčinu lze hledat také u skutečnosti, že bylo realizováno deset rozhovorů s lidmi z města, zatímco pouze sedm s lidmi z venkova. Ačkoli se nepodařilo původní záměr podoby vzorku respondentů zcela naplnit, dosažené genderové či lokační poměry počtu respondentů mohou stále poskytnout data, která je možno dále analyzovat. Jelikož téměř všichni respondenti pocházeli z Brněnska 85 respektive z Brna či z vesnic v okrese Brno venkov, může výzkum představovat lokální sondu reflektující vzpomínky a pohledy obyvatel určitého regionu, zatímco dotazníkové šetření, podrobně charakterizované dále, nabízí zařazení do celorepublikového kontextu. Díky tomu, že výzkum nebyl směřován na problematiku týkající se úzké skupiny nějakým způsobem specializovaných lidí (jak tomu může být například u výzkumů v prostředí subkultur či lidí věnujících se určitému řemeslu), skýtalo se jako logické vyhledávat respondenty pomocí osobních kontaktů či mých rodinných příslušníků a známých. Tato cesta se jevila jako nejsnazší, jelikož by zřejmě bylo nesnadné oslovovat cizí osoby za účelem rozhovoru na téma, které může být vnímáno jako kontroverzní a jeví se jako problematické obhájit před cizími potencionálními respondenty (proč by měli zrovna oni poskytnout rozhovor). Získávání respondentů z možností vlastního sociálního kapitálu však může přinášet určitá rizika, která bylo nutno si při výzkumu uvědomit a počítat s nimi. Mezi tato rizika patří zejména hrozba nezískání vzorku výpovědí odrážející širší spektrum názorů rozšířených ve společnosti. Lze vyjádřit obavu, že respondenti budou pocházet z podobného prostředí, ve kterém jsou sdíleny určité hodnoty a názory, a výzkum se tedy uzavře v určitém bludném kruhu neodrážející pluralitu názorů v širokém spektru společnosti, ale pouze postoje její části. Znalost výzkumníka a jeho názorů či pohledu na svět u značné části respondentů by pak mohla způsobit, že mohli přizpůsobovat své výpovědi tak, 85 Výjimku tvoří dva respondenti z okresu Třebíč, kteří mají taktéž díky dobré dopravní dostupnosti jejich bydliště určité vazby na brněnský region. 31

32 aby se mu zavděčili. Toto riziko je však možno relativizovat, jelikož v případě neexistence osobního vztahu mohly stejným způsobem zafungovat stereotypní představy o názorech skupiny, do které by si respondenti tazatele zařadili (tedy jako studenta či mladého člověka ), a naopak je hodno zdůraznit, že určité vazby na výzkumníka mohly v pozitivním smyslu ovlivnit rozhovory v tom, že si k respondentům nemusel hledat cestu a oni mohli prezentovat názory a vzpomínky, které by se cizímu zdráhali předložit. Ze sedmnácti respondentů se s výzkumníkem znalo z dřívějška sedm a kontakt na zbylé byl zprostředkován společnými známými. Někteří respondenti se navíc znali mezi sebou navzájem, tudíž bylo nutno brát v potaz výše zmíněná rizika a zohlednit je při analýze rozhovorů. Těmto rizikům lze čelit například srovnáním s výsledky dotazníkového šetření a dalšími prameny. Průměrná délka rozhovorů nahrávaných se souhlasem respondentů na diktafon dosahovala přibližně půl hodiny (nejkratší 13 minut, nejdelší 43 minut). Všechny rozhovory byly pořízeny anonymně vzhledem k podstatě tématu, některým otázkám potencionálně vnímaným jako kontroverzní i neexistenci důvodů, proč rozhovory neanonymizovat. Následně přepsané výpovědi v rozhovorech byly pro větší přehlednost rozčleněny do jednotlivých tematických kategorií, což usnadňuje práci s rozhovory, srovnávání výpovědí jednotlivých respondentů i jejich následnou analýzu a interpretaci Doplňkové metody výzkumu Zejména za účelem zařazení kvalitativního výzkumu do širšího kontextu bylo realizováno dotazníkové šetření, které obsahovalo otázky odvozené ze zpracované struktury rozhovorů. 86 Tento průzkum byl uskutečněn on-line mezi a a zúčastnilo se jej celkem respondentů všech věkových kategorií pocházejících z celého území České republiky. 86 POLOUČEK, Oto: Sametová revoluce a česká národní identita: 25 let poté (výsledky průzkumu), Dostupné na: Cit

33 Realizace dotazníku on-line přináší určité nevýhody spojené s obecnými riziky nepřímé internetové komunikace a skutečností, že okruh respondentů vyplňujících dotazníky na internetu stále nelze považovat za reprezentativní vzorek obyvatel České republiky. 87 Internet se však jeví jako nejefektivnější cesta, jak se dostat k odpovědím co nejvíce respondentů a díky dobré propagaci získaný vzorek respondentů čítající téměř tři tisíce osob značně převyšuje původní očekávání a nabízí použitelný základ pro zařazení realizovaného kvalitativního výzkumu do širšího kontextu. Jelikož pilíř výzkumu představuje právě kvalitativní výzkum, který si neklade, a ani nemůže klást za cíl postihnout společnost jako celek, ale spíše proniknout hlouběji do problému a subjektivně nacházet smysl jednotlivých událostí při zkoumání dlouhodobých procesů, ambivalentních a měnících se tendencí chování, 88 nejeví se problém nereprezentativnosti vzorku doplňujícího výzkumu pomocí dotazníkového šetření jako stěžejní. V dotazníku se střídají uzavřené otázky s otázkami otevřenými, které sice značně znesnadňují následnou analýzu, avšak mohou přinést cenné výpovědi zvláště v případě snahy o zachycení fám a tradovaných příběhů, souvisejících se sametovou revolucí. Další přínosné poznatky týkající se výzkumného tématu mohly přinést rozhovory realizované jinými badateli dříve. Nabízí se zde zejména nahlédnutí do databáze rozhovorů realizovaných metodou orální historie a uchovaných v archivu Centra orální historie Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i., v rámci projektu Česká společnost v období tzv. normalizace a transformace: životopisná vyprávění. 89 V rámci tohoto projektu byly realizovány rozhovory metodou orální historie 90 s příslušníky nejrůznějších významných sociálních a profesních skupin české společnosti. V životopisných vyprávěních bývá 87 Více např: Internet ještě stále není místem, kde byste mohli nalézt odpovědi reprezentativního vzorku lidí z ČR. Dostupné na: Cit NOSKOVÁ, Jana: Biografická metoda a metoda orální historie. Brno: Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha pracoviště Brno, 2014, s Více informací o projektu: Digitální sbírky Centra orální historie při Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. Dostupné na: cit Orální historie, považovaná někdy za metodu a někdy za samostatný vědní obor, si klade za cíl získávat, uchovávat, analyzovat a interpretovat životní příběhy pamětníků a rozvíjet metodologické postupy s tím spojené. Rozhovory realizované tímto způsobem se obvykle snaží zachytit celý životní příběh pamětníků označovaných jako narátoři. Více informací například: VANĚK, Miroslav MÜCKE, Pavel: Třetí strana trojúhelníku: teorie a praxe orální historie. Praha: Fakulta humanitních studií UK v Praze,

34 reflektován celý život narátorů ve vztahu k jeho jednotlivým oblastem jako je profesní, rodinný nebo politický život či trávení volného času a přirozeně zde lze nalézt i reflexi vzpomínek a pohledu na sametovou revoluci v kontextu jejich života. V případě mého výzkumu se nabízí jako zajímavé například rozhovory s pracovníky v zemědělství, zvláště přihlédneme-li k tomu, že v rámci výzkumu mírně převažují lidé z města před lidmi z venkova. Analýza příslušných pasáží archivovaných rozhovorů se jeví jako potencionálně přínosná pro zpracování diplomové práce. Jelikož v moderní době jsou bezpochyby podstatným zdrojem přijímání informací o okolním světě média, která mohou tlumočit určité názory, ideje či postoje, považuji za vhodné taktéž pracovat s nejrůznějšími tituly periodického tisku jako potencionálním zdrojem ovlivňujícím pohled respondentů. K analýze byly vybrány články týkající se sametové revoluce u příležitosti jejího pětadvacátého výročí v několika titulech periodického tisku. Jako pramen byly použity jak tituly masově rozšířené, tak takové, které reprezentují názory určité úzce názorově profilované skupiny. Výběr titulů periodického tisku ovlivnil terénní výzkum, jelikož respondenti byli dotazováni na to, z jakých zdrojů čerpají informace o aktuálním dění. Další pramen mohou představovat internetové zpravodajské portály, které kromě článků prezentujících nějakým způsobem cílové téma nabízí taktéž prostor pro veřejné diskutování svých čtenářů. Je to tedy místo, ve kterém mohou být rozšiřovány fámy či konspirační teorie mezi velkým množstvím lidí a činí tak z něj médium hodné výzkumu projevů současného folkloru. 91 Ostatně lze konstatovat, že výše zmíněný internetový dotazník realizovaný v rámci výzkumu mohl díky svým otevřeným otázkám, ve kterých respondenti byli přímo dotazováni na případné fámy a konspirační teorie týkající se sametové revoluce (včetně možnosti pod dotazníkem diskutovat), plnit funkci podobnou internetovým diskuzím. A to zvláště, přihlédneme-li k počtu respondentů, faktu, že jsou jeho výsledky veřejné, a diskuzi, kterou respondenti na tato témata aktivně na webové stránce s dotazníkem rozvinuli. 91 Více např. GALIOVÁ-PANCZOVÁ, Zuzana: Človek v ohrození a internet: politické konflikty v on line fámach a konšpiráciách. In: PROFANTOVÁ, Zuzana (ed.): Malé dejiny veľkých udalostí III. Bratislava: Ústav etnológie SAV, 2007, s

35 Obrázek 6: Shromáždění na dvoře Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (tehdy UJEP) v listopadu EMPIRICKÁ ČÁST 5. Vzpomínání Různé roviny vzpomínek na sametovou revoluci Jednotlivé vzpomínky na sametovou revoluci lze brát jako elementární prvek, od kterého se bude odrážet další analýza, v niž budu brát zřetel na otázku jednotlivých vlivů na vzpomínání, jejich tradování či problematiku národní identity. Ve vzpomínkách na události roku 1989 lze najít tři různé roviny, které se v nich prolínají. Jednak je to rovina vzpomínek na konkrétní situace, které si respondenti vybavují v souvislosti se sametovou revolucí, dále vyprávění o prožívaných pocitech a emocích a do třetice reflexe vnímání událostí tzv. velkých dějin. 35

36 Zatímco vnímání emocí a širších souvislostí reflektují téměř všichni respondenti, s nimiž byl realizován rozhovor v rámci výzkumu, pouze někteří (osm respondentů ze sedmnácti) dodávají i zmínky o konkrétních událostech, které v souvislosti s událostmi listopadu 1989 prožili. Jako specifikum této roviny vzpomínek lze vnímat skutečnost, že je zde zmiňován konkrétní, reálný prožitek, který se odehrál v určitý čas na určitém místě. 92 Předchozí dvě zmíněné roviny vzpomínání se naopak vyznačují spíše abstraktním vnímáním určitého procesu. Konkrétní vzpomínky na vlastní prožitky a příhody lze rozdělit do dvou kategorií: Jednak jsou to vlastní zážitky spojené nějakým způsobem s průběhem revoluce na lokální úrovni (diskuze o dění v Praze na kurzu němčiny, 93 odevzdávání stranických legitimací, 94 zákaz účasti na generální stávce a její sledování z okna podniku 95 ), a dále pak humorné příhody (například prodej skříně v den demonstrace 96 nebo rozhořčení, že hospodští drželi generální stávku a nečepovali pivo 97 ). Obecně lze z výzkumu vyvodit, že zmiňování konkrétních událostí se objevovalo více u pamětníků, kteří se během listopadových událostí pohybovali v místech, jež by se dala nazvat ohnisky události (byť pouze na lokální úrovni 98 ). Bydlení ve velkém městě však automaticky nevedlo ke konfrontaci s událostmi, které se odehrávaly na jeho náměstích a naopak život na vesnici nemusel znamenat neúčast na demonstracích (ze sedmi respondentů se jich tři účastnili). Dění na předměstí velkého města události v centru dle vzpomínek pamětníků nijak neovlivňovaly. Bylo tomu tak v Praze 99 a zřejmě i v Brně, kde prožívalo v okrajových čtvrtích mateřskou dovolenou několik respondentek, které vesměs zmiňují, že se jich události téměř nijak nedotýkaly a znaly je zprostředkovaně z televize. 92 Bez ohledu na to, zda respondenti dokážou přesné místo a čas konkretizovat. 93 Respondentka J. 94 Respondent P. 95 Respondentka T. 96 Respondent W. 97 Respondentka M. 98 Za takové ohnisko by se dala považovat i schůze v kulturním domě na malém městě, na kterou vzpomíná jeden respondent s tím, že zde lidé demonstrativně chodili odevzdávat stranické legitimace KSČ. Respondent P. 99 Rozhovor s L. S. vedl Jaroslav Vaňous Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, Centrum orální historie, sbírka Česká společnost v období tzv. normalizace a transformace: životopisná vyprávění. 36

37 Absenci konkrétních vzpomínek a vnímání událostí spíše prostřednictvím médií v prostředí brněnského sídliště reflektuje i jedna z respondentek: Já teda právě že si to až tak moc nepamatuju, protože jsem měla Jardu, kterýmu bylo půl roku, a v podstatě jsem se ani nikde nedostala nebo nechodila jsem nikde po středu města po Svoboďáku, abych tam viděla nějaký protestující davy lidí, nebo ani s tím kočárem. A navíc jsem byla těhotná, takže já jsem nikde jakože takhle moc to nezažila na vlastní kůži jen z médií, z rádia, z televize, že jsem přišla z procházky si pamatuju, že tam prostě ukazovali, jak tam, já nevím, ti policajti zasahovali do toho davu lidí s těma vodníma dělama to jsem, to mně přišlo hrozný a vůbec jsem v kontextu nechápala, co se děje jo, já jsem nějak o to nejevila zájem, takže kolem mě to proběhlo nějak tak bez toho, aniž bysem to nějak více zapamatovala nebo tak. 100 Hranice mezi ohnisky událostí a místy, kde nebyl jakýkoli jejich průběh patrný, mohly být tenké a pohled na sametovou revoluci mohla ovlivňovat spíše symbolická než reálná vzdálenost od aktuálního dění. Svět předměstského sídliště se nemusel příliš lišit od prostředí malé vesnice a podobu prožitků mohlo ovlivňovat mnoho faktorů pevně daných i spontánních. Ve středu velkých i menších měst se však demonstrace či jiné manifestace konaly a část respondentů se jich aktivně účastnila. Někteří z nich plánovaně a cíleně, jiní víceméně spontánně. Přímá konfrontace s aktuálním děním mohla vést k účasti na demonstracích a zde získaným prožitkům, které formovaly vzpomínky a dodaly jim konkrétnější ráz. Například respondent, který pracoval jako úředník v centru města, vzpomíná na to, jak se vydal na demonstraci přímo ze zaměstnání. 101 Je otázkou, zda by se demonstrací účastnili i další respondenti, pokud by je to stálo méně úsilí. Například automechanik, pracující a žijící na okraji Brna, vnímá jako příčinu toho, že necinkal klíči, právě svoji lenost vyrazit do centra města Respondentka L. 101 Respondent B. 102 Respondent I. 37

38 Přímá konfrontace s demonstracemi či jinými událostmi souvisejícími se sametovou revolucí, která mohla vzniknout shodou okolností či cíleně, mohla ovlivnit i prožitky a emoce, tedy druhou, výše specifikovanou, rovinu vzpomínek. Z výzkumu lze vyvodit, že vzpomínání na silný emocionální prožitek, spojený s určitou euforií, je častější u těch respondentů, kteří se sami účastnili manifestací. Z devíti respondentů vzpomínajících na vlastní konfrontaci s událostmi souvisejícími se sametovou revolucí, všichni dle svých slov prožívali euforii. Naopak ze zbylých osmi zmiňují výraznější emocionální zážitek pouze dva. Mezi vzpomínkami těchto respondentů se navíc objevuje zmínka o strachu o vlastní budoucnost, nejistotě a zmatení. Lze podotknout, že nejistotu například zmiňovaly ženy, nejspíše se obávající jistot potřebných při výchově malých dětí, které v době sametové revoluce měly. Negativní pocity byly zřejmě způsobeny právě absencí vnímání určitých konkrétních dopadů, jelikož respondenti zdůrazňují, že u nich se nic nedělo, spolu s nenadálou změnou diskursu v médiích, 103 která o dění postupně začala informovat jiným způsobem. Jedna z respondentek, pocházející z venkova, vzpomíná: Všecko dobrý, dobrý, plníme plán, oslavujem a tak dál no a najednó to, nevěděli jsme, oč se jedná a další dodává: Vem si, že předtím sme se o tom ani nedozvěděli, že byla v Praze demonstrace, a teď, najednou, se to všechno vysílalo, tak to bylo najednou trošku zvláštní. 104 Obavy také mohly zvyšovat ústně šířené spekulace (jak již bylo zmíněno, krizové situace jsou úrodnou půdou pro vznik fám a konspiračních teorií). Naproti tomu lidé aktivně se účastnící demonstrací mohli mít pocity opačné přítomnost uvnitř demonstrujícího davu měla jistě určitý psychologický účinek dodávající pocit odhodlání, semknutí a přítomnosti v centru dění. Ve vzpomínkách se pak uchoval silný emocionální zážitek obsahující euforii, odhodlání a nadšení: 103 Respondentka T. 104 Respondentka O. 38

39 Se začalo chodit na ta náměstí, tak sme si skutečně všichni přáli změnu, možná některej zarytej komunista tak ten asi ne, ale skutečně jsme klíčama zvonili, chodili jsme, dívali jsme se na televizi, vše sledovali, to bylo velice silný a radostný, to teda je pravda. 105 Obrázek 7: Shromáždění na pražském Albertově 17. listopadu Třetí rovinu vzpomínání představuje reflexe listopadových událostí v celostátním kontextu. Zde je možné předpokládat výrazný vliv médii prezentovaného obrazu sametové revoluce. Právě tuto formu vnímání událostí však mohly nejvíce ovlivnit i aspekty, jako je spokojenost s polistopadovým vývojem nebo vnímání kvality vlastního života. Ze vzpomínek vzorku respondentů lze vyvodit jednu základní linii, od které se odvíjí reflexe celé události. Jedná se o vnímání míry spontánnosti či organizovanosti sametové revoluce. Na jednu stranu této linie lze postavit výrok, že sametová revoluce se odehrála spontánně, její průběh byl ovlivněn různými faktory a svou roli sehrálo mnoho aktérů od studentů přes demonstranty až po disidenty a členy KSČ, což lze ztotožnit s výše nastíněnou 105 Respondentka J. 39

40 reflexí sametové revoluce oficiální historiografií. Na druhou stranu linie by bylo možno dosadit následující tvrzení: Sametová revoluce byla předem naplánovaná a zorganizovaná zákulisními aktéry. Tento výrok v podstatě odráží definici konspirační teorie, taktéž nastíněnou dříve. Lze zdůraznit, že při vzpomínání druhé jmenované tvrzení zmínili všichni respondenti bez ohledu na to, zda se s ním ztotožňují či nikoli: někteří sami od sebe, jiní až po přímém dotazu směřovaném na mýty a konspirační teorie. Podle postoje lze respondenty rozdělit na ty, kteří se víceméně shodují s obecně přijímanou interpretací sametové revoluce, ty, kteří o ní pochybují nebo si nejsou jisti, a takové, kteří věří spíše verzi o předem domluveném předání moci. Z výzkumu nelze vyvodit jednoznačné závěry o možnosti spojování odlišných způsobů interpretace sametové revoluce s určitými vlastnostmi respondentů. Ilustrativně lze uvést, že z pěti respondentů přesvědčených, že byla sametová revoluce předem domluvená, se dva aktivně účastnili demonstrací, a naopak z devíti lidí, kteří se demonstrací nezúčastnili, čtyři věří, že celá akce proběhla spontánně a odmítají jakékoli konspirační teorie. Na tom, jakým způsobem lidé vnímají sametovou revoluci, zřejmě mají vnější vlivy mnohem více zásluh než na další roviny vzpomínek. Lze si však všimnout, že u osob, které sametovou revoluci reflektují podobně jako historiografie, lze zachytit výraznější míru vlastního analyzování jednotlivých faktorů ovlivňujících tuto událost než u těch, kteří běžně přijímanou verzi zpochybňují například jedna z respondentek se zamýšlí: To si myslím, že bylo zrovna to nejednotný, že neměli instrukce, jedno křídlo prosazovalo tvrdou, tvrdý prostě postihy za tady toto, druhý to chtělo nechat být, nevěděli disidenti s kým mají jednat, kdo je oprávněný. 106 Někteří z respondentů, kteří tyto interpretace zpochybňují, naopak zdůrazňují svoji roli malého českého člověka, který nic nemůže ovlivnit 107 a stejně nikam nevidí Respondentka E. 107 Respondentka M. 108 Respondentka V. 40

41 Vliv objektivních faktorů, jako je místo původu či vzdělání, na interpretaci průběhu sametové revoluce odhalí internetová anketa lépe než kvalitativní výzkum. Na základě opakujících se zmínek z kvalitativního výzkumu o míře spontánnosti sametové revoluce byla respondentům internetové ankety položena příslušná otázka, v níž měli ze tří tvrzení vybrat to, které se nejvíce blíží jejich názoru. Graf 1: Vnímání sametové revoluce respondenty internetové ankety. Bylo možno vepsat i vlastní odpověď, čehož využilo méně než 4% respondentů. Graf 2: Vnímání sametové revoluce respondenty, kteří uvedli že pochází z vesnice a z měst nad obyvatel. 41

42 Z grafu vyplývá, že přibližně polovina lidí bez ohledu na to, zda pocházeli z vesnice či z města, se přiklání k verzi přisuzující jak podíl lidu, tak i zinscenovanost. S každou z krajních verzí (rozhodující/minimální vliv lidu) se pak ztotožňuje přibližně čtvrtina respondentů. Čísla se přitom při selekci místa původu liší rozdílem menším deseti procent a podíl vyrovnaného postoje klesá s počtem obyvatel míst původu respondentů. Zároveň podíl ostatních dvou odpovědí stoupá, přičemž počet těch, kteří věří roli lidu, vždy mírně převažuje. Místo původu tedy zřejmě hraje roli, avšak ne příliš výraznou. Větší rozdíl se dá najít při selekci respondentů podle vzdělání. Povšimnout si lze zejména toho, že u respondentů, kteří jsou vyučení, výrazně stoupá podíl těch, kteří věří v předchozí naplánování revoluce na úkor těch, jež zvolili neutrální odpověď. Ačkoli nižší vzdělání nemusí znamenat nižší informovanost, logicky se zde nabízí paralela s poznatkem z kvalitativního výzkumu, že respondenti, kteří se přikláněli k této možnosti, projevovali v rozhovorech obecně menší znalosti, co se širšího kontextu sametové revoluce týče. Výrazný podíl respondentů připouštějících jakousi střední cestu mezi spontánním a iniciovaným průběhem sametové revoluce je možno srovnat s výsledky výzkumu Ladislava Holého, který zaznamenal skutečnost, že si Češi vysoce cení rovnováhy na úkor krajních, vyhraněných postojů a názorů. Graf 3: Vnímání sametové revoluce respondenty podle vzdělání. U respondentů bez maturity lze zaznamenat převažující podíl vnímání minimálního vlivu lidu na průchod revoluce nad vnímáním jejich vlivu jako zásadního. 42

43 Na závěr stručného nástinu jednotlivých rovin vzpomínání na sametovou revoluci lze uvést jeden specifický příklad, a to je vnímání sametové revoluce v katolicky orientovaném prostředí. Jedna z respondentek, identifikující se s tímto prostředím, zmiňuje ve svém vzpomínání interpretaci průběhu sametové revoluce v souvislosti s procesem svatořečení Anežky České, který vyvrcholil 12. listopadu, což dle pohledu této respondentky povzbudilo český národ, dodalo mu novou naději a přispělo k pádu komunismu: To svatořečení, když Jan Pavel druhý toto udělal, tak v podstatě tady to začalo, že nějak se ti lidi zvedli hlavy, že věděli, že i cizina o nás ví a že se nám snaží nějak naznačit, že musíme bojovat a že tam za nás někde, a to je těžký, když se začne vměšovat někdo z venku, takže to byla fakt velká euforie. 109 Také jeden z narátorů archivovaných orálněhistorických rozhovorů zmiňuje atmosféru plnou naděje spojenou právě s činem papeže Jana Pavla II. 110 V katolicky orientované části společnosti se zřejmě tento způsob interpretace sametové revoluce vyskytuje a tvoří základní pilíř vnímání listopadových událostí v souvislosti s vírou, že svatořečení Anežky České přinese českým zemím lepší časy. Jak však ukazují nejrůznější zdroje, ze kterých jsem čerpal, mimo římskokatolické kruhy se toto povědomí příliš nevyskytuje a nebo mu není přisuzována tak důležitá role. Obrázek 8: Papež Jan Pavel II. během kanonizace svaté Anežky České ve Vatikánu. 109 Respondentka S. 110 Rozhovor s L. F. vedl Martin Franc Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, Centrum orální historie, sbírka Česká společnost v období tzv. normalizace a transformace: životopisná vyprávění. 43

44 5. 2. Vlivy působící na vzpomínání Podobu, v jaké jsou prezentovány vzpomínky na sametovou revoluci, ovlivnily různé faktory, které formovaly pohled a názory respondentů; obzvlášť důležitou roli hrála média. V současné době patří sledování rozličných sdělovacích prostředků ke každodenní realitě lidí v nejrůznějších společenských vrstvách. To dokládá i skutečnost, že všichni respondenti zmiňují získávání informací ze zdrojů, jako jsou noviny, rádio či televize. Média se vyjadřují o aktuálních i minulých událostech a prezentují určitý pohled na ně. V případě výročí či jiných příležitostí k informování o minulosti mohou fungovat jako již dříve zmíněné vektory paměti 111 sloužící k aktivizaci vzpomínání ale i případné modifikaci vzpomínek na minulost. Obrázek 9: Titulní strana MF Dnes k příležitosti 20. výročí sametové revoluce 18. listopadu Charakteristika pojmu Vektory paměti viz. s

45 Pro nastínění představy, jakým způsobem české noviny a televize v současnosti informují o sametové revoluci, jsem provedl průzkum článků, které vyšly u příležitosti pětadvacátého výročí sametové revoluce. Z masově rozšířených médií jsem se zaměřil na internetové servery Idnes.cz 112 (mutaci deníku MF Dnes), Lidovky.cz 113 (mutaci deníku Lidové noviny), Ihned.cz 114 (mutaci deníku Hospodářské noviny), Novinky.cz 115 (mutaci deníku Právo), zpravodajství veřejnoprávní České televize 116 a soukromé televize Nova. 117 S výjimkou posledního jmenovaného subjektu lze konstatovat, že obsah zpráv v masově rozšířených a dle průzkumu běžně sledovaných sdělovacích prostředcích spíše reprezentuje verzi, kterou je možno vidět i v odborných kruzích jako obecně přijímaný obraz sametové revoluce. 118 V tomto duchu se nesou články nejrůznějších kategorií: jednak jsou to informace o dění v rámci výročí, dále pak články informující o minulosti v obecném duchu i nejrůznější sondy do průběhu sametové revoluce v rozličných městech či osudy konkrétních aktérů podílejících se na listopadovém dění na lokální či národní úrovni. Pokud lze zaznamenat odlišné interpretace, tak bývají zmiňovány zejména v rozhovorech s konkrétními lidmi či ve zmínkách o konkrétních osudech. Články nezpochybňující běžně prezentovanou interpretaci Články zmiňující odlišné interpretace, avšak snažící se je vyvrátit Články prezentující odlišné interpretace bez snahy o jejich vyvracení Idnes.cz: (rozhovor) Lidovky.cz: Novinky.cz: Ihned.cz: Česká televize: hlavní zpravodajská relace Nova (Tn.cz): články o sametové revoluci nalezené za poslední 2 roky Tabulka 1: Reflexe sametové revoluce v médiích Idnes.cz. Dostupné na: cit Lidovky.cz. Dostupné na: www. lidovky.cz, cit Ihned.cz. Dostupné na : cit Novinky.cz. Dostupné na :www. novinky.cz, cit Česká televize. Dostupné na : cit Tn.cz. Dostupné na : cit Zobrazování této události přibližně tak, jak byla charakterizována v kapitole reflektující oficiální historiografii. 45

46 Výrazný podíl zpráv zpochybňujících běžně prezentovaný pohled na sametovou revoluci nabízí zpravodajství komerční televize Nova. Na rozdíl od výše zmíněných alternativních pohledů v rozhovorech či prezentacích osudů konkrétních lidí, zřejmě sloužících jako doplněk k většímu počtu zpráv, se konspirační teorie dostávají do zpráv prezentovaných obrazně na titulní straně. Z obsahu i titulku těchto zpráv ( Velký podvod na 17. listopadu! 119 ) se jeví snaha zaujmout, upoutat pozornost a prezentovat určitý šokující pohled, což může být vnímáno jako funkce typická pro tento druh sdělovacích prostředků, někdy označovaných za bulvární. Formu prezentace minulosti u masově rozšířených médií by tedy bylo možno rozlišit na dvě kategorie: na tu, kde převládá snaha prezentovat obecně přijímaný konsensus, a tu, která se snaží překvapit a zaujmout šokujícími zprávami spíše než prezentovat alternativní určitou argumentací podložené názory. Obrázek 10: Svobodné slovo jako první informovalo o demonstracích. 119 Velký podvod na 17. listopadu! Dostupné na: listopadu-jak-to-tehdy-bylo.html, cit

47 Potencionální snahu ve větší míře prezentovat alternativní názory lze přičíst okrajovým, úzce orientovaným titulům, určeným pro specifické skupiny čtenářů. Mezi tento typ médií lze zařadit např. Katolický týdeník, který jako zdroj informací uvedla respondentka přisuzující vliv kanonizace Anežky České na průběh listopadových událostí, 120 což zároveň může být vnímáno jako odraz postoje určité komunity, pro kterou je tento týdeník určen. V dané komunitě se tak může tímto způsobem podporovat i přežívání určitého konsensu, avšak bez větší pravděpodobnosti jeho šíření napříč širokou veřejností. Pro doplnění lze podotknout, že článek zmiňující výročí kanonizace a jeho vliv na listopadové události vyšel i na masově čteném serveru Lidovky.cz 121 jednalo se však pouze o jeden z velkého počtu článku, které k příležitosti pětadvacátého výročí sametové revoluce vyšly, zatímco u Katolického týdeníku téma kanonizace hrálo stejnou, ne-li větší roli jako téma výročí sametové revoluce. Do této kategorie mohou také spadat nejrůznější nezávislé internetové servery publikující určité postoje a názory konkrétních lidí. Při pohledu na jeden z těchto serverů, Britské listy, 122 lze konstatovat, že články popírající obvyklé interpretace či prezentující alternativní názory je zde možno najít mnohem častěji než takové, které informují o zkoumaných událostech podle obvyklých šablon. Bylo by možno položit si otázku, zda by výzkum vnímání sametové revoluce u čtenářů podobných nezávislých sdělovacích prostředků mohl přinést odlišné výsledky než u většinové společnosti preferující masově rozšířená média. Z respondentů však kromě čtenářky Katolického týdeníku nikdo úzce specializované či alternativní sdělovací prostředky nevyhledává. 120 Například zde: Přáli jsme si proměnu hodnotové orientace. Dostupné na: cit HOUDA, Přemysl: : Komunistické moci zasadila Anežka jednu ze smrtelných ran. Dostupné na: /media.aspx?c=a141112_172511_ln-media_ele, cit Britské listy. Dostupné na: cit

48 K periodikům prezentujícím alternativní pohled na sametovou revoluci by bylo možno zařadit taktéž noviny a jejich internetovou mutaci určenou pro čtenáře z řad příznivců KSČM. Tímto periodikem jsou Haló noviny, které prezentují pohled na minulost srovnatelný s tím, který bývá prezentován představiteli předlistopadové nomenklatury a byl nastíněn výše. 123 Pro vzorek respondentů je typické, že přijímají zdroje informací zejména z masově rozšířených sdělovacích prostředků, zatímco ty okrajové, které, jak se ukázalo, přinášejí častěji alternativní názory a pohledy, až na výjimky nezmiňují. Pokud masově rozšířená média přinášejí určité zprávy zpochybňující běžně prezentované verze minulosti, jedná se zejména o tzv. bulvární tisk, který taktéž respondenti nezmiňují. Je otázkou, do jaké míry je to dáno tím, že čtení a sledování takto označovaných médií může být vnímáno jako něco, čím není příliš vhodné se chlubit. Značná část respondentů prezentuje zhruba stejné zdroje informací, které informují o zkoumané události podobným způsobem. Navíc všichni respondenti zmiňují, že se o zprávy o aktuálním dění zajímají. Někteří spíše okrajově a jiní naopak aktivně. Pokud by bylo vzpomínání respondentů ovlivněno médii, jednalo by se tedy spíše o ovlivnění vedoucí k přijímání obecně rozšířeného konsensu o sametové revoluci. Může se míra intenzity sledování aktuálního vývoje nějak odrazit ve vnímání této události? Šest z desíti respondentů, kteří mají sklony pochybovat o obvykle prezentovaném obrazu sametové revoluce, zmiňuje, že sleduje média pouze okrajově. Další respondentka sice média sleduje, ale uvádí, že jí zprávy v televizi přijdou tendenční a příliš jim nevěří. Naproti tomu z osmi respondentů, kteří odmítají různé spekulace o předem domluvené sametové revoluci, aktivně sledují média všichni. Internetová anketa však tyto tendence neukazuje v podobě vnímání vlivu na sametovou revoluci nelze zaznamenat rozdíly mezi odpověďmi těch, kteří aktivně sledují dění v médiích a těch, kteří dění nesledují. Nutno však brát v potaz velký podíl neutrálních odpovědí, které mohou obsahovat širokou škálu nejrůznějších interpretací nezachytitelných kvantitativním výzkumem. 123 Viz např: Na okraj jednoho výročí. Dostupné na: cit

49 Dalším potencionálním zdrojem ovlivňujícím vnímání a vzpomínání na sametovou revoluci mohou být nejrůznější televizní pořady, seriály a filmy, které prezentují minulost. Zejména ve veřejnoprávní České televizi jsou tyto pořady poměrně běžné a jsou zařazovány do hlavního vysílacího času a značně propagovány. Jejich diváckou úspěšnost potvrzuje i internetová anketa zpracovaná v rámci výzkumu, ze které vyšlo najevo, že tyto pořady zaznamenalo 86,55% respondentů a 82,55% je alespoň občas sleduje. Nejčastěji zmiňovaným retrospektivním pořadem je seriál Vyprávěj, který vysílala Česká televize od roku 2009 a snaží se divácky přístupným způsobem prezentovat příběh typické české rodiny na pozadí velkých dějin od šedesátých let až do současnosti. Nabízí se otázka, zda ovlivňuje sledování retrospektivních pořadů vnímání minulosti, a nebo může naopak pohled na minulost ovlivnit to, zda se potencionální diváci rozhodnou tyto pořady sledovat? Z hodnocení seriálu Vyprávěj respondenty internetové ankety lze zachytit mnoho různých pohledů, které se často navzájem popírají. Někteří jej hodnotí jako příliš kritický k minulosti: Vyprávěj je pračka mozků s úmyslem očernit období, kterého se týkají, před těmi, kteří ho osobně nezažili. Jiní naopak charakterizují seriál jako nekritický: Vyprávěj, zajímavě podaný pro starší děti a mládež, ale příliš idealizovaný, neobsahuje pravou děsivost komunistické mašinérie. Taktéž je však možno vidět pozitivní hodnocení seriálu: Myslím, že jde o velmi věrné podání. Autoři totiž neglorifikují žádnou ze stran. Dost objektivně poukazují na to, že bylo mnoho problémů v minulém režimu, ale sami si můžeme odvodit, že podobné problémy se vyskytují i dnes. 124 Různé názory na uvedený seriál mohou indikovat sklony diváků hodnotit pořad tak, aby zapadl do jejich mozaiky pohledu na minulost a její současné zobrazování. Jinak jej hodnotí ten, kdo přijímá obvyklé prezentace minulosti jako objektivní, a jiným pohledem divák, jenž má tendenci kriticky vnímat současné zobrazování dějin, ať už je z jeho pohledu příliš negativní nebo naopak příliš idylické. Zdá se tak, že retrospektivní pořady mohou být odmítány, pokud nějakým způsobem odporují postojům a názorům diváka. Vezmeme-li však v potaz tu část veřejnosti, která takové pořady přijme (neodsoudí je jako příliš kritické 124 POLOUČEK, Oto: Sametová revoluce a česká národní identita: 25 let poté (výsledky průzkumu), c. d. 49

50 či idylické), mohou zřejmě nějak ovlivnit jejich vzpomínky, nikoli však zásadním způsobem pozměnit jejich vnímání minulosti (jelikož již samotná akceptace těchto pořadů znamenala, že zobrazování minulosti v nich je v souladu s vnímáním minulostí těchto diváků). Retrospektivní pořady, stejně jako připomínaná výročí v novinách či televizi, fungují jako vektory paměti. Osudy a chování postav mohou diváci srovnávat se svými vlastními zážitky z minulosti a vzpomínáni tak nejen aktualizovat, ale i určitým způsobem upravovat. Proces ovlivňování podoby vzpomínek na vlastní prožitky a pocity pomocí filmů zaznamenal mimo jiné i Harald Welzer ve své studii zabývající se vlivy vyrovnávání se s nacismem na kolektivní paměť v Německu. Respondenti vzpomínající na tabuizovaná a kontroverzní témata používali motivy, příběhy a stereotypy zaznamenatelné ve filmech a seriálech dotýkajících se tohoto období a vyprávěli je jako prožitky své či svých blízkých. 125 Stejný proces mohl zafungovat i ve vzpomínání na sametovou revoluci u těch respondentů, kteří z principu neodmítali způsob, jakým je v těchto pořadech minulost zobrazovaná a sledovali je. Vrátíme-li se ke kvalitativnímu výzkumu, můžeme z něj vyčíst, že z deseti respondentů, kteří sledují retrospektivní pořady, se sedm přiklání k obvykle přijímané verzi průběhu sametové revoluce, zatímco ze sedmi, kteří je z nějakých důvodů nesledují, všichni tuto verzi zpochybňují. Lze zde tedy nalézt podobné srovnání jako v případě vlivu zpravodajství v novinách či televizi a respondenty by bylo možno přibližně rozdělit na dvě skupiny. Jedna skupina respondentů přijímá informace z masmédií a sleduje i pořady s retrospektivní tematikou, přičemž tyto vlivy mohou nějakým způsobem aktualizovat a ovlivňovat jejich vnímání minulosti, jelikož v principu nejsou v rozporu s jejich pohledem. Druhá skupina pak sleduje média spíše okrajově či k nim má výhrady a stejně tak nesleduje nebo se staví kriticky k retrospektivním pořadům. 125 WELZER, Harald: Můj děda nebyl nácek : nacismus a holocaust v rodinné paměti. Praha: Argo, 2010, s

51 Dalším aspektem, který mohl ovlivnit pohled na sametovou revoluci, může být vnímání kvality života v současnosti ve srovnání s dobou před rokem 1989 stejně jako spokojenost s vlastním životem. Ze sedmnácti respondentů, se kterými jsem realizoval rozhovor v rámci výzkumu, devět vnímá život v dnešní době jako lepší než před sametovou revolucí, sedm zmiňuje pozitiva i negativa obou období a jeden vnímá jako lepší život před rokem Zajímavé je, že respondenti, kteří se vyjadřují ve smyslu, že každá doba má svá pozitiva, následně jmenují výhody života před rokem Skutečnost, že tak málo respondentů vnímá svůj předrevoluční život jako lepší, může být teoreticky dána uzpůsobováním odpovědí uchu současného posluchače, u kterého je nejspíš předpokládáno vnímání dnešní doby jako dobré, kdežto té předchozí jako špatné. Této hypotéze může napovídat také fakt, že ta část respondentů, která zmiňuje pozitiva doby předcházející i následující po sametové revoluci, začíná následně zdůrazňovat pozitiva doby minulé a negativa doby současné. Tím se tato část respondentů zřejmě snaží obhájit svoji odpověď. Naproti tomu respondenti, kteří vnímají dnešní dobu jako jednoznačně lepší, většinou tuto skutečnost dále nekomentují nejspíše totiž necítí potřebu si svůj názor nějakým způsobem ospravedlnit. Vnímání pozitiv minulé doby může také ovlivňovat spokojenost se současným životem. Pět ze sedmi respondentů, kteří připouštějí pozitiva minulé doby, zmiňuje negativa svého současného života (nikdo z respondentů neřekl, že by se měl naprosto špatně, někteří však volili spíše rezervovanou odpověď, nebo dodávali vyjádření ve stylu, že sice není úplně nejhůř, ale mohlo by být i lépe 126 ). Naproti tomu ti respondenti, kteří jsou spokojení se svým současným životem, vnímali současnou dobu bez výhrad jako pro život lepší Respondentka A. 127 Až na dvě výjimky, kdy lze z rozhovorů vyvodit, že se jedná o osobní či zdravotní důvody nespokojenosti se svým současným životem. 51

52 Graf 4: Vnímání vlivu lidu na sametovou revoluci u respondentů podle jejich spokojenosti s vlastním životem. Podobné paralely lze hledat i při srovnání vnímání kvality vlastního života a pohledu na průběh sametové revoluce. Na jedné straně šest z deseti respondentů, kteří mají podezření nebo jsou přesvědčeni o tom, že byla sametová revoluce předem domluvená, zmiňuje pozitiva doby před rokem 1989, a na druhé straně ze sedmi, kteří se přiklání k běžně prezentovanému pohledu na sametovou revoluci, pět respondentů vnímá život v dnešní době jako jednoznačně lepší a šest je bez výhrad spokojeno se svým životem. Přibližně stejné tendence jsou zaznamenatelné i u výsledků internetové ankety: respondenti, kteří jsou nespokojeni se svým životem, častěji pociťují jako lepší život před sametovou revolucí. Také o 12,6% více těchto respondentů odpovědělo, že sametová revoluce byla podle nich předem domluvená. Analýza vlivů médií a hodnocení kvality vlastního života by se dala shrnout následovně: Na jedné straně lze najít respondenty, kteří spíše nesledují současné dění, ani pořady s retrospektivní tematikou, zpochybňují běžně přijímané interpretace sametové revoluce, vnímají určitá pozitiva doby před sametovou revolucí, zároveň si všímají i negativ dnešní doby a dovedli by si představit, že by se jim žilo lépe. 52

53 Graf 5: Kdy se žilo lépe podle spokojenosti respondentů s vlastním současným životem. Na druhé straně je pak možno zachytit pohled osob, které aktivně sledují zpravodajství, zaujaly je pořady s retrospektivní tematikou, jakékoli odlišné interpretace sametové revoluce považují za konspirační teorie, vnímají dnešní dobu jako lepší než tu před rokem 1989 a jsou spokojeni se svým životem. Je nutno zdůraznit, že tyto dva profily respondentů jsou krajní 128 a v žádném případě nelze respondenty, ani českou společnost rozdělit na pomyslné dva tábory. Jedná se spíše o určité zachytitelné tendence, které je nutno brát velmi relativně, ale mohou posloužit jako rámec pro další analýzu vzpomínek a v nich zachytitelných motivů potencionálně pronikajících do současného folkloru. 128 Ze sedmnácti respondentů kvalitativního výzkumu by do první skupiny bylo možno jednoznačně zařadit tři respondenty a do druhé skupiny čtyři respondenty. 53

54 6. Vzpomínky na sametovou revoluci a žánry (současného) slovesného folkloru Vzpomínkové vyprávění Zvláště u přímých účastníků nejrůznějších demonstrací a manifestací odehrávajících se v listopadu 1989 se setkáváme s vyprávěním vlastních příhod a prožitků. A právě osobní zážitky jsou jedním z podstatných prvků vyskytujících se ve vzpomínkovém vyprávění jako specifickém žánru spadajícím do slovesného folkloru. Nutno však připomenout již citovanou myšlenku Oldřicha Sirovátky, že ne každou takovou vzpomínku lze do folklorní sféry řadit. Protofolklorní motivy vedoucí potencionálně k rozvoji folklorního jevu, jakým může být vzpomínkové vyprávění, lze u vzpomínek respondentů často zachytit. Jak již bylo řečeno, jedná se o nejrůznější zážitky spojené s lokálními událostmi, zkušenosti s děním v rámci velkých dějin či rozličné humorné prožitky. Vzpomínkovým vyprávěním by se mohly stát, pokud by k tomu měly vhodné podmínky. Proto také ne všechny získané vzpomínky mohou být jako vzpomínkové vyprávění označeny. Vezmeme-li proces potencionální folklorizace chronologicky, na prvním místě musí být zájem a motivace vypravěče vyprávět příběhy z vlastního života uchované ve vzpomínkách. Jako příklad lze uvést respondentku, která se demonstrací sice aktivně účastnila, avšak k dalšímu vývoji a pozdější době se staví kriticky. Ve výsledku tedy nevnímá sametovou revoluci jako událost, u které by cítila motivaci na ni výrazněji vzpomínat a vyprávět o ní. 129 Rozvoji potencionálního vzpomínkového vyprávěni tedy brání osobní důvody samotného vypravěče. 129 Respondentka Z. 54

55 Obrázek 11: Jedna z demonstrací listopadu 1989 na Václavském náměstí v Praze. Pokud existuje motivace prožitky vyprávět, je dále důležitá existence publika, které by zážitky přijímalo, a příležitosti, u které by vypravěč své příběhy interpretoval. U respondentů lze zachytit mnoho příběhů, které by mohly být vzpomínkovým vyprávěním, pokud by k tomu měl vypravěč vhodnou příležitost a publikum, ale z rozhovorů je patrné, že jsou vyprávěny ojediněle. Například humorná historka respondenta o tom, že u příležitosti generální stávky stávkovali i hospodští a netočili pivo, byla i pro členy jeho rodiny zjevně nová a respondent sám zmiňoval, že ji dosud nevyprávěl, protože se u nich doma na minulost příliš nevzpomíná. 130 Dalším předpokladem k označení vyprávění jako folklorního žánru je jeho umělecká stránka a způsob interpretace nejedná se o kusou informaci, ale o vyprávěný příběh obsahující děj a mající formu, která by publikum zaujala. 130 Respondent M. 55

56 Motiv stávkujících hospodských by tedy mohl být folklorní, pokud by respondent měl patřičné publikum, příležitost vyprávět a kusou informaci zmiňující vlastní prožitek by přeformuloval do příběhu s určitým dějem a pointou vycházející z vlastní zkušenosti, že se provozovatelé hostinců přidali ke generální stávce. Ve stádiu, v jakém byla příhoda prezentována, ji však lze vnímat pouze jako protofolklorní. Naproti tomu příhodu respondenta prodávajícího v den demonstrace skříň lze charakterizovat jako vzpomínkové vyprávění: Žena se směje, protože to vykládám, ty to jsou spíš takový usměvný historky moje, že jsem bydlel v Bystrci v bytě po babičce a na to pondělí, kdy byla ta první demonstrace, že jo, i v Brně, a já bejval bych tam šel, ale na pondělí jsem na inzerát si domluvil, že někomu prodám skříň tam, takovou velkou, a zrovna to bylo domluveny na to pondělí, že si přijdou a já ovšem vykládám, že jsem musel místo demonstrace prodávat skříň, nebo věnovat za odvoz, si tam tenkrát přijela pani, takže jsem se nemohl zúčastnit (smích). 131 Z vyprávění je patrné, že není respondentem interpretováno poprvé. Minimálně v rámci vlastní rodiny má i publikum, které je ochotno přijímat jeho úsměvný historky a nabízí se i vypravěčská příležitost jak respondent později zmiňuje, u příležitostí výročí významných událostí nebo sledování retrospektivních pořadů v televizi se rodina zvláště děti zajímá i o vzpomínání blízkých, kteří tyto události pamatují. Pokud se historky vypráví u podobných příležitostí opakovaně (z reakce respondentovy ženy je patrné, že ano), nejedná se v případě vektorů paměti, jakými jsou retrospektivní pořady či medializovaná výročí událostí, nejen o startovací body aktivující a potencionálně formující vzpomínky, ale i o motivaci k opakovanému vzpomínání tedy k interpretaci vzpomínkového vyprávění jako žánru slovesného folkloru. Že tak lze vzpomínku označit napovídá i skutečnost, že příběh není vyprávěn jako určitá kusá informace, ale má určitý děj zařazený kontextu a navíc uvedený tak, aby posluchače navnadil ( to jsou spíš takový usměvný historky moje ). 131 Respondent W. 56

57 Podobně by bylo možno vnímat i další vyprávění: Mám veselou vzpomínku: na tom náměstí bylo podium a tam řečníci se různě střídali, že tam mluvili napřed zástupci té Charty a pak tam samozřejmě, kdo chtěl, tak tam mohl taky to říct a takovej mladej kluk tam vyskočil na to podium, najednou k tomu mikrofonu přiběhl a zakřičel tam, že má rád Marcelu, ale že Marcela se s nim rozešla a že ji chce říct, ať se vrátí a křičel: Marcelo vrať se! a celej dav začal křičet taky Marcelo, vrať se!. 132 Obrázek 12: Demonstrace na brněnském Náměstí Svobody v listopadu Humorná příhoda z demonstrace mohla na rozdíl od stěhování skříně utkvět v paměti více lidem, kteří jí byli svědky. Je otázkou, jak by se lišilo podání tohoto příběhu u jiných vypravěčů, kteří jej vypráví jako vzpomínku z vlastního života. Ačkoli by se jednalo o vyprávění vlastních prožitků, mohlo by být vnímáno jako odlišná varianta stejného tradovaného motivu. Lze tedy konstatovat, že specifikem vzpomínek spojených s podobnými událostmi nedávné minulosti, kterých se účastnilo velké množství lidí, může být možnost vzniku tradovaných vyprávění ze života či podobných útvarů, které mohou působit jako varianty s podobným motivem, avšak pochází od odlišných zdrojů a z repertoáru odlišných interpretů, kteří je na základě vlastního zážitku dále vyprávěli a šířili. 132 Respondent B. 57

58 U obou těchto vyprávěných příhod si lze povšimnout, že se jedná o příběhy určené spíše pro pobavení posluchačů, nesnažící se řešit vážné věci či odhalovat nové skutečnosti o sametové revoluci. Jsou určeny k vyprávění při odlehčené atmosféře a vzpomínání na minulost spíše v pozitivním duchu. Odlišným avšak značně specifickým příkladem přesahujícím hranice jednotlivých folklorních žánrů může být následující vzpomínka: Ale já k tomu řeknu jednu takovou historku: Protože můj otec byl malíř, maloval si ve svým ateliéru a měl takovej bublinovej svět a nic jinýho nedělal, jasně, poslouchal hlas Ameriky, Deutsche Welle a tady takový, no a blížil se teda ten sedmnáctý listopad, bylo tak kolem toho desátýho a ten otec můj říkal: Sedmnáctýho listopadu, jak vyhlásili, a nebo desátýho prosince, to měl den lidských práv, tyto dva dny se to zhroutí. To řekl asi tři týdny předtím, sme říkali no jo jo. A teď toho sedmnáctýho listopadu jsem šla do práce a on za mnou vyletěl a řekl: Tady máš litr vína, připíte si dneska, padne režim. Představ si, náš otec napsal zdravici, poslal to lidem, voni to dostali teda potom, von poslal asi tři pohlednice a tam to napsal a ti lidi vždycky šli a ukazovali to, že opravdu tak, to je takový zajímavý. 133 Vzpomínkové vyprávění o vyplněné předpovědi se od předchozích liší tím, že se jedná o téma působící mnohem závažnějším dojmem. Motiv proroctví, pokud by byl šířen dále a vyprávěn jako událost, které se stala známému známého, by se mohl vyvinout v tradovanou současnou pověst. Jako onen zvěstovatel budoucích událostí zde vystupuje malíř, tedy umělec a intelektuál žijící symbolicky mimo komunitu a tedy osoba, jíž byly i v tradiční kultuře přisuzovány schopnosti, které ostatní lidé neměli. V příběhu lze tedy zachytit přítomnost archaických archetypních představ. Je dokonce možné, že respondentka zdůrazňuje právě vlastnosti svého otce, které v určité logice přetrvávající z minulosti mohly být spojovány s činem, jež je mu v historce přisuzován. Je tedy možné, že právě tyto faktory možná zmínka otce o tom, že padne totalitní režim spolu s jeho způsobem života a povoláním daly vzniknout vzpomínkovému vyprávění uchovávanému v repertoáru respondentky a pravidelně u různých příležitostí vyprávěnému. Otázkou je, jestli je vyprávěl i někdo další, jakými folklorními procesy prošlo a zda získalo v zprostředkovaném vyprávění někoho jiného konotaci spíše současné pověsti než vzpomínkového vyprávění. Zda k těmto 133 Respondentka D. 58

59 procesům došlo, by ukázal další výzkum mezi známými (a známými známých) respondentky. Lze konstatovat, že i díky příběhu, který do sebe i z hlediska určitého selského rozumu zapadá, se jedná o nebývale silný protofolklorní motiv. Je však možno také dodat, že příběh stejně jako předchozí je v současnosti respondentkou zřejmě vyprávěn zejména za účelem pobavení, čemuž napovídaly i emoce během kolektivního posezení ve vinárně, během kterého jsem jej zaznamenal. Vzpomínková vyprávění je možno zachytit za určitých specifických podmínek s tím, že k hlavní patří existence motivace k tomu, aby se vyprávělo a aby se kolektivně vzpomínalo. Naproti tomu fámy a konspirační teorie, o kterých bude řeč dále, se mohly rodit spíše tam, kde se vzpomínání vytratilo. Nabízí se tak určité paralely s Assmanovými koncepty komunikativní a kulturní paměti, které lze ostatně zachytit i ve formě, jakou různí lidé vnímají sametovou revoluci. Zatímco tam, kde se vzpomíná a vznikají příběhy, které se pak vypráví, se těží spíše z komunikativní paměti, jinde, kde se vzpomínky spíše vytrácí, procesy selektivity paměti může vznikat úrodná půda pro jiné žánry současného folkloru fámy a konspirační teorie, nabourávající obrazy uchované spíše v kulturní (prezentované v dnešní době zejména médii), než v komunikativní paměti Fámy a konspirační teorie Zatímco vzpomínková vyprávění odrážejí konkrétní prožitky a jejich tradování je příznačné pro neanonymní prostředí vlastní rodiny či komunity, fámy a konspirační teorie, jako projevy slovesného folkloru současnosti, vycházejí z odlišných předpokladů. Příhodným pro jejich vznik může být spíše anonymní prostředí, v dnešní době prezentované zejména internetem. Zde lze hledat určité paralely s dvěma krajními koncepty vzpomínání na sametovou revoluci nastíněnými na konci předchozí kapitoly. Spojitost šíření fám s anonymním prostředím mohou potvrzovat výsledky výzkumu. Respondenti kvalitativního výzkumu vzpomínající na sametovou revoluci takovým způsobem, který by se dal vnímat jako slučitelný s přijímáním konspiračních teorií, sami konspirační teorie většinou nezmiňují a spíše prezentují určité náznaky, které by bylo možno vnímat jako protofolklorní motivy případně vedoucí k jejich rozvoji. Zmiňují například, že sametová 59

60 revoluce dle nich musela být domluvená předem 134, což samo o sobě není konspirační teorie v pojetí současného folkloru, avšak sofistikovanější podání s přidáním dalších prvků nebo aktérů by již konspirační teorií být mohlo. Komplexní konspirační teorie lze pak nalézt spíše v internetové anketě, ve které respondenti mohli nepovinně vkládat vlastní verze průběhu sametové revoluce a také se vyjadřovat přímo k otázce, zda znají nějaké konspirační teorie. Z téměř tří tisíc respondentů této možnosti využilo několik stovek, což také může vypovídat o míře jejich rozšíření v části společnosti, která používá internet. prostředí, kde se mohly šířit vzpomínkové vyprávění v rodině, v komunitě potencionální interpreti / šiřitelé lidé aktivně prožívající sametovou revoluci dopad šíření lokální globální ovlivnění médii média prezentující běžně přijímaný diskurs, retrospektivní pořady důvod šíření pobavit, utužit vztahy v komunitě Tabulka 2: srovnání vzpomínkového vyprávění a konspirační teorie. konspirační teorie na internetu, pomocí některých médií, v anonymním prostředí lidé, kteří se událostí aktivně neúčastnili alternativní a bulvární média snaha přesvědčit, šokovat Další odlišností mezi rozšířenými žánry současného folkloru a vzpomínkovým vyprávěním je účel jejich prezentace. Zatímco se ukázalo, že vzpomínková vyprávění mívají odlehčený charakter a jsou vyprávěna spíše pro pobavení publika, konspirační teorie mají v základu mnohem vážnější konotaci a jsou, což vychází i z jejich definice, šířeny proto, aby se jim věřilo, šokovaly a aby rozšiřovaly mezi lidmi pohledy na témata vnímaná jako vážná a ovlivňující jejich život. 134 Respondent F. 60

61 Postupem času se však i konspirační teorie mohly změnit v příběhy vyprávěné pro pobavení je však otázkou, jestli tato proměna funkce nemůže znamenat i proměnu žánru (například v současnou pověst) za předpokladu vytracení se aktuálního dopadu a vážnosti vyprávěného obsahu. Stejně tak se může vytrácet skutečnost, že šiřitelé konspirační teorii považují za pravdivou v rámci výzkumu je například zmiňovali i respondenti, kteří následně dodávali, že jim nevěří. Na druhou stranu se však našli i takoví, kteří se ohrazovali proti označování svých názorů a pravd za konspirační teorie. Přistoupíme-li k charakteristice konkrétních fám zaznamenatelných o sametové revoluci, dospějeme k názoru, že se jedná o jeden základní koncept, který podléhá mnohačetným procesům folklorizace. Základem této fámy, přesněji řečeno konspirační teorie vnímáme-li je jako poddruh fám, je tvrzení, že sametová revoluce byla zinscenována zákulisními aktéry. Ukazuje se, že téměř všechny zachytitelné motivy jdou nějakým způsobem odvodit z tohoto základního konceptu, a nebo alespoň počítají s jeho pravdivostí. A to bez ohledu na to, zda tyto motivy samy o sobě lze vnímat jako konspirační teorie nebo pouze jako fámy. Konspirační teorii vztahující se k listopadovým událostem lze zachytit v moha různých formách počínaje jednoduššími, které se pohybují na hranici toho, co lze označovat za projev současného folkloru: Nevěřím tomu, že by sametovou revoluci provedli studenti. Studenti byla jen super zástěrka pro ty, kterým nestačila v té době jejich koryta a chtěli víc... Už by mohly ty lži o studentském převratu skončit, protože jsme pak zbytku světa s touto pohádkou k smíchu. 135 Ale i sofistikovanější verze s mnoha nejrůznějšími aktéry: Byla to revoluce uměle vyvolaná, stejný scénář jako třeba na Ukrajině. Jedním z důkazů je např. fingovaná smrt studenta Šmída, ve skutečnosti agenta STB. Potom bylo rozbito Československo, aby se lépe uplatnila zásada Rozděl a panuj. Šlo zkrátka o vyšší zájmy, rozdělení sféry vlivu a změnu uspořádání, které platilo po 2. světové válce. Studenti byli zneužiti, i když mnoho 135 POLOUČEK, Oto: Sametová revoluce a česká národní identita: 25 let poté (výsledky průzkumu), c. d. 61

62 z nás tomu tehdy věřilo. Potom byl nasazen Havel, světoobčan bez českého národního cítění, který byl pro tuto roli vyhovující. Každý náznak vlastenectví posměšně označoval jako čecháčství, rozdmýchal sudeťácké nálady a otevřel otázku Benešových dekretů. 136 Mnoho různých variant, stavěných na základním pilíři ovlivnění sametové revoluce ze zákulisí, nabízí pojmenovávání těch, kteří tahali za nitky v období sametové revoluce. Pravděpodobně nejčastěji se vyskytují verze označující za hlavního iniciátora Sovětský svaz, jeho tajné služby a také tajné služby Československa, s těmi sovětskými spolupracující. Tento koncept mohl být rozšířen díky reflexi událostí v nejrůznějších memoárech představitelů předlistopadové nomenklatury a vnímání vývoje v Sovětském svazu spolu s neadekvátní reakcí československé vlády na něj. Paradoxně se model osočující ze spiknutí SSSR, jeho tajnou službu KGB či československou StB objevuje i častěji než model označující jako hlavního aktéra západní mocnosti. CIA jako hlavní aktér však bývá zmiňována taktéž, ať už ve formě určitého všeobecného spiknutí ( To bylo dohodnuté předem mezi SSSR a USA a někteří komunisté to věděli a předem se na přerod systému připravili a měli náskok v podnikání 137 ), nebo samostatně ( Celou kontrarevoluci řídila CIA viz likvidace Dubčeka a dosazeni Václava Havla na Hrad. Důkazem je snaha USA o rozbití Evropy, což se úspěšně daří 138 ). Někteří respondenti nezacházejí ve svých podáních za hranice Československa a zmiňují jednoduše potencionální domluvu mezi KSČ a disidenty. Jako méně často zmiňované aktéry pak lze zmínit všemožné konspirační iluminátské skupiny, jako je Bilderberg, New World Order, Svobodní zednáři nebo Celosvětové židovské spiknutí. 139 Popřípadě se jedná o charakteristiku spiknutí více aktérů, či není aktér jmenován. 136 POLOUČEK, Oto: Sametová revoluce a česká národní identita: 25 let poté (výsledky průzkumu), c. d. 137 Tamtéž 138 Tamtéž 139 Tamtéž 62

63 Jak se ukazuje, variací, týkajících se údajných aktérů konspirační teorie, je mnoho a snaha o interpretaci a rozbor jednotlivých verzí značně přesahuje rámec této práce. Do základního konceptu si jednotliví šiřitelé konspiračních teorií zřejmě dosadili toho, kdo nejvíce zapadal do určité mozaiky tvořící jejich pohled na svět. Specifická situace konce osmdesátých let mohla do role těchto aktérů dosadit vlády a tajné služby obou mocností stojících v době studené války proti sobě a tyto tajné služby pak mohly ve vnímání sametové revoluce u osob, které zpochybňují obecně přijímané interpretace, plnit obdobnou roli. Je logické, že se zřejmě mohlo jednat o tu část veřejnosti, která před listopadem 1989 stála na straně režimu, a rozšíření těchto dvou konceptů mohlo ovlivnit, jakým způsobem se stavěli k politice Michaila Gorbačova v SSSR. Avšak nejen z řad osob více či méně sympatizujících nebo alespoň nostalgicky vzpomínajících na dobu před rokem 1989 se rekrutují šiřitelé konspiračních teorií. Několik respondentů odkazuje na rozsáhlý text, ve kterém bývalý disident Miroslav Dolejší interpretuje sametovou revoluci jako spiknutí a předem plánované předání moci za účasti nejrůznějších zákulisních organizací. 140 Existence tohoto textu ukazuje, že se konspirační teorie mohou šířit právě i mezi částí veřejnosti, která se sice staví kriticky k předlistopadové době, ale není spokojena ani s průběhem sametové revoluce a vývojem po ní. Spíše než vztah k minulosti by tak mohla být ornou půdou šíření konspiračních teorií reflexe současnosti ovlivňující formu vzpomínání a způsob, jakým jsou selektovány, formulovány a následně případně i nahrazovány vzpomínky. Text Miroslava Dolejšího, internetové diskuze, či kolující y jako formy šíření konspiračních teorií kontrastují s ústním předáváním vzpomínkových vyprávění. Jednou z variant vycházejících ze základního konceptu konspiračního spiknutí jsou verze, které do popředí staví některého z aktérů sametové revoluce. Nejčastěji se týkají prvního porevolučního prezidenta: 140 DOLEJŠÍ, Miroslav: Analýza událostí 17. listopadu. Dostupné z: cit

64 Václav Havel navštěvoval ještě před listopadem 1989 řadu měst se svou ochrankou. Byli to profesionálně vystupující lidé, v černých kožených bundách, hovořící jen anglicky. Kladli jsme si otázku, odkud tuto ochranku dostal? To není konspirace, to je fakt. Mezi Havlovými přáteli se vědělo, že jej často na Hrádečku navštěvují komunistické elity. Havlovi sloužili lidé z StB kdykoliv mu např. došly cigarety, vykoukl ze dveří a zařval Cigára!! Za chvíli mu ten, kdo zrovna držel službu, donesl ameriky. O fešáckém kriminálu nemluvě. Je toho spousty, co se dělo a smysl dalo až později. 141 U tohoto příběhu o údajném způsobu života Václava Havla lze opět hovořit o potencionálním žánrovém propojení se současnou pověstí, která by se dala zařadit do kategorie týkající se známých osobností. Je tak zase možno poukázat na tenkou hranici mezi jednotlivými žánry současného folkloru. V případě konspirační teorie, která existuje v mnoha různých variantách, lze počítat i s procesy, jako je amplifikace, redukce či afinita. O amplifikaci by se dalo hovořit v případě přidávání dalších skutků či aktérů do základního konceptu spiknutí například řada z respondentů přidává motiv mrtvého studenta, který byl rozšířen jako fáma o víkendu po 17. listopadu 1989 a některými bývá zmiňován jako jeden z pomyslných důkazů toho, že teorie o spiknutí jsou pravdivé. Jiní respondenti zase tvrdí, že celá akce byla připravována již od roku 1968, což může indikovat proces slučování (afinity) s fámami týkajícími se okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. K redukci logicky dochází při šíření, zvláště pomocí elektronických komunikačních prostředků jako je internet. Teoreticky může docházet také k opačnému procesu, než je vznik podání zařaditelného do současného slovesného folkloru: šířením se může předávaná konspirační teorie postupně redukovat tak dlouho, až vznikne opět pouze základní prvek či myšlenka, spadající spíše do protofolklorní sféry. A celý proces může opět začít nanovo s tím, že základní koncept může být již značně pozměněn. Redukovaná verze může být ochuzena o určité prvky, které byly na počátku vnímány jako základní, a na tento zjednodušený koncept jsou naopak napojeny další prvky, například jiní aktéři. 141 POLOUČEK, Oto: Sametová revoluce a česká národní identita: 25 let poté (výsledky průzkumu), c. d. 64

65 Verze, že se jednalo o pečlivou práci agentů CIA, 142 by se mohla zredukovat tak, že se jedná o neurčité spiknutí bez uvedeného aktéra, které by záhy někdo rozšířil o fakt, že se jednalo o připravení sametové revoluce některými složkami StB. 143 Tento stručný příklad může naznačovat jednu z mnoha možných proměn, které konspirační teorie, hojně šířené v určité části společnosti, mohly podstupovat. Mimo tento koncept, týkající se spiknutí a šířený spíše tam, kde jsou z paměti konkrétní prožitky vymazávány či neexistují, lze zachytit ještě jeden výrazný motiv označitelný jako fáma, zejména díky jeho vztahu k přítomnosti v době, kdy byl šířen. Jedná se o fámu o připravovaném vojenském zásahu proti demonstrantům z listopadu Dnes je prezentace této fámy, v době jejího šíření zřejmě velmi intenzivně a emotivně prožívané, spíše odrazem ve vzpomínkách než živým útvarem slovesného folkloru, a proto je možno jej zkoumat pouze zprostředkovaně. Tím se liší od konspiračních teorií o spiknutí, které určitým způsobem dopadají na současnost. Vzpomínky na existenci fámy o připravovaném vojenském zásahu či povolávání lidových milicí jsou přítomny tam, kde je přítomný i samotný proces vzpomínání a existuje motivace ke sdílení vlastních vzpomínek. V případě dříve nastíněných dvou krajních konceptů vnímání minulosti tak logicky vychází z toho druhého než konspirační teorie o spiknutí. Například respondentka, která aktivně chodila na demonstrace, vzpomíná s pro fámu typickým odkazem na známého známé : Moje kolegyně byla manželka chlapa, kterej byl šéfem lidových milicí tady ve Slatině tam jsme museli vozit mandarinky a takovy věci, aby měly jejich děti, no a ta nám tenkrát řekla, že budem mít po ptákách, že manžel říkal, že ve středu oni to celý skončijou ti milicionáři, že to rozeženou. 144 Rozdíl lze zaznamenat v tom, že tento druh fámy, navíc s přihlédnutím k časovému odstupu spíše vzpomínka na šířenou fámu, nebyl zaznamenán internetovou anketou, ale vypráví ho respondentka z kvalitativního výzkumu, ztotožňující se s běžně přijímanou interpretací sametové revoluce a odmítající konspirační teorie o předem domluvené akci. Neaktuálnost 142 POLOUČEK, Oto: Sametová revoluce a česká národní identita: 25 let poté (výsledky průzkumu), c. d. 143 Tamtéž 144 Respondentka K. 65

66 této fámy (která se nepotvrdila, lidové milice ani armáda demonstrace nerozehnaly) může také způsobovat, že ji naprostá většina respondentů nezmiňuje. Ve výsledku lze konstatovat, že logice výše prezentované konspirační teorie o spiknutí obsah této fámy fakticky odporuje a nemohla se stát její součástí ani v době, kdy byla aktuální 145 organizovaná a předem připravená akce by přeci nemohla být ohrožena armádou, která zákonitě musela být konspiračními aktéry taktéž ovládána. Ačkoli, jak ukázaly některé z výše uvedených citací, u konspiračních teorií je možné, aby si tvrzení v nich protiřečila, představu rozehnání demonstrací armádou se přece jen do mozaiky spiknutí zasadit nepodařilo. Ke dvěma modelům vypořádávání se s minulostí pomocí (ne)vzpomínání na sametovou revoluci lze s opětovným zdůrazněním, že se jedná o modely značně relativní, přiložit i dva koncepty odrazu vzpomínek ve slovesném folkloru. Dále se pokusím interpretovat, jaké lze nalézt souvislosti mezi vzpomínáním na sametovou revoluci a vnímáním národní identity, a zda se obraz sebeidentifikace Čechů s vlastním národem za posledních dvacet pět let mohl změnit. 145 Otázkou je, zda se v té době fáma o spiknutí šířila někteří respondenti zmiňují, že se objevila až později. 66

67 7. Sametová revoluce a česká národní identita - srovnání s prací Ladislava Holého Závist, kulturnost a pracovitost Ve svém výzkumu jsem si kladl podobné otázky, jaké si kladl na počátku devadesátých let Ladislav Holý. Emigrant z Československa a jeden z významných světových afrikanistů napsal knihu založenou na svém vlastním kvalitativním výzkumu, ve které rozebíral problém národní identity během transformace v Československu.. Pokusím se nastínit, zda se výsledky těchto dvou výzkumů nějakým způsobem odlišují a také, s přihlédnutím k stěžejnímu tématu této práce, hledat určité paralely s vnímáním sametové revoluce. Proto je vhodné nejdříve stručně práci Ladislava Holého charakterizovat. Ladislav Holý analyzuje českou národní identitu, hodnotový systém českého národa a jeho kulturní premisy v kontextu postsocialistické transformace české společnosti, přičemž se však není možné vyhnout ani exkurzům do dřívějších etap českých dějin, ať už se jedná o první republiku či pobělohorské období. Základem stereotypních představ, které si Češi udržují sami o sobě, je předpoklad, že jsou všichni příslušníci českého národa stejní. Za tradici Češi považují přenášenou představu o svém národu během staletí, určité historicky podmíněné tendence a postoje. Představa českého národa jako kulturního a vzdělaného bývá předmětem národní hrdosti. Tento pozitivní obraz českého národa kontrastuje s negativními představami o jeho příslušnících. Zkušenost s typicky českou závistí, jako nejčastěji zmiňovanou negativní vlastností, je reflektována jako prožitá, podpořena konkrétním příkladem ze života. 146 Naproti tomu zkušenost s kulturností českého národa bývá zprostředkovaná a vyjadřována symboly, jaké představuje například Tomáš Garrigue Masaryk, který ukazuje na kulturnost a demokratičnost první republiky. Osobní zkušenost zde stojí proti kolektivní představě sdílené všemi příslušníky národa. Čechy připisované charakterové vlastnosti jsou 146 HOLÝ, Ladislav: Malý český člověk a skvělý český národ, c. d., s

68 generalizacemi zkušeností. Naproti tomu národní tradice bývá vyjadřována konkrétními a vyselektovanými modely. Pro Čechy je typický důraz na kolektivnost, což potvrzuje zaběhlá stereotypní představa malého českého člověka průměrného obyvatele, který má svoji rodinu, žije si svůj pokojný život, ničím nevybočuje z řady a na cizí se dívá s nedůvěrou. Individualita je proti tomu považována za nežádoucí vlastnost oceňována je homogenita ve vzhledu či životním stylu. Národní identita je nadřazena většině ostatních identit. Tento nacionalistický diskurz je jakýmsi protipólem proti univerzalistickému západnímu diskursu, který klade důraz na individualitu. 147 Obrázek 13: Prof. Ladislav Holý ( ). V prvé řadě lze ze srovnání s kvalitativním výzkumem realizovaným v rámci přípravy této práce vyvodit, že Češi ve svých stereotypních představách svému národu stejně jako v době Holého výzkumů přisuzují spíše negativní vlastnosti a že je opět nejčastěji zmiňovanou vlastností závist. Ze sedmnácti respondentů čtrnáct negativní vlastnosti zmiňuje a osm dokonce na prvním místě. Kladné vlastnosti naopak sedm respondentů uvádí až po přímém 147 HOLÝ, Ladislav: Malý český člověk a skvělý český národ, c. d., s

69 dotázání na ně. Nejčastěji jmenují pracovitost, která je některými respondenty doplněna o výčet úspěšných lidí, kteří se díky svým schopnostem dokázali prosadit. K podobným výsledkům opět došel i Ladislav Holý, který však více než o zmiňované pracovitosti hovoří o kulturnosti a vzdělanosti. Tyto vlastnosti podle něj Češi připisují ale většinou určitým konkrétním lidem než společnosti, která představuje spíše onoho závistivého malého českého člověka. V současném výzkumu lze zaznamenat určitý posun: jednak je kulturnost nahrazována pracovitostí, která je sice někdy opět jako v Holého výzkumech přisuzována konkrétním schopným lidem ( Vem si okolí, třeba Pomahač v Americe 148 ). Nově však lze zachytit ale i přisuzování těchto vlastností společnosti. Je to patrné například z některými respondenty zmiňovaných příkladů ze života ( Není problém sehnat na práci hromadu kluků, který mně pomůžou, že je to tady takový, to udělej si sám, a tak, že ještě furt funguje 149 ). Jak již bylo naznačeno, stereotypní představy tvoří zpravidla archaickou součást identity a mění se pomalu, proto také naznačený proces proměny významu kulturnosti a pracovitosti se zřejmě vyvíjel pozvolna. Autostereotyp o pracovitosti taktéž v žádném případě nevznikl jako nový stačí se odkázat na přísloví o zlatých českých ručičkách a zdůraznit, že pracujeme s proměnou konotací pojmů zakotvených v české identitě dlouhodobě. Změna označení převládajícího pozitivního autostereotypu může svědčit o určitém posunu ovlivněném dobou. Zatímco počátkem devadesátých let minulého století nebylo samozřejmé podnikat a soukromá sféra byla spíše něčím, co nebylo považováno za záštitu malého českého člověka, po pětadvaceti letech přeci jen nějakým způsobem zevšedněla. Umožnila tak nejdříve nahradit kulturnost pracovitostí 150, tedy vlastností, která je tak univerzální, že může být přisuzována jednak lidem, jako jsou spisovatelé či umělci, tedy oněm tradičním příslušníkům kulturního a vzdělaného skvělého českého národa, ale na druhou 148 Respondent P. 149 Respondent M. 150 Pro srovnání: v internetové anketě zmínili kulturnost pouze tři respondenti (z 2743!), zatímco pracovitost pouze 70. Naproti tomu závist zmínilo 614 respondentů, kteří odpověděli na nepovinnou otázku, tedy, přihlédneme-li i k těm, kteří charakterizovali tuto vlastnost jinými slovy, téměř všichni. Převaha pracovitosti nad kulturností je tedy více patrná z kvalitativního výzkumu, zatímco výzkum kvantitativní poukazuje zejména na převahu zmiňování negativních vlastností. Konstatování převahy pracovitosti nad kulturností zde lze zmínit pouze pro ilustraci. 69

70 stranu také podnikatelům či manažerům. Tyto role byly před listopadem 1989 neznámé, ale v následující době se staly viditelnými doslova na každém rohu. Časem zevšedněly a staly se něčím, co je alespoň částí společnosti vnímáno jako běžné (přeci jen, většina veřejnosti zná osobně nějakého podnikatele či soukromníka spíše než spisovatele nebo umělce). Proto mohl koncept přisuzovaný v době výzkumu Ladislava Holého skvělému českému národu postupně s pomyslným přibližováním nositelů těchto vlastnosti blíže světu malých českých lidí proniknout i do vnímání vlastností této homogenní skupiny, za jejíž součást se nositelé těchto stereotypních představ považují. Na rozdíl od kulturnosti může pracovitost zapadat do logiky vnímání české homogenní společnosti s jejími vesměs zápornými vlastnostmi a být vlastností nejen skvělého českého národa, ale i malého českého člověka ; je tomu tak i proto, že, jak zmínil jeden z respondentů, se snadno mění ve "vyčůranost 151 " a získává tak určitou negativní konotaci. Převažující negativní stereotypní představu o závistivosti Čechů lze označit za určitou abstraktní charakterovou vlastnost. Pracovitost, jako nejrozšířenější pozitivní autostereotyp, lze naopak vnímat spíše jako praktickou schopnost umožňující něco viditelného, hmotného a materiálního tvořit. Tradiční materialismus v české společnosti bývá spojován s tendencemi rozšířenými v období tzv. normalizace zejména s únikem obyvatel od seberealizace ve společenské sféře k hromadění materiálních hodnot, jako je automobilismus či chataření. 152 Materialismus spolu s negativními vlastnostmi je zmiňován i v kvalitativním výzkumu - například jedna z respondentek uvádí: Já bych řekla, že spíš do takovýty konzumní společnosti jako jo že teda jak ty knedlíky, knedlo vepřo zelo, uvařit, najíst se jako, jeden závidí druhýmu, takže spíš takvový ty negativní vlastnosti bych viděla u Čechů: co má soused, to chci mít taky, takže maloměšťáctví, závistivost, co kde ukrást, to jak já mám o čechách takovouhle představu Respondent W. 152 HOLÝ, Ladislav. Malý český člověk a skvělý český národ, c. d., s Respondentka L. 70

71 Ladislav Holý kromě materialismu z období tzv. normalizace zmiňoval také určitou kontinuitu období padesátých let spojeného s kolektivizací, která značně ovlivnila sociální strukturu české společnosti a tedy i její identitu. V současnosti lze vnímat posun v tom, že vliv padesátých let mohla s časovým odstupem nahradit právě tzv. normalizace, na jejíž místo se dostalo období transformace devadesátých let. Ze staršího období přetrval autostereotyp o českém materialismu, z mladšího pak jeho transformace ve výše zmíněnou podnikavost a pracovitost přisuzované české společnosti v pozitivním i negativním smyslu. Český národ čas od času potřebuje silnou osobnost, ideálně splňující charakteristiku mučedníka, do které by soustředil ideály neslučitelné s malým českým člověkem, avšak symbolizující skvělý český národ. Takovou osobnost viděl Ladislav Holý ve Václavu Havlovi. 154 Zda soustředí český národ své naděje do nějaké podobné osobnosti i v dnešní době, nebo zda je šance, že se někdo takový objeví, jsou spíše filozofické otázky přesahující rámec této práce. Nelze se však nezamyslet nad tím, zda náznaky jistého sbližování malého českého člověka a skvělého českého národa v otázce proměny kulturnosti v pracovitost nepronikají i do této formy hledání a nalézání mesiáše. Respektive, zda by proces prolínání těchto dvou konceptů nemohl touhu po silné osobnosti ztělesňující skvělý český národ oslabovat nebo naopak proměňovat její charakteristiky. Nemohl intelektuála, mučedníka a umělce nahradit člověk symbolizující spíše onu honorovanou pracovitost? Forma, jakou se respondenti provedeného kvalitativního výzkumu identifikují s vlastním národem, ve srovnání s obrazem prezentovaném Ladislavem Holým, zřejmě dosáhla určitých změn, ačkoli základ zůstává podobný. Jako stěžejní se ukázala zejména proměna autostereotypu kulturnosti v pracovistost, ovlivněná několika různými faktory. Česká společnost působí dojmem, že upřednostňuje přirozené před uměle vytvořeným (tržní hospodářství před plánovaným). Díky tomu se v českých zemích příliš neuchytil feminismus, který byl muži i ženami považován za popření přirozeně daných rolí obou pohlaví. Naproti tomu ekologická problematika byla v období socialismu stimulem 154 HOLÝ, Ladislav: Malý český člověk a skvělý český národ, c. d., s

72 k aktivizaci mnoha osob. Některé skutečnosti však toto zdání preference přirozenosti popírají například vztah k emocím, které jsou připisovány zejména ženám. Emoce jsou považovány za nepřiměřené vyjádření citů. Ačkoli je přirozené pokládáno za vyšší než umělé, za nejideálnější bývá považována rovnováha. Příznačný je proto i fakt, že se Češi nevnímají za západní či východní Evropu, ale za Evropu střední. Porušování rovnováhy je považováno za rozpor s přírodou. Ona rovnováha však může být vyjádřena i případným vychýlením, pokud kompenzuje předchozí vychýlení na druhou stranu (orientace na východ a následná orientace na západ). 155 Graf 6: Vnímání průběhu sametové revoluce u respondentů, kteří považují Česko za součást západní či východní Evropy. Přestože z internetové ankety stejně jako z výzkumu Ladislava Holého vyplývá, že značná část české veřejnosti nepovažuje český národ za součást východní či západní Evropy, ale označuje Českou republiku jako Evropu střední (69%), zajímavá jsou srovnání odpovědí těch respondentů, kteří Česko vnímají právě jako východ čí západ. Jak ukazují přiložené grafy, mnohem více respondentů považujících Česko za východ Evropy vnímá vliv lidu na sametovou revoluci jako minimální a kvalitu života v dnešní době jako horší než před 155 HOLÝ, Ladislav: Malý český člověk a skvělý český národ, c. d., s

73 rokem Nabízí tak určitou paralelu s jedním z krajních konceptů způsobu vnímání, vzpomínání a tradování motivů spojených se sametovou revolucí. Opačné tendence, nabízející paralelu s druhým konceptem, zase ukazují respondenti, kteří považují Českou republiku za západ Evropy. Podobné i když přeci jen méně výrazné sklony je možno vidět i u vztahu hrdosti na vlastní národ a vnímání průběhu sametové revoluce. Příčinou může být skutečnost, že míra spokojenosti s životem po roce 1989, která, jak se ukázalo, může mít vliv na vnímání sametové revoluce, může ovlivňovat i pociťování národní hrdosti. Ve výsledku to znamená, že více spokojených lidí pociťuje hrdost na svůj národ a myslí si, že lid v ulicích mohl ovlivnit průběh sametové revoluce. Na druhou stranu více nespokojených lidí zastává opačná stanoviska. Graf 7: Vnímání sametové revoluce u respondentů, kteří rozhodně jsou, nebo rozhodně nejsou hrdi na svůj národ. Příklady z internetové ankety však ukazují spíše krajní tendence, jejichž smyslem je v celkovém kontextu poukázat zejména na to, že identita a vnímání vlastního národa jsou mnohovrstevnaté záležitosti ovlivněné mnoha faktory. Výsledky, ukazující podobnost i odlišnost ve srovnání s pohledem Ladislava Holého, jsou značně relativní a nelze je vztahovat na celou společnost nebo její absolutní většinu. 73

74 Graf 8: Vnímání kvality života u respondentů, kteří považují Česko za součást západní či východní Evropy. Graf 9: Vnímání kvality života u respondentů, kteří rozhodně jsou, nebo rozhodně nejsou hrdi na svůj národ. 74