Přípravné trestní řízení

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Přípravné trestní řízení Bakalářská práce Autor: Irena Horáková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Zdeňka Kalová Praha Duben, 2011

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Předklášteří dne Irena Horáková

3 Anotace Tato bakalářská práce se zabývá jedním ze stadií trestního řízení, kterým je přípravné řízení trestní. Charakterizuje jeho pojem a účel, který rozděluje dle forem uplatňovaných v českém právním řádu. Zabývá se samotným průběhem přípravného řízení trestního včetně jeho účastníků a orgánů činných a současně uvádí zásady, podle kterých je přípravné řízení trestní vedeno. Závěr vyjadřuje vlastní poznání autora. Annotation This thesis deals with one of the stages of criminal proceedings, which is Preliminary Criminal Proceedings. Characterized by its concept and purpose, which divides the forms as applied in the Czech legal order. It deals with the actual conduct of the criminal trial and its participants, including law enforcement and also sets out the principles which guided the preparation of criminal proceedings. The conclusion expresses the author s own knowledge.

4 Obsah: ÚVOD PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ TRESTNÍ, POJEM A ÚČEL PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ OBECNĚ FORMY PŘÍPRAVNÉHO ŘÍZENÍ Postup před zahájením trestního stíhání Vyšetřování Zkrácené přípravné řízení PRŮBĚH PŘÍPRAVNÉHO ŘÍZENÍ, ZÁSADY UPLATŇOVANÉ V PŘÍPRAVNÉM ŘÍZENÍ SAMOTNÝ PRŮBĚH PŘÍPRAVNÉHO ŘÍZENÍ TRESTNÍHO Podnět k zahájení trestního stíhání Zahájení trestního stíhání Skončení přípravného řízení ZÁSADY UPLATŇOVANÉ V PŘÍPRAVNÉM ŘÍZENÍ Zásady obecné Zásady dokazování Zásady řízení před soudem Zásady opravného řízení ORGÁNY ČINNÉ A ÚČASTNÍCI PŘÍPRAVNÉHO ŘÍZENÍ ORGÁNY PŘÍPRAVNÉHO ŘÍZENÍ TRESTNÍHO Organizace a působnost Policejního orgánu Státní zástupce Soud ÚČASTNÍCI PŘÍPRAVNÉHO ŘÍZENÍ TRESTNÍHO Podezřelý, obviněný a jeho zákonný zástupce Obhájce Poškozený Probační úředník Svědek Znalec a tlumočník ZÁVĚR

5 Úvod Přípravné řízení trestní je svého druhu popelkou mezi ostatními stadii trestního řízení, neboť se jedná o stadium často podceňované a přehlíţené. Na jednu stranu takový postoj k němu má svoji logickou oporu v tom, ţe je ovládáno zásadou neveřejnosti. Širší veřejnost tedy nemá moţnost sledovat průběh a vývoj přípravného řízení tzv. v přímém přenosu, je omezena na zprostředkování zpravidla pouze základních informací, které poskytují policejní tiskoví mluvčí nebo které přinášejí média, přičemţ se jedná o informace mnohdy velmi kusé či povrchní nebo dokonce v důsledku informačního šumu nepřesné či přímo zkreslené. Stejně tak veřejnost nemá moţnost nahlíţet do tváří podezřelých, obviněných, poškozených nebo svědků a vnímat a dále zpracovávat jejich emoce, jak je tomu naopak při ústních jednáních soudů, kde se rozhoduje o vině a trestu. Takový stav jistě k vyšší atraktivitě tohoto stadia trestního řízení nepřispívá. Nejde samozřejmě jenom o atraktivitu s její absencí či alespoň s jejím niţším stupněm jsou spojeny i jiné negativní prvky, které nejsou či nemusí být na první pohled zcela zřejmé. Jiţ na tomto místě lze připomenout, ţe stěţejní výkonnou roli v rámci přípravného řízení trestního plní policejní orgán, resp. osoba v něm sluţebně činná, která je přirozeně ve sluţebním poměru u Policie České republiky. Policie České republiky je však pověřena úkoly i v jiných oblastech činností, ať uţ se jedná o pořádkovou sluţbu, dopravní sluţbu atp., přičemţ tyto jiné oblasti jsou oproti trestnímu řízení rozhodně viditelnější. Zjednodušeně řečeno, zatímco o přípravném řízení trestním se běţný občan dozví jenom to, co si přečte v novinách nebo uvidí v televizi, tyto jiné oblasti činnosti Policie České republiky má příleţitost vnímat osobně, přičemţ kvalita či nekvalita výkonu těchto činností se jej o to bezprostředněji dotýká. Z tohoto pohledu odpovědní funkcionáři Policie České republiky mohou klást větší důraz na spolehlivý výkon těchto jiných oblastí činností a tedy naopak mohou být méně motivováni investovat do zajištění výkonu přípravného řízení trestního odpovídající energii (organizační, řídící, metodickou) a prostředky, ať uţ by měly sestávat z prostředků věcných (finance, osobní vozidla, technika atp.) či tzv. z lidských zdrojů. Na druhou stranu význam jinak mnohdy navenek neviditelného přípravného řízení trestního řádně oceníme tehdy, pokud si uvědomíme návaznost a vzájemnou propojenost všech stadií trestního řízení. Postačí přitom vyjít ze zásady obţalovací, dle které trestní stíhání před soudy 5

6 je moţné jen na základě obţaloby nebo návrhu na potrestání, které podává státní zástupce. Tedy jedině státní zástupce svým podáním soudu určuje konkrétní osoby, o jejichţ vině či nevině rozhoduje soud, a také jedině státní zástupce svým podáním určuje skutek, který je soud oprávněn projednat. Státní zástupce však můţe podat obţalobu (návrh na potrestání) pouze na osobu, proti které bylo zahájeno trestní stíhání jako proti obviněnému (sděleno podezření ve zkráceném přípravném řízení). Pokud ovšem za předpokladu, ţe konkrétní trestný čin byl spáchán policejní orgán nezjistí potřebné skutečnosti dostatečně odůvodňující závěr, ţe tento trestný čin spáchala určitá osoba, potom samozřejmě ani není a nebude osoby, o jejíţ vině a v případě uznání viny téţ o druhu a výměře trestu, který jí má být uloţen by soud mohl rozhodovat. K tomuto přistupuje další neméně významný faktor. Aby soud mohl o vině a příp. téţ trestu určité osoby kvalifikovaně rozhodnout, neobejde se bez přesvědčivých důkazů s velkou vypovídací hodnotou. Je nesporné, ţe dle současné právní úpravy rozhodující masu těchto důkazů provádí právě soud v hlavním líčení, ale stejně tak je nesporné, ţe procesně pouţitelné důkazy mohou být pouze takové, které kvalitně a v souladu s trestním řádem vyhledá, opatří a zajistí právě policejní orgán v přípravném řízení trestním. Obecně platí, ţe je velmi obtíţné a mnohdy prakticky nemoţné aţ v rámci řízení před soudem opatřit k provedení důkaz, který byl zcela opomenut policejním orgánem. Základním právním předpisem, který stanoví pravidla hry pro přípravné řízení trestní, a který samozřejmě policejní orgán, příp. další orgány činné v přípravném řízení musí plně respektovat a náleţitě realizovat, je zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Trestní řád (dále v textu jen TŘ) příslušnou právní úpravu obsahuje v Části druhé, která je označena jako Přípravné řízení, a která sestává z Hlavy deváté pod názvem Postup před zahájením trestního stíhání, a z Hlavy desáté pod názvem Zahájení trestního stíhání, další postup v něm a zkrácené přípravné řízení ; Hlava desátá se potom člení na Oddíl první : Zahájení trestního stíhání, Oddíl druhý : Vyšetřování, Oddíl třetí : Zvláštní ustanovení o vyšetřování některých trestných činů, Oddíl čtvrtý : Rozhodnutí v přípravném řízení, Oddíl pátý : Dozor státního zástupce, Oddíl šestý : Obţaloba, Oddíl sedmý : Zkrácené přípravné řízení. 6

7 Cílem mé bakalářské práce je na základě normativních právních aktů a dostupných komentářů z odborné praxe vysvětlit problematiku přípravného řízení trestního. Přitom vycházím z citované právní normy a hodlám se zaměřit chronologicky na vyloţení pojmu a účelu přípravného řízení trestního, vyloţím průběh přípravného řízení a zásady, které se v něm uplatňují, a nakonec se budu zabývat orgány činnými v přípravném řízení trestním a účastníky přípravného řízení. 7

8 1. Přípravné řízení trestní, pojem a účel Přípravné řízení trestní je jedním ze stadií trestního řízení, do jehoţ průběhu spadá jako jeho nedílná součást. Navazuje na něj předběţné projednání obţaloby, hlavní líčení, opravné řízení (řádné a mimořádné) a řízení vykonávací. Ve všech těchto časových úsecích plní svůj účel a povinnost policejní orgán, státní zastupitelství a soud, popřípadě další osoby či zúčastněné orgány. Přípravné řízení je velmi důleţitým stadiem, ve většině projednávaných věcí se zaměřuje na vyhledávání, opatřování a zajišťování potencionálních důkazů, které jsou pak uplatňovány v řízení před soudem. Rozhodující roli zde hraje policejní orgán a státní zástupce. Oba tyto orgány jsou povinny přijímat trestní oznámení, při jeho přijmutí však musejí oznamovatele poučit o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje, a pokud o to oznamovatel poţádá, do 1 měsíce jej vyrozumět o učiněných opatřeních ( 158 odst.2 TŘ). Propojenost zmíněných orgánů se má tak, ţe průběh vyšetřování policejního orgánu spadá pod dozor státního zástupce. 1.1 Přípravné řízení obecně Přípravné řízení trestní je předsoudním stadiem trestního řízení. Dle 12 odst. 10 TŘ se jím rozumí úsek trestního řízení od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obţaloby, postoupení věci jinému orgánu nebo zastavení trestního stíhání, anebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jeţ mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obţaloby, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, ţe byl spáchán trestný čin, a vyšetřování. Jinak řečeno, přípravné řízení trestní je takové stadium trestního řízení, ve kterém z podstaty věci je činný zejména a především policejní orgán, který koná pod dozorem státního zástupce. Přípravné řízení končí buď podáním obţaloby ( 176 TŘ), postoupením věci jinému orgánu ( 171 TŘ), zastavením nebo přerušením tr. stíhání ( TŘ), podmíněným odloţením podání návrhu na potrestání ( 179g TŘ), podmíněným zastavením trestního stíhání ( 307 a 309 TŘ) anebo odstoupením od trestního stíhání dle 70 zák. č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeţe. 8

9 Smyslem přípravného řízení je zajistit podklad pro rozhodnutí, jestli má být k věcně a místně příslušnému soudu podána obţaloba nebo jestli bude od dalšího trestního stíhání upuštěno. K úkonům přípravného řízení patří téţ zajištění důkazů a obvinění osob pro budoucí řízení před soudem. Důleţitým úkolem v přípravném řízení je rychlá reakce na spáchaný trestný čin, čímţ lze zabránit ztrátě důkazů, úniku pachatele od trestní odpovědnosti a také zamezit pokračování v trestné činnosti. V přípravném řízení trestním se nejlépe promítá zájem státu na efektivnosti a rychlosti trestního řízení. Přípravné řízení má také za úkol zajistit a tak poskytnout ochranu oprávněným zájmům před diskreditováním a také ušetřit soudy před zbytečnými a neprůkaznými kauzami, u nichţ nejsou splněny alespoň minimální poţadavky na objasnění věci ve smyslu podezření z trestného činu. Na druhou stranu i v přípravném řízení trestním je třeba se zabývat základními otázkami trestního řízení jako takového, tj. a) zda se stal skutek, pro který je vedeno prověřování, b) zda je tento skutek trestným činem (přečinem či zločinem dle zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku), a konečně c) zda tento skutek spáchal podezřelý či jiná konkrétně určitá osoba. 1.2 Formy přípravného řízení Dle trestního řádu můţeme přípravné řízení rozlišit na dva časové úseky: 1. Postup před zahájením trestního stíhání, zde jde např. o přijímání a prověřování oznámení a jiných podnětů důvodně nasvědčujících tomu, ţe byl spáchán trestný čin, sledování osob a věcí a další ( 158 aţ 159b TŘ). 2. Vyšetřování, které zahrnuje zahájení trestního stíhání, další postup v něm a zkrácené přípravné řízení ( 160 aţ 179 TŘ). Výše zmíněné členění se týká standardního a rozšířeného přípravného řízení. Rozšířené přípravné řízení je upraveno v ustanoveních 168 aţ 170 TŘ, které se uţijí při vyšetřování trestných činů, o nichţ koná řízení v prvním stupni krajský soud. Zjednodušeně řečeno, standardní přípravné řízení je vedeno principem, dle kterého těţiště dokazování spočívá v řízení před soudem (důkazy provedené v přípravném řízení jsou procesně pouţitelné v řízení před soudem jen velmi omezeně), naproti tomu rozšířené přípravné řízení z tohoto principu vybočuje tím, ţe rozšiřuje rozsah důkazů provedených v přípravném řízení, které 9

10 jsou pouţitelné i v řízení před soudem. Další, zvláštní formou přípravného řízení je tzv. zkrácené přípravné řízení. Dle současné právní úpravy se má přípravné řízení zaměřit ve většině projednávaných věcí především na vyhledání (opatření) potencionálních důkazů, jejichţ provedení (nikoliv tedy opakování) by mělo proběhnout aţ v řízení před soudem. Po novele trestního řádu jiţ z hlediska dokazování v širším slova smyslu není přípravné řízení striktně diferencováno na fázi řízení před zahájením trestního stíhání a na fázi řízení po zahájení trestního řízení, v důsledku čehoţ odpadá dřívější duplicita úkonů prováděných různými policejními orgány. Negativa předchozí právní úpravy si snadno lze představit na následujícím modelovém příkladu. Na místě veřejnosti přístupném byl spáchán neznámým pachatelem trestný čin, spočívající například v loupeţném přepadení náhodného chodce, a tento trestný čin byl telefonicky oznámen Policii České republiky. V takovém případě byla na místo vyslána policejní hlídka, která ověřila skutečnosti uváděné v telefonickém oznámení, a pokud se potvrdily, zjistila totoţnost přítomných osob, ať jiţ v postavení poškozených nebo svědků, stručně si poznamenala jejich vyjádření a věc předala vyšetřovateli. Za této situace osoba v postavení svědka velmi důvodně mohla očekávat následné předvolání na příslušnou policejní sluţebnu, kde s ní byl sepsán písemný protokol o její výpovědi. Pokud se mezitím z neznámého pachatele stal pachatel známý, tj. bylo zahájeno trestní stíhání určité osoby, nezbylo vyšetřovateli neţ opětovně předvolat osobu v postavení svědka a znovu ji vyslechnout v téţe věci a ke shodným skutečnostem, tentokrát však jiţ na tzv. protokol o výslechu svědka. Pokud se výpověď obviněného a výpověď svědka v podstatných bodech lišila, nebylo vyloučeno, ţe osoba v postavení svědka byla nucena opětovně navštívit policejní sluţebnu a zde se vyjádřit k rozporům, které jí byly předestřeny. Tím samozřejmě pro tuto osobu věc neskončila, neboť musela očekávat nejméně v jednom případě další předvolání, tentokrát k hlavnímu líčení, kde jí nezbylo neţ před soudem a za přítomnosti obţalovaného v podstatě zopakovat to, co jiţ vícekrát uvedla do příslušných protokolů před vyšetřovatelem. Nazíráno na naprosto shodné loupeţné přepadení z pohledu současné právní úpravy, potom na místě samém svědek ústně vylíčí policejní hlídce skutečnosti, které vnímal, a jistě se bude muset dostavit na policejní sluţebnu k sepsání písemného protokolu; v případě, ţe bude zjištěn a tedy obviněn a následně i obţalován pachatel, učiní svědek svojí procesně pouţitelnou svědeckou výpověď aţ v řízení před soudem (v hlavním líčení). Takto tedy zcela 10

11 odpadá opakované pořizování výpovědí téţe osoby ke shodným skutečnostem v přípravném řízení před policejním orgánem, přičemţ bonus v podobě úspor času, energie, ale i vynaloţených prostředků ze strany všech zúčastněných rozhodně není zanedbatelný. Orgány činné v trestním řízení, zde tedy státní zástupce i policejní orgán, jsou v přípravném řízení povinni organizovat svou činnost tak, aby účinně přispívali k včasnosti a důvodnosti trestního stíhání ( 157 TŘ). Současně musí dát obviněnému plnou moţnost uplatnění práv obhajoby ( 33 odst. 5 TŘ). Ustanovení 164 TŘ ukládá orgánům činným postupovat při vyšetřování rychle, iniciativně, objektivně a musí v potřebném rozsahu objasnit všechny skutečnosti důleţité pro posouzení případu a svědčící ve prospěch či neprospěch obviněného Postup před zahájením trestního stíhání Pod dozorem státního zástupce probíhá tzv. prověřování oznámení a jiných podnětů. Tyto úkony jsou pouţitelné i v dalším trestním řízení. Fáze prověřování však nemusí vůbec nastat, a to, kdyţ je přípravné řízení zahájeno přímo sdělením obvinění dle 160 TŘ, při této situaci se nesepisuje záznam o zahájení úkonů trestního řízení. Standardní prověřování je zahájeno právě zmíněným sepsáním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ( 158 odst. 3 TŘ), ve kterém policejní orgán uvede skutkové okolnosti, pro které se řízení zahajuje, a způsob, jakým se o nich dozvěděl (takto vlastně stručně vyjádří výsledky svého předcházejícího relativně neformálního šetření). Opis záznamu zašle do 48 hodin od zahájení trestního řízení státnímu zástupci. Státní zástupce má dle 157 odst. 2 TŘ oprávnění po orgánu policie vyţadovat spisy, dokumenty, materiály a zprávy o postupu při prověřování oznámení, odejmout policejnímu orgánu kteroukoliv věc a učinit opatření, aby byla přikázána jinému policejnímu orgánu, nebo dočasně odloţit zahájení trestního stíhání. Během prověřování policejní orgán zajišťuje stopy trestného činu a opatřuje potřebné podklady. Má současně oprávnění vyzvat osobu či osoby k podání vysvětlení ( 158 odst. 6 TŘ), v řízení o zločinu je taková osoba povinna vyhovět ihned. Jestliţe se osoba, která byla řádně vyzvána k podání vysvětlení bez dostatečné omluvy nedostaví, můţe být dokonce předvedena. Na to a na jiné následky nedostavení se dle 66 TŘ však musí být taková osoba upozorněna. Je-li třeba při prověřování skutečností k moţnému spáchanému trestnému činu provést neodkladný či neopakovatelný úkon spočívající ve výslechu svědka nebo v rekognici (kriminalistická metoda kdy osoba znovu pozná a určí totoţnost osoby nebo věci, zejména 11

12 pachatele, nástroje pouţitého k trestnému činu a předmětu útoku) 1, musí být takový úkon proveden za účasti soudce ( 158a TŘ), tomu však nepřísluší přezkoumávat, zda skutečně jde o úkon neodkladný či neopakovatelný. Ve fázi prověřování můţe policejní orgán vyslechnout i jiné osoby jako svědky, více uvádí 164 odst. 1 TŘ např. jde-li o výslech osoby mladší patnácti let nebo osobu, o jejíţ schopnosti správně a úplně vnímat jsou s ohledem na její psychický stav pochybnosti, atd. Skončení prověřování se řídí lhůtami dvou, tří a šesti měsíců ( 159 odst. 1 TŘ), jinak musí policejní orgán státnímu zástupci zdůvodnit, proč ji nedodrţel a poţádat o prodlouţení lhůty. Nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, státní zástupce nebo policejní orgán věc odloţí usnesením, jestliţe není na místě vyřídit věc jinak tzn. odevzdat věc příslušnému orgánu k projednání přestupku či jiného správního deliktu anebo odevzdat věc jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání ( 159a odst. 1 TŘ). Ještě před začátkem trestního stíhání mohou či musí orgány činné v trestním řízení věc odloţit usnesením, je-li trestní stíhání nepřípustné dle 11 odst. 1 TŘ ( 159a odst. 2 TŘ), neúčelné ( 159a odst. 3 TŘ), či nepodařilo-li se zjistit skutečnosti opravňující trestní stíhání zahájit. Pokud důvody odloţení pominou, trestní stíhání lze zahájit. Trestní řád upravuje také tzv. dočasné odloţení trestního stíhání ( 159b TŘ). Jedná se o procesní oprávnění státního zástupce, které představuje částečné prolomení zásady oficiality a zejména zásady legality, vţdy ovšem za podmínek stanovených zákonem. Podle cit. ustanovení tr. řádu jestliţe to je třeba k objasnění trestné činnosti spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny, nebo jiného úmyslného trestného činu, anebo zjištění jejich pachatelů, můţe policejní orgán se souhlasem státního zástupce dočasně odloţit zahájení trestního stíhání na nezbytnou dobu, nejdéle však o dva měsíce. Se souhlasem státního zástupce je moţné opakované prodlouţení lhůty, nejvýše však vţdy o další dva měsíce Vyšetřování Dalším časovým úsekem přípravného řízení trestního je vyšetřování. Jde o úsek po zahájení trestního stíhání a nestanoví-li zákon jinak, konají ho útvary Policie České republiky ( 161 odst. 2 TŘ). Trestní stíhání je zahájeno usnesením o sdělení obvinění ( 160 TŘ), kdy se 1 MADAR, Zdeněk a kolektiv. Slovník českého práva, 3. rozšířené a podstatně přepracované vydání. Praha: Linde 2002, s

13 podezřelý stává obviněným. Při spáchání trestného činu příslušníkem Policie České republiky koná vyšetřování, pro zachování objektivity řízení, státní zástupce. Státní zástupce dále vyšetřuje trestné činy spáchané příslušníky Vojenské policie, příslušníky Bezpečnostní informační sluţby, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace nebo příslušníky Vojenského zpravodajství ( 161 odst. 3 TŘ). Trestní řád vyjmenovává i trestné činy, jejichţ stíhání je moţné pouze se souhlasem poškozeného ( 163 TŘ), musí ho však udělit (dle povahy věci) nejvýše do 30 dnů. Takový souhlas můţe poškozený výslovným prohlášením vzít kdykoliv zpět, a to aţ do doby, neţ se odvolací soud odebere k závěrečné poradě, odepřený souhlas však jiţ nelze znovu udělit ( 163 odst. 2 TŘ). Trestní řád pamatuje i na důvody, kdy není souhlas poškozeného třeba a to např. byla-li takovým činem způsobena smrt, či je-li z okolností zřejmé, ţe souhlas nebyl dán nebo nebyl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůţkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností ( 163a TŘ). V 164 udává trestní řád postup při vyšetřování, tedy Policejní orgán postupuje při vyšetřování z vlastní iniciativy tak, aby byly co nejrychleji v potřebném rozsahu vyhledány důkazy k objasnění všech základních skutečností důleţitých pro posouzení případu. Výslechy svědků provádí, jestliţe se jedná o neodkladný nebo neopakovatelný úkon nebo jde-li o výslech osoby mladší patnácti let a v dalších případech uvedených v 164 odst. 1 TŘ. Úkony, které byly provedeny před zahájením trestního stíhání, nemusí policejní orgán opakovat, byly-li provedeny způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona ( 164 odst. 2 TŘ). Lhůty pro skončení vyšetřování uvádí 167 TŘ, jsou nejpozději do dvou měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o věc patřící do příslušnosti samosoudce a do tří měsíců, jde-li o jinou věc patřící do příslušnosti okresního soudu. U nejzávaţnějších trestních činů je Policejní orgán povinen vyšetřování skončit do šesti měsíců od zahájení trestního stíhání ( 170 odst. 1 TŘ). Ve věcech, v nichţ nebylo dle těchto lhůt vyšetřování skončeno, je státní zástupce povinen v rámci dozoru nejméně jednou za měsíc provést prověrku věci a sepsat o ní záznam ( 167 odst. 3 TŘ). Po skončení vyšetřování mají obviněný a obhájce právo spisy prostudovat a učinit návrh na doplnění vyšetřování. Policejní orgán předkládá spis státnímu zástupci, který následně rozhoduje o: postoupení věci jinému orgánu ( 171 TŘ), zastavení trestního stíhání ( 172 TŘ), přerušení trestního stíhání ( 173 TŘ), podmíněném zastavení trestního stíhání ( 307 odst. 1 TŘ), schválení narovnání ( 309 odst. 1 TŘ), ve zkráceném přípravném řízení o 13

14 podmíněném odloţení podání návrhu na potrestání ( 179g TŘ) a jedině státní zástupce je oprávněn podat obţalobu Zkrácené přípravné řízení Novela trestního řádu s účinností od zavedla novou formu přípravného řízení, tzv. zkrácené přípravné řízení ( 179a aţ 179f TŘ). Má za cíl postavit obviněného co nejdříve před soud a spravedlivě tak rozhodnout v co nejkratší lhůtě. Jde o rychlé policejní šetření v případě méně závaţných skutků, musejí však být splněny určité předpoklady: a) musí jít o trestný čin, o němţ přísluší konat řízení v prvním stupni okresnímu soudu a horní hranice trestu odnětí svobody nepřevyšuje tři léta, a b) podezřelý byl přistiţen při činu nebo bezprostředně poté, nebo c) v průběhu prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání byly zjištěny skutečnosti, jinak odůvodňující zahájení trestního stíhání a lze očekávat, ţe podezřelého bude moţné ve lhůtě dvou týdnů postavit před soud. Podmínka a) musí být splněna vţdy, podmínky b) a c) jsou alternativní. Ve zkráceném přípravném řízení se osoba, proti níţ se řízení vede, označuje jako podezřelý. Podezřelý má obdobná práva jako obviněný ve vyšetřování. 3 Pokud je podezřelý zadrţen, má právo zvolit si obhájce a radit se s ním bez přítomnosti třetí osoby jiţ v průběhu zadrţení, pokud si ve stanovené lhůtě obhájce nezvolí, je třeba mu obhájce na dobu trvání důvodů zadrţení ustanovit. 4 Zvláštností u zkráceného přípravného řízení je skutečnost, ţe je vedeno proti konkrétnímu známému podezřelému. Zkrácené přípravné řízení nelze konat nebo v něm pokračovat, jestliţe ( 179f odst. 1 TŘ): a) je dán důvod vazby a nejsou splněny podmínky pro předání zadrţeného podezřelého spolu s návrhem na potrestání soudu, nebo b) jsou dány důvody pro konání společného řízení o dvou nebo více trestných činech, a alespoň o jednom z nich je třeba konat vyšetřování. 2 blíţe k problematice činnosti policejního orgánu viz JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. I. vydání. Praha: Leges 2010, s CÍSAŘOVÁ, D. a kol. Trestní právo procesní. IV.vydání. Praha: Linde 2006, s CÍSAŘOVÁ, D. a kol. Trestní právo procesní. IV.vydání. Praha: Linde 2006, s

15 Orgán, který koná zkrácené přípravné řízení vyslechne podezřelého a ihned na počátku výslechu mu musí sdělit, z jakého skutku a trestného činu je podezřelý, o tomto učiní záznam do protokolu a jeho opis doručí podezřelému, jeho obhájci a státnímu zástupci. Tento záznam o sdělení podezření nemá účinky zahájení trestního stíhání. Zkrácené přípravné řízení musí být skončeno nejpozději do dvou týdnů ode dne, kdy policejní orgán sdělil podezřelému z jakého spáchaného skutku je podezřelý ( 179b odst. 4 TŘ). Pokud však řízení v této lhůtě skončeno není, 179f odst. 2 TŘ umoţňuje, aby státní zástupce s přihlédnutím k okolnostem případu prodlouţil lhůtu, nejvýše však o deset dnů a to pouze jednou nebo nařídí policejnímu orgánu, aby zahájil trestní stíhání ( 179g TŘ). Neskončí-li věc odloţením, např. odevzdáním věci jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání ( 159a TŘ), předloţí policejní orgán zprávu o výsledku státnímu zástupci, který na jeho základě ( 179c odst.2 TŘ): a) podá soudu návrh na potrestání, shledá-li, ţe výsledky zkráceného přípravného řízení odůvodňují postavení podezřelého před soud, b) věc odloţí, nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, c) odevzdá věc příslušnému orgánu k projednání přestupku, d) odevzdá věc jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání, e) věc odloţí, jestliţe je trestní stíhání nepřípustné podle 11 odst. 1, f) věc odloţí, rozhodl-li o schválení narovnání, přičemţ pouţije obdobně ustanovení 309 a násl., g) věc podmíněně odloţí podle 179g, h) věc můţe odloţit téţ, jestliţe je trestní stíhání neúčelné vzhledem k okolnostem uvedeným v 172 odst. 2, nebo i) opatřením vrátí věc policejnímu orgánu, je-li v rámci zkráceného přípravného řízení třeba provést další úkon. Pokud státní zástupce neučiní ţádný z těchto kroků, můţe podat soudu návrh na potrestání, který má stejné náleţitosti jako obţaloba s výjimkou odůvodnění. V případě, kdy je státnímu zástupci předána zadrţená podezřelá osoba a on ji nepropustí na svobodu, předá ji nejpozději do 48 hodin od zadrţení spolu s návrhem na potrestání soudu. Jinak rozhodne o zahájení trestního stíhání. 5 5 BEZOUŠKA, Petr. Přípravné řízení po novele [online] [cit ]. Dostupné z WWW: < 15

16 2. Průběh přípravného řízení, zásady uplatňované v přípravném řízení 2.1 Samotný průběh přípravného řízení trestního Jak jiţ bylo uvedeno v kapitole Formy přípravného řízení, přípravné řízení trestní je rozděleno na více časových úseků, které na sebe navazují. Samotnému vyšetřování trestného činu předchází přijímání a prověřování oznámení a jiných podnětů k zahájení trestního stíhání, kdy je policejní orgán oprávněn vyţadovat vysvětlení, odborná vyjádření od různých orgánů, znalecké posudky, provádět prohlídku těla a jeho zevní měření, snímat daktyloskopické otisky, kdyţ je to nutné ke zjištění totoţnosti osoby nebo ke zjištění a zachycení stop aj. Při vyšetřování se pak dále postupuje podle TŘ, jeţ udávají postup před podáním obţaloby, postoupením věci jinému orgánu nebo před zastavením trestního stíhání Podnět k zahájení trestního stíhání Aby vůbec nějaké přípravné řízení trestní začalo, musí vyvstat podnět, který k němu zavdává příčinu. Takový podnět můţe přijít prakticky od kohokoliv, tedy od státních orgánů jako například od finančních úřadů (při zjištění, např. v rámci daňového řízení, poznatků nasvědčujících důvodnému podezření z trestného činu), dále jak od fyzických tak právnických osob, ale také přímo od státního zástupce nebo policejního orgánu. Státní zástupce se většinou o trestném činu dozví studiem spisů nebo projednáváním věcí, policejní orgán pak výkonem své sluţby, kdy do kontaktu s trestnou činností přichází neustále. Velkou pomocí při odhalování trestných činů a to i před vlastním zahájením trestního stíhání ( 160 TŘ) je oprávnění státního zástupce poţadovat údaje, které jsou jinak interní, např. bankovní tajemství. 6 Další pomocí pro orgány činné v trestním řízení je tzv. oznamovací povinnost. Jde o občanskou povinnost učinit trestní oznámení pro taxativně určené trestné činy, týká se osob starších patnácti let a je vynucována trestní sankcí dle 367 a 368 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, o neoznámení trestného činu. Podnět k zahájení trestního stíhání je dále potřebný i jako důkaz ve věci, anebo můţe být základem k stíhání pro křivé obvinění. 6 Blíţe k součinnosti státních orgánů, fyzických a právnických osob viz 7 a 8 zákona č. 141/1961, o trestním řízení soudním 16

17 Policejní orgán a státní zástupce jsou povinni přijímat oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestného činu. Trestní oznámení můţe být učiněno písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě elektronicky podepsáno dle zvláštních předpisů, telegraficky, faxem nebo dálnopisem. Je-li trestní oznámení prováděno ústně, je nutné oznamovatele poučit dle 158 odst. 2 TŘ, tedy zejména ho poučit o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje slouţí především jako ochrana před trestními oznámeními, která mají zakrýt vlastní trestní čin apod. Oznamovatel můţe zaţádat, aby byl vyrozuměn o opatřeních, která byla k jeho trestnímu oznámení učiněna, trestní orgán je pak povinen učinit tak do jednoho měsíce. Po sepsání záznamu uvedeného v 158 odst. 3 TŘ zahájí příslušný policejní orgán úkony trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, ţe byl spáchán trestný čin. V této fázi začíná dozor státního zástupce, začíná i přípravné řízení a veškeré úkony jsou jiţ konány jako úkony trestního řízení. Policejní orgán začíná s opatřováním podkladů, vysvětlení, zajišťuje stopy a je téţ oprávněn: a) vyţadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních orgánů, b) vyţadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů, a je-li toho pro posouzení věci třeba, téţ znalecké posudky, c) obstarávat potřebné podklady, zejména spisy a jiné písemné materiály, d) provádět ohledání věci a místa činu, e) vyţadovat za podmínek uvedených v 114 TŘ provedení zkoušky krve nebo jiného podobného úkonu, včetně odběru potřebného biologického materiálu, f) pořizovat zvukové a obrazové záznamy osob, za podmínek stanovených v 114 TŘ snímat daktyloskopické otisky, provádět osobou téhoţ pohlaví nebo lékařem prohlídku těla a jeho zevní měření, je-li to nutné ke zjištění totoţnosti osoby nebo ke zjištění a zachycení stop nebo následků činu, g) za podmínek stanovených v 76 TŘ zadrţet podezřelou osobu, h) za podmínek stanovených v 78 aţ 81 TŘ činit rozhodnutí a opatření v těchto ustanoveních naznačená, i) způsobem uvedeným v hlavě čtvrté TŘ provádět neodkladné nebo neopakovatelné úkony, pokud podle tohoto zákona jejich provedení nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízení ( 158 odst. 3 TŘ). 17

18 V řízeních, ve kterých jde o úmyslný trestný čin, je policejní orgán oprávněn vyuţívat i operativně pátrací prostředky, jejichţ výčet a podmínky jejich pouţití uvádí 158b a násl. TŘ, jde o sledování osob a věcí, pouţití agenta a předstíraný převod tzn. předstírání koupě, prodeje nebo jiného způsobu převodu předmětu plnění včetně převodu věci. Pro zahájení trestního stíhání musí být současně splněna podmínka podání podnětu k zahájení trestního stíhání, musí být zřejmé, ţe byl spáchán trestný čin, a ţe jej spáchala určitá osoba. Okolnosti případu nesmějí vylučovat zahájení. Co se týče podnětu k zahájení trestního stíhání jako takového, je nutné kaţdý takový podnět pečlivě prověřit a prošetřit. Protoţe trestní řízení můţe být velmi váţným zásahem do ţivota občana a můţe téţ zasahovat do občanských práv a svobod a to nejen u osoby obviněného, ale i v případě poškozeného. Rozhodné zde jsou i případy tzv. nepřípustnosti trestního stíhání dle 11 odst. 1 TŘ, kdy při naplnění zákonem předvídaných okolností trestní stíhání nelze zahájit, anebo v jiţ zahájeném trestním stíhání nelze pokračovat a toto stíhání musí být zastaveno. Příkladem lze uvést, ţe nepřípustnost trestního stíhání je dána tehdy, nařídí-li to prezident republiky, uţiv svého práva udílet milost nebo amnestii, nebo je-li trestní stíhání promlčeno, nebo jde-li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, nebo o osobu, k jejímuţ stíhání je podle zákona třeba souhlasu, jestliţe takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán, nebo jde-li o osobu, která pro nedostatek věku není trestně odpovědná, nebo proti tomu, kdo zemřel, nebo byl prohlášen za mrtvého, nebo proti tomu, proti němuţ dřívější stíhání pro týţ skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliţe rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno apod. V trestním stíhání, které bylo zastaveno z důvodu, ţe to nařídil prezident republiky při uţití svého práva udílet milost nebo amnestii, nebo z důvodu, ţe je promlčeno, nebo z důvodu, ţe je podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět, se však pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, ţe na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného vţdy poučit Zahájení trestního stíhání Institut zahájení trestního stíhání je upraven v ustanovení 160 odst. 1 TŘ. Účelem tohoto institutu je v odůvodněných případech zajistit neprodlené zahájení trestního stíhání, ale současně také zabránit trestnímu stíhání tam, kde pro to nejsou dány zákonné důvody. Pro 18

19 úspěšný boj s kriminalitou je samotné zahájení trestního stíhání nezbytným bodem a i zárukou občanům proti bezdůvodnému stíhání a újmám, které s ním pro ně mohou být spojeny. Zde jsou tedy podmínky, které musejí být splněny současně, aby mohlo být trestní stíhání zahájeno: a) podnět k zahájení trestního stíhání, b) zjištěné a odůvodněné skutečnosti, které nasvědčují tomu, ţe byl spáchán trestný čin, a dostatečně odůvodněný závěr, ţe jej spáchala určitá osoba, c) absence okolností vylučujících zahájení. Trestní stíhání zahajuje policejní orgán vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání. Výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku, ze kterého je tato osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován; obviněný musí být v tomto usnesení označen stejnými údaji, jaké musí být uvedeny o osobě obţalovaného v rozsudku (tj. údajem svého jména a příjmení, dne a místa narození, svého zaměstnání a bydliště, popřípadě jinými údaji potřebnými k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou; jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, uvede se i jeho hodnost a útvar, jehoţ je příslušníkem). V odůvodnění usnesení je třeba přesně označit skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání. Proti tomuto usnesení je přípustná stíţnost ( 160 odst. 7 TŘ). Účinky zahájení trestního stíhání nastávají okamţikem oznámení, tedy doručením osobě obviněné, a to do vlastních rukou. Zahájením trestního stíhání vstupuje přípravné řízení do fáze vyšetřování, kdy policejní orgán shromaţďuje důkazy důleţité pro posouzení případu, osoby pachatele a následků trestného činu ( 89 odst. 1 TŘ). Nutno je ovšem dokazovat jen ty skutečnosti týkající se skutku, pro který bylo sděleno obvinění. Současně policejní orgán provádí další potřebné úkony přípravného řízení jako např. opatření k zajištění osob a věcí apod. Více v předešlé kapitole. Zajímavé je v této souvislosti srovnání rozsahu dokazování dle současné právní úpravy a rozsahu dokazování dle předchozí právní úpravy. V obou případech se dokazování řídilo a stále řídí zásadou materiální pravdy, v rámci které jsou orgány činné v trestním řízení povinny postupovat (zjišťovat veškeré skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o vině a trestu) z úřední povinnosti. Zásadu materiální pravdy lze najít v ustanovení 2 odst. 5 TŘ : Orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němţ nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytné pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného 19

20 nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níţ se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obţalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí. Zákon tedy ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost, aby vyhledali skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Mezi důvodnými pochybnostmi a skutečným stavem věci je jistě nejen formulační rozdíl. Před novelou trestního řádu č. 292/1993 Sb. orgány činné v trestním řízení musely zjišťovat právě skutečný stav věci. Nadále ovšem platí ustanovení 2 odst. 6 TŘ, podle kterého orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení zaloţeného na pečlivém uváţení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Vyhodnocení všech skutkových i právních okolností v současné době i v minulosti je tedy věcí volného hodnocení důkazů, tedy aplikací pravidel formální logiky a vnitřního přesvědčení o tom, jak se skutek odehrál. Okamţik zahájení trestního stíhání znamená vedení trestního stíhání proti určité osobě, pro určitý skutek naplňující znaky určitého trestného činu, a moţnost proti osobě, proti které se trestní stíhání vede, pouţití procesních prostředků jako proti obviněnému. Obviněnému je třeba usnesení o zahájení trestního stíhání doručit nejpozději na počátku prvního výslechu a do 48 hodin státnímu zástupci a obhájci, kdy u obhájce začíná lhůta běţet od jeho zvolení či ustanovení ( 160 odst. 2 TŘ). Pokud se trestní stíhání týká mladistvého, je dle 61 zákona č. 218/2003 o soudnictví ve věcech mládeţe, třeba vyrozumět, a to bez zbytečného odkladu, i jeho zákonného zástupce, příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí a Probační a mediační sluţbu ( Probace je taková úprava výkonu trestu, jejíţ podstatou je dohled, vykonávaný tzv. probačním úředníkem po určitou dobu nad odsouzeným ve zkušební době. 7 ; Mediace je mimosoudním zprostředkováním řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a také činnost, která směřuje k urovnání konfliktů v trestním řízení. 8 ; řídí se zákonem č. 257/2000 Sb., o 7 MADAR, Zdeněk a kolektiv. Slovník českého práva, 3. rozšířené a podstatně přepracované vydání. Praha: Linde 2002, s blíţe MADAR, Zdeněk a kolektiv. Slovník českého práva, 3. rozšířené a podstatně přepracované vydání. Praha: Linde 2002, s

21 Probační a mediační sluţbě). Obviněnému musí být poskytnuta plná moţnost uplatnění jeho práv ( 33 odst. 5 TŘ), moţnost účastnit se vyšetřovacích úkonů a i umoţnění klást otázky vyslýchaným svědkům. Obhájce je oprávněn být přítomen u vyšetřovacích úkonů, které mohou být pouţity jako důkaz v řízení před soudem. Zahájení trestního stíhání je v některých případech zákonnou podmínkou, umoţňující provádět některé úkony, jako např. zadrţení policejním orgánem dle 75 TŘ, rozhodnutí o vazbě dle 68 TŘ aj. Nad zákonným postupem, důvodností a včasností zahájení trestního stíhání vykonává dozor státní zástupce. Samotným zahájením trestního stíhání vstupuje trestní řízení do časového úseku tzv. vyšetřování, k tomuto více kapitola výše Skončení přípravného řízení Uzná-li policejní orgán vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obţaloby, umoţní obviněnému a obhájci v přiměřené době prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Na tuto moţnost upozorní obviněného a jeho obhájce nejméně tři dny předem. Uvedenou lhůtu lze se souhlasem obviněného a obhájce zkrátit. Nepovaţuje-li policejní orgán navrhované doplnění za nutné, odmítne je. O těchto úkonech učiní policejní orgán záznam ve spise a o odmítnutí návrhů na doplnění vyšetřování vyrozumí obviněného nebo obhájce. Seznámit se s výsledky vyšetřování je právem obviněného, nikoliv jeho povinností. Nevyuţijí-li obviněný nebo obhájce moţnosti prostudovat spisy, ačkoliv na to byli řádně upozornění, učiní o tom policejní orgán záznam do spisu a postupuje dále, jako by k tomuto úkonu došlo. Obţalobu můţe podat a zastupovat ji u příslušného soudu jen státní zástupce a kaţdá obţaloba musí spočívat na pevných skutkových základech. Můţe být podána jen tehdy, pokud výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud. O jejím podání musí být vyrozuměn obviněný, obhájce a poškozený. Přípravné řízení můţe být také uzavřeno podmíněným zastavením trestního stíhání nebo schválením narovnání ( 307, 308, 314 TŘ). Státní zástupce můţe téţ od trestního stíhání odstoupit a to dle zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe. Během vyšetřování můţe vyjít najevo okolnost, která vyloučí moţnost obviněného trestně stíhat, i kdyţ je podezření vůči němu dostatečně odůvodněno (např. zaniká-li trestnost činu, 21

22 obviněný zemřel apod.). Státní zástupce musí v těchto případech trestní stíhání zastavit, a to formou usnesení. Dle 172 odst. 1 TŘ jsou důvody zastavení trestního stíhání následující: a) je-li nepochybné, ţe se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede, b) není-li tento skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci, c) není-li prokázáno, ţe skutek spáchal obviněný, d) je-li trestní stíhání nepřípustné ( 11 odst. 1 TŘ), e) nebyl-li obviněný v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný, f) zanikla-li trestnost činu. Trestní stíhání lze zastavit jen pro skutek, pro který je trestní stíhání vedeno, a nelze je tedy zastavit jen pro část skutku. Během vyšetřování můţe nastat situace, kdy nelze dost dobře objasnit důleţité okolnosti případu, nebo v trestním stíhání pokračovat. Tyto důvody, mající za následek přerušení trestního stíhání, uvádí 173 odst. 1 TŘ. Státní zástupce přeruší trestní stíhání, pokud nelze věc objasnit pro nepřítomnost obviněného, nejde-li obviněného pro těţkou chorobu postavit před soud, nechápe-li obviněný pro duševní chorobu smysl trestního stíhání nebo má-li jít o předání obviněného a trestního stíhání do ciziny. Dokud takový důvod nepomine, je toto přerušení vlastně ukončením přípravného řízení a řízení ve věci vůbec. Pomine-li, v trestním stíhání se pokračuje. O přerušení trestního stíhání je třeba vyrozumět poškozeného ( 173 odst. 3 TŘ). Vyšetřování lze skončit i postoupením věci. Důvody uvádí 171 TŘ. Státní zástupce postoupí věc jinému orgánu, jestliţe výsledky přípravného řízení ukazují, ţe nejde o trestný čin, ţe však jde o skutek, který by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek, jiný správní delikt nebo kárné provinění. Proti usnesení o postoupení věci mohou obviněný i poškozený podat stíţnost, která má odkladný účinek. Věc musí být v případě postoupení náleţitě objasněna. Po předání věci státnímu zástupci ji on můţe vrátit zpět policejnímu orgánu se svými pokyny k doplnění dle 174 odst. 2 písm. d) TŘ. Policejní orgán je pak povinen věc doplnit a případně provést další úkony nutné k objasnění věci, a to, i kdyţ je státní zástupce nevyţadoval. Vše musí policejní orgán skončit ve lhůtě stanovené státním zástupcem. 22

23 2.2 Zásady uplatňované v přípravném řízení Přípravné řízení trestní je specifickým stadiem trestního řízení, přesto i zde se uplatní většina základních zásad trestního řízení, byť některé z nich v modifikované podobě. K těmto základním zásadám náleţí : Zásady obecné 1. Zásada trestního stíhání jen ze zákonných důvodů, která zaručuje, ţe nikdo nemůţe být trestně stíhán jinak neţ ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon (trestní řád). Navazující na tuto zásadu je zásada ne bis in idem (ne dvakrát za stejnou věc) 10, podle níţ nemůţe být nikdo trestně stíhán dvakrát za stejný čin (skutek), ledaţe by bylo předchozí rozhodnutí zrušeno. 2. Zásada presumpce neviny, dle které dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuţ se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen. 3. Zásada obţalovací (tzv. akuzační princip) zajišťuje, ţe trestní stíhání před soudem je moţné konat jen na základě obţaloby anebo návrhu na potrestání, které podává a současně před soudem zastupuje státní zástupce. Tato zásada vymezuje oddělení procesních rolí orgánů, které se účastní trestního procesu před soudem, na rozdíl od tzv. inkvizičního procesu, ve kterém role státního zástupce, obhájce a soudce byly soustředěny v rukou soudu. 4. Zásada českého jazyka, je zásadou, která stanovuje orgánům činným v trestním řízení, aby jej vedly v českém jazyce a v něm také vyhotovovaly svá rozhodnutí. Pokud některá z osob účastnících se řízení prohlásí, ţe český jazyk neovládá, je v řízení oprávněna pouţívat jazyk, který ovládá. Překlad je zajišťován tlumočníkem. Obviněnému, který neovládá český jazyk, se překládají v písemné formě i některá zásadní rozhodnutí, pokud se svého práva na písemný překlad nevzdá. 5. Zásada oficiality, dle které postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti. 9 WIKIPEDIE, otevřená encyklopedie. Trestní řízen; Základní zásady trestního řízení [online] [cit ]. Dostupné z: < C5%99%C3%ADzen%C3%AD> 10 MADAR, Zdeněk a kolektiv. Slovník českého práva, 3. rozšířené a podstatně přepracované vydání. Praha: Linde 2002, s

24 6. Zásada legality, dle které je státní zástupce povinen stíhat všechny trestné činy, o nichţ se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. 7. Zásada spolupráce se zájmovými sdruţeními občanů ukládá orgánům činným se zájmovými sdruţeními občanů v trestním řízení spolupracovat a vyuţívat jejich výchovného působení např. při podmíněném odsouzení; nahrazení vazby zárukou takového sdruţení, při podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody apod. Je pravdou, ţe spolupráce se zájmovými sdruţeními občanů se v současné době vyuţívá jen minimálně Zásady dokazování 1. Zásada volného hodnocení důkazů, podle které orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, který je zaloţen na pečlivém uváţení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Mezi důkazy co do jejich důkazní síly nejsou činěny rozdíly, zásadně není předepsáno, které skutečnosti by měly být prokazovány kterými důkazními prostředky. 2. Zásada materiální pravdy, podle níţ mají orgány činné v trestním řízení povinnost zjistit skutkový stav věci bez důvodných pochybností a v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí. Rozsah a hloubka těchto zjištění se v jednotlivých stadiích řízení liší, takţe např. pro rozhodnutí o zahájení trestního stíhání stačí méně precizovaná skutková zjištění neţ pro odsuzující rozsudek soudu Zásady řízení před soudem 1. Zásada veřejnosti určuje veřejné projednávání věcí před soudem, kdy veřejnost můţe být vyloučena jen ve zvláštních případech a to rozhodnutím soudu, např. při projednávání informací utajovaných podle zvláštního zákona, z důvodu ohroţení mravnosti atp. Ovšem rozsudek se vyhlásí vţdy veřejně. Veřejnost je vyloučena v trestních věcech mladistvých. 2. Zásada bezprostřednosti a zásada ústnosti stanoví, ţe před soudy se jedná ústně, důkazy spočívající ve výpovědích obviněných, svědků, znalců se provádějí zpravidla tak, ţe se tyto osoby vyslýchají, důkaz listinou se provádí přečtením jejího obsahu. Soud při svém rozhodování smí přihlédnout pouze k těm důkazům, které byly před nimi provedeny. 24

25 2.2.4 Zásady opravného řízení 1. Zásada dispoziční stanovuje, ţe podání i nepodání opravného prostředku závisí na vůli dané procesní strany. Nadřízený orgán přezkoumává rozhodnutí prvoinstančního orgánu jen na základě kvalifikovaného podnětu, kterým je zpravidla vymezován o rozsah vlastního přezkumu. Procesní strana se můţe výslovně vzdát práva podat opravný prostředek a opravný prostředek jiţ podaný můţe vzít zpět. 2. Zásada zákazu reformation in peius (změny k horšímu) zabraňuje tomu, aby se právní postavení obviněného zhoršilo v důsledku toho, ţe sám podá opravný prostředek. Změna k horšímu u obviněného můţe nastat pouze při podání opravného prostředku jinou procesní stranou, zpravidla státním zástupcem v neprospěch obviněného (obţalovaného) Zásada beneficia cohaesionis (výhody spojeného), zajišťuje výhodu těm procesním stranám, které určitý opravný prostředek nepodali. Pokud důvod zrušení uplatněný v opravném prostředku podaném jinou procesní stranu prospívá i jim, zruší se rozhodnutí i v části jich se týkající. 12 Vzhledem k tomu, ţe pánem sporu v přípravném řízení trestním je státní zástupce, neuplatní se v přípravném řízení zásada obţalovací (tzv. akuzační princip), jejímţ smyslem je rozdělení procesních funkcí mezi orgány, které se účastní řízení před soudem, a zakotvuje rovné postavení státního zástupce (obţaloby) a obţalovaného (obhajoby). Stejně tak se v přípravném řízení trestním neuplatní zásada bezprostřednosti a zásada ústnosti, neboť úkony jsou zde prováděny (prezentovány) zejména písemnou formou, a rovněţ jiţ z logiky věci se zde neuplatní zásada veřejnosti, neboť přístup k prováděným úkonům (přítomnost u těchto úkonů) není umoţněn blíţe neurčenému okruhu subjektů, ale naopak pouze subjektům výslovně v zákoně uvedeným. Jedná se především o obhájce, který je oprávněn jiţ od zahájení trestního stíhání být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jejichţ výsledek můţe být pouţit jako důkaz v řízení před soudem. Toto oprávnění obhájce představuje jeho procesní nárok, neboť policejní orgán je na ţádost obhájce povinen mu účast u těchto úkonů umoţnit. Takovým procesním nárokem nedisponuje obviněný, neboť jeho účast na vyšetřovacích úkonech policejní orgán pouze můţe, nikoliv tedy musí, připustit ( 165 odst. 1 TŘ). 11 MADAR, Zdeněk a kolektiv. Slovník českého práva, 3. rozšířené a podstatně přepracované vydání. Praha: Linde 2002, s MADAR, Zdeněk a kolektiv. Slovník českého práva, 3. rozšířené a podstatně přepracované vydání. Praha: Linde 2002, s