Kréta Κρήτη Ostrov Řeka Zorby. Jan PTÁČEK

Transkript

1 Kréta Κρήτη 2013 Ostrov Řeka Zorby Jan PTÁČEK

2 Kréta - Κρήτη Jan Ptáček, Všechna práva vyhrazena. Tento text ani jakákoli jeho část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení autora. Úvodní slovo Vracíme se na místo činu. Po osmi letech se opět vydáváme na největší řecký ostrov. Na ostrov bohatý svojí historií, kulturou i přírodními zajímavostmi. Vracíme se na ostrov, kde se narodil Nikos Kazantzakis, autor Řeka Zorby a dalších zajímavých děl. Vracíme se na Krétu sobota Dnešní den pro nás začíná v půl druhé ráno. Poprvé jedeme na Letiště Václava Havla v Praze (smích. Dříve jsme odlétali z Ruzyně). Před třetí hodinou parkujeme na Go parkingu, odkud nás veze minibus před Terminál dva. Nacházíme točitou řadu do Chanie, odbavujeme kufry a snídáme. Procházíme pasovou a bezpečnostní kontrolou. Maminka pípala. Donutili jí sundat boty a ty boty nechali projet pod rentgenem. Já jsem ji říkal, že tu bombu do nich nemá dávat. Pán u bezpečnostní kontroly je hodně hovorný a k tomu všemu má takový ty dědkovský kecy. Paninko, vy jste krásná, ale já nestíhám. Odlétáme z východu D3. Nástup v půl páté, sedadla 4 a, b, c. Vzlétáme ještě za tmy, v pět hodin z VPD 1 30, protože hlavní dráha se opravuje. V přední řadě sedí dva malí kluci, o které se stará letuška. Jedou totiž úplně sami. Vypadá to, že maminka na ně čeká na letišti v Chanii. K jídlu máme omeletu se zeleninou. Oblačnost, hory, později mráčky ustupují, objevuje se moře a zahajujeme klesání a přiblížení na letiště. V 8:30 místního času přistáváme na letišti Yannise Daskaloyannise v Chanii. Při výstupu není očekáváné vlhko a vedro. Letištní autobus nás veze k příletové budově. Já pospíchám na záchod, než se zaplní čůrajícími turisty. Cestou si beru letáček o botanickém parku na Krétě. Box 1: Yannis Vlahos Daskaloyannis ( ) Velký krétský bojovník ze Sfakie, vůdce prvního krétského hnutí proti dobyvatelům ( ). Dobrovolně se vzdal nepřátelům, aby zachránil provincii Sfakia od odvety a potkala ho tak tragická smrt. Zdroj: Informační tabule na letišti Yannise Daskaloyannise v Chanii. 1 VPD = vzletová a přistávací dráha 1

3 Kufry vyjíždějí poměrně brzo, nacházíme delegátku a jdeme k autobusu. Jsme tam mezi prvními. Autobusákovi nejdou otevřít úložné prostory a čeká na hydrauliku. Nastupujeme a je nás tam asi 15. Přistupuje delegátka a vyjíždíme. Máme patřičný výklad o Krétě a dostáváme další informace o ubytování. Jedeme kolem vojenské části letiště Chania, zálivu Souda, kde je sídlo vojáku NATO i hřbitov padlých britských vojáků v Druhé světové válce. Pak už najíždíme na místní New national road nebo také efniky a jedeme do střediska Georgiopoulis. V průvodci píšou, že to místní vyslovují jako Jórjopuli, delegátka to vyslovuje jako Jirjopuli, my to vyslovujeme po anglicku jako Džordžopuli. Z letiště je to asi hodina cesty. Nejprve zastavujeme u komplexu Ferenniky, kde vystupují první turisté a do hotelu Georgiopoulis beach nás jede sedm. Ohlašujeme se na recepci, dostáváme informace o hotelu a dalších možnostech jako je trezor, klimatizace a Wi-Fi připojení. Musíme čekat, až budou volné pokoje. Dodržují oficiálnosti a tak čekáme do dvou hodin odpoledne. Mezitím oblékáme plavky a jdeme se koupat na místní písečnou pláž a po ochlazení se jdeme projít dál. Brodíme místní říčku, která se vlévá do moře. Ta je studená jak psí čumák, nohy se mi odkrvují a voda ochlazuje i moře. To tam, kde jsme byli předtím, tam to byla teda jiná káva. Tohle je frappé a ne espresso. Pod tamaryškem obědváme. Moře má občas tendenci být teplejší a pak studenější. Bude to zřejmě zapříčiněno místními podmořskými vodními proudy, které tečou z hor. U pláže je promenáda ze zámkové dlažby a všude mají rozestavěné hliněné květináče. I na silnici. U nás už by byly dávno poražené od aut. Z několika míst vedou do moře trubky se studenou vodou. Nad nimi je kanál a bůh ví, odkud ještě ta voda teče. Snad ne z kanalizace. Zkoušíme místní bazén, odpočíváme ve stínu a čekáme na ubytování. Na osvěžení si dáváme podchlazené pivo Mythos. Kolem bazénu jsou rozmístěné bílé květináče s pelargoniemi. Kromě toho také několik stromů marhaníku granátového obsypaného plody granátovým jablkem. Slyším tu často ruštinu. I některé nápisy jsou v ruštině. V dálce jsou vidět bílé vrcholky Lefka Ori Bílých hor. Je tu krásné teplo, ale je snesitelné. Nebe bez mráčků, mírně pofukuje. Kam se hrabe Česká republika a 30 stupňová vedra. Ve dvě hodiny dostáváme pokoj číslo 401 s výhledem do lehce zanedbané zahrady. Výhodou je, že jsme hned nad kuchyní a tak cítíme večeři a ne žumpu. Na recepci si připlácíme za trezor na 11 dnů za 27 Euro. 5 Euro je vratná záloha. Vybalujeme kufry. Pokoj je normálně zařízen. Za zmínku stojí sušák na prádlo, který je v každém pokoji a lampičky, které vypadají jako na petrolej, ale je v nich jen úsporná zářivka. Potom už se jen koupeme a odpočíváme. V půl sedmé informační schůzka s delegátkou o ostrově a výletech. Dostali jsme mapu ostrova a těšíme se na večeři. Řecký salát, skopové s koprem a opečený brambor. Po večeři se jdeme projít, nakoupit pohledy a ouzo a tím pro nás dnešní den může skončit neděle Ráno nás neustále budí bimbající zvon zdejšího kostela. Na snídani jsme skoro sami. Je tu i místní kočka. Krásná tak akorát. Loudí a otírá se ocasem o nohy. Renaultem přijela paní recepční. V noci tu vůbec nevrzaly cikády a je tu hrozný klid. 2

4 Jdeme se koupat na pláž. Ráno téměř nefouká a nejsou vlny, později začne foukat takový vítr, že jedné paní uletěl slunečník. Běžela pro něj docela dlouho. Písek je jako jehličky zabodávající se do kůže. Před polední siestou se jdeme podívat na zdejší kostelík Agios Nikolaos, který je v moři a vede k němu kamenná cesta. Ty občas docela hodně kloužou a několikrát nám nohy zchladila mořská voda. Mezi kameny obědval krab a ke kostelíčku chodí spousty lidí. Uvnitř hoří svíčky a je tu plno náboženských ikon. Na kamenech sedí jakýsi chlapík a vydlabává vnitřky mlžů. Plavčík sedí od rána ve své kukani a ňoume se. Po pláži chodí tradiční nabízeči hodinek, hadrů a dokonce i melounů. Fotíme si okolí, studenou říčku i s mosty. Vítr fouká docela silný. Začaly vrzat cikády. Dozvídáme se, že nebudeme mít dnes auto, protože má prý prasklé sklo a oprava potrvá tak dva dny (je to však pravda?). Tak ho budeme mít snad pět dnů oproti plánovaným sedmi. Po večeři se jdeme projít do města. Nejprve kolem řeky, kde jsou zaparkované lodě místních rybářů. Přicházíme až na most, po kterém se jezdí směrem na Vamos. Pod ním plave jedna labuť a spousta hus. Voda vypadá hluboká a bude určitě i studená. Prohlížíme si krámky a náměstí s bustou zdejšího Georgia, po kterém je celé městečko pojmenováno. Kupujeme červené a bílé krétské víno. V devět hodin už je tma a centrum se plní turisty. Slyšíme mezi nimi i češtinu. Je příjemně, na Řecko skoro až zima. V úzkých uličkách mezi turisty se neustále cpou auta. Ouzo. Yámas pondělí Dnes zvony nezvoní. Kočka se líně povalovala pod stolem a vítr šelestil s palmovým listím. Koupeme se až dál od Georgiopoulis. Vlny jsou větší než včera, hodně fouká, plavat se skoro nedá. Plavčík na to dneska prdí, vybavuje se a telefonuje. V písku se fotí dvě nádhery. Odpočíváme u tradičního frappé a dáváme si velkou kornoutkovou zmrzlinu, která je asi tak třikrát větší než zmrzliny prodávané u nás. Pod hotelem je moře klidnější. Rusové v bazénu hulákají, házejí po sobě míčem a bouchají se gumovými hračkami pro děti. Ráno byla oblačnost nad horami, později se rozpouští a zbyde z toho jenom mlžný opar. V květináčích mají místní červeno-hnědou zeminu 3, vypadá to tak splácle asi jako h****. Na večeři máme výborné stifado, opravdu se jim povedlo, maso se skoro rozpadá. Zachytilo se mi na osmičce. Kocour žebral, opíral se nohama o židli a kouká. Přišel i velký Sobaka 4, ale brzo odešel. Recepční odchází taky. Po večeři procházka k majáku, který se nachází při ústí řeky. Místní rybáři chytají ryby, turisté krmí husy, Řekové parkují na mostě, taverny jsou plné hladových lidí. Na náměstí běhá spousta malých místních dětí, kolem sochy Jirky je plno. Stará babka táhne kočárek. Klíče nosím vždy já. Normálně mi nechávají otevřené dveře, i když nejdu poslední. 2 Yámas (Γεια µας), čti jako [já mas] = řecky Na zdraví 3 Červená půda se nazývá terra rossa, hnědá půda se nazývá terra fusca 4 Sobaka (Собака), čti jako [Sabaka] = rusky pes 3

5 úterý Jsem snad černoch? Bílé víno krétské. Yámas podruhé. Dnes vstáváme dříve, jedeme autobusem na výlet do Rethymna. Zprvu jsme se rozhodovali mezi ním a Chanií, ale vyhrálo ono právě z několika důvodů. Tak za prvé, je to blíž a levnější jízdné, a za druhé se mi tam moc líbí Benátská pevnost (Fortezza). Pro jistotu jdeme na autobusovou zastávku o něco dříve. V kukani na prodej nikdo není. Jdeme tedy na zastávku směr Rethymno. Sedí tu nějaká ruská mužatka a zapaluje si cigáro. Do kukaně přichází chlapík od KTELu (autobusová společnost). Jdu koupit lístky za 3 Eura na jednoho. Maník neustále telefonuje a mezitím vyřizuje lístky. Ty už má vytisknuté jenom je tahá z kapsy. V 10:10 přijíždí autobus, maník přebíhá na druhou a trhá lístky. Oznamuje, že autobus do Heraklionu pojede za chvíli a to se nás netýká. Nastupujeme. Za volantem sedí asi stopadesátikilový řidič. Autobus je zaplněn do posledního místa, nedá se tu skoro dýchat, je tu hrozný vzduch, ta klimatizace snad vůbec nepracuje. Jedeme po pobřeží po New national road kolem Kavrosu a Gerani. Do Rethymna je to asi 35 km a jsme tam asi za půl hodinky. Autobus nezastavuje na dalších zastávkách, i když tam na něho mává babka. Zřejmě ji nabere autobus do Heraklionu. Přijíždíme do města. U sjezdu z hlavní silnice nefungují semafory, jsou tu pouze na okrasu. Každý si jezdí, jak chce. Dostáváme se do kolony aut, protože je tu práce na silnici. Dělníci kupodivu pracují a dokonce je tu i auto s míchačkou na beton. Na promenádě mají vysázené malé rohovníky moje oblíbené stromy, tak se nedivte, že se o nich pořád zmiňuji. Přijíždíme na autobusové nádraží, plné jak jinak než autobusy. Jedná se o asfaltový plácek s budovou, kde se prodávají nejenom jízdenky, ale i pití, jídlo a svačina. Žádné stanoviště, autobusy přijíždějí přímo před budovu a místním rozhlasem se hlásí, co zrovna přijelo za autobus. Výhodou je i světelná tabule s odjezdy. Vyrážíme směrem k Benátské pevnosti. U pobřeží příjemně fouká a my postupně celou pevnost obcházíme. U směrovky Archeologické muzeum se vydáváme doprava po kamenné vydlážděné cestě. Po silnici jede červený dvoupatrový autobus, který vozí turisty. Platíme vstupně a jdeme dovnitř. Kocháme se výhledem na moře, na obě strany od Rethymna i na samotné město. Dělníci nahoře makají, opravují některé části. Přibližně uprostřed je Mešita sultána Ibrahima Hana s kopulovitou střechou. Na některých místech nám chladivý stín poskytují borovice a strážné kukaně. U The Hous of the Councillors je hezký a přiměřený olivovník, uschlá šalvěj, několik děl, snad i máta a aloe arborescens. Jinak všude vyprahlá písčitá půda, sem a tam se povalující kámen. Box 2: Benátská pevnost v Rethymnu Pevnost postavena Benátčany na kamenném vršku zvaném Palaiokastro, pevnost, známá jako Fortezza je dominantou města Rethymno. Archeologické záznamy praví, že akropolis raného Rithimna byla situována na tom stejném místě. Základní kámen byl položen 13. srpna Stavba byla založena na základě plánu italského inženýra Sforza Pallavicini, který pevnost během stavby modifikoval a následoval pouze základní princip výstavby kvůli kamennému podloží. 4

6 Benátská pevnost se skládá ze čtyř hlavních bašt na jižní a východní části. Uvnitř byli převážně veřejné budovy a některé z nich se dochovaly do současnosti. Poté co město padlo pod nadvládu Turků v roce 1646, v pevnosti se neodehráli žádné významné změny. Pouze byla postavena mešitě na místě kostela Ayios Nikolaos a vzrostl počet obytných budov. V roce 1960 začali první práce na restauraci pevnosti. Ta začala být intenzivní v devadesátých letech dvacátého století a trvá dodnes. 1. Východní vstupní komplex (The Eastern Gateway Complex): Hlavní vstup 2. Skladiště zbraní (The Armoury): Blízko hlavního vstupu, úložiště kanónů, zbraní apod. Dnes se tato budova příležitostně používá k výstavám. 3. The Cavalier of Ayios Loukas: Situováno v jihozápadní části pevnosti. Tato budova byla navržena tak, aby dala vnitřní prostor skrytý z jižní strany města. 4. Mešita sultána Ibrahima Hana (The Mosque of Sultan Ibrahim Han): Poté, co Turci zajali město v roce 1646, postavili mešitu, určenou pro jejich úřadujícího vládce sultána Ibrahima Hana. Hlavním znakem mešity je polokulovitá kopule (jedna z největších v Řecku) a část minaretu. Tato část je dnes používána pro hudební vystoupení. 5. Residence faráře (The Residence of the Rector): Okázalý komplex byl postaven mezi lety 1575 a 1582 na západní straně centrálního náměstí. Pouze přízemní část budovy se zachovala do dnešních dnů. Dnes je zde stálá výstava o historii pevnosti. 6. Komplex muničního skladu (The Complex of Magazines at the Northern Gate): Tento velký komplex je sestaven z pěti komnat, z něho tři jsou zastřešené a dvě jsou bez střechy. Jednalo se o největší sklad v celé pevnosti. Dnes je část prostoru využívána pro periodické výstavy a zbytky muničního skladu můžete navštívit. 7. Dům radních (The House of the Councillors): Situován do severní části pevnosti. Tato dvouposchoďová budova byla rezidencí pro jednoho z městských radních. Zdroj: Informační letáček The Fortress of Fortezza Rethymno, dostupné u vstupu do pevnosti. Po obhlídce odcházíme z pevnosti směrem do centra města. Procházíme úzkými uličkami plných turistů, obchodů a taveren. Daří se nám konečně v jednom obchodu s velmi milou obsluhou nakoupit pytlíčky na bylinky. Dále pokračujeme do městského parku, kde by měly být vedle dětského hřiště místní divoké kozy kri-kri. Není tu po nich ani památka. Asi je všechny odstěhovali do parku v Chanii nebo jim umřely. Průvodce mluví o kozách v obou městech. Ve stromech řvou cikády jako na lesy (parky). Ficus elastica si tu normálně roste v zemi, slizoplody mají ostříhané jako živý plot. Ibišky tu mají v červené a růžové podobě. Uprostřed parku je malý kruhový objezd pro lidi a uprostřed něho jsou vysázeny rostliny. Jako u těch kruhových objezdů pro auta. V rybárně mají u ledu vystavené ryby. Doprava je hustá, plno aut. Cestou zpátky na autobusové nádraží ještě procházíme malým náměstíčkem s palmami a fontánou uprostřed. Je zde plno bust. Zřejmě slavných řeckých hrdinů, politiků a spisovatelů. Naproti je nějaká významná budova. V mapě je napsána prefektura. Tak to bude asi nějaký úřad pro působnost prefektury Rethymno. Hned vedle tohoto náměstí je místní stadion. 5

7 Kupuji lístky a ujišťuji se, že autobus jede v 14:00. Prý bude mít napsáno Chania. V rozhlase hlásí, kdy a kam jede jaký autobus. Přijíždí autobus s nápisem Chania. Pán ale hlásí, že tohle je autobus pouze do Chanie a že do Georgiopouli pojede ten další. Ten přijíždí hned za ním. Jsou zde dvě možnosti, proč to mají takto udělané. Ta první je, že ten první autobus je přímák a ten druhý staví v každé zastávce. To je ta méně pravděpodobná možnost. Druhá možnost (pravděpodobnější, protože ten autobus jel před námi a stavěl s námi) je, že ten první nabírá lidi po cestě do Chanie a ten druhý je vyhazuje. V Georgiopouli jsme okolo půl třetí a u nás vystupuje nejvíc lidí. Jedou dokonce i nějací Češi, ale ty vystupují o stanici dříve. Voda je dnes klidnější, ale pořád jsou vlny. Přijíždějí noví turisté, vypadají jako tajní agenti. Rus se pohádal s ruskou. Ječej na sebe a on jde rychleji než ona. V bazéně plave nějaký chlap a hrozně funí a dejchá. Nevidím na něj a myslím si, že je to plavec profesionál a umí dýchat. Když se otočím, drží se nějakého plavacího kruhu a kope nohama. I holčička nahlas dýchá, ale ta se potápí. Má se potápět v moři, tam to má lepší. Po večeři vyrážíme za nákupy. Kupuji si lahvičku ouza ve tvaru ostrova. Už mám Korfu a Rhodos, tak musím stále doplňovat svoji sbírku. Kromě toho kupujeme i osušku (taky do sbírky). V hodně obchodech mají platební terminály, ale neberou karty. Říkají, že mají problém, banka má problém nebo jim to nefunguje. Zajímavé. Asi mají radši cash. Na náměstí šla babka. No šla. Jednou rukou se opírala o hůl a druhou o zaparkované motorky. Čekal jsem, kdy nějakou tu motorku převrhne. Kromě ní se tu pohyboval jakýsi černovousý pán vypadající jako terorista. Hádající se Rus hrál kulečník. Sám. Léčí si nerva. V devět hodin klepe na dveře recepční a říká, že je na recepci pán s autem. No recepční. Ta co zaskakuje, když tam není oficiální recepční. Je to nejspíš Ruska, protože neumí moc anglicky a pána s autem naznačila symbolickým točením volantu. A to měl ten pán z České půjčovny zavolat den předem, než ho přivezou. No nevadí, příjemné překvápko. Máme červenou Kiu picanto poznávací značky PEK S půjčovatelem to sepisujeme v jídelně. Vše jde rychle, žádné zdržování. Oproti jiným ostrovům to byla rychlovka. Kromě toho mluvil hezky anglicky, takže s porozuměním neměla problém ani maminka. Auto máme až do 20. srpna, máme to tedy slibovaných sedm dnů, ale posunuté oproti původnímu plánu. Ukázal nám, jak se auto ovládá a zaparkoval ho na prašné parkoviště. A od zítra bude cestovat po prefektuře Chania, no a občas se podíváme i do oblasti kolem Rethymna. Na oslavu si dáváme krétské červené. Plánujeme, kam pojedeme. Rus už se uklidnil, hraje kulečník s dívkou, sestrou, přítelkyní, jednou osobou středa Ráno tu zase smrdí kanalizace. Cikády se začaly konečně ozývat. Po snídani vyrážíme na cestu. V Georgiopoulis se vydáváme směrem doprava na Chanii a dále na Horu Sfakion a vesnici Vrisses. Před námi se tyčí krásné a majestátní pohoří Lefka Ori. Cesta je úžasně široká a stále stoupáme. Samá serpentina. Projíždíme vesnici Kares, Askifou a Imbros, kde je z jedné strany vstup do soutěsky Imbros a tři tunely, kde se ve stínu chladí kozy. Kolem je spousta cypřišů a fouká tu vítr. A pak začíná klesání. Jedna serpentina vedle druhé, krajina se postupně mění ve vyschlou, kamenitou, bez stromů. Všude okolo jsou kameny a kulovité keříky. 6

8 Myslím si, že se jedná o fryganu 5, nejdegradovanější stupeň macchie 6. Z rozhledu vidíme část jižního pobřeží a Libyjské moře. Krajina je tu úplně jiná než na severu. Pustější, vyschlejší a hlavně žádné stromy. Za to samé serpentiny. Už se mi z toho točí hlava. První naše cesta vede do Hory Sfakion, kde je pláž Glykanera, kam přitéká chladná a sladká voda z hor. Brr, toho mám dost u nás na severu v Georgiopoulis. Vesnička je to malá, úzké uličky, bílé domečky. Podle doporučení delegátky se vydáváme do vesnice Anopoli, kde má být úchvatné okolí. Cesta je plná serpentin, ostrých zatáček, všude kamení a nízké trnité keříky. V každé druhé zatáčce odpočívají pod svodidly kozy. Fotíme si je. Nejezdí tu moc aut, tak je to stylem zastavím koza foto, zastavím koza foto. Z okýnka samozřejmě. Na jedné vyhlídce zastavujeme. Smrdí to tu mršinou. A taky jo. Mrtvý kozy! A nad nimi krouží orel. Vesnice Anopoli je malá vesnice, chcíp tu pes, ale jednoho Sobaka tu mají zavřeného v kleci. Štěká. Za vesnicí je výhled z druhé strany na Lefka Ori. Cesta pokračuje dál, ale my se chceme koupat. Ale škoda, že jsme nejeli dál, protože to jsme nevěděli, že dál jsou další úchvatné záběry na kaňon. Bohužel, jsme si to v průvodci přečetli až večer. Na koupání jsme si vybrali středisko Plakias. Jedeme serpentinami zpátky, kolem živých i mrtvých koz, zpět na rozcestí za Horu Sfakion, kde odbočujeme doprava a jedeme směrem na Plakias. Cesta z rozcestí trvá asi hodinu. Všude jen nízké keříky, kameny, sucho. Úžasné! Silnice se neustále kroutí, už se z toho taky kroutím. Jedeme kolem města Frangokastello, které objíždíme, ale z dálky vidíme jeho opevnění. Vesničky jsou malinké, uličky úzké, v každé zatáčce zrcadlo a Řekové tu nejraději parkují v zatáčkách. Nevhodně. Přejíždíme z prefektury Chania do prefektury Rethymno, projíždíme vesnicí Rodakino, kde je nově vyasfaltované silnice a úzké uličky. Ve vesničce Sellia jedeme úzkým sešupem do Plakiasu. Kolem vyhlídky s buldozerem, zaparkovaným náklaďákem až do Plakiasu kolem přístavu. Jsou zde jednosměrky a my jednou z nich jedeme po pobřeží. Parkujeme na parkovišti, kde není problém nalézt volné místo a zaparkovat. Pláž je dlouhá asi 800 m, kolonáda je lemována tamaryšky. Vybíráme si klidné místo na pláži, bez lehátek. Je tu téměř prázdno a klid. Z počátku je písek, který postupně na břehu přechází v kamínky. Spíš je všechno tmavší, jak písek, tak kamínky. Vstup je super, brzo je hloubka, vlny skoro žádné. Teplota si 26 stupňů celsia, ale moře je chladnější oproti tomu na severu. Fouká mnohem teplejší vzduch a je tu mnohem větší teplo. Poprvé se koupeme v Libyjském moři. Naše malá premiéra. Z Plakiasu odjíždíme ve čtyři hodiny. Zastavujeme se jenom vyfotit zdejší vegetaci, soutěsku Imbros za tunely, kde je spousta dalších turistů u taverny Panoramio. A ženeme se zpátky k nám. Ve Vrisses jsme bloudili, přejeli jsme odbočku na Rethymno. Vždy, když jsme se chtěli vrátit, tak jsme přejeli hlavní silnici, což mě dokázalo namíchnout. Nakonec jsme se vrátili, správně jsme odbočili a za chvilku už jsme byli u nás. Odbočit můžeme až na odbočce doleva, přes dvojitou plnou u zastávek nemůžeme. To, ale neznamená, že se tam neodbočuje. Řekové. Cesta po pobřeží, na parkovišti parkujeme v půl sedmé. Dvě a půl hodiny. Kréta je hodně náročná na cestování. A ty serpentiny! 5 Frygana = izolovaně rostoucí polokeříky ve štěrbinách vápencových a dolomitových skal. Vytrvalé byliny přežívají nepříznivé období zatažené v oddencích či hlízách. (dle Zelený V. (2012): Rostliny Středozemí: s 39. Praha.) 6 Macchie = nízké křovinaté porosty, představující sekundární vegetaci po vykácení či vypálení lesa. (dle Zelený V. (2012): Rostliny Středozemí: s 34. Praha.) 7

9 Na večeři je výborná ryba. Maminka si opakuje ruštinu Kak se skaže pa rusky small bier? Malenkovej pivo. A pak se shodli, že jsou to hrozně podobné jazyky. Na náměstí zase vystřelují do vzduchu svítící terčíky, všude plno lidí a aut. V Anna Marketu si kupujeme deník na kilometry čtvrtek Dnes mají Řekové svátek, zvony bimbají o sto šest. Dnes budeme mít odpočinkový den, žádné dlouhé výlety. Pojedeme do Botanického parku v Askordalos pod Chanií. Na recepci potkáváme paní delegátku, ptáme se jí, jestli bude dnes otevřeno, když se slaví svátek Nanebevzetí Panny Marie a kde se nejlépe vykoupat. Otevřeno by mělo být, i paní recepční přikyvuje. Of course, it s open. K tomu delegátka dodává, že zavřeno mají většinou jenom archeologická naleziště, ale botanické parky a akvária mají otevřeno. Na parkovišti smrdí žumpa. Přijel fekální vůz, lidově řečený hovnocuc. Z Georgiopoulis jedeme známou cestou na Chanii. Lidé si vykračují uprostřed silnice, ale vůbec jim to nevadí, že z obou směrů jedou auta. A k tomu všemu ještě mávají, jako že je vše oukej. Vyjíždíme na hlavní silnici a jedeme po efniky, jak se také jinak říká jejich New national road. Jízda je naprosto úžasná, rovná silnice, žádné točení. Cestu nám zpříjemňují borovice a oleandry kolem cesty. Hodně často je tu značka upozorňující na měření radarem, ale žádný radar s policistou tady nestojí. Možná ani nikdy nestál. Vpravo vidíme záliv Souda a brzo se objevuje i Chania. Míjíme obchod s mini kostelíčky. Nikdo mi nezastavil a ani nekoupil. Jsou zlí! Na mapě uprostřed a pod Chanií sjíždíme směrem na Omalos. Krajina se změnila a všude okolo nás jsou jen citrusové háje. Kopečky se jen mírně tyčí do výšky, krajina je tu naprosto úžasná. Držíme se ukazatelů na vesnici Askordalos, později i na botanický park. Box 3: Letáček Botanický park Kréta Kréta jeden malý kontinent Oblast Botanické zahrady Kréty se rozprostírá 15 km od města Chania na úpatí pohoří Bílých hor (Lefka Ori). Svou strukturou půdy a svým mikroklimatem představuje opravdový ráj pro život tisíců druhů rostlin ve studeném a teplém podnebí. Oblast byla znovuvybudována po velmi rozsáhlém požáru, který zde vypukl v roce Očekáváme vás na pozemku o rozloze cca m 2, kde se můžete pokochat pohledem na ovocné stromy z celého světa, plané, léčivé a okrasné rostliny. Restaurace Botanické zahrady Kréty kombinuje užití tradičních receptů a způsobů vaření, jako např. na dřevěné peci, kozubu, aj. s příchutěmi a výrobky, které produkuje bohatá Krétská země. Vše je ochuceno znamenitými krétskými bylinkami. Zdroj: Informační letáček Botanical park of Crete, dostupné v Botanickém parku Kréta 8

10 U botanického parku je hodně místa na zaparkování a kromě nás je tu asi deset aut a dva autobusy. Vstupné je 5 Euro a vstupenky se kupují ve velké restauraci, kde kromě vstupenek a jídla, prodávají ještě koření, medy, oleje a podobné dárkové předměty. Ke vstupence dostáváme ledově vychlazenou vodu (v jedné se ten led rozpustil až před pátou hodinou na pláži), informace v češtině (ptal se, odkud jsme) a ukázal nám, kudy se vstupuje, vystupuje a kde se nacházejí záchody. A to o tomhle botanické parku nepíšou v žádném průvodci. Nebýt letáčku na letišti, ani o něm nevíme. Mají i hezké webové stránky, doporučuji se podívat Provoz je jednosměrný, většina rostlin je vysázena do svahu a vy je obcházíte po cestičkách. Park je rozdělen do několika sekcí, namátkou například ovocné stromy, středomořské byliny či citroníky. Vše na ploše dvaceti tisíc metrů čtverečních. Nádhera. Jen škoda, že popisky jsou jen u význačných rostlin, a ne u všech. Cesta je písčitá někde udusaná, je tu zábradlí, lavičky a ukazatele směru. Zprvu se jde z kopce, ve střední části je to rovinka, k restauraci zpět se jde zase do kopce. Úplně v dolní části mají jezírko a malou zoo hlavně kachny a nějaký kozy. Stromy jsou tu ze subtropických oblastí, od manga, papáji přes typicky řecké olivovníky a fíkovníky. Je odsud krásný výhled do okolí. Okolo kvetoucích rostlin poletují nádherní motýli, kteří neposedí a nenechají se vyfotit. Podle vzhledu bych to tipoval na nějakého otakárka. Svahy jsou zpevněny kameny a všude jsou nataženy hadice pro závlahu. Mají tu i moje oblíbené banánovníky v tropické sekci. V sekci grapes má téměř každý strom plody nebo alespoň kvete. Květiny typu zelenec a monstera, naše květináčové, si tu klidně rostou v zemi. Ibišky tu mají v různých barvách, od červené po meruňkovou. Pokochat se můžeme cukrovou třtinou, tak blahodárnou surovinou pro výrobu třtinové cukru do mojita. Největší návštěvnost je pod stromem kaštanovníku setého, který je obsypán chomáčky plodů. Na kameni se vyhřívala ještěrka, která po vyfocení zmizela. V oddělení středomořských bylin to úžasně vonělo. Přivítal nás totiž smil italský s vůní kari maggi. Po cestě jsou rozesety dřevěné kompostéry a na jednom je to dokonce napsané. V záhonku měli vysázenou stévii a mátu, která tu byla trochu chudinkou. Za to ten tymián byl naprosto úžasný. Jeho expozice s ohořelým olivovým dřevem a zeminou terra rossa a terra fusca. Jedním slovem úchvatné. Krásná byla i svatolina cypřišovitá. A co teprve ten rozmarýn, či ta rozmarýna. Velký keř a jak úžasně voněl. To prostě u nás není. Kromě květin byly po parku rozesety různé artefakty jako stará decimálka, rumpál nebo pluh. Na vyhlídce se fotím s mým oblíbeným stromem rohovníkem. Já vím, všude mám něco oblíbeného. Středem parku vedl vyschlý potůček, který má zřejmě nejvyšší vodní maximum v zimě. Kolem něho byl osázen šáchor a bambus. I na zvířátka mysleli, tak tu měl jezevec popsané nory. Bohužel jsme žádného neviděli. Jeho aktivita byla přes den spánková. Jak jinak. To nejlepší, ale bylo na konec. Citrusový háj. Stromořadí, ale místo jabloní citrusy, mandarinky a pomeranče. Od nezralých zelených až po zralé oranžové. A některé stromy kvetly. Úžasná vůně. Úžasné místo. To se nedá popsat, to je potřeba zažít. Na konci byly dva malé kostelíčky takové chci domů. Úplně na závěr procházíme baldachýnem z vinné révy, kde je plno hroznů, čekajících na očesání. Naše cesta končí v restauraci. Procházka nám trvala asi hodinu a půl. Nejúžasnější zážitek z Kréty. Ty citrusy a pomeranče. Pokud budete chtít navštívit botanický park, vřele doporučuji. 9

11 Tady je 12 dní málo, 365 dní je tak akorát. Tak takový je můj povzdech po silném zážitku v botanickém parku. Box 4: Detailní popis botanického parku na Krétě (převzato z mých webových stránek) Botanický park je asi 15 km od Chanie v západní polovině ostrova. Blíže bychom ho mohli určit vesničkami Omalos a Askordalos. Stačí se držet mapy a na přesné místo určení vás dovedou šipky. Cesta je asfaltová a dojedete až před bránu parku, kde je spousta místa na zaparkování (ale opět si to nepředstavujte jako parkoviště před nákupním centrem), řekl bych tak 20 až 30 míst pro osobní auta a dokonce i pro autobusy. Vstupné do parku se platí v místní restauraci, kde kromě vstupenek prodávají také knihy (o flóře Řecka, bylinkách) a můžete se zde najíst. Vstupné bylo 5 Euro na osobu (rok 2013), k tomu jste dostali informační letáček v českém jazyce (pán se ptá, odkud pocházíme) a ledově vychlazenou vodu (spíše zmraženou). Záchody jsou umístěny v restauraci a ještě v blízkosti malé zoo. Před vstupem je mapa a nezbývá nic jiného než vyrazit. Park se může pyšnit rozlohou kolem 20 hektarů. Terén je z kopce do kopce, občas je to na sluníčku, občas ve stínu, je vedro, ale příjemně fouká a celkově procházka po botanickém parku je úžasná. Jde se po jedné cestě, nejde nikam špatně odbočit a cestou neustále prohlížíte nové a nové stromy a keře a přitom máte úžasný pohled do okolí. Cesta je jednosměrná, takže proti vám nejdou turisté a neruší váš zážitek. To neruší stejně, i když tam byly dva autobusy, tak jsme cestou potkali pár turistů, ale nikde nebyla žádná tlačenice u rostlin nebo podobné věci (až na stín pod kaštanovníkem). Jsou zde dva okruhy - jeden kratší (téměř celý botanický park) a jeden o něco delší s tím, že se jde ještě dolů k jezírku, kde jsou kachny, husy a další zvířata (na mapě je to napsané jako "Our little zoo"). My jsme zvolili ten kratší okruh, který trval tak kolem jedné hodiny. A můžeme se na něj právě teď vydat. Vychází se od restaurace nahoru do kopce, kde začíná sekce tropických rostlin. Zde je tedy spousta stromů tropického původu a já mohu namátkou jmenovat moje oblíbené banánovníky ovocné nebo palmu arekovce brazilského. Hodně rostlin kvetlo nebo na sobě mělo plody a mohli jsme tímto způsobem poznávat nové druhy a často padaly věty jako "velké švestky", "velké borůvky" apod. Spousta rostlin měla u sebe jmenovku s anglickým a řeckým názvem a popisem daného druhu. Bohužel, jediné co mi trochu chybělo, byly jmenovky i u dalších rostlin. Osobně mi připadalo, že jmenovku má jeden významný strom a ostatní nemají nic. Výčet stromů by dal na pořádný seznam, z něhož můžu namátkou vybrat opuncii, kaštanovník setý, papáju, avokádu a takhle bych mohl pokračovat dál. Než jsme přešli do další sekce, v blízkosti oblíbeného stinného kaštanovníku setého, se na jednom z kamenů líně vyhřívala ještěrka. Povedlo se mi ji dvakrát vyfotit a natočit, než utekla dál od nás, aby nebyla při své činnosti rušena. Z tropické sekce přecházíme do sekce Středozemních bylinek a tato sekce je hraničně oddělitelná a řeknu vám proč! Na začátku pěstují kolem zábradlí smil italský a ten tak v tom teplém vzduchu voní krásně po kari, že si můžete být naprosto jisti, že už jste v sekci bylin. To je totiž naprosto úchvatné, ta vůně, teplo a zvuk cikád. Opět bych mohl vyjmenovat seznam bylin, které určitě znáte. Pokusím se zaměřit na nějaké "špeky". Moc hezký byl záhon s tymiánem kolem ohořelého olivovníkového dřeva. V kontrastu s červenou půdou to byla pas- 10

12 tva pro oči. Cestička, lemována rozmarýnem, pronikavě vonícím a opravdu velkými keři, to nejde popsat. To se musí vidět a prožít. Odkvétající levandule, máta ve skalách a dobromysl. Jedním slovem úžasné. Musím také říct, že kromě botanického zážitku a výhledů do kraje, botanický park představoval i různé další věci jako například starou "decimálku", pluh či rumpál. V každé zahradě nesmí chybět kompost, proto ani zde nechybí a tvůrci parku se s tím vypořádali velice dobře. Kompost je rozmístěn po celém parku ve formě dřevěných beden s nápisem "kompost". Jak didaktické! O estetický zážitek nejde přijít, když jsou v parku sochy bohyň. A nebylo by to Řecko, kdyby zde nebyly dva malé řecké kostelíčky. Od léčivých bylin a koření se jde do sekce s třešněmi. Ne jen tak ledajakými, ale spoustou druhů třešní. V blízkosti je odpočívadlo pod vzrostlými stromy se spoustou dalších dřevin, jezírko a vyschlé koryto potoka lemované šáchorem. Přicházíme k rozcestí. Delší trasa do minizoo a kratší trasa opět do kopce a my volíme tu kratší trasu přes kaktusy, jako jsou k příkladu opuncie. Procházíme kolem betonových kostelíčků a dostáváme se snad do nejúžasnější části zahrady. Co se týče živočichů v parku, tak kromě zmiňované minizoo jsme spatřili ještěrku vyhřívající se na kameni, poletující motýly a nory jezevců. S popiskem a bez jezevce. A ta nejúžasnější část zahrady je citrusový háj, jak jsem to nazval, podle mapy spíše citrusová zahrada, ale ten háj se mi hrozně líbil. No řekněte, kde se vám povede se procházet jen tak mezi vzrostlými stromy, na kterých je spousta citrusů, pomerančů a mandarinek. To je něco neskutečně krásného. Od pronikavě kvetoucích citroníků až po dozrávající ovoce. A prosím, to není jediný strom, to je řada stromů obsypána tímto ovocem. Avšak, jednu nevýhodu bych v této části viděl. Štípala tu nějaká otravná muška, ale za tu nádheru se to dá vydržet. Poslední úsek je do kopce k restauraci a vede pod baldachýnem révy vinné. Můžete tak vtipně cestou přemýšlet - Frankovka, Müller Thurgau nebo třeba Tramín. Zážitek končí, jste u restaurace, kde potkáváte dva autobusy turistů, hodovat na nějaké řecké specialitě. Nemohu srovnávat botanickou zahradu na Kefalonii a botanický park na Krétě. Každý je trochu jiný a oba dva parky mají svoje osobní kouzlo. Můžu vám říct, že pokud navštívíte Krétu a budete v blízkosti města Chania, tak se zajeďte do tohoto parku podívat. Dostanete do sebe spoustu zážitků, které se jen tak nezískávají. Takže ještě jednou. Všem moc doporučuji. Koupat jsme se chtěli někde za Chanií, ale maminku pobolívalo v krku, chtěla si vykloktat ouzo a vzít pastilku proti bolení v krku, a proto jedeme zpátky k nám. Máme přeci dnes odpočinkový den. V Chanii jsem špatně navigoval, myslel jsem si, že je tam odbočka na Rethymno. Tak jsme chvilku bloudili, chvilku jsme jeli kolem silnice, kam jsme se chtěli dostat (to už jsem ale někde četl). Vše dobře dopadlo, na efniky jsme se dostali a už jsme na cestě. Na silnici u Georgiopouli leží přejetý pes. Ležel tam už včera. Chtěli jsme také natankovat na benzince Avin za 1,728 Euro, ale bylo zavřeno, stejně jako na ostatních benzinkách. Je svátek. 11

13 Box 5: Cesta Georgiopoulis Botanický park Georgiopoulis Chania: 25 minut Chania Botanický park: 26 minut Georgiopoulis Botanický park: 51 minut a 56 km Botanický park Georgiopoulis: 58 minut a 58 km Koupeme se u nás a stojí to za to! Moře je klidné a teplé. Jak jsou malé vlny, tak nepřinášejí chladnou vodu ze spodních proudů. Na balkóně nám voní kari, tedy jako už zmiňovaný smil italský. Byl jsem podezříván, že jsem v botanickém parku něco ukradl, ale naštěstí mě zachránila večeře a kari rýže. Po večeři procházka na opačnou stranu města, kolem kostela ke komplexu Fereniky a dalším třem supermarketům. Na cestě se vnucoval černý chlapeček s karafiáty a byl hodně neodbytný. Došli jsme až k benzince. Cestou jsme pokračovali na naši známou rozdvojku a přes náměstí do hotelu. Tam to opět zase žilo, všude hodně lidí a rušno pátek Ráno sedíme na snídani poprvé uvnitř, venku není místo. Rozbil se kávovar, maník se to snaží opravit. Chvilku do toho bouchá, pak mu z toho vypadne pár součástek a kávovar opět funguje. Kromě toho zezelenal bazén. Maník odklopil filtraci, otevřel si mřížovaná vrátka, vlezl, vylezl, koukl do bazénu a šel pryč. Teď by to pro změnu chtělo chlor šok! Přesně v deset hodin vyrážíme na cestu na pláž Elafonisy. Jedeme až téměř před Kissamos, ale odbočujeme. Cestou nás brzdili popeláři, kteří smrděli. Předjeli jsme je. Pak jim to jelo rychle, tak nás oni předjeli. No a znovu zdržovali, tak jsme je museli znovu předjet. Krajnice je zde využívána jako druhý pruh, a proto není problém vidět mnoho aut, jedoucích po široké krajnici. Cestou po efniky jsme nepotkali za celou cestu žádnou benzinku. Poslední v Georgiopoulis, pak až u Chanie. Směr Elafonisy je napsán na směrových tabulích a tak se nelze splést. Cesta dále pokračuje vesničkami Voulgaria, Topolia a Pervolila. Kolem nás jsou všude sady plné olivovníků. Silničky jsou to točité, úzké a brzo se zase dostáváme do skal. Vedle nás je skalní průrva, silnice tak na jedno auto. Před námi se objevuje semafor a tunel, vypadající jako štola. Průvodce píše, že se jedná o nejstarší tunel na ostrově. Čekáme na zelenou a jedeme. Brzy se na obzor vyhoupne moře a západní pobřeží. V jedné z vesnic stál u krajnice zaparkovaný osel. Cesta vede po nížině, z jedné strany moře, z druhé strany hory. Silnici obklopují olivovníkové sady a plno fóliovníků na pěstování zeleniny, které vytvářejí rozsáhlé komplexy. Přijíždíme k pláži Elafonisy, kde parkujeme na volném a velmi prašném parkovišti. U taverny s opunciemi bylo opravdu zaprášeno, člověk by nehádal zelenou a natož pak opuncie. Teda myslím venek a opuncie, jak to bylo uvnitř v taverně nevím. Všude kolem jsou tamaryšky, rohovníky a nic jiného než frygana tu není. Pláž je hotové Tichomoří. Mělká, ale chladnější voda, bílý až růžový zářivý písek, malé vlnky, ale fouká docela hodně. Jdeme se projít po celé Elafonisy, brouzdáme se mělkou vodou a pozorujeme barevné kontrasty písku a barvy moře. V některých místech je voda teplejší, v jiných chladnější. Stromy jsou lemovány kůly s provazem, všude jsou cedulky, abychom chránili toto jedinečné území. V písčinách kvetla bílá amarylkovitá rostlina, která se 12

14 jmenuje lír přímořský (Pancratium maritimum). Jedné paní slunečník vlivem větru atakoval nejen mě, ale i Němce vedle nás. Vítr dělá samé divy. Dvě slečny nebyly z toho si uhlídat matračku na moři! Opakuji: na moři! A odfoukla se jim. Marná snaha pro ni doplavat, matračka putovala větrem dál a dál, až skoro nebyla vidět. Tento blbý směr větru byl příčinou toho, že když jsme plavali na břeh, cákala nám voda přímo do obličeje. Kolem půl čtvrté odjíždíme s tím, že po cestě budeme fotit. Box 6: Georgiopoulis Elafonisy Georgiopoulis odbočka na Elafonisy: 58 minut Georgiopoulis Elafonisy: 2 hodiny 6 minut a 113 km Benzinová stanice: 25 litrů za 45,02 Euro (1,79 Euro za 1 litr) Po večeři tradiční nákupní procházka. Byl jsem donucen maminkou jít se podívat i do lékárny! No, byl to spíš obchod s kosmetikou. Kdepak jsou naši magistři? sobota Sotva jsem se probudil, viděl jsem, že nás Kréta dnes vítá oblačným počasím a větrem. Za celou dobu, co cestujeme v srpnu na řecké ostrovy, jsem déšť nezažil. A také by pršet nemělo. Nula srážkových dnů, tady tlaková výše, tady tlaková níže, vzduchová masa sem a druhá sem. V jídelně začali rychle uklízet stoly a turisté si fotili déšť jako největší senzaci. Poté byl obsazen internetový koutek a nejvyhledávanějšími stránkami se staly Počasí na Krétě a Pagoda na Krétě. Oblačnost, viditelnost 10 km, vítr 13 km/h, teplota 25 stupňů celsia, vlhkost 75%. Déšť brzy ustal. Zbyly po něm jenom mokré dlaždice a velká oblačnost. No jo, začal víkend, tak se udělalo ošklivě. Jenže ono začalo znovu pršet. Přeháňka. Kolik pak jich ještě dnes bude? Moře je rozbouřené, zkalené a nikdo se v dešti nekoupal. V jedenáct vyrážíme na cestu k jezeru Kournas. Jedeme kolem nádherného olivovníkového sadu, pod nímž je tmavě červená zemina. Z boční ulice na mě vyběhli tři sabaci. Znovu začalo pršet a tak se rychle schovám do auta. Na první odbočce k jezeru odbočujeme a parkujeme ve stínu olivovníku. To nám teď moc platný není. Mračna zahalují vrcholky hor a sem tam kápne. Jdeme se projít kolem jezera. U druhé půjčovny šlapadel si jedno půjčujeme. Pro tři osoby za deset euro a na hodinu. Vycouváváme a plujeme doprostřed jezera. Koleso zabírá pouze při mírném šlapání, když šlapeme více, tak jedeme takřka na prázdno a akorát víříme vodu kolem sebe. Kormidlo mělo velkou vůli, dělalo si, co chtělo a s ním i celá loď. Brzo se dostáváme z mělčiny na větší hloubku. Voda je teplá a sladká (což není divné, ale když jste u moře a najednou jezero se sladkou vodou). Někde uprostřed jezera nás chytl první velký slejvák. Ještě že má naše šlapadlo stříšku. Jenže ta nám moc nepomohla, protože neprší rovně, ale přímo na nás. Snažíme se natočit šlapadlo, co nejlépe. Druhý slejvák brzy následoval a všude byla voda. Po sebemenším náklonu na mě tekly zbytky vody ze střechy. Největší kumulace lidí a tedy i šlapadel, byla na protějším břehu jezera. Asi hledali želvy jako my. Želvy jsme nenašli, zato volavku a krásné bílé a hnědobílé husy. Projeli jsme si jezero, pokochali jsme se okolím, vodou a jeli jsme zpátky na břeh. Šli jsme se ještě kousek 13

15 projít a v této době začalo konečně vysvítávat sluníčko, oblačnost se začala protrhávat a začalo být dusné parno. U jedné taverny měli v kleci bílého králíčka a v druhé kleci měli burunduky. Nasedáme do auta a míříme do Argiopouli přes malé vesničky propletené klikatými cestičkami. V Argiopouli odbočujeme na odbočce springs prameny, směrem doprava. Tyto prameny zde vytékají a putují až na sever, kde tečou do moře. Parkujeme hned na začátku, tam je to kousek. Je tu spousta taveren a hodně té vody je svedeno do potrubí. Jeden menší vodopád, umělá koryta a bazénky. V jednom z nich je sádka ryb, přes druhý leží živý strom. Hezky obráží. Odsud je vidět na okolní svahy hor, pokryté olivovníkovými sady. Zjistili jsme, že nám z auta teče nějaká kapalina. Všechny kapaliny jsme zkontrolovali a byly v pořádku. Po telefonické konzultaci s bratrem auto bláznem jsme dospěli k závěru, že se tak upouští klimatizace a je to naprosto v pořádku. Z Argiopouli se vracíme na pobřeží, do Kavrosu, kde jsme se chtěli koupat. Moře je ale rozbouřené, jsou opravdu velké vlny a visí červená vlajka. Nikdo se nekoupe, jen pár odvážlivců, kteří jsou brzo smeteni mořskou masou. Jedeme tedy do Georgiopouli, kde je moře klidnější, ale vlny jsou pořád velké. Ale jde to. Cesta ke kostelíčku je neustále zaplavovaná mořským příbojem. Bazén už má zpátky svojí barvu a chodí k němu pít hrdličky. Box 7: Výlet okolo Georgiopoulis Georgiopoulis jezero Kournas: 14 minut a 5 km Jezero Kournas Argiopouli: 42 minut a 17 km Argiopouli Georgiopoulis: 29 minut a 27 km K večeru zmizely i ty poslední mráčky a rozhostil se pravý řecký večer. A v taverně naproti to oslavili řeckým hudebním večerem. Kapela ladí nástroje a rozehrávají se. Jdeme na nákupy do města, jak jinak. Už si pomalu nakupujeme domů, už se nám to blíží. Baba, co se opírá o motorku, sedí na svém místě před lékárnou. Lidé strkají nohy do akvária s rybami. Už zase neberou karty, mají problém. Fotíme si kostel a pod fikusem malolistým je plno plodů neděle Odnašeč nádobí má maminku, která přijede z Londýna a on, že je ze všech nejmladší a má sestru Ellie. Povídal to jedné rodině na snídani. Samozřejmě anglicky. Po desáté hodině už jsme na cestách směr Preveli a Palmový háj. Jedeme na Rethymno po efniky. Benzínové pumpy jenom dvě a ještě drahé. Podjíždíme silnici, které vede do města a odbočujeme na Spilli. Čeká nás úchvatná cesta kaňonem Kourtalikio, kde fouká jako blázen. Je zde několik odpočívadel, kde se můžeme pokochat výhledem ze srázu. Dveře od auta nejdou téměř otevřít. Ze srázu je možnost jít ke kostelíčku. Dole teče říčka, která je teď momentálně skoro vyschlá. Pokračujeme dál, kolem zbytků jednoho z klášteru v Preveli a dostáváme se na rozdvojku. Doprava vede cesta ke klášteru Preveli a doleva vede cesta k Palmovému háji a placenému parkovišti. Vydáváme se doleva a brzy se před námi objevuje parkoviště za dvě Eura. Ještě je tu málo lidí. Auto se pod nápory větru celé hýbe. Po směrovkách pokračujeme pěšky směrem k Palmovému háji jako ostatní turisté. Cesta vede po kamenných schodech dolů. Je to ten typ cesty, když sejdete, tak ještě pořád 14

16 jdete ze schodů. Prostě Sněžka a Růžová hora. Na jedné z vyhlídek je vidět pláž i Palmový háj. Fouká tak silně, že se sotva držím na nohou, pouzdro od foťáku lítá kolem mě sem tam. Sestupujeme dolů. Cestou vidíme v zemi spoustu cibulí rostlin, které už vlivem sucha zatáhly pod zem. Jedná se zřejmě urgineu přímořskou (Drimia maritima), známou též jako mořská cibule. Cesta ze shora dolů trvala kolem dvaceti minut. Na pláži je zatím málo lidí a fouká tu pořád silně. Všude jsou směrovky, takže není problém najít vstupní bránu k Palmovému háji. Cesta je lemovaná provazovým plůtkem a všude kolem jsou úchvatné palmy. A jak ten vítr fouká a šelestí listím palem, tak to je teprve ta atmosféra. Někdy se až skoro děsím, protože vítr fouká tak silně a od palem se ozývají divné skřípavé zvuky. Tak snad na nás nic nespadne. Muselo zde hořet, kmeny stromů jsou ohořelé, ale celková atmosféra je jak někde v Karibiku. Z několika vyhlídek vidíme na řeku, která má silný proud a je křišťálově čistá. Břeh je lemován rákosím a vodním proudem jsou ohýbány rostliny rostoucí na dně. Na konci cesty se dostáváme k mělčině, která se dá přebrodit na druhou stranu. Voda je teplá a tak tu jen tak brouzdáme. Připomíná mi to trochu větrný tunel, tak až silně tu fouká. Zpět se vracíme po stejné cestě, ty palmy mě prostě uchvátily. To je totiž něco tak naprosto úžasného. Navrhuju to jako druhý nejlepší výlet na Krétě. Nejhezčí pohled je na druhý břeh, ty palmy z dálky v řadě a rákosí. Jen žádnou želvu jsme opět neviděli. A jedna holka měla v Palmovém háji mikinu! Po prohlídce se jdeme zchladit na místní pláž. Vlivem větru mi odlítla bota do moře. Neobutá. Naštěstí byla zachráněna, utrpěla pouze zasolením. Voda je zde hluboká a studená, v řece by to bylo teda jiné koupání. Ale na druhou stranu je čistá, jen ten protivný vítr, kdyby nefoukal vodu přímo do obličeje. Stín poskytují tamaryšky a hladovým poslouží místní taverna. Před jednou hodinou se odcházíme koupat jinam. Silně tu fouká a chceme odpočívat. A udělali jsme dobře, protože ze shora začaly proudit davy turistů a pláž se začala postupně plnit. Je tedy výhodné si na tento výlet přivstat. Odjíždíme k nám, na jihu je moc studené moře. V Kavrosu stojí dva policejní vozy a blikají jim majáčky. Asi chytli nějakého nezbedníka silničního. My zastavujeme a jdeme na pláž. Nic se od včerejška nezměnilo, vlny jsou obrovské, červené vlajky visí. Vlny nesou spoustu materiálu, nedá se to. Sestavujeme alespoň nápis Kréta První dva pokusy spláchlo moře, třetí jsme postavili daleko od moře. Chvilku se opalujeme a jedeme k nám, protože víme, že u nás bude klid. Box 8: Palmový háj, to je ráj Georgiopoulis Rethymno: 22 minut Rethymno Spilli: 13 minut Georgiopoulis - Spilli: 39 minut Georgiopoulis Preveli: 1 hodinu 3 minuty a 53 km Preveli Kaňon Kourtaily: 18 minut Kaňon Kourtaily Rethymno: 53 minut Preveli Kavros: 1 hodinu 5 minut a 47 km 15

17 Dědeček o hůlčičkách, co sotva leze, se jde koupat. U hotelu projíždí autobus 73 modrý, který nás desátého přivezl. I ten řidič mi byl nějaký povědomý. V bazénu si hrála malá holčička s panenkou a neustále si zpívala. Jedná se o panenku Alenku. Prý všichni budou vědět, o jakou panenku se jedná. Všechny generace, ale já jí neznám. Chudinka teď plave obličejem dolů. Panenka. Kluk si urovnával hodinu osušku a lehátko. Pak odešel do stínu. Na večeři zkouším zase nějakou novinku a to čerstvý pomerančový džus. Po dlouhé době. Píšeme maily domů. Ruska jde na druhý počítač a chce po mně, abych jí přepíchl sluchátka na Skype. Myslí si asi, že jí rozumím. Někam jsem to tam upíchl, nevím, jestli správně. Asi ne, protože jí na druhé straně neslyšeli. Měla si to přendat sama. Ve městě chodí lidé navléknutí do svetříků. Tlustá baba si na pomoc kromě hole nosí už i židli, aby se mohla opírat. Bylo přesně 20:10. Uvidíme, co zítra pondělí Dnešní den v heslu Jedeme pořád rovně na pláž Falassarna na západním pobřeží ostrova. Vadí mi neustále reklamní letáčky za stěračem auta. To abych vždy obešel auto, než člověk vyjede. Cesta přes Chanii a Kissamos. Před Kissamem tankujeme benzín. Pumpař kouří, možná vybouchneme. A kupodivu platíme kartou. Ve městě je zácpa, auta popojíždějí, co byste chtěli jiného ve městě v pondělí. Míjíme několik zahradnictví, opět mi nebylo zastaveno. Kolona se rozjíždí a my jedeme až za město. Po pravé straně míjíme přístav Kavonisi, odkud jsme před osmi lety odplouvali na Gramvousu a na pláž Balos. První naše odbočka je značená směrem na Falassarnu a druhou odbočkou sjíždíme k pláži. Na vyhlídce zastavujeme a prohlížíme si pláž z výšky. Kolem jsou jen olivovníkové sady a plno fóliovníků na pěstování zeleniny. Jedeme na neplacené parkoviště, placené nepotřebujeme. Jediný rozdíl je, že v tom placeném jsou auta pod střechou. Scházíme na písečnou pláž s dvoubarevným mořem, průzračně čistou křišťálovou vodou teploty 25 stupňů celsia. Oproti severu chladnější. Pláž je široká, místo si tu najde každý. Slunečník + dvě lehátka jsou za 6 Euro. U každého vchodu mají koše na tříděný odpad. Do modrých košů házejí plasty, do zelených papír. Jenom kov má svojí barvu. Řekové. Jdou proti proudu. Fouká od vnitrozemí a přichází to každých pět minut. Písečný peeling. Pichlavý. A to se fakt nedá! Tašky se nám postupně zasypávají pískem. Tato písečná bouře se opakuje každých dobrých pět minut. Jinak je to tu krásné, udržované a čisté. Vítr odfoukl nějakým lidem slunečník a ten se celý potopil do vody. Nikdo o něj nejevil zájem. Slečně zase vítr sebral nafukovací kolo, které se koulelo po pobřeží. Ve tři čtvrtě na dvě se to už nedá vydržet a měníme působiště na severní stranu ostrova. Kotvíme na kamenné pláži za Kolimbari, kde jsme téměř sami. A ty vlny jaký jsou. Nejlépe si najít místo, kdy nejde ta největší vyšplouchávačka. Brzo je hloubka a moře hýří dvěma barvami. Houpeme se na vlnách, užíváme si samoty a sluníčka. Pláž se táhne přes celé pobřeží od poloostrova Rodopou až k Chanii, a protože kromě dnešního hesla jedeme rovně, máme ještě druhé heslo jezdi pořád po plážích, jedeme se koupat, kde si zaplaveme. K nám. Nevyjíždíme hned na hlavní silnice, ale jedeme po staré silnici po pobřeží a čekáme, kdy bude odbočka na New national road. Potkáváme dvě policejní terénní auta. V Gerani vjíždíme na hlavní tepnu. Na korbě auta sedí pes a rozhlíží se po okolí. Snad nebude chtít spá- 16

18 chat sebevraždu. Vlny jsou velké i u nás, chudáci ti, co jdou ke kostelíčku. Cestu totiž bičuje vlna za vlnou. Box 9: Výlet na Fallasarnu Georgiopoulis Fallasarna: 1 hodina 43 minut a 90 km Fallasarna Kolymbaria: 38 minut a 48 km Kolymbaria Georgiopoulis: 51 minut a 63 km V dětském bazénu si hraje malý klučík. Skáče po nohách do bazénu a rodiče mu z velkého bazénu hází míč. Vždy když plave, tak sotva lapá po dechu, hlavičku má téměř celou ponořenou. Půl hodiny zní z kostela zvony. Ne, že by bimbaly, ale jako kdyby někdo na nich něco zkoušel, trénoval si melodii nebo si dělá z lidí srandu. Opět je tu čilý autobusový ruch, jeden autobus za druhým. Řecká večeře na druhou. Oblíbené stifado beef a jako výtečná tečka pastitio. Majitel s nějakým chlapíkem cosi poměřují metrem v jídelně. Měli velký skládací dvou metr a velmi často se ochomýtali kolem grilu. Zřejmě nové plány na příští rok. Baba nešla dnes na náměstí. Zrada! Seděla na židli u jednoho krámku a vykecávala se úterý Poslední den se naplnil. Ráno začala poslední snídaně. Tato snídaně je od předešlých snídaní odlišná v tom, že je opravdu, ale opravdu poslední. Pravda, zítra budeme mít před odletový obložený talíř, ale to nebude ono. V jedenáct hodin informační schůzka s delegátkou o odletu. Nic nového pod sluncem, většinu informací víme. Odjezd od hotelu v půl sedmé ráno. V Duty free shopu se dá platit kartou. Po večeři si vyzvedneme obložené talíře se snídaní. Poslední náš výlet je do nedalekého Kavrosu a to na nákupy. Obcházíme obchůdky jeden po druhém a vybíráme si. Kupujeme dva pytlíčky na bylinky, loukomi (sladkost), album na fotky a mnoho dalších věcí. Jsme tam asi do půl jedné. Loučíme se s autem, klíčky od něj dáváme na recepci, všechno je v pořádku, paní recepční se usmívá. Jdeme naposledy dozadu na pláž. Rozbitý kanál na silnici je označený páskami a je opravený. Hurá! Naposledy brodíme studenou říčkou. Koupeme se ve vlnách, šplouchajících i nešplouchajících. Odpoledne se přesouváme k nám, kde je voda chladná, dnes sem opět dorazil studený proud. Poslední koupání, houpání a mořská sůl. Jedna z obsluhujících na večeři si opravuje násadu na luxování bazénu. Na recepci vracíme klíče od trezoru a dostávám zpátky zálohu. Poslední večeře. Ptám se na baru na zítřejší snídani. Dostaneme ji kolem deváté hodiny. Poslední procházka. Měsíc je v úplňku a luny svit se blýská na mořské hladině. Je teplo, vítr téměř nefouká. Naše auto stále stojí na parkovišti. V recepci nás odchytává jedna ze servírek, dává nám tři talířky se salámem, sýrem, máslem a zabalené dva chleby. Pro každého. Pomalu, ale jistě to letos končí. 17

19 středa Vstáváme v pět hodin ráno. Venku je ještě tma a chladno. Před půl sedmou jdeme před recepci. Okolí recepce je zavřené, jdeme spodem přes zahradu. Talíře a klíčky necháváme na pokoji. Ve tři čtvrtě na sedm přijíždí minibus, nakládáme kufry a sebe. Sedím přímo za řidičem. Ten popíjí frappé a cesta je hladká. V 7:20 jsme na letišti. Odbavujeme kufry. Nejprve jsou zváženy, poté jdou na rentgen a na pás. Procházíme bezpečnostní kontrolou, pasová tu není. Východ je číslo osm. Hned vedle je plno Poláků letících polským Travel service do Poznaně. Čas si krátíme nákupem v Duty free shopu. Někteří lidé z Čech měli tendenci letět do Poznaně. Dvě báby řešily svoje kufry, kde je mají, kde je letadlo a jak to že má zpoždění. A bály se, že nenastoupí, tak se hnaly hned do autobusu. S krátkým zpožděním přilétl Airbus A320 Českých aerolinií. Já tomu moc nerozumím, ale bude to jakýsi pakt s Travel service. Ptejte se někde jinde. Nastupujeme do letadla. Do vzduchu vlétly dvě stíhačky, a když jsme popojížděli, tak zase přistály. Máme sedadla 5 d, e, f. Airbusem letím poprvé. Demonstrace záchranných prostředků na kresleném filmečku. Kapitán obchází v oranžové vestě letadlo. Od začátku nám na televizkách promítají trasu letu. Ve tři čtvrtě na deset opouštíme letiště Yannise Daskaloyannise v Chanii a tím i celou Krétu. Ta nám mizí velice brzo a pod námi je jenom širé moře. Brzký oběd je typicky travelservisácký. Kolínka s omáčkou a masem. Nad pevninským Řeckem se začala objevovat oblačnost, prolétáme nad Korintským průplavem. Nad Bosnou a Hercegovinou je hustá bílá oblačnost připomínající ušlehanou smetanu. V 11:20 přistáváme na Letišti Václava Havla v Praze. Přistáním se uzavírá letošní dovolená. 18