Slovo redakce. obsah. úvodník str. 3 hlavní představený: mějme odvahu nechat se vést Duchem Svatým str. 4 5

Transkript

1

2 obsah úvodník str. 3 hlavní představený: mějme odvahu nechat se vést Duchem Svatým str. 4 5 reportáž str. 6 8 Velikonoce u salesiánů v Chile co chystáme k jubileu Dona Boska str. 9 vychovávej jako D. Bosco str. 10 Festival 2014 aneb co všechno vzala voda str napsali jste nám str konfrontace generací str misie str zajímavosti ze života církve, ze světa str křížovka o ceny str. 25 výročí str. 26 Jaroušek oslavil devadesátiny str Slovo redakce Milí čtenáři, nedávno tomu bylo sto třicet let od chvíle, kdy 10. května 1884 Don Bosco poslal svým chlapcům do turínské oratoře osobní dopis, který je v salesiánském prostředí znám jako List z Říma. Don Bosco byl už v té době velmi nemocný muž, na jedno oko skoro neviděl a při chůzi ho musel podpírat jeho věrný pomocník a sekretář don Giovanni Lemoyne ( ). V noci skoro nespal a měl tehdy těžké sny. Na závěr života se rozhodl, že svým synům zanechá duchovní závěť, v níž shrne svou poslední vůli, aby se vrátily šťastné dny oratoře, dny lásky a důvěry mezi chlapci a představenými. List byl skutečně v květnu 1884 odeslán z Říma do Turína. Jeho spoluautorem, jak dokládají výzkumy z posledních let, je don Lemoyne. Píše se v něm o ztrátě prvotního nadšení a úpadku ducha v salesiánských domech a o léčebných prostředcích, jimiž mají být návrat k přítomnosti salesiánů mezi chlapci (asistence) a duch vzájemné důvěry a lásky, který pramení z principů náboženské výchovy (rozum, náboženství a laskavost). Na Valdoku list těsně po doručení při slavnostním shromáždění všech salesiánů a chlapců přečetl don Rua, nástupce Dona Boska. Účinek byl okamžitý. List pohnul srdcem chlapců i salesiánů a zapůsobil jako živá voda. Druhá, širší verze listu, určená pouze salesiánům, byla zveřejněna teprve roku 1920 na pokyn hlavního představeného dona Albery. Dnes je List z Říma součástí salesiánských Stanov stačí ho jen číst! A pro ty, kdo ho neznají, přineseme úryvky v dalším čísle našeho magazínu. Dobrou četbu Salesiánského magazínu přeje Zdeněk Jančařík Vydavatel: Salesiánská provincie Praha Kobyliské nám. 1, Praha 8 tel.: , Bankovní spojení: /0100, variabilní symbol 62 Redakce: šéfredaktor: P. Zdeněk Jančařík, SDB redaktor: Jiří Kučera sazba: Miroslav Palíšek, SDB návrh obálky a grafická úprava: Martina Mončeková adresa: Kobyliské nám. 1, Praha 8, tel.: , magazin@sdb.cz Tisk Triangl, a. s. MIČ , ISSN , MK ČR salesiánský magazín 2014/3

3 Úvodník Následovat Ježíše Drazí přátelé, všechny vás srdečně zdravím. Píši vám tyto řádky v předvečer slavnosti Panny Marie Pomocnice a prosím Matku Boží, aby od Boha poslala požehnání vašim rodinám a také všem, kdo zvláště potřebují světlo ve svém životě. V těchto prvních měsících své služby jsem na první návštěvě několika salesiánských provincií a seznamuji se s realitou celé kongregace a Salesiánské rodiny. Děkuji Bohu za všechno, co se jménem Dona Boska děje na celém světě ve prospěch nejchudší mládeže a prostých lidí. Na vlastní oči vidím mnoho inspirativních děl. Prožíváme velikonoční dobu a pokoj vycházející od Vzkříšeného. Budoucnost je v Bohu a my mu jdeme naproti svým každodenním úsilím, kterým uvolňujeme pouta nespravedlnosti, povzbuzujeme tam, kde jsou lidé zklamaní a posilujeme ty, kteří jsou na okraji nebo osamocení. Nový život vychází z Boha Otce a od něho pochází také důstojnost jeho dětí a naděje pro budoucnost maličkých a chudých. Jak kdysi prohlásil svatý Irenej: Boží sláva je v tom, že člověk dostává život. To je také naším úkolem oslavovat Boha tím, že budeme podporovat bratry a sestry, kteří to nejvíc potřebují. Právě v těchto dnech dochází řada zpráv ze světa o útlaku a pronásledování křesťanů v mnoha částech světa, o porušování lidských práv, o zneužívání a zabíjení dětí a žen kvůli jejich bezbrannosti a víře. Nic není vzdálenější Božímu plánu! Přítomnost vzkříšeného Pána je světlem, které vyhání temnotu, a pokojem, který zaplašuje každou obavu. Musíme sebrat odvahu a spolu s papežem zvednout hlas vůči mocným, aby nezůstávali lhostejní a spojili se v úsilí, které by ukončilo barbarské vraždění a nespravedlnost. Volání Svatého otce Františka po církvi, která by otevřela dveře svých kostelů a vyšla by do ulic a na předměstí k chudým a opuštěným, je výzvou také pro naše výchovná a evangelizační díla. Jsme voláni k tomu, abychom k pastoraci přistoupili jinak, abychom se vnímavě sklonili k raněným, vzdáleným, k nejposlednějším, k těm, kteří jsou na okraji a nikdo si jich nevšímá. Moji milí, v letech následujících po 27. generální kapitule budeme pracovat na prohloubení naší evangelní radikality v práci pro nejchudší mládež a toto pozvání by se mohlo stát aktuální pro celou Salesiánskou rodinu. Chceme následovat Ježíše na cestě chudých a v blízkosti maličkým a posledním. S výhledem na dvousté výročí narození Dona Boska chceme být věrní jeho velkým snům. Nepochybuji o tom, že jedním z nich je naše zvláštní zaměření na opuštěné a ohrožené. Poselství Pána, abychom se vrátili do Galileje, je poselstvím k návratu k našim kořenům, k chudé mládeži. Jsem si jist, že tam ho najdeme. Srdečně v Donu Boskovi don Ángel Fernández Artime hlavní představený SALESIÁNSKÝ MAGAZÍN Každé 2 měsíce přichází Don Bosco k vám domů. Časopis Salesiánský magazín zasíláme bezplatně každému, kdo o to požádá. Od roku 1887 je to dar Dona Boska těm, kteří sympatizují se salesiánským dílem. Objednejte Salesiánský magazín svým známým! Oznamte nám změnu své adresy! Salesiánský magazín Kobyliské nám Praha 8 tel.: magazin@sdb.cz SALESIÁNSKÝ MAGAZÍN salesiánský magazín 2014/3 3

4 Rozhovor Hlavní představený: Mějme odvahu Několik dní po zvolení hlavního představeného Ángela Fernándeze Artima jsem si dodal odvahu a požádal jsem ho o rozhovor. Neodmítl. Domluvili jsme se, že se setkáme příští den po obědě v jeho kanceláři. Přišel jsem na smluvenou hodinu, ale musel jsem chvíli čekat, protože měl nějaké setkání. Když ho ukončil, přijal mne s omluvou, že jsem musel čekat. Bylo to velice milé, protože jsem si byl vědom, že v tuto chvíli je v jednom kole. Než se dáme do rozhovoru, nechtěl by sis dát kávu? zeptal se mě. Neodmítl jsem. Odešli jsme do malé kuchyňky, kde mi uvařil pravou italskou kávu. Nabídl mi i nějaký likér, který jsem odmítl, protože postní předsevzetí bez alkoholu je holt postní předsevzetí. Během krátké doby, kdy jsme pili kávu, se mě ptal, jak vnímám dění na kapitule a co mě na ní zaujalo. Měl jsem pocit, že v tu chvíli pro něj není nic důležitějšího než naše setkání. Vnímal jsem ho jako otce, který se setkává se svým synem. Tak ho také líčili spolubratři, jimž byl provinciálem, jako muže se srdcem otce. Po kávě a krátkém rozhovoru, jsme se vrátili znovu do jeho kanceláře. Omlouvám se za italštinu, se kterou stále bojuji, s úsměvem na tváři se mi ještě omluvil. Ujistil jsem ho, že to nevadí, a že si s jeho španělskou italštinou poradím. Neodpustím si začít otázkou, jak se cítíš jako hlavní představený? Mamma mia! Cítím se dobře. Musím se přiznat, že noc před svým zvolením, kdy se již rýsovala možnost, že bych mohl být zvolen, Autor rozhovoru s hlavním představeným jsem velice těžce usínal. Ale nyní se cítím šťastný. Nemám žádnou touhu po moci. Toto nikdy nebylo zdrojem mého štěstí. Mám jistotu, že mé zvolení je velká příležitost, ale i velká zodpovědnost. Je to velká příležitost být blízko svým spolubratrům, komunitám, provinciím a salesiánské rodině. Je jasné, že nebudu moci být v přímé pastoraci s mladými, i když bych chtěl být blízko všem mladým, tak je budu nosit aspoň ve svém srdci. A to je krásné a to mě naplňuje. Z jaké jsi vyšel rodiny? Pocházím z obyčejné křesťanské rodiny. Tatínek má 82 roků a moje maminka má 79. Mám také jednu sestru, která je vdaná. Vyrůstal jsem v malé vesničce u moře. Rodiče se celý život živili chytáním ryb. Dá se říci, že na mé dětství měla vliv moje rodina a krásná příroda. Toto jsou mé kořeny. Co tě vedlo k tomu, že ses stal salesiánem? Salesiánem jsem se stal zázrakem. Nikdy v dětství jsem se nesetkal ani já ani moji rodiče se salesiány. Salesiáni se nacházejí velice daleko od mé rodné vesničky. Když jsem měl asi 12 roků, jedna sedmdesátiletá žena, začala jezdit do naší vesničky na odpočinek. Jednou, když se procházela vesnicí, uviděla mého otce, jak spravuje sítě a řekla mu: Ráda bych někdy s vámi jela lovit ryby. A můj otec s jejím přáním souhlasil a nakonec se stali přáteli a často navštěvovala naši rodinu. Své přátelství potom projevila tím, že navrhla, že mi umožní studovat. Říkala, že zná mnichy, u kterých mohu začít studovat. Byli to salesiáni. Tak jsem začal studovat u salesiánů, asi 150 kilometrů od mého domova. Po ukončení salesiánské střední školy jsem chtěl pokračovat ve studiích. Udělal jsem přijímací zkoušky na univerzitu. Měl jsem štěstí, protože jsem získal od státu stipendium na studia. Bez stipendia bych nemohl uvažovat o studiích, protože moje rodina je velice chudá. V té chvíli se v mém srdci také rodila touha stát se salesiánem. Začal jsem si klást otázku, proč bych i já nemohl žít stejným způsobem, jaký jsem viděl u salesiánů. A co na to říkali tvoji rodiče? Rodiče mi na to řekli: Náš milý synu. To, co je dobré pro tebe, je dobré i pro nás. Vstoupil jsem tedy do noviciátu a tím opustil cestu, 4 salesiánský magazín 2014/3

5 Rozhovor nechat se vést Duchem Svatým Hlavní představený se Svatým otcem Františkem která měla vést ke studiu chemie nebo medicíny. Je krásné, jak Pán píše do našich životů. Kdyby tato žena nepřijela do naší vesnice nebo se nesetkala s mým otcem, tak bych dnes nebyl salesiánem, protože bych se asi nikdy se salesiány nesetkal. Někdo může říci náhoda, ale já říkám Bůh pro své plány používá různé nástroje. A jaký máš vztah se Svatým otcem? Všiml jsem si při audienci, že jste se srdečně objali. Bylo to velice krásné setkání, které jsme měli se svatým otcem. Znám ho z doby, kdy byl ještě arcibiskupem v Buenos Aires. Mohu říci, že zůstal stejný pokorný, jednoduchý a moudrý. Je to člověk, který oslovuje druhé díky své osobnosti, je ochoten jít k těm nejposlednějším. Dnes je papežem, protože Duch Svatý si ho vybral právě pro dnešní dobu. Máme velikého papeže, je to veliký dar od Pána. Je to člověk víry, člověk svobody. Tento veliký dar jsme také dostali díky papeži Benediktovi, díky jeho pokoře a odvaze udělat krok, který nikdo nečekal, když odstoupil ze svého úřadu. V souvislosti s papežem Františkem vidím, jak je důležité mít odvahu nechat se vést Duchem Svatým. Jaké jsou tvé koníčky? Co děláš, když máš trochu volného času? Myslím si, že nyní nebudu mít moc volného času. Mám rád moře, přírodu. Pokud budu mít trochu času, určitě si vyjdu někam na procházku. Hlavně moře mi připomíná mé dětství. Také bych rád někdy s celou generální radou vyrazil do nějakých hor. Rád se budu také Účastníci generální kapituly na audienci u Svatého otce procházet se spolubratry po Římě. Také si rád něco přečtu či napíšu, pokud budu mít čas, tak navštívím nějakou výstavu. Dá se říci, že mám jeden problém, a to je, že se nedokážu nudit. Co se ti vybaví, když se řekne Česká republika? Abych se přiznal, Českou republiku moc neznám, ale poznal jsem výborné spolubratry z této země. Nebyl jsem nikdy v této části světa, kromě Polska a Německa. Více znám Afriku, Latinskou Ameriku než tuto část Evropy. Mám veliké přání navštívit tuto zemi a setkat se se všemi spolubratry. Tímto bych chtěl také pozdravit všechny spolubratry z České republiky, celou salesiánskou rodinu a chtěl bych obejmout také všechny mladé z této země. Jistě je to krásná země, kde se rozvijí a bude rozvíjet salesiánské poslání. Věřím, že po 30 letech to bude krásná realita. Nechci být prorokem, ale srdce mi to říká. Petr Cvrkal salesiánský magazín 2014/3 5

6 Reportáž Velikonoce u salesiánů v Chile Před vyplutím jsme si s námořníky vyprosili požehnání Až k mysu Horn Giuseppe Fagnano byl jedním z prvních oratoriánů Dona Boska, na Valdoku se ocitl už v roce U Dona Boska vystudoval gymnázium a univerzitu a v roce 1864 byl vysvěcen na kněze v Casale Monferratě mons. P. M. Ferrèem, který s několika dalšími preláty podporoval apoštola mládeže na začátku jeho dráhy. Nejprve učil v salesiánské škole v Lanzu u Turína, později ve Varazze. Roku 1875 byl přičleněn do první skupiny Bos kových misionářů spolu s Giovannim Caglierem. V argentinském městě San Nicolás de los Arroyos měl otevřít školu a kolej pro indiány. Salesiáni je měli učit chovat domácí zvířata a školní výuka měla být také samozřejmou součástí školního provozu. V očích Dona Boska mělo být dílo v San Nicolás jakýmsi předstupněm evangelizace a kulturního povznesení indiánů v Patagonii. Začátky nebyly lehké, chyběly peníze, školu si museli salesiáni postavit z ničeho, nakonec na ně dolehla tyfová epidemie a don Fagnano se musel roku 1879 odebrat do nemocnice v Buenos Aires. Někteří spolubratři Fagnanovi vyčítali velkou přísnost a nehospodárnost. Don Bosco ho roku 1880 převelel do farnosti Carmen de Patagones, kde salesiáni před svou výpravou úplně na jih Paganonie podléhali jurisdikci lazaristů. Don Fagnano se pustil do práce, nechal postavit několik kaplí a shromažďoval k bohoslužbám indiány, černé Afroameričany a evropské emigranty. Od Kongregace pro propagaci víry získal Don Bosco roku 1883 jako salesiánské misijní území severní, střední a jižní Patagonii. Misie v jižní Patagonii až po ostrovy v Ohňové zemi svěřil Josefu Fagnanovi, zatímco ostatní části Janu Caglierovi, který se stal biskupem. Fagnano se roku 1887 vydal podél řeky Rio Negro na výpravu, aby otestoval, kde by bylo nejlépe zakotvit. Nakonec se přes politické a byrokratické překážky rozhodl pro městečko Punta Arenas, kde založil školu a kostel (později katedrálu) a kontaktoval náčelníky místních kmenů (Tehuelčů, Onasů, Alacalufesů a Yahganesů) a roku 1890 (tedy dva roky po smrti Dona Boska) získal jako misijní území ostrov Dawson. Bohužel ale přišla tyfová rána a později tuberkulóza, která se stala metlou pro domorodé kmeny. Přese všechny překážky ale salesiánské dílo na jižním výběžku Chile a Argentiny přetrvalo celé století a dnes si tam bez salesiánů nedovedou výchovu mládeže a prosperitu tamního školství vůbec představit. Velikonoční triduum Je Velký pátek, je třeba vyrazit do kostela na bohoslužby. Městečko je přehledné a pusté, je zřejmé, že zde mají státní svátek a nikdo nikam 6 salesiánský magazín 2014/3

7 Reportáž nespěchá. Náš penzion leží kousek od katedrály, kterou postavili z italských kamenů a mramoru salesiáni a v níž je u bočního oltáře pochován otec-zakladatel chilského misijního díla don Giuseppe Fagnano. Kněží zpovídají v lavicích, usednu k jednomu z nich a vyznám své hříchy v italštině. Rozhřešení mi dává generální vikář zdejší magellanské diecéze, který byl dva roky na studiích v Římě a mluví italsky. Zve mě na velkopáteční obřady ve tři odpoledne s biskupem-salesiánem (španělsky se biskup řekne obispo) Bernardem Bastresem. Vše probíhá jako u nás v Evropě, jen snímání z kříže a uctívání je typicky jihoamerické. Ministranti vyjmou z korpusu obřadně hřeby, sundají Ježíšovo tělo, ruce, které mají v ramenou ohýbací klouby, stáhnou k Ježíšovu tělu tak, aby mohli korpus uložit na improvizované lůžko, a ležícího Krista uctívají všichni účastníci bohoslužby nejen pokleknutím, ale i políbením. Samozřejmě že se obřad protahuje, až biskup Bernardo znervózní a honí ministranty, aby uctívání trochu zrychlili. Po obřadu děkuji biskupovi, že jsem mohl slavit Velký pátek na konci světa, ale on se ohradí: Tohle není konec světa, to je začátek! Všichni jsou moc milí, zvou mě do salesiánského kostela Panny Marie Pomocnice na Bílou sobotu a ještě předtím mě skupinka Salesiánský kostel P. Marie Pomocnice V muzeu salesiánských misií (P. Arenas) ministrantů vytáhne až na věž ke zvonům a k soše Panny Marie, odkud vidím nejen celé město, ale výhled se táhne desítky kilometrů do dálky přes Magellanův průliv až k Ohňové zemi. Proč Ohňové? Pampoví indiáni z kmene Tehuelčů a Puelčů se tam kdysi ohřívali u neustále hořících ohňů, a když španělští kolonizátoři přijížděli v noci na lodích, viděli zkrátka jen ty ohně. Bílá sobota u Fuerte Bulnes Jako kněz jsem byl poprvé na Bílou sobotu mimo farnost a navíc na jachtě, která se chystala na světový rekord, protože její kapitán Piotr Kuźniar chce s posádkou obeplout kus světa a dospět až do Velrybího zálivu v Rossově moři. Strávili jsme s tímto nesmírně laskavým člověkem na jeho jachtě Selma jen jeden den, ale krásný, protože jsme viděli stádo tuleňů, natočili jsme rozhovor s prof. Pavlem Proškem, vedoucím českého polárního výzkumu na Antarktidě, a cestou jsme pozorovali spoustu racků-dominikánů (tak se opravdu jmenují!) a plachtících mraků, které uměl všechny pojmenovat pouze pan profesor. Bylo to také prý poprvé, kdy Češi tvořili na jachtě většinu, a jelikož další část osádky tvořili Poláci, byla bohoslužba Bílé soboty doprovázena pravověrnými odpověďmi Božího lidu (na Čechy se v těchto zeměpisných šířkách nelze spolehnout!). Přistáli jsme u zrekonstruované pevnosti Fuerte Bulnes, kterou zřídil roku 1843 kapitán britského loďstva John Williams s bláhovým cílem zabránit kolonizaci těchto míst z jiných zemí Evropy. A Selma s Piotrem pokračovala na své pouti k Velrybí zátoce u Viktoriiny země v Rossově moři (zhruba 78 stupňů jižní šířky). salesiánský magazín 2014/3 7

8 Reportáž Biskup Bastres při velkopátečních obřadech Neděle Zmrtvýchvstání v Punta Arenas Jedním z nejtypičtějších prvků přítomnosti salesiánů se v Chile stejně jako v celé Latinské Americe stala úcta k Panně Marii Pomocnici, jak naznačuje řada kaplí, které jsou jí zasvěceny. Salesiáni dnes spravují čtyři farní a čtyři další veřejné kostely zasvěcené Panně Marii Pomocnici. A právě v kostele Panny Marie Pomocnice v Punta Arenas jsem mohl strávit nádhernou velikonoční neděli s otcem Félixem Levinem Alvialem, typickým snědým Chilanem, radostným salesiánem, který mě uvedl do salesiánského domu. Pohostil nás, seznámil s celou komunitou, spojil telefonicky s chilským provinciálem a na druhý den představil chlapcům při úvodní bohoslužbě v učňovské škole sv. Josefa, kde jsme s osmi sty chlapci (všichni ve školních uniformách!) slavili v tělocvičně spolu s biskupem Bernardem jednu z nejkrásnějších velikonočních bohoslužeb, jaké jsem kdy prožil. Po mši mě don Félix vyzval, abych přednesl Zdrávas Maria v češtině a dostalo se mi potlesku, jako by jim zazpíval sám Bono z U2. Pak jsem chlapce ještě pozval k nám do Prahy, aby navštívili El Niño Jesús de Praga, Pražské Jezulátko, a samozřejmě všichni věděli, oč jde, i když možná netuší, kde ta Praha vůbec je. Bueno, Latinská Amerika, temperament a spontánní radost těch chlapců byly nakažlivé a byl jsem docela vedle, když se se mnou ještě půl hodiny po mši chtěli všichni fotit. Dnes už vím, že budu do smrti vděčný Bohu za tyto Velikonoce na konci světa. Nebo na jeho začátku? Zdeněk Jančařík Punta Arenas z věže salesiánského kostela 8 salesiánský magazín 2014/3

9 Výročí Co chystáme k jubileu Dona Boska Dvousté narozeniny svatého Jana Boska by měly být v intencích hlavního představeného dona Pascuala Cháveze duchovním návratem celé Salesiánské rodiny ke kořenům spirituality turínského apoštola mládeže a v tom můžeme jako Salesiánská rodina přímo navázat na okružní cestu ostatků Dona Boska po České republice z února roku Myslím, že pro mnohé z nás byla účast mnoha věřících z našich farností milým překvapením. Pochopili jsme, jakou duchovní sílu sám Don Bosco vyzařuje už svou přítomností v podobě ostatků skrytých v sympatické podobě sochy zakladatele obklopeného svými chlapci. Dvousté jubileum narození Dona Boska odstartujeme na přání dona Cháveze už rok před vlastním výročím, tedy 16. srpna Start to bude symbolický, ale fantazii ve farnostech, na táborech a chaloupkách nebo i v rodinách a společenstvích, se meze nekladou. Někde už chystají běh na 200 m (v Dolních Počernicích bude jistě delší!), jinde pokus o létající Start 200 s co nejulítlejším pochodem (nejspíš Libečkovi asistenti), ve farnostech zazní v ten den zvláštní kázání nebo katecheze s tématy čerpanými ze života a díla Dona Boska. Tato kázání a katecheze budou ve farnostech, v oratořích a v našich centrech pokračovat po celý rok. K dispozici máme dabovaný film Don Bosco, několik životopisů (nakladatelství Portál vydá v novém vydání starý i zbrusu nový životopis od Teresia Boska a autobiografii Můj život pro mladé). V Salesiánském magazínu bude zavedena nová rubrika o Donu Boskovi, která bude zpracovávat duchovní odkaz světce a může být pomůckou také pro katechety a kazatele. Budeme samozřejmě rádi, když se na přípravách katechezí budete podílet také vy, čtenáři, svými příspěvky, dopisy nebo zkušenostmi, které jste s postavou našeho zakladatele měli a máte. Je krásné, že i na základně, v terénu, se klubou iniciativy, které podpoří rok Dona Boska: v Brně- -Žabovřeskách připravují deskovou hru pro mladé i starší ve stylu DIXIT, diecézní kněží, kteří fandí salesiánskému dílu, připravují katechetickou hru o Donu Boskovi, jinde mají v záloze divadlo nebo muzikál, kterým by mohli obohatit ostatní. Mediální tým bude mít příští školní rok čtyři víkendová setkání Mediální školy, kde budou mladí mediální experti pomáhat s propagací našeho výročí. Všechny nové iniciativy, které se týkají 200. jubilea, shromažďuji na svém mailu jancarik@sdb.cz. Budeme vás o nich informovat také skrze naše webové stránky nebo Dvousté výročí navazuje na pouť ostatků Dona Boska velmi dynamickou stránku Bosco point (Facebook). Dnes už je jisté, že celé jubileum završíme poutí na Velehrad (7. 9. srpna 2015). Skupiny poutníků z různých stran se vydají směrem Velehrad už od začátku prvního srpnového týdne a sejdou se na Velehradě v pátek 7. srpna. A znovu, organizátorům poutí se meze fantazie nekladou, přijeďte na Velehrad třeba na kole nebo na koloběžce, pěšky nebo i za poklusu! V pátek večer se bude konat vigilie pro mládež, v sobotu dopoledne bude celebrována mše svatá s biskupem pro celou Salesiánskou rodinu, ale i pro všechny přátele díla Dona Boska. Odpoledne v sobotu bude zasvěceno semináři o výchově a dílu našeho zakladatele, představení jednotlivých složek Salesiánské rodiny a programu pro děti. Večer bude samozřejmě zábavní program. V neděli se ti, kteří na Velehradě zůstanou, zúčastní farní bohoslužby ve velehradské bazilice. Na Salesiánský Velehrad 2015 jste všichni srdečně zváni! Na mezinárodní úrovni chystá salesiánská organizace MGS velkou pouť na místa spojená s životem Dona Boska ve dnech srpna Mnoho materiálů v češtině věnovaných místům spojeným s životem světce je dostupných na webové stránce kestazeni/putovani-s- -donem-boskem/. Hlavním cílem jubilea bude naše nové úsilí o pochopení charismatu Dona Boska a o jeho oživení nebo probuzení v každém z nás. Proto nejdůležitější bude naše vnitřní účast a podíl na jakýchkoli aktivitách toho roku. Svatý Jene Bosco pros za nás! Zdeněk Jančařík salesiánský magazín 2014/3 9

10 Milovat Pozorný čtenář našeho časopisu ví, že postupně představujeme důležité kroky v dobrodružném podniku zvaném výchova dětí. Dnes představujeme čtvrtý krok, který řídí celý výchovný proces. Zdá se, že milovat dítě je ta nejpřirozenější věc na světě, ale není! Kolik chyb se udělá, třebaže věříme, že to děláme dobře! Láska je umění, připomínal německý psychiatr Erich Fromm ( ) ve své známé knize Umění milovat (1956). Dobře, kdo chodí do školy, aby se naučil tomuto umění, ten se dozví mnohé věci. První věcí je rozlišení mezi tím, co láska je a co láska není. Milovat neznamená přehánět Jedno moudré úsloví říká: Máma frajerka, dcera sprejerka. Tedy pokud máme být konkrétní: chcete pro vaše děti udělat co nejvíc? Udělejte toho méně! Některé výzkumy ukazují, že sedm z deseti dětí je nemocných přílišnou láskou. Milovat neznamená myslet si, že je zakázáno zakazovat. Přílišná shovívavost se má k lásce jako ocet k vínu nebo jako písek k mouce. Pravá láska je silná, vyžadující. Ale co je to pedagogická láska? Milovat znamená přijmout dítě. A dát mu pocítit, že jsme rádi, že existuje, že je takový, jaký je, a dát 10 salesiánský magazín 2014/3 Vychovávej jako Don Bosco mu pochopit, že jeho přítomnost není na obtíž, že ho máme hluboce rádi, bez podmínek. Jedním slovem, milovat znamená říci dítěti: Ty jsi pro nás vším! Milovat znamená vzdát se ovládání Děti jsou jako lodě: lodě zde nejsou k tomu, aby stály v přístavu, ale aby vypluly na otevřené moře. Když to aplikujeme na sebe, milovat znamená přestřihnout co nejdříve pupeční šňůru. To ovšem není tak snadné. Jsou rodiče, kteří se bojí, že dítě vyroste v dospělého člověka. Chtěli by ho mít stále jako dítě, aby ho mohli hýčkat a mazlit se s ním po celý život. Jiní upadají do pokušení přílišného ochranářství: Vezmi si tričko, sundej si tričko; stoupni si na slunce, nestůj na slunci!; v lednu se ven nechodí, protože je zima, v únoru je nebezpečí nachlazení, v březnu je vítr, v dubnu první sluníčko, v květnu alergie Ne, to není láska, to je útlak a vytváření závislosti. Milovat znamená ocenit dítě Ocenit dítě, jelikož je schopné se o sebe postarat, postavit se na vlastní nohy, létat na vlastních křídlech. Kdo miluje květiny, tak po nich nešlape, netrhá je jen pro sebe, ale nechá je růst, svobodné a krásné. Milovat znamená stát se milovanými Foto: doriana_s freeimages.com Je-li nejvyšším aspektem pedagogické lásky schopnost ocenit dítě, že umí žít jako člověk, pak nejsympatičtějším aspektem je stát se milovaným. Stát se milovaným znamená stát se přístupným, přijímajícím, jasným. Stát se milovaným znamená být pokorný, nic ze sebe před dítětem nedělat, ale zároveň být na správném místě rozhodný a rázný. Osoba milovaná vychovává, aniž by to věděla, aniž by to chtěla. Infikuje, vyzařuje růst. Miluje v nejčistším a nejvyšším smyslu. To je pravá pedagogická láska! Pokud je tomu tak, to nejlepší přání, jaké můžeme dítěti dát, není, aby bylo nejhezčí, nejbohatší, nejznámější, ale nejmilovanější. Správným způsobem! Tehdy ale jen tehdy bude vděčné za to, že se narodilo. Pino Pellerino Přeložil Petr Zelinka

11 Inzerce Máte srdce na pravém místě? Čtěte Psychologii dnes! SPECIÁLNÍ SLEVA ROČNÍHO PŘEDPLATNÉHO PLUS PRO ČTENÁŘE SALESIÁNSKÉHO MAGAZÍNU! Roční předplatné Kč Předplatné PLUS Kč (namísto 570 Kč) papírové předplatné s e-verzí pro Váš ipad, PC, mobil Objednávka předplatného: mailem na portal@send.cz, V objednávce uveďte poznámku Sleva - Salesiánský magazín. Čtěte nás doma i mimo domov on-line! inzerat_salesiani_a5.indd :59:23 salesiánský magazín 2014/3 11

12 Reportáž Festival 2014 aneb Co všechno vzal Je sobota 17. května 2014, zvoní budík. Chvilku se snažím polemizovat s mobilem a přesvědčit čas, aby se vrátil alespoň o kousek zpět. Kupodivu neposlouchá. Ale my už další výzvu budíku musíme poslechnout. Nic naplat, je přeci květen a k němu patří neodmyslitelně FESTIVAL. Kdy vlastně je ten správný čas začít přemýšlet a plánovat program na další rok? Jo, vlastně už když se začne balit a zavře se brána za posledními návštěvníky Festivalu, přemýšlíte a sepisujete, co všechno bylo potřeba, co všechno zbylo, tedy čeho bylo třeba málo, čeho moc, proč jsme netiskli zpěvníky ve dne a jak krátká byla předešlá noc? Letos to byl hektický rok. Už jen proto, že organizační tým dodržel tradici a díky Ondrovým jsme se rozrostli o dalšího pomocníka. Myslím, že by hravě zvládl pomoci i nové moderátorské dvojici a doprovázel je svým kouzelným slovem. Má to vlastně několik pozitivních dopadů na celou věc. Jednak můžete svůj čas rozdělit s dalším pomocníkem, a pak máte hned lepší náladu a určitě méně starostí co s volným časem. Další výhoda je v tom, že čím je vás víc, tím více potřebujete místa pro spokojený život, a proto začnete stavět domeček. A co děláte o sobotách, když stavíte domek, je přece jasné. Jezdíte na schůzky ohledně přípravy Festivalu Takže nastupuje internet a schůzky minimalizujeme na tři. Ta poslední byla až tři týdny před začátkem Festivalu Ale co. Alespoň nezapomeneme, co všechno je potřeba ještě zařídit a připravit. Poslední týden trochu netrpělivě sledujeme počasí a doufáme, že se přece jen umoudří a předpověď se nevyplní. K letošnímu Festivalu voda skutečně patřila Úterý navečer, přijede Honza skládat první věci k salesiánům do Pardubic Volá, že jede sám, Daneček má angínu Už od poslední schůzky máme s manželkou z letošního Festivalu divný pocit. Honza volá, že je na místě. Místo pomoci se skládáním vozíku mu jen předám klíče a jedu s Tadeáškem na pohotovost Ve středu se situace přece jen mění k lepšímu. Nakonec přijíždí Honza i s rodinkou. Ještě večer jedeme na první nákupy a sumírujeme, co je třeba ještě zařídit. Ráno jedeme pro maso na gulášek, stoly, lavičky, občerstvení a chleba. No vida, jak nám to utíká. Večer natiskneme zpěvníky, programy, plánky a spoustu dalších věcí, abyste se nám tu v sobotu neztratili, a první pomocníci loupou čtyři pytle cibule na guláš. V pátek brzy ráno vyrážíme do Pardubic k salesiánům a vrhneme se na vaření guláše. Hřiště se nám pomalu plní stánky a atrak cemi, začíná vonět gulášek a odpoledne přijíždějí další pomocníci na stavění stanů a finální přípravu na sobotu. Občas nás osvěží deštík, tak si říkáme lepší, když zaprší dnes, jen když to zítra vydrží co nejdéle. Hodiny pokročily a nakonec si rozsvítíme světla, abychom viděli na stavění pódia. Jo, jedno je jisté. Bazének pro lodičky nám dnes nevyschne. Ještě zbývá postavit recepci a můžeme přivítat první návštěvníky. Přijíždí i pan biskup Karel Herbst a to je znamení, že se blíží začátek dnešního dne. U recepce se mezitím vytvořila pěkná fronta nedočkavých a zvědavě pokukujících dětí, co že je vlastně dnes všechno čeká. dívám se z okna v kapli a snažím se najít sluneční paprsky. Dnes v srdci radost mám zpívám se scholou úvodní píseň a vidím kapli zaplněnou do posledního místečka tak, že hostující ministranti a kněží sotva projdou k oltáři Zvonek v kapli a první tóny písně Slunce svítá zahajují letošní Festival. Při mši nás doprovází schola Boží nadělení z SHM Klubu Horní Počernice. Před oltářem jsou připraveny biblické postavičky tematicky k liturgickým textům. Na konci mše ještě poděkujeme místní komunitě salesiánů a otec biskup 12 salesiánský magazín 2014/3