charakterizovat mechanismy, jimiž se lidský vývoj realizuje, uvést nejdůležitější změny, které v jednotlivých vývojových stadiích probíhají.

Transkript

1 VÝVOJ Cíle Po prostudování tohoto tématického celku budete schopni: definovat vývoj, identifikovat faktory, které determinují lidský vývoj, charakterizovat mechanismy, jimiž se lidský vývoj realizuje, rozlišit hlavní vývojová stadia lidského života, uvést nejdůležitější změny, které v jednotlivých vývojových stadiích probíhají. Klíčové pojmy vývoj, vývojová psychologie,empirismus, nativismus, interakční pojetí determinace vývoje, zrání, učení, fetální alkoholový syndrom (FAS), reflexy, sociální úsměv, separační úzkost, období vzdoru, eidetismus, střízlivý realismus, identita, krize středního věku, integrita Obsah Co je vývoj? Determinace vývoje: geny a prostředí Mechanismy vývoje: zrání a učení Vývojová stadia Prenatální období Novorozenecké období Kojenecké období Batolecí období Předškolní období Mladší školní období Dospívání Dospělost Stáří 1

2 Co je vývoj? Vytáhněte si fotoalbum a prohlédněte si fotografie z různých období svého života - z období, kdy jste byli novorozencem, batoletem, předškolákem, pubert ákem - a pak si prohlédněte svou současnou fotografii. Zjistíte, že jsou mezi nimi obrovské rozdíly. A přece jste to stále vy, tentýž člověk, jen na odlišných stupních vývoje. Každý člověk se během svého života vyvíjí, a to nejen po stránce biologické, ale rovněž po stránce kognitivní, psychické a sociální. Vývoj člověka je velmi složitý a mnohotvárný proces. Obecně jej můžeme definovat jako řadu fyzických a psychických změn, kvantitativního i kvalitativního rázu, které nejsou náhodné, ale zákonité a nezvratné. Tyto změny mohou být evoluční (vedoucí ke zlepšování a zdokonalování funkcí organismu), ale také involuční (vedoucí k poklesu a úbytku funkcí organismu). Vývojem člověka se zabývá psychologický obor zvaný vývojová psychologie.vývojoví psychologové se zajímají o to, jak a proč se vyvíjejí různé aspekty lidského fungování a jak se mění v průběhu života. Studují biologický vývoj, například změny výšky a hmotnosti nebo získávání pohybových dovedností. Zajímá je kognitivní vývoj, to znamená změny myšlenkových procesů, paměti a jazykových schopností. Zkoumají také psychický a sociální vývoj, tedy změny v sebepojetí a mezilidských vztazích. Determinace vývoje: geny a prostředí Filozofové se po staletí zabývali otázkou, co determinuje (určuje) vývoj člověka. Proč se člověk stává tím, kým se stává? Které faktory na to mají vliv? Může za to vrozená genetická výbava, nebo spíše prostředí, ve kterém člověk vyrůstá? Anebo se tyto faktory vzájemně ovlivňují a ve vývoji člověka spolupůsobí? Pro dřívější teorie determinace vývoje bylo typické, že přeceňovaly bud význam prostředí, nebo vrozených faktorů: Empiristické teorie a jejich zastánci byli toho názoru, že vývoj člověka je určován vnějším prostředím. Člověk je podle nich tedy formován především společností a kulturou, v níž vyrůstá, a rozhodující roli v jeho vývoji hraje výchova. S takovýmto názorem bychom se setkali již u antického filozofa Aristotela, v novověku u filozofa Johna Locka a v novější době například u behavioristů. Nativistické teorie a jejich představitelé naproti tomu tvrdili, že vývoj člověka je určován vrozenými faktory (později geny) a vnější prostředí nemá výraznější vliv. K tomuto názoru se v určité podobě hlásili například antický filozof Platón, novověcí francouzští filozofové René Descartes a Jean-Jacques Rousseau a v novější době například Arnold Gesell. Teoretické spory mezi empirismem a nativismem jsou minulostí. Dnes se většina psychologů shoduje nejen na tom, že důležitou roli ve vývoji hraje vliv vrozených faktorů (genů) i prostředí, ale také na tom, že oba zmíněné vlivy na sebe soustavně působí. Tomuto pojetí se říká interakční pojetí determinace vývoje. Mechanismy vývoje: zrání a učení Genetický program se realizuje prostřednictvím procesu zrání, což je vrozená posloupnost růstu a změn. Vnější prostředí naproti tomu působí prostřednictvím procesu učení, které zahrnuje 2

3 změny vyplývající ze zkušenosti. Jak jsme uvedli v předchozím odstavci, dědičnost a prostředí, a tedy i zrání a učení, jsou ve vzájemné interakci. Genetické složení zygoty (oplodněného vajíčka) určuje značný počet osobnostních charakteristik člověka již v okamžiku početí. Naše geny programují růst našich buněk, takže výsledkem vývoje je člověk, a nikoli ryba nebo šimpanz. Geny kromě jiného určují naše pohlaví, barvu kůže, očí a vlasů, ale i celkový tělesný vzrůst. Pokud je však prostředí v děloze v některém ohledu abnormální, proces vývoje může být narušen. Jestliže například matka během prvních tří měsíců těhotenství (kdy se podle geneticky naprogramovaného harmonogramu vyvíjejí základní orgánové soustavy plodu) onemocní zarděnkami, její dítě se může narodit slepé, hluché nebo s poškozeným mozkem - podle toho, která orgánová soustava byla v době infekce v kritické fázi vývoje. Dalšími vnějšími faktory, které mohou ovlivnit normální zrání plodu, je podvýživa matky, její kouření, požívání alkoholu, léků či drog. Rovněž motorický vývoj po narození svědčí o interakci mezi genetickým programem a vnějšími vlivy. Prakticky všechny děti procházejí stejnou posloupností motorického chování ve stejném pořadí: dítě se nejprve převrací na bříško, potom sedí bez opory, stojí s oporou, chodí s oporou a nakonec chodí bez opory. Děti však procházejí touto posloupností různou rychlostí a z výzkumů vyplývá, že procvičování či záměrná stimulace mohou vývoj motorických dovedností do jisté míry urychlit. Pokud dítě přidržíme ve vzpřímené poloze tak, aby se nohama dotýkalo podložky, dělá pohyby, které připomínají chůzi (tzv. kráčecí reflex). Děti, s nimiž se tato cvičení pravidelně provádějí, se přitom naučí chodit dříve než děti, které tato cvičení neabsolvují. Dalším příkladem interakce mezi geneticky podmíněnými znaky a prostředím je vývoj řeči. Při normálním vývoji se všechny děti naučí mluvit, ovšem až po dosažení určité úrovně neurologického vývoje. Až na vzácné výjimky nedokážou děti před dosažením jednoho roku mluvit ve větách. Pokud ale dítě vyrůstá v prostředí, kde na něj lidé mluví a odměňují je za zvuky, které se podobají řeči, začne mluvit dříve než dítě, jemuž se takové pozornosti nedostává. Vývojová stadia Při objasňování posloupnosti vývoje prosazují někteří psychologové představu samostatných a kvalitativně odlišných vývojových stadií. Mnozí z nás pracují s touto představou neformálně. Život se podle nás dělí na období miminka, dítěte, dospívajícího a dospělého. Vývojoví psychologové však pracují s mnohem přesnější představou. Pojetí vývojových stadií vychází z toho, že chování v určitém stadiu je organizováno kolem dominantního tématu nebo uceleného souboru charakteristik, že chování v jednom stadiu se kvalitativně liší od chování v předchozím a následujícím stadiu, a že všechny děti procházejí stejnými stadii ve stejném pořadí. Vlivy prostředí mohou vývoj urychlovat nebo zpomalovat, ale pořadí stadií se nemění. Dítě nemůže dosáhnout pozdějšího stadia, aniž předtím prošlo stadiem dřívějším. Nejčastěji uváděná vývojová stadia a jejich přibližné věkové vymezení zachycuje následující tabulka. 3

4 Vývojové stadium Prenatální období Novorozenecké období Kojenecké období Batolecí období Předškolní období Mladší školní období Dospívání Dospělost Stáří Věkové vymezení od početí do narození od narození do 1 měsíce od 1 měsíce do 1 roku od 1 do 3 let od 3 do 6 let od 6 do 11 let od 11 do 20 let od 20 do 65 let nad 65 let Prenatální období Lidský vývoj nezačíná okamžikem narození člověka, ale probíhá již před ním, v tzv. prenatálním období. To trvá přibližně 9 kalendářních měsíců: začíná početím dítěte a končí jeho narozením. Biologický vývoj. V počáteční fázi vývoje (v prvních 2 týdnech od početí) se oplodněné vajíčko (zygota) rozdělí na seskupení buněk, které opustí vejcovod a přilepí se na stěnu dělohy. V tomto momentě se ze zygoty stává embryo. V průběhu vývoje embrya (3. až 9. týden) se formují části těla a začínají fungovat orgány. Po 9. týdnu se z embrya stává plod, u kterého se dále vyvíjí pohyb, krevní oběh nebo také schopnost rozeznat hlas matky. Přestože je vývoj plodu geneticky naprogramovaný proces, může být narušen vnějšími vlivy, především toxickými látkami. U dětí matek alkoholiček se při porodu často objevuje soubor vrozených vad (malý vzrůst, obličejové deformity, mentální retardace), které jsou souhrnně nazývány fetální alkoholový syndrom (FAS). Psychický a kognitivní vývoj. O tom, co plod prožívá, toho víme velmi málo. Víme však, že je brzy aktivním organismem, že je schopen nejjednodušších forem učení (habituace) a že jeho projevy jsou již v této době individuálně odlišné. Sociální vývoj. Ze sociálního hlediska je podstatné, že plod je ve vzájemné interakci s matkou: reaguje na změny polohy matčina těla (někdy si dokonce sám změnu polohy vynucuje kopáním), reaguje na matčin stres a na různé smyslové podněty (především na doteky, pohyby a zvuky). Novorozenecké období Novorozenecké období začíná narozením dítěte a končí prvním měsícem jeho života. Jedná se období adaptace, během něhož se dítě přizpůsobuje novým podmínkám. Biologický vývoj. Novorozenec v průměru měří 50 cm a váží 3,5 kg. Je vybaven základními reflexy, tedy automatickými, nenaučenými reakcemi na určitý typ stimulace, které mu mají usnadnit adaptaci a přežití. K těmto reflexům patří například úchopový, pátrací, sací nebo polykací reflex. Psychický a kognitivní vývoj. Novorozenec vidí, slyší, má chut, čichá a cítí bolest. Dále je vybaven elementárními formami učení a paměti. Všechny tyto schopnosti jsou ale zatím ještě nehotové, dále se intenzivně vyvíjejí a dozrávají. Sociální vývoj. Důležitým mechanismem v novorozencově sociální interakci je křik, který signalizuje jeho stav a umožňuje mu, byt omezeným způsobem, upoutávat pozornost. 4

5 Dále existují důkazy, že v oblasti zrakového vnímání novorozence přitahují předměty, které svou složitostí, kontrastem a symetričností připomínají lidský obličej, a v oblasti sluchového vnímání jej přitahuje lidský hlas. Kojenecké období První rok je nazýván kojeneckým obdobím a jedná se o nejintenzivnější vývojový úsek v životě člověka. Biologický vývoj. Kojenecké období provází velmi prudký tělesný růst (kojenec vyroste v průměru o 25 cm a svou hmotnost zvýší na 10 kg). Také se velmi rychle rozvíjí hrubá a jemná motorika (na konci tohoto období dítě již dělá první krůčky a dovede záměrně uchopovat a upouštět předměty). Kognitivní vývoj. Myšlení kojence se podle Jeana Piageta nachází v tzv. senzomotorickém stadiu. To znamená, že je úzce vázáno na to, dítě aktuálně provádí a co přímo vnímá. Kojenec se zároveň postupně připravuje na zahájení řečové komunikace. Nejprve brouká samohlásky, pak žvatlá slabiky, začíná rozumět jednoduchým výzvám a ke konci tohoto období používá 2 až 3 jednoduchá slova (máma, táta). Psychický vývoj. Kojenec potřebuje především potravu, spánek a nerušené vyměšování. Matka (nebo osoba), která o něj pečuje, poskytuje dítěti zážitek jistoty a bezpečí tehdy, když pravidelně uspokojuje potřeby dítěte. V takovém případě si kojenec vytváří pocit důvěry v okolní svět, který je základem pozdějšího pozitivního vztahu ke světu a k lidem. V opačném případě vzniká nejistota, úzkost a nedůvěra. Sociální vývoj. Kojenec zprvu nerozlišuje mezi okolními živými a neživými objekty. To se mění ve 3. měsíci, kdy na lidský obličej (nebo jemu podobné tvary a obrazce) reaguje úsměvem. Této reakci říkáme sociální úsměv. Kolem 6. měsíce dítě začíná rozlišovat mezi známou a cizí tváří. V 7. měsíci je patrna tzv. separační úzkost, kdy dítě, je-li odloučeno od matky, pláče a křičí. Kromě toho se začíná objevovat strach z cizích lidí. Oba tyto jevy jsou znakem normálního citového a sociálního vývoje. Batolecí období Batolecím obdobím je označován druhý a třetí rok života dítěte. Biologický vývoj. V batolecím období se dále zdokonaluje hrubá a jemná motorika. Před třetím rokem dítě už zvládá takové dovednosti jako je jízda na tříkolce, navlékání korálků na provázek nebo jednoduché čmárání. Kognitivní vývoj. Podle Piageta střídá po druhém roce senzomotorické stadium stadium symbolického myšlení, tedy myšlení pomocí představ, a dokonce i pojmů. Vývoj řeči se prudce rozbíhá. Dítě se odrazí od předpojmů (pes jako haf-haf, auto jako tú-tú ), pak pochopí, že slova jsou domluvené symboly a pochytí zhruba dvě nová za den. Ve dvou letech již skloňuje, časuje, sestaví větu z několika slov a zvládá krátké říkanky. Psychický vývoj. Důležitým předmětem psychiky batolete se stává vlastní Já. Batole už pozná samo sebe v zrcadle, dovede se pochválit, a naopak bývá zklamáno vlastním nezdarem. Záleží mu na tom, aby projevilo svoji samostatnost a začne o sobě mluvit v první osobě. S uvědoměním sebe sama jako autonomního jedince souvisí i sebeprosazování a vzdor batolete ( Já samo!, Já nechci! ). Objevuje se samoúčelný vzdor kvůli vzdoru. Celé období bývá proto označováno jako období vzdoru. 5

6 Sociální vývoj. Pro batole je stále velmi důležitá matka, postupně si však začíná vytvářet vztahy i k dalším členům rodiny. Důležitou sociální činností je hra, v níž batole předměty smysluplně používá tak, jak to odpozorovalo u dospělých. Vztahy k vrstevníkům bývají dosti konfliktní. Děti si hrají spíše vedle sebe než spolu. Předškolní období Předškolním obdobím označujeme období od 3 do 6 let života dítěte. Jeho hranice tvoří na začátku vstup dítěte do mateřské školy, na konci pak vstup do školy základní. Biologický vývoj. Výrazně se mění tělesná stavba dítěte. Dosavadní baculatost se mění ve štíhlost a vznikají disproporce mezi růstem končetin, trupu a hlavy. Stále se zdokonaluje hrubá a jemná motorika. Kognitivní vývoj. Kognitivní procesy se u předškoláka vyvíjejí velmi intenzivně. Důležitou roli hraje představivost, jejímž prostřednictvím si dítě vysvětluje realitu. Představy jsou u předškoláka dokonce tak živé a opravdové, že je často nerozlišuje od vjemů a považuje je za realitu (psychologové tomu říkají eidetismus). Myšlení předškoláka je názorné, intuitivní. Dokáže již vyvozovat závěry, tyto úsudky jsou však závislé na názornosti. Předškoláka zajímají příčiny, neustále se proto ptá: Proč? Psychický vývoj. Zdravý předškolák je převážně aktivní. Jeho aktivita se projevuje ve hře, v komunikaci s dospělými i vrstevníky, v myšlení apod. Za příznivých podmínek se tato aktivita rozvíjí, dítě se stává iniciativním. Přitom se jeho aktivita reguluje v tom směru, aby byla účelná a nenarušovala normy soužití. Postupně dochází k přechodu od regulace k autoregulaci: dítě začíná regulovat své chování podle norem, které přijímá za své. Sociální vývoj. Rodiče slouží dítěti jako model různých rolí, jako vzor, s nímž se ztotožňuje. Rozvíjí se etické cítění (dítě je uspokojeno pochvalou, při pokárání může prožívat pocity viny). Ke konci období se postupně uvolňuje vázanost na rodiče a dítě navazuje vztahy s vrstevníky. Ti mu slouží především jako partneři ke hře. Při výběru kamarádů převažuje důraz na shodu v oblasti zájmů a potřeb. Mladší školní období Mladší školní období začíná vstupem dítěte do školy a končí zhruba v 11 letech, kdy se začínají objevovat první známky pohlavního dospívání. Biologický vývoj. Biologické vývojové změny nejsou bouřlivé ani převratné. Vývoj je spíše plynulý, s pokrokem ve všech oblastech. Kognitivní vývoj. Myšlení mladšího školáka je podle Piageta ve fázi konkrétních operací. To znamená, že již respektuje zákony logiky, stále se však váže na názorné poznání, na konkrétní předměty a procesy, které lze přímo vnímat. Psychický vývoj. Mladší školní věk bývá označován jako věk střízlivého realismu. Mladší školák je totiž zaměřen na svět a snaží se jej pochopit. Na začátku tohoto období je ještě hodně závislý na autoritě (naivní realismus), ke konci je jeho přístup s blížícím se dospíváním kritičtější (kritický realismus). Nápadná je aktivita a snaživost školáka, ochota spolupracovat. Svoji vlastní hodnotu dokazuje především výkonem, má smysl pro píli a pracovitost. 6

7 Sociální vývoj. Vstup do školy představuje významný mezník. Dítě pravidelně odchází z domova do školy, má školní povinnosti, které není možno odpustit ani uprosit. Rodina sleduje pokroky dítěte v učení a chválí jeho úspěchy. Dítě přijalo novou sociální roli - roli žáka. Role žáka dítěti přináší také nové vztahy, vztahy k učitelům a spolužákům. Dospívání Dospívání je období přechodu z dětství do dospělosti. Zahrnuje období puberty (zhruba let) a adolescence (zhruba let). Biologický vývoj. Puberta je obdobím pohlavního dozrávání, které přeměňuje dítě v biologicky dospělého jedince schopného sexuální reprodukce. Začíná výrazným tělesným růstem, který je doprovázen postupným vývojem pohlavních orgánů a sekundárních pohlavních znaků (růst ňader u dívek, růst vousů u chlapců a objevením se pohlavního ochlupení u obou pohlaví). U dívek je počátek puberty spojen s první menstruací, u chlapců s první ejakulací. Na začátku adolescence je jedinec již biologicky dospělým jedincem, schopným sexuální reprodukce. Kognitivní vývoj. Ve věku 11 až 12 let dítě dozrává do stadia formálních operací, do stadia myšlení na úrovni dospělého. Dokáže myslet logicky o abstraktních pojmech a systematicky testovat hypotézy. Začíná se zabývat hypotetickými otázkami, budoucností a ideologickými problémy. Psychický vývoj. Panuje obecný názor, že dospívání je obdobím bouří a krizí, pro něž je typická náladovost, vnitřní zmatek a revolta. Moderní výzkumy tento názor nepodporují. Mnozí dospívající skutečně experimentují s nevhodným chováním, ale tyto experimenty vedou k přetrvávajícím problémům pouze u menší části dospívajících. Mnozí mladí lidé ve svých středoškolských letech vyzkoušejí alkohol nebo udělají něco protizákonného, ale z většiny z nich se nestanou ani alkoholici, ani zločinci. Kromě toho je pravda, že dospívající, kteří mají skutečné emoční problémy nebo poruchy chování, měli podobné problémy již většinou v dětství. Psychoanalytik Erik Erikson se domníval, že hlavním úkolem dospívajícího člověka je vytvořit si vlastní pocit identity a najít odpověd na otázky: Kdo jsem? a Kam směřuji?. Přestože Erikson označoval tento aktivní proces sebeurčení výrazem krize identity, byl přesvědčen, že se jedná o nedílnou součást zdravého psychosociálního vývoje. Stejně tak se většina vývojových psychologů domnívá, že adolescence by měla být obdobím experimentováním s rolemi, v němž dospívající zkoumají různé chování, zájmy a ideologie. Sociální vývoj. Dospívání často provází revolta proti autoritám. Rodiče se dospívajícím jeví jako staromódní, omezení a prostě nemožní. Protiváhu rodiny nacházejí ve skupině vrstevníků, která pro ně znamená vysokou autoritu a v níž tráví mnoho času. Dospělost Dospělost představuje etapu nejvyšší zralosti lidského jedince. V rámci tohoto dlouhého období se často ještě rozlišuje mladá dospělost (20-30 let), střední dospělost (30-45 let) a pozdní dospělost (45-65 let). Biologický vývoj. Dospělý jedinec je zdravý, silný a na vrcholu své fyzické výkonnosti. Tak je tomu ještě v době střední dospělosti, méně však v období dospělosti pozdní, v níž již dochází k řadě involučních změn, které jsou typické pro nadcházející období stáří. 7

8 Kognitivní vývoj. Kognitivní vývoj nekončí v pubertě, ale pokračuje i v dospělosti. Dospělý člověk je schopen uvažovat nejen logicky a abstraktně, ale rovněž do svého myšlení a uvažování zahrnuje emoce a životní zkušenosti. Stává se tak tolerantnější vůči víceznačnosti a rozporům. Psychický vývoj. Dospělý jedinec již zvládl počáteční hledání a kolísání ve volbě mezi různými profesemi a různými partnery. Dokáže komunikovat a řešit případné (partnerské i pracovní) konflikty bez impulzivity, lability a negativismu předchozích vývojových období. Dokáže spolupracovat a pomáhat, hospodařit a postarat se o sebe i o druhého. Odpovědně přijímá roli rodiče, realisticky posuzuje svou přítomnou situaci i možné plány do budoucna. To je obraz ideálního dospělého, odchylky od tohoto ideálu však nejsou neobvyklé. Dospělost často poznamenává tzv. krize středního věku. Dospělý člověk si klade otázku po smyslu každodenní rutiny pracovního i rodinného života. V příznivém případě smysl nalézá: překračuje sám sebe, nachází smysl v práci, v osobních vztazích a v pomoci druhým. V nepříznivém případě smysl nenalézá a jeho život je trvale frustrující. Sociální vývoj. Dospělost je věkem práce, tvořivosti a péče o děti. Dospělý člověk má obvykle těžiště svého života mimo sebe, především ve své rodině. S láskou pečuje o to, co zplodil, případně i porodil, a za co přijal odpovědnost. Stáří Stárnutí se odehrává v průběhu celého života. Začíná narozením a neúprosně pokračuje až do smrti. Po šedesátce je ovšem proces stárnutí rychlejší, má své typické projevy a s přibývajícím věkem se zrychluje. Biologický vývoj. Biologické změny, kterými prochází stárnoucí člověk, zahrnují pokles tělesné hmotnosti a výšky, šedivění a vypadávání vlasů, změny kůže, ztrátu zubů. Klesá rychlost a hbitost pohybů, ubývá svalová výkonnost a také souhra neuromuskulárního aparátu, která negativně ovlivňuje motorické dovednosti stárnoucího člověka. Kognitivní vývoj. Biologické změny ovlivňují funkci kognitivních procesů. Zhoršuje se smyslové vnímání (zejména zrak a sluch), zhoršuje se pamět (hlavně pro nové události), zhoršuje se pozornost, klesá obecná inteligence. Psychický vývoj. Biologické a kognitivní změny mají vliv na psychiku stárnoucího člověka. Různí jedinci však na tuto situaci reagují různě. Zatímco někteří si uchovávají své zájmy, motivaci a aktivnost, jiní upadají do pasivity a závislosti na druhých a rozvíjí se u nich nevraživost k druhým nebo k vlastní osobě. Vývojovým úkolem stárnoucího člověka je dosažení integrity, to znamená přijetí vlastního života jako něčeho, co muselo být a co nemohlo být jinak. Tato integrita je dovršením předchozího života a je patrná u zralých lidí ve všech kulturách. Její nedostatek vyvolává strach ze smrti, zoufalství a nevyrovnanost. Sociální vývoj. Významnou sociální změnou v životě stárnoucího člověka je odchod do důchodu. Odchod do důchodu do velké míry zapříčiňuje omezení sociální komunikace, přerušení či oslabení přátelských vztahů, které se vytvořily při společné práci, a rovněž změnu sociálního a ekonomického postavení jedince (do té doby uznávaný odborník se najednou ztrácí v anonymní mase důchodců, o něž se musí postarat mladší generace). Další významnou sociální změnu přináší role prarodiče. Ta může být cenným přínosem pro vnoučata, doplněním vlivu rodičů i vyvážením některých jejich nedostatků. 8

9 Shrnutí Vývoj je řada fyzických a psychických změn, kvantitativního i kvalitativního rázu, které nejsou náhodné, nýbrž zákonité a nezvratné. Vývoj člověka je determinován (určen) jak jeho genetickou výbavou, tak prostředím, v němž vyrůstá, přičemž mezi těmito faktory probíhá neustálá interakce. Vývoj člověka se realizuje biologickým procesem zrání a psychologickým procesem učení. Vývoj člověka lze chápat jako sled kvalitativně odlišných vývojových stadií. Těmito stadii prochází všichni lidé, každý člověk však odlišnou rychlostí. K nejčastěji uváděným vývojovým stadiím patří prenatální období, novorozenecké období, kojenecké období, batolecí období, předškolní období, mladší školní období, období dospívání, dospělosti a stáří. Otázky a úkoly 1. Co je vývoj? 2. Co determinuje vývoj člověka? 3. Jakými procesy se psychický vývoj člověka realizuje? 4. Jakými vývojovými stadii člověk během života prochází a jaké změny v nich probíhají? 9