ROZVOJ VENKOVA V PROGRAMOVACÍM OBDOBÍ V KONTEXTU REFOREM SZP EU. MARTIN PĚLUCHA a kol.

Transkript

1 ROZVOJ VENKOVA V PROGRAMOVACÍM OBDOBÍ V KONTEXTU REFOREM SZP EU MARTIN PĚLUCHA a kol. Tato publikace byla vydána za finanční podpory Úřadu vlády ČR v rámci realizace Koncepce informování o evropských záležitostech v ČR

2 ROZVOJ VENKOVA V PROGRAMOVACÍM OBDOBÍ V KONTEXTU REFOREM SZP EU MARTIN PĚLUCHA a kol. Tato publikace byla vydána za finanční podpory Úřadu vlády ČR v rámci realizace Koncepce informování o evropských záležitostech v ČR

3 Fotografie na obalu: obec Palkovice (Martin Pělucha, červenec 2006) Fotografie str. 6, 9, 82, 136: obec Palkovice (Martin Pělucha, červenec 2006) Fotografie str. 53: obec Mořina (Martin Pělucha, červenec 2006) Název: Rozvoj venkova v programovacím období v kontextu reforem SZP EU Zpracovali: Ing. Gabriela Červená: kap. 2.3; 5.3 Ing. Petr Jakobe, CSc.: kap ; 2.1; 2.2; 3.2.1; 4.1; 5.1 Ing. Emil Machálek, CSc.: kap. 3.1; 3.2; Ing. Jiří Moravec, MBA: kap. 2.4; Ing. Martin Pělucha: kap. 3.1; 3.2; 3.2.3; 3.3; 4.1; 4.2; 5.2 Ing. Dana Viktorová, Ph.D.: kap ; ; 1.4.6; 1.4.7; 1.5 Technická spolupráce: Martin Doležal Vydavatel: IREAS, Institut pro strukturální politiku, o.p.s. sídlo: Mařákova 292/9, Praha 6, PSČ: kancelář: Štěpánská 45, Praha 1, PSČ: tel./fax: ireas@ireas.cz Redakční uzávěrka: srpen 2006 Místo a rok vydání: Praha, 2006 Vydání: První Náklad: 2000 ks Rozsah: 162 stran Tisk a vazba: JDS tiskárna, s. r. o. ISBN: Copyright 2006 Martin Pělucha a kol.

4 Obsah Předmluva 6 Úvod 7 1. Kontext významu problematiky rozvoje venkova Ekonomická teorie venkovského rozvoje Venkovské oblasti v EU a ČR Definice venkovských oblastí v EU Význam venkovských oblastí pro národní rozvoj a trvale udržitelný rozvoj Struktura venkovských oblastí a zemědělství v EU a ČR makroekonomické ukazatele Sektor zemědělství v původních členských zemích EU Makroekonomické ukazatele související se sektorem zemědělství a rozvojem venkova v nových členských zemí Struktura venkovských oblastí a sektoru zemědělství v ČR makroekonomické ukazatele Regionální pohled na problematiku venkovského rozvoje Demografická a sociální úroveň venkova v ČR Agroturistika a další aktivity pro diverzifikaci příjmů v ČR SWOT analýza venkovského prostoru v ČR Shrnutí problematiky rozvoje venkova Cíle reforem SZP EU se zaměřením na rozvoj venkova Vývoj Společné zemědělské politiky EU, její cíle a důvody pro reformování Realizace a dopady SZP EU na rozvoj zemědělství a venkova ČR po přistoupení do EU

5 Obsah 2.3 Východiska pro politiku rozvoje venkova Cross compliance součást reformy Společné zemědělské politiky EU Cross compliance úvod Standardy GAEC Standardy SMR Požadavek minimální plochy pastvin (travních porostů) a jeho význam...80 Shrnutí problematiky cross compliance Shrnutí základní filozofie cílů reforem SZP EU Programovací období a požadavky na komplexní rozvoj venkova EAFRD v kontextu ostatních evropských fondů Programování rozvoje venkova v ČR v období Význam úlohy osy I pro udržitelný rozvoj zemědělské produkce Význam úlohy osy II EAFRD Význam úlohy osy III EAFRD Význam úlohy osy IV LEADER Shrnutí rozhodujících záležitostí pro rozvoj venkova v období Reflexe a vyhodnocení tendencí reformních změn SZP EU v problematice rozvoje venkova s vazbou na programovací období Dopady reforem SZP EU na udržitelný rozvoj zemědělské produkce ve vztahu k rozvoji venkova Hlavní přínosy a dopady realizace reformované SZP EU ve vazbě na komplexní rozvoj venkova

6 Obsah 5. Hlavní závěry a shrnutí Pozice zemědělství v programovacím období Hlavní výzvy pro rozvoj venkova v programovacím období Odkazy na klíčové zdroje informací či dostupné důležité prameny literatury Použitá literatura 152 Informace o jednotlivých autorech 156 Seznam zkratek 158 Příloha 1. Přehled os a jejich členění 160 5

7 Předmluva Rozvoj venkova se stal v poslední době již ustáleným termínem nejen v oblasti regionálního rozvoje, ale také v obecné formulaci národohospodářských politik. Jeho pozice a postavení mezi ostatními politikami ovšem nebyla vždy zcela jasná a navíc bylo rozhodování o veřejných intervencích s tímto zaměřením často doprovázeno rozpory v kompetenci jednotlivých subjektů veřejné správy v ČR i EU. Výzvy postupujících reforem Společné zemědělské politiky EU a připravovaného systému podpor v programovacím období jsou hlavními důvody pro hlubší zamyšlení nad celou problematikou rozvoje venkovských oblastí s nutností širšího vysvětlení schválených změn. 6

8 Úvod Tato publikace vznikla s účelem poskytnout komplexní pohled na problematiku rozvoje venkova v kontextu reformy Společné zemědělské politiky EU (dále jen SZP) a také s cílem zvýšení celkového povědomí a informovanosti o připravovaných dotačních titulech, které budou v gesci nového Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova 1 (dále jen EAFRD). Venkovský prostor zahrnuje cca 80 % rozlohy ČR, která bude v letech předmětem i dalších veřejných intervencí politiky hospodářské a sociální soudržnosti (dále jen HSS), tj. strukturálních fondů EU. Tyto dílčí aspekty jsou v této příručce také diskutovány, nicméně hlavní důraz je kladen na připravované podpory v rámci II. pilíře SZP EU. Zemědělství a rozvoj venkova v současné době prochází výraznými změnami, a to nejen v ČR, ale také v ostatních členských státech EU. Společná zemědělská politika EU prošla od doby svého vzniku až do současnosti celou řadou reforem a právě tento reformní trend způsobuje, že informovanost, resp. obecný přehled o rozvoji venkova v plánovacím období je poměrně malý a spíše sektorově zaměřený. Rychlost změn proto způsobuje určitou ztrátu přehlednosti a schopnosti se orientovat v celkovém kontextu vývoje, přičemž nezbytnost některých reforem byla zapříčiněna i globálním vývojem. Příručka je koncipována tak, aby odpovídala jak potřebám odborné veřejnosti a případných potenciálních projektových žadatelů pro EAFRD, tak i laické veřejnosti s cílem vytvoření určité analýzy, kde je v jednotlivých kapitolách kladen důraz na: poslední vývoj a současný stav v rozvoji venkova a zemědělství v EU jako základní kontextuální východisko, cíle reforem SZP EU se zaměřením na rozvoj zemědělství a venkova, objasnění požadavků na příští programovací období (např. komplexní trvale udržitelný rozvoj venkovských oblastí, ochrana přírody a krajiny, zavádění oblastí NATURA 2000 atd.), celkovou strategii rozvoje SZP EU v programovacím období , (např. snaha o směřování k celoplošnému produkčnímu zemědělství, které by mělo být konkurenceschopné a zároveň šetrné 1 angl. zkratka EAFRD European Agricultural Fund for Rural Development 7

9 Úvod k životnímu prostředí, produkce kvalitních potravin při respektování přísných standardů bezpečnosti, minimalizace rizika snižování venkovské populace prostřednictvím zlepšení životní úrovně zemědělců, diverzifikace zemědělských a nezemědělských činností podle místních podmínek, zlepšení příjmové situace venkovských obyvatel, vyrovnání životních podmínek mezi městy a venkovem atd.), reflexi a vyhodnocení tendencí reformních změn SZP EU v problematice rozvoje venkova v programovacím období Autoři v jednotlivých kapitolách vycházeli z celé řady dokumentů a dostupných statistických údajů, které se týkají problematiky rozvoje venkova a jeho změn v postupující reformě SZP EU. Specifickou roli zde hraje podkapitola 3.2 zaměřená na nové programování rozvoje venkova v období Hlavním zdrojovým dokumentem zde byl Národní strategický plán rozvoje venkova ČR a také Program rozvoje venkova ČR pro období Tyto dokumenty byly vytvářeny postupně během uplynulých 2 let týmy pracovníků několika institucí, a byly průběžně diskutovány s odbornou veřejností a zástupci potenciálních konečných příjemců. Cílem této podkapitoly je stručně shrnout hlavní záležitosti týkající se jednotlivých os, priorit, opatření (příp. podopatření). Jejich podrobné analýzy a způsoby implementace jsou detailněji popsány ve výše zmíněných dokumentech. Proto si dovolujeme v této části uvést alespoň hlavní koordinátory příprav zmíněných strategických koncepcí: 1. Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky na období Ing. arch. Kamila Matoušková, CSc., Ministerstvo zemědělství ČR Ing. Tomáš Zídek, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Doc. Ing. Alois Kutscherauer, CSc., DHV, s. r. o. 2. Program rozvoje venkova České republiky na období Ing. arch. Kamila Matoušková, CSc., Ministerstvo zemědělství ČR Ing. Tomáš Zídek, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Tým autorů zároveň vyjadřuje poděkování hlavním recenzentům za konzultativní spolupráci nad průběžnými verzemi této publikace: Prof. PhDr. Ing. Věra Majerová, CSc., Česká zemědělská univerzita, Praha Ing. Arch. Kamila Matoušková, CSc., Ministerstvo zemědělství ČR 8

10 kapitola 1 Kontext významu problematiky rozvoje venkova

11 Kontext významu problematiky rozvoje venkova 1.1 Ekonomická teorie venkovského rozvoje Na rozdíl od zemědělské politiky, kde je základním stavebním kamenem zemědělský podnik, je v případě politiky venkovského rozvoje základním stavebním kamenem občan či sdružení. Politika venkovského rozvoje v nejširší míře může zahrnovat alokaci příjmů domácností, zemědělskou produkci, ale i kvalitu života ve venkovských oblastech obecně, což zahrnuje např. přístup ke vzdělání, zdravotním službám či infrastruktuře. Ekonomie venkovského rozvoje (také nazývaná rurální ekonomie) se zabývá heterogenitou populace ve venkovských oblastech, jejich různými potřebami, možnostmi nezemědělských aktivit, přístupem k veřejným statkům a službám, i blahobytem společnosti v těchto oblastech. Rurální ekonomie studuje možné zdroje příjmů ze zemědělské a nezemědělské činnosti ve venkovských oblastech, efektivitu venkovských institucí a jejich schopnost spolupráce při zabezpečování veřejných statků; sleduje, jaké je spojení mezi zemědělskými a nezemědělskými aktivitami, resp. rozvojem nezemědělských činností. Politika rozvoje venkova je multidisciplinárním konceptem rozvoje, který je aplikován multisektorálně v rámci daného území. Politika venkovského rozvoje je primárně zaměřena na změny v zemědělském sektoru, diverzifikaci ekonomických činností zejména ve smyslu malých a středních podniků a venkovských služeb, jako je např. správa přírodních zdrojů, zvýšení přírodních funkcí, propagace kultury, turismu a rekreace. Podpora v rámci této politiky musí být diverzifikována jak do oblastí ekonomických činností, tak do oblastí sociálních, a musí vést k podpoře trvale udržitelného růstu. Rozhodně nesmí docházet k poškozování budoucích generací. V rámci politiky venkovského rozvoje musí být důsledně uplatňován princip subsidiarity, decentralizace a spolupráce. Aktivity v této oblasti by měly vycházet od spodu vzhůru a podporovat tvořivost a solidaritu venkovských komunit. Z hlediska alokace finančních zdrojů by měly být podporovány malé a střední podniky, produktivní investice a investice vedoucí k diverzifikaci ekonomických činností. Princip solidarity je jednou ze zásad hospodářských politik Evropské unie. Jedná se jak o solidaritu bohatších členských zemí s chudšími ve smyslu čistých příjemců a čistých plátců do společného evropského rozpočtu, ze kterého jsou financovány různé programy, iniciativy a opatření jednotlivých evropských politik, tak o solidaritu mezi regionální ve 10

12 Kontext významu problematiky rozvoje venkova smyslu podpory nepříznivě se vyvíjejících oblastí (tzn. podpora oblastí postižených strukturálními šoky; podpora venkovských oblastí urbanizovanými centry apod.) v rámci Evropské unie. Obecným cílem politiky rozvoje venkova EU by mělo zejména být zamezení vysidlování venkovských oblastí, boj proti chudobě, podpora zaměstnanosti a rovných příležitostí, zlepšení životních a pracovních podmínek venkovské populace, ochrana životního prostředí a zvýšení blahobytu. Snaha o zachování a zlepšení venkovského prostředí musí být doplněna ostatními strukturálními politikami jako je politika ochrany životního prostředí, infrastruktura a vzdělávací politika. Zprostředkujícím cílem by měla být spolupráce mezi farmáři a místní samosprávou, jejímž smyslem je zachovat schůdnost zemědělských aktivit a současně umožnit, aby tyto aktivity neohrožovaly životní prostředí. Evropská unie by se měla zabývat stálým výzkumem trvale udržitelného zemědělství a vzdělávacích programů, které by byly zaměřeny na hledání nových řešení, jež pomohou farmářům reagovat na nové výzvy. Měl by být podporován výzkum zaměřený na oblast rozvoje venkova, ať již ve smyslu multifunkčního zemědělství, alternativní správy krajiny či lesnictví a sociálního kapitálu. Vzhledem k ekonomickému potenciálu, sociálním a kulturním vazbám venkovských oblastí je nutné zvážit doplnění pomoci venkovským oblastem vhodným a dostačujícím právním prostředím a optimálním systémem efektivních státních intervencí v podobě finanční toků 2. Musíme hledat další oblasti politiky podpory venkovského rozvoje, které ale nemusí spočívat v přímé finanční podpoře farmářských aktivit, ale v podpoře vědeckotechnického pokroku, vývoje a výzkumu nových technologií, např. nových biotechnologií, které v konečné fázi mohou vést k rozvoji venkova 3. 2 Pokud je taková pomoc nezbytná k dosažení stanovených cílů. Rozhodně pak musí být dodržováno spravedlivé alokování veřejných financí mezi venkovskými a městskými oblastmi. 3 Příkladem využití nových biotechnologií může být pěstování plodin pro technické či farmaceutické účely s pozitivním dopadem na pěstitele a venkovský rozvoj celkem. Nevýhodou využití biotechnologií pro nepotravinářské účely jsou možné negativní environmentální dopady. 11

13 Kontext významu problematiky rozvoje venkova Shrnutí Základním stavebním kamenem v politice venkovského rozvoje je občan nebo sdružení. Politika venkovského rozvoje se zaměřuje na změny v zemědělském sektoru, diverzifikaci ekonomických činností zejména ve smyslu podpory malých a středních podniků a venkovských služeb, zvýšení přírodních funkcí, propagace kultury, turismu a rekreace, aj. Rozlišujeme obecné a zprostředkující cíle politiky venkovského rozvoje. 1.2 Venkovské oblasti v EU a ČR Venkovské oblasti můžeme charakterizovat jedinečnými kulturními, hospodářskými a sociálními vazbami, zvláštními řemeslnými aktivitami, krajinnou rozmanitostí to vše určuje kapacitu pro další rozvoj. Velká část venkovských oblastí je pokryta zemědělskou půdou a lesy, které významně ovlivňují charakter krajiny v EU. Zemědělství je v některých venkovských oblastech zatím nejdůležitější hospodářskou činností 4, ale farmáři mají i úlohu správců krajiny a ochrany přírodního prostředí. Nicméně váha zemědělství a lesnictví postupně klesá a politika venkovského rozvoje musí obsahovat veškeré socio-ekonomické oblasti venkovského prostoru. Musíme docílit toho, aby se občané sami zajímali o kvalitu svého života, o hodnotu životního prostředí, zdraví, osobní rozvoj a volný čas. Venkovský prostor nabízí příležitosti, jak využít tohoto potenciálu. Venkovské oblasti nejen v EU můžeme charakterizovat jako oblasti zaostávající za městskými oblastmi z hlediska vývoje příjmů a zaměstnanosti; často se jedná o oblasti, které mají hodnotu z environmentálního pohledu. Venkovské oblasti můžeme také často charakterizovat jako oblasti s nízkou hustotou obyvatel, oblasti s migračním deficitem mladých a odborně kvalifikovaných lidí. Často uváděným důvodem zaostávání venkovských oblastí je nízký aglomerační potenciál, nedostatek lidského kapitálu a nízká vybavenost infrastrukturou. 4 Např. v ČR je možné vymezit tři významné zemědělské regiony: venkovské oblasti Jihočeského a Jihomoravského kraje, oblast Polabí. 12

14 1.2.1 Definice venkovských oblastí v EU Kontext významu problematiky rozvoje venkova Zřejmě nejjednodušší charakteristikou venkovských oblastí je vyjádření definující venkovské oblasti jako opak oblastí městských oblastí s vysokou hustotou obyvatel a vertikální nebo horizontální strukturou. Hustota obyvatel je asi nejpoužívanějším kritériem pro odlišení venkovských oblastí od městských. Samozřejmě použití kritéria hustoty osídlení může být i ošidné. Hustota obyvatelstva je v EU velice odlišná. Obecně můžeme říci, že nové členské země 5 jsou méně hustě osídleny než původní členské země (101 obyv./km 2 v porovnání se 117 obyv./km 2 ). Ukazatel hustoty obyvatelstva je všeobecně považován za příliš zjednodušující a nevhodný v případě hospodářskopolitických rozhodnutí. Následující obrázek zobrazuje hustotu osídlení v nových členských zemí EU. 5 V textu je dále použita zkratka NČZ. 13

15 Kontext významu problematiky rozvoje venkova Obr. 1: Hustota obyvatelstva (počet obyv./km 2 ), 2000 Zdroj: Převzato z IAMO (2004). Poznámka: Nejméně osídlenými oblastmi jsou Pobaltské země, nejvíce ČR, Polsko, Slovensko 6. Vysvětlivky: Číslo uvedené v závorce představuje počet regionů v každé kategorii. CEEC-10 zahrnuje 10 středo a východoevropských nových členských zemí a kandidátských zemí (Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko). Velice hrubě můžeme venkovské oblasti popsat jako venkovskou krajinu, která zahrnuje malá města a vesnice a jejíž část je využívána 6 Samozřejmě nejhustěji osídleným státem v EU je Malta s téměř obyv./km 2. 14

16 Kontext významu problematiky rozvoje venkova k zemědělským činnostem, lesnictví, rybářství a rybníkářství, k rekreačním činnostem, k hospodářským a sociálním činnostem venkovských obyvatel a dalším činnostem. Musíme si však uvědomit, že postupně dochází ke zvyšování podílu venkovského obyvatelstva, jejichž příjmy nezávisí pouze na zemědělské činnosti. Nesmí tedy docházet ke shodnému označování venkova a zemědělství. Výše uvedené definice venkovských oblastí mohou být tedy příliš zjednodušující. Definování venkovských oblastí můžeme uchopit jednak z pohledu sociálně-prostorové (popisné) či sociálně-kulturní terminologie. Mezi popisné charakteristiky patří využití půdního fondu, zaměstnanost, populace. Na druhou stranu socio-kulturní charakteristiky se spíše váží na dané prostředí, ve kterém lidé žijí. 7 Ani EU nemá jednotnou definici venkovských oblastí. Každá členská země používá svou vlastní definici ty jsou si ale více či méně podobné. Definice jsou často založeny na socioekonomických kritériích, např. zemědělské struktuře, hustotě obyvatel či vývoji, resp. snižování populace. V běžné ekonomické praxi jsou používány dvě metody definování venkovských oblastí, jedna vyvinutá OECD a druhá Eurostatem. Definice OECD je založena pouze na jediném kritériu hustotě osídlení. Jsou rozlišeny dvě úrovně, a to místní a regionální. Na místní úrovni úrovni NUTS 5, jsou obce považovány za venkovské, pokud je hustota jejich osídlení nižší než 150 obyv./1 km 2 ; na úrovni NUTS 3 jsou rozlišeny tři stupně, které závisí na podílu obyvatel žijících ve venkovských obcích. Jedná se o převážně venkovské oblasti, kde přes 50 % populace žije ve venkovských obcích; významně venkovské oblasti, kde % obyvatel žije ve venkovských obcích; a převážně městské oblasti, kde žije méně než 15 % obyvatelstva ve venkovských obcích. Následující obrázek znázorňuje situaci v EU. 7 McDonnagh et al. (2001). 15

17 Kontext významu problematiky rozvoje venkova Obr. 2. Venkovské obce do 150 obyv./1 km 2, 2004 Převážně venkovské oblasti Významně venkovské oblasti Převážně městské oblasti Zdroj: Převzato z EC (2004b). Eurostat zvolil jiný přístup, přestože je také založen na kritériu hustoty osídlení. Jedná se o tzv. vymezení podle stupně urbanizace, ve kterém jsou regiony rozděleny do tří kategorií. Hustě zalidněné oblasti jsou charakteristické sousedícími obcemi, jejichž hustota obyvatel přesahuje 500 obyv./km 2 a celková populace takové oblasti dosahuje nejméně obyv. Druhou skupinu tvoří prostřední oblasti, které se vyznačují obcemi s hustotou větší než 100 obyv./1 km 2 a nepatří k hustě zalidněným oblastem. Celková populace takové zóny musí být nejméně obyv. nebo musí sousedit s hustě zalidněnou oblastí. Posledním typem jsou řídce osídlené oblasti, kam patří obce, které nejsou zahrnuty v klasifikaci hustě zalidněných či prostředních oblastí. Další doplňkovou metodou klasifikace venkovských oblastí může být přístup inspirovaný studiemi Rady Evropy a rozvinutý Evropskou komisí. Na základě této metody můžeme rozdělit venkovské oblasti podle stupně jejich zapojení do národního hospodářství do tří skupin. První skupinu tvoří integrované venkovské oblasti vyznačující se rostoucí populací 16

18 Kontext významu problematiky rozvoje venkova a zaměstnaností v sekundárním a terciárním sektoru, ale zemědělskou činností jako klíčovou při využití půdy. Jsou to oblasti blízké městským oblastem. Druhou skupinu tvoří středně pokročilé venkovské oblasti, které jsou relativně vzdálené od městských oblastí s převahou primárního a sekundárního sektoru, s velkým podílem zemědělských aktivit. Poslední skupinu tvoří odlehlé venkovské oblasti s nejnižší hustotou obyvatelstva a obvykle i nejnižšími příjmy a starším obyvatelstvem zaměstnaným převážně v zemědělství. 8 Překážkou v přesné identifikaci venkovských oblastí v nových členských zemích střední a východní Evropy je nedostatek desagregovaných dat. Výše uvedené definice venkovských oblastí nezachycují žádné strukturální aspekty, kromě doplňkové definice Rady Evropy. Na druhou stranu, pokud by definice venkovských oblastí byly upravovány podle národních specifik, došlo by ke snižování komparability takto získaných dat. Přesto je nutno namítat, že příliš obecná definice je nedostačující pro cílená opatření venkovské politiky. Přesnější definice venkovských oblastí by měly brát v úvahu blízkost měst, zdroje příjmů a infrastrukturu 9. Z následující tabulky (dle NUTS 5) vyplývá, že ČR má ve srovnání s EU15 a zeměmi střední a východní Evropy výrazně vyšší procento populace žijící ve venkovských oblastech i procento celkové plochy. 8 EC (1997a). 9 V případě České republiky je venkovská oblast běžně definována jako oblast s méně než obyv. Obce s méně než obyv. jsou v našich podmínkách považovány za venkovské. Existují však i typické vesnice, které mají obyvatel více a podle tohoto kritéria se mezi venkovské obce nezařazují, ačkoliv městy ještě nejsou (nejvíce na jižní Moravě a na Ostravsku). K existuje 166 neměstských obcí s a více obyvateli, v tom dvě neměstské obce s více než obyvateli. Obcí, které vymezujeme jako venkovské, je tedy 5 612, a to je 89,82 % ze všech obcí. Tyto obce spravují území, které tvoří 73,6 % plochy státu. Žije v nich však pouze čtvrtina (26,3 %) obyvatel, což je tis. osob k Pro účely strukturální politiky v období byla v rámci HRDP venkovská oblast definována jako oblast s hustotou obyvatel nižší než 100 obyv./km 2 [blíže IAMO (2004)]. 17

19 Kontext významu problematiky rozvoje venkova Tab. 1: Podíl obcí (NUTS 5) definovaných jako venkovské obce podle klasifikace OECD (méně než 100 obyv./km 2, resp. 150 obyv./km 2 v případě ZSVE), v % Rok Celkový počet obcí Celková plocha Celková populace Česká republika EU ZSVE (10) Zdroj: IAMO (2004). Poznámka: ZSVE země střední a východní Evropy. Tab. 2: Česká republika Celková rozloha Celková populace Podíl oblastí podle klasifikace OECD (NUTS 3) vzhledem k celkové populaci a celkové rozloze, 2003, v % Zdroj: Eurostat (2006) Převážně venkovské oblasti Významně venkovské oblasti Převážně městské oblasti 8,8 (EU25 = 54,8) 90,6 (EU25 = 36,7) 0,6 (EU25 = 8,6) 5,1 (EU25 = 20,6) 83,6 (EU25 = 37,0) 11,4 (EU25 = 42,4) Při srovnání podle NUTS 3 jsou zřejmé určité změny v podílu venkovských oblastí. Znamená to, že určení venkovských oblastí záleží nejen na zvolené klasifikaci, ale také na zvolené geografické statistické jednotce. Shrnutí Venkovské oblasti jsou charakteristické jedinečnými kulturními, hospodářskými a sociálními vazbami, zvláštními řemeslnými aktivitami a krajinnou rozmanitostí, což přináší kapacity pro další rozvoj. Existují různé definice venkovských oblastí z pohledu sociálněprostorové (popisné) či sociálně-kulturní terminologie. Venkovské oblasti jsou opakem městských oblastí, tedy oblastí s vysokou hustotou obyvatel a vertikální nebo horizontální strukturou. Definice OECD je založena na kritériu hustoty osídlení hustota osídlení v obcích nižší než 150 obyv./km 2 ; převážně venkovské oblasti (> 50 % populace ve venkovských obcích), významně venkovské oblasti (15 50 % obyvatel ve venkovských obcích), převážně městské oblasti (< 15 % obyvatelstva ve venkovských obcích). 18

20 Kontext významu problematiky rozvoje venkova Definice Eurostatu je založena na kritériu hustoty osídlení hustě zalidněné oblasti (hustota obyvatel > 500 obyv./km 2, populace > obyvatel), prostřední oblasti (hustota > 100 obyv./km 2, populace > obyvatel), řídce osídlené oblasti (ostatní obce). Definice dle Rady Evropy a Evropské komise rozlišuje venkovné oblasti podle stupně zapojení do národního hospodářství integrované venkovské oblasti (rostoucí populace, zaměstnanost v sekundárním a terciárním sektoru, zemědělská činnost klíčová při využití půdy), středně pokročilé venkovské oblasti (převaha primárního a sekundárního sektoru, velký podíle zemědělských aktivit), odlehlé venkovské oblasti (nejnižší hustota obyvatelstva, nejnižší příjmy, starší obyvatelstvo zaměstnáno v zemědělství. Konkrétní vymezení venkovských oblastí v ČR pro období v rámci Programu rozvoje venkova ČR je blíže specifikováno v podkapitole 3.2 a příloze č Význam venkovských oblastí pro národní rozvoj a trvale udržitelný rozvoj Potřeba politiky venkovského rozvoje spočívá v rozdílných možnostech alokace příjmů mezi venkovskými a městskými oblastmi při uplatňování principů čistě zemědělské politiky a přetrvávání určitého znevážení venkovských oblastí. Je možné prokázat, že sociální a ekologické problémy vycházejí ze strukturálních rysů venkovských oblastí (vzdálenost, rozptyl, činnosti založené na přírodních zdrojích, nedokonalá legislativa v oblasti vlastnických práv), přetrvávání tržních selhání, mezisektorové alokace zdrojů urbanisticky zaměřených politik, nedokonalé regionální spolupráce, atd. 10 Jestliže je společenských cílem trvale udržitelný rozvoj, ke kterému přispívá pozitivní a stabilní hospodářský růst, pak k tomuto růstu musí přispívat a podílet se na něm i populace venkovských oblastí. Zde je role politiky rozvoje venkova ve spojení s makroekonomickou politikou. Programy rozvoje venkova by tak měly doplnit klasické nástroje zemědělské politiky a zabezpečit multifunkčnost zemědělství. Pod pojem multifunkčnost zemědělského sektoru zahrnujeme nejenom produkci a zabezpečení nabídky potravin v dostatečné kvalitě, ale i funkci údržby a zachování krajiny, environmentální aspekty, problemati- 10 Janvry et al. (1998). 19

21 Kontext významu problematiky rozvoje venkova ku přírodních obnovitelných zdrojů, ochranu biologické diversifikace a rozvoj venkovských oblastí. Cílem kohezní politiky EU je podpora dosažení trvale udržitelného rozvoje, který povede k regionální kohezi či konvergenci jednotlivých evropských regionů. Logika této politiky mimo jiné sleduje i principy politiky sociální intervenční opatření na zmírnění dopadů nerovnoměrného ekonomického vývoje, sociální stratifikace a zabezpečení určité minimální důstojné hranice pro další fungování. Důraz v evropské zemědělské politice by měl být kladen na trvale udržitelný rozvoj venkovských oblastí, podpůrné, ale nikoliv nevyvážené dotační programy by měly povzbudit farmáře k uskutečňování zemědělských, ale hlavně nezemědělských aktivit. Nová reformovaná evropská zemědělská a venkovská politika by měla klást důraz na větší zapojení inovačních přístupů, které umožní vyšší návratnost investic tak, aby nedošlo k očekávanému zvýšení hromadného odchodu farmářů a snížení počtu nově začínajících farmářů a následnému negativnímu dopadu na rozvoj nejen venkovského prostoru, ale i urbanizovaných oblastí. Postupem času sledujeme zvyšující se zájem o potenciál venkovských oblastí jak z hlediska hospodářskopolitického procesu rozhodování, tak z hlediska reálné ekonomiky. Venkovský prostor přestává sloužit pouze pro zemědělskou produkci, sadařství a lesnictví, ale je považován za oblast ochrany životního prostředí, údržby krajiny, a to i ve smyslu prevence možných přírodních katastrof, produkce kvalitních potravin, ale i turismu a rekreace. Často je zmiňována nutnost udržení farmářů jako správců půdy. Cílem politiky venkovského rozvoje je podpořit udržitelný rozvoj zemědělství a rozvoj multifunkční povahy farmaření. Zemědělská politika EU se samozřejmě musela přizpůsobit novým trendům, novým společenským prioritám, mezinárodní konkurenci a environmentálním požadavkům. Nová evropská zemědělská a venkovská politika by měla povzbudit farmáře k diversifikaci zemědělských činností a správce půdy k environmentálním krokům a rozvoji venkova. Nová zemědělská politika musí být tržně orientovaná a integrovat politiku venkovského rozvoje, samozřejmě i v souvislosti s rozšířením EU. Nakonec uveďme fakt, že zemědělské aktivity zaměstnávají pouze 10 % celkové venkovské pracovní síly, a proto by měla být zemědělská politika podmnožinou politiky venkovského rozvoje, nikoliv naopak. 20

22 Kontext významu problematiky rozvoje venkova Shrnutí Programy rozvoje venkova doplňují nástroje zemědělské politiky a zabezpečují multifunkčnost zemědělství. Multifunkčnost zemědělského sektoru zahrnuje produkci a zabezpečení nabídky potravin v dostatečné kvalitě, funkci údržby a zachování krajiny, environmentální aspekty, problematiku přírodních obnovitelných zdrojů, ochranu biologické diversifikace a rozvoj venkovských oblastí. Politika venkovského rozvoje by měla vést k zapojení inovačních přístupů, které umožní vyšší návratnost investic. Povaha a vztahy jednotlivých politik 11 : - sektorové dle činností Agrární politika Politika lesnická Politika potravinářská - aspektová a vztahová Politika životního prostředí - územní, prostorová, komplexní, integrující Politika rozvoje venkova 1.4 Struktura venkovských oblastí a zemědělství v EU a ČR makroekonomické ukazatele Evropa se vyznačuje příznivým podnebím, úrodnou půdou, technicky vyvinutými zemědělskými činnostmi a vzdělaným managementem zemědělských podniků. Druhou stránkou této charakteristiky je většinový podíl farmářů s rozmanitými činnostmi, vzrůstající podíl příjmů z nezemědělských aktivit a průměrné příjmy zemědělských domácností na stejné úrovni jako v domácnostech s nezemědělskými příjmy. Společnost má nyní možnost se více zabývat kvalitou produkce potravinářských výrobků, kvalitou a rozmanitostí potravin, dopady potravinářského výrobního procesu na životní prostředí, vyrovnaným rozvojem venkovských oblastí, než pouhou kvantitou, jak tomu bylo v době uzavírání Římských smluv. 11 Matoušková, K. (2006) 21