OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * Stezka písmáků 2002 * čtení na pokračování * informace * knihovnička * pohádka a poezie * náměty pro tábory

Transkript

1 OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * Stezka písmáků 2002 * čtení na pokračování * informace * knihovnička * pohádka a poezie * náměty pro tábory Vzchopte se, já jsem to, nebojte se Život jako stezka odvahy Mt 14,27b Ke každému pořádnému táboru skoro neodmyslitelně patří také pořádná stezka odvahy. Když říkám pořádná, rozhodně tím ovšem nemyslím takovou, kdy děti vyděsíme umně nastrčenými figurami oběšenců nebo přepadovkou jako vystřiženou z nějakého pokleslého akčního seriálu. Výsledkem těhle nezodpovědných experimentů totiž pravidelně bývá jediné: děti se nám akorát na dlouhou dobu podařilo pořádně zastrašit. A to je pravý opak toho, k čemu má správná stezka odvahy sloužit. Jejím smyslem je umožnit dětem zažít, že se strach dá překonat. Že opravdu má většinou velké oči. Že mu sílu a moc nad sebou vlastně dáváme především my sami. Právě tuhle zkušenost každý z nás velice potřebuje. Protože bez schopnosti účinně čelit strachu nemáme šanci obstát jako dospělí lidé. Tedy jako lidé, kteří neodmítají svou zodpovědnost, i když vědí o tom, jak málo toho mohou přímo ovlivnit. Jako lidé, kteří jsou oporou druhým, i když moc dobře vědí, kolik nejistot v sobě svět i náš život v něm nese. On ten náš život je vlastně takovou velkou stezkou odvahy. Vždyť také ten, na něhož se odvolávají všichni křesťané, nejčastěji svým přátelům domlouval: Nebojte se. Možná na to budete mít ve zbytku prázdnin čas a tak si to schválně sami ověřte, kolikrát se Ježíš z Nazaretu tak či onak lidi kolem sebe snaží obrazně řečeno postavit na nohy. Vzchopte se! Vzmužte se! Nebojte se! Nu upřímně řečeno, moc se mu to nedařilo. Přímo modelově je to vidět na scéně, kdy vyzve šéfa apoštolů Šimona Petra, aby tedy zkusil chodit po hladině jezera jako on, když se mu to tak líbí. Dva krůčky, malý závan větru, vzedmou se vlny a s odvahou je konec: Pomóc, topím se!. Tohle byly tedy začátky - a což teprve následující staletí. A nemyslím vůbec situace skutečně krajní, když křesťany házeli lvům nebo je pronásledovali a likvidovali moderněji, ale stejně brutálně. Tehdy naopak mnozí z nich skutečně osvědčili neuvěřitelné hrdinství. Jde mně o to, že už dlouho je dost rozšířená taková podoba křesťanství, která jako by místo původního Ježíšova Nebojte se! - slyšela : Bojte se! A raději víc, než míň. Bojte se sebe, druhých a vlastně i samotného Boha. Stačí málo, šlápnete vedle a už jste v hrozném průšvihu. Snad nejste úplně na věky zavržení, ale rozhodně moc k tomu nechybí. Jistě, trochu jsem to zkarikoval, ale skutečně ne mnoho. Není bohužel nikterak řídké, že křesťanství, které mělo být především dobrou zvěstí o neuvěřitelné solidaritě Boha s lidmi a dokonce každý člověkem, náboženství naděje a odvahy, je totálně zdeformováno na systém příkazů a zákazů, povinností a hrozeb. Hlavní otázka v takovém životě zní: Kam až můžu zajít, aby to ještě nebyl hřích?! Mravnost a zbožnost takového života se posuzuje hlavně podle centimetrů a minut. Režisérem takového života je ovšem nutně strach. Zkrátka úplný opak toho, co lidem Ježíš nabízí. Ještě, že v každé době žijí jeho spolupracovníci, skuteční křesťané, kteří nad strachem vítězí. Právě jednoho z nich, Josefa Zvěřinu, chci v závěru našeho dnešního setkání zvlášť připomenout. Strach a lež jsou nejmocnějšími spojenci diktatur říká tento nejspíš nejvýznamnější český katolický teolog nedávno skončeného století. Říká to v závěru knihy příznačně nazvané Žít jako znamení. Letos 18. srpna to bude 12 let, co se uzavřela jeho pozemská stezka odvahy a vítězně prošel do moře věčnosti. Přál bych sobě i vám, abychom aspoň občas dokázali tou svou stezkou odvahy jít k věčnosti se stejně chlapeckou přímočarostí, jako on. Edy 1

2 Na červnovém jednání ODV jsme se mimo jiné zabývali - stavem přípravy biblické soutěže Stezka písmáků: byl přidělen speciální grant ve výši maximálně Kč na mimořádnou akci v rámci dotací MŠMT pro Junáka - garanci za vlastní realizaci nese středisko Ječná (kde je členem Kamzík) a akci dále sponzoruje především nakladatelství Advent Orion (Církve adventistů sedmého dne); - odbor duchovní výchovy v červenci připraví soubor otázek pro první kolo Stezky písmáků, které proběhne písemně v září (viz další informace); - setkáním evropského regionu ICCS uskuteční se v první polovině července - Junáka bude zastupovat místostarosta Jiří Navrátil (podobně jako přede dvěma lety na světové konferenci ICCS v jihoafrickém Durbanu); - pojetím ekumenismu v našich poměrech obecně i v Junáku: Kamzík seznámil ostatní přítomné se zásadami, které považuje za možné východisko a požádal, aby ODV k této věci vypracoval systematičtější metodický materiál. Stezka Písmáků Pro tuto celostátní soutěž ve znalosti Bible, jež se bude konat opět ve dvou kolech jako vloni, proběhla distribuce letáků a také předání informací pro místní organizátory i příznivce této naší soutěže. L e t áček je umístěn rovněž na - Skautská křižovatka/duchovní. ŘEŠENÍ cvičných otázek z NDS 108 (pro ty, kdo v roce 2000 ještě nesoutěžili): Evangelia: a) + a) +c) + c); Skutky apoštolů: b) + b) + a); Přísloví: a) + a) +a). Ještě tři otázky z ročníku 2000: KAZATEL Na začátku knihy kazatel stojí psáno: Pokolení odchází, pokolení přichází, ale a) země stále trvá. b) slunce je někdy za mraky. c) lidé na svět znovu přichází. Když vyjmenovává Kazatel, co všechno má určenou chvíli, jmenuje také a) čas umírání. b) čas vaření. c) čas jídla. Závěrečná krásná slova Kazatelova zní: Pamatuj na Stvořitele svého, než a) se přetrhne nit života tvého krásného b) duch se vrátí do země c) se přetrhne stříbrný provaz Telefon redakce: 02/ Mail to: vjech.kamzik@volny.cz Organizátoři PŘIPOMÍNÁME: 1. Písemné přihlášky do soutěže se zasílají již nyní průběžně na adresu: Vladislav Jech, Zelenečská 34, Praha 9, nejpozději však počátkem září 2002 obratem obdrží vedoucí soutěžících dětí soutěžní archy obyčejnou (nebo elektronickou) poštou viz dále náležitosti přihlášky. 2. V prvním korespondenčním kole odešlou vedoucí soutěžících vyřešené soutěžní archy s razítkem odeslání nejpozději 10. října 2002 na výše uvedenou adresu. 3. Opravené soutěžní archy a pozvání na druhé kolo do Prahy obdrží vedoucí soutěžících do 1. listopadu 2002 obyčejnou (nebo elektronickou) poštou. 4. Jak jsme již uvedli, druhé kolo se koná dne v Praze vedoucí soutěžících, kteří se do druhého kola probojují, obdrží pozvánku s mapkou místa soutěže. 2

3 NÁLEŽITOSTI PŘIHLÁŠKY DO SOUTĚŽE STEZKA PÍSMÁKŮ Přihlášku vyplňujte, prosíme, v členění jak uvedeno dále, aby bylo možné všem přidělit čísla. Do soutěže přihlašuji/přihlašujeme tyto děti jako družstva: 1. družstvo:. Jméno, příjmení, věk 2. družstvo:. Jméno, příjmení, věk atd. Jako jednotlivce přihlašujeme: Jméno, příjmení, věk atd. Mimo pořadí přihlašujeme:. Jméno, příjmení, věk Datum: Soutěžící patří do oddílu/církve/klubu apod.: Podpis dohlížející osoby: Adresa dohlížející osoby: Telefon: Upozornění: a) ve věku do 9 let včetně mají družstva 2 4 členy b) ve věku od 10 do 12 let včetně mají družstva rovněž 2 4 členy c) ve věku od 13 do 16 let včetně mají družstva max. 2 členy. d) kdokoliv může soutěžit také mimo pořadí pak bude jeho práce bodována, avšak nezíská ani v 1. ani 2. kole pořadí. Soutěžit mohou také jen jednotlivci. V kterémkoliv družstvu může soutěžit i mladší člen než stanoví pravidla, avšak v družstvu s nižší věkovou hranicí nesmí být starší účastník! 2. Mistrovství České republiky ve znalosti Bible proběhlo dne 1. června 2002 Letošního 2. ročníku Mistrovství ve znalostech Bible se v Praze na Vinohradech (v budově ČCSH) zúčastnilo 55 soutěžících ČR ve věku 3 nad 16 let. O tom, že soutěže se může zúčastnit skutečně každý zájemce, svědčí i to, že nejstarší soutěžící bylo 92 let a nejmladšímu právě 16

4 roků. Celkem 14 týmů vytvořili členové 10 církví (CB, ŘKC, KS, JB, KSB, SCEAV, CSAD, ECM, AC, CČSH; mezi organizátory byli ještě 2 členové ČCE). Někteří soutěžící vytvořili samostatné týmy podle své denominace už před soutěží. Jiní se dali dohromady až na místě. Než soutěž začala, mohli se koncentrovat zde zobrazeným výhledem z balkonu budovy, který graficky zachytila místní výtvarnice ses. Olga Baumruchová, která také spolupracovala při dokumentování soutěže. Na mistrovství se mnozí připravovali téměř celý rok. Našli se však i takoví, kteří se o něm dověděli na poslední chvíli a zaujala je natolik, že neváhali přijet. Příkladem je Václav Vondrášek, který se o soutěži doslechl poslední noc před začátkem z rozhlasových zpráv. Soutěže se zúčastnila i předloňská vítězka v kategorii jednotlivců Romana Bilderová z Prachatic a loňský vítěz Zdeněk Hlávka ze Šlapanic. Tento rok si vítězství v kategorii jednotlivců odnesl z prvního písemného kola Petr Doušek, člen Církve bratrské v Brně (získal 84 bodů z 90 možných). Na druhém místě se umístil opět Zdeněk Hlávka z Římskokatolické církve ve Šlapanicích (se ziskem pouze o 1 bod nižším) a na třetím Petr Tichý z Křesťanského společenství v Děčíně (se ziskem 81 bodu). V kategorii celkem 5 družstev, která se kvalifikovala do závěrečného kola, zvítězilo se ziskem 57 bodů družstvo ve složení Zdeněk Hlávka, Romana Bilderová, Zdeněk Soviš a Mirka Boudníková. Na druhém místě skončilo družstvo ve složení Jaroslav Dědek, Michal Krchňák, Věra Bernardová a Josef Ponka (se ztrátou pouhého 1 bodu za 1. družstvem). Na třetím místě se umístilo družstvo, které tvořili Robert Ruchař, Aleš Líbal, Oldřich Stehlík a Ondřej Novotný (se ztrátou 2 bodů na 2. družstvo). Soutěž pozdravil svým písemným poselstvím Petr Pithart a osobně dva milovníci a propagátoři Bible ze zahraničí: Roberta Hromas z USA (ředitelka Světového výboru pro biblickou soutěž) a Egon Linderoth (za International Bible Society Severní Evropa). Milan Hlouch ( IBS CZ) a Vladislav Jech (Junák) SKAUTSKÉ ČTENÍ K TÉMATU SPIRITUALITY NA POKRAČOVÁNÍ Z knihy Drumherum und mittendrin, Special: Spiritualität, autoři: Martin Lätzel, Gustav Denecke, Christine Abel, Matthias Borst, vydal Georgs-Verlag Neuss v r. 2001, "POHLED ZVENČÍ I ZEVNITŘ, zvláštnosti spirituality" přeložila a upravila Anna Velichová Ida. (závěrečná část) Žít ve spiritualitě Po teorii je teď žádoucí praxe. Zakusit spiritualitu vyžaduje rámec slavnosti, většinou i liturgii. Chtěli bychom vám představit také několik možností a námětů pro oddílovky. Popusťte uzdu fantazii, rozviňte vlastní formy, aby vlčata a světlušky mohli získat spirituální zkušenosti a interpretovat svůj život. Slib Slib musí být pečlivě připraven. Vlčata a světlušky musí dostat příležitost rozmyslet si každý pro sebe, co by chtěl ostatním slíbit. To může být podle schopností zcela rozdílné. Je-1i obsah jasný, pak jde jen o jeho praktické využití. Všichni lidé mají rádi rituály, zvláště děti. Slib se výborně hodí k tomu, abychom si vymysleli a vyzkoušeli rituály nové. Znovu je zde žádoucí vaše fantazie: možná byste se mohli setkat v noci v lese, abyste složili slib, popřípadě sestavili velkou skládačku modliteb, která bude nakonec společně spálena /v Bibli je žalm 139, jenž srovnává modlitbu s kouřem, stoupajícím k nebi/. Tak je spálení dobrým znamením, že naše modlitby stoupají k Bohu. Je také hezké zakončit slib nějakou samostatně sestavenou modlitbou, přičemž to vše můžeme sestavit z toho, co si vlčata navzájem slíbila. Tábor Mít čas pro Boha na táboře? Existuje mnoho možností. Táborové bohoslužby, samostatně připraveně a provedené bohoslužby slova /k tomu mají v SRN množství dobré literatury - pozn. překl./ a slavnost eucharistie. Duchovní rádci vám budou při tom rádi nápomocni. Důležitě by bylo, aby duchovní rádce byl na táboře po celou dobu a nepřicházel jen na "hlavní spirituální atrakce". Jinou možností jsou ranní a večerní shromáždění, v nichž mají své místo modlitby a meditace. 4

5 Nebo využívejte modlitby u stolu - jejich předlohy a návrhy si připravte a vezměte s sebou. /Němečtí skauti DPSG mají k tomu tzv. "modlitební kostku" - pozn. překl./ Také můžete formulovat volně modlitby v situacích, kdy je všechno "na levačku" nebo naopak naprosto skvělé. I zde platí: pro duchovno nejsou kompetentní a zodpovědní jen duchovní rádci, ale všichni zúčastnění. Modlitby Náš tip: nejlépe bude vzít s sebou na tábor pár knih s modlitbami, vhodnými pro vlčata i světlušky, popř. je pak uložit v klubovně. Vlčata a světlušky však těší také, když si své modlitby píší sami. /Krátká/ modlitba poskytuje příležitost uvolnit se, pohroužit se do sebe, než se půjde dál. Může zachytit zážitky táborového dne: např. "výlet byl krásný", "Kája si zlomil ruku"... nebo popsat různé situace na oddílovkách. Bohoslužby K bohoslužbám už jsme něco poznamenali v části "Tábor". Během roku je mnoho příležitostí, jak slavit se střediskem nebo smečkou bohoslužbu. Svátek sv. Františka může být dobrou příležitostí, jak slavit pouze se smečkou. Také pro bohoslužby platí: využijte kompetence svých duchovních rádců. Jsou dobře vzděláni a podpoří vás ve všech přípravách. Při tvorbě bohoslužby byste měli dávat pozor na to, aby netrvaly dlouho /345 minut je maximum/, aby nebyly slovně náročné /stačí jeden příběh nebo jedno čtení z Písma/. Zpíváme-li mnoho písní, může to být část, které se všichni zúčastní. Můžeme si např. předávat rozsvícenou svíčku či napsat na složenou papírovou květinu své prosby - květina bude potom položena do misky s vodou a rozevře se. Důležité pravidlo: v bohoslužbě musí být pro všechny její účastníky, pro každého místo a měli by ji přepravovat všichni /i vlčata/. Reflexe Reflexe je spirituální jednání. Nabízí možnost popsat společné jednání a posoudit chování vlastní osoby. V reflexi přijímám zodpovědnost za sebe a za ostatní. Proto musí být také přitažlivě metodicky ztvárněna, nestačí hra na otázky a odpovědi. Možná bychom si mohli podávat krabici bonbonů nebo nějaké "žezlo" jako mikrofon. Ten, kdo má krabici nebo žezlo, může mluvit, ostatní naslouchají /a mezitím mohou mlsat bonbony/. Dětská bohoslužba - o spolurozhodování Dětská práva známe jako téma na družinovkách, na setkání s rodiči a při střediskovém shromáždění. /Poznámka: něm. skauti se otázkami jak co nejvíce přitáhnout děti ke spolurozhodování na skautském středisku intenzívně zabývají - překlad jejich metodického listu "Děti dokáží více" přinesl Skauting č. 9 a 10, roč. 39./ Proč tedy toto téma nezpracovat jednou v bohoslužbě? Základními texty z Bible pro bohoslužbu tohoto druhu mohou být: - Mat 11, /křičící děti - děti nejsou andělé/ "Čemu připodobním toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy: Hráli jsme vám, a vy jste netancovali, naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama. Přišel Jan, nejedl a nepil - a říkají Je posedlý. Přišel Syn člověka, jí a pije - a říkají: Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků! Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky." - Mat 19, 13-15, tzv. dětské evangelium /děti jsou lidé, kteří lehce pochopí víru, jim patří království nebeské /"Tehdy k němu přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se, ale učedníci jim to zakazovali. Ježíš však řekl: Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně, neboť takovým patři království nebeské. Požehnal jim a šel dál." - Mat 18, 1-5 /" jestliže...nebudete jako děti" - sklonit se, přiblížit se k dítěti/ "V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: Kdo je vlastně největší v království nebeském? Ježíš zavolal na dítě, postavil jej doprostřed a řekl: Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském. A kdo přijme jediné takové dítě, ten je největší v království nebeském. A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne. " K tomu si můžeme rozvážit, jak se připraví bohoslužba s dětmi a jak se dotvoří. Zde bychom chtěli ukázat jen několik možností: - stanovit společné téma - ztvárnit evangelium jako divadelní výstup - přednést prosby, které děti sami zformulují - sestavit s dětmi program písní - při výběru modliteb brát v úvahu dětem přiměřený jazyk - požehnání dětí na konci bohoslužby /pozn. překl.: v SRN existuje příručka o bohoslužbách pro děti/ Přechod "ke skautům" Změny jsou v životě důležité a stále více lidí chce takové přechody oslavovat. Při přechodu "ke skautům" a přijetí do skautského oddílu si děti uvědomí: jsem starší, přiučím se tam něco. A proto by se měl tento přechod také odpovídajícím způsobem oslavit. Tento přechod by měl být spojen s bohoslužbou, možná by se mohlo přijetí "ke skautům" konat také v rámci bohoslužby ve slavnostní atmosféře. 5

6 Církevní rok Církevním rokem je liturgický cyklus od první adventní neděle až k sobotě před první adventní nedělí dalšího roku. Narození, život, smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista - toto téma je v průběhu církevního prohlubováno a rozšiřováno. Církevní rok může být brán jako dobrý základ pro plánování oddílovek na celý rok. To neznamená, že každý detail musí být brán v úvahu. Významné svátky zde však mají své pevně místo - i u světlušek a vlčat. Obsah těchto svátků či slavností je třeba zpracovat tvůrčím způsobem, a to je důležitá zkušenost v životě oddílu. To Bůh je zde vzat do hry tvůrčím způsobem. Ve způsobu a intenzitě oslav křesťanských svátků je zřetelné, zda a jakou roli hraje vira v Boha v mém životě. Jídlo Modlitba před jídlem má ve většině skautských středisek tradici. Bohužel se to chápe často jako obtížná povinnost. Modlitby u stolu by neměly být rozšířeny do dlouhých úvah, musíme v nich však respektovat několik pravidel: Začátek jídla a tím i modlitby může být teprve tehdy, když se všichni shromáždili u stolu. Tady musíme opozdilce někdy pobídnout důrazně ke spěchu. Hezké je, když se děti modlí samy, možná s pomocí "modlitební kostky" nebo /samostatné vytvořeného/ sešitu s modlitbami ke stolu nebo s písněmi ke stolu. Ranní i večerní shromáždění Někdy je to bolestné téma. Mnoho ranních shromáždění je už dosti ovlivněno všeobecně známými a "obehranými" hříčkami. Při ranním shromážděni bychom měli dát pozor na to, aby to bylo skutečně vykročení do dne, tedy aby mělo něco společného s tímto dnem. Je jedno, zda je na tento den plánován výlet nebo plánovaná olympiáda či něco jiného - to se má nějak v tom shromáždění odrazit. Aby shromáždění nebylo únavné, můžeme do něho vnést nějaké aktivní prvky, události můžeme rámovat ranní modlitbou či modlitbou u snídaně. Večerní shromáždění je příležitostí k zamyšlení. Denní zážitky by zde měly být přepracovány na zkušenost. Vše, co jsme slyšeli, viděli, společné zažili, má být zdůrazněno na pozadí naší víry. Často jsme se pokoušeli najít k uplynulému dni najít vhodnou pasáž z Bible a den s touto pasáží srovnat, zdůraznit a posoudit. Také můžeme v každém večerní shromáždění provést "bleskově dotazy" nebo reflexe, v nichž mohou děti vyslovit své pocity a poznámky ke dni. Závěr večerního shromáždění by měl být klidnější, je třeba se připravit na noc. V mnoha střediscích je zvykem zakončit každý večer rituálně stejnou písní. Dobrý nápad! Oddílová schůzka Může vám připadat divné, že bychom měli celou oddílovku věnovat tématu víry, aniž by to bylo nudné či náročné. Předložíme vám zde několik nápadů: Třeba jak by vypadala výzkumná výprava farním kostelem? /viz dříve "Boží prostory"/ - vedle prozkoumávání různých míst, kde se dá v kostele sedět, "vnitřního života" zpovědnice a odhalování záhad jednotlivých soch a obrazů světců a světic by bylo třeba možné domluvit s varhaníkem návštěvu u varhan s ukázkou hry na ně. S kostelníkem můžete uskutečnit návštěvu sakristie, při níž si členově oddílu prohlédnou různě nádoby a předměty - jako kalich, kadidelnice a roucha. Snad mezi průzkumníky budou i vlčata, která mohou ostatním vysvětlit, co všechno má na starosti ministrant. Mimoto je také možně vložit doprostřed oddílovky nějaké zajímavé téma náboženského života /např. otázku "Jak to vypadá v klášteře?" atd./. Na oddílové schůzce však mohou mít své místo i aktuální zkušenosti jako smrt, první přijímání, narození a křest. Není to vždycky jednoduché a při potížích nebo když chybní nápady, jak to téma co nejlépe zpracovat, se zeptejte duchovního rádce nebo hledejte literaturu - v dobrém knihkupectví i v knihovně. /Závěrečná/ slavnost Slavnosti patří k metodě projektu, zaměřeného na nalézání nápadů. Proč nenechat i zde působit spirituální prvek? Zvláště intenzívně prožívají vlčata a světlušky svůj přechod ke skautům a skautkám. Vedle skutečnosti, že někteří opouštějí smečku či roj, vidí, že jiní v nich zůstávají a poznávají jiné, nové členy. Tento přechod není lehký a má být řízen vůdci a vůdkyněmi. Vedle bohoslužby, včleněné do slavnosti nebo slavnost otvírající, kdy se hovoří o odchodu a rozloučení, je také možné vyprávět dětem o Ježíšově loučení s učedníky /viz Jan l3/ a pocity dětí srovnat s pocity těch učedníků /viz též Luk 24,13-35/. V takovéto době je také možné dát dětem pocítit, že je Bůh stále s nimi /srovnej Mat 28,16-20 nebo Mat 11, 28-30/ a že je i tehdy, když je jim do pláče, zcela blízko. 6

7 Ale také i po vydařeném provedení projektu je důležité poděkovat Bohu za minulé zážitky, za soudržnost oddílu a nové poznatky. I když se projekt úplně nezdaří, je přesto kvůli náladě důležité, konec akce oslavit a vylovit vůči Bohu, co se nepodařilo, proč jsme smutní a poprosit jej, abychom měli další týden zase chuť do zkoušení něčeho nového. Světci Světci jsou příkladem křesťanského života. Nejde přitom o nějakou ideologizaci. Víceméně bychom měli chápat světce jako orientační osobnosti pro náš další život. Postavili se ve svém životě otázkám i problémům své doby a měli sílu k často nekonvenčním cestám ve víře a ve vztahu k Bohu. V tomto smyslu se s námi setkávají svatí jako ti, kdo nám dodávají odvahy, kdo nám pomáhají jít vlastní cestou, i když člověk při tom zdánlivě plave proti proudu. Slavení jmenin, dnů svého patrona a slavnosti na počest svatých, to je v církevní historii velmi starý zvyk. Také u skautů je svátek sv. Jiří /23. duben/ důležitým a zcela výjimečným dnem. /Nápady k oslavám tohoto svátku vydali skauti DPSG v knize "Svatý Jiří - pracovní kniha" - některé části z ní byly přeloženy - např. v čl. "Já, rytíř Jiří" v čas. Skaut - Junák z dubna jen jako vyprávění o světci - pozn. překl./. Pro vlčata je určitě zajímavý svátek jejich patrona, svatého Františka /4. listopad/. Vedle zabývání se "Zpěvem ke slunci", vytvářením nových slok pro píseň "Laudato sii" /najdete ji ve Zpěvníku, který vydaly Skautské prameny - pozn. překl./ někdy můžeme zkusit pohlížet na svět očima sv. Františka a jeho svět vlčatům přibližovat písněmi, obrazy, tanci a různými přírodními materiály, které mohou sbírat /např. ořechy, kameny, samorosty, suché plody apod./. Právě tak je zajímavé malovat s vlčaty výjevy ze života svatých na folie nebo diapozitivy a pak je promítat. Také se dají sestavovat různé skládačky a koláže. To vše pak můžeme předvést středisku např. při bohoslužbách, při shromáždění střediska, při večeru pro rodiče atd. Na oddílových schůzkách však nemusíme mluvit pouze a známých světcích. Můžeme např. vytvářet koláže na téma, co je pro středisko "svaté" /např. o slavném skautovi, o rodině, významném vůdci atd./ - zajímavý by byl i videofilm na takové téma. Fantazii se zde nekladou žádné meze a když se vlčata a světlušky nadchnou pro nějakého světce, pak se otvírají objevitelské cesty a objevují se v nevyčerpatelné nápady. Tentokrát bych vás chtěla upozornit na knížky z naší domácí produkce. Jednu vydal Portál, ale autoři a tazatelé jsou skauti Roman Šantora a Jiří Zajíc. Je to kniha Erazim Kohák Poutník po hvězdách, která mapuje zajímavý život a názory našeho předního filosofa, křesťana a skauta, který žil řadu let v americkém exilu. Je to kniha velmi zajímavých rozhovorů na nejrůznější témata jako Odpovědný život, Náš společný domov, Po cestách pravdy, Vyspělost. Stojí 209,- Kč. Uvedla bych několik ukázek. Např. ze str.26 o demokracii Demokraté si potřebují uvědomit, že svévole jakékoliv moci nepodporuje svobodu, ani demokracii. To platí i o ekonomické moci. Svobodu, včetně svobody živnostníka a řemeslníka, je třeba chránit proti svévoli ekonomické moci stejně jako proti vládní moci. Totéž platí o sociální spravedlnosti a o udržitelnosti života na Zemi. Za naši velkou iluzi považuji představu, že stačí svévolnou státní moc převést do soukromých rukou a propukne blaho a demokracie. Sotva. Krupp, který financoval Hitlera, byl také soukromník. Podobně zprivatizovaný ČEZ nebo hnědouhelný průmysl se nechovají jinak, než se chovaly ještě jako státní. Privatizace nestačí. Svobodu a demokracii potřebujeme bránit nejen proti monopolu státní moci, nýbrž také proti svévoli ekonomické moci sociálním a ekologickým zákonodárstvím. Tak KNIHOVNIČKA A POHÁDKA 7 rozumím slovu sociální ve spojení sociální demokracie. Nebo na straně169 o tom být světovými a návratu do Evropy: To se nám přihodí, ať se nám to líbí nebo ne. Jenomže půjde o to, jaký obsah té své světovosti dáme. Vidím to na univerzitě. Když jsem přišel před deseti lety, byl jsem přesvědčen, že nejnaléhavějším úkolem pro naše studenty je naučit se německy a anglicky, protože tehdy opravdu byli zajatci češtiny. To už dnes problém není. Teď je problém, aby čeština zůstala jazykem vzdělání a ne, aby naši páni vědátoři psali své tlustospisy topornou angličtinou a jen na pivo chodili česky. Dnes, myslím, potřebuje univerzita především podporovat kvalitní českou vzdělanost. Druhou knížkou je výbor z textů Erazima Koháka, vydaný TDC v edici knihovniček Roverského kmene Letokruhy pod č. 3.Stojí 88,- Kč a jmenuje se Orbis bene vivendi. Jednotlivé kapitoly jsou nazvány Poutník, Filosof, Křesťan, Ekolog, Demokrat, Člověk, Skaut. V závěru je uveden soupis knih Erazima Koháka. Jednou z nich jsou Hesla mladých svišťů, s ni

8 miž jsme se seznámili již dříve. Uvedu dvě ukázky, ale raději vezměte knížku do ruky a přečtěte ji celou. Jedna ukázka je o svobodě a odpovědnosti se strany 125. Dovolte, abych to jen stručně rozvedl. Ve své svobodě byl člověk potenciálně vždy pro ostatní přírodu nebezpečný. Zdá se, že třeba mamuty vyhubili naši předkové nadměrným lovem. Lidská škodlivost však měla své meze v tom, že člověk byl živočich slabý, nepočetný a nenáročný. To v našem věku změnily tři exploze. Jedna je technologická exploze. Symbolizuje ji atomový výbuch nad Hirošimou. Lidé se naučili uvolňovat prakticky neomezené množství energie. Nejsou již slabí, jsou až závratně mocní, A na závěr Kohákova Pohádka o Marjánce. schopní nezvratně a nedomyšleně měnit svět kolem nás. Druhá je populační exploze. Lidé již nepředstavují ostrůvky humanity v nekonečné záplavě zeleně a modře. Zaplavili jsme svět, příroda dnes přežívá na prekérních ostrůvcích zeleně, které se stále zmenšují. Nehubíme již lovem, nýbrž vytlačováním ostatních z biotopů. A třetí, konzumní exploze. Již nekonzumujeme, abychom ukojili konečnou potřebu, nasytili se, zahřáli. Vyrábíme, abychom vytvářeli stále větší nadbytek a vymýšlíme si umělé»potřeby«, abychom zkonzumovali svou výrobu. Protože nemáme ideály, chceme mít alespoň stále víc. Jenže nekonečné stupňování nároků v konečném světě vede ke katastrofě stejně, jako nekonečné nahřívání plynu v uzavřené retortě. Bylo, nebylo, bylo jednou jedno městečko, vlastně jen hrstka domků a chaloupek rozhozených okolo kostela, jakých je tolik ve vlastech českých. Jak už to bývá, žili tu lidé nad jiné učenliví. Od krejčího se učili, jak na sebe šít boudy. Od ševce se učili dělat podrážky a podrazy a od hrobaře, jak jinému jámu kopat. Chodili do práce a do hospody a v neděli ještě do kostela, kde nad nimi pan farář kýval hlavou a varoval, že když se nepolepší, sám Pán Bůh sešle svého posla a jak se patří je potrestá. Jenže snazší je velbloudu projít uchem jehly než bohatému neošidit děvečku husopasku o dva krejcary na mzdě. Ostatně, co pan farář neví, to se Pán Bůh přece nedoví. Tak se ujišťovali navzájem a všechno šlo po starém. Jen svědomí měli každou neděli těžší. Tak je ani nepřekvapilo, když jednoho dne se z dálky ozvalo dunění, země se zachvěla a na stráni za městečkem se objevil hrozitánský obr s velkýma očima. Sousedé se rozběhli za panem farářem, že přichází ten posel boží, že Pán Bůh poslal na město hrozitánského obra, a ať se pan farář honem za ně modlí nebo něco. Vůbec faráři nevěřili, že ten obr není žádný posel boží a že modlit by se měli začít sami. Raději zalezli do sklepů k bramborám a strašili se navzájem, že obr je roztrhne jako slanečka, spolkne jako malinu a zašlápne jako červa. Inu, měli špatné svědomí. Jen husopaska Marjánka špatné svědomí neměla. Marjánka byla sirotek, dívenka jako poupátko, pilná a veselá. Bydlela v pastoušce za řekou, tam přes lávku a proti proudu ke splavu, kam se děti chodí koupat. Tam to je. Marjánka pásla sedlákům husy, vila věnečky z pampelišek a pěkně si zpívala. Kdepak do kostela! Ne, že by nechtěla, jenže když jsou všichni v kostele, pak je zvlášť třeba, aby se někdo postaral o drůbež a o dobytek, a od toho tu byla Marjánka. Však na ni sedláci spoléhali a jak se patří ji za to ošidili! Protože se Marjánka nedostala do kostela, nevěděla, že by se měla božího posla bát, a protože sama nikomu neubližovala, ani ji nenapadlo, že by ten hrozitánský obr s velkýma očima chtěl někomu ublížit. Zatímco se všichni schovali, Marjánka vyšla obrovi vstříc. A tu se stala divná věc. Jak se Marjánka k obrovi přibližovala, obr se každým krokem stal menší a menší, až nebyl o nic větší než Marjánka. Když pak k němu vztáhla ruce, stal se z něho drobounký pidimužík. Marjánka ho vzala do dlaní a zeptala se: Mužíčku, jakpak se jmenuješ? Mužíček se začervenal, 8

9 zakoktal a povídal, Nevím, už jsem zapomněl. Marjánka se usmála a ptala se ho: A jak jsi se jmenoval, když jsem tě z dálky viděla jako hrozitánského obra s velkýma očima? Mužíček se znovu začervenal a řekl tenounkým hláskem: To jsem se jmenoval STRACH. Tu ho Marjánka políbila na čelíčko - a mužíček zmizel. Až vás zas bude někdo strašit hrozitánským obrem s velkýma očima, nezalézejte do sklepa. Vyjděte mu vstříc jako Marjánka a až z něho bude pidimužík, polibte ho na čelíčko. Protože nejen strach, ale také špatné svědomí mají velké oči, a bez obou se lépe žije. H.B. Ničím se Noc nemůže být neznepokojuj, nikdy tak tmavá, ničím se aby někde nezářila nermuť, malá hvězdička. všechno pomíjí, Poušť nemůže být tak bezútěšná, Bůh aby se v ní nenašla malá oáza. se ale nemění. Vždycky je někde k nalezení Máš-li v srdci Boha, malá radost. nic ti nechybí, Jsou květiny, které kvetou jeho láska stačí. i v zimě. (Terezie z Avily) (Phil Bosmans) OPTIMISMUS Je chytřejší být pesimistou: zapomene se na zklamání a člověk se před druhými neblamuje. Proto je mezi chytráky optimismus mlčky zakázán. Optimismus není v podstatě názor na přítomnou situaci, nýbrž životní síla, síla naděje tam, kde jiní rezignují, umění nést hlavu vzhůru, když se všechno zdá ztracené, síla snášet zvraty, síla, která nikdy nepřenechá budoucnost protivníkovi, ale vyhrazuje si ji pro sebe. Existuje jistě také hloupý, zbabělý optimismus, který by se měl zakázat. Ale optimismem jako zaměřením k budoucnosti nemá nikdo pohrdat, i kdyby se stokrát mýlil; je zdravím života, které nemocný nesmí nakazit. Doufat v lepší pozemskou budoucnost a připravovat se na ni považují někteří lidé za něco nevážného, někteří křesťané za něco bezbožného. Věří, že smysl současného dění je v chaosu, v rozpadu řádu, v katastrofě, a stahují se do rezignace nebo zbožného ústraní, místo aby nesli odpovědnost za další život, za budoucí dílo, za přicházející pokolení. Je možné, že již zítra nastane soudný den; pak se rádi vzdáme práce pro lepší budoucnost, ale dříve nikoli. Dietrich Bonhoeffer, Na cestě k svobodě (Vyšehrad 1990) Dvě krátké úvahy nad biblickými texty pro rádce a rádkyně (k využití na schůzkách, táborech apod.) Text: Bůh řekl Noemu a jeho synům: Hle, já ustavuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem i s každým živým tvorem (1. Mojž 9, 8-9) Úvaha: 1. Tento příběh si lidé vyprávějí již přinejmenším 5 tisíc let! Není to ale taková pohádka jako jsou třeba pohádky z prastaré Číny? Je to opravdu prastaré vyprávění, ale od pohádky se liší tím, že nemá obyčejný dobrý konec život lidí na Zemi přece není bez problémů A kromě toho: k lidem, zachráněným po potopě, hovoří v tomto příběhu samotný Stvořitel světa! 2. Když v pohádce hovoří nějaký dobrý duch, tak dost často a rychle sám jedná - zasáhne proti zlu. Podle Bible byla potopa také zásah proti zlu ale pozor: proti zlu lidí, na které málem doplatili všichni tvorové (přečtěme si celý příběh)! Stvořitel světa, který proto, že vše napřed vytvořil a měl tedy právo zasáhnout, nakonec potopu zastavil a s lidmi i tvory uzavřel novou smlouvu, jejímž symbolem je duha na nebi. Dal všem novou příležitost, novou šanci 9

10 3. Síla vody dodnes děsí a ničí přírodu i lidi. Ale potopa celého světa už nepřichází protože Stvořitel tohoto světa měl a má dodnes nad stvořeným světem moc a dodržuje svoji smlouvu: všechny lidi a tvory úplně nezahubil. Poučení: Okolo sebe vidíme v přírodě i mezi lidmi podivné věci a někdy se děsíme, že už snad bude konec světa. Ale ze slov knihy knih Bible můžeme slyšet, že Ten, kdo všemu dal život, nechce, aby svět zahynul, ale aby byl zachráněn. Můžeme s pohnutím číst nebo poslouchat pohádky, ale nezapomínejme také číst a radovat se z té dobré zprávy o záchraně, která je zajištěná věčnou smlouvou. To se nám pak radostněji žije, pomáhá lidem blízkým i vzdáleným, pečuje o domácí zvířátka i přírodu! Text: Cti otce svého i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. (2. Mojž 20, 12) Úvaha: 1. Někoho ctít nám dnes po více než 3 tisíciletích od vydání Božího desatera nezní dost srozumitelně je to podle skautského zákona zdvořilost a poslušnost rodičů, představených a vůdců? Nebo to znamená ještě něco navíc? Vojáci salutují vyšší hodnosti, i my skauti zdravíme státní vlajku a hymnu 2. Třeba světlušky, které přečetly Karafiátovy Broučky pečlivě, vědí víc: že Brouček mamince dával hubičku a líbal ruku tatínkovi anebo kmotříčkovi a také moudré Janince. A že ho kmotříček nabádal, když ho ženili: A ty, Broučku, vyznej, chceš-li mít Berušku vždycky rád a vzdávat jí patřičnou čest. 3. Takže se zřejmě jedná o úctu, spojenou se způsobem života, který se řídí podle Božích zákonů. Jenže v našem citátu je úcta spojená s dlouhým životem co tohle znamená? Není to, jako když někdo řekne: rodiče ti dali život, buď jim za to vděčný a do konce jejich života o ně pečuj?a tvoje děti ti to zase oplatí a tak to bude napořád. Jistě je to takhle a ještě něco navíc Poučení: Být vděčný rodičům, vážit si jich a také jim to dát patřičně najevo jistě patří k dobrým mravům. Podle Bible je však tak důležité vědět, že to přímo souvisí s tím, jak dlouho člověk žije na zemi, kterou bez svého přičinění dostali už praprarodiče jeho praprarodičů; protože život na Zemi není hlavně zásluhou naší péče o naše životní prostředí, ale především je to dar od Stvořitele. Úcta, kterou projevujeme rodičům, je také projevem a vyznáním úcty ke zdroji všeho života k Bohu. Není teprve takhle péče o život ve správných kolejích? Pokoušíme se o to pořádně a vytrvale? Volné vstupy v Praze Naše oddíly nejezdí o prázdninách jen na tábory, ale i na výpravy. Je dobré vědět, že kromě pražského Hradu, kde se málem platí i pohled zdálky, je řada dalších možností volného vstupu do stálých expozic v hlavním městě ČR: - Národní galerie první středu v měsíci - Národního muzea první pondělí v měsíci - Umělecko-průmyslového muzea první pátek v měsíci - Technického muzea první pátek v měsíci - Náprstkova muzea první pátek v měsíci Jistě nemusíme našim vůdcům a vůdkyním radit, že si vždy ještě ověří jak tyto obecné informace, tak příležitostné výstavy. - red - Převzato ze slovenského časopisu Médium /zkráceno/ Pri príprave programu mám zásadu, ktorú som si dávnejšie vytýčil a znie veľmi jednoducho: čo akcia, to aspoň jedna nová hra. Je to náročné predsavzatie, no sami uvidíte, že ak chcete robiť zaujímavý program, nič iné vám ani nezostáva. Pri 10 príprave programu je dôležité predstaviť čosi nové, doposiaľ nepoznané. Ak nie je možnosť vytvoriť celkom novú hru alebo aktivitu, ešte vždy sa dá niektorá zo starých, osvedčených adaptovať. Ako teda hru vytvoriť? V prvom rade je dôležité veľmi jasne si uvedomiť parametre, ktoré by mala nová hra spĺňať. Treba ju zasadiť do reálií oddielu, prostredia, času a výchovného pôsobenia. Aby sa to všetko robilo jednoduchšie, hneď na začiatku je dôležité ujasniť si odpovede na niekoľko otázok:

11 1. Pre koho je hra určená? (družina, oddiel, zbor...) 2. Počet hráčov? 3. Počet organizátorov? 4. Prostredie? (les, lúka, potok, sídlisko, cesta, deň, noc) 5. Ako dlho by sa mala hra pripravovať a hrať? 6. Čo tým chcem deti naučiť, čo touto hrou získajú? Aký je výchovný zámer? Keď sa objaví nápad, treba z neho vykresať hru, vymyslieť spôsob, ako nápad prevedieme, akú bude mať podobu. Pri tomto sa držíme tzv. stavebných kociek, čiže základných vecí, ktoré robia hru hrou. Sú to rôzne fyzické a iné činnosti, ktoré sa stále opakujú, ale dajú sa veľmi dobre kombinovať. Práve ich rôzne kombinácie odlišujú hry medzi sebou. Tu je krátky zoznam niekoľkých akcií, ktoré sa často opakujú v hrách: šplhanie bránenie behanie útočenie chôdza orientácia hádzanie spoznávanie písanie počúvanie plávanie stopovanie skákanie pátranie pamätanie hmatanie zdvíhanie schovávanie rovnováha preťahovanie Čiže teraz už možno pomaly skladať' rovnicu rodiacej sa hry: Napr. automobil (technická inšpirácia) + behanie + počúvanie... Konkretizuje sa predstava o družinovej súťaži, v ktorej každá družina simuluje automobil, čiže štyria hráči sú kolesá a nesú piateho hráča, ktorý je šofér, musia prebehnúť určitú trať a aby to nebolo jednoduché, majú zaviazané oči a musia príkazy len počúvať. Keď teda k zaujímavému nápadu pridáme dobrú kombináciu zaujímavých aktivít, máme veľmi dobrý základ pre hru. Teraz už len zostáva určiť pravidlá, ktoré budú hru usmerňovať. Všetky pravidlá by mali spĺňať tieto kritériá: jednoznačné jednoduché ľahko zapamätateľné bezpečné vyvážené Keď teda existuje kostra hry a pravidlá, treba ešte k hre vymyslieť zaujímavé libreto, čiže legendu, ktorá sa k hre viaže, a tak hru "ošatiť". Libreto je príbeh, ktorého pokračovaním je hra a každej, aj trochu slabšej hre, dodá celkom iný rozmer. Je rozdiel len tak hrať naháňačku v lese a lietať v medzigalaktickom priestore. Preto by mala každá hra mať svoj príbeh alebo legendu, ktorá rozšíri jej obzory. Na záver niekoľko kontrolných otázok, ktoré sa dotýkajú bezpečnosti Môže sa pri hre niekto vážne zraniť? Ako? Čo som urobil, aby som predišiel zraneniam? Ako budem riešiť prípadné zranenie? Aký je terén, v ktorom hráme? Sú súboje pri hre bezpečné? Na záver si ešte polož jednu závažnú otázku: Aký je zámer tejto hry? K čomu hráčov vychová? Aký z nej budú mat zážitok?...lebo skauting je práve výchova prostredníctvom zážitku. O výchovu nám ide. Veľa šťastia! PiTT PLANETKA SVOJSÍK Sluneční soustavu netvoří jen planety Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto, které znáte ze školy. Všeobecně je známo, že většina těchto planet má své měsíce. Ale ani to zdaleka není vše, co se hemží kolem nás. Pomineme komety a zaměříme se na prostor mezi Marsem a Jupiterem, kde je pásmo tisíců malých planet - asteroidů. Do této oblasti zaměřují své dalekohledy hvězdáři a objevují další a další planetky různých velikostí. Jednomu z nich, dr. Petru Pravcovi, se podařilo 30. července 1995 na Ondřejovské hvězdárně objevit planetku, která dostala identifikační číslo Nám, laikům, kteří umíme za jasné noci pozdvihnout hlavu a zadumat se nad nekonečností vesmíru a nechat se unášet nádherou hvězdného nebe, technické parametry moc neřeknou, ale pro ty, kteří nejsou v astronomii nováčci, nabízíme několik parametrů této planetky: velká poloosa a = 2,86 AU (hlavní pás planetek) excentricita e = 0,07 11

12 sklon k rovině ekliptiky i = 2,50 perioda oběhu P = 4,84 roku velikost asi 3 km (pro porovnání náš Měsíc má průměr km, ale jeden z mnoha měsíců Jupiteru - Leda - jen 10 km). Po objevu planetky může objevitel požádat Mezinárodní astronomickou unii o pojmenování svého objevu. A tak planetka dostala 15. ledna 2001 jméno SVOJSÍK. Křestní list - neboli Osvědčení o pojmenování planetky vydala Česká astronomická společnost 21. července 2001 a podepsal jej známý astronom dr. Jiří Grygar - skautským jménem Dřímal. Planeta Svojsík však není jedinou skautskou planetkou. V prosinci 1996 byla objevena planetka, která dostala číslo 9102 a později jméno FOGLAR. Je to šťastná náhoda, že k slavnostnímu předání listin o planetce došlo dne v galerii Tvrdohlavých (palác Lucerna) v Praze - v době, kdy vrcholí rok 90. výročí českého skautingu. Kamzík a Windy / viz též Junák hlásí - příloha časopisu Skauting 9/ XIII. MEMORIÁL RNDr. RUDOLFA PLAJNERA TESÁK - Sv.HOSTÝN 18. května 2002 Při příležitosti devadesátého výročí založení JUNÁKA-Svazu skautů a skautek ČR se uskutečnil dne 18. května 2002 XIII. ročník vzpomínkového setkání skautů ČR a Slovenska na tradiční trase Tesák - Sv. Hostýn k uctění nehynoucí památky našeho skautského TÁTY Plajnera... Na rozdíl od předchozích dvanácti ročníků memoriálu - ponechali organizátoři akce na vůli účastníků absolvovat tradiční trasu z Tesáku na Sv. Hostýn bez zahajovacích oficiálních ceremonialit. Od startovací čáry na Tesáku se vydalo přes 250 skautů všech věkových kategorií, spolu s jejich věrnými příznivci z řad turistické organizace ČR, aby se v dopoledních hodinách nejprve zúčastnili koncelebrované bohoslužby v hostýnské bazilice minor, sloužené na počest skautů ČR (všech generací - žijících i zesnulých). Po mši svaté následoval za ideálního počasí ve hodin sraz u pamětní desky TÁTY Plajnera (před rokem odhalené v zdejší lokalitě - pod rozhlednou a větrnou elektrárnou). Organizační tým této tradiční vzpomínkové akce - pod vedením br. Stanislava Š t ě p á n a --- (skautského činovníka ze střediska Holešov, který de facto převzal po již legendárním br. RNDr. Antonínu Vémolovi - BARONOVI žezlo šéfa memoriálu a inicioval zbudování pamětní desky bratru dr.r.p.) - pronesl úvodem stručný historiografický nástin československého - a tč. českého skautského hnutí, v němž vyzvedl význam TÁTOVY osobnosti nejen v podhostýnském regionu a v hanáckém Prostějově, ale (po úmrtí ABS) i ve funkci náčelníka JUNÁKA na území Československa. Poděkoval všem skautským sestrám a bratřím, kteří finančně, či jakkoliv jinak přispěli k zbudování pamětní desky. Závěrem citoval slova člena náčelnictva Českého JUNÁKA - br. Přemka Muchy (z let ):...v čele junácké organizace v ČSR stáli dva skuteční náčelníci - bratři Svojsík a Plajner... Několika větami se o životě a díle TÁTOVĚ zmínila zástupkyně ORJ Kroměříž a pozdravné poselství účastníkům této akce tlumočil za Svaz skautů a skautek ČR (za Hanáckou družinu Svojsíkova oddílu a Středomoravskou družinu Skautského oddílu Velena Fanderlika) br. František Cigánek - ALBI z Přerova. XIII. memoriál RNDr. Rudy Plajnera byl zahájen jedním roverem slavnostní intrádou na trubku a ukončen společným zazpíváním dvou slok Junácké hymny. Bratr St. Štěpán posléze pozval přítomné na příští - XIV. ročník memoriálu - který se uskuteční dne 24. května 2003 v intencích letošního programu. Frant. Cigánek - ALBI 12

13 Dny vděčnosti za stvoření Od jubilejního roku 2000 se členové Ekologické sekce České křesťanské akademie snaží povzbudit křesťany aktivní v různých církvích a ostatní lidi dobré vůle v naší vlasti k postupnému vytváření nové tradice. Považujeme za prospěšné soustředit zvláštní pozornost na lidskou vděčnost a zodpovědnost za všechno stvoření do zvláštní společné kampaně. Pravoslavní takové Dny vděčnosti za stvoření slaví začátkem září, v protestantských církvích se v září či říjnu slavívá Den díkůvzdání (za úrodu) a pro katolíky je postavou inspirující k lásce ke stvoření a péči o ně sv. František z Assisi, jehož svátek slaví 4.října. Tuto podzimní dobu jako zvláštní období probouzení křesťanského ekologického vědomí vyhlásila i Evropská křesťanská ekologická síť. Z iniciativy Ekologické sekce České křesťanské akademie v minulých dvou letech v září a říjnu proběhly "Dny vděčnosti za stvoření" ve sborech a farnostech různých církví, v různých křesťanských skupinách a centrech, ve skautských organizacích, ve školách apod. Jejich náplní byly různé přednášky, semináře, diskuse, víkendová setkání, tematicky zaměřené bohoslužby, osvětové kampaně či vhodné akce v terénu. Členové Ekologické sekce České křesťanské akademie doporučují v této praxi pokračovat a rozšiřovat ji a v rámci svých možností nabízejí svou účast na přednáškách, panelových diskusích a jiných programech. Pro kontakty byla zřízena zvláštní ová adresa: ekodny@volny.cz Ze ekologickou sekci České křesťanské akademie: Petr Krampl, František Převrátil, Jiří Nečas Od: <mail@vira.cz> Předmět: Bůh na mobilu Datum: 17. května :00 Bible SMS - nová služba na českém internetu Po zkušebním období, ve kterém jsme vychytávali technické a jiné nedostatky, jsme dnes spustili novou službu na českém internetu: "Bible SMS". Jde o každodenní zasílání krátkého biblického citátu na mobilní telefon. Text se vejde do jedné krátké textové zprávy (SMS) a je vybírán z biblických čtení na příslušný den. Přihlásit se k odběru můžete na jednoduše zapamatovatelné adrese: Převzato ze Zpravodaje pro skauty a skautky Brněnské diecéze ŘKC: Očima skauta: Zápis do registru dárců kostní dřeně Jednou se mi ve studentském časopise dostal do ruky článek o tom, jak probíhá darování krve. Protože jsem se k tomu nikdy nedostal, s chutí jsem si jej přečetl a snad mě i trochu motivoval. Po čase se v televizi a časopisech začaly objevovat spoty, které propagovali registr dárců kostní dřeně. Nicméně mě to nějak osobně neoslovilo. Snad to bylo proto, že se tyto spoty objevovaly mezi reklamami na prací prášky. Pak jsem ale narazil na netu (k němuž mám bližší vztah než k televizi - neboť jak říká jeden kamarád: "v televizi píšou blbosti") na stránku Nadace pro dárcovství kostní dřeně která mě velice oslovila. Tak jsem se rozhodnul, že jo. Bylo to snadnější, než jsem si myslel. V pátek jsem z budky zavolal na číslo, které bylo uvedeno u Brněnského centra a vzala to příjemná paní, se kterou jsem se domluvil na další čtvrtek na odběr. (V podstatě by mohl přijít člověk i jen tak, ale je lepší zavolat). 13

14 Tak jsem si ráno odřekl snídani a vesele (opravdu vesele, neboť jsem měl -až na dvě písemky, které jsem psal druhý den - moc hezký pocit, že jsem se rozhodnul k něčemu dobrému) jsem se vypravil na sedm k odběrům. V ordinaci šlo všechno velmi rychle a než bys škopek vypařil byl jsem na řadě. Sestřička (nebo doktorka, to dodnes nevím) se mě zeptala na moji krevní skupinu (tu jsem však nevěděl, takže ji při testech určí sami), a zda vím všechno důležité, jako například to, že je velmi malá pravděpodobnost, že by mne mohli pozvat ke skutečnému dárcovství, že si všechno můžu rozmyslet teď i potom, že se nikdy nebudu moci setkat s případným "obdarovaným", atd. To poslední je docela zajímavý a dlouho jsem nad tím přemýšlel. Myslím, že ten "obdarovaný" by se rád setkal s dárcem, ale prý s tím nemají dobré zkušenosti. Je pravda, že obecně mají transplantace kostní dřeně relativně vysokou úspěšnost, ale věřím, že vědí, proč vše raději drží v anonymitě. Snad kvůli vydírání? Kdo ví. Vraťme se však do ordinace. Ukázal jsem občanku a vyplnil jsem jednostránkový formulář s klasickými otázkami - bydliště, nemoci atd. Dárce by měl být starší, než osmnáct let. Pokud umíte psát, tak to není žádný problém, pokud ne, pomůže vám sestřička. Důležité je, aby na dárce měli spojení, neboť někdy je prý čas velmi důležitý. Pak mi sestřička velice jemně odebrala trochu krve. No a to bylo všechno. Ještě jsem se dozvěděl, že jsem se klidně mohl nasnídat, protože to tyto odběry neovlivní. Po vyhodnocení výsledků si údaje o typu vašich tkání uloží do počítače. Když by byl pro někoho vhodný právě tento typ, tak se s vámi spojí. Znovu by jste se mohli rozhodnout, zda chcete dřeň darovat či nikoli. Vlastní darování má dvě formy. Při té první se jedná o operaci, při které vám speciální injekcí odsají část dřeně z pánevní kosti. Toto množství je však tak nepatrné, že to pro zdravý organismus není v žádném případě škodlivé, nebo nebezpečné. Jediné co může organizmu vadit je klasická narkóza při operaci. Jedná se o běžnou věc, takže nebezpečí problémů minimální. Druhá možnost je následující. Nejedná se vůbec o operaci, pouze se váš krevní oběh napíchne na přístroj, který filtruje nepatrné částečky krvinkotvorných tkání z krve. Aby jich tam bylo trochu víc, tak se před tím podávají látky, které je laicky řečeno "rozvíří". Obecně je stanovena doba jeden rok, po kterou dárce nesmí znovu darovat, poté je znovu dotázán, zda chce být dále v registru. Zajímavé je, že se dárce může sám rozhodnout, kterou verzi si vybere. Lékaři však většinou jednu z nich doporučí. Myslím, že je se jedná o prospěšnou věc a jsem rád, že jsem se k ní dostal. Potěšilo mne, jak málo administrativních záležitostí s ní je spojeno. Jistě jsem zde neuvedl všechny informace, které by vás mohly zajímat. Spousta přesných údajů je k dispozici na webové stránce Když by vás něco zajímalo z osobního pohledu, můžete mi třeba napsat mail (viz. níže). Mějte se! (Autor článku si nepřeje být zveřejněn, můžete mu však napsat prostřednictvím naší adresy skautskejweb@centrum.cz, do předmětu napište kostní dřeň a zprávu předáme) V Brně je od přemístěno dárcovské centrum: Fakultní nemocnice Brno Bohunice Transfúzní oddělení FN Brno HLA laboratoř Jihlavská Brno tel. 05/ , 05/ Občas se stane, že se někdo zeptá, kdo jsou to oldskauti a oldskautky a čím se zabývají. Jindy slyšíme: už je tak starý, že nemůže s dětmi nejen ani na tábor, ale už ani na výpravu snad někam do muzea nebo: naše skautská teta jen vaří Co však radí zakladatel B.P.? V jeho knize Scouting for Boys (dle vydání Světového bratrství z roku 1946, strana 241, kapitola č. 21) se dočteme: «Lord Kitchener řekl britským skautům: Existuje jedna zásada, kterou bych vám všem rád vštípil JEDNOU SKAUTEM, NAVŽDY SKAUTEM. Tím je míněno, že až vyrosteš, musíš stále uskutečňovat to, co jsi se naučil jako 14

15 skaut a zvláště v tom, že budeš jednat poctivě a zůstaneš hoden důvěry.» Tato slova by mohla být základem k vážnému zamyšlení třeba pro skautky či skauty před slibem, nebo při samotce v rámci plnění Tří orlích per Zkusme jeden takový způsob přemýšlení Řekneme si: jednat poctivě to je jasná věc! Ale nepleteme si to se zásadou jednat čestně? Přece říkáme: Slibuji na svou čest Kdo je to vlastně čestný člověk? Slovník by nám napověděl, že je to ten, kdo jedná v souladu se svým přesvědčením. Ovšem - to pak ale někdy nemusí být náš člověk dokonce to může být náš protivník nebo někdo, kdo nechodí s námi! Asi proto tolik záleželo Baden Powelovi a všem jeho opravdovým pokračovatelům na tom, aby skauti a skautky jednali poctivě a zůstali hodni důvěry. Jen zřídka kdy máme takhle vedle sebe tyto dvě zásady: jednat poctivě a zůstat hodni důvěry! Většinou se jaksi zarazíme, zůstaneme stát u problému poctivosti. Tož: copak asi dnes znamená ten zastaralý pojem být hoden důvěry? Doplňme si ještě: být hoden důvěry jako skaut, skautka, oldskautka, oldskaut prostě až do konce svého života? Především se asi shodneme na tom, že když nám někdo důvěřuje, je to jen začátek. Důvěřují nám rodiče i děti ale na tábor nám své děti svěří jejich rodiče jen tehdy, když se přesvědčí, že jsme je nezklamali. Většinou si udělají rodiče jen obrázek podle vyprávění svých dětí. Ale naštěstí jsou tu pořád ještě rodiče, kteří se s vůdci a vůdkyněmi opravdu setkávají, pomáhají se zřizováním tábora, s vedením střediska Záleží v takových věcech na věku? Jistě ne záleží na tom, jaké máme vztahy mezi sebou. Přece však nás tato zásada i životní zaměření, které bychom mohli trochu upravit třeba takhle: budeš-li jednat poctivě, budeš hoden důvěry dovede ještě o kus dál. To nám může připomenout ještě jedno skautské pravidlo: povinnost k sobě. Proč? Protože ten, kdo tuto povinnost pracovat na sobě necítí, kdo se vlastně nemá opravdově rád, ten se dříve nebo později setká u svého okolí s problémem, že ztrácí důvěryhodnost. Začíná to polehoučku ztrátou autority v oddíle a může to skončit znechucením a odchodem z Junáka! COŽ SI VŠAK PŘECE NIKDO NEPŘEJE takže stačí občas pomyslet na slova: Existuje jedna zásada, kterou bych vám všem rád vštípil JEDNOU SKAUTEM, NAVŽDY SKAU TEM. Tím je míněno, že až vyrosteš, musíš stále uskutečňovat to, co jsi se naučil jako skaut/skautka (Nad slovy B.P. přemítal: Kamzík) Neslyšící Potkani (zpráva Jana Fikejse-Robina) Také jste četli článek o oddíle neslyšících skautů, který otiskla rovněž Dobrá stopa? Já tedy ano a článek mne velmi zaujal a to asi právě proto, že se o problematiku neslyšících už nějakou dobu zajímám, a tak jsem se rozhodl oddíl navštívit. Napsal jsem proto autorce článku na její ovou adresu, která byla jako jediný kontakt uvedena pod článkem. Žádné odpovědi se mi ale, ať už z jakéhokoli důvodu, nedostalo. Později jsem se shodou okolností seznámil s vedoucím zmíněného oddílu a návštěvě tedy už nic nebránilo. Od doby, kdy jsem se o oddíle z článku dozvěděl do mé první návštěvy samozřejmě uplynul nějaký čas, a tak jsem přemýšlel jak to u neslyšících skautů asi chodí. Při mé návštěvě se ale ukázalo, že realita je trochu jiná. Klubovnu mají Potkani nedaleko stanice metra B Hloubětín v samostatné budově na okraji nepoužívaného fotbalového hřiště. Ve stejném objektu má také klubovnu chlapecký oddíl stejného střediska. Ten jim totiž poskytl azyl ve své klubovně, ale v současnosti mají neslyšící už svou vlastní klubovnu na půdě. Pravda, nevypadá to tam ještě příliš jako v klubovně o patro níže, ale všechno chce svůj čas. 15

16 A proč Potkani? Jméno svému oddílu vybrali sami děti. V tom měli totiž zcela jasno. Budou se jmenovat po domácích mazlíčcích některých z nich. Do oddílu chodí v současnosti asi dvanáct dětí. Jejich sluchová ztráta je různá a jsou mezi nimi i slyšící sourozenci a kamarádi neslyšících dětí. Na vedení oddílu se podílí pět vedoucích, z nichž jsou tři slyšící a dva neslyšící. Program je vytvářen speciálně pro neslyšící a podílejí se na něm i samotné děti. Slyšící se zde přizpůsobují neslyšícím a nikoli naopak. Vysvětlování her probíhá výhradně ve znakovém jazyce a pokud je třeba i v mluvené češtině. Mezi dětmi jsou totiž i neslyšící vychovávané orální metodou a tak neznají všechny znaky, které používají ti, pro něž je znakový jazyk mateřským jazykem. A jak vypadá taková normální družinovka? Už při zahájení si každý všimne jednoho rozdílu. Většina z nás je asi zvyklá zahajovat družinovku halasným pokřikem. U Potkanů je tomu jinak. Všichni utvoří kruh a každý se chytne pravou rukou palce souseda (vypadá to jako hra meleme, meleme kávu ale v kruhu) a na tři se za zvolání AHOJ kruh roztrhne. Stejně vypadá i zakončení. Programové schéma je běžné. Hry venku nebo v klubovně (jsou samozřejmě omezeny jen na ty, při nichž není sluch rozhodující), různé činnosti k naučení se a procvičování skautské dovednosti a idejí (skautského zákona apod.) Bodování je zde přísné. Boduje se jak účast na družinovkách a výpravách, tak chování. Potkani mají i svůj vlastní časopis, který vychází přibližně jednou za dva měsíce. Informuje jak o všech akcích, které se od minulého čísla udály, tak například o stavu bodování, které je mimochodem ostře sledované. Můžete se zde také dočíst, kdo oddíl opustil nebo naopak kdo nový začal chodit. Na výpravy oddíl jezdí jednou za čtrnáct dní. Někdy jedou sami, někdy se spřáteleným oddílem, což je vždy obohacení pro obě strany. Letos v létě se chystají už na svůj druhý tábor. Kontakt na oddíl: Alena Dvořáková tel: 02/ , mobil: NA DOBRÉ STOPĚ duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech (vjech.kamzik@volny.cz) * Praha 9, Zelenečská 34, Praha 9, tel. 02/ , Jiří Zajíc (edy@adam.cz) a Petr Krampl (petr.krampl@junak.cz). * * Technické zázemí: Zuzana Vankeová a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2002 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 100,-Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 45,-Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje. * Bez jazykové korekce. * 16