Čeleď: Vrbovité Salicaceae

Transkript

1 DŘEVINY Kmen: KRYTOSEMENNÉ (Angiospermae) Čeleď: Vrbovité Salicaceae Rod: VRBA Salix L. Vrba jíva Salix caprea L. Strom nebo keř dorůstající výšek 4 12 (15)m s průměrem kmenem 50 cm a dožívající se stáří let. Na hladké šedohnědé kůře se později tvoří kosočtverečné lenticely a při bázi se vytváří podélně rozpukaná borka. Silné, žluté až červenohnědé letorosty nesou vejčitě kuželovité střídavé pupeny kryté pouze jednou šupinou. Květní pupeny jsou znatelně větší než listové. Široce 6 10 x 3 6 cm velké listy jsou na obvodu listové čepele vlnité až nepravidelně vykousané. Na rubu jsou šedozeleně plstnaté se značně vyniklou žilnatinou. Dva malé palístky brzy opadávají. Vrby patří mezi dvoudomé dřeviny s různopohlavními jehnědovitými květy. Květe v březnu. Plodem je krátce stopkatá kuželovitá tobolka s četnými semeny. Ochmýřená podlouhlá semena jsou 0,5 1 mm velká. Druh rozšířen po celé Evropě a zasahuje hluboko do Asie. Roste od nížin až do m n. m (Alpy). Slunná, mrazuvzdorná, na úrodnost a vlhkost stanoviště nenáročná dřevina. Je velmi ceněna včelaři, protože už brzy z jara poskytuje bohatou včelí pastvu (pyl i nektar). Je také ve volné krajině, zejména pro krásné květy (kočičky) velmi dekorativní dřevinou. V okolí parku roste několik náletových jedinců tohoto druhu. Obr. č. 1: Vrba jíva Salix caprea 1

2 Rod: TOPOL Populus L. Topol balzámový Populus balsamifera L. Syn.: P. tacamahaca Mill. Strom dorůstající výšek až 25 (30) m a průměru v prsní výši přes 100 cm. Žlutošedá hladká kůra se později mnění na šedočernou šíťovitě rozpukanou borku. Žluté až žlutohnědé letorosty nesou střídavé, žlutohnědé, dlouze přišpičatělé pupeny, kryté lepkavou balzámovou vrstvou. Vejčitě přišpičatělé, na okraji jemně pilovité listy 5 12 x 2,5 7,5 cm jsou po vyrašení lepkavé, později hladké nelepkavé, tuhé a dosti silné. Na rubu mají bělavý nádech. Samčí jehnědovité květy jsou 5 7 cm dlouhé a mají tyčinek. Samičí jehnědy jsou 8 14 cm dlouhé. Plodem jsou krátce stopkaté, kuželovité, vejčitě vyklenuté tobolky 4 5 mm velké, které jsou srostlé do jednědovitých plodenství. V tobolkách je větší počet bíle ochmýřených semen (asi 1 mm). Zraje v květnu. Dřevina původně rozšířena v severních státech USA a v Kanadě kde zasahuje až k polární hranici. Světlomilný druh odolný mrazu, náročný na vzdušnost a úrodnost půdy. Při rašení příjemně vonící topol je často vysazován do parků jako solitéra. Na okraji městského parku naproti síni B. Martinů roste jediný exemplář tohoto druhu. Obr. č. 2: Topol balzámový Populus balsamifera Čeleď: Bukovité Fagaceae Rod: BUK Fagus L. Buk lesní Fagus sylvatica L. Statný strom m vysoký, s trvale hladkou, šedohnědou později bělošedou kůrou. Jen výjimečně vytváří šedočernou, mělce podélně rozpraskanou borku. Metlovité letorosty jsou tenké, hnědé. Pupeny mají podlouhle vřetenovitý tvar s ostrou špičkou. Listy jsou vejčité až elipčité 5-10 cm dlouhé a 2,5-7 cm široké. Okraj listové čepele je vlnitě zubatý až celokrajný, jemně ochmýřený. 2

3 Květy jsou různopohlavné, jednodomé. Samčí kulovité, převislé jehnědy jsou tvořeny klubíčkovitě nahloučenými květy s velkým počtem tyčinek. Samičí květy vyrůstají ve vzpřímené červené číšce. Rozkvétají současně s rašením listu. V ostnité tvrdé číšce asi 2 cm velké vyrůstají trojboké nažky (bukvice) s tvrdým lesklým osemením. Zrají v říjnu. Je rozšířen skoro po celé Evropě. Stinná dřevina vyžaduje minerálně bohaté půdy se stálou mírnou vlhkostí. V mládí trpí omrzáním a na slunci korní spálou. V parku roste větší počet jedinců. Je zde zastoupen též v těchto kultivarech: Fagus sylvatica ʻAtropuniceaʼ syn. F. sylvatica ʻAtropurpureaʼ Ait. Po vypučení jsou listy krásně červené, později ztmavnou. (Dobře se udržuje toto zbarvení listů roubováním). Fagus sylvatica ʻAsplenifoliaʼ Má hluboce laločnaté až peřenodílné listy. Roste pomaleji než původní druh. Obr. č. 3: Buk lesní Fagus sylvatica, list Fagus sylvatica Asplenifolia Rod: DUB Quercus L. Dub letní Quercus robur L. syn.: Q. pedunculata Ehrh. (Křemelák) Mohutný strom, dorůstající výšek m má značně rozložitou korunu. Letorosty jsou silné, podélně rýhované, převážně červenohnědé s bělavými lenticelami. 3

4 Terminální pupen je tupě pětihranný. Květy jsou jednodomé, různopohlavné. Listy jsou střídavě postavené, obvejčité, mělce laločnaté, krátce řapíkaté až 12 cm velké. Postranní žilky vybíhají ve spodní polovině listu i do zářezů čepele. Při bázi čepel vybíhá ve 2 lalůčky. Plody rostou nejčastěji po 1-3 na dlouhé plodní stopce. Plodem je válcovitá podlouhlá nažka (žalud), ve svěžím stavu tmavě pruhovaná, 1,5-3 cm velká. Vyrůstá ze stopkaté miskovité číšky. Dozrává v září až v říjnu. Je naší domácí dřevinou. Má poměrně vysoké nároky na světlo a úrodnost půdy. V parku roste 5 jedinců, z nichž jeden má úzce kuželovitou korunu Dub zimní Quercus petraea Liebl. syn.: Q. sessilis Ehrh., Q. sessiliflora Salisb. (Drnák) Strom mohutného vzrůstu m má užší korunu než dub letní. Letorosty jsou lysé, červenohnědé. Pupeny jsou podobné dubu letnímu, jsou však protáhlejší a špičatější. Listy vyrůstají na větévkách střídavě. Jsou obvejčité 8-12 cm velké, mělce laločnaté, při bázi klínovitě sbíhavé. Řapík mají 1-3 cm dlouhý. Postranní nervy vybíhají pouze do laloků. Plody jsou přisedlé po 2-3 na větévkách. Nažka je většinou menší, než u dubu letního, bez znatelných tmavých pruhů. Je méně náročný na vlhkost a úrodnost půdy než dub letní. V zahradách a arboretech jsou pěstovány různé okrasné formy. V parku roste jediný zástupce ʻMespilifoliaʼ Waltr. s listy úzkými, k oběma koncům přišpičatělými, celokrajnými. Ve spodní části kmene je však značně poškozen a napaden Václavkou obecnou (Armilaria melea). Dub bahenní Quercus palustris Muench. Statný strom s vejčitou korunou dorůstá výšek až 30 m. Letorosty jsou červenohnědé a lysé. Pupeny jsou podobné dubu červenému, jsou však menší. Listy jsou na větévkách střídavě postavené 8-11 cm dlouhé. Na každé straně mají 2-4 laloky, s hlubokými zářezy. Na rubu listu v úhlech jsou chloupkaté. Na podzim se listy částečně zbarvují do červena. Plody (nažky) jsou podobné plodu dubu červeného, jsou však menší asi 1 cm velké. Dozrávají v říjnu. Tento druh je podobný dubu šarlatovému Quercus coccinea Moench., ten však má u listů širší lalok, méně kolmo odstávající od hlavní osy. Pochází ze Severní Ameriky, kde je rozšířen od Massachusetts až k dolnímu toku řeky Missouri a do Virginie. Je mrazuvzdorný a světlomilný. 4

5 Dub červený Quercus rubra L. syn.: Q. borealis ʻMaximaʼ Sarg. Statný strom dorůstající výšek až 35 m, vytváří poměrně širokou korunu. Letorosty jsou olivově hnědé, lesklé, podélně výrazně rýhované. Pupeny jsou mírně špičaté, hnědě, lesklé, až 8 mm velké. Listy jsou jednoduché, střídavé, cm velké, se 4-5 ostnitě zubatými laloky na každé straně. V úhlech nervů jsou chlupaté. Na podzim se zbarvují červeně. Květy jsou podobné květům dubu letního. Prašné jehnědy jsou až 15 cm dlouhé na tenkých stopkách. Plody rostou po 1-5 na krátkých silných stopkách. Nažka (žalud) je soudečkovitého tvaru, při bázi zploštělá 1,5-2,5 cm velká. Vyrůstá z široké, ploché číšky. Dozrává druhým rokem v září až v říjnu. Pochází ze Severní Ameriky. Je mrazuvzdorný a světlomilný. Proti našim dubům je na úrodnost půdy méně náročný a snáší i kyselejší stanoviště. Obr. č. 4: Dub letní Quercus robur (habitus, list, kvetoucí větvička, plod), dub zimní Quercus petraea (list, kvetoucí větvička, plod), dub červený Quercus rubra, dub bahení Quercus palustris. 5

6 Čeleď: Lípovité - Tiliaceae Rod: LÍPA Tilia L. Lípa malolistá Tilia parvifolia Ehrh. syn.: Lípa srdčitá Tilia cordata L. Strom m vysoký. Roste-li jako solitéra, vytváří mohutný krátký kmen s nízko posazenou širokou korunou. Hnědošedá hladká kůra se ve stáří mění v šedavou podélně rozpukanou borku. Letorosty jsou zprohýbané, zelenohnědé nebo načervenalé. Pupeny jsou tupě vejčité se dvěma obalnými šupinami. Listy jsou okrouhle srdčité 5-8 cm velké, na obvodu pilovité. Na líci jsou tmavě zelené, na rubu šedozelené, hladké. V úhlu žilek vyrůstají chomáčky rezavých chloupků. Nervatura třetího řádu je slabě zřetelná. Květy jsou oboupohlavné. Vyrůstají po 5-7 (10) ve vzpřímených, nebo jen trochu převislých vidlanech. Listen květenství je 3,5-8 cm dlouhý, lysý. Květy silně voní a medují. Rozkvétají v červenci. Plody jsou tenkostěnné, hladké oříšky, 4-6 mm velké, mezi prsty lehce rozmáčknutelné. Tento druh je rozšířen téměř po celé Evropě. U nás vystupuje do výšek až 600 m n. m. Nemá příliš velké nároky na světlo a netrpí mrazem. Je cennou dřevinou zápojnou a meliorační. Často vysazována v alejích podél cest, nebo pouze jako solitéra. V parku roste větší počet zástupců tohoto druhu. Lípa velkolistá Tilia platyphyllos Scop. syn.: T. grandifolia Ehrh. Statný strom dorůstající výšek (40) m. Pupeny a letorosty bývají silnější než u Tilia parvifolia. Listy jsou často nepravidelně široce srdčité 6-12 cm velké, na obvodu pilovité. Na rubu zelené, pýřité. V úhlu žilek vyrůstají bílé chloupky, které často ke konci vegetačního období rezavějí. Na listech je dobře rozpoznatelná výrazná žilnatina 3. řádu. Květy jsou podobné Tilia parvifolia. Vyrůstají však pouze po 2-5 v převislých vidlanech a listen je dlouhý 5-12 cm. Na žebru je vespod pýřitý. Rozkvétá přibližně o 14 dnů dříve než Tilia parvifolia. Oříšek je kulovitě protáhlý až 8 mm velký se silnostěnným oplodím, se 4-5 podélnými žebry. Oříšek mezi prsty nerozmáčkneme. Zraje v září. Je rozšířena téměř po celé Evropě. U nás vystupuje do výšek m n. m. Nároky na stanoviště jsou stejné jako u Tilia parvifolia. V parku rostě větší množství jedinců o výšce až 35 m. 6

7 Lípa krymská Tilia euchlora K. syn.: Lípa zelená Tilia caucasica ʻEuchloraʼ K. Koch., T. europaea ʻDasystylaʼ Loud. Statný strom dorůstá výšky m. Letorosty i pupeny jsou podobné jako u lípy malolisté. Listy jsou podobné velikostí a tvarem listu T. platyphyllos. Mají však zuby na okraji listové čepele zakončeny osténky a na líci jsou leskle zelené. Květy podobné T.parvifolia. Plody jsou krátce elipčité, plstnaté, slabě pětižeberné. Tento druh je pravděpodobně křížencem lípy malolisté a lípy kavkazské. Pochází z Kavkazu a černomořské oblasti. Dobře snáší suché lokality a je odolná proti znečištěnému ovzduší, proto je vhodná pro výsadbu do městských aglomerací. V parku roste v aleji u bývalé zahradní restaurace několik vzrostlých jedinců. Obr. č. 5: Lípa velkolistá Tilia platyphyllos, lipa krymská Tilia euchlora, lípa malolistá Tilia cordata. 7

8 Čeleď: Jilmovité - Ulmaceae Rod: JILM Ulmus L. Jilm vaz Ulmus laevis Pall. syn.: U. effusa Willd. Strom dorůstající výšek (35) m se štíhlým, často pokřiveným kmenem a širokou korunou. Na kmeni vyrůstá velké množství výmladků. Listy jsou střídavě postavené, elipsovité, vejčité až obvejčité (příčná osa většinou nejširší těsně nad polovinou). Na obvodu jsou dvakrát pilovité, při bázi asymetrické, na rubu pýřité. Mají (12) párů postranních žilek. Řapík je 4-6 mm dlouhý. Květy jsou oboupohlavné. Rostou ve svazečcích na dlouhých převislých květních stopkách. Květe v březnu. Též plody vyrůstají nahloučeny na dlouhých tenkých nících stopkách. Plodem je nažka umístěná uprostřed malého kožovitého křidélka s brvitým okrajem. Dozrává v květnu. Je rozšířen ve střední a východní Evropě. Stinná dřevina se značnými rozdíly v nárocích na úrodnost půdy. Jilm drsný Ulmus scabra Mill. syn.: Jilm horský Ulmus glabra Huds., U. montana Stokem. Strom m vysoký se štíhlým kmenem a široce rozložitou až nepravidelnou korunou. Listy jsou střídavě postavené, obvejčité 8-15 (17) cm dlouhé, při ostré špičce listové čepele se objevuje náznak dvou nebo i tří laloků. Na okraji jsou dvakrát pilovité, při bázi asymetrické. Na líci jsou drsné, na rubu chlupaté s páry žilek. Řapík je jen 4-6mm dlouhý. Květy jsou oboupohlavné, jednoobalné. Kvete v březnu před rašením listu. Plody vytvářejí krátké stopkovité svazečky. Nažka má okrouhlý tvar a je umístěna uprostřed křidélka. Zraje v květnu. Roste ve střední a severní Evropě a západní Asii. Není náročný na světlo. Půdy vyžaduje hluboké, vlhké a kypré. Je odolný proti mrazu a exhalátům. V sadovnictví je používána řada kultivarů. V parku roste pouze jediný exemplář Ulmus scabra ʻPendulaʼ (syn.: U. montana horizontalis Kirchn.). Má deštníkovitou korunu a vodorovné, na konci převislé větve. Jilm habrolistý Ulmus carpinifolia Gled. syn.: U. campestris L., U.foliacea Gilib. Statnější strom dorůstá výšky i přes 30 m. Korunu má rozložitou, široce kuželovitou. Na víceletých větévkách vyrůstají korkové lišty. 8

9 Listy 5 10 m velké mají elipčitou čepel, při bázi asymetrickou. Na okraji listové čepele jsou dvakrát pilovité. Mají 8-13 párů postraních žilek. Řapík je 6-14 mm dlouhý. Květy podobné jako U. scabra. Plod je tvořen nažkou opak vejčitého až srdčitého tvaru, se širokým blanitým křídlem. Nažka je posunuta k hornímu konci křídla. Zraje v květnu. Roste v jižní a střední Evropě. Dřevina zpočátku stinná, později polostinná. Má poměrně vysoké nároky na vlhkost a úrodnost půdy. Tento druh je značně náchylný na grafiózu jilmů. V parku rostou dva mladší exempláře. V okolních porostech je však značně zastoupen. Obr. č. 6: Jilm vaz Ulmus laevis, jilm drsný Ulmus scabra, jilm habrolistý Ulmus carpinifolia Čeleď : Břízovité - Betulaceae Rod: BŘÍZA Betula L. Bříza bradavičnatá Betula verrucosa Ehrh. syn.: B. bělokorá, B. bílá B. pendula Roth., B. alba L. Strom (nebo keř) dorůstá výšky až 25 (30) m. Koruna bývá vejčitá s převislými konci větví. Kůra v mládí hladká, bílá až hnědočerná. Ve stáří se ve spodní části kmene vytváří černá borka, často podélně rozpraskaná, v horní části kmene bílá, hladká, sítkovitě odlupčivá. Na letorostech se objevují voskové kupičky a vytvářejí tak drsný povrch. Pupeny jsou střídavé, spirálně postavené, vejčité až vejčitě kuželovité. Listy jsou 3-7 cm dlouhé, kosočtverečné, dvakrát pilovité. Při bázi je listová čepel klínovitě zakončena, nebo uťata. Tenký řapík je 2-3 cm dlouhý. 9

10 Květy jsou různopohlavné, jednodomé a vytvářejí jehnědy. Rozkvétají současně s rašením listů v březnu až v dubnu. Plody jsou nažky, kryté šupinami trojlaločnatého tvaru. Nažky jsou 2-3 mm velké se dvěma průhlednými ouškatými křidélky. Zrají v červenci. Tato světlomilná dřevina je velmi nenáročná na úrodnost a vlhkost půdy a je rozšířena téměř po celé Evropě. Patří mezi průkopnické dřeviny. V parku a lesoparku rostě větší množství jedinců, převážně z náletu. Bříza papírovitá Betula papyrifera Marsh. syn.: B. papírová B. papyracea Ait., B. latifolia Taush. Statný strom dorůstající výšek (40) m. Kůra je až do vysokého stáří hladká, bílá s velkými až 10 cm dlouhými lenticelami. Letorosty jsou tmavě hnědé s drobnými lenticelami. Pupeny přisedají střídavě. Jsou ostře přišpičatělé až 1 cm dlouhé. Obalné šupiny jsou světlezelené, hnědě lemované. Listy jsou 4-10 cm velké, vejčité, nebo úzce vejčité. Při bázi je listová čepel uťatá, nebo mírně srdčitá, na okraji dvakrát pilovitá. Na rubu v úhlech žilek vyrůstají chloupky. Květy jsou různopohlavné, jednodomé, jehnědovité. Plody jsou podobné jako u B.verrucosa. Dozrává v červenci. Tato slunná a na úrodnost a vlhkost půdy nenáročná dřevina pochází ze Severní Ameriky. Je značně přizpůsobivá a u nás zcela odolná mrazu. V parku rostě pět exemplářů. Bříza žlutá Betula lutea Mich. syn.: B. alleghaniensis Brit. Strom až 30 m vysoký, s široce vejčitou nepravidelnou korunou. Mladé letorosty jsou jemně ochlupené, světle olivově zelené. Kůra aromatická, žlutavá až stříbrně šedá, vrstevnatá, uvolňující se v tenkých vločkách, na starých stromech červenavě hnědá. Listy jsou vejčité, dlouhé 8-12 cm, s dlouhými bledými chloupky na žilkách na obou stranách listu. Na podzim mají sytě žlutou barvu. Plody jsou uspořádány v krátce stopkatých šištičkách 2-3 cm dlouhých. Pochází z východní Kanady a USA. Je dřevinou světlomilnou bez větších nároků na úrodnost a vlhkost půdy. Při tuhých zimách trpí omrzáním. Zejména na podzim je velmi dekorativní dřevinou. V parku roste šest jedinců tohoto druhu. Bříza trpasličí Betula nana L. Roste jako keř metlovitého, často poléhavého vzrůstu do výšky cm. Letorosty zpočátku plstnaté se světlými lenticelami později olysávají. Pupeny drobné, okrouhlé, červenohnědé mají na šupinách drobné voskové žlázky. 10

11 Listy jsou okrouhlé 5-15 mm dlouhé, vroubkované, zpočátku lepkavé s 1-2 mm dlouhým řapíkem. Na rubu jsou světle zelené. Květy jsou podobné jako u B.verrucosa. Samičí jehnědy jsou jen 5-7 mm dlouhé. Kvete až po olistění v květnu. Šištičky jsou skoro přisedlé 7-10 mm dlouhé. Nažka je široce oválná s úzkými křidélky. Tato vzrůstem velmi malá bříza byla původně rozšířena v severní a střední Evropě, severní Asii, Grónsku a na Aljašce. U nás roste v Orlických horách, Jizerských horách, v Krkonoších a na Šumavě. Je světlomilnou dřevinou náročnou na vlhkost půdy. Je však úplně odolná mrazu a nenáročná na úrodnost stanoviště. V arboretu při SLŠ rostou dva jedinci tohoto druhu. Obr. č. 7: Bříza sp. Betula Rod: HABR Carpinus L. Habr obecný Carpinus betulus L. Strom často nevzhledného habitu se svalcovitým a pokřiveným kmenem dorůstá výšky jen málo přes 20 m. Zelenošedá kůra bývá až do vysokého stáří nerozpukaná a hladká. Na olivově hnědých, lesklých větévkách vyrůstají lysé, vejčité 5 12 mm velké pupeny. Jsou rozloženy střídavě ve dvou řadách a mají zelenohnědé nebo hnědé, mírně odstávající obalné šupiny. Květní pupeny jsou kulatější. Vejčité nebo podlouhle vejčité listy jsou při bázi srdčité nebo zaoblené občas mírně asymetrické 5 11 x 3 5 cm velké. Okraj listové čepele je 2x pilovitý párů postranních nervů je mírně vnořeno do listové čepele. 11

12 Na jednodomé dřevině vyrůstají různopohlavné jehnědovité květy. Nící válcovité samčí jehnědy mají pod vejčitými šupinami dvouřadě rozložené tyčinky s prašnými váčky. Plodové jehnědy 7 14 cm dlouhé mají listeny o rozměrech 3 5 cm a vytvářejí vejčitě kopinatý střední lalok. Postranní laloky jsou vejčité. Kvete v dubna až v květnu před olistěním. Plodem je vejčitý, podélně rýhovaný oříšek 5 8 mm velký, přirostlý k trojlaločnému listenci. Plody vyrůstají v převislém klasovitém plodenství, dlouhém 6 14 cm. Semenáček má obvejčité děložní lístky, při bázi se dvěma ostruhami. Od semenáčku jilmu se liší dlanitě větvenou žilnatinou. Primární lístky jsou již podobné listům dospělého stromu. Je rozšířen téměř po celé Evropě. Nemá příliš velké nároky na úrodnost a vlhkost půdy. Vyžaduje polostinná až stinná stanoviště. Výborně snáší sestřih, proto je velmi vhodný pro zakládání hustých živých plotů. V parku roste větší počet vzrostlých jedinců. Obr. č. 8: Habr obecný Carpinus betulus Rod: LÍSKA Corylus L. Líska obecná Corylus avellana L. Keř 2 5 (7) m vysoký s široce vejčitou korunou si až do vysokého stáří udržuje hladkou hnědavou kůru. Letorosty jsou žláznatě pýřité. Listy vyrůstají střídavě a jsou okrouhle obvejčité, dvakrát pilovité, 7-12 cm velké na rubu žláznatě pýřité, Listová čepel je při bázi srdčitě vykrojená. I na řapíku 1-2 cm dlouhém vyrůstají chloupky. Květy jsou různopohlavné, jednodomé. Samčí květy vyrůstají do 5-7 cm dlouhých jehněd. Samičí květy jsou pupenovité. Kvete v březnu. V oříškovitém plodu 1-1,5 cm velkém vyrůstá pouze jedno semeno. Poloslunná, na vlhkost a úrodnost půdy nenáročná dřevina je rozšířena téměř po celé Evropě. Ve vyšších polohách netrpí omrzáním. Často je vysazována jako průkopnická dřevina, neboť svým opadem rychle kryje a zlepšuje půdu. V parku roste větší počet jedinců. Je zde zastoupena též v červené formě C. avellana ʻFuscorubraʼ. 12

13 Líska velkoplodá Corylus maxima Mill. syn.: L. největší C. tubulosa Willd. Keř, řidčeji strom 6-10 m vysoký. Na letorostech jsou malé bělavé podlouhlé lenticely. Listy jsou velmi podobné C. avellana, mají však delší řapík 1-2,5 cm a jsou velké 7-14 cm. Květy i květenství jsou shodného složení jako C. avellana. Plody vyrůstají po 1-3 ve svazečku. Oříšky jsou vejčitě podlouhlé, větší než u C. avellana. Plodní obaly jsou pýřité, slabě stažené v širokou trubkovitou češuli. Pochází z jižní a jihovýchodní Evropy a západní Asie. Má přibližně stejné nároky na stanoviště jako C. avellana, trpí však více omrzáním. Pro větší a chutnější plody, které dříve dozrávají, je vhodnější na pěstování. C. maxima ʻPuprureaʼ má tmavě červené listy a v parcích je velmi dekorativní. V trutnovském parku roste včetně červeného kultivaru pouze na jednou místě. Líska turecká Corylus colurna L. Strom m vysoký s vejčitou korunou. Již od mládí ( rok) se na kmeni a víceletých větévkách vytváří mělce rozpukaná borka s korkovitými lištami. Listy jsou 8-12 cm dlouhé. Na rubu, zejména na žilnatině jsou žláznatě pýřité, na okraji dvakrát pilovité. Jsou okrouhlejší a kratčeji zašpičatělé, než u C. avellana. Řapík je 2-4 cm dlouhý. Stavba květu a květenství je stejné jako u C. avellana. Samčí květenství je mohutnější, 6-12 cm dlouhé. Oříšky vyrůstají po 2 8. Jsou menší, kulovitější a mají silnější skořápku. Plodní obaly jsou zvoncovité, hluboce rozdělené žláznaté češule. Zraje v září. Tato polostinná dřevina je rozšířena na Balkánském poloostrově, Kavkaze, Íránu a Malé Asii. V literatuře je často uváděno, že má vysoké nároky na úrodné svěží půdy. Existují však případy, kdy roste bez vážnějších problémů i na extrémních stanovištích. V městském parku je zatím pouze jediný exemplář, jehož růst je mírně potlačen přílišným zastíněním. 13

14 Obr. č. 9: Líska obecná Corylus avellana, líska turecká Corylus corulna, líska velkoplodá Corylus maxima. Čeleď: Ořešákovité - Juglandaceae Rod: OŘECHOVEC Carya L. Ořechovec srdčitý Carya corgiformis Koch. syn.: O. srdcovitý Strom dorůstající 30 m výšky má vejčitou korunu. Kůru má rozpraskanou v tenké, světle hnědé šupiny. Listy jsou opadavé, střídavé, lichozpeřené cm dlouhé, složené z 5-9 pilovitých kopinatých lístků. Květy jsou různopohlavné, jednodomé. Samčí květy tvoří úžlabní, nící jehnědy. Samičí květy vytvářejí dvou až desetikvěté klasy. Plodem je peckovice, která po dozrání praská čtyřmi chlopněmi. Ořechy jsou hranaté a síťované. Jádro je nahořklé. Tato poloslunná dřevina, která je rozšířena po východní části Severní Ameriky, vyžaduje hlubokou mírně vlhkou půdu. Netrpí omrzáním. Dřevo tzv. hikory, je značně tvrdé, těžké, pružné a trvanlivé. Proto je velmi ceněné a dříve bylo používáno na výrobu lyží. V parku je pouze jediný exemplář. 14

15 Obr. č. 10: Ořechovec srdčitý Carya corgiformis Čeleď: Platanovité - Platanaceae Rod: PLATAN Platanus L. Platan javorolistý Platanus acerifolia Willd. Strom dorůstající výšky m má košatou až široce rozloženou korunu. Ve stáří vytváří tenkou borku, která se odlupuje ve velkých deskovitých šupinách. Opadavé listy jsou dlanitě laločnaté, 3-5 laločné, při bázi srdčité až uťaté. Řapík je dutý ve spodní části zesílený a zcela zakrývá pupen. Květy jsou různopohlavné, jednodomé. Vytvářejí kulovité hlávky. Ve spodní části koruny jsou hlávky samičí, v horní části koruny hlávky samčí. Kulovité plodenství se rozpadá až na jaře druhým rokem na drobné nažky. Je kříženec Platanus occidentalis x Plananus orientalis. V parku roste jediný exemplář. Obr. č. 11: Platan javorolistý Platanus acerifolia 15

16 Čedeď: Javorovité - Aceraceae Rod: JAVOR Acer Javor polní Acer campestre L. syn.: Javor babyka Roste převážně jako strom s často pokřiveným kmenem a nízko posazenou korunou. Dorůstá výšek m. Na neúrodných suchých lokalitách občas vytváří keřovitý vzrůst. Starší větévky mívají podlouhlé korkovité lišty. Pupeny jsou křižmo vstřícné. Obalné šupiny mají hnědou barvu. Listy jsou dlanitě 3-5 laločné, s tupě zašpičatělými téměř celokrajnými laloky. Jsou 5-10 cm veliké. Květy vyrůstají po vyrašení listů v dubnu až v květnu. Jsou zelenavé a vytvářejí několikakvěté vzpřímené pýřité laty. Jsou mnohomanželné. Plodem jsou dvounažky. Křídla dvounažek jsou vodorovně rozložena 2,5-3 cm dlouhá. Semena jsou plochá. Roste téměř po celé Evropě a západní Asii. Javor mléč Acer platanoides L. syn.: Javor mléčný Strom dorůstající výšek m má protáhle vejčitou korunu. Ve stáří vytváří podélně mělce rozpraskanou, hnědočernou borku. Na červenohnědých, lesklých letorostech vyrůstají křižmovstřícně přitisklé pupeny s červenohnědými obalnými šupinami. Dlanitě laločnaté listy jsou tvořeny 5-7 ostře zašpičatělými laloky. Listová čepel je cm dlouhá, na líci i rubu přibližně stejně zelená. Řapík je 5-14 cm dlouhý a při utržení mléčí. Květy kvetou v dubnu před rašením listů. Jsou zelenavě žluté, mnohomanželné a vytvářejí mnohokvěté vzpřímené laty. Dvounažky tvoří řídké laty. Křidélka nažek svírají tupý úhel. Semena jsou plochá. Zrají v září. Roste téměř po celé Evropě, vystupuje do výšek m n. m. Javor horský Acer pseudoplatanus L. syn.: Javor klen Mohutnější strom, dorůstající výšek m má zpočátku hladkou, šedou, později tmavošedou, šupinovitě až deskovitě odlupčivou borku. Nazelenale šedé letorosty jsou přímé se vstřícnými, křižmostojnými pupeny, které mírně odstávají. Zelené obalné šupiny mají hnědé lemování. Listy jsou tvořeny 5-7 laloky. Po celém obvodu jsou nerovnoměrně pilovité. Na líci mají tmavě zelenou barvu a na rubu jsou šedozelené (mohou být i šedočervené). 16

17 Květy rozkvétají během května až po vyrašení listu. Jsou zelenavě žluté a vyrůstají po několika květech v nících latách. Plodem je dvounažka. Křídla dvounažky svírají ostrý úhel. Semena jsou kulovitá. Zrají v září. Vyskytuje se převážně ve střední a jižní Evropě od pahorkatin až vysoko do hor. Javor stříbrný Acer saccharinum L. syn.: A. dasycarpum Ehrh. Strom m vysoký se široce rozvětvenou, vejčitou, často však nepravidelnou korunou. Větve jsou dlouhé a tenké. Hladká nahnědlá kůra se ve stáří mění v hnědošedou borku, odlupčivou v podélných pruzích. Letorosty jsou světle hnědé s bělavými lenticelami. Vstřícné pupeny jsou drobné, zploštělé, přitisklé k letorostu. Obalné šupiny jsou červené, v dolní části nažloutlé. Listy jsou 3-5 (7) laločné. Hluboce zaříznuté laloky jsou protáhle zašpičatělé. Na rubu je list stříbrošedý, lysý. Řapík cm dlouhý. Mnohomanželné květy vytvářejí přisedlá nebo krátce řapíkatá svazečkovitá květenství. Květe již v březnu. Plody rostou po třech až pěti ve svazečcích. Křídla dvounažky svírají tupý úhel a jsou srpovitě zahnutá, dlouhá až 7 cm. Semeno je vejčitě protáhlé. Tento druh javoru je původně rozšířen ve východní části Severní Ameriky a v Kanadě. Vyžaduje svěží, úrodné, středně těžké půdy. Je odolný proti exhalátům i proti mrazu. Je velmi dekorativní, proto je často vysazován v zahradách i parcích. V městském parku je tento druh zastoupen několika vzrostlými jedinci. Javor tatarský Acer tataricum L. Roste jako keř nebo strom 5-10 m vysoký. Koruna je často široce rozložitá, kmen pokřivený. Hladká kůra je černavá, ve vysokém stáří vytváří deskovitě rozpraskanou borku. Letorosty jsou hnědé až hnědočervené, tenké, lysé. Pupeny podobné pupenům A. campestre. Terminální pupen často chybí. Vstřícné listy jsou vejčité až široce vejčité, někdy s náznakem dvou postranních laloků. Jsou 6-10 cm dlouhé, řapík je načervenalý, dlouhý až 4,5 cm. Květy mnohomanželné, bělavé, vyrůstají ve vzpřímených latách. Kvete v květnu. Plody rostou v menších dvounažkách a vytvářejí řídké laty. Křídla se v ostrém úhlu překrývají. Pochází z jihovýchodní Evropy a západní Asie. Patří mezi poloslunné dřeviny, odolné proti suchu a mrazu. 17

18 Javor jasanolistý Acer negundo L. syn.: Negundo fraxinifolium Nutt. Strom menšího vzrůstu dorůstající výšky maximálně 20 m. Má řídkou nepravidelnou korunu a krátký kmen. Hladká šedohnědá kůra se mění ve stáří na slabě podélně brázditou borku. Letorosty mají většinou tmavě zelenou, výjimečně hnědozelenou barvu. Zpočátku jsou bělavě plstnaté. Polokulovité pupeny jsou kryté nejčastěji třemi plstnatými šupinami. Listy jsou lichozpeřené cm dlouhé, složené z 3-5 (7) vejčitých, pilovitých až zubatých lístků. Květy jsou dvoudomé, zelenožluté. Květe v březnu až v dubnu. Dvounažky vyrůstají v řídkých nících latách. Křídla nažek svírají ostrý úhel, někdy se dokonce překrývají. Žluté až žlutohnědé nažky jsou podélně rýhované. Zrají v září až v říjnu. Tato poloslunná až slunná dřevina pocházející se Severní Ameriky nesnáší příliš zamokřelé nebo velmi suché a chudé půdy. Proti exhalátům a mrazu je však poměrně odolná. V parku si můžeme prohlédnout jediného zástupce tohoto druhu, který však vlivem zastínění okolními vzrostlými buky roste velmi pomalu a má nevzhledný habitus. Několik nových jedinců bylo vysázeno ve spodní části loučky pod paradráhou. 18

19 Obr. č. 12: Druhy javoru 19

20 Čeleď: Jírovcovité - Aesculaceae Rod: JÍROVEC Aesculus L. Jírovec maďal Aesculus hippocastanum L. Rychle rostoucí strom, dorůstá výšky m. Korunu má široce oválnou, často značně rozložitou. Na hnědých větvičkách vyrůstají lepkavé pupeny, s hnědými obalnými šupinami. Listy jsou vstřícné cm dlouhé, dlanitě pěti až devítičetné. Jednotlivé lístky jsou podlouhle obvejčité, dvakrát pilovité cm dlouhé. Dlouhý řapík je podkovovitě zakončen. Květy jsou oboupohlavné, bílé s červenými a žlutými skvrnami. Vytvářejí mohutné cm velké laty. Rozkvétají počátkem května. Plodem je masitá, ostnitá 4-6 cm velká tobolka, pukající třemi chlopněmi. Uvnitř jsou 1-3 leskle hnědá semena (kaštany). Plodí téměř každoročně. Tento druh pocházející z Balkánu je odolný proti mrazu a exhalátům a ani na úrodnost stanoviště není příliš náročný. V parku roste větší množství jedinců. Jírovec červený Aesculus x carnea Hayne. syn.: A. Rubicunda Loisel. Roste jako strom až 20 m vysoký. Vzrůstem i listy je podobný A. hippocastanum Listy jsou většinou pětičetné tvořené lístky krátce stopkatými 8-15 cm dlouhými, které jsou na okraji listové čepele tupě pilovité. Květy tmavorůžové až červené vytvářejí cm dlouhé laty. Plody jsou kulovité, mírně ostnité 3-4 cm velké tobolky žlutozelené barvy. Tento druh vznikl křížením A. hippocastanum x A. pavia. Půdní a klimatické nároky má podobné jako A. hippocastanum. V parku byl pro špatný zdravotní stav vykácen poslední zástupce tohoto druhu. Můžeme jej však nalézt v lesoparku pod paradráhou kousek od Schwantneropovy sochy se srnkou. 20

21 Obr. č. 13: Jírovec maďal Aesculus hyppocastanum, jírovec červený Aesculus x cornea Čeleď: Růžovité - Rossaceae Rod: JEŘÁB Sorbus L. Jeřáb muk Sorbus aria L. Strom 6-15 m vysoký, často s pokřiveným kmenem a hustou válcovitou až kuželovitou korunou. Kůra je černošedá, hladká s bílými skvrnami. Listy jsou jednoduché, vejčité 6-12 cm velké, ostře pilovité. Na líci jsou zelené, na rubové straně šedobíle plstnaté. Od konce května do poloviny června vytváří drobné bílé květy. Plodem je kulovitě vejčitá oranžově červená malvice. Pochází z jižní a střední Evropy. V Čechách a na Moravě roste na teplejších lokalitách. Je dřevinou slunnou, na půdu nenáročnou, vyžaduje však dostatek vápníku v půdě. V parku rostou čtyři exempláře. Jeřáb ptačí Sorbus aucuparia L. Nízký strom m vysoký, má zpočátku hladkou, lesklou, světle šedou kůru, která se později mění v tmavě šedou, slupkovitě odlupčivou borku. Listy jsou lichozpeřené cm dlouhé a mají 9-15 ostře pilovitých, podlouhle elipčitých lístků. Bílé květy jsou obojaké a vyrůstají v chocholičnatých latách. Rozkvétají v květnu nebo počátkem června. 21

22 Plody, vyrůstající taktéž v bohatých chocholičnatých latách, jsou tvořeny z jasně červených kulovitých malvic 7-11 mm velkých. Je rozšířen téměř po celé Evropě. Je odolný proti exhalátům a na stanoviště nemá zvláštní nároky. V okolí parku je hojně rozšířen. Jeřáb Mougeotův Sorbus mougeotii Soy. - W. et Godr. Roste jako strom až 20 m vysoký. Listy jsou v obrysu vejčité, ke spodu klínovitě zúžené, na rubu bíle plstnaté. Plody jsou červené malvičky až 8 (10) mm velké. Původně rozšířen ve východní části střední Evropy. V parku je jediný zástupce. Obr. č. 14: Jeřáb Mougeotův Sorbus mougeotii, jeřáb muk Sorbus aria, jeřáb ptačí Sorbus aucuparia Rod: TŘEŠEŇ Prunus L. Střemcha pozdní Prunus serotina Ehrn. Strom až 30 m vysoký vytváří podlouhle vejčitou korunu. Kůra v mládí hladká, hnědá s množstvím vodorovných pruhů a lenticel, ve stáří vytváří tmavě hnědou až černohnědou borku, odlupující se ve vodorovných šupinách. Listy jsou elipčité, nebo kopinaté, pilovité až 12 cm dlouhé, na rubu světle zelené, často podle žebra chloupkaté. Bílé květy vytvářejí vzpřímené válcovité hrozny cm dlouhé. Kvete v květnu a v červnu. Plodem je 8-10 mm černá peckovice. Pochází ze Severní Ameriky. V parku rostou dva exempláře. 22

23 Obr. č. 15: Třešeň pozdní, třešeň hroznovitá Třešeň ptačí Prunus avium L. syn.: Cerassus avium Moench. Strom až 25 m vysoký s kuželovitou až vejčitou korunou. Kůra v mládí je červenohnědá s výraznými vodorovnými lenticelami, později se odlupuje v tenkých vodorovných pruzích. Listy jsou podlouhle opakvejčité, na okraji listové čepele hrubě pilovité 6-15 cm dlouhé. Na 2-5 cm dlouhém řapíku vyrůstají 1-3 drobné bradavičnaté žlázky červené barvy. Bílé květy jsou 1,5-2 cm velké, vyrůstající na 3-5 cm dlouhých stopkách. Vytvářejí okoličnaté svazky a jsou pětičetné. Kvete v dubnu a v květnu. Plodem je drobná peckovice asi 1 cm velká, tmavočervené až hnědočervené barvy. Pochází z Malé Asie a je rozšířena téměř po celé Evropě. Je světlomilná, snáší i mírný zástin a na úrodnost stanoviště nemá příliš velké nároky. Je odolná proti mrazu a kouřovým exhalátům. Kultivary jsou pěstovány jako ovocné stromy. V parku rostou tři exempláře. Obr. č. 16: Třešeň ptačí Prunus avium 23

24 Višeň jedoská Prunus yedoënsis Matsum. Okrasný strom až 16 m vysoký. Listy jsou elipticky vejčité 6-12 cm velké, dvakrát pilovité s přišpičatělými zuby a pýřitým řapíkem. Květy jsou bílé až růžové mm velké, slabě vonné. Vytvářejí pěti až šestikvěté, krátce stopkaté hrozny. Plodem je kulatá černá peckovice. Je slunná, snáší i mírný zástin. Na úrodnost a vlhkost půdy nemá příliš velké nároky. Pochází z Japonska. Pouze jediný vzrostlý zástupce tohoto druhu roste na začátku parku u lesnické školy. Obr. č. 17: Višeň vdovská Prunus yedoensis Rod: ZÁKULA Kerria Dc. Zákula japonská Kerria japonica Dc. Hustý keř i přes 2 m vysoký. Má zelené metlovité výhony. Listy jsou vejčitě kopinaté až podlouhle vejčité. Jsou dvakrát ostře pilovité, 3-8 cm dlouhé s výraznou žilnatinou. Květy jsou oboupohlavné, pětičetné, sytě žluté a kvetou v květnu až v červnu. Plodem je hnědočerná nažka. Pochází ze střední a západní Číny, odedávna je však pěstována také v Japonsku. Je jediným zástupcem tohoto rodu. Vyžaduje spíše slunná místa a úrodné půdy. Na vlhkost půdy nemá zvláštní nároky. Při tuhých zimách mladé výhony často omrzají. 24

25 Obr. č. 18: Zákula japonská Kerria japonica Rod: HLOH Crataegus L. Hloh jednosemenný Crataegus monogyna L. Roste jako keř nebo strom do výšky až 10 m. Korunu má hustou, kulovitou, až tupě vejčitou. Listy jsou vejčité, hluboce vykrajované 3-7(9) laločné, 2-5 cm dlouhé. Řapík je jeden až dva cm dlouhý, s velkými zubatými palisty. Květy jsou pětičetné a vyrůstají v chocholících. Rozkvétají v květnu. Plodem je světle červená malvicovitá peckovice, obsahující pouze jedno semeno. Je rozšířen v celé Evropě, severní Africe a západní Asii. Na stanoviště nemá zvláštní nároky, též proti mrazu a exhalátům je odolný. V parku roste v podobě živých plotů. Obr. č. 19: Hloh jednosemenný Crataegus monogyna 25

26 Rod: TAVOLA Physocarpus Max. Tavola kalinolistá Physocarpus opulifolius L. syn.: Tavolník kalinolistý Spiraea opulifolia L. Keř dorůstající výšky 2-3 m. Kůra starších větví se odlupuje v nepravidelných šupinách. Listy jsou střídavé, dlanitě 3-5 laločnaté. Na okraji listové čepele jsou pilovité, dlouhé 2-7 cm. Bílé květy s načervenalými tyčinkami vyrůstají v polokulovitém okolíku. Kvete v červnu. Plodem je měchýřek. Ještě nezralé červené měchýřky jsou na keři značně ozdobné. Tento druh pocházející ze Severní Ameriky je vysazován na slunných lokalitách i v polostínu. Na vlhkost půdy a čistotu ovzduší nemá zvláštní nároky. V tuhých zimách mírně omrzá, dobře však regeneruje. P. opulifolius je v parku zastoupen dvěma jedinci. Obr. č. 20: Tavola kalinolistá Physocarpus opulifolius Rod: TAVOLNÍK Spiraea L. Tavolník japonský S.japonica, ožankolistý S.chamaedryfolia, Billiardův S.billiardii, van-houtteův S. van Houttei Obr. č. 21: Tavolník sp. Spirea 26

27 Nízké až středně vysoké keře. Opadavé listy jsou střídavé, jednoduché, zubaté nebo pilovité, výjimečně celokrajné. Pětičetné oboupohlavné (řidčeji mnohomanželné) květy vytvářejí okolíky, chocholíky, nebo laty. Plodem jsou měchýřky s větším počtem semen. Slunné dřeviny snášející i menší boční zástin, méně však kvetou. Více se jim daří na úrodnějších stanovištích. Je známo asi 90 druhů, rozšířených v mírném pásmu severní polokoule. V Asii tvoří jižní hranici výskytu pohoří Himaláje a v Severní Americe jsou rozšířeny na jih až do Mexika. Často jsou pěstovány kříženci, kteří mají větší estetickou hodnotu. Dají se snadno množit řízky, které se odebírají již v prosinci a zakládají se. Tavolník van Houtteův spiraea x vanthouttei Zab. Kříženec S. cantoniensis x trilobata Keř 1,6 až 2 m vysoký s převislými konci větví. Žluto zelené letorosty, později hnědé větévky nesou střídavé kuželovité pupeny s hnědými obalnými šupinami. Střídavě postavené, široce vejčité, mělce tří až pěti laločné listy jsou 3 4 cm velké. Okraj listové čepele je pilovitý. Bílé oboupohlavné květy vytvářejí mnohokvěté chocholíky. Květe v květnu až začátkem června. Plodem je červenohnědý měchýřek s drobnými semeny. Dozrává v červenci. Často vysazován v parcích jako solitéra i do kvetoucích živých plotů. V parku roste větší počet jedinců. Tavolník japonský Spiraea japonica L. Keř dorůstající výšky 1,5 m. Protáhle vejčité 2x pilovité listy jsou až 10 cm dlouhé a na rubu mají sivé zbarvení. Květy jsou růžové nebo bílé. Kvete v červnu až v červenci. V parku byl zastoupen v těchto kultivarech: Spiraea japonica Atrosanguinea tmavě růžové květy s pýřitým květenstvím. Spiraea japonica Ovalifolia nízký jemně větvený hustý keřík. Elipčité až 6 cm dlouhé listy na rubu šedozelené. Květy jsou bílé. Tavolník ožankolistý Spiraea chamaedryfolia L. et Jacq. Keř dorůstající výšky až 1,5 (2)m. má hranaté lysé výhony. Listy jsou 2x hrubě pilovité, při bázi celokrajné, mají vejčitý kraj a jsou 4 6 cm dlouhé, na líci žlutozelené. Bílé květy vytvářejí bohaté hrozny. Plodem je lysý, lesklý měchýřek Hojně roste na Slovensku, kde je součástí horských porostů na slunných stráních. V parku roste několik jedinců tohoto druhu. 27

28 Rod: SKALNÍK Cotoneaster Deche. Skalník vodorovný Cotoneaster horizontalis Deche. Z malého kmínku vyrůstají větve horizontálně rozložené, které jsou velice pravidelně dvouřadě větvené. Dospělý keř dorůstá výšky až 1 m a šířky i přes 2 m. Listy jsou široce eliptické, téměř okrouhlé, 5 15 mm dlouhé, krátce a ostře špičaté. Na líci jsou tmavě zelené, lesklé, krátce řapíkaté. Růžové květy jsou přisedlé a vyrůstají jednotlivě nebo po dvou. Plodem je malvice velká asi 5 mm a obsahuje zpravidla tři semena. Původně rozšířen v západní Číně. Je slunnou dřevinou, která snáší suchá stanoviště. Je často vysazován do skalek. V parku roste několik jedinců tohoto druhu. Obr. č. 22: Skalník vodorovný Cotoneaster horizontalis Rod: OSTRUŽINÍK Rubus L. Ostružiník vonný Rubus odoratus L. Obr. č. 23: Ostružiník vonný Rubus odoratus 28

29 Rod: RŮŽE Rosa L. Růže svraskalá Rosa rugosa L. Keř až 2 m vysoký hustě porostlý ostrými ostny. Má velmi silnou kořenovou výmladnost, proto vytváří hustá neprostupná keřoviště. Na ostnitých letorostech vyrůstají střídavě vejčité pupeny s načervenalými obalnými šupinami. Tmavozelené, lichozpeřené, svraskalé listy cm veliké jsou složeny z elipsovitých pilovitých listových úkrojků. Oboupohlavné červené až červeně růžové květy mají 5 9 cm v průměru a vyrůstají jednotlivě nebo po dvou až třech pohromadě. Kvete v červnu. Šípkovité červené plody mají výrazně dlouhé pokroucené cípy kalicha. Uvnitř šípku dozrávají nepravidelně hranaté, žlutohnědé pecičkovité nažky asi 4 mm velké. Dozrávají v říjnu. Východoasijský keř je u nás s velkou oblibou pěstován v parcích. Musí se však pro svoji vysokou kořenovou výmladnost často redukovat. Pro svůj vysoký obsah vitamínu C v plodech je také s oblibou pěstován v zahradách. V parku roste větší počet jedinců tohoto druhu. Obr. č. 24: Růže svraskalá Rosa rugosa Rod: KDOULOVEC Chaenomeles Lindl. Kdoulovec japonský Chaenomeles japonica Lindl. Syn.: Cydonia japonica Pers., Ch. lagenaria Koidz. Trnitý keř dorůstající výšky 1 1,5 (2) m. Na hnědých nebo olivově zelených letorostech zpočátku hustě chlupatých střídavě vyrůstají drobné kulovitě vejčité pupeny, kryté dvěma načervenalými obalnými šupinami, které jsou na okraji jemně chloupkaté. Vejčité až elipčité listy 3 5 (8) cm velké mají okraj listové čepele hrubě vroubkovaně pilovité. Při bázi řapíku vyrůstají dva velké okrouhle částečně se překrývající palístky. Oboupohlavné, cihlově červené, pětičetné květy dva až čtyři cm velké vyrůstají současně s rašením listu v dubnu až květnu. 29

30 Plodem je 4 5 cm velká kulovitá, nebo mírně protáhlá malvice zelenohnědé později hnědé barvy se světlými skvrnami. Původně rozšířen v Číně a v Japonsku. Mrazuvzdorný, okrasný keř s nízkými nároky na úrodnost a vlhkost půdy. V zástinu příliš nekvete. V parku a v arboretu roste více těchto jedinců. Obr. č. 25: Kdoulovec japonský Chaenomeles japonica Čeleď: Olivovité - Oleaceae Rod: ŠEŘÍK Syringa L. Šeřík obecný Syringa vulgaris L. Roste jako keř nebo malý strom až 7 m vysoký. Listy jsou vejčité až široce vejčité, při bázi mírně srdčité 5-12 cm dlouhé. Květy jsou trubkovité, čtyřcípé, většinou silně vonné. Vyrůstají v latách. Plodem je tobolka. Druh pocházející z jihovýchodní Evropy nemá zvláštní nároky na světlo. V zástinu však méně kvete. Dobře snáší znečištěné ovzduší, proto je vhodný pro výsadbu v městských aglomeracích. Bylo vypěstováno velké množství barevných forem. Obr. č. 26: Šeřík obecný Syringa vulgaris 30

31 Rod: JASAN Fraxinus L. Jasan ztepilý Fraxinus excelsior L. Strom vysoký m vytváří široce vejčitou řídkou korunou. Hladká, šedá kůra se později mění v šedou, podélně brázditou borku. Silné, šedé letorosty jsou v místě pupenů značně oploštělé. Kulovité pupeny jsou často šikmo vstřícné. Terminální široce vejčitý pupen je větší. Lichozpeřené listy jsou složené ze 7 13 nejčastěji však z 11 kopinatých lístků 6 12 cm dlouhých. Po celém obvodu jsou pilovité. Mnohomanželné květy vyrůstají ve svazečkovitě stažených přímých latách. Kvete v dubnu před olistěním. Plody 1 1,5 cm dlouhé nažky s plochým křidélkem vytvářejí převislé laty. Roste po celé Evropě a v Malé Asii. U nás roste od nížin až vysoko do hor i přes m n. m. Polostinná, později slunná dřevina, má velké nároky na úrodnost i vlhkost půdy. Mladé letorosty ve vyšších polohách občas omrzají. Má několik odrůd. V parku před lesnickou školou a u Schvantnerova pomníku se srnkou roste po jednom exempláři F. excelsior ʻPendulaʼ. Je převislý a pomalu roste. Obr. č. 27: Jasan ztepilý Fraxinus excelsior Rod: ZLATICE Forsythia Vahl. Zlatice prostřední Forsythia intermedia Zab. Kříženec F. viridisima x suspensa Zlatý déšť Hustý rozložitý keř i přes 2 m vysoký. Vstřícné křižmostojné protáhle vejčité pupeny vyrůstají na žlutavě zelených letorostech s vystouplými lenticelami a s přehrádkovanou dření. Na obou stranách bočních pupenů často vyrůstají přidatné pupeny. Jednoduché, vejčitě kopinaté v horní polovině pilovité listy jsou i přes 10 cm dlouhé. Sytě žluté květy s dlouhým pestíkem vyrůstají jednotlivě nebo po dvou až šesti pohromadě. Kvete velmi bohatě a sadovnicky je nejvíce ceněna. 31

32 Plodem je dvoupouzdrá tobolka s větším počtem okřídlených semen. Po dozrání tobolka puká dvěma chlopněmi a semena vypadávají. Přirozeně je rozšířena v Číně. Slunná dřevina v zástinu méně květe. Nesnáší extrémní stanoviště. V parku rostla Forsythia intermedia spectabilis tato forma je nejhezčí a nejpěstovanější. Obr. č. 28: Zlatice prostřední Forsythia intermedia Rod: PTAČÍ ZOB Ligustrum L. Ptačí zob obecný Ligustrum vulgare L. Keř 1 3 (4) m vysoký s rozkladitými šedými větvemi. Bohatá kořenová výmladnost a kořenící postranní větve vytvářejí neprostupné křoviny. Žluto šedé přímé letorosty s četnými hnědými lenticelami a vyniklými listovými polštářky vytvářejí metlovitá zakončení větví. Kuželovitě vejčité, tmavohnědé pupeny jsou na větévkách přitiskle vstřícné až šikmovstřícné. Podlouhle kopinaté, mírně kožovité, celokrajné 3 6 cm dlouhé listy opadávají pozdě na podzim a některé vytrvávají na podzim i přes zimu. Oboupohlavné, bílé, čtyřčetné, nepříjemně vonné květy vytvářejí konečné přímé 5 8 cm dlouhé laty. Kvete v červnu. V černých kulovitých asi 6 mm velkých bobulovitých plodech jsou většinou dvě hnědofialová podlouhlá semena asi 4 mm velká. Zraje v říjnu. Evropský druh se severní hranici výskytu po Baltické moře a na východě zasahuje až do Asie. Mrazuvzdorná, polostinná dřevina nemá příliš velké nároky na úrodnost a vlhkost půdy. Výborně zmlazuje, proto je tento druh často využíván na husté živé ploty, kde je využíváno několika vzrůstových i barevných kultivarů. Je řazen mezi medonosné dřeviny. Tmavě, sytě červenofialovou šťávou z plodu se dříve přibarvovalo víno. Tato šťáva byla kdysi také používána pro barvení látek na fialovo. Při požití většího množství plodů dochází k zažívacím potížím nebo i k otravě. Tvrdé, těžké a trvanlivé dřevo bývalo značně vyhledáváno dřevořezbáři. V parku rostě několik jedinců tohoto druhu. 32

33 Obr. č. 29: Ptačí zob obecný Ligustrum vulgare Čeleď: Zimolezovité - Loniceraceae Rod: VAJGELIE Weigelia Thunb. Vajgelie květnatá Weigelia florida Thunb. Syn.: Diervilla floribunda S. et.z Keř 1-2 (3) m vysoký s mírně převislými větvemi. Na žlutočervených až červenohnědých letorostech vstřícně vyrůstají protáhle vejčité nahnědlé pupeny. Elipčité až protáhle vejčité, na konci zašpičatělé listy 5 9 cm velké jsou na okraji listové čepele jemně pilovité. Žilnatina na rubu listu je jemně chloupkatá. Listy mají velmi krátký řapík (do 0,5 cm). Oboupohlavné, růžové, zvonkovité květy jsou až 3 cm dlouhé, pětičetné. Vyrůstají jednotlivě, nebo vytvářejí úžlabní vrcholíky. Rozkvétají v červnu. Plodem je podlouhlá tobolka asi 2 cm dlouhá, pukající dvěma chlopněmi. Uvnitř v září dozrává větší počet protáhlých semen. Druh původně rozšířen v Číně a v Koreji. Slunná dřevina snáší mírný zástin. Na chudších lokalitách se ji nedaří a při tužších zimách omrzá. V parku a v arboretu jsou pěstovány dvě formy: W. florida alba květy má bílé, při odkvětu růžové W. florida venusta listy jsou menší, květy růžové Obr. č. 30: Vajgelie květnatá Weigelia florida 33

34 Rod: PÁMELNÍK Symphoricarpos Juss. Pámelník bílý Symphoricarpos albus Blacke. syn.: Pámelník poříční S. rivularis Sulsd., S. racemosus Mich. Keř dosahuje výšky 1,5-2 m. Větve má slabé, vzpřímené, výjimečně polehavé. Silně odnožuje a vytváří hustý keřovitý porost. Vstřícné listy jsou 3-7 cm dlouhé, tvarově značně proměnlivé (celokrajné až laločnaté). Květy jsou bělorůžové v krátkých hroznech, značně medonosné. Kvete v červnu až v srpnu. Plodem je bílá 8-12 mm velká bobule. Pochází ze Severní Ameriky. Je polostinný, mrazuvzdorný, nenáročný na úrodnost a vlhkost půdy a na znečištěné ovzduší. Netrpí okusem, dobře snáší sestřih, proto je často vysazován do živých plotů. V parku tvoří část živých plotů, je zde však na mnoha místech obtížnou plevelnou dřevinou. Obr. č. 31: Pámelník bílý Symphoricarpos albus Rod: BEZ Sambucus L. Bez černý Sambucus nigra L., ʻLaciniataʼ Obr. č. 32: Bez černý Sambucus nigra L., ʻLaciniataʼ 34

35 Rod: KALINA Viburnum L. Kalina obecná Viburnum opulus L. Keř 2 4 m vysoký s vidličnatým větvením a kořenovými výmladky. Slabě hranaté, žlutavé až červenohnědé letorosty nesou vstřícné, přitisklé, polokulovité pupeny, kryté dvěma zelenohnědými nebo načervenalými obalnými šupinami. Vstřícné, široce vejčité, dlanitě 3 4 laločné listy mají okraj čepele oddáleně hrubě pilovitý až zubatý. Na horní části řapíku vyrůstá několik oválných žlázek. Bílé oboupohlavné květy, tvořící latnatý vrcholík, mají po obvodu velké sterilní květy a u středu jsou drobné plodné kvítky. Rozkvétají v květnu až v červnu. Plod tvoří jasně červená peckovice. Uvnitř nepříjemně páchnoucí dužiny je narůžovělá plochá pecička srdčitého tvaru. Dozrává koncem září. Plody často vytrvávají na větévkách až do jara následujícího roku. Tento druh roste po celé Evropě, na severu až k polární lesní hranici. Polostinná dřevina, odolná k mrazu, u nás roste od nížin až do horského pásma. V parku roste několik jedinců. V arboretu při SLŠ je vysazena její okrasnější plnokvětá forma V. opulus ʻRoseumʼ. Obr. č. 33: Kalina obecná Viburnum opulus Čeleď: Zimostrázovité - Buxaceae Rod: ZIMOSTRÁZ Buxus L. Zimostráz vždyzelený (syn.:obecný) Buxus sempervirens L. Keř nebo strom dorůstající výšek 3 9 m vytváří v pozdějším věku mělce rozpraskanou černošedou borku. Listy jsou neopadavé, (vždyzelené), vstřícné, elipčitého tvaru 1 3 cm dlouhé. Na rubu mají žlutozelené zbarvení, na líci jsou leskle, tmavě zelené. Různopohlavné jednodomé květy vyrůstají v paždí listů. Kvete v březnu a v dubnu. Plodem je tobolka asi 8mm dlouhá. Uvnitř jsou černá, lesklá semena. Dozrává v říjnu nebo v listopadu. 35

36 Pochází z oblasti kolem Středozemního moře. Roste na suchých, převážně vápencových lokalitách. V tuhých zimách často mladé větévky omrzají. V parcích je využíván na stříhané živé ploty, protože je hustý a dobře zmlazuje. Roste však pomalu. Je využíváno několik forem tohoto druhu: B. sempervirens ʻAureo variegataʼ má listy žlutě pestré B. sempervirens ʻArgenteo variegataʼ má listy bíle pestré B. sempervirens ʻArborescensʼ L. představuje botanický typ tohoto druhu. Využívá se na pěstování v živých plotech, nebo jako volně rostoucí keř. V parku roste samostatný nestříhaný keř přes 2 m vysoký. Vzrostlý, po mnoho let udržovaný živý plot musel ustoupit výstavbě pomníku Uffo Horna. Obr. č. 34: Zimostráz vždyzelený Buxus sempervirens Čeleď: Šácholanovité - Magnoliaceae Rod: LILIOVNÍK Liriodendron L. Liliovník tulipánokvětý Liriodendron tulipifera L. Strom dorůstající výšek i přes 40 m. Vytváří širokou nepravidelnou korunu, rovný kmen a podélně rozpraskanou borku. Pupeny jsou smáčklé, modravě ojíněné. Listy mají lyrovitý tvar a jsou cm dlouhé. Na podzim se krásně zlatožlutě zbarvují. Květy jsou oboupohlavné, tulipánovitého tvaru, žlutozelené barvy s oranžovými proužky. Rozkvétají během června. Šišticovité souplodí je tvořeno nažkami. Druh pocházející z východní části Severní Ameriky je světlomilný a vyžaduje živinami bohatou, hlubokou půdu. Patří k nejdekorativnějším dřevinám parků a zámeckých zahrad. V trutnovském parku jsou dva značně vzrostlí jedinci, kteří pravděpodobně pocházejí z původní výsadby. 36