ROZVOJ SAMOSTATNOSTI, AKTIVITY A TVOŘIVOSTI V PRAKTICKÝCH ČINNOSTECH NA PRIMÁRNÍ ŠKOLE

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "ROZVOJ SAMOSTATNOSTI, AKTIVITY A TVOŘIVOSTI V PRAKTICKÝCH ČINNOSTECH NA PRIMÁRNÍ ŠKOLE"

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra primární pedagogiky JARMILA SOBOTKOVÁ V. ročník kombinované studium Obor: Učitelství prvního stupně základní školy ROZVOJ SAMOSTATNOSTI, AKTIVITY A TVOŘIVOSTI V PRAKTICKÝCH ČINNOSTECH NA PRIMÁRNÍ ŠKOLE Diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Luděk Kvapil, Ph.D. OLOMOUC 2011

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury. V Olomouci dne 4. března 2011

3 Děkuji Mgr. Luďku Kvapilovi, Ph.D., za odborné vedení diplomové práce, poskytování cenných rad a materiálových podkladů k práci.

4 OBSAH ÚVOD... 5 CÍL DIPLOMOVÉ PRÁCE HISTORICKÝ VÝVOJ TECHNICKÉ VÝCHOVY RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Vzdělávací obor Člověk a svět práce TECHNICKÉ MATERIÁLY Papír Textilní materiály Materiály kovové Modelovací hmota Dřevo Nářadí a pomůcky využívané při práci dle pracovních námětů Bezpečnost a hygiena při práci v praktických činnostech VÝVOJOVÁ CHARAKTERISTIKA ŽÁKA MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU Tělesný a pohybový vývoj Vývoj poznávacích procesů Vývoj citů Morální rozvoj Sociální vztahy AKTIVITA, SAMOSTATNOST A TVOŘIVOST VE VÝCHOVNĚ VZDĚLÁVACÍM PROCESU Aktivita Samostatnost Tvořivost Metody rozvoje aktivity, samostatnosti a tvořivosti PRACOVNÍ NÁMĚTY Cíle a úkoly pracovních námětů Organizace vyučovací jednotky při výrobě samotných výrobků Mezipředmětová návaznost Metodické listy VÝUKOVÉ PROJEKTY Projekt - hmyz Projekt řemesla ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY:

5 ÚVOD Součástí všeobecného vzdělávání je technická výchova. Má dětem přiblížit především realitu světa, v němž žijeme a mimo jiné i svět techniky. Prostředkem technické výchovy jsou technické předměty. Na prvním stupni základní školy se jedná o praktické činnosti nově zakomponované podle Rámcového vzdělávacího programu do vzdělávací oblasti Člověk a svět práce. Samostatný předmět praktické činnosti či také technická výchova tak, jak ji vidíme dnes, nebyla v historii vždy samozřejmostí. Odrážela názory a postoje doby a společnosti, v níž se realizovala. O postavení technické výchovy v historii se zmiňujeme i v této diplomové práci. Technická výchova má stěžejní význam při cestě k rozvoji osobnosti žáka ve všech oblastech. Od formování psychických procesů, stavů, vlastností až po rozvoj motoriky, utváření zdravého sebevědomí, příjemných sociálních vazeb atd. Snahou každého pedagoga by mělo být dosažení co nejlepší úrovně každého vychovávaného jedince, což je však velmi individuální proces, ovlivňovaný mnoha okolnostmi. Počínaje prostředím, ve kterém se pohybuje, sociálními skupinami, se kterými přichází do styku až po jeho vrozené dispozice, schopnosti a touhu po tom umět nebo naučit se něco nového. Pedagog primární školy musí zároveň respektovat vývojová specifika žáka mladšího školního věku, která jsme v diplomové práci popsali v samostatné kapitole. Podstatou technických předmětů je rozvíjení manuální zručnosti žáků, předání základních technických vědomostí, dovedností a návyků, které jim umožní v rámci jejich možností úspěšně pracovat s technickým materiálem při používání potřebných pomůcek a nářadí. Žáci se také učí chápat význam a vlastnosti tradičních i moderních materiálů, technologie jejich výroby, technické profese, význam techniky pro společnost, ale také mají získat kladný vztah k technice. Zmíněné okolnosti jsme měli na paměti při vytváření námětů technických výrobků. V dějinách školy a pedagogiky se velmi často objevuje pojem aktivní, samostatné a tvořivé práce. Už Komenský chápal žáka jako bytost aktivní, samostatnou a svobodnou, která se vlastním přičiněním zmocňuje poznání světa. Z odborné literatury víme, že žák se může projevit tvořivě pouze při tvořivé, aktivní a samostatné práci. Aktivita a samostatnost jsou nutné předstupně projevů žákovy tvůrčí práce. Jsou to ideály, ke kterým by měl směřovat každý pedagog tím, že žáky vtáhne do výchovně vzdělávacího procesu tak, aby se ho aktivně účastnili, a zároveň jim dá prostor pro vlastní projevy. 5

6 V praktických činnostech na primární škole se pracuje s mnohými materiály. Z osobní praxe mám zkušenost, že některé materiály jsou velmi opomíjeny. Domnívám se, že nejméně používaný je kovový materiál. Právě práce s tímto materiálem mě v praxi velmi zaujala a osvědčila se mi. Po absolvování kurzu drátování a jiných kurzů týkajících se práce s netradičními materiály jsem ho ve své praxi zařadila do výuky praktických činností na prvním stupni základní školy. U žáků při práci velice rychle docházelo k rozvoji jemné motoriky a technických dovedností, které jim umožňovaly efektivně a s dobrým výsledkem vytvářet jednoduché předměty, modely, hračky či dokonce učební pomůcky. Proto všechny uvedené pracovní náměty tohoto materiálu využívají a kombinují jej s jinými zajímavými materiály. V této diplomové práci se budeme snažit uvést takové náměty, které významným způsobem posilují aktivitu, samostatnost a tvořivost žáků. 6

7 CÍL DIPLOMOVÉ PRÁCE Technické vzdělávání žáků základní školy je součástí všeobecného vzdělávání, má stěžejní význam při cestě k rozvoji celé osobnosti žáka. Technické vzdělávání žáků ZŠ základní technické vzdělávání, je tedy zaměřeno na to, aby žák získal základní představu a poznatky o technické činnosti a základní předpoklady k jejímu racionálnímu a efektivnímu vykonávání. 1 Technické vzdělání má také podněcovat a upevňovat vlastnosti a postoje žáka, které jsou nezbytným předpokladem k vykonávání technických činností, k účelnému využívání technických objektů a zároveň má vychovávat k bezpečnému chování a jednání při práci tak, aby nedocházelo k ohrožování žáka, jeho okolí či poškozování majetku. Výrazně se podílí na vytváření životní a profesní orientace žáků. Svým zaměřením umožňuje žákům získat tolik potřebný soubor vědomostí, pracovních dovedností a návyků a zároveň formuje a rozvíjí technickou představivost, technické myšlení a technickou tvořivost. Hlavní cíl: Cílem diplomové práce bude vymezit základní teoretické poznatky problematiky samostatnosti, aktivity a tvořivosti a uvést možnosti jejich rozvoje v předmětu praktické činnosti v podmínkách primární školy. Aby bylo možné tohoto cíle dosáhnout, je nutné si zvolit i dílčí cíle, které s tímto hlavním cílem úzce korespondují. Jedním z dílčích cílů je přehled historického vývoje technické výchovy od nejstarších dob až po současnost, společně s uvedením aktuálních kurikulárních dokumentů. Dílčím cílem je i problematika osobnosti žáka mladšího školního věku, u něhož mají být uvedené vlastnosti rozvíjeny. Dále půjde o sestavení souboru takových technických výrobků, při jejichž výrobě by žáci rozvíjeli své vědomosti, dovednosti a pracovní návyky, a které by zároveň dávaly prostor pro rozvoj aktivní, samostatné a tvořivé práce. Dalším dílčím cílem je problematika technického materiálu, pomůcek a nářadí potřebných k jeho zpracování a bezpečnost a hygiena při práci. 1 ŠKÁRA, I.: Úvod do teorie technického vzdělávání a technické výchovy žáků základní školy. Brno: Masarykova univerzita, s

8 1 HISTORICKÝ VÝVOJ TECHNICKÉ VÝCHOVY Využití fyzické práce ve výchově mládeže můžeme sledovat v historii od nejstarších dob až po dnešek. Především lze konstatovat, že pracovní výchova byla vždy úzce spojena s rozvojem výrobních sil a výrobních vztahů určité společenské formace. 2 Je třeba vnímat, že samostatný předmět praktické činnosti či také technická výchova tak, jak ji vidíme dnes, nebyla v historii vždy samozřejmostí a odrážela názory a postoje té které společnosti. Původně byla pracovní výchova spojována s vytvářením určitých pohybových dovedností a především vztahu k práci. Dnes technická výchova zahrnuje technické vzdělávání, které žákům umožní osvojení potřebných technických vědomostí, dovedností a návyků, ale také vytváří vztah k technice a rozvíjí tvořivé a technické myšlení. Již při výchově v prvobytně pospolné společnosti je těžištěm výchova pracovní, k níž se přidružuje základní výchova rozumová a morální. Souvisela se zajišťováním základních potřeb a předáváním prvních výrobních zkušeností tj. zhotovování nástrojů, umění s nimi zacházet atd. Jde vlastně o předávání zkušeností rodičů svým potomkům. V tomto období byla výchova všech dětí stejná a vyznačovala se jejich velkou samostatností. V otrokářské společnosti se projevují první zárodky třídní výchovy a dochází k oddělování duševní práce od fyzické. Fyzická práce je určena pouze pro otroky a nesvobodné občany. Pro vládnoucí vrstvu je pokládána za nedůstojnou. Tento názor sdílel i filozof a učenec starého Řecka Aristoteles. Školní vzdělání ve feudální společnosti bylo určeno pouze pro děti šlechty, duchovenstva a měšťanstva. Na církevních a chrámových školách bylo ovládáno kněžími a mělo převážně teologický charakter. Děti poddaných byly vychovávány v rodině. Učily se řemeslu přímo v procesu výroby v dílně. S rozvojem řemesel byly zakládány cechovní školy. Hlavní náplní výuky zde byla fyzická práce. K počátkům kapitalistických výrobních vztahů patří nový názor nastupující buržoazie, a to spojení fyzické práce s vyučováním a tím také zavádění zvýšení produktivity práce. V době rychlého hospodářského vývoje v období přechodu feudalismu ke kapitalismu, žil jeden z nejvýznamnějších pedagogů 17. století Jan Amos Komenský ( ). 3 V jeho výchovném systému zaujímá pracovní výchova významné místo. I když pracovní výchovu formálně jako samostatnou výchovnou složku s tímto názvem nevyděluje, pokládá ji za součást výchovy člověka. V Informatoriu školy mateřské doporučuje, aby byly děti již od 2 MOŠNA, F.: Úvod do studia základů techniky. Praha: Univerzita Karlova, s SCIGIEL, M.: Dějiny pracovní výchovy. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, s

9 útlého věku seznamovány s hospodářstvím a ručními pracemi a navykaly tak pracovitosti. Rodiče mají podporovat dětské napodobování a zvídavost, neboť tím přispívají k jejich přirozenému rozvoji. V době stavovsky diferencovaného školství žádá vzdělání pro všechny bez rozdílu původu a pohlaví. Je propagátorem hromadného vyučování v postupných ročnících, povinné školní docházky a jednotného školského systému. Fyzické práci přisuzoval výchovnou úlohu. Podle něho při výuce v manuální zručnosti má být zacházení s nástroji spíše skutkem nežli slovním doprovodem, spíše příklady nežli různými pravidly. Neboť dlouhá a obtížná je cesta po pravidlech, ale krátká a účinná po příkladech. Má být proto učitelům zlatým pravidlem, aby všechno bylo předváděno žákům všemi smysly. 4 Významnou osobností 18. století byl francouzský filozof Jean Jacgues Rousseau ( ). Vychází z názoru, že jediná hodina práce přinese chovanci více poučení, než co může v paměti podržet po celodenním učení. 5 Ve svém pedagogickém spise Emil čili o vychování vyjádřil zásady na výchovu člověka. Požaduje výchovu přirozenou a svobodnou, která respektuje individuální věkové zvláštnosti a je zbavena biflování, přehnané kázně a potlačování osobnosti. Hlavní důraz kladl na výchovné funkce fyzické práce, společně s osvojením dovedností a rozvojem smyslového vnímání. Fyzická práce měla nepozorovaně vštěpovat chuť k uvažování a přemýšlení. Zvláštní názory zaujímal k výchově žen. Podle jeho mínění měla být výchova ženy rozdílná, protože byla bytostí určenou jen pro harmonické vytváření rodinného štěstí, a proto se jim mělo dostat i jiné výchovy. K ideám Rousseaua se plně hlásil Jan Jindřich Pestalozzi ( ). Základním prvkem celého jeho výchovného systému je výchova prací k práci. Důležité místo má i mravní výchova a rozvoj lidskosti právě prostřednictvím využití fyzické práce. Žáci mají získat nejen znalosti, ale i dovednosti. V roce 1777 zřídil Pestalozzi v Neuhofu ústav pro 50 sociálně slabých dětí. Chovanci si vlastní rukodělnou činností měli vydělávat na své potřeby. Žáci např. tkali a předli, pracovali na pozemcích a na zahradě. Kromě fyzické práce učil děti čtení, psaní, počítání a pořádal exkurze do dílen řemeslníků a vzorných hospodářství. Na pedagogické ideje Pestalozziho navazoval F.A. W. Diesterweg, který byl společně s Fröblem předchůdcem snah o vytvoření škol činných a pracovních v 19. století v Německu. Podstatou tohoto pedagogického proudu byl důraz na žákovskou osobnost, na aktivitu a spontánnost jeho práce. Byl propagátorem povinné školní docházky pro všechny děti. Friedrich Fröbel ( ) vyzdvihoval vliv her a práce ve výchově. Vedle didaktických a pohybových her, které podrobně propracoval, používal řadu jiných činností 4 ŠKÁRA, I.: Pracovní vyučování v ročníku základní školy. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, s SCIGIEL, M.: Dějiny pracovní výchovy. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, s

10 např. učil děti lepení, modelování, kreslení, pletení, proplétání barevných proužků apod. Fröbel správně vyzdvihl hru jako hlavní činnost dětí předškolního věku. Pokusil se vypracovat soustavu, obsah a metodiku práce v dětských zahrádkách. V roce 1837 založil v Německu první mateřské školy (Kindergarten). 6 Americký pedagog John Dewey ( ) je představitelem velmi známé koncepce pracovní školy konce 19. století. Jeho pedagogika podceňuje úlohu teorie a na první místo klade pracovní činnost, což bylo jedním z nedostatků této výchovy, protože docházelo k celkovému snížení všeobecného vzdělávání. V jeho škole byla řada dílen, laboratoří, kuchyň, muzeum a knihovna. Osobní zkušenost dítěte, která plyne z řešení praktických otázek, má v jeho vyučovacím procesu zásadní místo. Dítě se zabývalo tím, co ho zajímalo a pokud narazilo na nedostatek, mělo se poučit v knihovně či muzeu. Učitel byl jeho poradcem, nikoliv vedoucí osobností. U nás, po zavedení povinné školní docházky Marií Terezií ( ) v roce 1774, byly ruční práce ve výchově všeobecně uznávány. Osobností, která se značně zasloužila o jejich rozšíření byl Ferdinand Kindermann ( ). Je iniciátorem tzv. industriální školy. Žáci se zde učili potřebné znalosti a dovednosti pro běžný život také při výuce v dílnách. Na konci týdne byli odměněni finanční částkou, případně věcnými dary od příznivců školy. Až do smrti Kindermanna byly tyto školy velice uznávány. Kolem roku 1792 jich u nás bylo asi 500. Jejich program a cíl výuky byl napodobován i v zahraničí, hlavně v Německu, Rusku, Itálii a Španělsku. Jak slábl vliv jejich zakladatele, počaly upadat, až zanikly úplně. Mezi přední vlastenecké učitele 19. století patřil také Karel Slavoj Amerling ( ). Podle něho nemá škola probíhat mezi prázdnými zdmi a lavicemi, ale má být vybavena náležitými sbírkami obrazů, přírodnin, pomůcek atd. Mají v ní být také zřízeny dílny a pozemky, kde by byli již nejmladší žáci náležitě zaměstnáváni. Tím dojde k rozvíjení patřičných vloh dítěte. Významným propagátorem rukodělného vyučování v 2. polovině 19. století byl také Gustav Adolf Lindner ( ). Při výchově využil fyzické práce teoreticky i praktiky, zdůrazňoval názornost učení a samočinnost žáků. Požadoval, aby se ve škole střídala práce duševní s prací tělesnou. V této době se zřizují pracovní dílny ve školách, neboť se domnívá, že praktické seznámení s prací napomáhá nejen získání zručnosti, ale i jejímu ocenění. Také prostřednictvím pracovní výchovy chtěl rozvinout vzdělanost celého národa. 6 SCIGIEL, M.: Dějiny pracovní výchovy. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, s

11 Dále stručně uvedu důležité mezníky zařazení ručních prací do výchovného systému na školách ve 20. století: Podle školního řádu z roku 1905 se ruční práce na školách měšťanských vyučovaly jako nepovinný předmět. V roce 1922 se vydáním Malého školského zákona zavádí na všech měšťanských a lidových školách v Čechách i na Moravě ruční práce výchovné pro chlapce a ruční práce ženské jako povinný vyučovací předmět. V roce 1948 byl vydán Nový školský zákon o jednotné škole. Ten zavádí jednotné základní devítileté vzdělávání. Rukodělné práce zaujímaly významné místo společně s principem polytechnizace. Obsah vzdělávání měly vedle základů věd hlavně tvořit i základy výroby, tam kde obnovovaná republika pociťovala nedostatek pracovních sil. Fyzické práce se měli účastnit všichni žáci i v době mimo vyučování. Školský zákon v roce 1953 ruší povinné ruční práce. Od září 1955 se postupně ruční práce a praktická cvičení ve školních dílnách a na pozemcích opět zavádí vedle zájmových kroužků na všeobecně vzdělávacích školách. Nový školský zákon z roku 1960 zavádí integrovaný předmět pracovní vyučování pro 1. až 9. ročník ZŠ. Jeho jednou obsahovou částí byly technické práce, resp. v době od do konce školního roku 1994/95 samostatný předmět technická výchova tzv. oblast pracovního vyučování. Pracovní vyučování bylo povinné ve všech ročnících ZŠ. Podle doporučeného pokynu MŠMT ČR pro přechod ZŠ na devítiletou docházku ze srpna 1995 bylo pracovní vyučování povinným předmětem do 6. ročníku ZŠ, dále jeho úkoly přebíraly volitelné technické předměty technická praktika, technické kreslení a modelářství. 7 V roce 1995 vydalo MŠMT Standard základního vzdělávání. V návaznosti na něj byly v letech 1994 až 1997 schváleny tři vzdělávací programy pro primární vzdělávání: Obecná škola (1994), Základní škola (1996) a Národní škola (1997). Praktické činnosti jsou v každém výukovém programu koncipovány jinak. Rozdíly nastávají již v názvu předmětu (v Národní škole pracovní výchova), v počtu dotovaných hodin a v Obecné škole se nejedná o samostatný předmět, ale jeho obsahová náplň prolíná do jiných předmětů. 7 ŠKÁRA, I.: Technika a základní všeobecné vzdělání. Brno: Masarykova univerzita, s

12 Od školního roku 2007/2008 se vyučuje podle nového Rámcově vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (ten byl schválen ). V tomto programu jsou praktické činnosti součástí vzdělávacího oboru Člověk a svět práce. Na přelomu 19. a 20. století se ve výchově a vzdělávání dětí objevují také alternativní výchovně - vzdělávací systémy. Jde o takové koncepce, přístupy, názory, výukové a výchovné cíle, obsahy, organizační formy a metody, které nejsou obvyklé pro běžný školní systém. Jako nejznámější zástupce alternativních systémů jsme vybrali a dále stručně popíšeme Jenský plán, školu Montessori a Waldorfskou školu. Marie Montessori aplikovala zkušenosti z výchovy zaostalých a mentálně retardovaných dětí na výchovu zdravé populace. Své myšlenky alternativní výchovy realizovala v Dětských domech (převážně předškolních zařízeních). Je představitelkou krajního pedocentrismu. Děti samy rozhodují o hře, výuce a náplni dne. Rozhodují kdy, kde, s kým a jako dlouho budou pracovat. Pedagog jim pouze napomáhá a odstraňuje negativní příklad z cesty. V její pedagogice se využívá tzv. senzitivních období, kdy je dítě vnímavé pro určité učení. Montessori mimo jiné také zaměstnávala děti praktickými činnosti jako je utírání prachu, zalévání květin, zametání aj. Vycházela z konkrétního poznání a manipulace s věcmi. V této škole je základem pro pochopení věcí, jevů, rozvoj myšlení a řeči práce rukou. Jenský plán je koncepcí individualizované výuky a nese myšlenky Fröbla a Pestalozziho. Podstatou je blízký projektové metodě, kdy žáci za pomoci učitele řeší životní situace. Tradiční třídu nahrazuje školní pospolitost skupina, což je dobrovolné seskupení žáků za účelem společné práce a života v týdenním plánu. Vyučovací hodina je nahrazena jinými organizačními formami hrou, kurzem, rozhovorem v kruhu atd. Součástí školy jsou pozemky, dílny, hospodářství. Učitelé se snaží projít s žáky od začátku do konce některé výrobní postupy. Snad nejznámějším alternativním výchovně vzdělávacím systémem ve světě je Waldorfská pedagogika. Ta je také orientována pedocentricky. Žák je od mateřské školy veden k umění a rukodělné činnosti formou prožitku. Zvláštností je výuka v epochách, kdy se žáci pro dobu tří týdnů učí v hlavním vyučovacím bloku dne jedinému předmětu. Takto se učí všem předmětům s výjimkou jazyků, předmětů uměleckých, rukodělných a tělesné výchovy. 12

13 2 RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Od školního roku 2007/2008 v České republice vzešel v platnost a je postupně zaváděn nový systém kurikulárních dokumentů na státní a školní úrovni pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let. Státní úroveň těchto dokumentů představuje Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy (dále jen RVP). Školní úroveň představují konkrétní školní vzdělávací programy, které si školy zpracovávají podle RVP. Výše zmíněné dokumenty jsou veřejné a přístupné pro pedagogickou i nepedagogickou veřejnost. Nahrazují dosavadní učební osnovy, tedy Standard základního vzdělávání. RVP jsou pokusem o řešení problémů ve školství jako např. malá efektivita výuky, rozdíly mezi realitou a školou, vzdělávání bez vazby na praktické potřeby, zastaralé metody a formy výuky, nedostatečný individuální přístup k žákovi, systém hodnocení žáků atd. RVP je závazný pro všechny školy vzdělávající žáky v povinném vzdělávání. Vymezuje cílové zaměření vzdělávání, specifikuje úroveň klíčových kompetencí, které mají žáci dosáhnout na konci základního vzdělávání, očekávaný výstup jako závazný standard výsledků vzdělávání a základní učivo. Dále stanovuje pravidla i podmínky pro tvorbu a realizaci školních vzdělávacích programů (dále jen ŠVP). Jako závaznou součást vzdělávání zavádí průřezová témata. Rámcový vzdělávací program v základním vzdělávání svými cíli usiluje o motivaci žáka k učení, tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů. Vede žáky k vzájemné komunikaci, spolupráci a respektování práce druhých. Podněcuje v dětech zodpovědnost a smysl pro povinnost. Nabádá je k tomu, aby se projevovaly jako svébytné a svobodné osoby. Vede žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem. Pomáhá žákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnostmi, které by společně s osvojenými vědomostmi a dovednostmi uplatnili v reálném životě. Dále usiluje o uvědomělost a odpovědnost za své zdraví a učí žáky projevovat pozitivní city v chování, jednání a prožívání životních situací. Vzdělávání v pojetí RVP ZV (základní vzdělávání) směřuje k naplnění kompetencí, tj. souboru znalostí, dovedností, návyků a postojů, které jsou využitelné v učení i v životě a umožňují žákům efektivně a odpovídajícím způsobem jednat v různých činnostech a 13

14 situacích. 8 Klíčové kompetence mají žáky připravit na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti. Nestojí vedle sebe izolovaně, ale prolínají se. K jejich utváření a rozvíjení musí směřovat celý vzdělávací obsah, aktivity a činnosti, které ve škole probíhají. Jejich osvojování je dlouhodobý a složitý proces. Žáci absolvují kompetence ve třech obsahově, organizačně a didakticky navazujících obdobích. Časově jsou vymezeny takto: 1. období tj ročník 2. období tj ročník 3. období tj ročník V základním vzdělávání jsou za klíčové kompetence považovány: kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, kompetence komunikativní, kompetence sociální a personální, kompetence občanské a kompetence pracovní. Vzdělávací obsah základního vzdělávání je vymezen do devíti vzdělávacích oblastí - Jazyk a jazyková komunikace, Matematika a její aplikace, Informační a komunikační technologie, Člověk a jeho svět, Člověk a společnost, Člověk a příroda, Umění a kultura, Člověk a zdraví, Člověk a svět práce. Jednotlivé vzdělávací oblasti jsou v úvodu vymezeny Charakteristikou vzdělávací oblasti, tzn. popisují její postavení a význam. Na ní navazuje Cílové zaměření vzdělávací oblasti tj. k čemu je žák veden, aby dosáhl klíčových kompetencí. Dále je uveden Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru, kde pro jednotlivá období jsou uvedeny očekávané výstupy nezávazné na konci 1. období (tj. 3. ročníku) a závazné na konci 2. (tj. 5. ročníku) a 3. období (tj. 9. ročníku) a učivo. 2.1 Vzdělávací obor Člověk a svět práce Ve vzdělávací oblasti Člověk a svět práce je obsažen jeden z předmětů prvního stupně, dosud nazývaný jako Praktické činnosti. 8 RAŠKOVÁ, M.: Elementární učení o přírodě a společnosti od minulosti k současnosti. Olomouc:Univerzita Palackého, 2006, s

15 Koncepce této vzdělávací oblasti vychází z konkrétních životních situací, ve kterých se žáci seznamují s konkrétní lidskou činností a technikou. V různých podobách a širších souvislostech se absolvováním této vzdělávací oblasti žáci seznamují s různými obory lidské činnosti, což má vliv na utváření jejich životní a profesní orientace. Vzdělávací oblast Člověk a svět práce se cíleně zaměřuje na praktické pracovní dovednosti a návyky a doplňuje celé základní vzdělávání o důležitou složku nezbytnou pro uplatnění člověka v dalším životě a ve společnosti. 9 V rámci této vzdělávací oblasti se žáci učí pracovat s různými technickými materiály a osvojují si základní pracovní dovednosti a návyky. Dále se učí plánovat, organizovat a hodnotit nejen samostatnou práci, ale i týmovou. Současně jsou žáci ve všech tematických okruzích soustavně vedeni k dodržování zásad bezpečnosti a hygieny práce. Obsah vzdělávacího oboru je na 1. stupni základní školy rozdělen na čtyři povinné tematické okruhy: práce s drobným materiálem konstrukční činnosti pěstitelské práce příprava pokrmů Cílové zaměření vzdělávací oblasti vede žáky k: pozitivnímu vztahu k práci a k odpovědnosti za kvalitu svých i společných výsledků práce osvojení základních pracovních dovedností a návyků z různých pracovních oblastí, k organizaci a plánování práce a k používání vhodných nástrojů, nářadí a pomůcek při práci i v běžném životě vytrvalosti a soustavnosti při plnění zadaných úkolů, k uplatňování tvořivosti a vlastních nápadů při pracovní činnosti a k vynakládání úsilí na dosažení kvalitního výsledku poznání, že technika jako významná součást lidské kultury je vždy úzce spojena s pracovní činností člověka 9 RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ. Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2005, s

16 autentickému a objektivnímu poznávání okolního světa, k potřebné sebedůvěře, k novému postoji a hodnotám ve vztahu k práci člověka, technice a životnímu prostředí chápání práce a pracovní činnosti jako příležitosti k seberealizaci, sebeaktualizaci a k rozvíjení podnikatelského myšlení orientaci v různých oborech lidské činnosti, formách fyzické a duševní práce a osvojení potřebných poznatků a dovedností významných pro možnost uplatnění, pro volbu vlastního profesního zaměření a pro další životní a profesní orientaci 10 Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Náměty uvedené v této diplomové práci využívají k rozvoji aktivity, samostatnosti a tvořivosti zpracování drobného materiálu. Proto dále uvedeme pouze očekávané výstupy a učivo z prvního tematického okruhu tj. práce s drobným materiálem. Očekávané výstupy pro 1. období (podle RVP ZV) Při práci s drobným materiálem žák: - vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů - pracuje podle slovního návodu a předlohy Očekávané výstupy pro 2. období (podle RVP ZV) Při práci s drobným materiálem žák: - vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy na základě své představivosti různé výrobky z daného materiálu - využívá při tvořivých činnostech s různým materiálem prvky lidových tradic - volí vhodné pracovní pomůcky, nástroje a náčiní vzhledem k použitému materiálu - udržuje pořádek na pracovním místě a dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc při úrazu Učivo (podle RVP ZV) - vlastnosti materiálu (přírodniny, modelovací hmota, papír a karton, textil, drát, fólie aj.) 10 RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ. Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2005, s

17 - pracovní pomůcky a nástroje funkce a využití - jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce - lidové zvyky, tradice, řemesla 17

18 3 TECHNICKÉ MATERIÁLY Lidé se od nepaměti setkávali s nejrůznějšími materiály. Nejprve se postupně učili zpracovávat a přetvářet ke svému užitku ty, které nacházeli v přírodě jako např. dřevo, kámen, hlínu, kožešiny. Později nalezli takové způsoby zpracování přírodních surovin, že vytvářeli materiály nové uměle vyrobené např. bronz, železo, porcelán, sklo aj. Tento vývoj neustále pokračuje a lidé zkvalitňují jejich vlastnosti vzhledem k požadavkům dnešní doby. Podle J. Štofy je pojem materiál definován jako látka bezprostředně použitelná na určitý účel. Pojem technický materiál je méně obecný a definován je jako látka bezprostředně použitelná na určitý technický účel. 11 Lada chápe pojem materiál jako pracovní předmět přetvářený výrobou v novou užitnou hodnotu. Zahrnuje v sobě určité množství zhmotnělé práce a podle toho je připraven pro technologické použití. Materiál, který obsahuje minimální množství zhmotnělé práce, nazývá surovinou. Jeden z tematických okruhů vzdělávacího oboru Člověk a svět práce na prvním stupni základní školy je práce s drobným materiálem. Žáci si mají osvojit vlastnosti materiálu přírodního, modelovacích hmot, papíru a kartonu, textilu, drátu, fólie aj. Honzíková (2005) i Lada (1981) shodně dělí drobný materiál podle původu na přírodní a technický. Drobný přírodní materiál je vše, co najdeme v přírodě. Může být rostlinného, živočišného nebo nerostného původu např. šišky, jeřabiny, kaštany, větvičky, ulity, kamínky atd. Drobný technický materiál je takový, který vytvořila lidská ruka např. kousky drátků, kovové fólie, bužírky, odstřižky látek, koženky atd. Děti již od útlého věku rády zkoumají a zkoušejí, z čeho jsou věci, které je obklopují vyrobené. Zajímá je, k čemu se užívají, co se s nimi dá dělat, kde vznikají, kdo je vyrábí. Každý z materiálů má dlouhou historii, svůj zajímavý příběh. Pro běžného člověka není vůbec snadné orientovat se v pestrém světě materiálů, zvláště, přibývají-li neustále nové druhy jako jsou např. kompozity, nanomateriály a další. Náš každodenní kontakt s nimi 11 KROPÁČ, J.: Obecný obsah výuky o technických materiálech. Olomouc: Univerzita Palackého, s

19 vyžaduje alespoň základní znalosti o jejich původu, technologii, možnostech používání i způsobech recyklace a bezpečné likvidace Papír Dříve byl papír materiálem velmi vzácným, který sloužil pouze k přenášení a uchovávání informací. Dnes papír používáme denně v nejrůznějších oblastech života. Troufneme si konstatovat, že ve škole je nejvíce užívaným a velmi oblíbeným materiálem pro svoji dostupnost, poměrně nízkou cenu a vlastnosti, které dovolují žákům jeho snadné zpracování plošné i prostorové. Výroba papíru Egypťané již ve 3. tisíciletí př.n.l. psali na plochu, kterou vyrobili ze slepených proužků lýkových vláken papyrusu. Podle této rostliny byl papír později pojmenován. První list papíru, tak jak ho známe dnes, byl však vynalezen v Číně ve II. století n.l. z lýka moruše. Výroba spočívala ve vytvoření vláknité řídké kaše z vody a rostlinných vláken. Tato směs se vzájemně propojila, postupně vysušením zbavila vody a vznikl list papíru. Tato technologie se v podstatě používá dodnes. Do Evropy proniklo tajemství výroby papíru až ve 12. století. První papírna na našem území vznikla za vlády Karla IV. v roce 1370 v Chebu (historicky doložená zpráva je až z roku 1499, kdy byla založena papírna ve Zbraslavi). Bílé řemeslo, tak se papírnictví nazývalo, u nás zdomácnělo. Postupně přibývaly další papírny s ruční výrobou. Historicky cenná je ruční papírna ve Velkých Losinách, kde se podle tradičních technologických postupů vyrábí dodnes. Suroviny pro výrobu papíru Dnes víme, že papír lze vyrábět z každého přírodního vláknitého materiálu, který byl předem mechanicky či chemicky upraven tak, aby se celulózová vlákna vzájemně zplstila a vytvořila souvislý plošný celek list papíru. 13 Základní surovinou pro výrobu papíru je dřevo (nejvíce se používá smrk), ze kterého se vyrábí vláknina. Je však možné využít i jiných surovin jako např. slámu, hadry, konopí, len a stále více se využívá druhotné suroviny v podobě sběrového papíru. Mletím upravených vláknin a nevláknitých příměsí např. klížidel, 12 VANĚK, V., VAŇKOVÁ, H.: Materiály pro učitele primárního vzdělávání. Ostrava: Ostravská univerzita, 2004, s VANĚK, V.; VAŇKOVÁ, H.: Materiály pro učitele primárního vzdělávání. Ostrava: Ostravská univerzita, 2004, s

20 bělidel, barviv aj. vzniká papírovina. K formaci papíru pak dochází na papírenském stroji. Jednoduše řečeno se jedná o přeměnu zředěné suspenze papíroviny na plošný materiál, jeho zplstění, odvodnění, vysušení a následné vyhlazení. Dalšími speciálními postupy lze tyto produkty dále upravit a zušlechtit např. pomocí impregnace, lakováním, natíráním, ražbou či krepováním. Druhy papíru Papíru se vyrábí velké množství druhů, které slouží k různým účelům. Nejběžněji se setkáváme s papírem balicím, kancelářským, novinovým a kartonovým. Vaněk a Vaňková (2004) rozdělují a třídí papírenské materiály podle: Druhu použitých vláknin na bezdřevé, polodřevité a dřevité. Plošné hmotnosti papíru na papír, karton a lepenku. Způsobu použití v praxi na: grafické papíry ofsetový, knihtiskový, hlubotiskový, novinový, biblový, křídový, mapový, plakátový aj., psací a kreslící papíry (každodenně používané při práci žáků) konfekční, konceptní, náčrtkový, letecký, průklepový, předsádkový, potahový atd., balicí papíry sulfátové a sulfitové, albíno, kloboukový, šedák, pergamenový atd., hygienické papíry např. kapesníčky, ubrousky, toaletní papíry, papírové ručníky atd., technické a průmyslové papíry např. savé a filtrační papíry, cigaretový papír, tapety, skelný smirkový papír, kartony hlubotiskové, brožovací, psací a kreslicí, rýsovací, fotografické, kelímkové, obalové, bristolové, lepenky kartonážní, bílá a hnědá ruční, bílá a šedá strojní, vlnitá aj. Vlastnosti papírů, kartonů a lepenek Abychom mohli papíry správně používat, musíme znát jejich specifické vlastnosti, které je předurčují k budoucímu využití v praktickém životě. Vaňková a Vaněk řadí mezi mechanické vlastnosti pevnost v tahu, tržnou délku, pevnost v přehýbání, tuhost, rýhovatelnost, hladkost, plošnou hmotnost a tloušťku papíru. Jako fyzikální vlastnosti uvádí plošnou hmotnost, tloušťku papíru, objemovou hmotnost, hořlavost, nasákavost a savost papíru, nepromastitelnost. K optickým vlastnostem patří bělost, barva, lesk, neprůsvitnost a 20

21 celková čistota. Lada (1981) dále pojmenovává chemické vlastnosti, a to stálost zabarvení ve vlhkém prostředí a na světle, stárnutí a trvanlivost. Pracovní techniky pro práci s papírem Lada (1981) dělí základní techniky do čtyř hlavních skupin pracovních operací takto: Oddělování trhání, vytrhávání, stříhání, vystřihování, řezání a vysekávání papíru. Spojování nalepování, slepování, polepování, proplétání a sešívání papírů. Tvarování překládání, skládání, ohýbání a lisování papíru. Rozměřování a úprava povrchu měření, rozměřování, obkreslování tvarů, úprava povrchu např. barvením. Při zhotovování výrobků podle uvedených námětů bylo využito barevných papírů a kreslicích kartonů. Cenová relace barevných papírů se pohybuje kolem 20 Kč za 16 listů, kreslící kartony pořídíme podle formátu A4 za 1 Kč, A3 za 2 Kč. Při práci s žáky však můžeme zcela zdarma využívat i různý zbytkový či odpadový materiál proužky ze skartovacího stroje, vyřazené proužky ořezaných papírů z tiskáren. Dále také roličky od toaletního papíru, kartónové tubusy od koberců, voskované kelímky, papírové krabice, vlnitou lepenku z obalů aj. 3.2 Textilní materiály Každodenně jsme v mnoha různých oblastech našeho života v kontaktu také s tímto materiálem. Nejvíce se s textiliemi setkáváme v podobě oděvů, dále ve formě bytových doplňků, textilních hraček atd. Na trhu stále dochází k objevům nových textilních materiálů, které rozšiřují možnosti jejich využití ve zdravotnictví, sportu a jiných průmyslových odvětvích. Pojem textilie zahrnuje délkové, nebo plošné útvary, složené z textilních vláken, uspořádané určitým způsobem. Délkové textilie zahrnují vlákna, přediva a nitě, plošné textilie pak tkaniny, pleteniny, netkané textilie, plstě, krajkoviny, stuhy, prýmky a jiné zboží VANĚK, V., VAŇKOVÁ, H.: Materiály pro učitele primárního vzdělávání. Ostrava: Ostravská univerzita, 2004, s

22 Výroba Již v dávné minulosti lidé používali materiály z přírody k odívání a zdobení svého těla. Nejdříve k tomuto účelu využívali kožešin a peří. Později zkoušeli proplétat a provazovat srst a chlupy zvířat, stonky a listy různých rostlin až postupně vytvořili souvislou plošnou textilii. Tato výroba se s technickým rozvojem společnosti postupně zdokonalovala. První plošné textilní výrobky pochází ze 7. tisíciletí př.n.l. z Turecka, později z Číny, Egypta, Řecka a dalších míst světa. Vynález kolovratu v 16. století byl významným mezníkem ve výrobě textilií. Zdokonalil techniku předení vláken. K většímu rozvoji textilní výroby v Evropě došlo v průběhu století zejména ve Francii a Anglii. První umělé vlákno bylo vyrobeno z přírodních polymerů (ropy) v roce Až kolem roku 1940 došlo k objevu výroby umělých vláken z chemických surovin (nylonu). U nás se textilní řemeslná výroba provozovala především v podhorských oblastech, které poskytovaly dostatek základních surovin, tedy lnu a vlny. Tradiční řemeslná výroba se na některých místech zachovala dodnes např. vamberecké paličkované krajky, výroba kanafasu (oblast Chodska), výroba modrotisku (Olešnice na Moravě a Strážnice) aj. Délkové textilie se vyrábí z jednotlivých nesouvislých vláken, z přediva (název pro suroviny, které textilní průmysl zpracovává spřádáním v přízi). Chomáčky vláken se rozvlákní, jednotlivá vlákna se po délce urovnají a seskupí v podélný tvar zvaný přást, který se dalším zpracováním a zákrutem mění v přízi. 15 Tento postup se nazývá spřádání. Plošné textilie vznikají na stavech pravoúhlým křížením dvou sestav přízí (podélné osnovy a příčného útku), říká se jim tkaniny. Dále z jedné soustavy tvořením a proplétáním oček tak, aby byla spojena, to jsou pleteniny. Stále více se vyrábí netkané a nepletené textilie chemickým spájením vláken uspořádaných do tvaru rouna nebo jejich prošíváním na šicím stroji. V konečné výrobní fázi je možná úprava textilního zboží např. bělením, barvením, potiskováním atd. Suroviny pro výrobu textilních vláken Lada (1981) i Honzíková (2001) rozdělují vlákna podle původu na přírodní, chemická a hutnická takto: Přírodní vlákna Rostlinného původu - ze semen (bavlna, kapok), 15 LADA, S.: Technické materiály pro studující učitelství 1. stupně základní školy. Praha: SPN, 1981, s. 81,82. 22

23 - ze stonků (len, konopí, juta, ramie), - z listů (novozélandský len, konopí manilské, domingo, sisal), - z plodů (kokosové vlákno). Živočišného původu - vlna (ovčí, mohérová, kašmírová, angorská, velbloudí, - chlupy (zaječí, králičí, hovězí, kozí), - žíně (koňské), - přírodní hedvábí (kokon bource morušového). Anorganická minerální azbestové vlákno. Chemická vlákna Z přírodních polymerů - celulózová vlákna, - acetátová vlákna, - vlákna z regenerovaných bílkovin. Ze syntetických polymerů - polyamidová vlákna, - polyesterová, - polyolefinová, - polyvinylová, - polyuretanová, - kopolymerní, - pryžová aj. Hutnická vlákna Vlákna kovů hliníku, mědi, oceli, mosazi, zlata, stříbra. Vlákna nekovů - skla, keramiky strusky, čediče. Vlastnosti textilních vláken Mezi mechnické vlastnosti řadíme pevnost, tažnost, pružnost a tvárnost. K fyzikálním vlastnostem měrnou hmotnost, hřejivost, hořlavost, vodivost, nasákavost. Z optických uvedu barevný odstín, lesk, mat. Odolnost vůči chemikáliím, hnilobě, slunečními záření a jiným vlivům jsou chemické vlastnosti. 23

24 Pracovní techniky Mezi práce s plošnou textilií na prvním stupni základní školy patří šití (maňásků, dekorací, hraček atd.), lepení (dekorativní polepování různých předmětů krabiček, koláže aj.) a hra s barvou (batikování, malba na hedvábí aj.) Délkovou textilii (pletací a háčkovací příze, vyšívací bavlnky, provázky) využíváme např. k vyšívání, háčkování, drhání, tkaní, spojování předmětů. Jak uvádí Lada (1981), základními technikami ručního zpracování textilního materiálu je: Oddělování přestřihování, přistřihování a trhání nití, příze a tkanin, stříhání, vystřihování tkanin. Spojování špendlením, sešíváním, přišívání a scelováním (látáním). Používá se různých stehů, nejčastěji předního, zadního a okrajového spojovacího. Patří sem i přišívání knoflíků, spínátek a poutek. Tvarování ohýbání, překládání (jednoduchý, dvojitý a plochý šev), skládání a lisování (žehlení). Rozměřování měření a odměřování, obkreslování tvaru podle střihu, samostatné kreslení tvaru, začišťování okrajů látky obšívacím a smyčkovým stehem, vyšívání vzorů perličkovým, křížkovým a stonkovým stehem. Dále uvedené pracovní náměty využívají textilního materiálu. Plochý textilní materiál je zastoupen v podobě syntetického vlákna Fiber. Tato vlákna jsme museli nejprve vedle sebe navrstvit na papír a přes druhý papír přežehlit. Takto vznikne lesklá netkaná textilní plocha. Práce s ním je zajímavá, vždy vznikají překrásné barevné odlesky různých odstínů, které se mohou využívat i pro textilní koláže. Jeho pořizovací cena je zatím dosti nákladná. Já jsem ho získala jako odpadový materiál firmy, která se zabývá výrobou mušek pro rybaření. Ti ji prodávají v různých barvách v balení po 0,5 g za 30 Kč. Z délkových textilií jsem využila různých zbytků pletací příze. 3.3 Materiály kovové Již v pozdní době kamenné usnadňovaly kovové nástroje lidem práci. Byly to hlavně nástroje měděné. Tu nacházeli lidé v přírodě čistou, bez příměsí jiných nerostů. Její předností byla snadná opracovatelnost a to kováním nebo tavením. Kov sloužil také k výrobě různých ozdob. Později se lidé naučili tavením získat čistou měď z měděných rud. Poté uměli vyrábět i předměty z bronzu doba bronzová, a železa doba železná. Již v těchto dobách nacházíme 24

25 počátky hutnictví. K opravdovým počátkům hutnictví však dochází s objevem redukce kovů pomocí vysoké teploty v pecích. Dnes se kovové materiály používají v různých průmyslových odvětvích v různé velikosti, podobě a tvarech. Žáci znají předměty z běžného života jako např. hřebíky, šroubky, konve, trubky, pletiva, pružiny, rozmanité nádoby, až po kolejnice, motory, konstrukce atd. Žáci prvního stupně se s kovovým materiálem seznamují ve formě drátů, hliníkových fólií či tenkých plíšků. Výroba Kovy se v přírodě nachází v čisté podobě nebo ve sloučeninách, které nazýváme rudy. Hlavními surovinami pro výrobu kovových materiálů jsou rudy. Kovy se z nich získávají tavením ve vysoké peci, kam je nutno společně s nimi přidat tavidla a palivo. S výrobou železa se žáci seznamují v hodinách přírodovědy v pátém ročníku. Zpracování kovových materiálů začíná u výroby základních hutních výrobků (např. ingotů) ve vysoké peci. Další tváření kovů se provádí buď rázy při kování, nebo působením klidných sil při válcování, tažení a lisování. To vše slouží k výrobě polotovarů, které se pak dále opracovávají např. na plechy, profily, dráty. Dělení kovů Kovové materiály dneška jsou kombinací velkého počtu kovů a asi 7 nekovů tvořících s kovy slitiny. 16 Kovy dělíme na železné a neželezné (tzv. barevné). Neželezné můžeme ještě dále dělit na těžké olovo, cín, zinek měď atd. a lehké např. hliník. Velmi cennou a samostatnou skupinou jsou drahé kovy (stříbro, zlato, platina). Dnes známe také vzácné kovy např. berilium, thorium, uran atd. Vlastnosti S technickými vlastnostmi tohoto materiálu je dobré žáky seznamovat již při prvotním vysvětlování pracovních operací. Samozřejmě v rámci jejich rozumových schopností. Fyzikální vlastnosti měrná hmotnost, teplota tavení, tepelná roztažnost a tepelná vodivost, elektrický odpor, elektrická vodivost, magnetické vlastnosti. Mechanické pevnost, tvrdost, pružnost. Chemické chování kovů ve vlhkém prostředí, působení kyselin, 16 LADA, S.: Technické materiály pro studující učitelství 1. stupně základní školy. Praha: SPN, 1981, s

26 plynů. Optické barva a lesk. Mechanicko technologické chování materiálu při zpracování na výrobek svařitelnost, kujnost, řezivost, tvárnost za tepla nebo za studena. Některé vlastnosti je možné spojit s učivem předmětu Člověk a jeho svět. Zejména pokusy s magnetem, elektrickou vodivost aj. Pracovní techniky Žáci prvního stupně nezvládnou všechny techniky práce s kovovým materiálem. Můžeme je seznámit s oddělováním stříháním, vystřihováním. Dále ohýbáním, tvarováním či rozměřováním a úpravou povrchu. Technické zpracování drátu žáky prvního stupně ZŠ Mezi základní techniky užívané v pracovních námětech patří zejména jeho tvarování. Již žáci prvního ročníku jsou schopni vytvořit různé spirály, uzly, vlnky aj. Jak uvádí Konvička (1980), jde o tzv. tvarovací cvičení. Žáci vytváří nejprve cvičné řady, kdy drát tvarují pomocí rukou do tvarů vlnek, později spirál. Ty mohou různě střídat podle velikosti, rozšiřovat, zužovat atd. Vytváří také různé kombinace. Při dalších pracech žáky seznámíme s používanými pracovními pomůckami. Kulaté tvary vytváří nejprve namotáváním na tužku či jiný oblý předmět. Vhodnou pomůckou pro vytvoření hranatých tvarů mohou být hranaté předměty okraj lavice, dřívka, kostky aj. Dále při práci na výrobcích podle námětů žáci využívají splétání drátu. Stočením a zakroucením dvou drátů (nebo konců) dochází k vytvoření různých výchozích prvků pro tvoření plochých předmětů např. rybičky, sněhové vločky atd. Z drátů je možno vyrábět i předměty prostorové kofoláčci. Zkušenější žáci pak při práci využívají kleště s kulatými čelistmi. Ty jim dobře slouží k tvarování drátu i jeho stříhání. Všechny pracovní náměty využívají drátu. Je to nejvhodnější materiál pro seznámení žáků primární školy s kovem. Při tvorbě námětů byla také využita možnost kombinace různých druhů materiálů a tím je navzájem porovnávat. Dobré je vzpomenout, že u menších dětí je zapotřebí pracovat nejprve s drátem měkčím, poddajnějším, aby byl opracovatelný pouhýma rukama. Těmto požadavkům odpovídá drát měděný. Dá se pořídit např. v různých hobby obchodech a jeho pořizovací cena se odvíjí od průměru a metráže - 5 m Ø 0,8 mm za 10 Kč, Ø 0,6 mm za 6 Kč, Ø 0,4 mm za 3,5 Kč. Je však možné měděný drát získat také jako odpadový materiál z různých cívek. Dále se nám osvědčilo využití drátu pozinkovaného nebo poměděného. Ten je možno zakoupit 26

27 v železářstvích, také v různých průměrech. V cívkách je navinuto m, cena se pohybuje kolem čtyřiceti korun. S ohledem na věk žáků, jejich schopnosti a výrobek musíme zvolit vhodný průměr drátu. U každého námětu jsou tyto parametry uvedeny. Zkušenost potvrdila, že průměry do 0,7 mm jsou žáci schopni ohýbat a tvarovat jen rukou. U měděného drátu dokonce průměr 0,8 mm. Dále pro seznámení s kovovým materiálem bylo využito práce s alobalovou fólií a plíškem z hliníku. Plíšky z hliníku jsou od čajových svíček tedy odpadový materiál. Takto se dají využít také víčka od zavařovacích sklenic, zničené proužky žaluzií, tuby z některých zubních past či plechovky. 3.4 Modelovací hmota Modelovací hmoty vynikají svojí tvárností, spojivostí, dělitelností a pevností. U žáků primární školy jsou vhodnou pomůckou při rozvoji jemné motoriky, citlivosti pro budoucí výrobek tzn. představivosti, ale také tvořivosti a samostatné práce. Podle původu je můžeme dělit na přírodní nebo umělé. První stopy zpracování přírodních hmot ve formě hlíny jsou ze starověku. Mnoho historických nálezů užitkových, rituálních nebo ozdobných předmětů svědčí o dlouholeté tradici práce s keramickou hlínou. Lidé ji nejdříve zpracovávali tzv. v ruce, později okolo 3000 př.n.l. poznali kouzlo hrnčířského kruhu. Dnes se tohoto materiálu, samozřejmě s vylepšenou technologií výroby využívá i v širším odvětví průmyslu. Výroba Přírodní modelovací hmoty vznikají zvětráváním živcových hornin. Obsahují plastické součásti, jako jsou např. hlíny a jíly a neplastické části jako křemen, živec a vápenec. Nejjemnější hlínou je jílovina. Po těžbě se hlíny dále zpracovávají, buď v přírodním stavu, nebo upravené plavením, drcením, mletím, proséváním. Nejstarší a nejvíce používanou modelovací hmotou je hlína. Mezi přírodní hmoty patří také sádra (jemný prášek z rozemletého a páleného nerostu sádrovce) a vosky. Umělé modelovací hmoty se vyrábí průmyslově z různých surovin. Patří sem např. plastelína, modurit. Druhy modelovacích hmot K přírodním modelovacím hmotám používaných na prvním stupni ZŠ patří: 27

28 - Keramická hlína v různých barevných provedeních. Výhodou je celkem nízká pořizovací cena kolem 120 Kč za 10 kg, jestliže vyschne, lze ji obnovit navlhčením. Nevýhodou je potřeba keramické pece pro vypalování. Velmi dobře se s ní pracuje. - Sádra, tu je možné používat k odlitkům různých otisků či reliéfů, protože dobře přijímá tvar jiných předmětů (stojí kolem 20 Kč za 3 kg). Mezi využívané uměle vytvořené modelovací hmoty patří: - Plastelína její výhodou je nízká pořizovací cena ( Kč za 200g), snadná dostupnost a možnost práce v běžných podmínkách školy, nevýhodou je, že časem ztrácí svůj tvar a při delším modelování se lepí na prsty a na podložku, je mastná. - Modurit teplem tvrditelná polotuhá hmota, která hnětením měkne. Vařením zůstává bílý, pečením dostává nahnědlý odstín. Dá se barvit a povrchově upravovat řezáním, vrtáním, broušením. Musíme však dát pozor, protože je poměrně křehký (pořizovací cena za 500 g je asi Kč). - Samotvrdnoucí hmoty svou konzistencí připomínají keramickou hlínu. Obdobným způsobem se i zpracovávají. K jejímu vytvrzení není potřeba pec, ale tvrdne na vzduchu. Prodává se bílá či terakota. Její pořizovací cena je však poněkud vyšší asi 60 Kč za 500 g. - Modelovací polymerová hmota FIMO je velice lehká a měkká hmota. Nabízí snadné modelování s následným zapečením v troubě. Prodává se v různých barvách. Po zapečení barvy zůstávají ve stejné sytosti (je však poměrně drahá stojí kolem 60 Kč za 56 g). K potřebám modelování lze využít i těst. Jejich pořízení je levnou záležitostí. Na prvním stupni se pracuje např. se slaným těstem, které se vytvrzuje pečením, také se dá přibarvovat. Známé je i těsto vizovické. Vlastnosti Každý druh modelovacích hmot se liší nejen způsobem zpracování, ale také vlastnostmi. Uvedené vlastnosti jsou více či méně společnými a charakteristickými vlastnostmi těchto materiálů. Jedná se o plasticitu tvárnost, soudržnost schopnost udržet daný tvar a smršťování zejména keramické hlíny v průběhu vysychání. 28

29 Pracovní techniky Modelovací hmoty v podmínkách primární školy se zpracovávají ručně. Mezi nejužívanější techniky výroby prostorových předmětů patří modelování jednoduchých předmětů v ruce nebo slepování hliněných válečků či hrudek, vyřezávaní předem vyválených hliněných plátů a jejich tvarování podle formy či rukou. Také můžeme používat zdobné prvky vtlačováním do hlíny či otiskováním různých předmětů. Žáci se mají seznámit se základními technikami modelování, jako jsou: hnětení, stlačování, roztahování, ohýbání, oddělování, přidávání, scelování, tvarování, hlazení. Během práce musíme mít na zřeteli, že některé modelovací hmoty rychle vysychají. Při práci používáme podložku. V pracovních námětech bylo využito samotvrdnoucí hmoty Jovi, se kterou žáci pracovali přímo ve třídě. Při výrobě motýla nebylo, kromě vhodné podložky, zapotřebí náročnějších pomůcek ke zpracování. Žáci tvarovali hmotu z vyváleného válečku rukou, dírky si vytvořili pomocí špejle. 3.5 Dřevo Dřevo patří mezi nejstarší materiály, které člověk začal zpracovávat. Nejdříve ho používal jako zdroj tepla, později k výrobě různých předmětů. Rozvoj lidského poznání mu umožnil objevovat stále další možnosti využití. Dřevo je organická surovina. Jeho základním stavebním prvkem je buňka. Živý strom tvoří velké množství živých či odumřelých buněk, které mají ve dřevě svou specifickou funkci (umožňují tok živin, ukládání zásobních látek, mají funkci mechanickou vyztužující atd.). Tato mikroskopická stavba dřeva je pozorovatelná pod mikroskopem. Naopak makroskopickou stavbu dřeva můžeme pozorovat pouhým okem na základních řezech dřevem. Z hlediska technického a praktického je dřevo část kmene, větví a kořenů stromů, zbavených kůry a lýka u dřevin vzrůstu stromovitého. 17 Je lehkým a přitom pevným materiálem, který se využívá k výrobě nábytku, obalů, montovaných dřevěných staveb, také hudebních nástrojů aj. Využívá se také jako palivo. V rámci mezipředmětových vztahů se žáci v přírodovědě (podle RVP ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět) učí o rozdělení dřevin, stavbě jejich těla a funkci jednotlivých orgánů, 17 LADA, S.: Technické materiály pro studující učitelství 1. stupně základní školy. Praha: SPN, 1981, s

30 rozdělení stromů na listnaté a jehličnaté, seznamují se s jednotlivými zástupci, o nichž se blíže učí (poznávají listy, plody, druh dřeva a na jaké účely se využívá). Dalším učivem je také les, jeho druhy a význam. Zpracování dřeva Dřevo se zpravidla získává těžbou v lesích. Základní zpracování dřeva jako technického materiálu zajišťuje dřevozpracující průmysl. Zpracovává se mechanickou nebo chemickou technologií. Mezi nejčastěji používané materiály vyrobené ze dřeva patří řezivo, které vzniká podélným rozřezáním kmenů stromů. V praxi je nejčastěji používané řezivo hraněné (hranol, hranolek, lať, lišta) nebo řezivo deskové (fošny, prkna). Dále se jako technického materiálu využívají dýhy (velmi tenké listy dřeva), překližky (vyrobené slepením lichého počtu dýh) a laťovky (mají vnitřní vrstvu sklíženou z latěk). Rozdělením dřevní hmoty, která má špatnou kvalitu (či odpadu ze dřeva) na malé částečky a jejich spojením syntetickými lepidly vznikají aglomerové desky pilinové, třískové nebo vláknité. Vlastnosti dřeva Fyzikální vlastnosti textura dřeva, vůně, barva a lesk, objemová a měrná hmotnost, měrné teplo, tepelná a elektrická vodivost, zvuková vodivost, rezonance, vlhkost, nasáklivost, bobtnání, sesychání atd. Mechanické vlastnosti pevnost, pružnost, tvrdost, štípatelnost a ohýbatelnost atd. Pracovní techniky Žáci prvního stupně ZŠ se zpravidla setkávají se dřevem ve formě špejlí (ty byly využívány i v uvedených námětech nejen jako technický materiál, ale i jako pracovní pomůcka) dále s dýhou nebo překližkami. Starší mohou pracovat s lištami vhodných průměrů z měkkého dřeva. Mohou také zpracovávat odpadový materiál v podobě různých krychlí, kvádrů, jichž využívají jako pomůcky do výuky nebo z ní vyrábí různé hračky (např. domečky). Zajímavé okrasné předměty mohou vznikat i spojováním dřevěných hoblin. Nejčastěji využívanými technikami je měření a orýsování, upínání, řezání, rašplování, pilování, broušení, vrtání, dlabání, hoblování, spojování hřebíky a vruty, lepení a povrchové úpravy. Ne všechny uvedené techniky jsou schopni provádět žáci primární školy. 30

31 Špejle Tyto tenké dřevěné tyčinky se vyrábí z lipového dřeva hoblováním ve směru vláken dřeva. Běžně se používají v potravinářství i v domácnosti. Ve volném čase z nich lidé vyrábí různé modely, panely modelů aj. Lze je lámat, řezat nožem, obrušovat, barvit i lakovat, lepit na papír, dýhu aj. Špejle byly nejen materiálem využitým při zhotovování výrobků podle námětů, ale také pomůckou při vytváření dírek v modelovací hmotě. Dále jsme při práci využili těchto materiálů: Window color Tyto slupovací barvy na sklo byly využity jako materiál, který vyplní plošný výrobek rybičku a barevně jej obohatí. Barvy po aplikaci během jednoho dne ztuhnou. Stane se z nich folie, kterou lze přilepit jako dekoraci na sklo. Pokud jimi vyplníme drátěnou konstrukci, můžeme je dále formovat do požadovaných tvarů. Dají se z nich vyrábět plastické květiny, motýli atd. Prodávají se v různých odstínech, jejich pořízení je také finančně náročnější 80 ml stojí asi 70 Kč. Korálky Často používaným materiálem při výrobě byly korálky. Manipulací s nimi se rozvíjí jemná motorika dětí a také smysl pro estetiku výrobku. Korálky lze aplikovat téměř na jakýkoliv výrobek. Umí změnit nezajímavý předmět ve zcela originální poutavou věc. Běžně se používají k výrobě šperků. Navlékáním na vlasec z nich lze vytvářet nejrůznější postavičky, zvířátka či květiny. Velmi známou oblastí, kde se vyrábí tato bižuterie je Jablonec nad Nisou. Korálky zde vyrobené se vyvážely téměř do celého světa. Korálky se vyrábí ze skla i plastu v nejrůznějších barevných odstínech. Prodávají se na váhu v Hobby obchodech či v galanteriích. Pořizovací cena je asi 5 Kč za 10 gramů. 3.6 Nářadí a pomůcky využívané při práci dle pracovních námětů Lada uvádí, že: Nářadí je souhrnný název pro část pracovních prostředků používaných při výrobních postupech. 18 Dále podle funkce v technologickém procesu dělí nářadí na aktivní a pasivní. Aktivní nářadí označuje v užším smyslu jako nástroje, jimiž ručně nebo mechanicky 18 LADA, S.: Technické materiály pro studující učitelství 1. stupně základní školy. Praha: SPN, 1981, s

32 (stroje) působíme na materiál tak, abychom docílili změnu jejich tvaru či velikosti. Pasivní nářadí slouží např. k upínání, měření, kontrole, tzn. usnadňuje nám práci s nástrojem. Nářadí používané žáky primární školy musí vyhovovat rozměrem a tvarem jejich věku a má ho být dostatečné množství. Toto byl zejména při práci s drátem největší problém. Při práci s drobným materiálem děti mladšího školního věku nejvíce využívají nůžky, jehlu, nožík, lepidlo a štětec. V praxi se mi osvědčilo, aby žáci nůžky a lepidlo měli neustále u sebe, protože je využívají i v jiných předmětech. Při výrobě předmětů podle uvedených námětů jsem s žáky ještě použila nářadí a pomůcky pro práci s drátem a modelovací hmotou. Nepostradatelnými pomůckami při práci byly také tužky nejlépe měkčí, které nedělají rýhy a dobře se gumují, guma a náčrtkový papír. Pokud pracujeme na lavicích, používáme igelit, noviny či papír k pokrytí pracovní plochy. Nůžky Z bezpečnostních důvodů jsou nejvhodnější nůžky se zakulacenou špičkou dlouhé 9 12 cm. Pro vystřihování malých, obtížných tvarů je dobré využívat i nůžky špičaté např. manikúrní. My jsme nůžky využili při výrobě červíka, motýla (zápichu do květináče), návštěvníků z jiné planety k stříhání hliníkové fólie a u kofoláků. Pravítko Je nepostradatelným pomocníkem žáka ve všech předmětech. Existují pravítka různých tvarů i délek. Při výrobě jsme používali pravítko např. k odměřování délky navléknutých korálků při výrobě vajíčka, ustřižení potřebné šířky barevného papíru na červíka, či kratších délek drátu. Metr Také metrů existuje více druhů např. krejčovský, dřevěný, stolařský aj. My jsme využili metr dřevěný k odměřování delších kusů drátu. Žáci 5. třídy samostatně pracovali s dřevěným metrem při odměřování potřebných délek drátu na kofoláky, sněhovou vločku a brouky. Jehla Slouží (společně s nití či bavlnkou) k šití, zašívání, sešívání, navlékání různých materiálů atd. Dá se jí využít i k propichování. Má být tupá. Někteří žáci využili jehlu pouze při přišívání vlasů k hlavičce kofoláků. Při práci s drobným přírodním materiálem jí nebylo 32

33 zapotřebí, protože pokud žáci navlékali jeřabiny, tak přímo na drát, který byl dostatečně silný a materiál propíchnul. Lepidlo Jeho používáním se vytváří pevné a současně pružné spoje. Druh lepidla volíme podle materiálu, se kterým pracujeme. Nejvšestrannější využití při školní práci má lepidlo Herkules. Lze ho využít nejen na lepení papíru, ale i lepenky, korku, kůže a textilu. Na lepení papíru vystačí i vysouvací lepidlo z tuby. Nám posloužilo při výrobě červíka. Některé děti zde využily možnosti vrstvit více papírů na sebe. Lepidlo Herkules jsme použili i při spojování těla motýla z korálků a křídel z textilie Fiber. Děti ho nanášely přímo z tuby, lze však také využít štětce. Ty se musí po práci vymýt, aby nedošlo k zatvrdnutí lepidla a tím také ke zničení štětce. Dobré je dětem připomenout bezpečnost a hygienu při práci s lepidlem (po práci si umýt ruce, neolizovat si prsty). Nástroje a pomůcky při práci s modelovacími hmotami Při výrobě motýla bylo využito samotvrdnoucí hmoty Jovi. Jelikož šlo o modelování rukou vyváleného válečku, nebylo zapotřebí větší množství nástrojů a pomůcek. Použili jsme podložku, špejle na propichování dírek a materiál na vytvoření povrchové struktury kukuřice a kůru stromů. Při práci s modelovacími hmotami je nepostradatelnou pomůckou podložka. Ta se volí podle druhu modelovacího materiálu. Může být z plastické hmoty, aby nepohlcovala vlhkost. Keramická hlína se zpravidla zpracovává na textilii kvůli přilepení. Dále se při práci používají dřevěné nebo umělohmotné špachtle různých tvarů, které slouží např. k oddělování, ubírání, přidávání či uhlazování materiálu. K povrchové úpravě a dotváření se využívají modelovací očka. Mohou být kulatá či hranatá. Nůž slouží k dělení a rozřezávání. Nejvhodnější je nůž s krátkou a přiměřeně ostrou zakulacenou čepelí. Pokud potřebujeme vyválet plát, potřebujeme váleček. Dále můžeme využívat různá vykrajovátka, formičky, tiskátka, špejle aj. Vytvoření zajímavého povrchu docílíme otištěním různých předmětů se zajímavou strukturou např. kukuřice, kůry, struhadla atd. Nástroje a pomůcky při práci s drátem Pro práce s drátem, které jsme vyráběli podle námětů, nám vystačilo opatření kleští s kulatými čelistmi kratšími. Je však možné používat i kleště s kulatými čelistmi delšími, kleští s čelistmi plochými a štípací kleště. Jejich pomocí drát stříháme, ale i tvarujeme. 33

34 Vhodnými pomůckami pro tvarování drátu jsou kulaté předměty (tužka, kousek násady od nářadí aj.) a předměty hranaté (dřívko, také pravítko, dřevěná kostka atd.). Drát tenčího průměru lze stříhat nůžkami. 3.7 Bezpečnost a hygiena při práci v praktických činnostech Při používání různého nářadí, pomůcek, ale i materiálů je nutné věnovat zvýšenou pozornost bezpečnosti a hygieně práce. Dodržování zásad bezpečnosti a hygieny má žáky ochránit před poraněním a zároveň je vychovává k ochraně vlastního zdraví. S pravidly bezpečnosti a hygieny je seznamujeme soustavně, opakovaně a při konkrétních činnostech. Základem bezpečné práce je také udržování kázně žáků a pořádku na pracovním místě. Velmi důležité je předat dětem potřebné informace o zacházení s různým nářadím, konkrétními materiály, postupem práce při jednotlivých činnostech a seznámit je s riziky spojenými s jejich nedodržením. Např. při práci s drátem podle uvedených námětů žáci poprvé pracovali s kleštěmi. Bylo potřeba jim nejen předvést k čemu slouží, ale i zacházení s nimi a také průběžně upevňovat návyky při jejich používání. Při vytváření podzimníčků žáci pracovali s přírodním materiálem. Zdálo by se, že tento materiál neskýtá žádné nebezpečí. Musíme však dávat pozor na některé tvrdší plody při jejich propichování. V žádném případě nesmí dávat přírodniny do úst a olizovat si při práci prsty. Žákům je také třeba neustále připomínat dodržování bezpečnosti při práci s ostrými nástroji, jako jsou např. nůžky, nožík, ale i s ostrým materiálem typu drátu. Při práci musí sedět v klidu na místě, neobrací se, nechodí s nimi po třídě, nedávají je k obličeji ani do úst. Dbáme na to, aby s nimi nešermovali a neřezali či nestříhali proti prstům či ruce. Aby se např. ostrý drát nestal nebezpečným jim nebo někomu jinému, musí neustále sledovat celou jeho délku. Po každé práci, někdy i během ní např. při práci s lepidly či modelovací hmotou, si žáci musí umýt ruce. Důležité je u dětí upevňovat návyk úklidu pracovního místa po ukončení práce, ale také uklizení nástrojů, pomůcek a nevyužitého materiálu. I při největší opatrnosti však dochází k drobným poraněním. Z toho důvodu je dobré mít při ruce vybavenou lékárničku. Jedním z očekávaných výstupů podle RVP je udržování pořádku na pracovním místě, dodržování zásad hygieny a bezpečnosti práce společně s poskytnutím první pomoci. Tyto výstupy mohou být při práci na uvedených výrobcích naplňovány. Již při organizaci práce 34

35 zdůrazníme, že drátek a nůžky jsou ostrý materiál. Je nutné, aby se žáci chovali tak, aby neublížili sobě, ani nikomu jinému. Neustále sledujeme žáky na pracovních místech a upozorňujeme je na nedostatky jejich práce nebo vyzdvihneme klady. Také kontrolujeme dodržování pořádku na pracovním místě, po ukončení práce dbáme na jeho úklid. Učitel sleduje i správné držení těla žáků, dbá na to, aby místnost byla větraná, kontroluje osvětlení i teplotu pracoviště. Pokud dojde k poranění, máme mít po ruce vybavenou lékárničku. Žáky postupně seznamujeme se zásadami první pomoci (možno v rámci prvouky či přírodovědy). Další dílčí očekávaný výstup v RVP je volba vhodné pracovní pomůcky, nástroje a náčiní vzhledem k použitému materiálu. Současně je funkce a využití pracovních pomůcek a nástrojů učivem podle RVP. Žákům ukážeme při konkrétní činnosti, k čemu nástroje slouží, jak se správně drží, přenáší, ukládají. Ty také musí svou velikostí a hmotností odpovídat věku žáků. 35

36 4 VÝVOJOVÁ CHARAKTERISTIKA ŽÁKA MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU Tato vývojová fáze navazuje na předškolní věk. Začíná vstupem dítěte do školy po dovršení šestého roku věku a končí mezi desátým až jedenáctým rokem života dítěte. Úspěšné zvládnutí školní docházky závisí na jeho školní zralosti, která spočívá v hledisku zdravotním a tělesném, přiměřeně vyvinutém intelektu a citové a sociální zralosti. Nesmíme opomenout, že na úspěšnosti dítěte se podílí i vhodné pedagogické postupy volené učitelem při práci s dětmi a respektování individuálních zvláštností žáků. Pro dítě začíná vstupem do školy období povinností místo dosavadního věku bezstarostnosti a her. Dítě si musí osvojit nové stereotypy, vyvinout smysl pro povinnost a systematickou školní přípravu. Ve fyzickém vývoji dochází ke ztrátě charakteristických znaků dětskosti, tzn. tělesné vytáhlosti. Psychický vývoj mimo jiné přináší změny v úbytku spontánnosti a zdokonaluje se sebekontrola. Škola klade velké požadavky na poznávací procesy dítěte, jeho paměť, pozornost, vytrvalost a sebeovládání a současně také tyto vlastnosti rozvíjí. Dále vede dítě k osvojení mnoha vědomostí, dovedností a návyků, rozvíjí jeho sebeuvědomění a podněcuje jeho zájmy. 4.1 Tělesný a pohybový vývoj Jak již bylo uvedeno, toto období je charakteristické intenzivním růstem do výšky. Sílí kostra, svalstvo i ostatní orgány. Dochází k narůstání tělesných sil. Zakřiveniny páteře ještě nejsou trvalé, proto je nutné dbát na správné sezení ve školních lavicích, které nemá být dlouhodobé. Při školní práci musíme respektovat brzkou unavitelnost dětí, jelikož není ukončen ani vývoj mozku. Motorika Motorikou se rozumí pohybová schopnost organismu. Nejzákladnější dělení je na hrubou motoriku tedy hybnost celého těla a jemnou motoriku hybnost rukou. Hybností jsou všechny pohybové funkce vykonávané kosterním a hladkým svalstvem. Vývoj motoriky je závislý na funkci nervové soustavy, na růstu a osifikaci kostí a na výkonnosti svalového 36

37 aparátu. 19 V tomto období dochází ke zdokonalování souhry pohybů těla, lepší koordinaci, ale i souhry pohybů se smyslovými podněty. Zvyšuje se přesnost pohybů, jejich rychlost, síla i celková obratnost dítěte. Jak uvádí Trpišovská, jednou ze základních životních potřeb dítěte je pohyb při různých sportovních a pohybových hrách. Uspokojování této potřeby má dobrý vliv na zdravý tělesný i duševní vývoj dítěte. Technická výchova umožňuje u žáků rozvíjet senzomotorické učení. Prostřednictvím něho žáci získávají předpoklady k vykonávání činností náročných na vnímání a vzájemné spojení vjemů s pohyby. Zpočátku se žák při osvojování senzomotorických dovedností seznamuje s činností, postupem a jejím provedením. Velmi mu pomáhá názorná ukázka doplněná slovní instrukcí. Jde o fázi náročnou na vnímání, představy, paměť, myšlení a řeč. Následuje fáze využití získaných informací při prvních pokusech o danou činnost. Tady je důležitá kontrola, sebekontrola a práce s chybami. V poslední fázi osvojování senzomotorické dovednosti žák postupuje samostatněji a činnosti se automatizují. Žáci získávají manuální zručnost, tedy schopnost vykonávat pracovní pohyby v souhře myšlení s činností příslušných svalových skupin při konkrétní práci s nástroji a materiály. Tím dochází nejen k rozvoji manuální zručnosti, která je podmíněna činností mozku, ale současně i k rozvoji mozkové činnosti. Při práci s různými nástroji a pomůckami se postupně pohyby stávají přesnější a úspornější podle toho, jak často se s danou činností žáci setkají. Jemná motorika Mimo soustavné péče o správné držení a protahování těla jsou nutná cvičení k uvolňování celé paže, zápěstí i prstů ruky. Velký a mimořádný význam pro rozvoj jemné motoriky a s tím spojených grafických schopností a dovedností grafomotoriky mají výchovy (hudební, výtvarná, tělesná a praktické činnosti). Žáci v nich mohou procvičovat všechny svaly a zejména ty, které potřebují při psaní. To vyžaduje vysoký stupeň koordinace pohybů ruky, drobného svalstva prstů, ostatních pohybů těla a očí. Při výchovách můžeme využít cvičení na uvolňování celé paže, zápěstí a prstů spojených s říkankami či zpěvem. V praktických činnostech lze pro procvičování jemné motoriky využít např. práci s modelovacími hmotami, mačkání či vytrhávání papíru, ale také navlékání drobného materiálu. Některé z těchto činností jsem využila v námětech. Žáci při práci na mnoha výrobcích navlékali drobné korálky na drátek a samostatný drát potom dále tvarovali. Také při práci s přírodninami 19 TRPIŠOVSKÁ, D.; VACÍNOVÁ, V.: Ontogenetická psychologie. Ústí nad Labem: Univerzita J.E.Purkyně, s

38 používali techniku navlékání. K rozvíjení jemné motoriky docházelo i při zpracovávání modelovací hmoty hnětením, mačkáním, ale i modelováním těla motýla. 4.2 Vývoj poznávacích procesů Především poznávací procesy se u žáka mladšího školního roku významně mění. Jedná se zejména o vnímání, pozornost, představy, fantazie, paměť a myšlení. Vnímání Vnímání tvoří základ školního vyučování. Lepšímu vnímání napomáhá stále dokonalejší a přesnější činnost všech analyzátorů, společně s bohatšími zkušenostmi dítěte, které je v tomto období velmi zvídavé. Ještě se však vyvíjí schopnosti rozlišovat různé podobné podněty. Žákům je nutno zadávat konkrétní a přesné úkoly a postupně je učit vnímat od celistvého k analytickému (k podrobnostem). Při vnímání jim také činí obtíže rozlišit rozdíly v hmotnosti, délce, dálce, rychlosti pohybu, ale i prostoru a čase. Rozvoj této oblasti umožňuje v praktických činnostech nejprve konkrétní manipulace s předměty a materiály, což napomáhá k vnímání rozdílů a podstatných znaků. Pozornost Školní výuka klade velké nároky na pozornost. Žák se při plnění školních povinností musí úmyslně soustřeďovat na určitou činnost, navíc po určitou dobu jedná se o tzv. úmyslnou pozornost. Při vstupu žáka do školy musíme počítat s tím, že jeho pozornost je ovlivňována jeho citovými stavy a přitažlivostí činnosti mluvíme o bezděčné pozornosti. Pozornost žáka mladšího školního věku je spíše krátkodobá. Proto ho musíme k činnosti vhodně motivovat, povzbuzovat při výkonu, střídat pracovní činnosti v krátkých časových intervalech (5 10 min) nebo zařazovat krátké přestávky. Žák v tomto období snadno přenáší pozornost na vedlejší podněty a okolní dění, jelikož procesy vzruchu převládají nad procesy útlumu. Dítě se také nedovede soustředit na větší množství prvků, z čehož vyplývá menší rozsah pozornosti. Neumí ji rozdělovat, jelikož jednotlivé činnosti nemá zautomatizovány. Neúměrné požadavky na výkon pozornosti žáka značně vyčerpávají a zatěžují. Představy Pro žáka mají ve vyučování velký význam, protože mu nahrazují pojmy. Vyznačují se konkrétností a jsou těsně spojeny s bezprostředními zážitky dítěte. Podnětné prostředí, ve 38

39 kterém dítě žije, představy značně rozvíjí a ovlivňuje je také fantazie dítěte. Na jejich bohatosti závisí rozvoj myšlení a úspěšnost dítěte ve škole. Představivost je důležitá nejen pro dítě, ale pro každého člověka. Je základem tvořivosti. Psychologie rozlišuje představivost reprodukční, kdy si jedinec vytváří představy na základě slovního popisu, textu, náčrtu atd. a představivost tvůrčí, která umožňuje vytvoření zcela nových, originálních obrazů pomocí spojování dříve získaných představ. Technická představivost je schopnost, která umožňuje představit si výsledek konkrétní činnosti ve chvíli, kdy ještě neexistuje, tzn. žák si představí zatím neexistující výrobek v jeho konečné podobě. Fantazie Jak již bylo uvedeno výše, fantazie umožňuje žákovi přetvářet představy. V tomto věku se vyznačuje živelností. Je ji třeba usměrňovat, aby žáka nevzdalovala od reálného světa, ale jak uvádí Trpišovská (2006), rozhodně ji nemáme potlačovat, neboť rozvoj fantazie úzce souvisí s rozvojem tvořivosti a v procesu tvořivého myšlení je určitou formou seberealizace. Technická tvořivost nebo také tvůrčí technická činnost je taková činnost, při níž se hledají různé nové, originální možnosti řešení zadaných úloh či konkrétních problémů nebo vznikají nové technické objekty. U žáků za tvůrčí technickou činnost považujeme i takovou, na kterou přišli sami, ale která již byla někdy objevena. Vyvrcholením tvořivosti je samostatná tvořivá práce žáků, kdy žáci při práci na stanoveném úkolu samostatně uplatňují získané vědomosti, dovednosti a návyky. Jedná se zejména o jednoduché problémy např. ve formě hledání pracovního postupu či druhu materiálu pro konkrétní výrobek. Paměť Zkušenosti dítěte se uchovávají prostřednictvím jeho paměti, pro ni je v tomto věku charakteristická velká názornost a konkrétnost. Jelikož žáci nemají dostatečně rozvinutou slovní zásobu, aby učební text na základě vlastního porozumění logicky interpretovali, uchylují se často k mechanickému zapamatování. U starších dětí výkonnost paměti roste a tím dochází k posunu od mechanického zapamatování k logickému. Zde je vhodné se také zmínit o vztahu učení a paměti. Učení lze chápat jako vyšší a složitější psychologický jev, který je nadřazen paměti. Pomocí paměti přijímáme, podržíme a znovu oživíme minulé zkušenosti, kdežto učení je aktivní činnost, která obsahuje psychické procesy poznávací (vnímání, představivost, myšlení, paměť, řeč, pozornost), citové (radost, láska) a volní (vůle). Výsledkem lidského učení je rozvoj schopností a celé osobnosti člověka, což se může 39

40 projevovat v osvojování návyků, vědomostí, dovedností a postojů a ve změnách psychických procesů, stavů a vlastností. 20 Změnou stavů může být rozvoj soustředěnosti, dobré nálady, radosti z práce. U vlastností lze zmínit např. zájmy, charakter, svědomí, schopnosti atd. Dále se budeme blíže zabývat pojmy schopnost, vědomost, dovednost a návyk, které jsou v praktických činnostech nejvíce frekventovány. Schopnosti jsou komplexem psychických vlastností, jež umožní rychlé a úspěšné zvládnutí určité činnosti. Obvykle se s nimi spojuje i problematika talentu a nadání pro nějakou činnost. Jak uvádí Kropáč (1992), v technické výchově mají být rozvíjeny např. praktické schopnosti zpracování materiálů a experimentování, dále tvůrčí schopnosti řešení nových situací a posouzení techniky a vhodnosti jejího využití. Učením osvojené poznatky představují vědomosti, které jsou zapamatované, pochopené a je možno si je vybavit. Žáci si v technické výchově osvojují vědomosti o materiálech, jejich využití a výrobě, dále např. o konstrukci atd. Základní technické vědomosti podle Škáry (1996) umožňují žákům správně se orientovat v takových situacích, kdy se dostávají do styku s technikou, technickým objektem či při samotném vytváření konkrétních výrobků. Konkrétně zmiňuje vědomosti z nauky o technických materiálech, jejich zpracování, využití, významu technických oborů, povoláních atd. Dovednosti jsou cvikem a učením upevněné předpoklady k úspěšnému vykonání určité činnosti. Jedná se o získané dispozice k užití vědomostí při konání nějaké činnosti. Podle Řehulky (1995), je dovednost složitější útvar, který obsahuje prvky tvořivosti. Dovedný člověk dokáže uplatnit osvojené vědomosti, ale také návyky v nových podmínkách. Škára (1996) mezi základní technickou dovednost řadí dovednost technické komunikace (verbální i grafické) a dále dovednosti při používání běžných technických pracovních prostředků. Návyky jsou úkony a operace provedené snadno, rychle, úsporně, s dobrým výsledkem a téměř automaticky. Žákům umožňují řešit různě náročné úlohy, které mohou klást nároky i na jejich tvořivé myšlení. Jde o opakováním upevněné dočasné spoje a dovednosti. Domníváme se, že žák by měl mimo jiné v praktických činnostech na prvním stupni hlavně získat návyk udržování pořádku na pracovním místě, úklid pracovního místa, nářadí a pomůcek a co je důležité - dodržování bezpečnosti práce a zásady hygieny při práci. 20 ŘEHULKA, E.: Úvod do studia psychologie. Brno: Paido, s

41 Myšlení Školní vyučování poskytuje dítěti mnoho podnětů, informací a poznatků pro rozvoj myšlení a plánovitě rozvíjí množství pojmů, s nimiž žák dovede operovat. Pro děti tohoto věku je charakteristické poznávat příčiny a souvislosti. Na počátku tohoto období (přibližně první a druhá třída) se děti při osvojování učiva musí opírat o reálné předměty či jejich názorná zobrazení. Z toho vyplývá, že učební látka musí být konkretizována a převládá konkrétně názorné myšlení. Postupně se vytváří schopnost abstraktních operací, které jsou charakteristické pro logické myšlení. K rozvoji abstraktního myšlení dochází až kolem dvanáctého roku věku. Velký význam má zejména utváření pojmů a zpřesňování jejich obsahu a rozsahu. Poznání dítěte se stává komplexnější a přesnější. S vývojem myšlení se rozvíjí i řeč, která je nevyhnutelnou podmínkou pro vývoj abstraktního myšlení. Slovní zásoba se rozvíjí kvalitativně i kvantitativně. Pomocí myšlenkových operací rozvíjí technická výchova i technické myšlení. Technickým myšlením se rozumí komplex myšlenkových operací, prostřednictvím nichž žák dospěje k vyřešení určitého problému. Podle Škáry (1993) je to zejména analýza v mysli vytvořené představy výsledku technické práce, výrobku, vybavení si a aktivování všech dosavadních vědomostí, dovedností a zkušeností, které mohou být využity k vyřešení dílčích problémů konstrukce i postupu výroby výrobku a konečně syntéza všech použitelných realit jíž řešitel dospěje k vytvoření projektu, tj. k úplnému vyřešení konstrukce i postupu výroby výrobku Vývoj citů City žáka mladšího školního věku postupně ztrácí afektivní charakter, jsou však ještě mělké a povrchní a proto ještě nelze hovořit o jejich úplné stabilitě. Žák postupně dostává své city pod vědomou kontrolu, usměrňuje projevy nálad, dokáže zakrýt nežádoucí city, ale uvnitř je prožívá, což mnohdy kompenzuje v jiných činnostech. Především city strachu se přesouvají do reálných situací (strach z trestu, špatné známky aj.). Také mohou vznikat city žárlivosti. Na situace, které jsou pro něj určitým způsobem nepříjemné, mnohdy reaguje hněvem. Stále více se také uplatňují vyšší city estetické, intelektuální a mravní. Estetické city nemá vypracované, zejména samotného pojmu krásna, z čehož vyplývá jeho subjektivní hodnocení 21 ŠKÁRA, I.: Úvod do teorie technického vzdělávání a technické výchovy žáků základní školy. Brno: Masarykova univerzita, s

42 krásna. Vytváření morálních citů, zejména smyslu pro odpovědnost, plnění povinností a dodržování norem společenského života je významně ovlivněno školou a nejbližším okolím, které dítě obklopuje. 4.4 Morální rozvoj Dítě si po vstupu do školy postupně buduje a osvojuje systém mravních norem, vytváří si kladné mravní vlastnosti, morální cítění, přesvědčení, uvědomění a chování. Dítě však již na začátku školní docházky chápe základní hodnoty a normy. V rámci sociální kontroly ví, co se smí a nesmí, které chování je žádoucí a nežádoucí. Problémy mu však činí oblast reálné regulace chování. Před respektováním mravní normy v tomto období upřednostňuje osobní uspokojení. Z toho vyplývá důležitost kontroly dítěte a vyjadřování postoje k jeho chování. Správné chování je motivováno potřebou naplnit očekávání a být pozitivně hodnocen. Mezi nejčastější prohřešky patří vulgární řeč, hrubost, ničení majetku, neúcta ke starším lidem, ale také lež a drobné krádeže. Zmíněné negativní stránky chování jsou důsledkem výchovných chyb nedůslednosti, nejednotnosti a špatného příkladu dospělých. 4.5 Sociální vztahy Se vstupem do školy dítě přijímá roli žáka, je zapojeno do nových sociálních vztahů, zařazuje se mezi vrstevníky, zaujímá podřízené i dominantní role. Postupně si osvojuje mužskou a ženskou roli. Osobnost učitele tu však dominuje, žákovi na jeho přízni velmi záleží. Na učiteli je, aby vytvořil dětem co nejlepší sociální klima školní třídy. Důležitým vývojovým úkolem v oblasti sociálních vztahů je utváření zdravého sebevědomí. Dítě je srovnáváno s vrstevníky, a to zejména ve školním výkonu. Utváří si o sobě obraz, uvědomuje si své postavení a pro jeho zdárný vývoj je důležité vytvoření kladného sebehodnocení. Děti, které se špatně přizpůsobují školnímu režimu, nejsou schopny plnit někdy nereálná očekávání rodičů či učitelů, nemají dobrý prospěch atd. si často upevňují sebehodnocení nízké. Sebehodnocení bývá spojováno i se sebedůvěrou uvědoměním si svých sil a schopností a sebeúctou uvědomění si svých lidských kvalit. Pro jeho zdravý vývoj je důležitá i přijatelná sociální pozice ve skupině. Tu si dítě může vytvářet nejen srovnatelnými výkony s vrstevníky, ale i prostřednictvím her či jiných činností. Skupiny vrstevníků jsou velmi důležité pro vývoj sociálního cítění a chování dítěte. Přijatelná pozice dítěte ve školní třídě uspokojuje jeho potřebu bezpečí a seberealizace, tedy 42

43 prosazování sebe sama vůči ostatním. Projevy seberealizace mohou být žádoucí nebo nežádoucí. Při školních činnostech, v učení, hře i plnění různých úkolů se rozvíjí také vůle. Volní procesy spočívají ve vytyčování cílů, ale zejména jejich dosahování a překonávání překážek na cestě k cíli. Úkolem pedagoga je vytvářet podmínky k tomu, aby dítě, začne-li nějakou činnost, tuto činnost dokončilo. Tato činnost musí být přiměřená jeho věkovým zvláštnostem, ale zároveň není dobré, chránit ho před těžkostmi a nesnázemi, má-li předpoklady pro její zvládnutí. Jen tak dochází k rozvoji vůle a dítě se učí vyrovnávat s nezdarem. Z výše uvedeného vyplývá, že výchova lidského jedince je proces, který je podmíněn mnoha okolnostmi. Rozhodující váhu v něm však má sám vychovávaný jedinec, úroveň jeho psychických procesů, stavů i vlastností a prostředí, které ho obklopuje. Výchovně vzdělávací proces by měl vždy žákovi pomáhat orientovat se v měnícím se světě, zajišťovat kontinuitu lidského poznání, chování a ověřených hodnot, ale také volbou vhodné organizace vyučovacího procesu poskytovat příležitost a možnost pozitivně rozvíjet schopnost adaptace, rozhodování, zodpovědnosti, kritického myšlení, tvořivosti, seberealizace, morálních hodnot atd. 43

44 5 AKTIVITA, SAMOSTATNOST A TVOŘIVOST VE VÝCHOVNĚ VZDĚLÁVACÍM PROCESU Při výchově a vzdělávání bylo a je stále aktuální téma rozvíjení žákovské aktivity, samostatnosti a tvořivosti. Maňák (1998) i Pecina (2008) tvořivost, aktivitu i samostatnost uvádí ve vzájemných souvislostech, kdy jednotlivé termíny tvoří ucelenou jednotu. Pecina (2008) uvádí, že žák se tvořivě projeví pouze při tvořivé, aktivní a samostatné práci. Tvořivost je pak vyvrcholením této práce a je znakem vrozené tendence k seberealizaci, potřeby hledat nové cesty, objevovat a uplatňovat svoji individualitu. Aktivitu a samostatnost chápe jako nutné předstupně žákovy tvůrčí práce. Podle Maňáka (1998) by obecně bylo třeba rozvíjet více předstupně tvořivosti uvědomělou a angažovanou aktivitu a samostatnost, mezi nimiž z pedagogického hlediska existují významné souvislosti. Tvořivost chápe jako dispoziční vybavenost každého člověka, kterou je možno ovlivňovat rozvíjením tvořivé aktivity a různých forem samostatné práce. Praktické činnosti jsou předmětem, který velmi efektivně umožňuje tyto vlastnosti osobnosti rozvíjet. Dále se jednotlivými faktory budeme zabývat blíže a uvedeme i možnosti jejich rozvoje v praktických činnostech na primární škole. 5.1 Aktivita Dovolíme si konstatovat, že přáním každého pedagoga je mít ve třídě aktivní žáky, kteří se projevují snažením, zvídavostí, pracovitostí, větším úsilím podílet se na dosahování stanovených cílů. Řekneme-li o žákovi, že je aktivní, svým způsobem ho pozitivně hodnotíme. Maňák aktivitou ve výchovně vzdělávacím procesu rozumí: zvýšenou, intenzivní činnost žáka, a to jednak na základě vnitřních sklonů, spontánních zájmů, emocionálních pohnutek nebo životních potřeb, jednak na základě uvědomělého úsilí, jehož cílem je osvojit si příslušné vědomosti, dovednosti, návyky, postoje nebo způsoby chování. 22 V definici uváděné vnitřní sklony někdy mohou působit živelně, tím pádem i proti cílům výchovně vzdělávacího procesu. Ve výchovně-vzdělávacím procesu je významná uvědomělá aktivita, která je úsilím vůle. Pomocí ní lze dosahovat zadané cíle. Aktivita je základem veškerých projevů, výkonů, rozhodování člověka aj. Jelikož je dána genetickou výbavou člověka, odráží se do jeho temperamentu a zprostředkovaně do všech rysů osobnosti. 22 MAŇÁK, J.: Rozvoj aktivity, samostatnosti a tvořivosti žáků. Brno: Masarykova univerzita, s

45 Vedle toho na jedince ve spojení s rozvojem aktivity působí i vnější podmínky jako např. motivace k činnosti, prostředí, ve kterém se pohybuje, jeho pozitivní hodnocení, zajímavé metody, techniky atd. Z hlediska učební aktivity je pak důležité, aby žák přijal a sledoval určité cíle. V širokém smyslu slova bývá aktivita chápána jako pedagogický prostředek, na jehož základě je potřeba postavit organizaci a řízení pedagogického procesu. Projevy aktivity žáků jsou značně rozmanité. Aktivitu žáka lze dělit podle: sféry působení na fyzickou, technickou, poznávací, uměleckou atd., podílu uvědomělosti na uvědomělou nebo mechanickou, cíle na pracovní, oddychovou, aktivitu volného času či relaxační atd., vnější a vnitřní vnější aktivita odráží aktivaci, zdánlivou (předstíranou) a skutečnou. Jako ukazatel zlepšující se aktivity Maňák (1998) vidí hledisko postupného osamostatňování jedince, na jehož základě rozlišuje následující stupně žákovské aktivity: Aktivita vynucená žáci jsou k činnosti nuceni. Např. musí psát prověrku, i když na ni nebyli předem upozorněni. Navozená aktivita žáci se zapojují do činnosti na pokyn učitele, ale jejich zájem učitel probudí vhodnou motivací, zajímavým způsobem práce, hrou atd. Nezávislá aktivita žáci sami mají zájem o danou činnost a jejich uvědomělé úsilí se realizuje formou relativně samostatné práce. Příkladem nám může být např. výukový projekt. Zde vidíme, jak se prolíná aktivita a samostatnost. Angažovaná aktivita je subjektivně prožívaná tvořivá činnost, jejímž předpokladem je silná aktivizace žáků a připravenost samostatně a uvědoměle pracovat. Vedle termínu aktivita se v literatuře objevují i termíny aktivace, tedy jakási připravenost k činnosti a aktivizace, což je takové působení na žáka, které má vyvolat jeho aktivitu. Přitom musíme respektovat např. individuální předpoklady žáků, prostředí, které je ovlivňuje atd. Podněcovat a rozvíjet aktivitu je možné pouze v činnosti. Její směr a intenzitu ovlivňují motivy, které vychází z potřeb žáků, jejich zájmů, hodnot, ideálů atd. Učitel musí vytvářet takové situace a volit takové metody a prostředky, které vyvolají žákovu motivaci k činnosti a tuto motivaci také posilují. Zejména jde o uspokojování základních psychologických potřeb žáků, např. pochvaly, povzbuzení, přiměřené náročnosti, důstojnosti atd. Dále motivaci posiluje okamžitá odezva k průběhu vykonávané činnosti, tedy její hodnocení. Žák musí znát 45

46 smysl či účel své práce a velmi dobře na něj působí vlídné prostředí s podnětnou atmosférou. Motivační metody lze využít během celého vyučovacího procesu. Dělíme je na úvodní používané na začátku vyučovací jednotky, průběžné jež během práce aktualizují obsah, povzbuzují, jsou výzvou či pochvalou a závěrečnou motivaci ta je hodnocením žákovy činnosti, ale můž ho i nalákat na činnost další. O motivaci k pracovní činnosti hovoříme v kapitole pracovní náměty. K aktivaci žáků lze využít všechny výukové metody, rozmanité organizační formy i didaktické prostředky. Záleží na pedagogickém mistrovství učitele, jak získá zájem žáků o výuku. U žáků mladšího školního věku je navíc třeba respektovat jejich genetické a vývojové dispozice. Jak jsme již uvedli, zvýšení aktivity žáků ve vyučování, můžeme docílit např. vhodnou motivací, ale i vhodným střídáním výukových situací a činností, zařazením nových momentů do výuky, zařazováním skupinových prací atd. Nesmíme opomenout ani využívání dnes běžně používaných výukových projektů, problémové výuky či počítačových výukových programů, o nichž pojednáme dále. Mají-li žáci aktivně získávat nové poznatky, samostatně pracovat a být tvořiví, je potřeba, podle Maňáka (1998) i Peciny (2008) provést i tzv. selekci učiva, které pro ně bude přiměřené, logicky i psychologicky správně uspořádané a smysluplné. Nutné je učivo žákům zprostředkovat zajímavě např. formou řešení přiměřených problémových situací, poznatků vázaných na zkušenosti atd. Na to vše je pamatováno v rámcovém vzdělávacím programu. Při výrobě výrobků podle uvedených námětů jsem se snažila aktivitu žáků získat úvodní motivací, průběžným kladným hodnocením každého dosaženého úspěchu, klidnou pracovní atmosférou aj. Zájem žáků se mi podařilo vzbudit hádankou, povídáním, pohádkou aj. Žáky také k aktivitě motivovala touha po samotném výrobku a dost často také potřeba pracovat s novým, dosud neznámým materiálem. 5.2 Samostatnost Samostatnost a aktivita mají ve výchovně-vzdělávacím procesu zvláštní postavení. Jejich společný základ spočívá v biologických a společenských zákonitostech, mohou se prostřednictvím výchovy přetvářet v charakterové rysy osobnosti a rozvíjí se pouze v určitých činnostech. Samostatnost a aktivita se mohou vzájemně ovlivňovat. K samostatnosti dojdeme pouze zvýšeným zájmem o danou činnost, tedy přes aktivitu. A naopak máme-li příležitost k samostatnému myšlení či práci, musíme být aktivní. 46

47 Maňák vymezuje samostatnou práci žáků jako takovou učební aktivitu, při níž žáci získávají poznatky a dovednosti vlastním úsilím, relativně nezávisle na cizí pomoci a cizím vedení, a to zejména řešením problémů. 23 Z uvedeného vyplývá, že samostatná práce žáků předpokládá aktivitu, staví na ní a je spojena s rysem subjektivní novosti. Jejím předpokladem je konkrétní pracovní proces, znalost techniky práce a aplikace získaných poznatků při řešení dané situace a úkolu. Vyžaduje také schopnost vykonávat určité myšlenkové operace, jelikož nezbytným předpokladem samostatné práce je samostatné myšlení. To probíhá na teoretické úrovni a projevuje se tvůrčím, originálním přístupem při zobecňování skutečností, rozlišování jevů a vyvozování závěrů tzn. při řešení problémů. V učební činnosti žáků začíná samostatná práce jednoduchými kroky samostatného myšlení a jednání a vede až k vysokému stupni iniciativnosti (schopnosti dávat podněty, podnikat první kroky) a tvořivosti. Jde však o dlouhodobý proces učení a výchovy, který závisí na individuálních dispozicích každého jedince a způsobu řízení a vedení žáků učitelem. Dále závisí na charakteru učiva, vhodných pomůckách, učebnicích atd. Druhy samostatné práce Vlastní úsilí žáků při aktivní učební činnosti může mít mnohostranné podoby. Žákovu samostatnost lze podle způsobu provádění činnosti dělit na: nesamostatnou práci, která je charakteristická pasivním postojem žáků, napodobováním, mechanickou reprodukcí, postupem práce striktně podle stanoveného plánu bez myšlenkové aktivity, samostatnou učební práci, jíž se rozumí intenzivní myšlenková činnost při překonávání překážek a narůstající vlastní úsilí, které je potřebné k relativní nezávislosti na cizí pomoci a schopnosti uplatnit nabyté poznatky v nových situacích, tvůrčí práce, které vyžadují badatelský přístup, jehož výsledkem je vytvoření něčeho nového. Samostatná práce žáků může sledovat ve vyučování různé cíle. Můžeme rozlišovat samostatnou práci: - propedeutického charakteru, která připravuje žáky k osvojování nového pojmu, učiva, má vtáhnout žáka do problematiky, 23 MAŇÁK, J.: Rozvoj aktivity, samostatnosti a tvořivosti žáků. Brno: Masarykova univerzita, s

48 - zaměřenou teoreticky, jejímž prostřednictvím se řeší abstraktnější problémy, podstatné znaky a určující vztahy si žáci osvojují pomocí myšlenkových operací, - praktického rázu, žáci využijí předchozí poznatky při praktické činnosti v dílnách, laboratořích, manipulaci s konkrétním materiálem (vypracovávají konkrétní úkoly, zhotovují výrobky atd.). Uvedené druhy žákovské samostatnosti nejsou vyčerpávající. Další druhy samostatné práce se vymezují např. podle použitých vyučovacích metod, forem, prostředků, míry vedení učitelem atd. Stupně samostatné práce Vytvořením jednotlivých návazných stupňů můžeme sledovat míru dosažené úrovně samostatnosti žáků. Pedagog tak může připravovat půdu k dosažení vyššího stupně samostatnosti. Jednotlivé stupně se mohou vymezovat podle různých znaků např. podle úrovně žákovské aktivity, míry řídících zásahů učitele, fází jednotlivých postupů při řešení problémů atd. Maňák (1998) dlouhodobým výzkumem vytvořil stupnici, která jednoznačně rozlišuje úrovně samostatnosti a je přiměřeně obecná pro všechny druhy a formy samostatné práce žáků. K uvedeným znakům rozlišujícím jednotlivé stupně samostatnosti přidal ještě míru originality a vytvořil univerzální stupně samostatné práce žáků: Samostatnost napodobující žák pracuje sám, je aktivní, ale v podstatě jde o práci automatickou např. opisuje text, reprodukuje naučené poznatky, v praktických činnostech všichni žáci vystřihují stejný vzor podle šablony a nalepují úplně stejné detaily na stejná místa (podle našeho názoru tato činnost pro žáky v žádném případě není přínosná pro rozvoj tvořivosti). Tento stupeň je však předstupněm opravdové samostatnosti. Samostatnost reprodukující žák opakuje podle vzoru, ale v reprodukci se objevují prvky samostatného přístupu. Jde např. o reprodukci textu či slovního projevu, v praktických činnostech může žák na uvedenou vystřiženou šablonu vytvořit detaily podle svého uvážení. V námětech jde o výrobky nižších ročníků např. výroba vajíčka (zápichu do květináče), rybičky, květiny, motýla aj. Žáci pracují podle předem ukázaného pracovního postupu, ale reprodukují samostatně a vždy je jim dán prostor pro uplatnění vlastního tvořivého prvku. Samostatnost produkující je vytvářením nějakého produktu na základně vnitřních nápadů. Tím mohou být slohové práce, nákresy, zhotovení výrobku. V pracovních námětech jsou to např. podzimníčci či návštěvníci z jiné planety. 48

49 Samostatnost přetvářející mění podobu či tvar existujících jevů, předmětů. Tento stupeň se blíží tvořivému procesu, při němž vzniká něco nového. V práci žáků jde např. o vytvoření básně, navržení možného využití daného materiálu aj. Zde bych jako příklad tvořivého procesu uvedla schopnost žáků pátého ročníku vyrobit zcela jedinečné a originální brouky s vlastním vytvořením rodových a druhových jmen. Realizace samostatné práce ve vyučovacím procesu Technické předměty umožňují nejen tvořit hypotézy a prověřovat je, ale samostatnou práci mohou žáci uplatňovat při konkrétních pracovních činnostech na finálním výrobku. Tudíž prostřednictvím praktické činnosti dochází k získání teoretických vědomostí, vytváření a osvojování dovedností. Samostatná práce žáků může být zařazována i ve fázi osvojování nového učiva: Žáci nedostávají hotové poznatky, ale samostatně hledají a poznávají nová fakta, vztahy, souvislosti, zákonitosti. V praktických činnostech mohou manipulací s technickým materiálem získat nové poznatky o jejich vlastnostech. Cenné jim mohou být individuální zkušenosti, které získali praktickou činností v každodenním životě. Žáky zaměstnáme takovou činností, při níž musí navazovat na své zkušenosti, ty samostatnou činností obohacují a výsledky své práce využijí při osvojování nového učiva. Jde např. o zjišťování potřebných údajů, návštěvy výstav, muzejí, studium knih, časopisů atd. Cestou k samostatnému získání poznatků je i cílevědomé a soustavné pozorování předmětů a jevů. Může žáky předběžně seznámit s učebním materiálem nebo je také hlavní metodou osvojování požadovaných vědomostí. Žáky však musíme učit postupně správně pozorovat základní, podstatné znaky, přesně vnímat pozorované předměty a rozlišovat je. K pozorování v běžné vyučovací jednotce je vhodné vybrat takové předměty či jevy, které nevyžadují dlouhé a náročné přípravy a složité přístroje. V plánovaných hodinách uvedených námětů jde např. o pozorování výrobku a popisování materiálů, ze kterých jsou vyrobeny. Také prostřednictvím samostatné práce s učebnicí či textem si žáci mohou osvojit nové poznatky. Touto činností hlavně získají důležitý předpoklad pro další vzdělávání. Opět však musí být schopni přesně vnímat, kriticky srovnávat, ale hlavně číst s porozuměním, vyhledávat a hodnotit hlavní myšlenky. 49

50 Samostatná práce ve fázi upevňování vědomostí a dovedností: Žákům zadáme takové úkoly, při nichž opakují dřívější poznatky a používají je v nových situacích. Např. při výrobě sněhové vločky jsme předpokládali určitou dovednost tvarovat drát a samostatně pracovat s pracovním nářadím a pomůckami. Zadáváním přiměřených problémů, které předpokládají vědomostní prvky a zároveň umožňují jejich srovnávání, rozšíření, praktické aplikace. Zadáváním úkolů, při kterých žáci uplatňují získané vědomosti či dovednosti, ale současně se od nich požaduje určitá míra tvořivého jednání např. při práci s příručkami, manipulaci s mapkou, přístrojem nebo při používání názorných pomůcek. Jako příklad uvedeme práci na kofolácích. Může jít i o práce písemné a praktické povahy, související s vypracováním referátu, zhotovení výkresu či rysu, výrobku. Zaměření této činnosti může mít povahu mechanické reprodukce nebo tvořivé práce. Projevem vysokého stupně samostatnosti je použití získaných poznatků v praxi. Prostřednictvím praktické činnosti se projeví nedostatky, formálnost či povrchnost učení. Vyučovací proces do značné míry ovlivňuje způsob dosahování co nejvyšší míry samostatnosti. Pro rozvoj samostatného myšlení a samostatné práce je velmi důležité: Cvičit přesné vnímání, pozorování, rozlišování a rozbor jevů. V podstatě musíme trénovat myšlenkovou operaci analýzy na základní prvky a jejich srovnání, která se u žáků cvičením stává dokonalejší a vyžaduje méně zásahů učitele. Do této kategorie spadá i čtení s porozuměním. Zachovat přiměřený stupeň obtížnosti, novosti a problémovosti učební látky pro samostatnou práci žáků. Příliš lehký úkol vede k mechanickému vykonávání činnosti, u obtížného úkolu může dojít k rezignaci. Aby učivo tvořilo vnitřně spjatý celek vzájemných vztahů a závislostí. Zadávání problémových otázek a následně problémových úkolů. U nich musí žáci nejprve problém rozpoznat, analyzovat ho, hledat vztahy, vytvořit a pružně měnit hypotézy. Z uvedeného vyplývá, že řešení problémů předpokládá schopnost ovládání základních myšlenkových operací, tedy analýzy, syntézy a srovnávání. Učitel může tyto myšlenkové operace při řešení úlohy řídit systémem postupné nápovědy tedy pomocí opěrných bodů. Také může řešení problému rozčlenit na malé kroky, které musí žák řešit. 50

51 Zadávat úkoly, při nichž prakticky využijí teoretické vědomosti. Volit vyučovací metody, které umožňují orientovat žáka na problémy obsažené v látce a dávat jim prostor k jejich řešení s ohledem na stupeň myšlenkové úrovně. Při zadávání úkolů podat vysvětlení a instrukce tak, aby byly jasné, úplné, ale přitom umožnily žákovu seberealizaci. Instrukce mají přesně vytyčit cíl a význam práce, doporučit jak formulovat závěr, upozornit na možné obtíže, vymezit čas na práci a způsob hodnocení. Volit rozmanité pomůcky k prezentaci učiva či usměrňování učební aktivity práce s mikroskopem, elektrotechnickou stavebnicí, pokusy na školním pozemku atd. Do této kategorie spadá i práce s učebnicí, knihou a jinými texty. Úskalím samostatné práce žáků při dosahování nových vědomostí či upevňování získaných dovedností je faktor času. Samostatné osvojování poznatků, vědomostí a dovedností, problémová výuka atd. jsou náročné na čas. Přínosem je však nejen kvalitativní účinnost tohoto způsobu práce, ale i kultivace žákovských schopností, rozvoj jeho myšlení, zkvalitnění pozorování, schopnost reagovat na nové situace, a budování sebedůvěry. Další výhodou samostatné práce žáků je, že vede k aktivní učební činnosti všechny žáky ve třídě na rozdíl od tradičních sdělovacích metod a postupů, které musí počítat se značnou mírou nepozornosti. 5.3 Tvořivost Tvořivost je vyvrcholením lidské aktivní a samostatné práce. Na vymezení pojmu tvořivost se objevují různé definice. Dříve se tvořivost přisuzovala pouze jedincům, kteří se výjimečně projevili např. v oblasti umění. Dnes se toto úzké pojetí rozšiřuje na každého člověka a každou činnost, kterou řeší. Každý člověk má určité tvůrčí schopnosti. Ty se projevují v různých životních situacích. Většina autorů tvořivost vymezuje jako proces, při kterém vznikne něco nového, při kterém se nalézají nová řešení, sebeaktualizaci při uplatnění vlastních nápadů atd. V pedagogickém pojetí je podle Peciny (2008) tvořivost jev, při kterém žák (žáci) správně a účelně řeší problémové situace (v teoretické i praktické rovině) projevující se ve vzniku něčeho nového a zároveň účelného. Je to v různé míře vlastnost každého žáka, kterou je třeba podle možnosti rozvíjet ve všech možných směrech PECINA, P.: Tvořivost ve vzdělávání žáků. Brno: Masarykova univerzita, s

52 Dále Pecina (2008) i Maňák (1998) rozlišují tvořivost objektivní a subjektivní. Objektivní tvořivost je v pedagogickém pojetí dána novostí, originalitou, užitečností a přiměřeností potřebám dané situace. Subjektivní tvořivost vzniká, jestliže jedinec kombinuje věci individuálním způsobem, pomocí vlastního myšlení a činnosti. Ta je typická pro žáka základní školy, jehož objevy nejsou novinkou z hlediska celospolečenského. Důležitou podstatou tvořivosti je úroveň poznávacích procesů, především paměti, myšlení, představivosti a fantazie, o nichž jsme hovořili výše a dále imaginace (nepřímé myšlení, které umožňuje vkládat vlastní představy do vnímané skutečnosti prostřednictvím obrazů, schémat atd.) a intuice (postihnutí jevu bez logického důkazu, náhlé vnuknutí). V literatuře se objevují základní faktory tvořivosti, někdy také uváděné jako tvůrčí schopnosti, a to: - fluence - schopnost pohotově tvořit myšlenky, obrázky, symboly nebo také produkování nápadů, - originalita schopnost vypracovat nový nápad nebo jedinečné řešení, - flexibilita - přizpůsobivost se změnám, ale také pružnost vnímání a představování, vymýšlení obměny obsahu atd., - senzibilita - citlivost na problémy, postřehnout problém tam, kde ho ostatní nezachytí, - redefinování nebo také znovu formování tj. schopnost změnit význam či použití předmětů, - elaborace - schopnost vypracovat detaily pro celek, realizovat nápady. Tyto faktory se uplatňují při tvořivém myšlení např. při řešení problému. Dále se při bližším studování uvedené problematiky setkáváme s rozpracováním fází tvořivého procesu. Jedná se o postupné, spojené a na sebe navazující změny vedoucí k výslednému produktu, které pomáhají lépe porozumět procesu tvořivosti a tím vhodně zaměřit pedagogickou podporu při rozvíjení tvořivosti žáků. Nejčastěji se uvádí následující fáze: Fáze přípravy (preparace) tj. situace před řešením problému, první setkání s nějakou obtíží. Patří sem také identifikace, tedy objevení problému nebo postižení problému, v němž dojde k odhalení dosud nepostřehnutých vlastností nebo vztahů. Dále dochází k analýze a konfrontaci dosavadních vědomostí. Výraznou hnací silou řešení dané situace je motivace. Fáze zrání (inkubace) je vymezením problému, vytyčením první hypotézy a končí nalezením řešení. V podstatě jde o výběrový proces, kdy myšlenkové procesy 52

53 uvědomělé či neuvědomělé nabízí různé možnosti řešení. Na základě jejich porovnání se skutečností je třeba se rozhodnout pro správnou volbu, která nabízí vhodné řešení. Fáze osvícení (iluminace) je rozuzlením problému, nalezením nápadu. Svou roli zde má představivost a fantazie. Individuální rozdíly jejich kvality a kvantity jsou příčinou odlišnosti lidí ve vztahu k tvořivému jednání a myšlení. Fáze verifikace je dávána do souvislosti s potřebou zjistit, jestli objevená myšlenka nebo produkt odpovídá kritériím tvořivosti, tedy je nová, správná, použitelná. Úrovně tvořivosti Z hlediska výsledků tvořivého procesu se rozlišuje několik úrovní tvořivosti. Podle autorů zabývajících se touto problematikou je znalost jednotlivých stupňů tvořivosti pro učitele důležitým nástrojem diagnostiky tvořivých projevů žáků i pomůckou, která umožňuje rozvíjet předpoklady pro tvořivou práci žáků na stále vyšších úrovních. Jako diagnostickou metodu může učitel využít pozorování, rozhovor, rozbor výsledků žákovy práce atd. Dále uvedu úrovně tvořivosti, jak je uvádí Maňák (1998): Expresivní tvořivost je taková, jejímž hlavním znakem je spontánnost a volnost projevu. Lze ji spatřovat např. v kresbách převážně u dětí, ale může být i projevem dospělého člověka. Inovativní tvořivost se spojuje se záměrným úsilím, touhou vytvořit něco netradičního. Jedná se o rukodělné práce, zlepšovatelské náměty apod. Je charakteristickým znakem mistrovské práce, je možné sem zařadit i některé produkty žákovské tvořivosti. Inventivní tvořivost předpokládá značnou míru nadání spojeného s cílevědomým úsilím. Jde o vysokou úroveň tvořivosti, při níž vznikají umělecké výrobky nebo výkony, technické či vědecké objevy a vynálezy. V podmínkách školy je cenným avšak ne nemožným jevem. Emergentní tvořivost je nejvyšším stupněm tvořivosti. Jde při ní o vznik zcela nových jevů a vytváření dosud neexistujících realit, které jsou nejčastěji projevem génia (z historie uvedeme např. Einstaeina či Picassa). Uvedený výčet jednotlivých úrovní tvořivosti svým pojmenováním neodpovídá klasifikaci úrovně tvořivosti podle Honzíkové (2003). Její první úroveň nese stejné pojmenování expresivní tvořivost, dále se však od Maňáka (1998) liší. Druhou úroveň nazývá produktivní 53

54 tvořivostí, při níž si žáci osvojují způsoby, techniky a výrazy pro své produkty a ty také porovnávají se spolužáky a požadavky učitele. Třetí úrovní je objevovací tvořivost při níž žák vidí nové problémy, na základě zkušeností objevuje nové cesty, ale neví o tom, že už je někdo před ním objevil. Poslední úroveň vnímá s Maňákem shodně jako emergentní tvořivost. Podporovat a rozvíjet kreativitu dětí lze vytvořením vhodných, věku přiměřených podmínek. Tato podpora žákova rozvoje má být adresná, zaměřená na aktuální stav jeho tvořivého projevu, který pramení ze schopností osobnosti. Nezbytná je existence příslušných vloh (vrozených dispozic) a nadání (mimořádně vyvinutých vloh), které se dále rozvíjí vlivem sociálního prostředí. Toto nadání je důležité pro rozvoj tvořivosti ve všech oblastech lidské aktivity. Vycházíme-li z předpokladu, že tvořivost lze rozvíjet u každého jedince a že každý jedinec má určité nadání, znamená to pro učitele, že k tvořivé činnosti může a má vést všechny své žáky. Nezbytnou podmínkou je však poznat předem jejich individuální předpoklady. Z uvedeného vyplývá, že rozvoj tvořivosti u žáků mladšího školního věku je záležitostí citlivé a cílevědomé výchovně-vzdělávací práce, která vede od uvědomělé poznávací aktivity přes samostatnou učební činnost a velkou úlohu má kromě učitele i prostředí, žákova iniciativa a spoluúčast. Nesmíme opomenout ani nezbytnou úlohu motivace, která náležitě připraví žáka na danou činnost. Specifickým typem tvořivosti je technická tvořivost, o které již byla zmínka výše v souvislosti s vývojem poznávacích procesů. Vztahuje se na tu oblast světa, kterou označujeme pojmem technika. Pojmem, který vyjadřuje znalost a obratnost v práci řemeslné i umělecké. Žáci musí být seznámeni s metodami a postupy nutnými k řešení problémů, dále je nutná vhodná motivace k činnosti a volba problémů či takových druhů činností, které odpovídají jejich schopnostem. Jako námět, který se opírá o technickou tvořivost lze uvést např. výrobu podzimníčků z přírodnin. Žáci řešili problémy se spojováním přírodnin, ale také finální úpravou drátku tak, aby nedošlo k vyvlečení nebo rozpojení již zhotoveného výrobku. Výroba podzimníčků si vyžadovala i značnou míru technické představivosti a fantazie nutné k vytvoření daného objektu. Stejný fakt se týkal i výroby návštěvníků z jiné planety či sněhové vločky. Snažili jsme se, aby každý výrobek, který žáci podle námětů vyráběli, obsahoval tvořivý prvek, při němž žáci svoji tvořivost projeví a tím také rozvinou. 5.4 Metody rozvoje aktivity, samostatnosti a tvořivosti Metodou ve výchovně vzdělávací práci se rozumí cesta, která vede k dosažení vytýčených cílů. Jde o systém vyučovacích činností učitele a učebních aktivit žáků, kteří sledují vytýčené 54

55 výchovně - vzdělávací cíle. V praktických činnostech může být cílem hodiny zhotovení výrobku, osvojení nových vědomostí či zvládnutí nové dovednosti atd. Výběr metod je zcela na učiteli. Závisí nejen na zvoleném cíli, organizaci vyučování, obsahu učiva, individuálních dispozicích žáků, ale i na specifikách daného předmětu, které jsme popsali v kapitole pracovní náměty. Jak jsme již uvedli dříve, k aktivaci žáků lze využít všechny výukové metody, rozmanité organizační formy i didaktické prostředky. Pro samostatnou práci je důležitá aktivita žáků a oba uvedené jevy jsou předpokladem pro tvořivou činnost. V současné době existuje velké množství metod, které se rozlišují z mnoha hledisek a uplatňují v různých organizačních formách vyučování (ve třídě, v dílně, na exkurzi atd.). Pro názornost představíme jen některé možnosti třídění metod: Metody podle zdroje informací: - slovní (monologické, dialogické, práce s knihou, písemné práce) - názorně demonstrační (pozorování, předvádění, demonstrace, projekce, exkurze) - praktické metody (metody řešení úloh, experimentální činnost, praktické práce v dílnách a na pozemku) Metody z hlediska aktivity a samostatnosti žáků - metody sdělovací (předvádění vědomostí, poznatků) - metody samostatné práce (nácvik, cvičení) - metody badatelské a výzkumné (problémové, inscenační, situační, heuristika) Metody z hlediska funkce ve vyučovacím procesu - metody motivační (úvodní a průběžné) - metody expoziční (zprostředkování nových poznatků) - metody fixační (upevňování a prohlubování učiva) - metody diagnostické (hodnocení, kontrola, klasifikace) - metody aplikační (bezprostřední využití vědomostí, dovedností a návyků v činnosti) Jako vhodné metody rozvoje tvořivých činností, aktivity a samostatnosti u žáků prvního stupně lze využít diskusní metody, problémové metody, projektové metody, didaktické hry a soutěže, v praktických činnostech navíc ještě práce v dílně, praktické práce žáků aj. Někteří autoři je uvádí jako komplexní metody. Všechny zmíněné metody kladou důraz na propojení základních prvků didaktického systému, tzn. metod a organizačních forem výuky i didaktických prostředků. Při vytváření souboru námětů jsme se snažili, aby výrobky byly pro žáky zajímavé, skýtaly možnost samostatné práce a hlavně vytvářely prostor pro tvořivou práci, tzn., aby po dokončení práce žáků nebyly ve třídě 55

56 všechny výrobky stejné. Při plánování jednotlivých hodin jsme se snažili uplatnit zmiňované metody při práci žáků na daných výrobcích tak, aby uvedené vlastnosti žáků podporovaly a rozvíjely. Existuje ještě řada jiných metod rozvoje tvořivosti, např. synektika, Phillips 66, situační a inscenační metody aj. Některé z nich počítají s existencí odborníka ve skupině či vůdčího člena. Tyto metody jsou vhodnější pro starší žáky. Abychom vytvořili podmínky k podněcování a rozvíjení myšlení, aktivity a tvořivosti žáků, je dobré jim dát prostor při hledání vlastního způsobu a postupu výroby. Toho docílíme použitím praktických metod práce, tzn. řešení úloh, experimentální činnosti a praktické práce. Škára (1993) uvádí, že nejlépe je využít metody heuristické, mezi něž patří: Sokratovský rozhovor, metoda, jejímž prostřednictvím můžeme žáky přivést k tomu, aby samostatně stanovili pracovní postup demonstrovaného výrobku. Žáci však musí znát pracovní operace, kterými se daný materiál zpracovává. Podmínkou jsou tedy již nabyté vědomosti a dovednosti. Této metody jsem využila při výrobě rybiček. Heuristický rozhovor, kdy žák samostatně pracuje s materiály, má k dispozici pomůcky a vlastní manipulací získává nové poznatky, které mají být odpovědí na otázky z oblasti vlastností materiálů, funkcí nástrojů aj. Tato metoda byla využita např. při výrobě podzimníčků, návštěvníků z jiné planety a sněhové vločky. Žákovský pokus výše uvedenými technikami žáka uvedeme do problematiky. Shrneme známá fakta, předpoklady, které mají být splněny, navrhneme možnou cestu k novým poznatkům (instruktáž, návod aj.). Dále žáci pracují samostatně a z výsledků pak společně vyvodíme závěr. Pokud nemůžeme v rámci expozice (při prvotním obeznámení s učivem) využít výše uvedených metod heuristických, přistoupíme k metodám informativním, receptivním. My jsme při práci využili následující informativní metody: Vyprávění, které slouží k předávání nových informací o zpracovávaných materiálech, jejich významu, využití. Ke stejnému účelu slouží i metoda četby. Instruktáž seznamuje s technologickými postupy, ukazuje způsob provedení nové operace, postup zhotovení nového výrobku. Je vhodná při stanovení zásad hygieny, bezpečnosti práce a pokynů pro organizaci práce. Vysvětlování používáme při zdůvodňování použitých materiálů, pracovního postupu sledu pracovních operací, dodržování bezpečnosti a hygieny práce. Demonstrace je důležitá při seznámení s novými nástroji, nářadím a pomůckami, způsoby provádění pracovní operace atd. Z hlediska efektivity vyučování je vhodné ji spojit s mluveným slovem. Tím žákům předáme fakta důležitá pro poznání objektu. 56

57 Ilustrace je vhodná u mladších žáků. Na tabuli jim pomocí obrázků nakreslíme pracovní postup. Podle Škáry (1993) lze vysoké efektivity při práci žáků dosáhnout kombinací více vyučovacích metod. Postup zhotovení výrobku mohou žáci vyvodit samostatně, použije-li vyučující metodu demonstrace vzorového výrobku, metodu ilustrace technického náčrtu a metodu rozhovoru. 25 Další metody využité při práci na uvedených námětech (včetně projektů) Diskusní metody Mezi diskusní metody patří např. rozhovor, diskuse, brainstorming. Jejich základem pro rozvoj tvořivého jednání a myšlení je položení takové otázky, která musí být formulována pro děti logicky a obsahově správně. Při práci na výrobcích dle námětů jsme problémové otázky využili v souvislosti s popisováním použitých materiálů, v úvodní motivaci, žáci si také procvičovali samostatné kladení otázek při hledání tématu výrobku formou didaktické hry. Uvedené projekty využívají brainstormingu, který bývá nazýván i jako bouře mozků. Jeho podstatou je, že skupině sdělíme problém, ta ihned produkuje co nejvíce námětů pro jeho řešení. Jednotlivé nápady nesmí být kritizovány, musí jich být co největší množství, tudíž se počítají i neobvyklé a impulsivní nápady, které ostatní mohou dále doplňovat. Všechny nápady se písemně zaznamenávají tak, aby je všichni viděli. Po ukončení se jednotlivé nápady hodnotí a vybírají, což je hlavním úskalím brainstormingu. Obměnou brainstormingu je HOBO metoda, při níž nejde o okamžité nápady, ale je zde dán prostor pro studium problematiky a až poté se produkují nápady. Didaktické hry Jejich podstatou je řešení problémových situací. Mají nejen vzdělávací, ale i výchovný efekt. Po stanovení volby a cíle hry musí žáci respektovat stanovená pravidla. To vede k posilování jejich sebekontroly, ale i socializace. Žáci se pomocí aplikace získaných znalostí a dovedností učí prohrávat a vyhrávat. Při plánování hry musíme dbát na její přiměřenost, způsob konečného hodnocení, přípravu nutných pomůcek pro hru, časové a prostorové rozvržení atd. Lze využívat didaktickou hru formou různých doplňovaček, křížovek či experimentování se zajímavými předměty. My jsme využili didaktickou hru Ano-ne, při 25 ŠKÁRA, I.: Didaktika technických prací na I. stupni základní školy. Brno: Masarykova univerzita, s

58 které žáci prostřednictvím otázek zjišťují myšlený předmět, zvíře, rostlinu aj. Nesmí se překřikovat, musí se ptát tak, aby bylo možno odpovědět pouze ano ne a pokud vyřknou myšlenou věc a ta není pravdivá, nesmí již dál hádat. Problémové metody Problémové úlohy mohou být ve formě otázek, příkladů, praktických úloh. Jedná se o typické metody heuristické výuky. Jejich podstatou je, že učitel nesděluje poznatky v hotové podobě, ale žáci dostávají takové úlohy, které obsahují neznámé vědomosti a způsoby činnosti. Žáci pomocí dosavadních zkušeností problém řeší. K tomu, aby jejich aktivita při řešení problému byla co největší, musí být problém poutavý, využívat jejich předchozích zkušeností, logicky navazovat na probírané učivo a jeho formulace musí být logická. V literatuře se setkáváme s odlišným dělením fází problémového vyučování. Honzíková (2005) vymezuje následující fáze problémové vyučování: Formulování a nastolení problému ten může vyplynout z učiva, může ho sdělit učitel nebo samotní žáci. Analýza problému žáci hledají vztahy a souvislosti, oddělují podstatné od nepodstatného, tzn. orientují se v problému. Formulování hypotéz žáci odhalují způsoby řešení jak by mohli dojít k pravděpodobnému výsledku či cíli. Výběr metod řešení žáci plánují konkrétní způsob řešení problému. Vlastní řešení problému žáci poznávají nové, pro něho dosud neznámé poznatky. Ověření správnosti řešení hodnocení výsledků pracovního úsilí. Tímto postupem dochází k rozvoji aktivní tvořivé činnosti, samostatnosti i aktivnímu získávání nových vědomostí a při manuální práci i k zručnosti žáků. Tuto metodu jsme využili při výrobě závěsných rybiček. Žáci manipulací s potřebným kusem drátu měli sami přijít na způsob, jakým je základní tělo vytvořené. Šlo o zakroucení dvou konců drátu, čímž vzniklo očko jako tělo ryby a konce drátu se daly dále formovat. Dále bych jako problémové vyučování uvedla práci na podzimníčcích, návštěvnících z jiné planety a sněhové vločce. Zde byl dán prostor pro samostatné objevování možností spojovat materiály, samostatně formovat a kombinovat. Problémem by se v podstatě dal nazvat každý tvořivý prvek uvedených námětů, který žáci museli samostatně řešit. 58

59 Projektová metoda Výchovně vzdělávací projekt je integrované vyučování, které staví před žáky jeden nebo více úkolů. Cílem projektu je splnění úkolu. Aby byl úkol splněn, potřebují žáci vyhledat řadu informací, umět použít a zpracovat dosavadní znalosti, navázat kontakty s odborníky, umět organizovat práci, pracovat týmově, naučit se komunikaci. 26 Na projektu mohou pracovat žáci jedné třídy, dokonce i více tříd nebo celé školy. Důraz je kladen na vnitřní motivaci žáků při plnění pro ně zajímavého, konkrétního a smysluplného úkolu. Tato metoda hlavně propojuje školu se životem v přirozených souvislostech a opírá se o vlastní zkušenosti žáků. Dává jim možnost uplatnit se podle svých možností, zažít pocit úspěchu a poznat význam vzdělání. Projektová výuka učí žáky samostatnosti, tvořivosti a podněcuje jejich aktivitu. Rozvíjí také jejich motorické a intelektuální dovednosti. Celým průběhem žáka motivuje, vyžaduje od něho nápady, nová řešení, ale i jejich realizaci. Projektová metoda je náročnější formou výuky. Vyžaduje ze strany učitele více času na přípravu, ale hlavně promyšlení způsobu vlastní realizace a integraci činností. Počítá s větší časovou dotací a organizační formy výuky obvykle překračují běžnou vyučovací jednotku. Důraz se klade hlavně na aktivitu žáků, kteří se podílí na projektu od jeho plánování až po vytvoření výsledného produktu, který je podstatou celého projektu. Učitel je podněcovatelem, organizátorem, prostředníkem a průběžně hodnotí výkony a snahu nejen jednotlivců, ale i případných pracovních skupin. Úspěšná realizace samotného projektu je zakomponovaná do několika důležitých kroků. Pecina (2008) uvádí tento postup při realizaci výukového projektu: Volba problémové situace. Ta má být pro žáky zajímavá a přitažlivá. Má pro ně představovat skutečný problém. Stanovený úkol musí být přiměřený věku žáků a jejich poznání. Je dobré, když zájem o problém vzejde ze strany žáků. Stanovení postupu při realizaci projektu a upřesnění dílčích úkolů. Jde o diskusi učitele s žáky o plánu řešení zvoleného problému. Žáci prezentují své myšlenky a představy o tom co, jak a kdy by chtěli dělat. Společně s učitelem si naplánují postup realizace a zaznamenají jednotlivé kroky. Také se stanoví, v jaké podobě budou výsledky projektu prezentovány. Realizace projektu. Jde o fázi vyhledávání, shromažďování a vyhodnocení informací. Může probíhat i mimo budovu školy. Projekt je většinou realizován pomocí různých praktických činností. Žáci pracují v dílnách, pozorují v laboratoři, experimentují, měří, 26 HONZÍKOVÁ, J.: Netradičně v pracovní výchově. Plzeň: Krajské centrum vzdělávání a Jazyková škola, s

60 zaznamenávají, provádí nákresy, pozorují. Tyto činnosti jim otvírají široké pole působnosti k bezprostřední aktivitě, samostatné práci a tvořivosti. 27 Dokumentace a zveřejnění výsledků projektu. Např. výstavka výrobků, fotografií, kreseb, různých artefaktů, interview, sestrojování modelů, literární práce, článek ve školním časopise či v tisku aj. Při realizaci projektů můžeme narazit na některá úskalí. Např. učitel není schopen předvídat, kudy se bude ubírat myšlení žáků, musí pružně reagovat na některé objevy a podněty žáků. Musí být schopen žákům odpovídat na otázky a také pomoci, pokud to vyžaduje situace. V příloze uvádíme dva projekty. Jako celky nebyly vyzkoušené, ale některé jejich části ano. Projekt HMYZ vznikl z podnětu žáků. Uvedená organizace hodiny praktických činností proběhla tak, jak ji uvádíme v projektu, žáci byli touto hodinou nadšení a sami se zvídavě dotazovali na další podrobnosti. Z projektu ŘEMESLA máme vyzkoušený pouze výlet do skanzenu v Příkazích, který byl opravdu pro děti přínosem a všem bych toto místo jako cíl výletu doporučila. 27 PECINA, P.: Tvořivost ve vzdělávání žáků. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s

61 6 PRACOVNÍ NÁMĚTY Jednou z hnacích sil pro podnícení aktivity, samostatnosti a tvořivosti při práci žáků je i motivace, která má vzbudit zájem žáků o učební činnost. Pohnutky k činnosti mohou vycházet z vnějších motivů (pochvala, nátlak aj.) nebo vnitřních (potřeb, zájmů, pudů atd.). V praktických činnostech může žáky k tvořivé, samostatné a aktivní práci motivovat pracovní námět. Stačí jen zvolit takový pracovní námět, který by děti motivoval ke tvořivé práci, tzn. zapálil v nich jakousi zvídavost, jak se s problémem vyrovnat. 28 Podle Honzíkové (2003) má být pracovní námět přiměřený duševním i tělesným schopnostem žáků. Má být zhotovitelný v plánované době při uplatnění vhodné organizační formy a z dostupných materiálů. Je vhodné, aby docházelo k mezipředmětovým vztahům a rozvíjení představivosti, tvořivosti a technického myšlení žáků. Ne všechny pracovní náměty však vyhovují všem uvedeným požadavkům. Je na učiteli, aby zvolil takový, který vyhovuje co největšímu počtu z nich. Tato část diplomové práce je snahou o vytvoření metodických listů, které by mohly posloužit učitelům základní školy jako návod na výuku při cestě k rozvoji aktivity, samostatnosti a tvořivosti žáků při práci s drobným materiálem. Jak je uvedeno v úvodu, domníváme se, že opomíjeným a málo využívaným materiálem v praktických činnostech je drát. Proto všechny náměty tohoto materiálu využívají a kombinují jej i s jinými materiály. Máme vyzkoušeno, že žákům se práce s drátem velmi líbí, jsou jí schopni a po získání potřebných vědomostí a praktických dovedností umí získané zkušenosti aplikovat i u jiného výrobku. Opakovanou prací s daným materiálem si také upevňují pracovní návyky. Většina nápadů byla ověřena v praxi. Jako pozitivní zkušenost můžeme uvést fakt, že žáci vždy pracovali s nadšením. Až podivuhodné bylo, že i ti nejmladší si poměrně brzy věděli rady, pochopili jednotlivé pracovní operace a techniku práce s drátem. Starší žáci byli schopni zcela samostatně pracovat se svěřenými pracovními nástroji a pomůckami. Když jsme v jedné třídě pracovali s drátem opakovaně, stačilo pouze žáky vhodně motivovat, demonstrovat výrobek a ukázat základní pracovní operaci. Samostatně si byli schopni připravit pomůcky, užívat nástroje, drát již bez problémů tvarovali a upevňovali. Hovořili bychom zde o zcela samostatné, aktivní a tvořivé práci, jejímž výsledkem byla sbírka drátěných modelů brouků. Ukázka prací je přílohou projektu hmyz. Jako negativní zkušenost musíme uvést fakt, že při práci nám téměř chybělo vhodné vybavení nástroji. 28 HONZÍKOVÁ, J.: Teorie a praxe tvořivosti v pracovní výchově. Plzeň: Pedagogické centrum, s

62 6.1 Cíle a úkoly pracovních námětů Pracovní náměty jsou uspořádány podle náročnosti práce tak, aby odpovídaly duševním i tělesným schopnostem žáků té dané třídy. Podle našich zkušeností jsou finální výrobky pro děti lákavé a při zvolení vhodné aktivizační metody jsou žáci pro práci zapáleni. U každého pracovního námětu je uveden úkol, který žáci v hodině plní, potřebný materiál, pomůcky a postup práce. Nechybí ani uvedení učiva podle RVP a také očekávané výstupy, kterých bude při jeho práci dosahováno. Ke každému námětu jsme uvedli úvodní motivaci, organizaci hodiny a prvek tvořivosti. Práce na jednotlivých výrobcích postupně seznámí žáky s vlastnostmi daných materiálů a způsobem jejich technického zpracování. Osvojí si znalosti o možném používaném nářadí a pomůckách a současně se poučí o bezpečnosti při manipulaci s nimi. Žáci tak prostřednictvím jednotlivých pracovních postupů a při práci na zhotovení výrobku získávají nové poznatky, vědomosti, pracovní dovednosti a upevňují pracovní návyky při manipulace s různým technickým materiálem, pomůckami a nářadím. Použité vyučovací metody jsme realizovali ve vyučovacích jednotkách v běžné kmenové třídě při hromadném vyučování. Snažili jsme se volit takovou organizaci vyučování, aby žáci pracovali samostatně, aktivně a tvořivě. U některých výrobků bylo nutné práci věnovat dvě vyučovací jednotky. Hledali jsme takové finální výrobky, které by byly pro děti upotřebitelné a vzhledově estetické. Některé náměty se dají obměňovat, dotvářet či doplňovat jinými, dostupnějšími materiály. Záleží vždy na učiteli, na jeho fantazii, zkušenostech a vlastní tvořivosti. Učitel by měl vést při každé práci žáky k pečlivosti, zodpovědnosti, aby každý výrobek byl co nejdokonaleji vypracován. Je důležité, aby podpořil každý projev samostatnosti a tvůrčí fantazie. Proto je u každého výrobku dán prostor pro vylepšení, samostatnou kreativní práci a někdy i volbu materiálů. 6.2 Organizace vyučovací jednotky při výrobě samotných výrobků Vyučovací proces je tvořen společnou činností učitele a žáka. Učitel tento proces řídí (jde o komplexní výchovně vzdělávací činnost) a žáci si aktivně osvojují učivo, učí se. Kvalifikovaný odborník, učitel, přenáší učivo ve smyslu stanovených cílů, při respektování didaktických zásad a použitím různých vyučovacích metod i prostředků na žáky. Při 62

63 osvojování učiva žáky musí jít o aktivní tvůrčí činnost, která je řízena učitelem a umožňuje mimo nabývání vědomostí, dovedností a návyků také celkový rozvoj osobnosti. 29 Organizace vyučovací jednotky praktických činností se liší od organizace vyučování v jiných předmětech. Učitel na základě plněného vyučovacího cíle, obsahu učiva a charakteru poznatků, individuálních dispozic žáků atd., musí zvolit další organizaci vyučování, ale i pracovní metody a formy. Účelem vyučování je objasnit žákům přímo praktickou činností technické postupy, seznámit je teoreticky i prakticky s nástroji, materiály a technologiemi výroby a rozvíjet jejich motorické dovednosti společně se získáváním kladného vztahu k práci. Nejvíce využívanými metodami jsou vysvětlování, demonstrace a instruktáž. Při plánování musíme počítat ještě s několika dalšími specifiky tohoto vyučování. Jde o výuku náročnou na materiální přípravu, tzn. musíme si dobře připravit veškerý potřebný materiál k výrobě výrobku, ale také pomůcky a nástroje, které budeme k práci potřebovat. Důležité je také předem dobře promyslet pracovní postupy potřebné při zhotovení výrobků. Praktické činnosti jsou vyučováním, které má zvýšené nároky na zásady bezpečnosti a hygieny při vyučování. Žáky musíme neustále upozorňovat na možná rizika ohrožení jejich zdraví, či zdraví jejich spolužáků nevhodnou manipulací s materiály, pomůckami či nástroji, ale i jejich nevhodným chováním a neuposlechnutím pokynů učitele. Důsledně musíme dbát na udržování pořádku na pracovním místě a po ukončení práce na úklid místa, nářadí, materiálu i pomůcek. Při plánování také nelze přesně stanovit, zda žáci budou schopni stanovený výrobek dokončit v naplánovaném čase. Může nastat situace, že výrobek nedokončí celá třída nebo pouze jednotlivci. Tudíž musíme promyslet alternativu dokončení práce. Někdy časová náročnost jednoho výrobku vyžaduje více vyučovacích jednotek. Domníváme se, že někdy není na škodu vyměnit dvě vyučovací jednotky výtvarné výchovy za jednu praktických činností. Při sestavování jednotlivých pracovních námětů jsme využili schéma vyučovací jednotky popisované Škárou a Pospíšilem (1993). Cílem jednotlivých hodin bylo zhotovení uvedeného výrobku, předání nových vědomostí nebo upevnění dovedností a návyků pokud možno, při tvořivé, aktivní a samostatné práci. Uvedená organizace hodiny jistě není jediným možným řešením, ale dle našich zkušeností lze takto úspěšně stanovených cílů dosáhnout s velmi dobrým výsledkem. Nejprve je důležité žáky k práci připravit, zapálit aktivitu, vzbudit touhu po výrobku. Motivací pro žáky může být rozhovor o ročním období, hádanka, při využití 29 FRIEDMANN, Z.: Didaktika technické výchovy. Brno: Masarykova univerzita, s

64 mezipředmětových vztahů také zpěv nacvičené písničky, přednes básně, četba textu nebo právě probírané učivo v matematice či přírodovědě. Je na učiteli jakou metodu si zvolí. Následně můžeme zvolit metodu demonstrace výrobku. Tudíž se s žáky domluvíme, co budeme vyrábět a k čemu nám to bude sloužit. Postupně také využíváme slova, která jsou klíčová v pojmotvorném procesu tzn. technika, výroba, řemeslník, materiál, nářadí a stroje, dílna, továrna aj. Po přípravě materiálu, nástrojů a pomůcek může učitel zopakovat jednotlivé pracovní operace, upozorní na bezpečné používání nástrojů, zmíní se o materiálu. Při některých pracech je vhodné provést tzv. prvotní nácvik praktických činností. V našem případě bylo využito konkrétní manipulace s kouskem drátu. Žáci si vyzkoušeli jeho stáčení, různé zakroucení tvarování, navíjení, stříhání aj. Ještě nepracují na výrobku, ale získávají prvotní základní vědomosti a dovednosti a upevňují povědomí o materiálech, postupu a organizaci práce. U jednotlivých výrobků musí učitel zvolit, zda při řízení vyučovací jednotky bude využívat vyučovací metody frontální či samostatné práce. Frontální práce jsou výhodné a nezbytné u složitějších činností. Učitel postupně po jednotlivých krocích zadává či demonstruje pokyny, žáci společně s ním pracují, on je zároveň kontroluje. Nevýhodou je, že žák nepracuje samostatně, tudíž jej učitel nevychovává k samostatnosti. Z toho vyplývá, že ji musíme kombinovat se samostatnou prací. Žáci jsou po demonstraci výkladu o nové pracovní činnosti vyzváni k samostatné práci. Nesmíme opomenout ani opakované a neustálé zdůrazňování bezpečnosti a hygieny práce. Upozorníme na možná hrozící rizika při manipulaci s některými materiály, pomůckami nebo nástroji, stanovíme pravidla bezpečného zacházení s nimi, dodržování pořádku a úklid pracovního místa. Učitel poté kontroluje a individuálně upozorňuje na dílčí nedostatky. Další fází je výroba vlastního výrobku. Dále uvedené pracovní náměty jsou individuální práce, při nichž žák plní vlastní úkol a odpovídá v plném rozsahu za všechny dílčí operace a činnosti. Jinou organizační formou mohou být práce skupinové, kterých lze lépe využívat např. při projektovém vyučování nebo při práci na časově náročnějším výrobku či při potřebě vzájemné spolupráce. Co se týká hodnocení práce, měli bychom k němu přistupovat individuálně. Můžeme posuzovat pečlivost provedení výrobku, celkové estetické působení, ale i snahu žáka při dosahování výsledku, ovládání pracovních úkonů atd. Nezapomeneme ani na hodnocení pořádku na pracovním místě, úklidu a chování. Žáky je třeba pochvalou a pozitivním 64

65 hodnocením sebemenšího úspěchu motivovat k další práci nejen průběžně, ale i v závěru hodiny. 6.3 Mezipředmětová návaznost Poznatky, které žáci nabyli v jiných předmětech lze úspěšně využít v technické výchově a naopak. Český jazyk není jen výukou gramatiky, ale prostřednictvím něho dochází k rozvoji slovní zásoby. Praktické činnosti lze dobře využít právě při pojmotvorném procesu, rozvoji vyjadřování a kultury řeči formou popisování materiálů, jejich správných názvů, vlastností atd. Matematiku uplatníme při porovnávání a měření, počítání kusů potřebných částí, poznatky z geometrie pomohou při realizaci vlastních nákresů aj. Velmi významné je využívaní znalostí z prvouky a přírodovědy. Znalosti o povoláních rodičů, výsledcích lidské práce atd. využíváme ve spojitosti s prvoukou a naopak prvouka může tyto znalosti čerpat z technické výchovy. Můžeme navzájem využít např. znalostí z oblasti stromů, druhů dřevin a lesů, jejich využití a význam pro společnost, stejně tak jako technologie výroby papíru, železa, skla aj. Budou nám užitečné i vědomosti o stavbě těla živočichů, rostlin atd. Výuku vlastivědy můžeme zpestřit hledáním konkrétních výrobních závodů nebo oblastí specifických na zpracování některých materiálů (např. papírna Velké Losiny, výroba kanafasu na Chodsku atd). Výtvarná výchova nám pomůže při dotváření celkového vzhledu výrobku. Jistě by se našla ještě řada dalších vhodných příkladů. Prostřednictvím vycházek do přírody realizovaných v rámci výuky můžeme sbírat materiál pro výrobu. V praktických činnostech si žáci mohou sami vytvořit celou řadu výrobků, jež jim v ostatních předmětech poslouží jako didaktická pomůcka při vyučování např. dopravní značky, tzv. obrázková LOTA využívaná v matematice či českém jazyce, látkové míčky do tělesné výchovy, hudební nástroje atd. 65

66 6.4 Metodické listy Seznam dále uvedených metodických listů: 1. třída: Vajíčko velikonoční dekorace 1. třída: Červík hračka 2. třída: Rybičky mobil 2. třída: Motýl zápich do květináče 3. třída: Podzimníčci 3. třída: Kytka zápich do květináče 4. třída: Návštěvníci z jiné planety 4. třída: Motýl 5. třída: Kofoláci 5. třída: Sněhová vločka 66

67 VAJÍČKO velikonoční dekorace Třída: 1. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a svět práce Učivo: vlastnosti materiálu (drát, dřevo, korálky), jednoduché pracovní operace a postupy, lidové zvyky. Očekávaný výstup: vytváří jednoduchými postupy předměty z tradičních i netradičních materiálů, pracuje podle slovního návodu. Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí žáků: Kompetence k učení: Osvojuje si základní pracovní dovednosti, návyky a pracovní postupy. Má pozitivní vztah k učení, posoudí vlastní pokrok. Učí se používat vhodné nástroje a pomůcky při práci. Kompetence k řešení problémů: Promýšlí si pracovní postupy. Uplatňuje vlastní tvořivost a vlastní nápady. Nenechá se odradit případným nezdarem. Kompetence komunikativní: Vyjadřuje se tak, aby mu ostatní rozuměli. S ostatními lidmi komunikuje podle zásad slušného chování a jednání. Kompetence sociální a personální: Využívá konzultací s učitelem. Využívá zpětnou vazbu pro své další jednání. Učí se spolupracovat ve skupině a respektovat hodnotu práce a nápady druhých. 67

68 Kompetence občanské: Učí se zodpovědnosti za kvalitu výsledků své práce. Hodnotí na základě jasných kriterií svou činnost nebo výsledek. Orientuje se v našich kulturních tradicích. Kompetence pracovní: Používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená pravidla. Dodržuje pravidla bezpečnosti. Materiály a pomůcky: pozinkovaný nebo měděný drát Ø 0,6 mm, korálky k navlečení na drát, špejle, kleště s kulatými čelistmi kratšími. Úkol: rozvoj motoriky rukou, samostatnosti, navlékání, upevnění drátu k jinému předmětu, tvarování drátu. Tvořivý prvek: Děti si samy vybírají kombinaci korálků. Finální dotvarování konce drátu záleží pouze na jejich fantazii. Organizace hodiny: Motivace: Řízený rozhovor v kroužku na koberci na téma blížících se Velikonoc. Z jakých materiálů mohou být velikonoční vajíčka sloužící pro výzdobu? Demonstrace výrobku: ukázka vajíčka z drátku, které slouží jako zápich do nasetého obilí. Popíšeme materiály, ze kterých je vajíčko vyrobeno. Na krátkém kousku drátku ukážeme dětem jeho mechanické vlastnosti (pevnost, tvarovatelnost, stálost aj.). Z toho také vyvodíme bezpečnost při práci s ostrým drátkem. Následně si ukážeme mechanické vlastnosti špejle. Dá se zlomit a na to musíme dávat pozor, když budeme oba materiály spojovat. Ukážeme dětem postup zhotovení výrobku, při kterém popisujeme jednotlivé kroky. Vlastní práce dětí probíhá ve skupinkách po čtyřech u jedné lavice, každý žák však pracuje na svém výrobku. Zástupci skupin vyzvednou materiál pro celou skupinu. Stanovíme pravidla při práci: nechodit z místa, aby nedošlo k poranění sebe nebo někoho jiného, udržovat pořádek na svém místě, po ukončení práce zapíchnout vajíčko do svého květináče s obilím, úklid pracovního místa. Žáci samostatně pracují. Učitel obchází jednotlivé skupiny, kontroluje, povzbuzuje a hodnotí jejich práci. 68

69 Pracovní postup: 1. Připravíme si drát dlouhý 40 cm a na jednom konci uděláme očko (prvňáčkům je vhodné připravit požadovanou délku s již připraveným očkem). 2. Navlékneme asi 12 cm korálků (můžeme připravit proužek papíru odpovídající délky, podle kterého poměřují). 3. Volný konec drátu provlečeme očkem. 69

70 4. Namotáním upevníme na špejli. 5. Podle fantazie zbylý konec drátu dotvarujeme. 70

71 ČERVÍK hračka Třída: 1. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a svět práce Učivo: vlastnosti materiálu (papír a drát), funkce a využití pracovních pomůcek a nástrojů, pracovní operace a postupy. Očekávaný výstup: vytváří jednoduchými postupy předměty z tradičních i netradičních materiálů, pracuje podle slovního návodu. Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí žáků: Kompetence k učení: Osvojuje si základní pracovní dovednosti a návyky v různých pracovních oblastech. Učí se používat vhodné nástroje, nářadí a pomůcky při práci. Kompetence k řešení problémů: Uplatňuje vlastní tvořivost a vlastní nápady. Kompetence komunikativní: Rozšiřuje si slovní zásobu a používá správnou terminologii. Vyjadřuje se tak, aby mu ostatní rozuměli. S ostatními lidmi komunikuje podle zásad slušného chování a jednání. Kompetence sociální a personální: Poskytne ostatním pomoc, pokud ji potřebují. Využívá konzultací s učiteli. Kompetence občanské: Hodnotí na základě jasných kriterií svou činnost nebo výsledek. Kompetence pracovní: Používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení,dodržuje vymezená pravidla. 71

72 Materiály a pomůcky: pozinkovaný nebo měděný drát Ø 0,7 mm délky 1 m, barevné papíry, nůžky, lepidlo, tužka, fixy. Úkol: stříhání, skládání a lepení papíru, tvarování a ohýbání drátu, samostatné vytváření dle vlastní fantazie, kombinování materiálů. Tvořivý prvek: Tělo červíka si žáci vyrobí z barevného papíru dle vlastního výběru. Barevná dekorace těla bude také zcela samostatnou záležitostí. Organizace hodiny: Motivace: Žákům přečteme básničku: Bohatý červík od Jiřího Havla: Vychloubá se červíček na hromadě jablíček: Já jsem boháč! Mám se skvěle, krásně je mi na světě. Bydlím, prosím, od neděle sám ve ZLATÉ RENETĚ! Povíme si o básničce, vysvětlíme si co je ZLATÁ RENETA. Červíka si ukážeme. Není jen tak obyčejný, když budeme chtít a trochu mu pomůžeme bude se i pohybovat. Demonstrace výrobku: Žáci popíší materiál z nichž je červík vyroben. Učitel vyzdvihne jejich klady pro tento výrobek. Papír umožní krásnou barevnou dekoraci dle vlastní fantazie, je tvárný, dá se skládat a roztahovat. Pozor však dáme na jeho roztržení. Drát je pevnou kostrou, která papír drží. Spojení těchto materiálů nám umožní simulovat pohyb červíka natahováním a skládáním papíru po pevné konstrukci. Zdůrazníme bezpečnost při práci nejen s tímto ostrým materiálem, ale i s nůžkami. Žáci si připraví pracovní místo na lavici, potřebné pomůcky, rozdáme materiál pro práci. Při skládání, vystřihování tvaru těla a propichování papíru budeme využívat vyučovací metody frontální práce. Postupně po jednotlivých krocích budeme zadávat pokyny, můžeme pracovat společně s žáky a zároveň je kontrolovat. Tuto formu práce budeme kombinovat se samostatnou prací při dekoraci těla. Také práce s drátem bude probíhat podle pokynů učitele po jednotlivých pracovních operacích, sousedé v lavicích si mohou podle potřeby navzájem pomáhat. 72

73 Po ukončení práce uklidí pracovní plochu, žáci si navzájem předvedou své červíky na koberci. Učitel jejich práci i chování zhodnotí. Pracovní postup: 1. Asi 6 cm široký proužek barevného papíru ustřiženého z kratší strany formátu A4 poskládáme na harmoniku. Výška jednoho skladu je 2 3 cm. 2. Na poskládanou harmoniku nalepíme dekorativní prvky z barevného papíru. Mimo poslední článek hlavu. 73

74 3. Na poslední část harmoniky namalujeme po stranách oblouky, které jsou bočním obrysem hlavy. 4. Všechny díly vystřihneme společně. Harmoniku poskládáme a v horní části uděláme přes celé tělo dírky nůžkami s ostrou špičkou. 5. Fixou nakreslíme obličej na poslední nepolepený díl 74

75 6. Drát dlouhý asi 1 m ohneme na polovinu. Jednotlivé konce protahujeme od konce červíka přes celé tělo. 7. Konce drátů namotáme na tužku. Tím nám vznikne pružinka, která po ohnutí směrem nahoru tvoří tykadla červa. 75

76 RYBIČKY mobil Třída: 2. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a svět práce Učivo: vlastnosti materiálu (drát, slupovací barva na sklo), pracovní pomůcky a nástroje funkce a využití, jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce. Očekávaný výstup: vytváří jednoduchými postupy předměty z tradičních i netradičních materiálů, pracuje podle slovního návodu. Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí žáků: Kompetence k učení: Osvojuje si základní pracovní dovednosti a návyky v různých pracovních oblastech. Učí se používat vhodné nástroje a pomůcky při práci. Plánuje, organizuje a řídí vlastní učení. Kompetence k řešení problémů: Promýšlí si pracovní postupy. Uplatňuje vlastní tvořivost a vlastní nápady. Nenechá se odradit případným nezdarem. Kompetence komunikativní: Rozšiřuje si slovní zásobu a používá správnou terminologii. Naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse. Kompetence sociální a personální: Poskytne ostatním pomoc, pokud ji potřebují. Využívá konzultací s učitelem. Na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi přispívá k upevňování dobrých mezilidských vtahů. Kompetence občanské: Učí se zodpovědnosti za kvalitu svých i společných výsledků práce. Hodnotí na základě jasných kriterií svou činnost nebo výsledek. 76

77 Kompetence pracovní: Používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená pravidla, plní povinnosti a závazky. Přistupuje k výsledkům pracovní činnosti nejen z hlediska kvality, ale i funkčnosti a hospodárnosti. Materiály a pomůcky: poměděný nebo pozinkovaný drát Ø 0,7 mm, kleště s kulatými čelistmi kratšími, barvy na sklo (window color), igelitová fólie, tužka, nit. Úkol: zakroucení a tvarování drátu, kombinace s jiným materiálem, smysl pro preciznost a samostatnost, rozvoj tvořivosti. Tvořivý prvek: Žáci si dle vlastní fantazie vytvoří tvar a velikost těla a ocásku. Také barevné kombinace výplně těla závisí zcela na jejich volbě. Organizace hodiny: Motivace: Zahrajeme si didaktickou hru ANO NE. Žáci se musí ptát (učitele) tak, aby mohl odpovědět pouze ano nebo ne. Já si myslím zvíře, zkuste uhodnout jaké? Po uhodnutí zjistíme, kdo z dětí má doma akvárium s rybičkami - jak takové akvárium vypadá a co obnáší starost o tato zvířátka. Předvedeme dětem výrobek. Během hodiny si můžeme zazpívat písničku Rybička maličká. Zeptáme se dětí, zda ví z jakého materiálu je vyroben? Materiály si správně pojmenujeme. Zkusíme vymyslet, kde ještě viděli nějaké výrobky z těchto materiálů. Barvy na sklo se používají např. k dekoraci oken. Pracujeme s nimi na igelitové fólii, abychom vytvořený výrobek mohli dobře sloupnout. Při práci je nutné lahvičku držet kolmo k podložce a mírně stlačit. Barvu musíme nechat 24 hodin usychat. Z toho plyne, že práce na vytvoření rybiček zabere dvě vyučovací hodiny (druhá hodina bude následující týden). Drát nám vytvoří kostru a tudíž zaschlou barvu nemusíme lepit na okno, ale můžeme si pověsit jako mobil do pokojíčku nebo upevnit na špejli a vložit do sklenice, čímž si vyrobíme vlastní akvárium. Zdůrazníme bezpečnost při práci s ostrým drátem, dodržování pořádku na pracovním místě a jeho úklid po práci. Děti se rozdělí do skupin po čtyřech. Zástupci skupin vyzvednou materiál na výrobu. Postup zhotovení výrobku: Tentokrát necháme děti chvíli samostatně pracovat, aby si samy vyzkoušeli, zda podle ukázané předlohy přijdou na to, jak vyrobit tělo ryby. Na tácku uprostřed stolku mají nachystané potřebné délky drátu. Postupně obcházíme jednotlivé 77

78 skupiny, pochválíme děti za snahu, ukážeme postup zhotovení těla těm žákům, kteří na něj nepřišli sami. Také možné dotvoření ocásku a postup vybarvení rybiček. Následuje samostatná práce jednotlivců ve skupinách. Děti vytvoří 2 až 3 kusy rybek, které podle své fantazie vyplní barvami. Učitel obchází jednotlivé skupiny, radí a kontroluje práci dětí, průběžně je hodnotí. Hotové výrobky nosí dětí k doschnutí na parapet. Učitel průběžně hodnotí práci jednotlivých žáků. V následující vyučovací jednotce žáci, opět ve skupinkách, dokončují práci. Rozdají si rybičky. Ukážeme pracovní postup výroby hřbetní ploutve namotáním drátu na tužku, ale hlavně možné způsoby dalšího tvarování vytvořené spirály a způsob jejího připevnění k tělu. Pokud někteří žáci zpočátku potřebují, požádají o pomoc šikovnějšího spolužáka či učitele. Dokončené rybičky si žáci navléknou na nit a umístí na špejli. Učitel zhodnotí práce jednotlivých žáků, ti se ke své práci samostatně vyjádří a navzájem si prohlédnou své výrobky. Pracovní postup: 1. Na jednu rybičku potřebujeme asi 30 cm dlouhý drát. Překřížením konců drátu si zhotovíme očko požadované velikosti těla ryby. Pak konce drátu v překřížení 2x zatočíme, tím drát zafixujeme. 78

79 2. Z konců vytvarujeme dle fantazie tvar ocásku. 3. Tělo ryby položíme na fólii, vyplníme barvami na sklo. Vybarvenou rybku musíme nechat 24 hod. schnout. 4. Kousek drátu namotáme na tužku (vznikne pružinka). Můžeme ji vytvarovat zmáčknutím naplocho nebo nechat tak. 79

80 5. Po řádném zaschnutí barev umístíme oba konce pružinky na místo hřbetní ploutve tak, že ostrým koncem drátu propíchneme zaschlou barvu a scvakneme kleštěmi. 6. Rybičku zavěsíme na nit. 80

81 MOTÝL zápich do květináče Třída: 2. Vzdělávací oblast vzdělávacího oboru Člověk a svět práce Učivo: vlastnosti materiálu (drát, fólie nebo textilie), pracovní pomůcky a nástroje - funkce a využití, organizace práce, jednoduché pracovní operace a postupy. Očekávaný výstup: vytváří jednoduchými postupy předměty z tradičních i netradičních materiálů, pracuje podle slovního návodu. Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí žáků: Kompetence k učení: Osvojuje si základní pracovní dovednosti a návyky v různých pracovních oblastech. Samostatně pracují a experimentují. Kompetence k řešení problémů: Promýšlí si pracovní postupy. Uplatňuje vlastní tvořivost a vlastní nápady. Kompetence komunikativní: Vyjadřuje se tak, aby mu ostatní rozuměli. S ostatními lidmi komunikuje podle zásad slušného chování a jednání. Kompetence sociální a personální: Poskytne ostatním pomoc, pokud ji potřebují. Kompetence občanské: Projevují smysl pro tvořivost. Učí se zodpovědnosti za kvalitu své práce. Kompetence pracovní: Používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení. Dodržuje vymezená pravidla. Přistupuje k výsledkům činnosti z hlediska kvality, funkčnosti a hospodárnosti. 81

82 Materiály a pomůcky: pozinkovaný nebo měděný drát Ø 0,6 mm, korálky, špejle, fólie nebo vlákno Fiber Angelina (popř. barevný papír), proužek tvrdého papíru, nůžky, tužka, lepidlo Herkules, kleště s kulatými čelistmi kratšími. Úkol: ohýbání, spojování a tvarování drátu, navlékání, stříhání, rozvíjení vlastní fantazie. Tvořivý prvek: Žáci si podle vlastních představ navléknou barevnou kombinaci těla motýla a vytvarují tykadla. Zcela v jejich kompetenci bude zhotovení tvaru křídel a barevné zdobení pokud budou pracovat s barevným papírem. Organizace hodiny: Motivace: Nejprve žáci musí uhodnout hádanku: Na louce byl pestrý květ, chtěl jsem k němu přivonět. Jenomže ten květ, dal se náhle v let. Po uhodnutí ukážeme dětem zhotovený výrobek. Proč motýla přirovnávají k pestrému květu? Po krátké diskusi si v encyklopedii prohlédneme nejen barevné kombinace různých motýlů, ale i tvary jejich křídel. Vrátíme se k demonstrovanému výrobku a popíšeme žákům z čeho je vyroben. Fólie Fiber je zajímavá svými odlesky, stejně jako perleť motýlů. Dá se krásně stříhat a lepit. Tělo z drátků zdobí korálky. Tato konstrukce je dost pevná, aby unesla námi vyrobená křídla. Frontálně ukážeme dětem postup zhotovení motýla, který slovně popisujeme. Vzápětí vyzvaní žáci rozdají materiál, upozorníme na bezpečnost a hygienu práce. Na tabuli pomocí jednoduchých obrázků a hesel poznačíme postup, který dětem může pomoci při samostatné práci. Každý žák pracuje na svém místě. Učitel dále žákům pomáhá při nezdarech, hodnotí a motivuje je k práci. Po ukončení výrobku žáci uklidí svá pracovní místa a výrobek odnesou na parapet. Tam si mohou prohlédnout díla spolužáků a společně práce zhodnotit. 82

83 Pracovní postup: 1. Drát dlouhý asi 60 cm přehneme na polovinu. Od spoje namotáme na špejli asi 3 cm od konce směrem ven. 2. Na každý konec navlečeme stejnou délku korálků asi 4 cm. 3. Potom oba dráty překřížíme a 2x zakroutíme (můžeme na ně navléknout jeden větší korálek jako hlavu). Konce vytvarujeme jako tykadla. 83

84 4. Proužek papíru přehneme na polovinu. Směrem ke spoji (aby se papír nerozpadl) nakreslíme dle vlastní fantazie tvar křídla. Vystřihneme. Tuto vlastní šablonu přiložíme na textilii a vystřihneme z ní křídla - opět můžeme dvojitě. Ta nalepíme lepidlem Herkules na tělo motýla. Poznámka: místo korálků lze navlékat dutá stébla, rozstříhaná brčka aj. 84

85 PODZIMNÍČCI Třída: 3. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a svět práce Učivo: vlastnosti materiálu (přírodniny, drát), funkce a využití pracovních pomůcek a nástrojů, jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce. Očekávaný výstup: vytváří jednoduchými postupy předměty z tradičních i netradičních materiálů, pracuje podle slovního návodu. Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí žáků: Kompetence k učení: Osvojuje si základní pracovní dovednosti a návyky v různých pracovních oblastech. Učí používat vhodné nástroje, nářadí a pomůcky při práci. Učí se samostatně i ve skupině. Plánuje, organizuje a řídí vlastní učení. Kompetence k řešení problémů: Navrhuje možnosti řešení problému, zvolí podle svého názoru nejefektivnější způsob, svoji volbu obhájí. Nenechá se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému. Kompetence komunikativní: Prezentuje svoji práci. Vyjadřuje se tak, aby mu ostatní rozuměli. S ostatními lidmi komunikuje podle zásad slušného chování a jednání. Kompetence sociální a personální: Učí se spolupracovat ve skupině a respektovat hodnotu práce a nápady druhých. Poskytne ostatním pomoc, pokud ji potřebují. Kompetence občanské: Je kreativní. Hodnotí na základě jasných kriterií svou činnost nebo výsledek. Kompetence pracovní: Používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení,dodržuje vymezená pravidla. Přichází s novými neotřelými nápady a je schopen je realizovat. 85

86 Materiály a pomůcky: přírodniny, drát Ø 0,8 mm, kleště s kulatými čelistmi kratšími, nůžky. Úkol: sbírání přírodnin, sestavování, stříhání drátu, spojování, rozvíjení fantazie, tvořivost, porovnávání vlastností materiálů. Tvořivý prvek: Celá pracovní činnost žáků závisí na jejich představivosti a fantazii. Organizace hodiny: K motivaci využijeme mezipředmětových vztahů. V hodině čtení s žáky přečteme z knihy Leny Freyové: Pohádky na dlani příběh Ať už je tu klid. Jde v něm o příběh oříška spadlého ze stromu, se kterým rozpráví podzimní květiny a plody. Toho využijeme k motivaci pro vytvoření podzimníčků, kteří by mohli v příběhu také vystupovat. V hodině prvouky se můžeme vydat do přírody kolem školy a nasbírat nějaké vhodné přírodniny k práci. Další přírodní materiál mohou děti nasbírat samostatně a přinést do školy. V hodině praktických činností si prohlédneme nasbíraný materiál, který je umístěn na spojených lavicích. Takto vytvoříme 2 3 stanoviště podle počtu žáků. Žáci sedí kolem lavic, aby materiál byl dostupný všem. Ukážeme jim možné způsoby spojování přírodnin drátkem (propíchnutím a navléknutím, omotáním atd). Použitý drát musíme ukončit očkem, které slouží k fixaci materiálu. Opět nesmíme opomenout poučit žáky o bezpečnosti při práci s drátkem, ale také při propichování některých tvrdších plodů. Žáci si samostatně vyberou materiál, kombinují jej tak, aby vyhovoval jejich představám, a dle fantazie samostatně tvoří. Učitel je pomocníkem při propichování tvrdších plodů, radí a hodnotí práce dětí. Hotové výrobky umístí na parapet a uklidí pracoviště. Žáci si jednotlivé podzimníčky představí a prohlédnou. 86

87 Pracovní postup: 1. Nejdříve si na lavici rozmístíme různé nasbírané přírodniny. 2. Žákům ukážeme způsob stříhání drátu a ohýbání konců tak, aby nám vzniklo očko, ze kterého se navlečený materiál nevyvleče. Možné je také spojovaný materiál drátem obtočit. 3. Dále dle vlastní fantazie tvoříme figurky, zvířátka aj. 87

88 KYTKA zápich do květináče Třída: 3. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a svět práce Učivo: vlastnosti materiálu (drát, korálky, dřevo), funkce a využití pracovních pomůcek a nástrojů, jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce. Očekávaný výstup: vytváří jednoduchými postupy předměty z tradičních i netradičních materiálů, pracuje podle slovního návodu. Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí žáků: Kompetence k učení: Učí se používat vhodné nástroje, nářadí a pomůcky při práci. Kompetence k řešení problémů: Promýšlí si pracovní postupy. Uplatňuje vlastní tvořivost a vlastní nápady. Kompetence komunikativní: Rozšiřuje si slovní zásobu a používá správnou terminologii. S ostatními lidmi komunikuje podle zásad slušného chování a jednání. Kompetence sociální a personální: Využívá konzultací s učiteli. Na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi přispívá k upevňování dobrých mezilidských vtahů. Kompetence občanské: Hodnotí na základě jasných kriterií svou činnost nebo výsledek. Kompetence pracovní: Používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená pravidla, plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změněné nebo nové pracovní podmínky. Materiály a pomůcky: poměděný nebo pozinkovaný drát Ø 0,7 mm, korálky, špejle, kleště s kulatými čelistmi kratšími. 88

89 Úkol: tvarování a spojování drátu, navlékání, samostatnost, přesnost, rozvoj motoriky rukou. Tvořivý prvek: Velikost, počet a tvar okvětních lístků žáci tvoří podle vlastní představy. Volí si i barevnou kombinaci korálků. Dotvarování konce drátu po připevnění na špejli je také zcela na jejich fantazii. Organizace hodiny: Motivace: Jaký dárek by mohl mamince udělat radost k Svátku matek? Očekává se, že žáci budou reagovat různými nápady. Pedagog jako dárek navrhne vyrobení kytičky, která mamince může zdobit květináč po celý rok. Následuje demonstrace výrobku a popis potřebného materiálu. Frontálně žákům ukážeme pracovní postup, který slovně komentujeme a zdůvodňujeme, např. při upevňování jednotlivých okvětních lístků musí žáci obtočit drát středem dvakrát, jinak by se po kruhu vozil, také je dobré poměřovat délku navléknutých korálků. Zejména zdůrazníme, k čemu slouží kleště s kulatými čelistmi, ukážeme stříhání drátu a způsob tvoření oček. Žáci dále pracují samostatně na svém místě, upozorníme je na dodržování bezpečnosti při práci s ostrým drátem, kleštěmi, dodržování pořádku na svém místě a jeho úklid po ukončení práce. Hotové výrobky si žáci vzájemně prohlédnou a poté odnáší ihned domů, aby je předali maminkám. Učitel průběžně pomáhá žákům, kteří jeho pomoc potřebují, hodnotí nejen práci a kázeň, ale i závěrečný úklid a konečné provedení výrobku. 89

90 Pracovní postup: 1. Na jednom konci drátu dlouhého 30 cm uděláme pomocí kleští očko. Tím provlékneme druhý konec drátu a utáhneme do požadované velikosti vnitřního kroužku květu. 2. Zbylý konec upevníme namotáním na špejli. Můžeme jím vytvarovat lístky či jiné ozdobné prvky. 90

91 3. Pro vytvoření okvětních lístků si ustřihneme další drát, jehož konec (asi 1cm) namotáním připevníme na vzniklý kruh. 4. Na drát navlékáme korálky podle potřebné délky. Okvětní lístek vytvoříme protažením konce drátu dovnitř kruhu a ven. Toto uděláme ještě jednou a drát utáhneme. 5. Stejně postupujeme podle počtu okvětních lístků. Přebytečný konec drátu zatočíme kolem středu kruhu nebo špejle a ustřihneme. Okvětní lístky můžeme vytvarovat. Poznámka: I vnitřní kruh a lístky mohou být s navlečenými korálky. 91

92 NÁVŠTĚVNÍCI Z JINÉ PLANETY Třída: 4. Vzdělávací obsah vzdělávací oblasti Člověk a svět práce Učivo: vlastnosti materiálu (korek, drát, fólie), funkce a využití pracovních nástrojů a pomůcek, jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce. Očekávaný výstup: vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy na základě své představivosti výrobek z daného materiálu, vzhledem k použitému materiálu volí vhodné pracovní pomůcky a nástroje, udržuje pořádek na pracovním místě a dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce. Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí žáků: Kompetence k učení: Plánuje, organizuje a řídí vlastní učení. Kompetence k řešení problémů: Promýšlí si pracovní postupy. Uplatňuje vlastní tvořivost a vlastní nápady. Kompetence komunikativní: S ostatními lidmi komunikuje podle zásad slušného chování a jednání. Kompetence sociální a personální: Vytváří si pozitivní představu o sobě samém, která podporuje jeho sebedůvěru a samostatný rozvoj. Kompetence občanské: Hodnotí na základě jasných kriterií svou činnost nebo výsledek. Je kreativní. Kompetence pracovní: Používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená pravidla. Přichází s novými neotřelými nápady a je schopen je realizovat. Materiály a pomůcky: korkové zátky, hliníkové obaly od čajových svíček, alobal, různé dráty, připínáčky, samolepící oči, nůžky, kleště s kulatými čelistmi kratšími. 92

93 Úkol: rozvíjení tvořivosti a vlastní fantazie, smysl pro preciznost, samostatné myšlení, stříhání, ohýbání, spojování. Tvořivý prvek: Žáci si volí materiál (alobal, dráty nebo hliníkové obaly čajových svíček) pro dokončení základního těla. Tvar končetin, antén atd. a místo jejich upevnění záleží zcela na nich. Organizace hodiny: Motivace: V přírodovědě se učíme o vesmíru, planetách a kosmických objevech. Zahrajeme si na vesmírné objevitele, zavřeme oči, posaďte se do raketoplánu, pořádně se opřete a já odpočítáním odstartuji náš letoun. Už letíme, opustili jsme atmosféru, již nás míjí vesmírná tělesa, v dálce vidíme některé planety, jejich měsíce, hvězdy. Ale co to? Někdo na nás v dálce bliká a zve nás na přistání. Jsou to mimozemšťané. Vypadají mírumilovně, však si je dobře prohlédněte. Ale my nemáme tolik času, zamáváme jim a letíme zpátky. Každý jste viděli nějakého mimozemšťana, zkusíme ho teď vyrobit, protože jsme si nevzali fotoaparát. Dnes vám svůj výrobek neukážu, ale protože jsou na planetě, kterou jsme viděli velké teploty, oblek musíme vyrobit z nehořlavého materiálu. Jaký materiál bychom mohli vybrat? Já jsem zvolila materiál kovový, který tyto vlastnosti splňuje. Názorně ukážeme všem žákům pracovní postup vyrobení základního těla obalením korkové zátky, na který upevníme obaly z čajové svíčky. Korek je měkký a umožní nám případné zapíchnutí ostrých a pevných drátů (končetin). Dále bereme jednotlivé kovové výrobky a ukazujeme způsoby jejich zpracování k daným účelům. Drát můžeme různě ohýbat pomocí kleští, o pevnou pomůcku či jen tak v rukou, alobalovou fólii skládat, aby byla pevnější, stříhat či kroutit, rozstříhat můžeme i hliníkový kelímek. Žáci se rozdělí do pracovních skupin, aby pro ně byl veškerý materiál dostupný uprostřed spojených stolků, ale pracují samostatně na svém výrobku. Učitel průběžně individuálně hodnotí žáky, jejich kreativitu a samostatnou práci. Po ukončení práce skupiny uklidí pracovní místo a používané nářadí, nástroje a materiál. Ufony umístí na parapet, aby si je mohli prohlédnout i spolužáci a inspirovat se jinými nápady. 93

94 Pracovní postup: 1. Korkovou zátku (či dvě) obalíme potřebným proužkem alobalu. 2. Připínáčkem připevníme hlavu a nohy z hliníkového kelímku od čajové svíčky. Ty můžeme dle fantazie upravit rozstřižením a ohnutím. 3. K vytvoření rukou, antén, plášťů atd. použijeme dráty, alobal či hliníkový plíšek, které tvarujeme dle potřeby. 4. Podle fantazie připevníme potřebný počet očí. 94

95 MOTÝL Třída: 4. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a svět práce Učivo: vlastnosti materiálu (samotvrdnoucí hmota, drát, korálky), funkce a využití pracovních nástrojů a pomůcek, jednoduché pracovní operace postupy, organizace práce. Očekávaný výstup: vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy na základě své představivosti výrobek z daného materiálu, vzhledem k použitému materiálu volí vhodné pracovní pomůcky a nástroje, udržuje pořádek na pracovním místě a dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce. Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí žáků: Kompetence k učení: Osvojuje si základní pracovní dovednosti a návyky v různých pracovních oblastech. Učí se používat vhodné nástroje, nářadí a pomůcky při práci. Kompetence k řešení problémů: Promýšlí si pracovní postupy. Uplatňuje vlastní tvořivost a vlastní nápady. Kompetence komunikativní: Rozšiřuje si slovní zásobu a používá správnou terminologii. S ostatními lidmi komunikuje podle zásad slušného chování a jednání. Kompetence sociální a personální: Poskytne ostatním pomoc, pokud ji potřebují. Využívá konzultací s učiteli. Kompetence občanské: Učí se zodpovědnosti za kvalitu svých i společných výsledků práce. Kompetence pracovní: Dodržuje pravidla bezpečnosti. Využívá znalosti a zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích oblastech. 95

96 Materiály a pomůcky: samotvrdnoucí hmota, pečící papír, špejle, měděný drát Ø 0,8 mm a Ø 0,6 mm, korálky, kleště s kulatými čelistmi kratšími, předměty se zajímavou povrchovou úpravou - kůra, kukuřice, struhadlo atd. Úkol: smysl pro preciznost, rozvoj představivosti a tvořivosti, zpracování modelovací hmoty, stříhání a tvarování drátu, spojování a vyplétání drátem, doplňování jinými materiály. Tvořivý prvek: Žáci ze samotvrdnoucí hmoty musí vyválet a vytvarovat tělo motýla, které bude odpovídat jejich představám, ale které bude zároveň dostatečně pevné, aby se nezlomilo při manipulaci s drátem. Tvar i výzdoba motýlích křídel jsou zcela záležitostí vlastní tvořivosti žáků. Organizace hodiny: Motivace: Žáci pomocí hry ANO NE mají uhodnout, jakého živočich schovávám v krabici na stole. Musí se klást takové otázky, aby bylo možno odpovědět pouze ano nebo ne. Po uhodnutí demonstruji žákům vyrobeného motýla. Společně si popíšeme použité materiály. Při jejich kombinování musíme dát pozor na (po zaschnutí) pevnou hmotu, která je však křehká při pádu či působení nějaké síly (např. tlaku). Drát je pevný, tenký, což nám umožní protáhnou jej dírkami v těle a dá se dobře tvarovat. Protože samotvrdnoucí hmota vyžaduje celodenní vysychání, musíme práci naplánovat na dvě vyučovací jednotky. V první vyrobíme tělo motýla, které ozdobíme zajímavou povrchovou strukturou, ve druhé zhotovíme drátěnou kostru a její výplet. Všem žákům hromadně ukážeme pracovní postup vytvoření těla, který slovně komentujeme. Nejdříve je důležité prohnětení hmoty, aby v ní nezůstaly bubliny, které by po vyschnutí vytvořily dutou kapsu a tak by hmota byla o mnoho křehčí. Tělo i hlavu vytvoříme vyválením a stlačením jednoho kusu hlíny. Napojení by totiž nemuselo být natolik pevné, aby při manipulaci s drátem hlavička neodpadla od těla. Hmota je velmi poddajná, umožní nám na sebe otisknout nebo vyrýt zajímavé struktury. Dírky děláme až na konec, protože by při otiskování povrchové struktury došlo k jejich zalepení. Řádně je začistíme pomocí prstů. Pracujeme na pečícím papíře, který nám nepohlcuje vlhkost hmoty a ta tudíž při práci nepraská. Zdůrazníme bezpečnost při práci, ale také dodržování hygieny. Během práce nedáváme ruce k ústům a očím, protože na nich ulpívá hmota. 96

97 Žáci si vyzvednou pracovní materiál (potřebné množství hmoty krájí učitel), pomůcky a pečící papír. Samostatně pracují na svém místě. Učitel musí kontrolovat velikost těla a tím i jeho průměr. Hotové výrobky žáci ponechají na papíře, který podepíší a odnesou k uschnutí na parapet. Následuje úklid pracovního místa a důkladné umytí rukou. Další vyučovací jednotka v následujícím týdnu: Pokračujeme v práci z minulé hodiny. Rozdáme těla motýlů. Hmota je již řádně vyschlá. Zdůrazníme klady zvoleného materiálu na křídla. Drát je pevný, dobře se bude protahovat tělem z modelovací hmoty, umožní nám vytvořit různé tvary křídel a jeho pevnost nám umožní na vyrobenou kostru navlékat ozdoby. Zopakujeme způsob stříhání drátu pomocí kleští a bezpečnost při manipulaci s kleštěmi a drátem. Žáci budou pracovat samostatně, ale organizace bude ve skupinkách po čtyřech. Hromadně jim předvedeme nejdříve způsob vytvoření tykadel a jejich dotvarování. Upozorníme je na opatrnou manipulaci s vytvrzeným tělem při tvoření křídel a dodržování pravidel bezpečnosti při práci. Aby byl postup výroby křídel jasný všem, tak ho učitel ukáže jednotlivým skupinám během práce žáků na tykadlech. Také jim ukáže možnost jejich vyzdobení vypletením drátu vodorovně, svisle či křížem s využitím různých ozdobných prvků. Vypletení by mělo být shodné na levé a pravé polovině těla. Žáci samostatně tvoří a neostýchají se využít konzultace či pomoci učitele. Hotové výrobky žáci odnesou na parapet a uklidí pracovní místo. Jednotliví žáci si mohou po ukončení činnosti prohlédnout výrobky spolužáků a každý ohodnotit ten, který se mu zdá být nejkrásnější. 97

98 Pracovní postup: 1. Ze samotvrdnoucí hmoty rukama vyválíme na pečícím papíře váleček. Ten tvoří tělo motýla. Z něho stlačením jednoho konce vytvarujeme hlavu. Na povrch hmoty můžeme vytisknout či vyrýt špejlí zajímavou strukturu. 2. Špejlí uděláme dírky skrz hlavu pro tykadla a tělem dírky nahoře, dvě co nejtěsněji vedle sebe uprostřed a dole. Vymodelované tělo musí min. 24 hod. schnout. 98

99 3. Po zaschnutí protahujeme dírkami potřebné délky drátu Ø 0,8 mm. Tykadla (asi 13 cm) protáhneme dírkami v hlavě a vytvarujeme. 4. Horní a spodní pár křídel tvarujeme zvlášť. Nejdříve protáhneme celý drát (asi 30cm) vrchní dírkou tak, aby oba konce byly stejně dlouhé. 5. Vytvarujeme nejdříve levou (či pravou) polovinu křídel, pak druhou. Konce drátů zasuneme do spodnější dírky. 99

100 6. Stejně postupujeme s druhým párem křídel. 7. Konec tenčího drátu asi 1 cm připevníme omotáním ke kostře křídla. 8. Vyplétáním drátu svisle, vodorovně či křížem křídlo ozdobíme. Jako dekoraci můžeme navlékat korálky nebo připevnit různě stočené prvky z drátu. 100

101 KOFOLÁCI Třída: 5. Vzdělávací oblast vzdělávacího oboru Člověk a svět práce Učivo: vlastnosti materiálu (drát, vlna), využití pracovních nástrojů a pomůcek, jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce. Očekávaný výstup: vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy na základě své představivosti výrobek z daného materiálu, vzhledem k použitému materiálu volí vhodné pracovní pomůcky a nástroje, udržuje pořádek na pracovním místě a dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce. Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí žáků: Kompetence k učení: Osvojuje si základní pracovní dovednosti a návyky v různých pracovních oblastech. Učí se používat vhodné nástroje, nářadí a pomůcky při práci. Kompetence k řešení problémů: Promýšlí si pracovní postupy. Uplatňuje vlastní tvořivost a vlastní nápady. Kompetence komunikativní: Rozumí různým typům textů, obrazových materiálů, informačním a komunikačním prostředkům, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je využívá ke svému rozvoji Kompetence sociální a personální: Využívá zpětnou vazbu pro své další jednání. Kompetence občanské: Hodnotí na základě jasných kriterií svou činnost nebo výsledek. Kompetence pracovní: Využívá znalosti a zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích oblastech. Používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená pravidla. 101

102 Materiály a pomůcky: vatová kulička, drát Ø 0,7 mm, dřevěný skládací metr, kleště s kulatými čelistmi kratšími, vlna, nalepovací oči. Úkol: ohýbání, tvarování a kroucení drátu, tvořivost, rozvíjení vlastní fantazie a samostatnosti, smysl pro preciznost. Tvořivý prvek: Žáci samostatně volí velikost těla panáčka podle vlastních představ a cítění jednotlivých proporcí. Barevná kombinace vlny potřebné na oblečení panáčka závisí také na jejich tvořivosti. Organizace hodiny: Motivace: Tento nápad vznikl ze samotného návrhu žáků. Po shlédnutí televizní reklamy vyslovili nápad si tohoto panáčka vyrobit. Splnění tohoto přání jim bylo umožněno. Demonstrace výrobku: žákům jsem ukázala opravdového panáčka, který sloužil jako reklamní předmět. Společně jsme si popsali materiál, ze kterého byl vyroben. Žákům ukážeme pracovní postup, který také pomocí dataprojektoru následně promítneme na tabuli. Opět zdůrazníme pravidla bezpečného chování při práci. Vzhledem k manipulaci s dost dlouhým drátem je nutné sledovat konce, aby nedošlo k poranění očí. Kvůli dostupnosti materiálu a nářadí se žáci rozdělí do skupin, kde však pracují samostatně každý na svém výrobku. Při provádění jednotlivých pracovních operací jim pomáhá slovní a obrazový pracovní postup promítaný dataprojektorem. V případě potřeby si mohou vzájemně pomoci. Učitel reaguje na potřebné dotazy a žádosti o radu či pomoc. Průběžně hodnotí práci žáků. Hotové výrobky si žáci vzájemně prohlédnou a společně zhodnotíme, jak se jim práce a konečné výrobky podařily. 102

103 Pracovní postup: 1. Dva dráty 40 cm přehneme na poloviny. Přehnuté konce pomocí kleští secvakneme blíže k sobě a zakroutíme, aby nám vznikl dostatečný krk pro zapíchnutí do vatové kuličky asi 2 cm. 2. Ze dvou drátů vytvoříme ohnutím ruku - asi 2 cm dlouhou. Stejně postupujeme i pro vytvoření druhé ruky. 103

104 3. Následně zkroucením všech drátů vytvoříme trup. 4. Podobně jako ruce vytvoříme nohy. 5. Vatovou kuličku napíchneme na vytvořené tělo. 6. Celé tělo omotáme vlnou podle vlastního uvážení 104

105 SNĚHOVÁ VLOČKA Třída: 5. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a svět práce Učivo: vlastnosti materiálu (drát), funkce a využití pracovních nástrojů a pomůcek, jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce. Očekávaný výstup: vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy na základě své představivosti výrobek z daného materiálu, vzhledem k použitému materiálu volí vhodné pracovní pomůcky a nástroje, udržuje pořádek na pracovním místě a dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce. Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí žáků: Kompetence k učení: Osvojuje si základní pracovní dovednosti a návyky. Učí se používat vhodné nástroje, nářadí a pomůcky při práci. Kompetence k řešení problémů: Promyslí a naplánuje způsob řešení problémů a využívá k tomu vlastního úsudku a zkušeností. Nenechá se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému. Kompetence komunikativní: S ostatními lidmi komunikuje podle zásad slušného chování a jednání. Kompetence sociální a personální: Na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi přispívá k upevňování dobrých mezilidských vtahů. Kompetence občanské: Je kreativní. Kompetence pracovní: Zodpovědně přistupuje k výsledkům pracovní činnosti i z hlediska ochrany svého zdraví a zdraví druhých. 105

106 Materiály a pomůcky: pozinkovaný drát Ø 0,7 mm, tužka, hrnek (nebo jiný kulatý předmět, který slouží jako pomůcka pro stočení a utažení drátu), dřevěný skládací metr, kleště s kulatými čelistmi kratšími. Úkol: ohýbání, tvarování a spojování drátů, rozvoj samostatnosti a vlastní fantazie. Tvořivý prvek: Celé řešení je záležitostí tvůrčích kvalit a schopností každého jedince. Organizace hodiny: Motivace: Je zima, venku padá sníh. Věděli jste, že každá sněhová vločka je jiná. Kdybychom je pozorovali pod mikroskopem, nikdy bychom nenašli dvě úplně shodné. Všichni jste jistě ve škole někdy sněhovou vločku vyráběli nebo malovali. Já mám však materiál, který je na dotek chladný jako vločka, krásně se třpytí jako sníh, ale v teple třídy neroztaje. Uhodnete, který to je? Mám tady vyrobenou vlastní vločku, kterou jsem si podle své fantazie ozdobila - demonstrace výrobku. Žáci dostanou do dvojic drát, pracují však každý samostatně. Připomeneme způsob stříhání drátu pomocí kleští a žáci si ho samostatně ustřihnou. Poučíme je o bezpečném chování při práci a formou frontální práce si společně vytvoříme základní kruh a zafixujeme zbylé konce. Učitel ukáže možnosti dalšího tvarování drátu pomocí různých pomůcek - obtočením kolem kulatého dřívka nebo ohnutím o hranatý předmět či pomocí čelistí kleští a jeho upevnění na kruhovou kostru vločky. Dále již žáci samostatně tvoří a zkouší tvarovat jednotlivé ozdobné prvky, jejichž konce upevňují ke kružnici. Učitel je opět pomocníkem a rádcem, průběžně děti motivuje k další práci. Hotové výrobky žáci pověsí na nástěnku na špendlík. Tam si je mohou vzájemně prohlédnout a inspirovat se jinými vytvořenými ozdobami vločky. 106

107 Pracovní postup: 1. Asi 80 cm drátu stočíme kolem horní části hrnku, konce překřížíme, utáhneme těsně k hrnku a 2x zakroutíme. 2. Volné konce obtočíme kolem vytvořeného kruhu pro jeho zpevnění - každý konec zvlášť na jinou stranu. (Můžeme je již tvarovat). 107

108 3. Vločku ozdobíme připevněním různě ohýbaných kusů drátu, které si vytvoříme dle vlastní představy. Např. pružinkou vytvořenou namotáním na tužku, tu můžeme různě roztáhnout nebo zmáčknout a natvarovat roztažením oček, ohnutím drátu o desku stolu, pomocí kleští, kolem prstů, smotáním do spirály aj. 108

109 7 VÝUKOVÉ PROJEKTY 7.1 Projekt hmyz Ke zpracování projektu na toto téma mě přivedla zkušenost získaná při výuce v praktických činnostech. S žáky pátého ročníku jsem vyráběla z drátků brouky. S tímto materiálem jsem v této třídě již pracovala a žáci s ním měli zkušenost. Po úvodní motivaci, popsané dále v projektu, jsem žáky seznámila s postupem práce. Ukázala jsem jim pouze základní pracovní operaci a další možnost jejího dotváření. Poté žáci zcela samostatně pracovali podle své tvůrčí fantazie. Bylo až neuvěřitelné, jak se jim práce líbila, bavila je a jakých výsledků dosáhli (viz příloha projektu č. 1). Některé žáky zaujal název horních párů křídel (krovek), který pro ně byl neznámý, a toto mě inspirovalo k hlubšímu prozkoumání této oblasti ze světa zvířat. TEORETICKÝ POPIS PROJEKTU Název projektu: Hmyz Ročník: 5. Druh projektu: - podle účelu: problémový, konstruktivní, - podle navrhovatele: uměle připravený - podle místa konání: školní i domácí - podle počtu žáků: kolektivní (třídní) - podle časové dotace: krátkodobý - podle velikosti: malý Význam projektu: - seznámení dětí s nejpočetnější skupinou bezobratlých živočichů, - získání povědomí o třídění živočichů, - vést děti k lásce a ohleduplnosti k přírodě, - spolupráce ve skupině, - vnímání problémových situací, - posilování manuální zručnosti, jemné a hrubé motoriky. 109

110 Produkt projektu: - výrobky brouků z drátu, - výtvarné práce motýli, - nástěnné obrazy (myšlenkové mapy) s přehledem základních údajů jednotlivých skupin hmyzu. Způsob prezentace produktu: - nástěnky s výrobky dětí ve třídě i na chodbě školy, - fotografie, - prezentace projektu na internetových stránkách školy, - příspěvky dětí a fotografie projektu ve školním časopise. Cíle projektu s ohledem na rozvoj klíčových kompetencí žáka: Kompetence k učení: žáci mají zájem na vzdělávání a sebevzdělávání, vyhledávají, třídí a zpracovávají informace. Plánují vlastní činnosti a volí vhodné postupy. Získané vědomosti a dovednosti dokáží uplatnit v dalších činnostech. Kompetence k řešení problémů: žáci vnímají problémy a snaží se nacházet řešení. Nenechají se odradit neúspěchem a mají zájem na dokončení úkolu. Kompetence komunikativní: žáci vyjadřují bez ostychu své myšlenky a názory. Zapojují se do diskuse, naslouchají druhým, obhajují svůj názor. Rozumí různým typům textů, obrázků a jiných informačních a komunikačních prostředků. Dosud nabyté vědomosti a dovednosti využívají ke kvalitní spolupráci s ostatními žáky. Kompetence sociální a personální: žáci spolupracují ve skupině a pozitivně ovlivňují pracovní výkony ve skupině. Podílí se na vytváření pozitivní atmosféry. Umí poskytnout pomoc nebo si o ni sami říci. Kompetence občanské: podle svých schopností jsou žáci schopni vcítit se do situací ostatních lidí. Chápou základní principy, na nichž spočívají společenské normy. Jsou si vědomi svých práv a povinností ve škole i mimo školu. Podle svých možností poskytnou účinnou pomoc, chovají se zodpovědně. Kompetence pracovní: žáci se snaží co nejlépe splnit zadané úkoly. Navrhují různé možnosti řešení pracovní činnosti. Dbají na ochranu svého zdraví a zdraví ostatních, bezpečně používají svěřené pomůcky. 110

111 Předpokládané činnosti - motivace vzbuzení zájmu žáků o danou problematiku - brainstorming vlastní plánování projektu, co bude naším cílem - shromažďování a třídění materiálu potřebného k realizaci cílů - závěrečný souhrn znalostí o daném tématu - práce na tvorbě nástěnných obrazů - práce výtvarné, technické a hudební - kompletace a instalace výstavky Předpokládané výukové metody - slovní metody - monologické (popis, vyprávění, vysvětlování) - dialogické (rozhovor, diskuse) - práce s textem (vyhledávání informací v encyklopediích a na internetových stránkách, čtení s poslechem a s porozuměním) - písemné práce (tvorba vlastního textu, tvorba plakátů, myšlenkové mapování) - praktické metody (grafické, výtvarné, pracovní a pohybové činnosti) - metody názorně demonstrační (pozorování, předvádění základních pracovních postupů, práce s interaktivní tabulí) - metody samostatné práce - projektové vyučování Mezipředmětové vztahy: český jazyk: - jazyková výchova úhledná úprava psacího i tiskacího písma, mluvnická správnost - literární výchova plynulé čtení a čtení s porozuměním, práce s textem, vyhledávání informací a textů - komunikace a sloh naslouchání a porozumění, souvislé vyjadřování, popis přírodověda: - prezentace bezobratlí živočichové - vyhledávání a třídění základních informací (jednoduchá stavba těla, vývojová stádia, nejznámější zástupci vybraných skupin, ohrožení živočichové) praktické činnosti: - práce s drátkem a korálky hudební výchova: 111

112 - vyhledávání a zpěv písní, v jejichž textu se objevuje hmyz výtvarná výchova: - výtvarné zpracování skupiny motýlů Předpokládané pomůcky: - knihy, učebnice, encyklopedie přírody, křížovka - internetová učebna, prezentace o bezobratlých - psací a výtvarné potřeby - barevné tvrdé papíry formátu A2 - dráty, korálky, štípací a ohýbací kleště - fotoaparát Organizace projektu: Projekt bude integrován do všech vyučovacích předmětů v rámci stabilního rozvrhu a současně bude organizován mimo stabilní rozvrh v projektovém dni. Bude využito různých forem vyučování (skupinové i individuální práce). Práce budou probíhat ve třídě, počítačové učebně i mimo školu. Plán projektu: Stanovené cíle budou plněny v jednotlivých vyučovacích jednotkách v průběhu jednoho týdne. Projekt bude rozpracován na 5 dnů s využitím různých forem a metod práce. Děti budou v rolích realizátorů projektu s přebíráním různých rolí. Učitel je v roli poradce. 1. den motivace žáků v hodině přírodovědy, stanovení tématu 2. den stanovení cíle projektu v hodině slohu, včetně časového rozvrhu a způsobu prezentace, výtvarné práce 3. den rozdělení do skupin, plnění stanovených cílů v hodinách českého jazyka (čtení), hudební výchovy a přírodovědy 4. den projektový den zpracovávání nashromážděných materiálů výroba nástěnných obrazů 5. den instalace obrazů a samostatná kreativní výroba brouků do sbírky, jejich pojmenování a popis 112

113 Způsob hodnocení: Hodnocení bude prováděno slovně, a to průběžně již při jednotlivých činnostech. Dále pak na závěr dne a v závěru celého projektu. Důraz bude kladen na pozitivní hodnocení a vyzvednutí úspěchů. PRAKTICKÝ POPIS PROJEKTU: První den Přírodověda Učivo: Třídění živočichů bezobratlí Cíl: Umět vysvětlit pojem bezobratlí, znát některé zástupce bezobratlých živočichů žijících v různých životních prostředích Pomůcky: pracovní list, učebnice přírodovědy pro pátý ročník nakladatelství Prodos s. 52, výukové CD Naše příroda (k dispozici u správce počítačové sítě) Organizace: počítačová učebna Úvodní část hodiny: Opakování učiva formou křížovky (viz příloha projektu č. 2). V tajence jim vyjde BEZOBRATLÍ téma vyučovací hodiny. Hlavní část: - práce s textem a obrázky v učebnici - prezentace pomocí výukového CD Závěr: zhodnocení aktivity, zopakování důležitých pojmů - zápis do sešitu Motivace k projektu: Shlédnutí výukového programu má za cíl vzbudit zájem žáků o bližší probádání nejpočetnější skupiny bezobratlých - hmyzu. Zkusíme si zahrát na badatele, kteří se zabývají hmyzem. Svoje nálezy písemně zachytíme. Žáci dostanou také první úkoly: - přemýšlet, co by takového badatele mohlo zajímat následující den v hodině slohu si o tom budeme povídat - přinést do školy encyklopedie přírody, časopisy, dětskou literaturu v nichž se objevují zmínky o hmyzu 113

114 Druhý den Český jazyk sloh Učivo: souvislé vyjadřování Cíl: umět bez ostychu před ostatními spolužáky vyjádřit své myšlenky v souvislém a jasném vyprávění Pomůcky: školní tabule, arch balicího papíru Organizace: kmenová učebna třídy Úvodní část hodiny: Vzpomeneme si na včerejší hodinu přírodovědy. Naše bádání si v této hodině pořádně promyslíme. Hlavní část: Řízeným rozhovorem s žáky si celý projekt naplánujeme. Nejprve myšlenky zachytíme na tabuli. Posléze zapíšeme na arch balicího papíru a přidáme termíny plnění jednotlivých úkolů. (Možný vzhled plánu projektu viz příloha projektu č. 3) Brainstorming: - myšlenky zachytíme heslovitě na tabuli Jak to uděláme, abychom se dověděli něco více o našem tématu? studium literatury, časopisů, internetu Jak využijeme (zachytíme) získané informace? zapíšeme na myšlenkové mapy, které budou jedním z produktů Mohou nás pro nějakou činnost inspirovat obrázky z naší literatury? tvorba v hodinách výtvarné výchovy a praktických činností V jakých hodinách můžeme studovat odbornou literaturu k našemu projektu? čtení, přírodověda, doma Kdy budeme vyrábět nástěnné plakáty? stanovíme si projektový den Komu můžeme naše výsledky nabídnout vyvěšení plakátů na chodbě školy jako inspirace a poučení pro ostatní třídy Závěr hodiny: zhodnocení aktivity žáků, vyvěšení plánu projektu ve třídě Výtvarná výchova Učivo: hra s barvou - kombinovaná technika kresba voskovkou a malba vodovými barvami Cíl: pomocí hry s barvou zachytit pestrou barevnou škálu barevných odstínů Pomůcky: tuš, dřívko, vodové barvy, kulaté štětce, výkresy A3, obrázky motýlů Organizace: kmenová třída 114

115 Úvodní část: Při plánování projektu jsme zjistili, že nás obrázky mohou motivovat k výtvarné práci. Zkusíme si dnes zachytit kousek motýlího křídla. Představte si, co byste pozorovali pod lupou nebo mikroskopem. Co bychom viděli? Hlavní část: Rozčlenění výkresu na malé plochy pomocí tmavé voskovky. Následné vyplňování jednotlivých plošek vodovými barvami. Upozorníme na možnost sytého a světlejšího odstínu stejné barvy. Pravidlem bude, že nesmí sousedit stejné barvy. Závěr hodiny: Úklid pracovního místa. Odnesení výkresů na parapet. Tam dosychají a společně je můžeme obdivovat. Třetí den tři vyučovací hodiny, možno pojmout jako vyučovací blok Čtení Učivo: tiché čtení s porozuměním Cíl: správné porozumění čtenému textu, umět přiřadit odpovídající obrázek k ilustraci Pomůcky:Žákovská učební pomůcka Učíme se číst s porozuměním (autor: Rudolf Šup, 1995), str. 14, rozstříhané obrázky hmyzu z pohádek (motýl Emanuel, včelka Mája, brouk Pytlík a Ferda Mravenec), barevný tvrdý papír A2. Organizace: kmenová třída Úvodní část: Žáci samostatně pracují s pracovním listem podle knížky Ondřeje Sekory, Brouk Pytlík. Úkolem je k ilustraci přiřadit správný text. Hlavní část: Společná práce poznat, ze které knihy byl úryvek a kdo je jejím autorem, žáci si zkusí vzpomenout na další knihy nebo televizní pohádky, v nichž se objevuje hmyz (Ferda Mravenec, O krtečkovi, Včelka Mája, Příběhy včelích medvídků, O makové panence a motýlu Emanuelovi aj), rozdělení žáků na pracovní skupiny formou hry. Po třídě rozhodím nastříhané obrázky hmyzu z pohádek. Každý obrázek má jinou barvu. Je rozstříhán na tolik kusů, kolik potřebujeme dětí ve skupině. Žáci mají najít jeden kus papíru, najít spolužáky se stejnou barvou a obrázek poskládat. Tím je jim určena živočišná skupina z říše hmyzu, kterou mají dále prozkoumávat. Každá skupina si svůj 115

116 obrázek nalepí na připravený tvrdý papír A2 a nadepíše zkoumanou skupinu (mravenci, motýli a můry, včely a čmeláci, brouci). Závěr: hodnocení individuální i skupinové práce Hudební výchova Učivo: Rytmický doprovod písní Cíl: Doprovodit zpívanou píseň hrou na tělo nebo Orffovy nástroje Pomůcky: Orffův instrumentář, Zpěvníky pro 1. stupeň základní školy: Písnička 1, Hudební výchova pro 4. a 5. ročník ZŠ, keyboard Organizace: kmenová třída Úvodní část: Hlasová výchova dechová a artikulační cvičení motivovaná tématem. Hlavní část: Motivace: Jednotlivé skupiny během časového limitu vzpomínají na nacvičené nebo známé písně, ve kterých se objevuje jakýkoliv hmyz (Komáři se ženili, Sluníčko, sluníčko, Cvrček houslista, Poslali čmeláka, Včelka Mája..). Známé písničky si za doprovodu keyboardu společně zazpíváme. Posléze zkusíme nacvičit jednoduché rytmické doprovody. Závěr: skupiny si zapíší na proužky papírů písně se svou skupinou a položí na arch papíru. Hodnocení aktivity Přírodověda Učivo: Bezobratlí Cíl: Samostatně vyhledat v odborné literatuře potřebné základní informace o živočišném druhu Pomůcky: encyklopedie přírody, učebnice přírodovědy Organizace: počítačová učebna prvního stupně (k dispozici 1 počítač, dataprojektor a interaktivní tabule) Úvodní část: rozdělení do skupin, společně si ujasníme, jaké údaje budeme v literatuře nebo na internetu vyhledávat jednoduchá stavba těla, vývojová stádia, nejznámější zástupci, zajímavosti, ohrožení živočichové. Hlavní část: samostatná práce žáků Závěr: hodnocení práce žáků, zadání možnosti další práce doma na internetu 116

117 Čtvrtý den - projektový Během bloku tří vyučovacích hodin mají žáci utřídit nashromážděné materiály, vyhledat možné další drobnosti a zkompletovat myšlenkové mapy. Čtvrtou vyučovací hodinu své výsledky prezentují ostatním spolužákům. Pátý den Praktické činnosti dvě vyučovací jednotky Vzdělávací obsah vzdělávací oblasti člověk a svět práce: Učivo: vlastnosti materiálu (drát), funkce a využití pracovních pomůcek a nástrojů, jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce. Očekávaný výstup: vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy na základě své představivosti výrobek z daného materiálu, vzhledem k použitému materiálu volí vhodné pracovní pomůcky a nástroje, udržuje pořádek na pracovním místě a dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce. Materiál a pomůcky: pozinkovaný drát průměr 0,8 mm, a 0,345 mm, navlékací korálky, štípací a ohýbací kleště, náčrtník. Úkol: vlastní návrh, samostatné myšlení, rozvoj tvořivosti, ohýbání, tvarování, spojování a vyplétání drátem, dekorace. Organizace hodiny: hromadná výuka v kmenové třídě, samostatná aktivní práce žáků Úvodní část: Motivace: Víme, že nejpočetnější skupinou hmyzu jsou brouci. Na tabuli je napsáno a očíslováno 20 druhových názvů brouků: úzkošíjník, okresulka, krovkocoulec, hnilohlod, člunotvarec, bloudivka, praskavec, zdlouhavec, proláklokrovec, obšírník, brázdolícník, červožrout, čečulice začoudlík vypouklobřešník, skrytožrout, korytářník, dazule, dlouhopatec, kolmočelec. Pouze 5 z nich je z říše fantazie (označeny tučně). Žáci mají dvě minuty na promyšlenou a zaznamenání čísla vymyšleného brouka. Aktivitu vyhodnotíme a odhalíme názvy vymyšlených brouků. Možnost pojmenování živočichů se může řídit jejich tvarem těla, způsobem života, místem výskytu aj. My si také vyrobíme a pojmenujeme brouka podle své fantazie. 117

118 Hlavní část: Při skutečné manipulaci s drátkem ukáži dětem základní (první) pracovní operaci jak si kostru brouka podle své fantazie mohou vyrobit a také způsob, jakým mohou vést drátek sloužící k ozdobení těla. Vlastní výrobě brouka bude předcházet jeho zachycení ve skutečné vyráběné velikosti na papír. Žáci se mají zamyslet nad volbou tvaru těla, tykadel, krovek a případně barevné kombinaci. Poté si samostatně stříhají potřebné kusy drátu a dle již ukázaného základního kroku a vlastního návrhu samostatně pracují. Závěr: úklid pracovního místa, brouky umístit na parapet, kde si je žáci společně prohlíží a zkouší pojmenovávat Pracovní postup: 1. Nejprve si požadovaný tvar a velikost brouka nakreslíme. 2. Přibližně 20 cm drátu Ø 0, 8 mm stočíme (můžeme kolem kulatého předmětu), překřížíme a 2x zatočíme tak, aby nám stejně dlouhé konce zůstaly volné. Tím vznikne očko, které je základní kostrou brouka. 3. Tělo zmáčkneme a vytvarujeme do požadovaného tvaru. Vytvarujeme i volné konce, které tvoří tykadla. 4. Na takto vytvořenou kostru připevníme tenčí drát, kterým vyzdobíme tělo. Drátem můžeme vyplétat vodorovně, svisle nebo všemi směry. Vždy je však nutné drát 2x obtočit kolem kostry, aby byl řádně upevněn. Také lze využít korálky, které si v potřebné délce navlékáme na drát. 5. Stejně jako tělo můžeme nejprve zvlášť vytvořit krovky. Nejdříve ze silnějšího drátu stočíme 1. očko, zakroutíme a vedle něho 2. očko. Opět ozdobíme a upevníme zbylým 118

119 koncem drátu ke kostře brouka ve spoji tykadel a těla. Přebytečný konec drátu ustřihneme. 6. Nohy vyrobíme z jednoho kusu drátu Ø 0, 345 mm. Ten upevníme na tělo a požadovanou délku nohy dvojitě zakroutíme. Omotáváním drátu k tělu se posuneme k dalšímu místu nohy. Takto postupujeme 6x. 7. Brouka pojmenujeme Poznámka: méně zkušení mohou vyrobit pouze brouka placatého bez křídel. Základní operace výroby těla brouka Zleva: krovky, tělo 119

120 Jazyková výchova sloh Učivo: popis Cíl: Srozumitelně a mluvnicky správně popsat brouka své fantazie Pomůcky: papíry pro psaní popisu, proužky tvrdého papíru, encyklopedie přírody Organizace: kmenová třída Úvodní část: Připomeneme si předchozí hledání vymyšlených brouků. Byli pojmenovaní jménem rodovým, chybělo jim jméno druhové. Vymyslete pro svého vyrobeného brouka jméno rodové i druhové. Napište je černým fixem psacím písmem na přidělený proužek papíru a přiložte si k němu svého brouka. Hlavní část: Zkusíme svého brouka popsat tak, jak by to udělali odborníci v encyklopedii. Některé popisy vám přečtu z encyklopedie. Nejzdařilejší výtvory společně s fotografií brouka necháme otisknout ve školním časopise. Závěr: čtení úryvků z děl žáků, hodnocení Brouky i s jejich názvy společně umístíme na nástěnku na chodbě školy, kde také budou vystaveny nástěnné mapy a výtvarné práce. Závěr projektu Závěrem bych ráda uvedla, že tento projekt jako celek nemám vyzkoušený. Mám však velmi dobrou zkušenost s některými dílčími úkoly, které jsou do tohoto projektu zahrnuty. Z této pozitivní zkušenosti usuzuji, že toto téma a plnění úkolů s danou tématikou by mohlo žáky určitě zajímat. Žáci ve všech dílčích částech projektu získají spoustu informací na základě vlastních zkušeností a prožitků, které využijí v budoucím životě. 120

121 V PROJEKTU POUŽITÁ LITERATURA: KAAS, P.: Velká školní encyklopedie. Praha: Fragment, vyd. 192 s. ISBN MOTYČKOVI, H. a V.: To nejzajímavější z české přírody. Olomouc: Rubico, vyd. 207 s. ISBN X ŠUP, R.: Učíme se číst s porozuměním. Praha: Rudolf Šup, vyd. 68 s. Učebnice: Hudební výchova pro 4. ročník základní školy, nakladatelství SPN Hudební výchova pro 5. ročník základní školy, nakladatelství SPN Přírodověda pro 5. ročník ZŠ, nakladatelství Prodos Zpěvník pro 1. stupeň základní školy Písnička 1, nakladatelství Cesty Zdroje: Výukové CD Naše příroda - hádanka z Žáci mohou využít tyto stráky: - stránky o bezobratlých, především hmyzu - motýli ČR - fotografie našich motýlů - zajímavosti o ekologii a přírodě 121

122 Příloha projektu č. 1 Fotografie prací žáků 5. třídy při výrobě brouků z drátu a korálků: 122

123 123

124 124

125 Příloha projektu č. 2 Vylušti křížovku, v tajence vyjde druh živočichů, o kterých se dnes budeme učit Dutý stonek bez listů 2. Zvířata, která se živí rostlinnou i živočišnou stravou 3. Druhové jméno běláska 4. Podzemní část rostliny 5. Skupina obratlovců žijících pouze ve vodě 6. Volně žijící kočkovitá šelma, zákonem chráněná 7. Ptáci se rodí z 8. Stonek s listy 9. Plody hrachu setého 10. Náš národní strom 125

126 Příloha projektu č. 3 PLÁN PROJEKTU Shromažďování knih, článků, zajímavostí Studium nashromážděné literatury Tvorba plakátů Výtvarné zpracování Sbírka brouků Hmyz v písničkách Výstava plakátů a výrobků do středy v hodině Př a doma čtvrtek projektový den hodina Vv hodina Pč hodina Hv pátek Nápisy psané kurzívou jsou pouze příkladem možných stanovených termínů. 126

127 7.2 Projekt řemesla Projekt byl zpracován na základě uskutečněného výletu s žáky druhých a třetích tříd. Jeho cílem byl Hanácký skanzen v Příkazích, kde se také prezentoval Spolek řemesel ručních s programem Život na Hané aneb co ta naša stařenka všecko omět mosele.. Jelikož je problematika lidových řemesel i součástí školního vzdělávacího programu, rozhodla jsem se o zpracování projektu na toto téma a využila jsem získanou pozitivní zkušenost. TEORETICKÝ POPIS PROJEKTU Název projektu: Ruční řemesla Ročník: 2. a 3. Druh projektu: - podle účelu: Problémový, konstruktivní, hodnotící - podle navrhovatele: uměle připravený - podle místa konání: školní i domácí - podle počtu žáků: kolektivní - podle časové dotace: krátkodobý - podle velikosti: malý Význam projektu: - seznámení s řemeslnou výrobou, její historií, - poznat krásu řemesla, - seznámit se s novými technologiemi práce, - možnost uplatnit své zájmy v dalším životě, - rozvoj estetického cítění a vlastní tvořivé práce, - spolupráce ve skupině, - vnímání problémových situací, - posilování manuální zručnosti, jemné a hrubé motoriky. Produkt projektu: - výrobky zhotovené v hanáckém skanzenu (tácek z pedigu, drátovaný prstýnek, tkaný kobereček, ukovaná skobička, potisk plátna), - výtvarné práce Výlet do skanzenu, - keramické misky. 127

128 Způsob prezentace produktu: - výstavka keramických misek, výrobků ze skanzenu a výtvarných prací, - fotografie, - prezentace projektu na internetových stránkách školy, - fotografie z výletu ve školním časopise. Cíle projektu s ohledem na rozvoj klíčových kompetencí žáka: Kompetence k učení: žáci volí vhodné postupy a plánují vlastní činnosti. Vyhledávají, třídí a zpracovávají informace. Získané vědomosti a dovednosti dokáží uplatnit v dalších činnostech. Kompetence k řešení problémů: žáci se snaží nacházet řešení. Nenechají se odradit neúspěchem a mají zájem na dokončení úkolu. Vyhledávají informace vhodné k řešení problému a mají zájem na dokončení úkolu. Uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí. Kompetence komunikativní: žáci vyjadřují své myšlenky a názory v logickém sledu, naslouchají druhým, zapojují se do diskuse, rozumí různým textům a obrázkům přiměřených věku. Nabyté vědomosti a dovednosti využívají ke spolupráci s ostatními. Kompetence sociální a personální: žáci spolupracují ve skupině, pozitivně ovlivňují pracovní výkony skupiny. Podílí se na vytváření pozitivní atmosféry, nabídne, poskytne nebo si dokáže říci o pomoc. Respektuje právo ostatních na názor. Řídí svoje chování a jednání. Kompetence občanské: žáci poznávají tradice a kulturní bohatství. Chápou základní principy, na nichž spočívají společenské normy. Jsou si vědomi svých práv a povinností ve škole i mimo školu. Chovají se zodpovědně. Kompetence pracovní: žáci dodržují daná pravidla. Snaží se co nejlépe splnit zadané úkoly. Navrhují různé možnosti řešení pracovní činnosti. Dbají na ochranu svého zdraví a zdraví ostatních, bezpečně používají svěřené pomůcky. Předpokládané činnosti - sbírání a třídění informací a materiálů, - motivace, didaktické hry, - brainstorming vlastní plánování projektu, - stanovení pravidel a poučení o bezpečnosti při cestování, - realizace výletu do hanáckého skanzenu, - výroba misek z keramické hlíny, - práce výtvarné a hudební, - závěrečný souhrn znalostí o daném tématu, 128

129 - kompletace a instalace výstavky. Předpokládané výukové metody - slovní metody - monologické (popis, vyprávění, vysvětlování) - dialogické (rozhovor, diskuse) - práce s textem (vyhledávání informací, čtení s poslechem a s porozuměním) - písemné práce (tvorba vlastního textu) - praktické metody (výtvarné, pracovní a pohybové činnosti) - metody názorně demonstrační (pozorování, předvádění základních pracovních postupů) - metody samostatné práce - školní výlet Mezipředmětové vztahy: Jazyk a jazyková komunikace: - jazyková výchova úhledná úprava písma, mluvnická správnost - literární výchova plynulé čtení a čtení s porozuměním, práce s textem, - komunikace a sloh naslouchání a porozumění, souvislé vyjadřování, popis. Člověk a jeho svět: - práce dříve a nyní, - ruční řemesla, - povědomí o naší minulosti, - poznávání regionu, - bezpečnost a ochrana zdraví. Matematika a její aplikace - jednoduché slovní úlohy s danou tematikou, hra s čísly Člověk a svět práce: - řemesla, materiály, výroba, výrobek - seznámení s různými materiály (pedig, drát, keramická hlína, železo, ovčí vlna - zhotovení výrobků řemeslnými technikami - pracovní operace a postupy - funkce a využití pracovních nástrojů a pomůcek - práce s keramickou hlínou 129

130 Umění a kultura hudební výchova: - vyhledávání a zpěv písní, v nichž se objevují řemesla - hudební deklamace lidových říkadel, hra na tělo výtvarná výchova: - estetický vzhled výrobků - výtvarné práce na téma Výlet Předpokládané pomůcky: - knihy, zpěvníky, encyklopedie, pracovní list - psací a výtvarné potřeby - keramická hlína práce ve vybavené keramické dílně - fotoaparát Organizace projektu: Projekt bude integrován do všech vyučovacích předmětů v rámci stabilního rozvrhu. Současně bude organizován mimo stabilní rozvrh realizací výletu do hanáckého skanzenu v Příkazech. Bude využito různých forem vyučování (skupinové i individuální práce). Práce budou probíhat ve třídě, keramické dílně i mimo školu. Plán projektu: Projekt bude organizován v rámci vyučování během dvou týdnů s využitím různých forem vyučování. Stanovené cíle budou plněny v jednotlivých vyučovacích jednotkách, vyučovacím bloku a v rámci školního výletu. Je nutné počítat s dřívější organizací a plánováním výletu (rezervace ve skanzenu, objednání autobusu). Jednotlivé etapy: 1. etapa: motivace žáků v hodině čtení, přiblížení tématu v hodině člověk a jeho svět, 2. etapa: sloh - návrh realizace daného projektu, časové rozvržení projektu s uvedením způsobu prezentace, 3. etapa: plnění úkolů v hudební výchově, českém jazyce a matematice, 4. etapa: školní výlet, 5. etapa:v rámci vyučovacího bloku rukodělné práce ve školní keramické dílně hrnčíři, 6. etapa:instalace výrobků a výtvarných prací. 130

131 PRAKTICKÝ POPIS PROJEKTU 1. ETAPA Jazyk a jazyková komunikace - Čtení Prvotní motivace: Pracovní list s básněmi (viz příloha projektu č. 1): - samostatná nebo společná četba (podle potřeb učitele), - ukázka knihy, ze které jsou básničky opsány, shlédnutí ilustrací, zmínka o autorovi, - kdo najde, co mají jednotlivé básně společného, - vyprávění o obsahu jednotlivých básní, první zmínky o řemesle, výrobě, výrobcích. Ukázka dalších řemesel. Pomohou nám ilustrace a texty v knize: Ten dělá to a ten zas tohle autora Richarda Scarryho kapitola Každý něco umí, s. 6. Stručně si řekneme, s jakým materiálem řemeslník pracuje, co je výsledkem jeho práce, objasníme si k čemu je nám to potřebné. Dramatizace: Na řemesla pomocí pantomimy jeden žák předvádí řemeslo,ostatní hádají o jaké jde. Člověk a jeho svět Navážeme na hodinu čtení. V rámci tematického okruhu Lidé kolem nás (podle RVP), naplňujeme očekávaný výstup: význam a potřeba různých povolání a pracovních činností. Blíže si vysvětlíme výše uvedené pojmy. K jejich objasnění nám pomohou texty a obrázky v knize Dětská encyklopedie od Bohuslava Říhy Práce dříve a nyní s Žáci pracují s nakopírovaným listem (viz příloha projektu č. 2). Rozhovorem nad obrázky si jednotlivá řemesla představíme. Zkusíme najít ta, která již dnes nejsou samozřejmostí, objasníme proč tomu tak je. Je možné se s některými z nich ještě setkat? Žákům řekneme o skanzenu, který se nachází u nás v regionu. Zmíníme se o připraveném výletu. 2. ETAPA Jazyk a jazyková komunikace - Sloh Rozvoj slovní zásoby a vyjadřování hrou Tabu. Žáci si vylosují lísteček s názvem řemesla. Pouze slovním popisem, mají spolužákům během časového intervalu o řemesle vyprávět. Po uplynutí doby ostatní hádají, o jaké řemeslo se jedná. Nesmí padnout název řemesla ani slovo příbuzné. 131

132 Na základě opětovného setkání s řemeslníky postupně žáky přivádím na myšlenku blíže se seznámit s tímto tématem. Společně zkusíme nalézt aktivity, které nám k tomu pomohou. Vyzkoušíme si některé řemeslo na vlastní kůži. Vše zaznamenáme na tabuli. Výsledkem předchozí činnosti bude časový plán projektu napsaný učitelem na balicí papír a vyvěšený ve třídě. 3. ETAPA Plnění aktivit, které vzejdou ze stran žáků a uměle navozených učitelem v jednotlivých vyučovacích předmětech. Hudební výchova Deklamace lidových říkadel (pracovní list č.1), spojené s hrou na tělo a vytleskáváním rytmu Soutěž skupin: vyhledávání písní, v nichž se objevují řemeslníci. Zpěv písní. Matematika Řešení slovních úloh. Obsahem textu budou potřeby řemeslníků. Jazyk a jazyková komunikace Práce s hádankami (pracovní list č. 3): - Hádankový diktát: učitelka čte hádanky, žáci píší pouze výsledy. - Doplňování gramatické správnosti textů hádanek. - Najdi správnou odpověď: Jedna skupina dětí dostane napsané hádanky na papírku, druhá odpovědi. Správné dvojice se musí najít. Při hledání nesmí mluvit. 4. ETAPA Výlet: V rámci výletu jsou naplňovány tyto očekávané výstupy předmětů: Člověk a jeho svět: Tematický okruh Místo, kde žijeme: rozliší přírodní a umělé prvky v krajině, vyjádří její estetické hodnoty. Památky regionu. Tematický okruh - Lidé a čas: žák uplatňuje elementární poznatky o zvycích a o práci lidí, na příkladech porovnává minulost a současnost. 132

133 Tematický okruh - Člověk a jeho zdraví: dodržuje zásady bezpečného chování tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných, uplatňuje základní pravidla účastníků silničního provozu. Člověk a svět práce: Vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů. Pracuje podle slovního návodu a předlohy. Učivo: Vlastnosti materiálu, pracovní pomůcky a nástroje funkce a využití. Lidové zvyky, tradice, řemesla Cíl výletu: Soubor staveb lidové architektury v Příkazích. (viz příloha projektu č. 4) Jedná se o hospodářskou usedlost s dvorem a několika přilehlými zahradami, v nichž jsou umístěny další 3 stodoly. Všechny stavby jsou z 19. století a jsou památkově chráněné. Obytná část usedlosti obsahuje předměty a vybavení tradiční selské kuchyně a světnic s mnoha dobovými pomůckami a nářadím. Nachází se zde i stylový obchůdek. Hospodářská část ukazuje předměty spojené především se zemědělstvím a chovem domácího zvířectva. Ve stodolách se nachází staré vozy, mlátičky obilí, cepy, hnací motory, pluhy atd. Organizace: Prohlídka hospodářské části, stodol a obytné části s výkladem průvodce. Stánky jednotlivých řemeslníků košíkář, dráteník, tkadlena, kováři, přadlena. Ti představí své řemeslo, materiál, se kterým pracují, provedou ukázku práce a prezentují několik svých výrobků. Děti navštěvují jednotlivé stánky řemeslníků a pod jejich vedením zhotovují výrobek. 5. ETAPA Praktické činnosti Vyučovací blok 2 hodiny Práce budou probíhat ve školní keramické dílně kvůli vybavení nástroji a pomůckami. Hrnčíři Nejdříve budou všichni seznámeni s dílnou a jejím vybavením. Ukážeme si jak vypadá keramická hlína, kde se uchovává, jak zpracovává, proč si výrobek nemůžeme odnést hned domů a jaké pomůcky se používají. Řekneme si pravidla hygieny a bezpečnosti práce v dílně. 133

134 Pracovní námět: Keramická miska Technika zpracování hlíny: vtlačování hlíny do formy, jednoduchá dekorace vyrýváním nebo vtlačením motivů do hlíny. Úkol: zpracování keramické hlíny, vtlačování do formy, povrchová úprava, uplatnění vlastní tvořivosti při konečné úpravě. Učivo: vlastnosti materiálu (keramická hlína), pracovní pomůcky a nástroje funkce a využití, jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce, řemesla. Očekávané výstupy: vytváří jednoduchými postupy předmět z netradičního materiálu, pracuje podle slovního návodu. Pomůcky a materiál: keramická hlína, umělohmotná miska, látka na vyložení misky, nůž, vidlička, dřevěná špachtle, zkoušecí jehla, očko. Pracovní postup: Nejdříve ukážeme pracovní postup misky. Při konkrétní demonstraci práce vysvětlujeme jednotlivé kroky, pojmenováváme nástroje a prakticky ukazujeme možnost jejich využití. Přiměřené množství hlíny zpracujeme prohnětením, abychom odstranili možné vzduchové bubliny. Pokud ucítíme v hlíně nějaký kamínek, odstraníme jej. Předejdeme tak možnému zničení finálního výrobku v keramické peci. Misku vyložíme látkou, aby se nám na ni hlína nepřilepila a mohly jsme ji posléze vyjmout. Ze zpracované hlíny trháme menší kusy, které těsně vedle sebe vkládáme do misky. Každý nový kousek pořádně přitlačíme prsty k již vloženému. Pomocí zkoušecí jehly poměřujeme, zda tloušťka stěny je všude stejná. Podle potřeby hlíny přidáme nebo pomocí očka ubereme. Takto postupujeme až k okraji misky. Nožem seřízneme přebytečné kusy hlíny těsně při okraji misky a řez uhladíme. Prsty vyhladíme povrch hlíny, můžeme si pomoci dřevěným dlátkem. Takto vytvořenou misku vyjmeme z formy. Okraj misky dotvarujeme prsty a vyryjeme nebo vtlačíme na ni ozdobné motivy podle vlastní fantazie. Přenesení výrobku na místo pro vysychání. Úklid pracovního místa. 134

135 6. ETAPA Shrnutí našich poznatků během projekce fotografií z výletu. Výtvarné zpracování výletu. Instalování výrobků a výtvarných prací na výstavku. Vložení fotografií z výletu s krátkým popisem akce do školního časopisu a na internetovou stránku školy. Závěr projektu: Uvedený projekt jako celek není vyzkoušen. Výlet, který se uskutečnil s žáky 2. a 3. třídy se opravdu povedl a žáci si z něj vezli nejen spoustu výrobků, ale viděli a dozvěděli se také mnoho zajímavého. Vyzkoušeli si mimo jiné práci s cepem. Viděli, jak vypadala např. lednička v době, kdy nebyl zaveden elektrický proud v obci, jak se vyrábělo máslo aj. Jelikož z technických důvodů práce s keramickou hlínou neměli žáci možnost si tuto profesi vyzkoušet na výletě, zvolila jsem si ji pro školní práci. Myslím, že by se však dalo zkoušet mnoho dalších řemesel. Vytvořením tkalcovské osnovy na kousku kartonu by si mohli dále vyrábět např. kapsičku. Dráteníci by mohli odrátovat zajímavý kamínek atd. Je také na vyučujících v jednotlivých třídách, kterou profesi si vyberou pro další práci ve škole. 135

136 V PROJEKTU POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE: LADA, J.: Josef Lada dětem. Praha: Albatros, vyd. 273 s. PALANSKÁ, J.: Hádanky v prvouce. Nový Bydžov: JV Print, vyd. 35 s. ŘÍHA, B.: Dětská encyklopedie. Praha: Albatros, vyd. 361 s. SCARRY, R.: Ten dělá to a ten zas tohle. Frýdek Místek: Alpress s.r.o., vyd. 63 s. ISBN

137 Příloha projektu č. 1 JOSEF LADA DĚTEM BEDNÁŘ A já pořád, kdo to je, že nám nedá pokoje, a já pořád, kdo to tluče, a on bednář na obruče. KOČÍ Kočí, kolo se ti točí! Až vás zvrhnu, můj pane, však se točit přestane. METAŘ Zametám, zametám cestu od městečka k městu, od domu k domu a všechny chodníky k tomu. KREJČÍ Až půjdu za chlebem za vezdejším, budu se učit jenom krejčím. Když on dělá pichy, pichy, může člověk prasknout smíchy. PEKAŘ Pekař peče housky, uštipuje kousky, pekařka mu pomáhá, uštipují oba dva. KOVÁŘÍČEK Kovej, kovej, kováříčku, okovej mi mou nožičku, okovej ji hezky, Dám ti čtyři český, okovej mi obě, zaplatím já tobě. ŠVEC Kmotr Váňa z Mokré Lhoty šije boty do roboty, udělal jich už tisíce, vozil je až do Týnice. 137

138 Příloha projektu č. 2 Práce dříve a nyní (obrázky z knihy - ŘÍHA, B.: Dětská encyklopedie) 138

139 139

140 Příloha projektu č. 3 HÁDANKY: Pilou bzučí, kácí stromy na otop i nové domy. Pozor, děti, v lese dejte, z dálky se mu vyhýbejte. Dřevorubec Dobré buchty, koláče, ať máš, mámo, z pekáče. Štětku velkou mám, na komín se podívám. Kominík Oplatky nepeče, nejsou mu třeba, peče nám voňavý, křupavý chleba. Pekař Neboj se mě holenku, umím dobrou tlačenku. Jelítka a jitrnice, umím toho ještě více. Řezník Hoblík, prkna, ostrá pila hodí se mu vždy do díla. Kladivem a hřebíky sbije stoly, šatníky. Truhlář Na jazýčku rozplývá se můj dortíček v plné kráse. Až budeš mí svátek, Aničko, upeču ti v troubě sladké srdíčko. Až budeš mít svátek Pepíčku, upeču ti sladkou hubičku. Cukrář Cement, vápno, písek, cihly, hádej, kdo je tvrdý chlap, z jehož rukou roste štíhlý vysokánský mrakodrap? Zedník Pro vás všechny, dámy, páni, zmrzlina je u mne k mání. Mám jí s sebou víc než dost malým, velkým pro radost. Zmrzlinář 140

141 Příloha projektu č. 4 FOTOGRAFIE ZE ŠKOLNÍHO VÝLETU DO PŘÍKAZ 141

142 142

Vyučovací předmět je realizován podle učebního plánu ve všech ročnících 1. stupně v časové dotaci 1 vyučovací hodiny týdně.

Vyučovací předmět je realizován podle učebního plánu ve všech ročnících 1. stupně v časové dotaci 1 vyučovací hodiny týdně. PRACOVNÍ ČINNOSTI Charakteristika vyučovacího předmětu Oblast Člověk a svět práce postihuje široké spektrum pracovních činností a technologií, vede žáky k získání základních uživatelských dovedností v

Více

Pracovní činnosti úprava platná od 1. 9. 2009

Pracovní činnosti úprava platná od 1. 9. 2009 Pracovní činnosti úprava platná od 1. 9. 2009 Charakteristika vyučovacího předmětu Obsah vzdělávací oblasti Člověk a svět práce je realizován ve vyučovacím předmětu Pracovní činnosti. Předmět je vyučován

Více

5.9.1 Charakteristika vyučovacího předmětu 1. stupeň

5.9.1 Charakteristika vyučovacího předmětu 1. stupeň 5.9.1 Charakteristika vyučovacího předmětu 1. stupeň Vyučovací předmět Pracovní výchova vychází ze vzdělávacího oboru Člověk a svět práce, postihuje široké spektrum pracovních činností a technologií, vede

Více

UČEBNÍ OSNOVY ZŠ a MŠ CHRAŠTICE. Člověk a svět práce Pracovní činnosti

UČEBNÍ OSNOVY ZŠ a MŠ CHRAŠTICE. Člověk a svět práce Pracovní činnosti UČEBNÍ OSNOVY ZŠ a MŠ CHRAŠTICE Cílové zaměření vzdělávací oblasti Učíme žáky pozitivnímu vztahu k práci a k odpovědnosti za její kvalitu osvojit si základní pracovní dovednosti a návyky z různých pracovních

Více

Vzdělávací oblast - Člověk a svět práce

Vzdělávací oblast - Člověk a svět práce Vzdělávací oblast - Člověk a svět práce Pracovní činnosti Charakteristika vyučovacího předmětu 2.stupeň Obsahové, časové a organizační vymezení Časová dotace v učebním plánu je 1 vyučovací hodina týdně.

Více

Předmět: Řemeslná činnost

Předmět: Řemeslná činnost Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Nepovinné předměty Předmět: Řemeslná činnost Vzdělávací oblast: Člověk a svět práce Charakteristika vyučovacího předmětu Obsahové, časové a organizační

Více

Očekávané výstupy z RVP Učivo Přesahy a vazby. práce s drobným materiálem papír

Očekávané výstupy z RVP Učivo Přesahy a vazby. práce s drobným materiálem papír Pracovní činnosti - 1. ročník Vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů práce s drobným materiálem papír mačkání, trhání, lepení, stříhání, vystřihování, překládání

Více

Člověk a svět práce - 1. ročník

Člověk a svět práce - 1. ročník Člověk a svět práce - 1. ročník pracuje podle slovního návodu nebo vytváří jednoduchými postupy různé předměty z technických i přírodních zvládá jednoduché montážní a demontážní činnosti při práci se stavebnicemi

Více

Do Přv 1.st. (4. ročník): Pokusy Přv- 1.st. (5.ročník): První pomoc

Do Přv 1.st. (4. ročník): Pokusy Přv- 1.st. (5.ročník): První pomoc 1.1.1. PRACOVNÍ VYUČOVÁNÍ I. ST. - ve znění dodatku č.33 - platný od 1.9.2011, č.25 - platný od 1.9.2011, č.22 Etická výchova - platný od 1.9.2010 Charakteristika vyučovacího předmětu Obsahové, časové

Více

Pracovní činnosti. Charakteristika vyučovacího předmětu. Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvíjení klíčových kompetencí žáků

Pracovní činnosti. Charakteristika vyučovacího předmětu. Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvíjení klíčových kompetencí žáků Vzdělávací obor: Člověk a svět práce Obsahové, časové a organizační vymezení Pracovní činnosti Charakteristika vyučovacího předmětu 1.-5. ročník 1 hodina týdně Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk

Více

Školní vzdělávací program - Základní škola, Nový Hrádek, okres Náchod. Část V. Osnovy

Školní vzdělávací program - Základní škola, Nový Hrádek, okres Náchod. Část V. Osnovy Část V. Osnovy I. stupeň KAPITOLA 6. - PRACOVNÍ VÝCHOVA Vzdělávací oblast: Člověk a svět práce Vzdělávací obor - vyučovací předmět: Člověk a svět práce - Pracovní výchova 1. CHARAKTERISTIKA VYUČOVACÍHO

Více

Praktické činnosti Charakteristika vyučovacího předmětu 1.stupeň

Praktické činnosti Charakteristika vyučovacího předmětu 1.stupeň Vzdělávací oblast - Člověk a svět práce RVP ZV nepojmenovává vyučovací předmět v této vzdělávací oblasti. Proto byl pro 1. stupeň zvolen název Pracovní činnosti Praktické činnosti Charakteristika vyučovacího

Více

ročník 6. 7. 8. 9. celkem počet hodin 1 1 0 1 3 Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí žáků

ročník 6. 7. 8. 9. celkem počet hodin 1 1 0 1 3 Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí žáků PRACOVNÍ ČINNOSTI Charakteristika vyučovacího předmětu Obsahové vymezení Předmět pracovní činnosti postihuje široké spektrum pracovních činností a technologií. Žáci zde přicházejí do přímého kontaktu s

Více

Didaktická pomůcka k rozvoji polytechnického vzdělávání v MŠ vyrobená v rámci projektu

Didaktická pomůcka k rozvoji polytechnického vzdělávání v MŠ vyrobená v rámci projektu Didaktická pomůcka k rozvoji polytechnického vzdělávání v MŠ vyrobená v rámci projektu CZ.1.07/1.3.00/48.0073 VODA Rozvoj manuálních dovedností a používání základních nástrojů a nářadí (VP9) DIDAKTICKÁ

Více

V. 9 Člověk a svět práce

V. 9 Člověk a svět práce 1/5 V. 9 Člověk a svět práce V.9.I 1. stupeň V.9.I. 1 Charakteristika předmětu Obsahové, časové a organizační vymezení Předmět Člověk a svět práce se vyučuje v 1. až 5. ročníku po jedné hodině týdně. Žáci

Více

Charakteristika vyučovacího předmětu Pracovní činnosti ŠVP LMP

Charakteristika vyučovacího předmětu Pracovní činnosti ŠVP LMP Charakteristika vyučovacího předmětu Pracovní činnosti ŠVP LMP Obsahové, časové a organizační vymezení vyučovacího předmětu Pracovní činnosti Předmět Pracovní činnosti vytváří příležitosti pro vytvoření

Více

Koncepce školy 2014/2015

Koncepce školy 2014/2015 Koncepce školy 2014/2015 Mateřská škola s liberálním přístupem respektující jednotlivé osobnosti dětí, s cílem přirozenou formou rozvíjet kladný vztah k přírodě, úctu k životu a ochranu životního prostředí.

Více

Vzdělávací oblast: Člověk a svět práce Vzdělávací obor: Člověk a svět práce Vyučovací předmět: Pracovní činnosti

Vzdělávací oblast: Člověk a svět práce Vzdělávací obor: Člověk a svět práce Vyučovací předmět: Pracovní činnosti Vzdělávací oblast: Vzdělávací obor: Vyučovací předmět: Pracovní činnosti Charakteristika předmětu Pracovní činnosti Vyučovací předmět Pracovní činnosti je součástí vzdělávací oblasti Svět práce. Vyučuje

Více

Práce s drobným materiálem. práce s drobným materiálem - papír (vystřihovánky, skládačky), krabičky, špejle, karton

Práce s drobným materiálem. práce s drobným materiálem - papír (vystřihovánky, skládačky), krabičky, špejle, karton Vzdělávací oblast: Člověk a svět práce Vyučovací předmět: Pracovní činnosti Ročník: 1. 3. (1. období) Žák: vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů pracuje podle

Více

Vzdělávací oblast: Člověk a svět práce Vyučovací předmět: Pracovní činnosti

Vzdělávací oblast: Člověk a svět práce Vyučovací předmět: Pracovní činnosti Vzdělávací oblast: Člověk a svět práce Vyučovací předmět: Pracovní činnosti 1/ Charakteristika vyučovacího předmětu a) obsahové vymezení předmětu Vyučovací předmět Pracovní činnosti vychází ze vzdělávacího

Více

5.9.1 Pracovní výchova povinný předmět

5.9.1 Pracovní výchova povinný předmět 5.9.1 Pracovní výchova povinný předmět Učební plán předmětu 1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník 5. ročník 6. ročník 7. ročník 8. ročník 9. ročník 1 1 1 1 1 1 1 1 0+1 Předmět Pracovní výchova je vyučován

Více

OSNOVA PRO PŘEDMĚT TEORETICKÉ ZÁKLADY TECHNICKÝCH DISCIPLÍN

OSNOVA PRO PŘEDMĚT TEORETICKÉ ZÁKLADY TECHNICKÝCH DISCIPLÍN CZ.1.07/2.2.00/07.0002 Modernizace oboru technická a informační výchova OSNOVA PRO PŘEDMĚT TEORETICKÉ ZÁKLADY TECHNICKÝCH DISCIPLÍN (PŘEDNÁŠKY) 2009 PaedDr. PhDr. Jiří Dostál, Ph.D. Název studijního předmětu:

Více

5. 11. Pracovní činnosti

5. 11. Pracovní činnosti 5. 11. Pracovní činnosti Obsah stránka 5.11.1. Charakteristika vyučovacího předmětu 2 5.11.2. Začlenění průřezových témat 2 5.11.3. Zaměření na klíčové kompetence 2 5.11.4. Formy a metody práce 3 5.11.5.

Více

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ŠKOLA PRO ŽIVOT. určený pro praktickou školu jednoletou

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ŠKOLA PRO ŽIVOT. určený pro praktickou školu jednoletou ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ŠKOLA PRO ŽIVOT určený pro praktickou školu jednoletou CHARAKTERISTIKA OBORU Charakteristika oboru vzdělání Praktická škola jednoletá umožňuje střední vzdělávání žákům se středně

Více

A. Charakteristika vyučovacího předmětu. a) Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu

A. Charakteristika vyučovacího předmětu. a) Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Vyučovací předmět: PRACOVNÍ ČINNOSTI Učební osnovy 1. stupně 5.1.11. Pracovní činnosti A. Charakteristika vyučovacího předmětu. a) Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Předmět pracovní činnosti

Více

Vyučovací předmět: DOMÁCÍ NAUKA. A. Charakteristika vyučovacího předmětu. a) Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu

Vyučovací předmět: DOMÁCÍ NAUKA. A. Charakteristika vyučovacího předmětu. a) Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Vyučovací předmět: DOMÁCÍ NAUKA A. Charakteristika vyučovacího předmětu. a) Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Vyučovací předmět Domácí nauka se vyučuje jako samostatný volitelný předmět

Více

Učební osnovy pracovní

Učební osnovy pracovní ZV Základní vzdělávání 1 týdně, povinný Příprava pracovního prostředí a pomůcek Žák: připraví si pracovní místo a pomůcky udržuje pracovní místo v čistotě a pořádku - organizace a plánování práce - čistota

Více

I. Sekaniny1804 Pracovní činnosti

I. Sekaniny1804 Pracovní činnosti Pracovní činnosti Charakteristika vyučovacího předmětu Obsahové, časové a organizační vymezení Předmět Pracovní činnosti se vyučuje v 1. 5. ročníku vždy 1 hodinu týdně. Vyučovací předmět Pracovní činnosti

Více

Vzdělávací aktivity ve vzdělávání

Vzdělávací aktivity ve vzdělávání Vzdělávací aktivity ve vzdělávání dospělých Cíle výuky, učební cíl Cíl výuky zachycuje to, co má účastník na konci učební jednotky vědět nebo umět. Učební cíl tedy popisuje ne to, co lektoři chtějí nebo

Více

KOMPETENCE K UČENÍ UČITEL vede žáky k vizuálně obraznému vyjádření

KOMPETENCE K UČENÍ UČITEL vede žáky k vizuálně obraznému vyjádření 1.1.4. VÝTVARNÁ VÝCHOVA I.ST. ve znění dodatku č.11 - platný od 1.9.2009, č.25 - platný id 1.9.2010, č.22 Etická výchova - platný od 1.9.2010 Charakteristika vyučovacího předmětu Obsahové, časové a organizační

Více

5.1.7.1. Pracovní činnosti

5.1.7.1. Pracovní činnosti 5.1.7. Vzdělávací oblast Člověk a svět práce 5.1.7.1. Pracovní činnosti Charakteristika vyučovacího předmětu 1. stupeň Vzdělávací oblast Člověk a svět práce realizujeme prostřednictvím vzdělávacího oboru

Více

UČEBNÍ OSNOVY ZŠ a MŠ CHRAŠTICE. Člověk a svět práce Pracovní činnosti

UČEBNÍ OSNOVY ZŠ a MŠ CHRAŠTICE. Člověk a svět práce Pracovní činnosti UČEBNÍ OSNOVY ZŠ a MŠ CHRAŠTICE Vzdělávací oblast Cílové zaměření vzdělávací oblasti Učíme žáky pozitivnímu vztahu k práci a k odpovědnosti za její kvalitu osvojit si základní pracovní dovednosti a návyky

Více

Výtvarná výchova. Charakteristika vyučovacího předmětu. Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvíjení klíčových kompetencí žáků

Výtvarná výchova. Charakteristika vyučovacího předmětu. Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvíjení klíčových kompetencí žáků Vzdělávací obor: Výtvarná výchova Obsahové, časové a organizační vymezení Výtvarná výchova Charakteristika vyučovacího předmětu 1. 5. ročník 2 hodiny týdně Vzdělávací obor Výtvarná výchova zahrnuje využití

Více

5. UČEBNÍ OSNOVY 5.9 Člověk a svět práce 5.9.1 Pracovní činnosti. Blok předmětů: ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE. Název předmětu: PRACOVNÍ ČINNOSTI

5. UČEBNÍ OSNOVY 5.9 Člověk a svět práce 5.9.1 Pracovní činnosti. Blok předmětů: ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE. Název předmětu: PRACOVNÍ ČINNOSTI 5. UČEBNÍ OSNOVY 5.9 Člověk a svět práce 5.9.1 Pracovní činnosti Blok předmětů: ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE Název předmětu: PRACOVNÍ ČINNOSTI Charakteristika vyučovacího předmětu Oblast Člověk a svět práce postihuje

Více

A. Charakteristika vyučovacího předmětu. a) Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu

A. Charakteristika vyučovacího předmětu. a) Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Vyučovací předmět: VÝTVARNÉ ČINNOSTI A. Charakteristika vyučovacího předmětu. a) Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Volitelný předmět Výtvarné činnosti má časovou dotaci 2 hodiny v u. Výuka

Více

Koncepce školy 2014/2015

Koncepce školy 2014/2015 Koncepce školy 2014/2015 Základní vize Mateřská škola s liberálním přístupem respektující jednotlivé osobnosti dětí,s cílem přirozenou formou rozvíjet kladný vztah k přírodě, úctu k životu a ochranu životního

Více

PRACOVNÍ ČINNOSTI Charakteristika vyučovacího předmětu

PRACOVNÍ ČINNOSTI Charakteristika vyučovacího předmětu PRACOVNÍ ČINNOSTI Charakteristika vyučovacího předmětu Obsahové,časové a organizační vymezení Vyučovací předmět Pracovní činnosti se vyučuje jako samostatný předmět ve všech ročnících: v 1. 5. ročníku

Více

5.9 ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE. 5.9.1 Pracovní činnosti 1. stupeň

5.9 ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE. 5.9.1 Pracovní činnosti 1. stupeň 5.9 ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE Vzdělávací oblast Člověk a svět práce se cíleně zaměřuje na praktické pracovní dovednosti a návyky žáků. Doplňuje celé základní vzdělávání o důležitou složku nezbytnou pro uplatnění

Více

Elementárních klíčových kompetencí mohou žáci dosahovat pouze za přispění a dopomoci druhé osoby.

Elementárních klíčových kompetencí mohou žáci dosahovat pouze za přispění a dopomoci druhé osoby. Rozumová výchova Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět Rozumová výchova je vyučován v 1. až 10.ročníku ZŠS v časové dotaci 5 hodin týdně. V každém ročníku jsou přidány 2 disponibilní hodiny.

Více

Člověk a svět práce Pracovní výchova

Člověk a svět práce Pracovní výchova Vzdělávací oblast : Vyučovací předmět : Člověk a svět práce Pracovní výchova Charakteristika předmětu Oblast Člověk a svět práce postihuje široké spektrum pracovních činností a technologií, vede žáky k

Více

Výstup Učivo Průřezová témata. Práce s drobným materiálem - papír. Práce s drobným materiálem - přírodniny. Práce s drobným materiálem - textil

Výstup Učivo Průřezová témata. Práce s drobným materiálem - papír. Práce s drobným materiálem - přírodniny. Práce s drobným materiálem - textil 5.1.8.2 Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Vzdělávací oblast: Člověk a svět práce Vyučovací předmět: Pracovní výchova Ročník: 1. Výstup Učivo Průřezová témata vztahy + poznámky Umí mačkat, trhat, lepit,

Více

UČEBNÍ OSNOVA PŘEDMĚTU

UČEBNÍ OSNOVA PŘEDMĚTU UČEBNÍ OSNOVA PŘEDMĚTU ROZPOČTY STAVEB Název školního vzdělávacího programu: Kód a název oboru vzdělání: Management ve stavebnictví 63-41-M/001 Celkový počet hodin za studium: 3. ročník = 66 hodin/ročník

Více

- řád školní dílny - zásady první pomoci při úrazech. technický výkres - náčrt, výkres, druhy čar, kótování, měřítko

- řád školní dílny - zásady první pomoci při úrazech. technický výkres - náčrt, výkres, druhy čar, kótování, měřítko Ročník: 6. Práce s technickými materiály : - dodržuje obecné zásady bezpečnosti a hygieny při práci i zásady bezpečnosti při práci s nástroji a nářadím, poskytne l.pomoc při úrazu - čte technický výkres

Více

Vzdělávací obsah předmětu matematika a její aplikace je rozdělen na čtyři tématické okruhy:

Vzdělávací obsah předmětu matematika a její aplikace je rozdělen na čtyři tématické okruhy: 4.2. Vzdělávací oblast: Matematika a její aplikace Vzdělávací obor: Matematika a její aplikace Charakteristika předmětu Matematika 1. Obsahové vymezení vyučovacího předmětu Vzdělávací oblast matematika

Více

9. ročník LMP NSP. 8. ročník LMP NSP. 10. ročník LMP SP. 7. ročník LMP NSP. Pozorování, pokus a bezpečnost práce. práce. práce

9. ročník LMP NSP. 8. ročník LMP NSP. 10. ročník LMP SP. 7. ročník LMP NSP. Pozorování, pokus a bezpečnost práce. práce. práce Charakteristika vyučovacího předmětu Chemie ŠVP LMP Obsahové, časové a organizační vymezení vyučovacího předmětu Chemie Vyučovací předmět Chemie je tvořen z obsahu vzdělávacího oboru ze vzdělávací oblasti

Více

5.9. Vzdělávací oblast: Člověk a svět práce. 5.9.1. Pracovní výchova pro 1. stupeň. Klíčové kompetence:

5.9. Vzdělávací oblast: Člověk a svět práce. 5.9.1. Pracovní výchova pro 1. stupeň. Klíčové kompetence: 5.9. Vzdělávací oblast: Člověk a svět práce 5.9.1. Pracovní výchova pro 1. stupeň Vyučovací předmět Pracovní výchova vychází ze vzdělávacího oboru člověk a svět práce, postihuje široké spektrum pracovních

Více

Cílem je poskytnout dětem dostatek příležitostí k uplatnění vlastní fantazie a tvořivosti a zároveň vytvořit objekt nebo dárek.

Cílem je poskytnout dětem dostatek příležitostí k uplatnění vlastní fantazie a tvořivosti a zároveň vytvořit objekt nebo dárek. Program: OP VK Projekt: Klíče pro život Registrační číslo: CZ.1.7/4.1.00/06.0011 Akce: Odbornostní setkání Tvořivé aktivity Termín: 6. 7. 10. 2012 Místo: Mahlerův penzion, Jihlava Lektor: Anna Svobodová,

Více

ZÁKLADNÍ POJMY etapy vzdělávání integrace vzdělávacího obsahu integrace žáků klíčové kompetence kurikulární dokumenty

ZÁKLADNÍ POJMY etapy vzdělávání integrace vzdělávacího obsahu integrace žáků klíčové kompetence kurikulární dokumenty ZÁKLADNÍ POJMY etapy vzdělávání legislativně vymezené, obsahově stanovené a časově ohraničené úseky vzdělávání, které odpovídají vzdělávání podle daného rámcového vzdělávacího programu integrace vzdělávacího

Více

dílenský řád, HBP úvod do technického zobrazení

dílenský řád, HBP úvod do technického zobrazení Vzdělávací oblast: Člověk a svět práce Vyučovací předmět: Pracovní činnosti - chlapci Ročník: 6. dodržuje zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygienická pravidla a předpisy dodržuje technologickou

Více

Pracovní činnosti 1.ročník

Pracovní činnosti 1.ročník Období Ročníkový výstup Učivo PRÁCE S DROBNÝM MATERIÁLEM Žák vytváří jednoduchými postupy předměty z různých materiálů s pomocí učitele. Zvládá základní činnosti - skládání, stříhání, vytrhávání, slepování,

Více

Charakteristika předmětu Výtvarná výchova

Charakteristika předmětu Výtvarná výchova Vzdělávací oblast: Umění a kultura Vzdělávací obor: Vyučovací předmět: Charakteristika předmětu Vyučovací předmět výtvarná výchova se vyučuje jako samostatný předmět ve všech ročnících s časovou dotací:

Více

Základní škola a Mateřská škola Třemešná 793 82 Třemešná 341 tel: 554 652 218 IČ: 00852538

Základní škola a Mateřská škola Třemešná 793 82 Třemešná 341 tel: 554 652 218 IČ: 00852538 Jazyk a jazyková komunikace Charakteristika vzdělávací oblasti Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura má komplexní charakter a pro přehlednost je rozdělen do tří složek: Komunikační

Více

5.1.5.2. Výtvarná výchova

5.1.5.2. Výtvarná výchova 5.1.5.2. Výtvarná výchova Charakteristika vyučovacího předmětu - 1. stupeň: Vzdělávací obor Výtvarná výchova ze vzdělávací oblasti Umění a kultura je zařazen do všech ročníků prvního stupně a je zaměřen

Více

3. UČEBNÍ PLÁN 3. 1. Systém výuky

3. UČEBNÍ PLÁN 3. 1. Systém výuky 3. UČEBNÍ PLÁN 3. 1. Systém výuky Výuka podle ŠVP probíhá v 1. 9. postupném ročníku ZŠ. ŠVP (RVP) rozlišuje tři vzdělávací období: 1. období 1. 3. ročník 2. období 4. 5. ročník 3. období 6. 9. ročník.

Více

5.1.7 Informatika a výpočetní technika. Časové, obsahové a organizační vymezení. ročník 1. 2. 3. 4. hodinová dotace 2 2 0 0

5.1.7 Informatika a výpočetní technika. Časové, obsahové a organizační vymezení. ročník 1. 2. 3. 4. hodinová dotace 2 2 0 0 5.1.7 Informatika a výpočetní technika Časové, obsahové a organizační vymezení ročník 1. 2. 3. 4. hodinová dotace 2 2 0 0 Realizuje se vzdělávací obor Informatika a výpočetní technika RVP pro gymnázia.

Více

čtyřleté denní studium střední vzdělání s maturitní zkouškou

čtyřleté denní studium střední vzdělání s maturitní zkouškou 1. Učební plán Název ŠVP: Kód a název oboru: Délka a forma : Stupeň dosaženého vzdělání: Učitelství pro mateřské školy a vychovatelství RVP 75-31-M/01 Předškolní a mimoškolní pedagogika čtyřleté denní

Více

6.1. I.stupeň. Vzdělávací oblast: Člověk a svět práce 6.1.9. Vyučovací předmět: ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE. Charakteristika vyučovacího předmětu 1.

6.1. I.stupeň. Vzdělávací oblast: Člověk a svět práce 6.1.9. Vyučovací předmět: ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE. Charakteristika vyučovacího předmětu 1. 6.1. I.stupeň Vzdělávací oblast: Člověk a svět práce 6.1.9. Vyučovací předmět: ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE Charakteristika vyučovacího předmětu 1. stupeň Žáci se v předmětu učí pracovat s různými materiály a osvojují

Více

Téma: Aranžérské materiály 1 VY_32_INOVACE_695

Téma: Aranžérské materiály 1 VY_32_INOVACE_695 Téma: Aranžérské materiály 1 Autor: Naděžda Odrášková Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.1072 Ročník: 1. ročník Obor vzdělávání: Aranžér Vzdělávací oblast: Technika aranžování Tematická oblast: Výkladní

Více

Učební osnovy pracovní

Učební osnovy pracovní ZV Základní vzdělávání 1 týdně, povinný Postup práce Žák: volí vhodný postup práce Seberegulace a sebeorganizace 1 ZV Základní vzdělávání Pracovní pomůcky rozpozná a využije jednoduché pracovní pomůcky

Více

6.30 Ekologický seminář

6.30 Ekologický seminář VZDĚLÁVACÍ OBLAST : VZDĚLÁVACÍ OBOR: VYUČOVACÍ PŘEDMĚT: Člověk a příroda Přírodopis 6.30 Ekologický seminář CHARAKTERISTIKA PŘEDMĚTU: Ekologický seminář je volitelným předmětem, který se zaměřuje na rozšíření

Více

Člověk a svět práce. Člověk a svět práce. Základní škola a Mateřská škola Havlíčkův Brod, Wolkerova 2941 Školní vzdělávací program. Oblast.

Člověk a svět práce. Člověk a svět práce. Základní škola a Mateřská škola Havlíčkův Brod, Wolkerova 2941 Školní vzdělávací program. Oblast. Oblast Předmět Období Základní škola a Mateřská škola Havlíčkův Brod, Wolkerova 2941 Člověk a svět Člověk a svět 1. 9. ročník Časová dotace Místo realizace Charakteristika předmětu Průřezová témata 1 hodina

Více

RAMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PLÁN PRO ŠKOLNÍ ROK 2014/2015 - RVP PV

RAMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PLÁN PRO ŠKOLNÍ ROK 2014/2015 - RVP PV RAMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PLÁN PRO ŠKOLNÍ ROK 2014/2015 - RVP PV Péče o dítě v dětské skupině Obecná část zpracovaly Lenka Zuczková, DiS Šárka Žluvová, DiS Obsah Specifikace, metody a forma práce...3 Rámcový

Více

V. 9 Člověk a svět práce

V. 9 Člověk a svět práce 1/5 V. 9 Člověk a svět práce V.9.II 2. stupeň V.9.II. 1 Charakteristika předmětu Obsahové, časové a organizační vymezení Výuka navazuje na výstupy z 5. ročníku. Předmět je zařazen v hodinové dotaci od

Více

Školní vzdělávací program - Základní škola, Nový Hrádek, okres Náchod. Část V. Osnovy

Školní vzdělávací program - Základní škola, Nový Hrádek, okres Náchod. Část V. Osnovy Část V. Osnovy II. stupeň VOLITELNÝ PŘEDMĚT KAPITOLA 33. - KREATIVITA Vzdělávací oblast: Člověk a svět práce Vzdělávací obor - vyučovací předmět: Doplňující vzdělávací obor volitelný předmět Kreativita

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0415 Inovujeme, inovujeme Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tematická oblast Základní aranžérské nářadí a pomůcky,

Více

4.1.2. Vzdělávací oblast : Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Cizí jazyk

4.1.2. Vzdělávací oblast : Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Cizí jazyk 4.1.2. Vzdělávací oblast : Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Cizí jazyk Charakteristika vyučovacího předmětu Anglický jazyk 1.Obsahové vymezení vyučovacího předmětu Cílem vzdělávání předmětu

Více

Školní vzdělávací program - Základní škola, Nový Hrádek, okres Náchod. Část V. Osnovy

Školní vzdělávací program - Základní škola, Nový Hrádek, okres Náchod. Část V. Osnovy Část V. Osnovy II. stupeň VOLITELNÝ PŘEDMĚT KAPITOLA 34. - PŘÍRODOVĚDNÁ PRAKTIKA Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor - vyučovací předmět: Doplňující vzdělávací obor volitelný předmět Přírodovědná

Více

ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE Blok předmětů: PRACOVNÍ ČINNOSTI. Název předmětu: Charakteristika vyučovacího předmětu

ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE Blok předmětů: PRACOVNÍ ČINNOSTI. Název předmětu: Charakteristika vyučovacího předmětu ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE Blok předmětů: PRACOVNÍ ČINNOSTI Název předmětu: Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět Pracovní výchova vychází ze vzdělávacího oboru Člověk a svět práce, postihuje

Více

PRACOVNÍ ČINNOSTI. Charakteristika vyučovacího předmětu 1. stupeň: Obsahové, časové a organizační vymezení: Předmětem prolínají průřezová témata:

PRACOVNÍ ČINNOSTI. Charakteristika vyučovacího předmětu 1. stupeň: Obsahové, časové a organizační vymezení: Předmětem prolínají průřezová témata: PRACOVNÍ ČINNOSTI Charakteristika vyučovacího předmětu 1. stupeň: Vyučovací předmět pracovní výchova vychází ze vzdělávacího oboru Člověk a svět práce. Vede žáky k získání základních dovedností v různých

Více

Vedení domácnosti. Charakteristika vyučovacího předmětu. Vedení domácnosti je předmět zařazený do vzdělávací oblasti Člověk a svět práce.

Vedení domácnosti. Charakteristika vyučovacího předmětu. Vedení domácnosti je předmět zařazený do vzdělávací oblasti Člověk a svět práce. Vzdělávací obor : Člověk a svět práce Vedení domácnosti Charakteristika vyučovacího předmětu Vedení domácnosti je předmět zařazený do vzdělávací oblasti Člověk a svět práce. Vzdělávací oblast zahrnuje

Více

4.7.1. Charakteristika vyučovacího předmětu Hudební výchova

4.7.1. Charakteristika vyučovacího předmětu Hudební výchova 4.7. Vzdělávací oblast: Umění a kultura Vzdělávací obor: Hudební výchova 4.7.1. Charakteristika vyučovacího předmětu Hudební výchova 1. Obsahové vymezení vyučovacího předmětu Hudební výchova spadá spolu

Více

Pv - 2. stupeň 1 / 9

Pv - 2. stupeň 1 / 9 Pracovní výchova Školní výstupy Žák by měl Práce s technickými materiály seznámit se se základními vlastnostmi materiálu, nástrojů a pracovních postupů vybírat s pomocí učitele správný materiál, pracovní

Více

Předmět: pracovní činnosti

Předmět: pracovní činnosti 5.9 Oblast: Člověk a svět práce 5.9.1 Obor: Člověk a svět práce Předmět: pracovní činnosti Charakteristika předmětu pracovní činnosti 1. stupeň Vzdělávací oblast Člověk a svět práce, obor Člověk a svět

Více

1.1.1. TĚLESNÁ VÝCHOVA I. ST. ve znění dodatku č.33 - platný od 1. 9. 2010, č. 22 Etická výchova platný od 1.9.2010

1.1.1. TĚLESNÁ VÝCHOVA I. ST. ve znění dodatku č.33 - platný od 1. 9. 2010, č. 22 Etická výchova platný od 1.9.2010 1.1.1. TĚLESNÁ VÝCHOVA I. ST. ve znění dodatku č.33 - platný od 1. 9. 2010, č. 22 Etická výchova platný od 1.9.2010 Charakteristika vyučovacího předmětu Obsahové, časové a organizační vymezení: Vyučovací

Více

Charakteristika předmětu TĚLESNÁ VÝCHOVA

Charakteristika předmětu TĚLESNÁ VÝCHOVA Charakteristika předmětu TĚLESNÁ VÝCHOVA Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Předmět TĚLESNÁ VÝCHOVA je součástí vědního oboru kinantropologie a zabývá se pohybovým učením, vyučováním a výchovou.

Více

VÝTVARNÁ VÝCHOVA. A/ Charakteristika předmětu

VÝTVARNÁ VÝCHOVA. A/ Charakteristika předmětu VÝTVARNÁ VÝCHOVA A/ Charakteristika předmětu Obsahové vymezení Vyučovací předmět Výtvarná výchova rozvíjí tvořivé schopnosti, které žáci získali na prvním stupni ve vyučovacím předmětu Tvořivost a prostřednictvím

Více

PRACOVNÍ ČINNOSTI 1. stupeň ZŠ

PRACOVNÍ ČINNOSTI 1. stupeň ZŠ 414 Vzdělávací oblast : Vyučovací předmět: ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE PRACOVNÍ ČINNOSTI 1. stupeň ZŠ CHARAKTERISTIKA PŘEDMĚTU Obsahové, časové a organizační vymezení Ročník 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Dotace 1 1 1 1

Více

UČEBNÍ OSNOVA PŘEDMĚTU

UČEBNÍ OSNOVA PŘEDMĚTU UČEBNÍ OSNOVA PŘEDMĚTU ODBORNÉ KRESLENÍ Název školního vzdělávacího programu: Kód a název oboru vzdělání: Management ve stavebnictví 63-41-M/001 Ekonomika a podnikání Celkový počet hodin za studium (rozpis

Více

NÁŠ SVĚT. Tematické okruhy: 1. Místo, kde žijeme dopravní výchova, praktické poznávání školního prostředí a okolní krajiny (místní oblast, region)

NÁŠ SVĚT. Tematické okruhy: 1. Místo, kde žijeme dopravní výchova, praktické poznávání školního prostředí a okolní krajiny (místní oblast, region) NÁŠ SVĚT Vyučovací předmět Náš svět se vyučuje jako samostatný předmět v prvním až třetím ročníku a jako vyučovací blok přírodovědných a vlastivědných poznatků v čtvrtém a pátém ročníku. Zastoupení v jednotlivých

Více

RÁMCOVÝ ŠKOLNÍ VÝCHOVNÝ PROGRAM PRO ŠKOLNÍ DRUŽINU

RÁMCOVÝ ŠKOLNÍ VÝCHOVNÝ PROGRAM PRO ŠKOLNÍ DRUŽINU číslo jednací: ZŠ-263/2013 RÁMCOVÝ ŠKOLNÍ VÝCHOVNÝ PROGRAM PRO ŠKOLNÍ DRUŽINU Obsah: I. Identifikační údaje II. Charakteristika ŠD III. Výchovný program IV. Vzdělávací část programu 1 I. Identifikační

Více

Charakteristika vyučovacího předmětu Výtvarná výchova ŠVP LMP

Charakteristika vyučovacího předmětu Výtvarná výchova ŠVP LMP Charakteristika vyučovacího předmětu Výtvarná výchova ŠVP LMP Obsahové, časové a organizační vymezení vyučovacího předmětu Výtvarná výchova Předmět Výtvarná výchova v podmínkách školy pro žáky se zdravotním

Více

A. Charakteristika vyučovacího předmětu

A. Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět:: INFORMATIKA A. Charakteristika vyučovacího předmětu a) Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu U vyučovacího předmětu informatika je časové vymezení dáno učebním plánem. V

Více

Charakteristika předmětu

Charakteristika předmětu Vzdělávací oblast : Vyučovací předmět: Člověk a svět práce Člověk a svět práce - Svět práce Charakteristika předmětu Vzdělávací obsah: Základem vzdělávacího obsahu předmětu Svět práce je vzdělávací obsah

Více

Týdenní počet hodin 42 hod z toho 1.stupeň 18 hod 2.stupeň 24 hod

Týdenní počet hodin 42 hod z toho 1.stupeň 18 hod 2.stupeň 24 hod Vzdělávací oblast ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE Týdenní počet hodin 42 hod z toho 1.stupeň 18 hod 2.stupeň 24 hod Vyučovací předmět Pracovní vyučování Cílové zaměření vzdělávací oblasti Vzdělávání v této vzdělávací

Více

Název projektu: Polytechnická výchova zařazování kreativních technických hraček a stavebnic

Název projektu: Polytechnická výchova zařazování kreativních technických hraček a stavebnic MŠ Laudova se speciálními třídami, Laudova 1030, Praha 6 Řepy tel.235314514 Školní rok: 2012/2013 Název projektu: Polytechnická výchova zařazování kreativních technických hraček a stavebnic Cíl projektu:

Více

Předmět: Cvičení s hudbou

Předmět: Cvičení s hudbou Předmět: Cvičení s hudbou Charakteristika volitelného předmětu cvičení s hudbou 2. stupeň Obsah tohoto vyučovacího předmětu vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a zdraví stanovených RVP ZV a realizuje

Více

Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie

Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie CZ.1.07/2.2.00/15.0324 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem

Více

Dodatek č. 4 ke školnímu vzdělávacímu programu pro základní vzdělávání Učíme se pro život

Dodatek č. 4 ke školnímu vzdělávacímu programu pro základní vzdělávání Učíme se pro život Základní škola a Mateřská škola Neplachovice, okres Opava, příspěvková organizace Dodatek č. 4 ke školnímu vzdělávacímu programu pro základní vzdělávání Učíme se pro život Projednán na pedagogické radě

Více

ORGANIZAČNÍ FORMY VÝUKY

ORGANIZAČNÍ FORMY VÝUKY ORGANIZAČNÍ FORMY VÝUKY Pod tímto pojmem se rozumí uspořádání výuky, tj. organizace činnosti učitele i žáků při vyučování. Každá z organizačních forem vytváří vztahy mezi žákem, vyučujícím, obsahem a prostředky

Více

Hodnocení žáků - ŠVP: Střední škola, Základní škola a Mateřská škola, Frýdek-Místek, příspěvková organizace

Hodnocení žáků - ŠVP: Střední škola, Základní škola a Mateřská škola, Frýdek-Místek, příspěvková organizace 6. Hodnocení žáků 6.1 Zásady klasifikace a hodnocení hodnocení žáka je nedílnou součástí výchovně vzdělávacího procesu a je komplexním posouzením prospěchu a chování žáka klasifikace je jednou z forem

Více

4.6 Vzdělávací oblast Umění a kultura 4.6.2 Výtvarná výchova

4.6 Vzdělávací oblast Umění a kultura 4.6.2 Výtvarná výchova 4.6 Vzdělávací oblast Umění a kultura 4.6.2 Výtvarná výchova 1. 2. 3. 4. Hodinová dotace Výtvarná výchova 2 2 2 2 Realizuje obsah vzdělávacího oboru Výtvarná výchova RVP ZV. Výuka probíhá ve dvouhodinových

Více

Školní vzdělávací program - Základní škola, Nový Hrádek, okres Náchod. Část V. Osnovy

Školní vzdělávací program - Základní škola, Nový Hrádek, okres Náchod. Část V. Osnovy Vzdělávací oblast: Umění a kultura Vzdělávací obor - vyučovací předmět: Výtvarná výchova Školní vzdělávací program - Základní škola, Nový Hrádek, okres Náchod Část V. Osnovy I. stupeň KAPITOLA 11. - VÝTVARNÁ

Více

Pracovní činnosti ( Příprava pokrmů ; Svět práce ) dívky

Pracovní činnosti ( Příprava pokrmů ; Svět práce ) dívky Vyučovací předmět: Období ročník: Učební texty: Pracovní činnosti ( Příprava pokrmů ; Svět práce ) dívky 3. období 8. ročník Marádová, E., Vodáková, J.: Pracovní činnosti (Fortuna,1997) Očekávané výstupy

Více

PRACOVNÍ ČINNOSTI Charakteristika vyučovacího předmětu -2. stupeň

PRACOVNÍ ČINNOSTI Charakteristika vyučovacího předmětu -2. stupeň PRACOVNÍ ČINNOSTI Charakteristika vyučovacího předmětu -2. stupeň Časové, organizační a obsahové vymezení vyučovacího předmětu: Pracovní činnosti se vyučují jako samostatný vyučovací předmět, v 6., 7.,

Více

6.34 Společenskovědní seminář

6.34 Společenskovědní seminář VZDĚLÁVACÍ OBLAST: VZDĚLÁVACÍ OBOR: VYUČOVACÍ PŘEDMĚT: Člověk a společnost Výchova k občanství 6.34 Společenskovědní seminář CHARAKTERISTIKA PŘEDMĚTU: Společenskovědní seminář je volitelným předmětem,

Více

Název a adresa právnické osoby vykonávající činnost školského zařízení: Základní škola a mateřská škola Bečov, okres Most, příspěvková organizace

Název a adresa právnické osoby vykonávající činnost školského zařízení: Základní škola a mateřská škola Bečov, okres Most, příspěvková organizace Školní vzdělávací program školního klubu ZŠ Bečov Školní vzdělávací program školního klubu je v souladu se zákonem č.561/2004 Sb. 28 ods.1. Formuluje konkrétní cíle vzdělávání i jeho obsah, navrhuje odpovídající

Více

6.1. I.stupeň. Vzdělávací oblast: 6.1.7. Vyučovací předmět: VÝTVARNÁ VÝCHOVA. Charakteristika vyučovacího předmětu 1. stupeň

6.1. I.stupeň. Vzdělávací oblast: 6.1.7. Vyučovací předmět: VÝTVARNÁ VÝCHOVA. Charakteristika vyučovacího předmětu 1. stupeň 6.1. I.stupeň Vzdělávací oblast: 6.1.7. Vyučovací předmět: VÝTVARNÁ VÝCHOVA Charakteristika vyučovacího předmětu 1. stupeň Vzdělávání ve vyučovacím předmětu Výtvarná výchova : - směřuje k podchycení a

Více

6.24 Literární seminář volitelný předmět

6.24 Literární seminář volitelný předmět VZDĚLÁVACÍ OBLAST : VZDĚLÁVACÍ OBOR: VYUČOVACÍ PŘEDMĚT: Jazyk a jazyková komunikace Český jazyk a literatura 6.24 Literární seminář volitelný předmět CHARAKTERISTIKA PŘEDMĚTU: Literární seminář je jako

Více