ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 13 Cmo 136/ ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v právní věci v právní věci žalobce: Česká republikaministerstvo obrany se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, proti žalované: JUDr. Jana Dudková, advokátka se sídlem v Praze 1, Vodičkova 33, správkyně konkursní podstaty úpadce: NAŠE VOJSKO, TISKÁRNA, PRAHA, s.p., IČO , zast. JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 7, o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2007, č.j. 58 Cm 36/ , t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 58 Cm 36/ ze dne 7. listopadu 2007 se mění tak, že žaloba na vyloučení pozemku parc.č. 1837/2 o výměře m 2 zapsaného u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, obec Praha, kat. úz. Ruzyně ze soupisu konkursní podstaty úpadce Naše Vojsko, tiskárna, Praha, s.p. v konkursu vedeném před Městským soudem v Praze pod sp.zn. 76 K 11/2003, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jaromíra Bláhy advokáta se sídlem v Praze ,- Kč. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. listopadu 2007, č. j. 58 Cm 36/ , vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce NAŠE VOJSKO, TISKÁRNA, PRAHA, státní podnik pozemek parc. č. 1837/2 o výměře ², m zapsaný u Katastrálního úřadu Praha město na listu vlastnictví č. 11, pro obec

2 2 13 Cmo 136/2008 a katastrální území R. (dále též jen sporný pozemek ) [bod I. výroku] a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1/ Dne 14. září 1984 byla mezi Čs. státem, FNMO, zastoupeným Krajskou vojenskou ubytovací a stavební správou Praha a národním podnikem Naše vojsko tiskárna uzavřena hospodářská smlouva o převodu správy národního majetku č. 44/ /84 (dále jen první hospodářská smlouva ), kterou stát převedl na úpadce správu národního majetku vymezeného v příloze č. 1 této smlouvy. Příloha č. 1 obsahovala mimo jiné sporný pozemek s označením skladová plocha a železniční vykládací rampa. Příloha č. 2 obsahovala ujednání, že sporný pozemek nelze v současné době převést do správy přejímající organizace z důvodu probíhající investiční výstavby, část tohoto pozemku (vyznačená v pozemkové mapě) bude dočasně užívána přejímající organizací. 2/ Hospodářskou smlouvou o majetkoprávním uspořádání a budoucím užívání objektu ze dne 25. ledna 1990 (dále jen druhá hospodářská smlouva ) uzavřenou mezi Čsl. státem, FMNO, zastoupeným Krajskou vojenskou ubytovací a stavební správou Praha a úpadcem se stát zavázal na vlastní náklady objednat zaměření skutečného stavu areálu, a to do tří měsíců od uzavření smlouvy, a po zhotovení geometrického plánu předat bezúplatně pozemky včetně sporného pozemku úpadci. Do doby předání byl úpadce oprávněn užívat pozemky bezúplatně a ve stejném rozsahu a ke stejným účelům, jak byly užívány k 1. lednu / Usnesením ze dne 20. února 2003, č. j. 76 K 11/ , prohlásil Městský soud v Praze konkurs na majetek úpadce a správcem konkursní podstaty ustavil žalovanou. 4/ Dne 23. února 2007 sepsala žalovaná sporný pozemek do konkursní podstaty úpadce. 5/ Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. března 2007, č. j. 76 K 11/ , vyzval žalobkyni, aby podala žalobu na vyloučení sporného pozemku ze soupisu konkursní podstaty úpadce a žalobkyně tak včas učinila. 6/ Podle výpisu z katastru nemovitostí ke dni 2. května 2007 svědčí vlastnické právo ke spornému pozemku žalobkyni (České republice) a příslušnost hospodařit s tímto majetkem má Ministerstvo obrany. Ve vztahu k první hospodářské smlouvě soud prvního stupně uzavřel, že sporný pozemek nebyl čsl. státem převeden na národní podnik Naše vojsko tiskárna a tudíž následně úpadci. Úpadce tak neměl nikdy ke spornému pozemku právo hospodaření. Naplněna nebyla ani druhá hospodářská smlouva. Podle soudu prvního stupně tak právo hospodaření k předmětnému pozemku nebylo žalovanému převedeno a žalovanému tudíž nesvědčí žádné právo (ani vlastnické či právo hospodaření), které by opravňovalo správce konkursní podstaty k zápisu sporného pozemku do soupisu konkursní podstaty úpadce.

3 3 13 Cmo 136/2008 Námitkou, že sporný pozemek nemůže být podle 43 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen zákon o majetku státu ), předmětem konkursu, se soud prvního stupně nezabýval, jelikož žalovaná neprokázala, že úpadci ke spornému pozemku svědčí jakékoliv právo. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze ve věci rozhodoval nejprve rozsudkem ze dne 19. listopadu 2008, č. j. 13 Cmo 136/ , kterým rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že sporný pozemek je dotčen nároky restituentů, které dosud nebyly zamítnuty (a proto nemůže být sepsán do soupisu konkursní podstaty). K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. března 2011, č. j. 29 Cdo 1307/ , citovaný rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skutečnost, že správce konkursní podstaty zahrnul do soupisu majetku konkursní podstaty věci, které mají být vydány oprávněným osobám podle zákonů upravujících zmírnění některých majetkových křivd ( 68 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, dále jen ZKV ), sama o sobě nezakládá právo třetích osob, jež by vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty. V pořadí druhým rozsudkem ze dne 12. září 2012, č. j. 13 Cmo 136/ , Vrchní soud v Praze změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu, na vyloučení pozemku parc. č. 1837/2 o výměře ² ze m soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (první výrok). Současně rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok). K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. června 2015, sp. zn. 29 Cdo 166/2013 zrušil posléze citovaný rozsudek odvolací soudu. Cituje ustanovení 347 hospodářského zákoníku ve znění účinném ke dni uzavření první hospodářské smlouvy Nejvyšší soud uzavřel, že první hospodářskou smlouvou nedošlo k převodu správy národního majetku ke spornému pozemku podle ustanovení 347 hospodářského zákoníku. Obsahuje-li tato smlouva (její příloha č. 2) ujednání, podle něhož sporný pozemek nelze v současné době převést do správy přejímající organizace, neboť na části této parcely probíhá v současné době investiční výstavba vojenské správy a že převod správy bude realizován po dokončení investiční výstavby a vyhotovení oddělovacího geometrického plánu, pak posuzováno podle obsahu žádnou podmínku neobsahuje. Podle Nejvyššího soudu smlouva jednoznačně stanoví, že sporný pozemek (ani jeho část) nelze převést a uvádí důvody, proč tomu tak je. Ustanovení smlouvy o tom, že převod správy národního majetku bude realizován (a za jakých předpokladů), je pouhou deklarací úmyslu smluvních stran uskutečnit převod správy v budoucnu. K dalším dovolacím námitkám se Nejvyšší soud nevyjadřoval. Věcí se tedy Vrchní soud v Praze znovu zabýval z podnětu odvolání žalované proti výše citovanému rozsudku soudu prvního stupně. V něm žalovaná dovozovala, že podle Smlouvy S-84 byly na národní podnik převedeny podle 347 hosp.zák. označené nemovitosti (příloha 1 smlouvy), včetně Areálu, přičemž z převodu správy byl vyloučen sporný pozemek ( příloha 2 smlouvy), neboť na jeho části byla realizována investiční výstavba. Platil přitom předpoklad, že po jejím dokončení a vyhotovení oddělovacího geometrického plánu bude následně realizován i převod správy tohoto pozemku. Národní podnik byl zrušen k , k tomuto datu byl

4 4 13 Cmo 136/2008 vymazán z obchodního rejstříku, do něhož byl k tomuto dni zapsán nový subjekt, tj. budoucí úpadce, podle jehož zakládací listiny mu byl svěřen do správy majetek definovaný ve Smlouvě S-90, resp. jeho přílohách 1 a 2. Smlouva S-90 byla uzavřena s odkazem na zakládací listinu budoucího úpadce z ; k jednání dne ve věci předání Areálu budoucímu úpadci do práva hospodaření došlo s cílem, aby byl právní a faktický stav v užívání mimo jiné i sporného pozemku dány do souladu. Podle žalované byl převod správy majetku definován negativně určením těch nemovitostí, jež nejsou předmětem převodu (čl. 1 Smlouvy S-90). Smlouva byla uzavřena v rámci převodu správy nemovitostí, jež se staly součástí kmenového jmění budoucího úpadce, avšak u sporného pozemku s odkládací podmínkou, kdy účinky převodu měly nastat zaměřením areálu a zpracováním příslušeného geometrického plánu. Shrnula, že odkládací podmínka sjednaná ve Smlouvě S-84 byla odstraněna zpracováním oddělovacího geometrického plánu č /2007, takže nastaly účinky převodu práva hospodaření sporné nemovitosti v rozsahu výměry m 2 na úpadce a dále zpracováním oddělovacího geometrického plánu č /2009 schváleného Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu Sporný pozemek parc.č. 1837/2 má nadále výměru m 2 (také pozemek A) poté, co od něj byl oddělen pozemek parc.č. 1837/193 o výměře m 2 (pozemek R), který nadále již není sepsán v soupisu majetku konkursní podstaty úpadce a byl podle dohody vydán restituentům; pozemek parc.č. č. 1837/2 na základě v pořadí druhého oddělovacího geometrického plánu není napaden restitučními nároky. K závěrům, jež ve svém rozsudku formuloval Nejvyšší soud žalovaná namítala, že se týkají neplatnosti smlouvy a nikoliv její účinnosti. Komentářová literatura k 347 hosp. zák. řešila případ, zda lze ujednat budoucí převod práva hospodaření. Nadto není pochyb o tom, že Smlouva S-84 souvisí se Smlouvou S-90, v níž je formulováno jen předání sporné nemovitosti, nikoliv její převod. Úpadce jednal v dobré víře při nabývání sporné a právo hospodaření ke spornému pozemku vydržel. Nabytí sporné nemovitosti úpadcem do správy plyne i z ustanovení 65 hosp. zák., uvádí se v odvolání, neboť byl organizací pověřenou úkoly, k jejich plnění sporný pozemek zcela nebo převážně sloužil. Žalobcovo jednání bylo v rozporu s dobrými mravy, což projevilo nejen v tom, že nesplnil svou povinnost zajistit geometrické zaměření pozemků podle čl. 1 Smlouvy S-90, ale také později, kdy nejdříve na jednáních i písemně přislíbil řešení situace a pak svůj slib odvolal. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku z důvodu jeho věcné správnosti. K nově vypracovanému geometrickému plánu, uvedl, že tato podmínka nebyla naplněna v promlčecí lhůtě, a oddělovací geometrický plán byl vyhotoven až po rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé; proto je podle žalobce pro posouzení věci bez právního významu. Převod práva hospodaření na úpadce nemohl, jak dovozuje žalobce, nastat účinně bez dalších právních úkonů, jež vyžaduje zák. č. 219/2000 Sb. a k nimž nedošlo ( 19 a 20 zákona). Vrchní soud v Praze, vázán závazným názorem Nejvyššího soudu, přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející podle 212 a 212a o.s.ř., přihlédl přitom k omezením, která jsou uvedena v ustanovení 205a odst. 1 a 211a o.s.ř., a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5 5 13 Cmo 136/2008 Odvolací soud zjistil: 1. Ze Smlouvy S-84, že Český stát s předchůdcem úpadce uzavřel hospodářskou smlouvu, na jejímž základě na něj převádí k správu k nemovitostem podle přílohy č. 1 a že v této příloze se nachází původní pozemek. Podle přílohy 2 realizace převodu je vázána na dokončení investiční výstavby na sporném pozemku a vyhotovení oddělovacího geometrického plánu. Podle bodu 2 přílohy této smlouvy nelze převést do správy přejímající organizace (národní podnik) sporný pozemek, neboť na její části probíhá investiční výstavba, bude však dočasně užívána přejímající organizací vyjma objektu XI a XVII (pozemky nejsou v seznamu převáděných budov a pozemků uvedeny) s tím, že po dokončení investiční výstavby a vyhotovení oddělovacího geometrického plánu bude převod správy realizován (bod 1), zároveň však v bodu 3 se přejímající organizace zavázala umožnit přístup předávajícímu do objektů II, XI a XVII, v jehož správě tyto objekty zůstávají; pozemek č. 1837/2 je uveden pod CE XV,XVIII, XXVII, XXVIII, XXIX, XXX, XXXIII, XXXIV,XXXV a XXXI. 2. Ze zakládací listiny úpadce z , č.j Federálního ministerstva národní obrany odvolací soud zjistil, že ministr národní obrany ČSSR Ing. Milan Václavík (za ústřední orgán státní správy) s účinností od založil stání podnik NAŠE VOJSKO,TISKÁRNA, PRAHA, STÁTNÍ PODNIK, s určením povinného předmětu činnosti tj. polygrafické výroby vojenských řádu a předpisů, rozkazů a nařízení, polygrafické výrobě, distribuce a prodeji stanovených vojenských skladových tiskopisu pro ČSLA a jiné branné složky a organizace v zájmu obrany státu a polygrafické výroby periodické a neperiodické produkce zabezpečující potřeba ČSA; za tím účelem převedl na pozdějšího úpadce veškerý majetek, práva a závazky zanikající výrobní hospodářské organizace Naše vojsko, tiskárna národní podnik. 3. Ze zápisu z o jednání o předání Areálu do práva hospodaření úpadce jako součásti jeho kmenového jmění, že bylo dohodnuto předání jednotlivých pozemku Areálu vyjma v čl. 1 vyjmenovaných pozemků včetně části sporného pozemku. 4. Ze Smlouvy S-90 uzavřené mezi Českým státem a pozdějším úpadcem hospodářskou smlouvu podle 352 HospZ, odvolací soud zjistil, že jejím cílem bylo majetkoprávní uspořádání pozemků Areálu a že se v ní zavázal Český stát na vlastní náklady objednat zaměření skutečného stavu Areálu a předat úpadci Areál vyjma pozemků uvedených v čl. 1 písm. a) - h) včetně sporných pozemků, s tím, že do doby faktického předání Areálu je úpadce oprávněn užívat pozemky Areálu ve stejném rozsahu, v jakém byly užívání k , podle čl. 7 smlouva byla uzavřena v rámci převodu nemovitostí, jež se stanou kmenovým jměním pozdějšího úpadce. 5. Z výpisu katastru nemovitostí ze dne týkající se kat. území Ruzyně (č ) a pozemku parc. č. 1837/2 odvolací soud zjistil, že právo hospodaření ke spornému pozemku (výměra m 2 ) je zapsáno ve prospěch úpadce a že ohledně práv k tomuto pozemku je vedeno řízení před obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp.zn. 8 C 74/ Z dohody o společném postupu uzavřené mezi žalovanou a restituenty, tj. Vlastou Bačinovou, Miloše Kotrbou, Ing. Olgou Šimkovou, Vlastou Krejcarovou, PaeDr. Irenou Stejskalovou a Evženem Kotrbou z odvolací soud zjistil, že její účastníci učinili nesporným, že restituenti

6 6 13 Cmo 136/2008 nevznášejí restituční nárok proti pozemku A a že žalovaná uznala nárok restituentů za oprávněný pokud jde o pozemek parc.č. 1837/193 o výměře m 2, tj. pozemek R. 7. Ze seznamu majetku konkursní podstaty úpadce odvolací soud zjistil, že v něm je zapsán Pozemek A, jenž vznikl podle geometrického plánu č. 1726/ zpracovaného a schváleného Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha pod č. 3236/2009, a to oddělením od sporného pozemku ve výměře m 2 ( ). K vyloučení pozemku R ze soupisu konkursní podstaty: Podle 19 odst. 2 ZKV soud uloží tomu, kdo uplatňuje, že věc právo nebo jiná majetková hodnota neměla být do soupisu zařazena, aby ve lhůtě určené soudem podal žalobu proti správci. Předpokladem úspěchu vylučovací žaloby je, že žaloba je podána ve stanovené lhůtě, že ji podala osoba odlišná od úpadce, že trvají účinky konkursu a právo vylučující sepis sporné věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu majetku konkursní podstaty majetku svědčí žalobci (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 4342/2000 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2002); všechny tyto předpoklady pro vyhovění vylučovací žaloby musí být splněny zároveň. Pozemek R, jenž vznikl na základě oddělovacího geometrického plánu č /2009 a jenž je označen jako parc.č. 1837/139, byl předmětem restitučních nároků, které nebyly zamítnuty. Jak vyplývá ze závěrů zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu, v tomto rozsahu by svědčila věcná legitimace k podání vylučovací žaloby pouze výše uvedeným restituentům, pokud by žalovaná nadále trvala na zahrnutí pozemku R do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, nikoliv však žalobci. Žalobce tak není věcně legitimován k podání žaloby na vyloučení pozemku R ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce. Tento závěr podporuje též zjištění, že pozemek R nadále není veden v soupisu majetku konkursní podstaty, tj. není splněn další z předpokladů úspěšnosti vylučovací žaloby. K vyloučení pozemku A: Podle 18 odst. 1 zák. č. 88/1988 Sb., o státním podniku, podnik vzniká na základě rozhodnutí zakladatele (ve smyslu 13 zákona) dnem zápisu do podnikového rejstříku. Podle 19 tohoto zákona zakládací listinu podniku vydává zakladatel (odst. 1), zakládací listina musí obsahovat a) označení zakladatele, b) název, sídlo podniku a jeho identifikační číslo, c) vymezení základní předmětu činnosti, popřípadě v jeho rámci vymezení povinného předmětu činnosti, d)určení jmění podniku při jeho založení, popřípadě ustanovení o přechodu práv a závazků na podnik, e) vymezení doby, na kterou je podnik zakládán, popřípadě vymezení úkolu, ke kterému je zakládán. Podle 65 hosp. zák. právo hospodaření s národním majetkem vykonává zásadně organizace, která je pověřena úkoly, k jejich plnění majetek zcela nebo převážně slouží (odst. 1). Vzniknou-li pochybnosti o tom, která organizace má

7 7 13 Cmo 136/2008 k určitému majetku vykonávat právo hospodaření, rozhodne nejbližší společný řídící orgán organizací, mezi nimiž pochybnosti vznikly; nemají-li společný řídící orgán, rozhodují v dohodě příslušné ústřední orgány, popřípadě krajské národní výbory, nedojde-.li k dohodě, rozhoduje ministerstvo financí na žádost některého z nich (odst. 2). V projednávané věci není pochyb o tom, že i právní předchůdce úpadce užíval sporný pozemek k výkonu předmětu činnosti, jak plyne ze Smlouvy-84, podle jejíž přílohy č. 2 objekty na sporném pozemku a sporný pozemek nezůstal na rozdíl od objektů II, XI a XVII ve správě předávající organizace a přejímajícímu předchůdci úpadce bylo zachováno právo dočasně sporný pozemek užívat. Odvolací soud vázán právními závěry formulovanými v pořadí druhém rozsudku Nejvyššího soudu má za zcela rozhodující, že Zakládací listinou převedl zakladatel na pozdějšího úpadce veškerý majetek, práva a závazky zanikajícího národního podniku. Pozdějšímu úpadci byl vymezen předmět jeho činnosti podle 19 zák. o státním podniku č. 88/1988 Sb., který zcela odpovídal předmětu činnosti zanikajícího národního podniku. Se zřetelem k tomu plyne z povahy věci, že organizací ve smyslu citovaného ustanovení 65 hosp. zák., která mohla vykonávat k pozemku A právo hospodaření byl (z vůle zakladatele) jedině úpadce. Zakladatel, tj. ten ústřední orgán státní správy, v jehož výlučné kompetenci byl řešit případné pochybnosti v otázce správy dotčeného majetku státu, zřetelně projevil vůli, aby to byl právě úpadce státní podnik, jenž bude k výkonu své činnosti využívat veškerý majetek spravovaný národním podnikem, a tento majetek využívaný k plnění úkolů národního podniku proto na pozdějšího úpadce převedl. Nebyl tu tedy žádný jiný subjekt, jemuž by mohlo náležet právo hospodaření k dotčeným nemovitostem. Tento závěr podporuje i formulace zápisu z jednání z ; v něm jsou sporné pozemky v bodu 1 písm. g) vyjmenovány jako ty, jež předávající (za zakladatele KVUSS Praha) nebude předávat pozdějšímu úpadci po zaměření Areálu, (neboť již byly úpadci převedeny v rámci jeho založení). Stejně tak ve Smlouvě S-90 jsou sporné pozemky zahrnuty mezi těmi, jež nebudou předávány v rámci Areálu úpadci poté, co KVUSS Praha zajistí zhotovení a dodání geometrického plánu (neboť právo hospodaření k nim bylo převedeno při založení). Ve smyslu 6 zák. č. 111/1990 Sb., zákona o státním podniku, jímž se poměry úpadce řídily, mu tedy byly sporné pozemky svěřeny v rámci jeho založení. I kdyby snad mohl existovat pochybnosti o výkladu formulací zápisu z jednání z a ve Smlouvě S-90 v tom smyslu, že sporné pozemky nebyly vloženy do podnikání úpadce již v zakládací listině, odvolací soud uzavírá, že právo hospodaření k pozemku A svědčí podle 65 hosp. zák. úpadci (čl. 1 Smlouvy S-90 věta poslední) a pak tedy ani v případě zbytku původního pozemku nesvědčí žalobci právo vylučující jeho zahrnutí do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce. Na základě výše uvedených závěrů odvolací soud napadený rozsudek podle 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení před soudy všech stupňů je odůvodněn ustanovením 224 odst. 2 a 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.) a jejich náhrada byla přiznána v řízení zcela úspěšné žalované. Byly tak žalované přiznány náklady řízení

8 8 13 Cmo 136/2008 spočívající v zastupování advokátem, a to v sazbě 2.100,- Kč podle 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (AT) ve znění účinném do z tarifní hodnoty ,- Kč podle 7 bodu 5 AT za 7 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis odvolání, účast při jednání v prvním odvolacím řízení, dovolání, a účast při druhém v pořadí odvolacím řízení , a ), tj ,- Kč, dále v sazbě 3.100,- Kč podle 9 odst. 4 písm. c) AT ve znění účinném od z tarifní hodnoty ,- Kč podle 7 bodu 5 AT za dva úkony právní služby (vyjádření k dovolání žalobce, vyjádření ve věci, účast při jednání v rámci třetího odvolacího řízení), tj ,- Kč a 10 náhrad hotových výdajů podle 13 odst. 3 AT po 300,- Kč, tj ,- Kč, celkem tak tyto náklady činí ,- Kč, po připočtení DPH ve výši 21 % ,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. V Praze dne 6. dubna 2016 JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná