V. OCHRANA PŘED POVODNĚMI A VODNÍ REŽIM KRAJINY TEXTOVÁ ČÁST. II. plánovací období ( )

Transkript

1 V. OCHRANA PŘED POVODNĚMI A VODNÍ REŽIM KRAJINY TEXTOVÁ ČÁST II. plánovací období ( )

2 Pořizovatel: Povodí Labe, státní podnik Víta Nejedlého 951, Hradec Králové ve spolupráci s Krajským úřadem Královéhradeckého kraje Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové Krajským úřadem Pardubického kraje Komenského náměstí 125, Pardubice Krajským úřadem Libereckého kraje U Jezu 642/2a, Liberec 2 Krajským úřadem Středočeského kraje Zborovská 11, Praha 5 Krajským úřadem Kraje Vysočina Žižkova 57, Jihlava Magistrátem hlavního města Prahy Mariánské náměstí 2, Praha 1 a dotčenými ústředními správními úřady Ministerstvem zemědělství Ministerstvem životního prostředí Ministerstvem zdravotnictví Ministerstvem dopravy Ministerstvem obrany Ministerstvem pro místní rozvoj 2

3 Zpracovatelé podkladů: AGPOL s.r.o. Ing. Ondřej Vaculín, Ph.D. Ing. Radoslav Sáblík Ing. Jakub Feltl Ing. Jaroslav Hetmánek Mgr. Jan Zapletal KONEKO spol. s r.o. ENVICONS s.r.o. Ing. Oldřich Kazda Ing. Sergej Gorbunov Ing. Jan Šebrle Ing. Ladislav Plaček Ing. Lukáš Řádek RNDr. Lukáš Krejčí, Ph.D. 3

4 OBSAH V. OCHRANA PŘED POVODNĚMI A VODNÍ REŽIM KRAJINY... 5 V.1. Charakteristika dílčího povodí z hlediska povodní... 5 V.1.1. Srážko odtoková charakteristika dílčího povodí... 5 V.1.2. Vodní eroze, plaveninový a splaveninový režim... 7 V.1.3. Oblasti s urychleným odtokem srážkových vod a nedostatečnou mírou akumulace vody V.1.4. Historické povodně a území rozlivů povodní V.2. Současný stav ochrany před povodněmi V.2.1. Systém ochrany před povodněmi V.2.2. Zhodnocení stupně ochrany před povodněmi V.2.3. Významné problémy ochrany před povodněmi V.3. Cíle ke snížení nepříznivých účinků povodní V.3.1. Cíle definované na úrovni ČR V.3.2. Cíle definované na úrovni krajů a dílčího povodí V.4. Sucho a vodní režim krajiny V.4.1. Historická období sucha a jejich důsledky V.4.2. Nebezpečí výskytu období sucha a možné škody V.4.3. Odvodnění a závlahy pozemků V.4.4. Území s napjatou vodohospodářskou bilancí V.4.5. Cíle pro snížení nepříznivých účinků sucha, pro zlepšování vodních poměrů a pro ochranu ekologické stability V.4.6. Území chráněná pro akumulaci povrchových vod

5 V. OCHRANA PŘED POVODNĚMI A VODNÍ REŽIM KRAJINY Povodně představují v podmínkách ČR nejintenzivnější projev přírodních sil a způsobují největší ekonomické škody. Ochrana před povodněmi je tak velice důležitou složkou vodního hospodářství. Nicméně primárně je tato problematika řešena v plánech pro zvládání povodňových rizik v souladu s evropskou směrnicí 2007/60/ES, o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik [E18]. Do plánů dílčích povodí je tato oblast zařazena zejména z důvodu komplexnosti. Řešeny totiž nejsou jen samotné povodně, ale i jednotlivé faktory a složky krajinné sféry, které s nimi souvisí. Vodní režim krajiny má úzkou návaznost na vodohospodářské plánování a dosahování environmentálních cílů. Součástí kapitoly je i problematika sucha. V.1. Charakteristika dílčího povodí z hlediska povodní V.1.1. Srážko odtoková charakteristika dílčího povodí Naprostá většina povodní v ČR je způsobena srážkami, v zimním období rovněž oteplením a následně vyvolaným táním sněhové pokrývky (zvláště, je-li provázeno srážkami). Povodeň může též být vyvolána výskytem ledových jevů v tocích. Povodně převážně lokálního významu mohou být také způsobeny jinými příčinami, např. přehrazením toku sesuvem půdy. Podle pojmenování příčin a sezónního výskytu povodní rozlišujeme následující hlavní typy povodní: Letní typ povodní vzniká z regionálních dešťů s trváním i několika dnů (v průměru 1-3 dny), s možným výskytem na celém území ČR. Několik dní trvající intenzivní letní srážky, často zesílené v horských oblastech, postupně nasytí půdu, která již dále není schopna zadržovat vodu, a vznikají povodně. Ty mohou postihovat velké plochy. Nebezpečné je, pokud vlastní povodni předchází vlhké období a půda tedy je nasycena vodou již před začátkem příčinných srážek. Tento typ povodní postihuje jak malé řeky a potoky, tak i velké řeky, které zaplavují rozsáhlé oblasti říčních niv až po několik dní. Rozsáhlé záplavy vznikají především na středních a dolních úsecích vodních toků. Vznik povodně je většinou vázán na výskyt atmosférických front a cyklon (tlakových níží). Zimní a jarní typy povodní vznikají táním sněhu a mohou být současně provázeny srážkami. Vyskytují se od prosince do dubna. Nebezpečnými faktory jejich vzniku jsou velké množství sněhu, zejména v nižších a středních nadmořských výškách, zima bez výskytu dílčích tání, promrzlá půda pod sněhovou pokrývkou, rychlé oteplení s celodenní teplotou vzduchu nad bodem mrazu a především dešťové srážky v průběhu oblevy. Povodňové vlny s plochým vrcholem dosahují zpravidla největšího objemu v roce a dlouhé doby trvání. Letní typ povodní, jehož příčinou jsou krátkodobé přívalové deště ( flash floods neboli bleskové povodně), se vyskytuje v letních bouřkách vzniklých na studených frontách. V extrémních případech je intenzita vyšší než 100 mm/hod. (tj. 100 litrů na m 2 ). Mívají krátké trvání (v průměru méně než 1-6 hodin), postihují území menší rozlohy (většinou do desítek km 2 ), mohou se vyskytnout kdekoli v ČR a vyvolávají povodeň většinou na malých tocích. Rychlý přísun srážek nestačí půda vsakovat, rychle se vytváří povrchový odtok, který na orné půdě způsobuje erozi. I když zasažená plocha většinou není velká, voda proudí velmi rychle, má velkou ničivou sílu a způsobuje velké škody. Nejčastější výskyt je pozorován od poloviny dubna do září. Odtoková odezva u bleskových povodní bývá i jen několik desítek minut, zvláště v malých povodích s větším sklonem svahů a menší lesnatostí, a proto je tato povodeň u nás nejčastějším typem povodňového ohrožení. Možnosti předpovědí přesnějšího místa výskytu bleskové povodně jsou poměrně omezené. Ledové povodně jsou spojeny s oteplením po období mrazů, kdy se vytvořil ledový pokryv vodních toků. Při jarní oblevě dochází k rozlámání ledu a jeho pohybu v toku, nazývaném chod ledu nebo dřenice. Na místech s mělkým dnem, v místech zúžení koryta nebo v místech překážek v toku se unášené kry hromadí a vytváří ledové bariéry. Za nimi se potom voda vzdouvá a zaplavuje přilehlé území. Pro dílčí povodí Horního a středního Labe je typický zimní režim povodní, výjimkou jsou některé levostranné přítoky Labe (Výrovka, Doubrava). Na horním toku Jizery je smíšený režim, tzn. že se mohou vyskytovat významné letní i zimní povodňové vlny. V ploše povodí se vyskytují rovněž povodně z přívalových srážek. Příčinou regionálních povodní letního typu je zesílení srážkové činnosti vlivem návětrných efektů Jizerských hor, 5

6 Krkonoš a Orlických hor (např. červenec 1997, červen 2013), zimní povodně vznikají táním sněhu v horských a podhorských oblastech za situací teplého jihozápadního proudění (např. březen 2000). Kolísání průtoků v tocích je přirozenou součástí vodního režimu krajiny. K částečnému zmírnění kolísání průtoků přispívají vodní díla. Jedním z jejich hlavních významů je transformace vyšších průtoků, a to především snížení kulminačních průtoků a posun doby kulminačních průtoků. Naopak v suchých obdobích zajišťují minimální průtoky níže na toku. Průměrné průtoky bývají charakterizovány hodnotou Q a (průměrný dlouhodobý průtok), extrémně vysoké průtoky při povodních např. hodnotou Q 100 (průtok v průměru dosažený nebo překročený jednou za 100 let) a extrémně nízké průtoky v obdobích sucha např. hodnotou Q 355 (průtok v průměru překročený po 355 dní v roce). Pro posouzení míry extrémů je pak možné využít poměrů Q 100 /Q a a Q a /Q 355. Tyto poměry obecně klesají se vzrůstající plochou povodí při vyrovnávání extrémů z menších dílčích povodí. Výsledné průtoky ve vodních tocích jsou ovlivněny především následujícími činiteli: fyzicko-geografické, tj. velikost a tvar povodí, spádové poměry, hustota říční sítě a její uspořádání, existence přirozených či umělých vodních nádrží; meteorologicko-klimatologické, z nichž rozhodující význam má výskyt atmosférických srážek, jejich množství a plošné i časové rozdělení, s nimiž souvisí i retenční schopnost území, která se v průběhu bezesrážkových období a jednotlivých dešťových epizod mění; značnou roli kromě vývoje teplot a jím podmíněného výparu má také rozsah a růstová fáze vegetačního pokryvu půdy a urbanizace; působení člověka a jeho zásahy do půdních a vegetačních poměrů a morfologie vodních toků. Souhrnné působení všech těchto činitelů dává každému vodnímu toku vlastní hydrologický charakter, jehož nejvýznamnějším znakem je rozdělení vodnosti v čase, které do určité míry kopíruje průběh srážkové činnosti. Při porovnatelné velikosti povodí jsou větší hodnoty poměru Q 100 /Q a zaznamenatelné u povodí, kde je větší nebezpečí náhlých povodní např. vlivem orografického zesílení srážek při déletrvajících deštích nebo vlivem nepříznivé morfologie terénu při přívalových lokálních srážkách. U povodí s větším poměrem Q 100 /Q a je také větší nebezpečí podcenění povodňových rizik obyvateli a samosprávou, protože běžně sledované průtoky v toku se zde při extrémních situacích vícenásobněji zvýší. Hodnoty N-letých průtoků a poměru Q 100 /Q a ve vodoměrných stanicích hlásných profilů podle podkladů ČHMÚ, Povodí Labe, státní podnik a databáze Povodňového informačního systému POVIS ( jsou znázorněny na následujícím obrázku. 6

7 Obr. V.1.1a - Poměr průtoků Q 100 /Q a V.1.2. Vodní eroze, plaveninový a splaveninový režim Uvedená kapitola byla zpracována dle metodického postupu z Plánu oblasti povodí Horního a středního Labe [O1] na základě aktualizovaných dat a nově vymezených vodních útvarů. Vznik a průběh erozních procesů je ve většině případů vyvolán přívalovými srážkami, které jsou charakterizovány vysokou intenzitou, krátkou dobou trvání a malou zasaženou plochou. Zvlášť nebezpečné jsou zejména extrémní přívalové deště s úhrnem srážek nad 20 mm za hodinu. Povrchový odtok vznikající z těchto srážek se rychle kumuluje a má výrazné erozní a transportní charakteristiky. V některých případech může být dominantním erozním faktorem povrchový odtok z tajícího sněhu. Povrchová vodní eroze má řadu forem a lze ji členit do tří základních typů: plošná vodní eroze, která se projevuje smyvem půdy víceméně rovnoměrně na celé ploše, rýhová eroze vzniká tehdy, když se povrchový plošný ron začíná soustřeďovat a vytvářet linie, které mají postupně formu rýžek a brázd, ze kterých vznikají pokračujícím soustředěným odtokem hlubší rýhy, které se směrem po svahu postupně prohlubují a mohou přejít ve vyšší stupně - erozi výmolovou, a ta v nebezpečnou, území devastující erozi stržovou, mnohotvarou, vznikající kombinací současného působení dalších faktorů - destrukčních jevů, působením zvěře nebo člověka apod. 7

8 Proudová (říční) vodní eroze probíhá ve vodních tocích působením vodního proudu. Je-li rozrušováno pouze dno, mluvíme o erozi dnové, jsou-li rozrušovány břehy, o erozi břehové. Dnová eroze je formou podélné eroze, prohlubující podélné osy toku, břehová eroze je formou eroze, probíhající směrem kolmo na osu toku. Nejvýrazněji se projevuje proudová eroze v bystřinách, jež nesou obvykle velké množství splavenin. Hlavní důsledky vodní eroze můžeme rozdělit do následujících tří skupin: Ztráta půdy, která při erozních procesech postihuje nejvíce zemědělství. Tato ztráta je trvalá, protože jen výjimečně se vytěžená zemina vrací zpět na pozemek. Uvolňování a odnos částic se často děje ve velkém měřítku. Mnohdy se při intenzivních srážkách smyje mělká půdní vrstva a obnaží se půdní podklad, což má při dlouhodobém procesu tvorby nové půdy pro zemědělskou i lesní výrobu velmi nepříznivé důsledky. Transport a sedimentace půdních částic, které následně zanášejí přirozené i umělé vodní toky (plavební, odvodňovací, závlahové i jiné kanály), vodní nádrže a stavby na tocích. Dále zanášejí koryto toku a zmenšují jeho hloubku. Úroveň dna, a s ní i hladina toku, zvolna stoupá a postupně způsobuje zamokření okolních pozemků. Koryto vyžaduje častější údržbu a čištění. Transport chemických látek, jehož negativní dopady se projevují zejména při povodňových situacích. Spolu s jemnými půdními částicemi jsou do toku přinášeny i nebezpečné látky, aplikované při ochraně rostlin nebo hnojení (zejména pesticidy a těžké kovy). Živiny transportované do nádrží (hlavně dusík a fosfor) jsou zdrojem eutrofizace. Tabulka V.1.2a prezentuje průměrnou plošnou vodní erozi pro každý vodní útvar [t.ha -1 /rok]. Grafické znázornění plošné vodní eroze je na obr. V.1.2a. Výsledek byl získán na základě Mapy erozní ohroženosti půd v ČR, která byla zpracována s využitím univerzální rovnice ztráty půdy (USLE) v kombinaci s nástroji GIS na Stavební fakultě ČVUT. Jedná se o výstup projektu Metody a způsoby predikce povrchového odtoku, erozních a transportních procesů v krajině (O97). Hodnoty ztrát půdy byly vypočítány pro jednotlivé vodní útvary. Z vyhodnocení je patrné, že plošná vodní eroze je nejvyšší v povodí Vrchlice pod nádrží Vrchlice, průměrná roční ztráta půdy je v tomto území vyšší než 3 t/ha. O něco nižší hodnoty v rozmezí mezi 2,6-3 t/ha za rok jsou na horním toku Mohelky, v povodí Kamenice, povodí Jizery po soutok s Oleškou, povodí Tampelačky, povodí Dědiny po soutok s Hluky, povodí Javornického potoka, povodí Rokytenky po soutok s Hvězdnou a horní tok Tiché Orlice po soutok s Králickým potokem. Říční eroze, ať již břehová nebo dnová, je příčinou nestability koryt vodních toků, která je v zastavěných územích většinou nežádoucí. To byl v minulosti jeden z hlavních důvodů úprav ovlivňujících morfologii vodních toků. Jako protierozní opatření na vodních tocích je tedy možné označit liniové stabilizační úpravy koryt vodních toků, stabilizace dna pomocí příčných objektů nebo hrazení bystřin a strží. Za protierozní opatření lze také označit lokální stabilizace koryt vodních toků (například stabilizace břehových nátrží). Tyto drobné úpravy prováděné zpravidla v rámci údržby vodních toků nebyly podrobně evidovány, a proto do seznamu provedených úprav vodních toků nebyly zařazeny. Cílem této podkapitoly byla evidence vodních toků, na nichž dochází k významným jevům boční a hloubkové eroze, včetně vodních toků, které byly stabilizovány pomocí stupňů nebo hrazením bystřin. Ve většině případů se jedná o vodní toky ve správě LČR a KRNAPu. Těmto oblastem byla přiřazena priorita 1-2, kde prioritu 1. mají vodní toky s velmi silnou erozí koryt a prioritu 2. vodní toky s významnou vodní erozí. Vzhledem k tomu, že se jednalo hlavně o horní části toků a přítoky páteřních toků povodí třetího řádu, předpokládalo se, že problémy vzniklé v těchto částech povodí se následně budou propagovat i do toků páteřních, a to např. zvýšeným přínosem splavenin do toku, zanášením toku nebo zvýšenou erozí toku. Grafické znázornění vodních útvarů ohrožených říční erozí je na obrázku V.1.2b. Dále byly zmapovány významné protierozní úpravy na vodních tocích, které jsou uvedeny v tabulce V.1.2b. Z dostupných dat můžeme určit pouze délku toků dotčenou morfologickými zásahy do jejich koryta. Sledování a měření plavenin za účelem bilancování odtoků z jednotlivých povodí, případně kvantifikace erozních a sedimentačních procesů je prováděno ČHMÚ. Kvantitativní hodnocení plavenin vychází z denního pozorování plavenin v 51 vodoměrných stanicích na území ČR, z toho v 11 stanicích v dílčím povodí Horního a středního Labe. Základním hodnoceným údajem je průměrná denní koncentrace plavenin [mg/l]. Na základě těchto údajů je počítán průtok plavenin [kg/s], odtok plavenin z povodí [t] a případně také specifický odtok plavenin [t/km 2 ]. 8

9 Obr. V.1.2a - Plošná vodní eroze 9

10 Obr. V.1.2b - Vodní útvary ohrožené říční erozí Tabulka V.1.2a - Plošná vodní eroze (tabulka v příloze) Tabulka V.1.2b - Protierozní úpravy na tocích (tabulka v příloze) V.1.3. Oblasti s urychleným odtokem srážkových vod a nedostatečnou mírou akumulace vody Uvedená kapitola byla zpracována dle metodického postupu z Plánu oblasti povodí Horního a středního Labe [O1] na základě aktualizovaných dat a nově vymezených vodních útvarů. Urychleným odtokem srážkových vod se pro účely tohoto vymezení rozumí kombinace častých a náhlých výskytů povodní. Podkladem pro vymezení byla analýza odtokových poměrů, rizikového využití území a sklonitostních poměrů pro povodí Labe v Čechách. Jako základní zpracovávaná jednotka byla určena katastrální území. Prvním kritériem bylo nalezení povodí s největšími stoletými specifickými průtoky. Protože specifické průtoky obecně klesají s rostoucí plochou povodí (tak, jak postupně dochází k přibírání méně vodných nížinných přítoků, zasakování do spodních vod, výparu a transformaci povodní v inundačních územích) byla sestavena závislost stoletých specifických průtoků na ploše povodí podle mocninné funkce. Poté byla vybrána povodí, jejichž charakteristické stanice měly největší rozdíl skutečných a předpokládaných hodnot stoletých specifických průtoků. Pro extrémní průtoky byly jako oblasti s urychleným odtokem vymezeny horní části těchto povodí: Jizera, 10

11 Labe a Úpa. Tato povodí byla vymezena nad dílčími plochami povodí IV. řádu a následně převedena na ekvivalent katastrálních území (pokud leží v daném povodí alespoň 25 % nebo alespoň 1 km 2 jeho plochy). Vymezená povodí dobře korespondují s jádrovými oblastmi vzniku povodní, např. z let 1897 (Smědá, Jizera, Labe, Úpa) a 1998 (Orlice). Druhým kritériem bylo vymezení území, která jsou při přívalových deštích nejvíce ohrožena náhlým vzestupem hladin vodních toků. Jedná se o nebezpečnou kombinaci orné půdy a vysoké sklonitosti s velkým zastoupením zpevněných a odkanalizovaných ploch. Byla proto vybrána katastrální území s ornou půdou se sklonitostí nad 4 na více než 30 % plochy nebo na více než 120 ha a katastrální území s urbánním využitím na více než 50 % plochy (za urbánní využití území bylo považováno urbanizované území třídy 1 CORINE bez podtřídy městské zelené plochy). Třetím kritériem pak byla hodnocena samotná vysoká sklonitost území, kdy byla vybrána katastrální území se sklonitostí nad 4. I když území podle druhého a třetího kritéria nebyla odtokově podchycena, lze u nich očekávat zvláště při přívalových deštích náhlé vzestupy hladin vodních toků. Přívalové deště lze přitom s určitou pravděpodobností očekávat na kterémkoliv místě na území ČR. Kategorie předběžného vymezení: A. oblasti s největšími specifickými odtoky q 100 (l.s -1 /km 2 ), B. katastrální území s ornou půdou se sklonitostí nad 4 na více než 30 % plochy nebo na více než 120 ha, C. katastrální území s urbánním využitím na více než 50 % plochy, D. katastrální území se sklonitostí nad 4, E. ostatní. Kategorie konečného vymezení: V kategoriích předběžného vymezení se některá vymezení překrývají, proto byly následně určeny tyto kategorie ohrožení katastrálních území urychleným odtokem: Převedení na vodní útvary: 5) nejvyšší - území v kategorii A a zároveň B, C nebo D, 4) vysoké - území jen v kategorii A nebo zároveň ve dvou z kategorií B, C nebo D, 3) střední - území jen v kategorii B nebo C, 2) mírné - území jen v kategorii D, 1) nízké - ostatní. Pro převedení kategorizace na vodní útvary bylo konečné vymezení v katastrech převedeno do gridu a spočítány průměry ve vodních útvarech. Vzhledem k větším rozlohám vodních útvarů v porovnání s katastry byly (empiricky a vizuálně) sníženy hranice pro jednotlivé kategorie: 5 (> 4,5), 4 (2,75-4,5), 3 (1,76-2,75), 2 (1,11-1,75), 1 (1-1,10). Kategorizace postihuje ohrožení urychleným odtokem na základě analýzy odtokových poměrů, rizikového využití území a sklonitostních poměrů. Ohrožení je přitom přenášeno dále po hydrografické síti, popř. po svazích. Podrobnost zpracování odpovídá přehledu pro povodí Labe a Odry v Čechách, může být základem pro podrobnější šetření s použitím přesnějších podkladů. Pro výpočet míry akumulace a retence vody v dílčích povodích byl sestaven seznam vodních nádrží v dílčím povodí Horního a středního Labe. Míra akumulace v dílčích povodích byla potom vypočtena jako poměr součtu celkových (ovladatelných) objemů vodních nádrží a plochy dílčího povodí, míra retence jako poměr retenčních objemů vodních nádrží a plochy dílčího povodí. Zdroje dat: hodnoty specifických průtoků q 100 (l.s -1 /km 2 ) ve vybraných vodoměrných stanicích (správci povodí, ČHMÚ, 2014), sklonitost odvozená z terénu ArcČR 500 (Arcdata Praha s.r.o., 2013), využití území podle vrstvy CORINE 2006, hranice povodí IV. řádu a hranice vodních útvarů (DIBAVOD, VÚV, 2007), hranice katastrálních území (Povodí Labe, státní podnik). 11

12 Obr. V Poměr průtoků Q a /Q 330 Tabulka V Vyhodnocení nedostatečné akumulační schopnosti (tabulka v příloze) Mapa V.1.3a - Faktor urychleného odtoku Mapa V.1.3b - Míra akumulace vody ve vodních nádržích V.1.4. Historické povodně a území rozlivů povodní Informace o historických povodních do roku 2007 byly převzaty z Plánu oblasti povodí Horního a středního Labe [O1] a upraveny pro území dílčího povodí Horního a středního Labe. Severní Čechy postihla nejničivěji povodeň z července roku 1897, kdy ve stanici Nová Louka v Jizerských horách byl zaznamenán dosud nejvyšší denní srážkový úhrn na území České republiky (345 mm). Podle databáze ČHMÚ se jednalo o tisíciletou povodeň na stanici Labská na Labi a na Úpě v Horním Maršově. Z jedné z největších historických povodní - z března jsou záznamy pouze ze středního Labe, kde bylo zničeno nebo zatopeno mnoho obcí od soutoku s Vltavou až nejméně ke Kolínu. Povodní ze září 1890 bylo horní a střední Labe zasaženo méně, neboť srážkové úhrny byly podstatně nižší než v jižních Čechách. Významnou povodní, zejména na horní Jizeře, byla ta ze srpna Jizera v Železném Brodě při ní kulminovala na úrovni průtoku Q 100, škody přesáhly částku 100 miliónů korun. V červnu 1979 zasáhla povodeň území broumovského výběžku, na Stěnavě byl zaznamenán kulminační průtok větší než Q

13 Povodeň z července 1997 zasáhla především východní část České republiky. V Krkonoších a v Orlických horách nastal vzestup průtoků odpoledne. V časných ranních hodinách byly již na výrazném vzestupu hladiny všech toků, včetně oblasti Broumovské vrchoviny, severní části Českomoravské vysočiny a Železných hor. Téhož dne dopoledne kulminovalo Labe ve Špindlerově Mlýně, následující den pak Úpa a Metuje s průtoky odpovídající Q 50, Stěnava, Tichá Orlice a Třebovka s průtoky Q 10 - Q 30. V Dolních Libchavách vystoupila voda o téměř 4 m, Loučná v Litomyšli zaznamenala přibližně průtok Q 100. V noci na kulminovala Tichá Orlice v Malé Čermné při průtoku zhruba Q 100. Hladiny toků v povodí horního Labe se zvedly o 1 až 2 m, v povodí Orlice o 2,5 až 4,5 m. Činností nádrží byly průtoky z horního Labe a Úpy výrazně zmenšeny, takže pod Hradcem Králové Labe kulminovalo při 500 m 3.s -1, což je průtok přibližně Q 20. V průběhu druhé povodňové epizody vznikla nejkritičtější situace v horní části povodí Labe nad VD Labská, přítok dosahoval prakticky hodnotu Q 100. Postupující vlna byla transformována nádržemi Labská a Les Království na neškodný průtok 90 m 3.s -1. Jen v tomto povodí překročily maximální průtoky hodnoty z první povodňové epizody. Další významnou povodní byla povodeň na Rychnovsku v červenci 1998, kdy přívalové srážky mimořádné intenzity, které v průběhu noci spadly na návětrné straně severozápadní části Orlických hor a jejich podhůří, vyvolaly extrémně rychlé a prudké vzestupy hladin na všech vodních tocích pramenících v této části Orlických hor. Intenzivní srážky měly za následek strhující průběh povodňové situace, především v povodí řek Dědiny a Bělé, které byly na úrovni průtoku Q Q 200. Počátkem března 2000 vlivem kombinace několika nepříznivých klimatických faktorů (vysoká teplota vzduchu, vysoký úhrn dešťových srážek a silný vítr) se vyvinuly extrémní povodně na Jizeře, horním Labi a Divoké Orlici, které kulminovaly vesměs v hodnotách průtoků Q 50 - Q 100. Vysokou extrémnost těchto povodní dokumentuje i to, že pro přehrady Les Království i Pastviny to byly největší povodně v celé jejich dosavadní historii. Významněji zasáhly oblast povodí Horního a středního Labe povodně v roce Zimní povodní bylo zasaženo prakticky celé území, nejvýrazněji povodí Mrliny, kde bylo dosaženo průtoků Q 50. V povodí Loučné, Desné a Bystřice bylo dosaženo průtoků Q 20 - Q 50. Srpnová povodeň opět zasáhla svým rozsahem současně značnou část území Povodí Labe. Maximální povodňové průtoky Q 20 byly dosaženy v povodí horního Labe, Úpy, Novohradky, Doubravy, horní Jizery a Stěnavy. Významnou událostí v době povodně byla její kulminace na Albrechtickém potoce, kde na VD Mlýnice došlo k přelití koruny hráze, a byl vyhlášen stav pohotovosti. Povodně v létě 2010 postihly především území povodí Lužické Nisy, Smědé a Olešky. V samotném území dílčího povodí Horního a středního Labe byly srážkami zasaženy malé toky v povodí Chrudimky, Doubravy a Vrchlice. Srážkové úhrny ve dnech a byly v rozmezí 30 až 60 mm, v Zaječicích vypadlo za tyto dva dny 93 mm. Místy však byly srážky značné intenzity, o čemž svědčí zaplavení velké části Svídnice a Slatiňan odtokem srážek z jejich okolí. Přitom vodní stav v Chrudimce na odtoku z nádrže Křižanovice nedosáhl za celé období ani 1 SPA. Stejný důvod mělo i zatopení několika obcí v povodí Ležáku, např. Bítovany a Zaječice. S ohledem na průběh průtoků ve vlastním korytě v Chrudimce a jejich přítocích lze hovořit pouze o zvýšených průtocích, nikoli povodňových. Na Chrudimce byl dosažen 1. SPA v profilu Přemilov, kde průtok dosáhl hodnoty Q 1 - Q 2, přičemž malé přítoky kulminovaly při průtoku Q 5 - Q 10. V povodí Doubravy a Vrchlice dosáhly srážkové úhrny za oba dny mm. Ve vodoměrných stanicích zařazených do hlásné povodňové služby dosáhly kulminace na Doubravě v Bílku úrovně Q 2, v profilu Pařížov pod nádrží Q 2 - Q 5 a v profilu Žleby Q 5 - Q 10. Z toho lze usoudit, že srážkami bylo zasaženo celé povodí Doubravy a projevilo se to vysokým odtokem z mezipovodí a zvyšováním N-letosti průtoku v celé její délce. Na Vrchlici v profilu Vrchlice pod vodním dílem bylo maximum v úrovni vyšší než Q 2. V povodí Jizery dosáhly srážkové úhrny od pátečního rána do nedělního rána v Jizerských horách 80 až 165 mm. Povodňový průtok, který tato situace vyvolala, měl v Jizeře největší vodnost v horním toku Jizery v Jablonci nad Jizerou v odpoledních hodinách a to na úrovni 5-10 leté vody, kdy byl překročen 3. SPA. Na levostranném přítoku horní Jizery - Mumlavě byla dosažena vodnost Q 10 v profilu Harrachov. Po celém středním a dolním toku Jizery byl překročen 2. SPA s kulminačním průtokem v profilu Dolní Sytová a Železný Brod na úrovni Q 2-5 a v profilu Bakov nad Jizerou na úrovni Q 1 [O101]. Povodňová situace v srpnu 2011 dosáhla významnějších N-letostí na Divoké Orlici, Orlici a jejich pravostranných přítocích (max. Q ). Mezi došlo v povodí Orlice k zasažení území vytrvalými srážkami s denními úhrny většinou mezi mm. Dne byly tyto oblasti zasaženy další vlnou srážek, která 13

14 způsobila opětný vzestup vodních stavů a průtoků na Jizeře, dosažené kulminace však byly většinou výrazně nižší. [O100]. Povodně v červnu 2013 na území v působnosti Povodí Labe, státní podnik proběhly ve dvou na sebe navazujících vlnách. První vlnu ve dnech června 2013 vyvolaly intenzivní deště s opakovaným postupem bouřek, které postihly zejména Krkonoše (povodí Labe a Úpy) a navazující pás území v jihozápadním směru (povodí Cidliny, Mrliny, Vrchlice a Výrovky). Nejvyšší denní srážkový úhrn ve výši 131 mm byl naměřen na Černé hoře v Krkonoších. Na ostatním území srážkové úhrny za 2 dny zpravidla nepřesáhly 40 mm. Výjimkou byly Poděbrady, kde 2. června spadlo 92 mm srážek. Druhé vlně ve dnech června 2013 předcházely intenzivní deště, které spadly v Krkonoších, Jizerských horách a v oblasti Českomoravské vrchoviny (povodí Loučné, Chrudimky, Novohradky a Doubravy), kde byly během 48 hodin na celé řadě stanic zaznamenány srážkové úhrny mm. Nejvyšší denní srážkový úhrn ve výši 115 mm byl naměřen na stanici v Bakově nad Jizerou. První povodňová vlna způsobila kritickou situaci zejména na těchto tocích: Čisté, přítoku horního Labe (profil Hostinné: > Q 100 ), horním Labi (profil Vestřev: Q 100 ), Bystřici, přítoku Cidliny, (profil Rohoznice: > Q 100 ), Mrlině (profil Vestec: > Q 100 ), Výrovce (profil Plaňany: > Q 100 ) a Vrchlici (profil Vrchlice: Q 50 ). Méně zasažená byla Cidlina (profil Sány: Q 10 - Q 20 ) a její přítok Javorka (profil Lázně Bělohrad: Q 10 - Q 20 ). Na středním Labi, Metuji, Úpě a Jizeře, kulminační průtoky dosahovaly maximálně pětileté úrovně. Povodňovou situaci na Labi pod soutokem s Vltavou u Mělníka zásadně ovlivnil povodňový průtok Vltavy (profil Vraňany: Q 20 - Q 50 ). Labe v profilu Mělník kulminovalo ve středu 5. června v ranních hodinách při průtoku 3640 m 3 /s (Q 50 ) a vodním stavu 936 cm. Při povodních v srpnu 2002 byl průtok v daném profilu Q Q 500. Druhá povodňová vlna zasáhla území v působnosti Povodí Labe, státní podnik v relativně malém rozsahu a kulminační průtoky nedosáhly velikosti první vlny. Nejvyšší vodnost byla dosažena na Novohradce (profil Úhřetice: Q 50 ) a jejím přítoku Žejbru (profil Vrbatův Kostelec: Q 20 - Q 50 ), na Doubravě (profil Spačice: Q 10 - Q 20 ), horním Labi (profil Labská: Q 5 - Q 10 ) a Chrudimce (profil Nemošice: Q 10 ). Kulminační průtoky na ostatních tocích nepřesáhly úrovně Q 5 [O99]. Tabulka V Nejvýznamnější povodně zaznamenané hydrologickou službou VÚ Kraj Tok Profil Rok výskytu Průtok Q100 Q100 [m 3.s -1 ] ( ) (2012) , HSL_0020 Královéhradecký kraj Labe Špindlerův mlýn , , ,0 HSL_0020 Královéhradecký kraj Labe Labská , ,0 132,0 HSL_0050 Královéhradecký kraj Malé Labe Horní Lánov 61,3 HSL_0080 Královéhradecký kraj Čistá Rudník 43,1 HSL_ ,0 Královéhradecký kraj Labe Vestřev HSL_ ,0 301,0 HSL_0130 Královéhradecký kraj Pilníkovský potok Pilníkov - most 65, ,0 HSL_0310 Královéhradecký kraj Labe Les Království , , ,0 HSL_0310 Královéhradecký kraj Labe Brod ,0 365,0 14

15 VÚ Kraj Tok Profil Rok výskytu Průtok [m 3.s -1 ] , ,0 HSL_0230 Královéhradecký kraj Úpa Horní Maršov , ,0 HSL_0300 Královéhradecký kraj Úpa Bohuslavice nad Úpou HSL_0300 Královéhradecký kraj Úpa Česká Skalice HSL_0330 Královéhradecký kraj Metuje Maršov nad Metují HSL_0370 Královéhradecký kraj Metuje Hronov HSL_0410 Královéhradecký kraj Metuje Krčín HSL_0440 Královéhradecký kraj Labe Jaroměř HSL_0450 Královéhradecký kraj HSL_0500 Pardubický kraj HSL_0520 Královéhradecký kraj Divoká Orlice Divoká Orlice Zdobnice , , , , , , , , , , Q100 ( ) Q100 (2012) 171,0 232,0 261,0 63,3 114,0 167,0 517,0 Orlické Záhoří ,0 101,0 Nekoř Slatina nad Zdobnicí , , , ,0 165,0 122,0 15

16 VÚ Kraj Tok Profil Rok výskytu Průtok [m 3.s -1 ] , ,0 HSL_0520 Královéhradecký kraj HSL_0540 Královéhradecký kraj HSL_0590 Královéhradecký kraj Divoká Orlice Bělá Kněžná Kostelec nad Orlicí Jedlová v Orlických horách Rychnov nad Kněžnou HSL_0650 Pardubický kraj Tichá Orlice Lichkov HSL_0680 Pardubický kraj Tichá Orlice Letohrad- Kunčice HSL_0710 Pardubický kraj Tichá Orlice Dolní Libchavy HSL_0740 Pardubický kraj Třebovka Třebovice HSL_0740 Pardubický kraj Třebovka Hylváty HSL_0770 Pardubický kraj HSL_0770 Královéhradecký kraj HSL_0780 Královéhradecký kraj Tichá Orlice Tichá Orlice Tichá Orlice Ústí n. O.- Kerhartice Čermná nad Orlicí Týniště nad Orlicí HSL_0800 Královéhradecký kraj Dědina Chábory , , ,0 Q100 ( ) Q100 (2012) 282, ,0 54, , , ,0 69,8 102, , , , , , , ,0 61,8 91, , , , , , , , , ,0 516,0 71,4 16

17 VÚ Kraj Tok Profil Rok výskytu Průtok [m 3.s -1 ] , , , ,0 HSL_0830 Královéhradecký kraj Dědina Mitrov HSL_0930 Královéhradecký kraj Labe Hradec Králové , ,0 HSL_0930 Pardubický kraj Labe Němčice , , , ,0 HSL_0920 Pardubický kraj Loučná Dašice , , HSL_0870 Pardubický kraj Loučná Litomyšl , HSL_0920 Pardubický kraj Loučná ,0 Cerekvice nad Loučnou HSL_0960 Pardubický kraj Chrudimka Hamry HSL_0980 Vysočina Chrudimka Přemilov HSL_1000 Pardubický kraj Chrudimka Padrty , , , , , , Q100 ( ) Q100 (2012) 100,0 794,0 826,0 100,0 46,8 68,9 42,7 149,0 149,0 17

18 VÚ Kraj Tok Profil Rok výskytu Průtok Q100 Q100 [m 3.s -1 ] ( ) (2012) , , , , ,0 HSL_1000 Pardubický kraj Chrudimka Svídnice , , , ,0 HSL_1090 Pardubický kraj Novohradka Luže , ,7 HSL_1050 Pardubický kraj Žejbro Leštinka ,6 HSL_1080 Pardubický kraj Ležák Bítovany , HSL_1090 Pardubický kraj Novohradka Úhřetice ,0 103, , , , ,0 HSL_1100 Pardubický kraj Chrudimka Nemošice ,0 215, , , , ,0 HSL_1180 Pardubický kraj Labe Přelouč , ,0 956, , , ,0 HSL_1190 Vysočina Doubrava Bílek , ,0 60, , HSL_1200 Pardubický kraj Doubrava Pařížov , , , , ,0 HSL_1260 Středočeský kraj Doubrava Žleby , , , , ,0 18

19 VÚ Kraj Tok Profil Rok výskytu Průtok Q100 Q100 [m 3.s -1 ] ( ) (2012) ,0 HSL_1310 Středočeský kraj Klejnárka Chedrbí , ,0 HSL_1300 Středočeský kraj Vrchlice VD Vrchlice , ,0 46, ,0 HSL_1350 Královéhradecký kraj Cidlina Jičín , ,0 37, ,0 HSL_1380 Královéhradecký kraj Javorka Lázně Bělohrad , , , ,0 HSL_1400 Královéhradecký kraj Cidlina Nový Bydžov , , , , , , ,0 HSL_1410 Královéhradecký kraj Bystřice Rohoznice , HSL_1430 Královéhradecký kraj Bystřice Roudnice ,7 HSL_1450 Královéhradecký kraj Cidlina Chlumec nad Cidlinou 207, , ,0 HSL_1470 Středočeský kraj Cidlina Sány , ,0 HSL_1490 Královéhradecký kraj Mrlina Kopidlno 38, , ,0 HSL_1590 Středočeský kraj Mrlina Vestec , , ,0 HSL_1680 Středočeský kraj Labe Nymburk , , ,0 19

20 VÚ Kraj Tok Profil Rok výskytu Průtok Q100 Q100 [m 3.s -1 ] ( ) (2012) HSL_2620 Středočeský kraj Výrovka Doubravčany 44, , ,0 HSL_1650 Středočeský kraj Výrovka Plaňany ,0 75, ,0 HSL_1640 Středočeský kraj Šembera Český Brod 24,8 HSL_1660 Středočeský kraj Vlkava Čachovice 48,8 HSL_1700 Liberecký kraj Mumlava Harrachov ,0 97,0 HSL_1730 Liberecký kraj Jizera Jablonec nad Jizerou HSL_1740 Liberecký kraj Jizerka Dolní Štěpanice , , , , , , , , ,0 HSL_1760 Liberecký kraj Jizera Dolní Sytová , , HSL_1810 Liberecký kraj Oleška Bělá 108,0 HSL_1850 Liberecký kraj Kamenice Josefův Důl 108,0 HSL_1900 Liberecký kraj Černá Desná Souš ,0 101, ,0 HSL_1910 Liberecký kraj Kamenice Plavy ,0 273, , ,0 HSL_1960 Liberecký kraj Jizera Železný Brod , , ,0 HSL_1970 Liberecký kraj Mohelka Hodkovice nad Mohelkou 41, ,0 HSL_2040 Středočeský kraj Jizera Bakov nad ,0 Jizerou ,0 715, ,0 HSL_2030 Středočeský kraj Klenice Dolní Bousov 37,6 HSL_2090 Středočeský kraj Labe Brandýs nad Labem , , , , , ,0 120,0 1390,0 20

21 Příloha V Hydrogramy významných povodňových událostí ve vybraných vodoměrných stanicích (příloha) Mapa V Maximální zjištěný rozsah zaplavovaného území (historické povodně) 21

22 V.2. Současný stav ochrany před povodněmi V.2.1. Systém ochrany před povodněmi Ochrana před povodněmi je veřejným zájmem. Dle vodního zákona [L1] se jí rozumí činnosti a opatření k předcházení a zvládání povodňového rizika. Zajišťuje se systematickou prevencí, převážně dlouhodobého charakteru ke snižování povodňového rizika (plánování, investiční činnost apod.) a opatřeními operativními, převážně krátkodobého charakteru, realizovanými dle povodňových plánů (při vyhlášení krizového stavu dle krizových plánů) v průběhu povodňových událostí. Vodní zákon [L1] dále specifikuje a člení protipovodňová opatření na: přípravná opatření - stanovení záplavových území, vymezení limitů SPA, povodňové plány, povodňové prohlídky, příprava předpovědní a hlásné povodňové služby, organizační a technická příprava, vytváření hmotných povodňových rezerv, příprava účastníků povodňové ochrany, důsledné dodržování principů hospodaření se srážkovou vodou v urbanizovaných územích i u liniových staveb v souladu 5 odst. 3 zákona 254/2001 Sb., v platném znění a dalšími právními předpisy i v souladu s TNV a ČSN opatření při nebezpečí povodně a za povodně - činnost předpovědní a hlásné povodňové služby, varování při nebezpečí povodně, zřízení a činnost hlídkové služby, vyklizení záplavových území, řízené ovlivňování odtokových poměrů, povodňové zabezpečovací a záchranné práce, zabezpečení náhradních funkcí a služeb v zasaženém území. opatření po povodni - evidenční a dokumentační práce, vyhodnocení povodňové situace včetně vzniklých povodňových škod, odstranění škod a obnova území po povodni. Mezi přípravná opatření náleží stanovování záplavových území, která jsou definována jako administrativně určená území, jejichž rozsah je na návrh správce vodního toku povinen stanovit vodoprávní úřad. V zastavěných územích, zastavitelných plochách a podle potřeby v dalších územích, vymezuje vodoprávní úřad na návrh správce toku aktivní zónu podle nebezpečnosti povodňových průtoků. V aktivní zóně se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou staveb uvedených ve vodním zákoně [L1]. Mimo aktivní zónu v záplavovém území může vodoprávní úřad stanovit opatřením obecné povahy omezující podmínky. Přehled stanovených záplavových území je uveden v tabulce V.2.1. Rozsah záplavových území při průtoku Q 100 je znázorněn v mapě V.2.1. Tabulka V Stanovená záplavová území (tabulka v příloze) Mapa V Rozsah zaplavovaného území při Q 100 Dalším opatřením v této oblasti jsou povodňové plány, které obsahují údaje potřebné pro ochranu objektů nebo územních celků, zejména způsob zajištění včasných informací o vývoji povodně, způsob aktivizace povodňových orgánů, možnosti ovlivnění odtokového režimu, organizaci a přípravu zabezpečovacích prací, zabezpečení hlásné a hlídkové služby a ochrany objektů, organizace záchranných prací a zajištění základních funkcí v území. Povodňovými plány územních celků se rozumí plány obcí, správních obvodů obcí s rozšířenou působností, správních obvodů krajů a povodňový plán České republiky. Na úrovni obcí zpracovávají povodňové plány orgány obcí v rozsahu, který odpovídá jejich potřebám nebo v rozsahu uloženém povodňovým orgánem. Na úrovni krajů zpracovávají plány příslušné orgány krajů ve spolupráci se správci povodí. Mezi přípravná opatření se řadí i povodňové prohlídky, kterými se zjišťuje, zda na tocích a vodních dílech nejsou závady, které by mohly zvýšit nebezpečí povodně nebo její škodlivé následky. Prohlídky organizují a provádějí povodňové orgány podle povodňových plánů, a to nejméně jednou ročně. Činnost předpovědní a hlásné služby a zřízení a činnost hlídkové služby jsou opatřeními při nebezpečí povodně a za povodně. Předpovědní povodňová služba informuje povodňové orgány o nebezpečí vzniku povodně a dalším nebezpečném vývoji, o hydrometeorologických prvcích charakterizujících vznik a vývoj povodně, zejména 22

23 o srážkách, vodních stavech a průtocích ve vybraných profilech. Tuto službu zabezpečuje ČHMÚ ve spolupráci se správci povodí. Hlásná povodňová služba zabezpečuje informace povodňovým orgánům pro varování obyvatelstva v místě očekávané povodně a v místech ležících níže na toku, informuje povodňové orgány a účastníky ochrany před povodněmi o vývoji povodňové situace a předává zprávy a hlášení potřebná k jejímu vyhodnocování a k řízení opatření na ochranu před povodněmi. Hlásnou povodňovou službu organizují povodňové orgány obcí a obcí s rozšířenou působností a podílejí se na ní ostatní účastníci ochrany před povodněmi. K zabezpečení hlásné povodňové služby organizují povodňové orgány obcí v případě potřeby hlídkovou službu. Pro předávání informací předpovědní a hlásné povodňové služby se mimo jiné využívá operačních a informačních středisek Hasičského záchranného sboru a složek integrovaného záchranného systému. Povodňové záchranné práce jsou technická a organizační opatření prováděná za povodně v bezprostředně ohrožených nebo již zaplavených územích k záchraně životů a majetku, zejména ochrana a evakuace obyvatelstva, zachraňování majetku a jeho přemístění mimo ohrožené území. Povodňové záchranné práce zajišťují povodňové orgány ve spolupráci se složkami integrovaného záchranného systému. Povodňové zabezpečovací práce jsou technická opatření při nebezpečí povodně a za povodně ke zmírnění průběhu a škodlivých následků povodně. Jde zejména o odstraňování překážek v toku a v profilu objektů (propustky, mosty) znemožňujících plynulý odtok vody, rozrušování ledových nápěchů a zácp v toku, ochrana koryta a břehů proti narušování povodňovým průtokem a zajišťování břehových nátrží, opatření proti přelití nebo protržení ochranných hrází a hrází vodních děl zadržujících vodu, provizorní uzavírání protržených hrází, instalace protipovodňových zábran, opatření proti zpětnému vzdutí vody, zejména do kanalizací, opatření k omezení znečištění vody a ke stabilizaci území před sesuvy. Povodňové zabezpečovací práce zajišťují správci vodních toků a vlastníci dotčených objektů. Řízení ochrany před povodněmi zabezpečují povodňové orgány, jejichž činnost zahrnuje přípravu na povodňové situace, řízení, organizaci a kontrolu všech příslušných činností v průběhu povodně a v období bezprostředně po povodni včetně řízení činnosti ostatních účastníků ochrany před povodněmi. Povodňové orgány se při své činnosti řídí povodňovými plány. V období mimo povodeň jsou povodňovými orgány obcí a obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, Ministerstvo životního prostředí (zabezpečení přípravy záchranných prací přísluší Ministerstvu vnitra). Po dobu povodně jsou povodňovými orgány povodňové komise obcí, obcí s rozšířenou působností, krajů a Ústřední povodňová komise. Mezi ostatní účastníky ochrany před povodněmi se řadí správci povodí, správci vodních toků, vlastníci vodních děl, která mohou ovlivnit průběh přirozené povodně, vlastníci pozemků a staveb, které se nacházejí v záplavovém území nebo zhoršují průběh povodně. Ostatní účastníci ochrany před povodněmi plní své úkoly a povinnosti vymezené vodního zákona [L1]. V.2.2. Zhodnocení stupně ochrany před povodněmi Na vodních tocích a navazujícím území v dílčím povodí Horního a středního Labe jsou od minulosti realizována opatření zajišťující povodňovou ochranu. První zmínky o provedených úpravách je možné doložit již od 14. století jsou většinou spojovány s popisem katastrofálních povodní. Význam protipovodňových opatření a jejich počet byl přímo závislý na exploatací území spojených především s osidlováním niv vodních toků ve středních a nižších polohách a výstavbou podél vodních toků v horských a podhorských oblastech. Protipovodňová opatření byla spíše lokálního charakteru ve větších sídelních aglomeracích. V době průmyslové revoluce (od 19. století), kdy dochází k intenzivnímu hospodářskému a urbánnímu využívání nivy, bylo nutné v návaznosti na ochranu měst, polností a lidských životů realizovat komplexy protipovodňových opatření. Opatření byla situována na velké a střední toky v řešeném území a úpravy spočívaly v napřímení trasy koryta vodního toku, zkapacitnění koryta a případně výstavbě podélných hrázových systémů (např. Chrudimka, Doubrava, Cidlina, Labe atd.). V případě toku Labe byly prováděné úpravy ve vazbě na zajištění plavebních podmínek. Od počátku 20. století dochází ke zvýšení protipovodňové ochrany i výstavbou údolních nádrží na tocích, které způsobovaly povodňové problémy. Podnětem k zahájení přípravy a realizace se staly katastrofální povodně z 90. let 19. století. Jedná se např. o nádrže na toku na toku Chrudimce, nádrž Hamry ( ), Seč ( ), na toku Labe vodní nádrž Les Království ( ), Labská ( ), na toku Doubravě nádrž Pařížov ( ). Výstavba velkých vodních nádrží je ukončena v 70. letech 20. století, nádrží Vrchlice a Rozkoš. Uvedené nádrže mají 23

24 kombinovanou funkci spočívající v ochraně před povodněmi, zásobování vodou, výrobu energie a rekreační. Od druhé poloviny 20. století docházelo k realizaci protipovodňových opatření i na menších vodotečích v horních částech povodí, které byly vyvolány nepříznivým stavem odtokových poměrů vlivem meliorací zemědělských pozemků. Z toho důvodu byla koncem sedmdesátých let 20. století např. vybudována na Tiché Orlici první suchá nádrž (poldr) nad soutokem s Lipkovským potokem. Významná změna přístupu společnosti a zainteresovaných subjektů k problematice povodní byla vyvolána regionálními povodněmi na Moravě, Slezsku a ve Východních Čechách v roce Na území dílčího Povodí Horního a středního Labe byla konkrétně zasažena oblast v povodí Tiché Orlice a Třebovky. V roce 1998 prošly katastrofální povodně v povodí Dědiny a Bělé, v povodí Vltavy pak v roce Vždy došlo k významným materiálním škodám a ztrátám na lidských životech. Následně bylo přistoupeno k řešení povodňové problematiky systémovým přístupem spočívajícím v procesu plánování, realizací protipovodňových opatření, zlepšení organizace a prevence, a to na všech úrovních. Byla realizována rozsáhlá opatření, která zajistila v územích opakovaně postihovanými povodněmi dostatečnou ochranu např. v Hradecko Pardubické aglomeraci, v území středního Labe v úseku Kolín Mělník, na Tiché Orlici atd. Závěrem lze shrnout, že do dnešní doby byl proveden komplex opatření, který skýtá v převažujícím rozsahu potřebnou zabezpečenost všem větším sídlům na větších tocích. Pokud by bylo třeba dnešní stav nechráněných nebo nedostatečně chráněných území vymezit, bude se jednat o určitou jejich zbytkovou část, kde opatření z minula chybí, resp. kde postupný vývoj a využívání těchto území ukázal, že je třeba dřívější standard ochrany před povodněmi zvýšit. Současné normativy platné pro ochranu před povodněmi v ČR i v dílčím povodí Horního a středního Labe jsou uvedeny v kapitole V.3.2. Největší rozsah zastavěných území dosud nedostatečně chráněných před povodněmi tak tvoří především menší sídla spíše na menších tocích, a to zejména tam, kde demografickým vývojem a úrovní urbanizace došlo ke změnám vyžadujícím vyšší stupeň ochrany. Typově se u většiny těchto území jedná o běžný typ smíšené občanské zástavby, na malých tocích převážně zástavby liniové a rozptýlené. Jen v některých případech jsou ohrožovány významnější objekty, nebo rozsáhlejší sídelní aglomerace. Informace o zastavěných územích nechráněných nebo nedostatečně chráněných před povodněmi, jak v rámci oblasti s významným povodňovým rizikem (OsVPR), tak mimo ně, jsou souhrnně uvedeny v kapitole V a V V.2.3. Významné problémy ochrany před povodněmi V Oblasti s významným povodňovým rizikem Evropská směrnice 2007/60/ES, o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik [E18] byla v ČR transponována do národní legislativy novelou vodního zákona [L1] a vyhláškou č. 24/2011 Sb., o plánech povodí a plánech pro zvládání povodňových rizik [L2]. Pro implementaci této směrnice byly zvoleny části mezinárodních oblastí povodí Dunaje, Labe a Odry na území ČR, což jsou stejné správní jednotky jako v procesu plánování v oblasti vod podle rámcové směrnice o vodách [E1]. Článek 4 evropské směrnice [E18] požaduje, aby členské státy provedly předběžné vyhodnocení povodňových rizik pro příslušná povodí. V ČR bylo toto vyhodnocení vypracováno VÚV TGM, v.v.i. a vydáno Ministerstvem životního prostředí v 12/2011. Určení oblastí, u nichž existují potenciálně významná povodňová rizika, bylo založeno na dostupných nebo snadno odvoditelných informacích (významných minulých povodních, možných nepříznivých následků budoucích povodní, rozvoje území a dalších dostupných informací - hydrologických a geomorfologických charakteristikách toků, záplavových územích, účinnosti stávající protipovodňové ochrany, polohy obydlených oblastí a oblastí s hospodářskou činností). Pro účely vyhodnocení byly v rámci ČR k dispozici údaje vymezených záplavových území pro km toků, což představuje cca 75 % délky tzv. významných vodních toků. Vyjádření hledisek předběžného vyhodnocení povodňového rizika bylo založeno na kombinaci pravděpodobnosti výskytu nežádoucího jevu (povodně, scénáře nebezpečí) a jeho nepříznivých dopadů na lidské zdraví, životní prostředí, kulturní dědictví a hospodářskou činnost. Tento přístup, který zohledňuje více scénářů nebezpečí, 24