PRODEJ PODNIKU A JEHO ČÁSTI

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Michaela Dvořáčková PRODEJ PODNIKU A JEHO ČÁSTI Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Petr Čech, LL.M. Katedra: Katedra obchodního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu):

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených. V Praze dne Podpis 2

3 Obsah Obsah 3 Úvod Pojem podniku Pohled do historie Podnik podle obchodního zákoníku Pojem podnik v rámci práva komunitárního Dispozice s podnikem Smlouva o prodeji podniku Pojmové vymezení Podstatné části smlouvy o prodeji podniku Předmět smlouvy o prodeji podniku Závazek prodávajícího odevzdat kupujícímu podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku Závazek kupujícího převzít závazky prodávajícího související s podnikem Závazek kupujícího zaplatit kupní cenu Přechod práv a závazků Přechod veřejnoprávních práv a povinností Přechod soukromoprávních práv a závazků Přechod vlastnického práva Přechod pohledávek Přechod závazků Přechod práv vyplývajících z průmyslového a jiného duš. vlastnictví Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů Převod firmy Vady prodávaného podniku a odpovědnost za ně Konkurenční doložka Zápis do obchodního rejstříku Zánik závazků ze smlouvy o prodeji podniku Prodej části podniku Pojmové vymezení Přechod práv a závazků Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů Převod firmy Konkurenční doložka Zápis do obchodního rejstříku Ochrana akcionářů a vlastníků dluhopisů Souhlas podle 67a obchodního zákoníku Souhlas schůze vlastníků dluhopisů Povolení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a souhlas České národní banky Kontrola spojování soutěžitelů Souhlas České národní banky Závěr Seznam zkratek Použitá literatura Články Internetové zdroje Název práce a klíčová slova

4 Úvod Jak uvádí Sdělení Evropské komise ze dne Provádění lisabonského programu společenství pro růst a zaměstnanost - Převod podniků Kontinuita prostřednictvím nového začátku, evropská populace stárne a potenciál převodů podniků roste. Během nadcházejících deseti let přestane v EU podnikat jedna třetina podnikatelů, hlavně těch, kteří vedou rodinné podniky. Podle odhadů by se to každý rok mohlo dotknout až malých a středních podniků a 2,8 milionu pracovních míst. Sdělení rovněž upozorňuje, že dnešní mladá generace má však rozsáhlejší přístup ke vzdělání a má mnoho jiných možností než jen pokračovat v rodinném podnikání. 1 Prodeje podniků nebo jejich částí jsou tak důležitým nástrojem k zachování hospodářského kapitálu sestávajícího se z vědomostí, navázaných kontaktů a jiných nehmotných aktiv. Nedojde li k zachování činnosti podniku, zanikají pracovní místa a oslabuje se hospodářský růst. V českém kontextu se prodeje podniků a jejich částí budou uskutečňovat na základě právní úpravy v obchodním zákoníku ( 476 a násl.), ovšem nikoliv výlučně. Cílem této práce je tedy nejen popsat právní úpravu specifického smluvního typu pro prodej podniku ve světle aktuální judikatury, ale zasadit ji i do širšího právního rámce. Rovněž je mou snahou vymezit pojem část podniku, jelikož není v jednotlivých odvětvích práva upraven jednotně a též je ovlivněn právem komunitárním. Zvláštní pozornost je také přikládána přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, neboť právě prodeje podniků by měly sloužit k zachování pracovních míst. Nelze však opomenout ani omezení při prodeji podniku, a to jak vyplývající z práva soukromého, tak omezení, která jsou důsledkem veřejnoprávní regulace. 1 Dostupné na 4

5 1. Pojem podniku 1.1 Pohled do historie Podíváme-li se do historie, pojem podnik používá již Obecný zákoník občanský z roku 1811, aniž by ho však sám vymezil. Obchodní podnik (závod) byl ve starší literatuře pojímán buď ve smyslu subjektivním či ve smyslu objektivním. Pod pojmem podnik ve smyslu subjektivním chápala tehdejší vědecká obec především určitou činnost nebo lépe řečeno komplex činností, jež spojuje určitá aktiva ve zvláštní, od ostatního jmění fakticky oddělený celek, jádrem bylo pravidelné uzavírání obchodů (čl. 271 a čl. 272 obchodního zákoníku) a také úmysl mít z toho stálý výdělek. Kolem tohoto jádra se pak kupil celý soubor faktických činností, organizačních, technických a komerčních. 2 Podnik ve smyslu objektivním byl, stejně jako dnes, předmětem obligačních právních jednání, translačního převodu, věcných práv. Byl chápán jako součást obchodního jmění. Naopak např. Vážný jměním rozuměl souhrn věcí a práv, kdežto pojem podniku neomezoval pouze na jmění v uvedeném smyslu, nýbrž zahrnoval do něj i organizaci výdělečné činnosti určité osoby, která dává výdělečné činnosti povahu podniku a tvoří takto jisté, popř. nehmotné majetkové právo, které má samostatnou hodnotu a je součástí aktiv podnikatele. 3 Podnik však nebyl ani věcí, ani právem, jednalo se o statek poměrový, jenž vznikl uskutečněním podnikatelské ideje. Dle Malovského- Weniga šlo zejména o právo, právo na statku imateriální, příbuzné právům původcovským. Nemělo ale být výlučné. Pisko pak spatřoval podstatu podniku v organizaci provozu, podporující nebo zajišťující výsledek výdělečné činnosti, nebo zajištěnou možnost odbytu, které může podnikatel zpeněžiti buď vlastní prací nebo tím, že je přenechá jinému, aby jich využil k podporování své výdělečné činnosti téhož druhu. 4 Pojem podniku byl nejednou zmíněn i v judikatuře, např. Boh. adm z roku 1938 vymezuje podnik jako hospodářsko- technický celek (soubor pracovních prostředků) organizovaný v jeden celek za účelem provozování určité hospodářské činnosti, jako jednotnou organizaci pracovních prostředků směřující k jednotnému 2 Malovský-Wenig, A.: Příručka obchodního práva. Praha: Československý kompas, 1947, s Eliáš, K., Dvořák, T. a kol.: Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r Praha: Linde, 2006, s Malovský-Wenig, A.: Příručka obchodního práva. Praha: Československý kompas, 1947, s

6 hospodářskému cíli. 5 Dá se říci, že názory blížící se myšlenkám Malovského- Weniga, Piska a dalších najdeme v literatuře i dnes, neboť například podle Karla Eliáše základ podniku tvoří podnikatelská myšlenka. Ta spojuje složky podnikání v jednotný celek. Podnik mají tvořit tři základní charakteristické prvky, a to: - organizace, z povahy podniku vyplývá, že musí jít o organizovaný soubor různých složek, jinak by nemohl sloužit podnikatelskému účelu, - obchodovatelnost, podnikatelské aktivity provozované v podniku nesmí být nezákonné (nevěstinec s nezletilci nebo nezákonně vybudovaný velkoobchod s heroinem nejsou podnikem podle 5 ObchZ), to mimo jiné plyne z toho, že takové statky jsou extra commercium, a konečně - podnikatelský účel, z toho plyne, že podnik nutně provází příležitost k odbytu jeho produkce Podnik podle obchodního zákoníku V současnosti se pojem podnik se používá v českém právu ve dvojím významovém smyslu - jednak jde o státní podnik podle zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, jednak jde o podnik jako předmět právních vztahů, jak je vymezen v 5 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. 7 Pro účely této práce vycházím z definice uvedené v obchodním zákoníku: Podnikem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. Podnikatelem podle 2 odst. 2 ObchZ je: a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. Vedle toho je status podnikatele přiznán ustanovením 23 ObchZ též zahraniční osobě, která je 5 Eliáš, K., Dvořák, T. a kol.: Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r Praha: Linde, 2006, s Eliáš, K., Dvořák, T. a kol.: Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r Praha: Linde, 2006, s Eliáš, K.: Obchodní společnosti. Praha: C. H. Beck, 1994, s

7 oprávněna podnikat v zahraničí. Za podnikatele je rovněž považována Česká národní banka, jde-li o majetkové vztahy, při nichž se nakládá s vlastním majetkem, jak plyne z ustanovení 1 odst. 4 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Podle důvodové zprávy k obchodnímu zákoníku se pojmem podnik rozumí určitý celek podnikatelské činnosti, provozované v rámci jednoho podnikatelského subjektu. 8 Podnik zahrnuje jak hmotné složky podnikání, tedy věci, tak osobní a nehmotné složky. Z povahy věci plyne, že součástí podniku nemůže být jakákoliv věc, ale pouze věc účelově určená k tomu, aby provozování podniku sloužila. Do této kategorie mohou spadat věci movité i nemovité. Z nemovitých věcí náležejí k podniku např. tovární budovy a skladiště, pozemky. Z movitých věcí můžeme jmenovat stroje, vozový park, zboží, které je na skladě, suroviny určené ke zpracování. Určitým vodítkem pro určení hmotné složky podniku je účetní evidence podniku. Součástmi podniku však mohou být věci do této evidence nezahrnuté, naopak jimi nejsou věci do účetní evidence zapsané, ale fakticky neexistující. 9 Mezi nehmotné složky podnikání patří práva a tzv. jiné majetkové hodnoty. Mezi práva patří především pohledávky (na zaplacení kupní ceny za dodané zboží, nebo ceny za zhotovené dílo atp.), ale i některá práva další právo nájmu k nebytovým prostorám, v nichž je podnik umístěn, oprávnění výkonu práv k průmyslovému vlastnictví vzniklá na základě smlouvy (nebo jinak). V případě tzv. jiných majetkových hodnot se jedná o vynálezy, zlepšovací návrhy, autorská díla, dobrou pověst podniku, předměty obchodního tajemství, dovednosti označované termínem know-how, ochranné známky, různé podnikové značky, dílčí označení jednotlivých organizačních složek, obchodních středisek, prodejen nebo provozoven 10, též jeho celková soutěžní pozice v konkrétních tržních vztazích (v rámci toho např. získaný okruh zákazníků) 11. Francouzský fonds de commerce, obdoba českého podniku, přímo předpokládá existenci klientely a nemohl by existovat bez ní. Klientela a zákaznictvo jsou definovány jako hodnota, která představuje vztah mezi fonds a osobami, které žádají od provozovatele věci nebo služby. Někteří autoři také rozlišují mezi klientelou, která je podle nich charakteristická tím, že se vymezuje pomocí osob, 8 Dostupná na 9 Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol.: Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol.: Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s Eliáš, K.: Obchodní společnosti. Praha: C. H. Beck, 1994, s

8 které mají ve zvyku obracet se na fonds, a zákaznictvem, které definují jako schopnost fonds přitáhnout veřejnost zejména svým umístěním. 12 fonds de commerce, musí vykazovat tři vlastnosti: Aby klientela byla součástí - být obchodní, tj. vyplývat z obchodů, o klientelu pak nejde v souvislosti s tzv. neobchody, svobodnými povoláními a řemesly; - být vlastní držiteli fonds - nemůže být odvozená od práce jiného; např. nejde o součást fonds de commerce, pokud je klientela odvozená od celku, do kterého patří, např. pult s rybami, který provozuje osoba v blízkosti supermarketu; - být současná vyplývá z běžícího provozu nebo alespoň ze zahájeného provozu; nespokojí se klientelou virtuální. 13 Hovoří-li zákon o osobní složce podnikání, má na mysli strukturu a kvalifikační úroveň zaměstnanců podniku. 14 Do této kategorie však nespadají jen tyto znaky týkající se osob, které jsou vázány právy a povinnostmi z pracovněprávního vztahu. Může jít i o osoby, jejichž právní poměr k podnikateli je jiný. 15 Připomeňme, že součástí podniku nejsou závazky podnikatele související s podnikem. Závazky jsou až předmětem smlouvy o prodeji podniku podle 476 ObchZ. Novela obchodního zákoníku, tj. zák. č. 370/2000 Sb., za výše uvedenou definici doplnila odstavec druhý a prohlásila podnik za věc hromadnou. Ta v platném právu vymezena není. Věc hromadnou definuje právní teorie jako soubor věcí, které tvoří jediný předmět právních vztahů, neboť je s nimi nakládáno jako s jedním celkem, a to podle okolností hospodářsky nedílným nebo dělitelným. 16 Co všechno ale tento soubor zahrnuje, není dle mého názoru možné ponechat na individuální vůli vlastníka podniku, neboť zákon hovoří jasně: k podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. Jde tedy o objektivní kritérium. Pro tento názor rovněž svědčí argument, že ponecháním určení rozsahu souboru na vůli vlastníka by se 12 Mestre, J.: Francouzské obchodní právo. Praha: Orac Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2002, s Mestre, J.: Francouzské obchodní právo. Praha: Orac : Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2002, s Důvodová zpráva k obchodnímu zákoníku. Dostupná =476&CT1=0. 15 Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol.: Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s Učebnice občanského práva hmotného. Díl I. Praha: ASPI Publishing, s. r. o., 2002, s

9 ve vazbě na soukromoprávní dispozice s podnikem vnesl do právních vztahů prvek právní nejistoty. 17 Nadto podnik musí vždy tvořit funkční celek. Primárně však samozřejmě určuje podnikatel sám, jaké hodnoty budou pod podnik spadat: např. výběr strojů apod.. 18 Na právní poměry se také použijí podniku ustanovení o věcech v právním smyslu. Tím ale nemá být dotčena působnost zvláštních právních předpisů vztahujících se k nemovitým věcem, předmětům průmyslového a jiného duševního vlastnictví, motorovým vozidlům apod., pokud jsou součástí podniku. Výslovně tedy existuje vlastnické právo k podniku, které požívá ústavněprávní ochrany. Prohlášení podniku za věc v právním slova smyslu však změnilo i dosavadní civilistické pojetí věci v občanském zákoníku jako hmotného předmětu nebo ovladatelné přírodní síly sloužící uspokojování potřeb, neboť podnik podle 5 odst. 1 ObchZ, jak uvádí důvodová zpráva k novele, zahrnuje i nehmotné a osobní složky podnikání. Podnik není mrtvou věcí ale fungujícím ekonomickým organismem. 19 Pokud mluvíme o vlastnictví podniku, připomeňme, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 22 Cdo 684/2004 mohl být i předmětem BSM, tj. majetkového společenství manželů, upraveného občanským zákoníkem ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb.. To však jen za předpokladu, že šlo o podnik náležející oběma manželům jako podnikatelům. Pokud však podnikatelem byl jen jeden z manželů a šlo o věc sloužící výkonu jen jeho povolání, náležel podnik do odděleného vlastnictví podnikajícího manžela a nemohl se stát předmětem BSM Pojem podnik v rámci práva komunitárního Pro úplnost je nutné dodat, že zcela jiný význam pak může být přikládán pojmu podnik v rámci práva komunitárního. Z důvodu své primárně ekonomické povahy se komunitární právo zajímá o podnik jako o ekonomickou entitu, a ne o společnost jako o entitu právní. 21 Zvlášť patrný je rozdíl v právu soutěžním. Českým soutěžním právem 17 Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol.: Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol.: Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s Dostupná na 20 Dědič, J., Lasák, J.: Přehled judikatury Přeměny obchodních společností. Převod podniku a jeho části. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s Poillot- Peruzzetto, S, Luby, M., Svoboda, P.: Evropské právo a podnik. Praha: Linde, 2003, s

10 upravený podnik totiž ne zcela odpovídá pojmu undertaking používanému komunitárním právem. Zatímco podle nařízení Rady č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004, o kontrole spojování podniků je undertaking, tedy podnik, subjektem práv, dle české úpravy v 5 ObchZ je podnik, tj. soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání, považován za předmět práv. 22 České soutěžní právo pak vychází z pojmu soutěžitel. 23 Spočívá-li spojení soutěžitelů v nabytí podniku jiného soutěžitele či jeho části, je za spojující se soutěžitele nutné považovat soutěžitele nabývajícího podnik či jeho část, na straně jedné, a nabývaný podnik či jeho část včetně všech majetkových hodnot do něj náležejících, na straně druhé. 24 Podle judikatury Soudu prvního stupně je podnik soubor osobních, věcných a imateriálních faktorů podřízený samostatnému právnímu subjektu, s nimiž tento subjekt sleduje určitý hospodářský účel (Shell T 11/89). V chápání Evropského soudního dvora se rozumí podnikem jednotka vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právní formě a způsobu financování (např. Yob Centre C 55/96). V obou pojetích se soudy přiklonily k tzv. funkcionálnímu pojetí. 25 Podnikem mohou být fyzické i právnické osoby. O podnik ve smyslu evropského kartelového práva půjde dokonce i v případě, jestliže daná jednotka nemá podle vnitrostátního národního práva právní subjektivitu. 26 Rovněž může být podnik definován jako na ucelená produkční jednotku nazíraná jednotně bez ohledu na vlastnické vztahy. Majitelem jediného podniku tak může být celá skupina společností, jestliže členské společnosti skupiny nejsou nadány volní autonomií a musí se podvolit vlivu jiné společnosti Oznámení o konceptu spojení soutěžitelů ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěže vydané Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Dostupné na /Sekce_HS/Guidelines/Oznameni_o_konceptu_spojeni.pdf. 23 Samotný pojem soutěžitel definuje 2 odst. 1 zák. č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů takto: Soutěžiteli podle tohoto zákona se rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli. 24 Oznámení o pojmu spojujících se soutěžitelů ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěže vydané Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Dostupné na Sekce_HS/Guidelines/Oznameni_o_pojmu_spojujicich_se_soutezitelu.pdf. 25 Tichý, L., Arnold, R., Svoboda, P., Zemánek, J., Král, R.:Evropské právo. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s Tichý, L., Arnold, R., Svoboda, P., Zemánek, J, Král, R.: Evropské právo. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s Pelikánová, I.: Obchodní právo I. Praha: ASPI, a.s., 2005, s

11 2. Dispozice s podnikem Podnik může být předmětem dědění, zástavního práva, pronájmu podle 488b ObchZ, lze jej vložit jako vklad do obchodní společnosti ( 59 odst. 1 a 5 ObchZ), může být rovněž předmětem smlouvy o výpůjčce ( 659 ObčZ), popřípadě jiných smluv, např. smlouvy nepojmenované, půjde-li o převod bezplatný. Výsadní postavení má však úprava smlouvy o prodeji podniku podle 476 ObchZ, protože se použije i v případě jiných dispozic s podnikem, než je prodej. Např. při již zmíněném bezúplatném převodu podniku rovněž přecházejí na nabyvatele podniku - ve smyslu ustanovení 477 odst. 1 ObchZ ve spojení s ustanovením 1 odst. 2 ObchZ a 491 odst. 2 ObčZ všechna práva a závazky, na které se převod vztahuje. 28 Jestliže je pak vkládán podnik jako vklad do obchodní společnosti, odkazuje na přiměřené použití ustanovení o smlouvě o prodeji podniku přímo zákon ( 59 odst. 5 ObchZ). Pokud se podíváme do historie, ke smlouvě o prodeji podniku se blíží převzetí závodu, jak jej zmiňuje Obecný zákoník občanský z roku Ze zahraničních prodej podniku jako celku zná právo francouzské prodej již zmíněného tzv. fonds de commerce. Naproti tomu například právo německé prodej podniku jako celku nezná zná jen tzv. Asset Deal a tzv. Share Deal. V případě tzv. Asset Deal jde o převod jednotlivých součástí podniku, v případě tzv. Share Deal jde o koupi či prodej podílu právnické osoby, tedy ve formě převodu akcií nebo společenských podílů obchodní společnosti. 29 Skutečnost, že v obchodním zákoníku existuje smluvní typ smlouvy o prodeji podniku, však podle současné právní úpravy nemůže smluvním stranám bránit bude-li taková jejich vůle aby daný případ řešily i jiným způsobem, např. uzavíráním většího počtu dílčích smluv nebo volbou smlouvy nepojmenované, pokud by nechtěly nebo nemohly dostát podstatným částem smlouvy. V takovém případě by smlouva či smlouvy nemusela zahrnovat celý podnik (případně organizační složku). Pak by se převádělo jen to, co bylo sjednáno předmětem plnění smlouvy či smluv. Nesmí však postupovat v rozporu s jinými právními ustanoveními a ani je obcházet či postupovat v rozporu s dobrými mravy. 30 V literatuře najdeme ale i agresivnější postoje např. Karel Eliáš vidí v označení ustanovení Dědič, J., Lasák, J.: Přehled judikatury Přeměny obchodních společností. Převod podniku a jeho části. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s Dostupné na 30 Marek, K.: Smluvní obchodní právo kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s

12 ObchZ jako kogentního obzvláštní tupost, jež se vyvolává riziko, že se tento předpis bude s touž tvořivou tupostí interpretovat tak, že vylučuje možnost sjednávat innominátní smlouvy. 31 Od smlouvy o prodeji podniku je třeba odlišovat zpeněžení dlužníkova podniku jedinou smlouvou podle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon. Předmětem této smlouvy jsou pouze aktiva, tedy věci, práva a jiné majetkové hodnoty, nikoliv však povinnosti. Výjimkou jsou povinnosti z pracovněprávních vztahů. Nároky (zejména finanční nároky zaměstnanců) vzniklé do účinnosti této smlouvy však nepřecházejí a zůstávají jako pohledávka řešená v rámci insolvenčního řízení. 31 Eliáš, K.: Prodej podniku a cenných papírů na řad jako jeho součást. Právní rozhledy, 2001, s

13 3. Smlouva o prodeji podniku 3. 1 Pojmové vymezení Smlouvu o prodeji podniku upravuje obchodní zákoník v 476 ObchZ. Prodávající se jí zavazuje odevzdat kupujícímu podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku a kupující se zavazuje převzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu. Jedná se absolutní obchodní závazkový vztah ( 261 odst. 3 ObchZ), tzn. že se závazkové vztahy z této smlouvy řídí částí třetí obchodního zákoníku bez ohledu na povahu účastníků smlouvy. Řada ustanovení upravující tento smluvní typ je kogentní, strany se tedy od nich nemohou odchýlit. Smlouva musí být uzavřena písemně, což vyplývá z ustanovení 476 odst. 2 ObchZ, které je kogentní (podle 263 odst. 1 ObchZ se strany nemohou odchýlit od základních ustanovení v této části a od ustanovení, která předepisují povinnou písemnou formu právního úkonu). Jsou-li součástí podniku nemovitosti, písemná forma požadovaná v 46 odst. 1 ObčZ je tu splněna, projevy účastníků musí být však na téže listině ( 46 odst. 2 ObčZ). V takovém případě je také třeba převáděné nemovitosti v textu smlouvy konkrétně uvést, včetně údajů podle katastru nemovitostí s ohledem na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Požadavek písemné formy je tak splněn i tehdy, jestliže její ujednání, která se netýkají převodu nemovitostí, byly sjednány na více listinách. 32 Pokud jde o dodatky ke smlouvě, jejich písemnou formu musí stanovit přímo smlouva (aby vzhledem k textu ustanovení 272 odst. 2 ObchZ nevznikly žádné pochybnosti). 33 Vzhledem k nákladné přípravě spojené zejména s oceněním podniku se často uzavírá smlouva o uzavření budoucí smlouvy podle 289 ObchZ. Ve Francii je dokonce běžné, že se prodeje fonds de commerce uskutečňují výlučně pomocí zprostředkovatele, kterými jsou buď advokáti nebo notáři, nebo obchodní zprostředkovatelé. 34 Při dojednávání smlouvy o prodeji podniku jistě dojde k výměně různých důvěrných informací. Zde lze odkázat na 271 ObchZ, který zní: Jestliže si strany při jednání o uzavření smlouvy navzájem poskytnou informace označené jako důvěrné, nesmí strana, které byly tyto informace 32 Dědič, J., Lasák, J.: Přehled judikatury Přeměny obchodních společností. Převod podniku a jeho části. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s Marek, K.: Smluvní obchodní právo kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s Pelikánová, I.: Komentář k obchodnímu zákoníku, 4. díl. Praha: Linde, 1997, s

14 poskytnuty, je prozradit třetí osobě a ani je použít v rozporu s jejich účelem pro své potřeby, a to bez ohledu na to, zda dojde k uzavření smlouvy, či nikoli. Kdo poruší tuto povinnost, je povinen k náhradě škody, obdobně podle ustanovení 373 a násl.. Smlouvu o prodeji podniku nelze zaměňovat za institut převodu jmění na společníka. Prodejem podniku se společnost neruší, může v podnikání pokračovat, jejím jměním je nadále pohledávka či majetek získaný kupní cenou a eventuálně další majetek, který předmětem prodeje nebyl (např. další podnik, se kterým podniká). Není ovšem vyloučeno, aby následně společníci rozhodli o jejím zrušení s likvidací Podstatné části smlouvy o prodeji podniku Abychom mohli určitou smlouvu označit jako smlouvu o prodeji podniku podle obchodního zákoníku, musí obsahovat podstatné části, jimiž jsou: - označení smluvních stran, - přesné určení předmětu plnění, tj. podniku, - závazek prodávajícího odevzdat kupujícímu podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku, - závazek kupujícího převzít závazky prodávajícího související s podnikem, - závazek kupujícího zaplatit kupní cenu Předmět smlouvy o prodeji podniku Předmětem smlouvy o prodeji podniku nejsou jednotlivé věci, ale podnik jako soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání ( 5 ObchZ), jak o něm bylo pojednáno výše. Závazek prodávajícího směřuje u věcí k převodu vlastnického práva. Pokud jde o práva, která jsou součástí podniku, závazek prodávajícího směřuje ke změně osoby věřitele, tedy osoby oprávněné. Ke změně oprávněné osoby vede smlouva o prodeji podniku také u jiných majetkových hodnot sloužících provozování 35 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol.: Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2007, s

15 podniku. Jednotlivé věci (s výjimkou nemovitostí, jak již bylo řečeno výše), práva a jiné majetkové hodnoty nemusí být ve smlouvě vyjmenovány. Musí však být vymezen podnik, který je předmětem smlouvy. Jestliže není předmětem smlouvy podnik jako celek a některé věci, práva a jiné majetkové hodnoty tvořící jeho součást jsou z prodeje vyloučeny a nejde o prodej části podniku ve smyslu 478 ObchZ, nemá smlouva povahu smlouvy o prodeji podniku. Proto také nenastávají účinky s touto smlouvou spojené a vztahy mezi stranami se neřídí ustanoveními upravujícími tuto smlouvu. Rozhodující je ovšem stav majetkových hodnot v době účinnosti smlouvy. O smlouvu o prodeji podniku jde proto v případě, že před její účinností prodávající některé části podniku prodal či jinak převedl (např. postoupil pohledávky) na jinou osobu Závazek prodávajícího odevzdat kupujícímu podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku Mezi základní povinnosti prodávajícího patří povinnost podnik kupujícímu odevzdat. Kupující je povinen podnik převzít. O předání a převzetí věcí zahrnutých do prodeje jsou smluvní strany povinny sepsat ke dni účinnosti smlouvy zápis podepsaný oběma stranami ( 483 odst. 1 ObchZ). Způsob převzetí jiných složek podniku obchodní zákoník neupravuje. V tomto případě půjde o odevzdání kupujícímu příslušné dokumentace k těmto majetkovým hodnotám. Podle Stanislava Plívy lze mít za to, že závazek prodávajícího převést na kupujícího vlastnické právo k podniku je splněn uzavřením platné a účinné smlouvy o prodeji podniku. Nabytí vlastnického práva k věci hromadné není v našem právním řádu výslovně upraveno. Jak již bylo řečeno, na právní poměry podniku se použijí ustanovení o věcech v právním slova smyslu (není však řečeno zda movitých či nemovitých lze proto mít za to, že o věcech movitých). Vzhledem k tomu lze uvažovat o aplikaci 133 odst. 1 ObčZ, tedy že vlastnictví k věci movité se nabývá zásadně jejím převzetím. Smluvní strany však mohou ve smlouvě dohodnout jiný okamžik nabytí vlastnického práva. Problém však komplikuje skutečnost, že v obchodním zákoníku zůstalo zachováno ustanovení 483 odst. 3 ObchZ, které kogentně upravuje přechod vlastnického práva k jednotlivým věcem 36 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s

16 zahrnutým do prodeje. 37 Proto nejspíše nezbude nic jiného, než striktně odlišovat přechod vlastnického práva k podniku jako celku a přechod vlastnického práva k jednotlivým věcem. Přechod jiných práv než práva vlastnického na kupujícího je pak upraven samostatně ( 477 odst. 2 ObchZ, 479 a 480 ObchZ) Závazek kupujícího převzít závazky prodávajícího související s podnikem Pojmovým znakem smlouvy o prodeji podniku je závazek kupujícího převzít závazky související s podnikem. Podle judikatury má-li jít o tento smluvní typ, je nezbytné, aby kupující převzal všechny závazky prodávajícího související s podnikem. Neobsahuje-li smlouva uvedenou podstatnou část, tj. z přechodu byly vyjmuty některé závazky, které souvisejí s podnikem, nebyla platně uzavřena smlouva o prodeji podniku, jež je takto jako smluvní typ upravena v obchodním zákoníku. V ustanovení 477 odst. 1 ObchZ není již řešena otázka podstatných částí smlouvy, ale otázka přechodu práv a závazků, a na kupujícího přecházejí práva a závazky, na které se prodej vztahuje. Z ustanovení 477 odst. 1 ObchZ nelze tedy dovozovat, že je tímto připuštěna možnost dohody o jiném rozsahu převáděných práv a přebíraných závazků, a že je připuštěna možnost převzetí některých závazků. 38 Není nutné je však ve smlouvě uvádět. Specifikace těchto závazků pak není ani podmínkou platnosti smlouvy. 39 Na úmysl převzít všechny závazky lze usuzovat také z toho, že smluvní strany uzavřenou smlouvu označily jako smlouvu o prodeji podniku. Na druhé straně pouhé označení smlouvy jako smlouvy o prodeji podniku nebude dostačující, jestliže z jejích ustanovení bude nepochybně vyplývat, že strany chtějí některé závazky z převzetí kupujícím vyloučit. 40 Závazek kupujícího převzít závazky související s podnikem uvedený v 476 odst. 1 ObchZ se týká závazků vůči třetím osobám, nikoliv závazků uvnitř podniku, kterými jsou i závazky vyplývající z pracovněprávních vztahů podnikatele 37 Plíva, S.: Obchodní závazkové vztahy. Praha: ASPI, a. s., 2006, s Dědič, J., Lasák, J.: Přehled judikatury Přeměny obchodních společností. Převod podniku a jeho části. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 35 Odo 653/2004. Dostupný na 40 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s

17 vůči zaměstnancům podniku. Přechod těchto práv a povinností je upraven v ustanovení 480 ObchZ Závazek kupujícího zaplatit kupní cenu Dalším pojmovým znakem smlouvy o prodeji podniku je závazek kupujícího zaplatit kupní cenu. Sama cena ale podstatnou částí smlouvy není. 42 Obchodní zákoník výši kupní ceny nebo způsob určení nestanoví, neodkazuje ani na cenu obvyklou. Výši ceny ani způsob nestanoví ani 482 ObchZ (ten spíše podle svého znění předpokládá, jak je cena stanovena, než aby z textu plynulo, že ji přímo stanoví). 43 Proto musí být ve smlouvě o prodeji podniku určena výše kupní ceny nebo alespoň určen způsob, jakým bude dodatečně stanovena ( 269 odst. 3 ObchZ). Za situace, kdy kupní cena nebyla žádným z uvedených způsobů v dané věci účastníky smlouvou o prodeji podniku stanovena, je smlouva neplatná. 44 Podle dispozitivního 482 ObchZ se má za to, že kupní cena je stanovena na základě údajů o souhrnu věcí, práv a závazků uvedených v účetní evidenci prodávaného podniku ke dni uzavření smlouvy a na základě dalších hodnot uvedených ve smlouvě, pokud nejsou zahrnuty do účetní evidence. Má-li nabýt smlouva účinnosti k pozdějšímu datu, mění se výše kupní ceny s přihlédnutím ke zvýšení nebo snížení jmění, k němuž došlo v mezidobí. Stanovením ceny se zabývala již prvorepubliková judikatura (č z r ve sbírce Vážný) v odůvodnění rozhodnutí: Hodnota podniku v jeho celistvosti záleží nejen v materiálním obsahu inventáře obchodu, tedy v zařízení a ve zboží, nýbrž i v oněch imateriálních momentech, které tvoří jeho hodnotu jako prostředku výdělečného a záležejí v tom, že je obchodní místnost v důsledku svého trvání, výhodné polohy a svého dobrého jména vyhledávána zákazníky. Souhrnem těchto výdělkových možností, známostí, zavedení obchodu na určitém místě, určitého kruhu zákaznictva nabývá obchod (závod, podnik) zvýšené hodnoty jako zdroj výdělku. Při smluvním sjednávání ceny je třeba vzít 41 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne Dostupný na rozhod.php?action=read&id=44779&searchstr=32+cdo+2013%2f Marek, K.: Smluvní obchodní právo kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s Marek, K.: Smluvní obchodní právo kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s Usnesení Nejvyššího ČR ze dne , sp. zn. 32 Odo 224/2006. Dostupné na 17

18 v úvahu i tyto otázky. 45 I když je tvorba cen věcí dohody kontrahujících subjektů, nemůže jít o tzv. divokou cenu a je třeba vycházet ze zásady poctivého obchodního styku. 46 Jelikož neexistuje žádný předpis, který by byl při oceňování podniku obecně závazný, oceňovatelé podniků se v České republice opírají především o ekonomickou teorii. Existují tři okruhy oceňovacích metod: - ocenění na základě analýzy výnosů (výnosové metody): metoda diskontovaných peněžních toků, metoda kapitalizovaných čistých výnosů, kombinované (korigované) výnosové metody, metoda ekonomické přidané hodnoty, - ocenění na základě analýzy trhu (tržní metody): ocenění na základě tržní kapitalizace, ocenění na základě srovnatelných podniků, ocenění na základě údajů o podnicích uváděných na burzu, ocenění na základě na základě srovnatelných transakcí, ocenění na základě odvětvových multiplikátorů, - ocenění na základě analýzy majetku (majetkové ocenění): účetní hodnota vlastního kapitálu na principu historických cen, substanční hodnota na principu redukčních cen, substanční hodnota na principu úspory nákladů, likvidační hodnota, majetkové ocenění na principu tržních hodnot. 47 Termín a způsob zaplacení kupní ceny mají být sjednány. Nestane-li se tak, uplatní se obecná úprava podle 340 odst. 2 ObchZ. Prodávající je tak oprávněn požadovat zaplacení kupní ceny ihned po uzavření smlouvy a kupující je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu po té, kdy byl věřitelem o plnění požádán Přechod práv a závazků Dle 477 odst. 1 ObchZ na kupujícího přecházejí všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje. Přechod všech práv a závazků z prodávajícího na kupujícího nastává ze zákona, aniž by smluvní strany nebo třetí osoby musely uskutečnit nějaké další právní úkony. Smlouva o prodeji podniku je právním titulem pro převod podniku (vlastnického práva k němu) z prodávajícího na kupujícího, zatímco právním titulem pro změnu v osobě majitele majetkových hodnot patřících k podniku není tato smlouva, nýbrž převod vlastnického práva k podniku z prodávajícího na kupujícího jako jiná 45 Eliáš, K., Dvořák, T. a kol: Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r Praha: Linde, 2006, s Marek, K.: Smluvní obchodní právo kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s Mařík, M. a kol.: Metody oceňování podniku, proces ocenění, základní metody a postupy. Praha: Ekopress, s. r. o., 2007, s

19 právní skutečnost. 48 Toto ustanovení má kogentní povahu, takže strany si nemohou dohodnout něco jiného, ani toto ustanovení vyloučit ( 263 ObchZ). Patrně lze vyloučit práva z průmyslového či jiného duševního vlastnictví, jež se týkají podnikatelské činnosti prodávaného podniku. Ustanovení 479 odst. 1 ObchZ sice také stanoví, že všechna přecházejí na kupujícího, ale toto ustanovení nemá kogentní povahu. Proto lze připustit, aby se ohledně nich smluvní strany dohodly jinak. Navíc k přechodu práva z průmyslového či jiného duševního vlastnictví nedochází, jestliže by to odporovalo smlouvě o poskytnutí výkonu práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví nebo povaze těchto práv. Samostatně upraven je také přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů Přechod veřejnoprávních práv a povinností V literatuře nedostatečně řešenou zůstává otázka, zda přecházejí také veřejnoprávní práva a povinnosti. Někteří autoři se s ní vypořádali tím způsobem, že tvrdí, že přecházejí pouze práva majetková (tedy nikoli např. živnostenské oprávnění). 49 Přechod oprávnění veřejnoprávní povahy dle mého názoru souvisí i s otázkou formy správních aktů. Ty se dělí podle okruhu osob, které akt zavazuje. Některé správní akty řeší osobní poměry adresátů, jimž jsou určeny (akty in personam). Nepřechází tedy např. živnostenské oprávnění (i když jeho povaha je spíše smíšená). Zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon ve svém 10 odst. 6 jasně stanoví, že živnostenské oprávnění nemůže být přeneseno na jinou osobu. Obdobně to platí i o oprávnění provádět jinou podnikatelskou činnost na základě oprávnění podle zvláštního zákona. 50 Negativní důsledky plynoucí z této úpravy lze zmírnit tím, že se účinnost smlouvy bude vázat na získání oprávnění. Jiné správní akty se týkají adresáta v podstatě kvůli jeho vztahu k určité věci např. k nemovitosti nebo zařízení. 51 Pokud jsou pro vydání správního aktu 48 Nález Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. Pl. 85/06. Dostupný na 49 Stuna, S. a kol.: Obchodní zákoník s podrobným komentářem pro právní a podnikatelskou praxi. Praha: Trizonia, 1992, s. 418; obdobně Kopáč, L.: Obchodní kontrakty. Díl II. Jednotlivé typy smluv a smlouvy v mezinárodním obchodu. Praha: Prospektrum, 1994, s Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s Odlišná situace panovala u prodejů podniků podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Podle 15a tohoto zákona mohl po dobu jednoho roku od uzavření smlouvy o prodeji majetku privatizovaného podniku nebo o vkladu majetku privatizovaného podniku 19

20 relevantní výlučně vlastnosti oné věci, hovoříme o aktech in rem. Akty in rem jsou závazné i pro právní nástupce jmenovitě uvedených osob, na něž práva a povinnosti z těchto aktů přecházejí. Zmínka o právních nástupcích adresátů není ve výroku správního aktu in rem uvedena a zásadně ani jeho formulace nemusí o povaze správního aktu vypovídat. Skutečnost, že správní akt zavazuje i právní nástupce, musí být však vždy výslovně vyjádřena v zákoně. Tak např. povahu aktu in rem mají územní rozhodnutí, stavební povolení, kolaudační rozhodnutí, rozhodnutí o změně užívání stavby, jakož i rozhodnutí, jímž se nařizují některé činnosti vlastníku stavby. O výjimku, kdy je nástupnictví obsaženo ve správním aktu implicitně, půjde pouze v případech, v nichž správní orgán příslušný k vydání správního aktu posuzuje při jeho vydávání výlučně vlastnosti nějakých věcí a vůbec se nezabývá vlastnostmi adresátů, resp. okolnostmi týkajícími se dotčených osob (výlučně věcný charakter mají povolení týkající se zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší viz 17 zák. č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, a 32 prováděcí vyhlášky č. 356/2002 Sb.). Judikatura považuje za správní akt in rem závazné stanovisko orgánu ochrany přírody podle 4 odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (S 656-SJS/2000). 52 Znamená to, že oprávnění získaná na základě těchto správních aktů bude možno považovat za práva související s podnikem. Pokud jde o povinnosti veřejnoprávní povahy, Ústavní soud je toho názoru, že tyto povinnosti nepřecházejí. Citujme doslova z usnesení Ústavního soudu ze dne , sp. zn. IV. ÚS 499/98 : Smlouva o prodeji podniku, resp. části podniku, je závazkovým vztahem soukromoprávní povahy, kde subjekty mají rovné postavení, a podle tohoto hlediska je nutno posuzovat i charakter přecházejících práv a závazků. Smlouvou o prodeji podniku přechází závazky vzniklé ze závazkových vztahů, bez ohledu na to, zda mají či nemají obchodní povahu, nikoliv však veřejnoprávní povinnosti. 53 Od přechodu práv a povinností je třeba odlišovat majetkoprávní důsledky správního aktu ty mohou být k tíži právních nástupců i tehdy, kdy povinnosti z aktu na právní nástupce přímo nepřecházejí. do obchodní společnosti od vzniku této obchodní společnosti nabyvatel podnikat v rozsahu, ve kterém k tomu byl oprávněn tento podnik. 52 Hendrych, D. a kol.: Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s Dostupný na 20

21 V judikatuře byl vysloven názor, že právní nástupce je povinen zaplatit pravomocně uloženou pokutu (S 193-SJS/1998) Přechod soukromoprávních práv a závazků V souvislosti s přechodem soukromoprávních práv a závazků je nutné podotknout, že obchodní zákoník hovoří o přechodu práv, nikoliv pohledávek. Uvedený režim tak platí pro všechna práva majetkové povahy, tedy nejen pro pohledávky, ale i pro věcná práva. Přecházejí i věcná práva k věci cizí, o nichž se zákon výslovně nezmiňuje. 55 V minulosti často diskutovanou byla otázka právního nástupnictví u práv z nájemní smlouvy týkající se nebytových prostor. V souladu s převažujícími názory lze tvrdit, že po uzavření smlouvy o prodeji podniku nastává změna pouze v osobě nájemce, jímž se namísto prodávajícího stává kupující. 56 Obsah smlouvy se nemění. Na kupujícího přecházejí podle ustanovení 477 odst. 1 ObchZ práva nájemce, tj. zejména právo užívat nebytový prostor a závazek platit nájemné. V praxi však většinou strany nájemní smlouvy přistoupí k uzavření dodatku k nájemní smlouvě, kde je stanoven jako nový nájemce kupující, aby nevznikly žádné pochybnosti. Ostatně podíváme-li se do ciziny, ačkoliv např. ve francouzském právu se s fonds de commerce obecně nepřevádějí smlouvy, je výslovně stanoveno, že je převáděna smlouva o nájmu nebytových prostor. 57 S fonds de commerce zásadně také nejsou převáděny tzv. smlouvy intuitu personae, tedy smlouvy uzavřené s ohledem na osobní vlastnosti smluvní strany, za něž jsou považovány smlouvy o franšíze, o koncesi, o financování, leasingové smlouvy. 58 Podle názoru Úřadu pro ochranu osobních údajů přechází na nabyvatele rovněž právo ke zpracování osobních údajů podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, písemných souhlasů udělených zaměstnanci a klienty Hendrych, D. a kol.: Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s Dědič, J., Švarc, Z. a kol.: Učebnice práva pro ekonomy. Praha: Prospektrum, 1994, s Např. Kopáč, L., Švestka, J.: Smlouva o prodeji podniku a právní nástupnictví u smlouvy o nájmu nebytových prostor. Právní rozhledy, 1994, č. 1, s Mestre, J.: Francouzské obchodní právo. Praha: Orac : Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2002, s Pelikánová, I.: Komentář k obchodnímu zákoníku. 4. díl. Praha: Linde, 1997, s Dostupné na 21

22 Přechod vlastnického práva Přechází především vlastnické právo ke všem věcem, které tvoří součást prodávaného podniku. Závazek převést vlastnické právo k podniku jako celku nelze ztotožňovat s vlastním převodem vlastnického práva k věcem, které tvoří součást podniku. Okamžik přechodu vlastnického práva k věcem, jež jsou zahrnuty do prodeje, řeší 483 odst. 3 ObchZ. Vlastnické právo k věcem, jež jsou zahrnuty do prodeje, přechází z prodávajícího na kupujícího účinností smlouvy. Za den účinnosti smlouvy o prodeji podniku je třeba považovat den jejího uzavření. Pozdější den bude dnem účinnosti pouze v případě, že bude takový den stanoven ve smlouvě. 60 Za takový den lze považovat i den splnění odkládací podmínky (např. zaplacení ceny nebo předložení dokladu o tom, že kupující obdrží úvěr). 61 Ke dni účinnosti smlouvy je také prodávající povinen předat a kupující převzít věci zahrnuté do prodeje. O převzetí se sepíše zápis podepsaný oběma stranami. Nebezpečí škody na věcech přechází na kupujícího převzetím, i když na něj vlastnické právo přejde v jiný okamžik, jestliže není výslovně dohodnuto něco jiného. Z pravidla, že vlastnické právo k věcem, jež jsou zahrnuty do prodeje, přechází z prodávajícího na kupujícího účinností smlouvy, obchodní zákoník a zvláštní zákony však stanoví následující výjimky: - Vlastnické právo k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí přechází vkladem do katastru nemovitostí ( 483 odst. 3 ObchZ, 133 odst. 2 ObčZ, 2 zák. č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů). Přitom návrh na vklad do katastru nemovitostí podle nálezu Ústavního soudu sv. IV č. 96 je možno podat v časově neomezené lhůtě, neboť ani uplynutí času nemůže nic změnit na vázanosti účastníků smlouvy projevy jejich vůle Vlastnické právo k námořním plavidlům zapsaným v námořním rejstříku přechází až dnem zápisu převodu vlastnického práva do námořního rejstříku ( 23 odst. 2 zák. č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě). 60 Plíva, S.: Obchodní závazkové vztahy. Praha: ASPI, a. s., 2006, s Plíva, S.: Obchodní závazkové vztahy. Praha: ASPI, a. s., 2006, s Marek, K.: Smluvní obchodní právo kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s

23 - Vlastnické právo k civilním letadlům popř. částem přechází dnem zápisu převodu vlastnického práva do leteckého rejstříku ( 5b odst. 1 zák. č. 49/1997 Sb., o civilním letectví). - Vlastnické právo k zaknihovaným cenným papírům přechází dnem zápisu převodu vlastnického práva v evidenci cenných papírů. Je totiž nutné splnit veřejnoprávní podmínky převodu vlastnického práva u jednotlivých věcí, i když se převádí vlastnické právo k podniku jako celku. Je to zcela nepochybné i z 5 odst. 2 poslední věty ObchZ: Tím není dotčena působnost zvláštních právních předpisů vztahujících se k nemovitým věcem, předmětům průmyslového a jiného duševního vlastnictví, motorovým vozidlům apod., pokud jsou součástí podniku. 63 V tomto kontextu připomeňme i známý spor Ireny Pelikánové a Karla Eliáše, ve kterém se řešila otázka, zda při prodeji podniku, jehož součástí jsou listinné cenné papíry vyžadující jinak indosaci, je indosament nezbytný. Oproti předchozím situacím jde o soukromoprávní podmínku přechodu vlastnického práva. Nejvyšší soud ČR zaujal k této věci stanovisko v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 29 Odo 314/2001, že k převodu v takovém případě indosament (ani splnění dalších podmínek) nezbytný není. V odůvodnění zdůraznil, že obchodní zákoník stanoví, že všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje, přecházejí na kupujícího. Přitom pro přechod nejsou (až na výjimky) stanoveny žádné podmínky a není upraven okamžik přechodu jednotlivých složek na kupujícího. S odkazem na znění 477 odst. 1 ObchZ, 479 ObchZ dospěl k závěru, že jejich dikce nasvědčuje tomu, že splnění jiných podmínek k přechodu práv nezbytné není (nestanoví-li podmínku obchodní zákoník např. 483 odst. 3 druhá věta ObchZ). Dovodil, že právní úprava smlouvy o prodeji podniku je ve vztahu k právní úpravě zákona o cenných papírech o převodu listinných cenných papírů i odpovídající úpravě zák. č. 191/1950 Sb., v novelizovaném znění, třeba považovat za právní úpravu zvláštní a že z ní vyplývá, že k převodu listinných cenných papírů, které jsou součástí podniku, dojde, aniž by bylo třeba uplatnit další postup stanovený pro převod cenných papírů v těchto předpisech. 64 Jelikož 483 odst. 63 Dvořák, T.: Dispozice s podnikem, Právní rozhledy, 2003, s Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s

24 3 ObchZ stanoví obdobnou platnost 444 až 446 ObchZ, lze sjednat dobu nabytí vlastnického práva k věcem movitým odchylně. Vlastnické právo tedy nepřejde účinností smlouvy, lze sjednat okamžik jak dřívější, tak pozdější. Rovněž platí, že kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaných věcí, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn s věcmi nakládat za účelem jejich prodeje Přechod pohledávek Podle ustanovení 477 odst. 2 ObchZ se přechod pohledávek jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek. K postoupení pohledávky je podle této obecné občanskoprávní úpravy (jde o 524 n. občanského zákoníku) třeba jen souhlasu postupitele a postupníka, zatímco souhlasu dlužníka třeba není. K souhlasu postupitele a postupníka zde dochází uzavřením smlouvy o prodeji podniku. 65 Postoupení pohledávky je však postupitel u smlouvy o prodeji podniku prodávající povinen bez zbytečného odkladu oznámit dlužníku. Dohoda musí mít písemnou formu, což je u smlouvy o prodeji podniku splněno. Na nabyvatele podniku nepřecházejí pohledávky, které zanikají nejpozději smrtí věřitele nebo jejichž obsah by se změnou věřitele změnil a taktéž pohledávky, jež nemohou být postiženy výkonem rozhodnutí ( 525 odst. 1 ObčZ). Ustanovení 525 odst. 2 občanského zákoníku přitom určuje, že nelze postoupit pohledávku, jestliže by postoupení odporovalo dohodě s dlužníkem. Uplatní se však toto ustanovení i v případě smlouvy o prodeji podniku? Ohledně této otázky nepanuje v akademické obci obecná shoda. Podle názoru Karla Marka i taková pohledávka přejde se vším, co slouží provozování podniku, na kupujícího, který kupuje podnik, neboť se převádí celý podnik. 66 Oproti tomu Irena Pelikánová se ale domnívá, že půjde o porušení předchozí smlouvy prodávajícím, tomu vznikne vůči druhé smluvní straně odpovědnost, jež nemůže být dotčena prodejem podniku, i když to zákon výslovně nestanoví. Taková dispozice bude protiprávní a protiprávnost je obecným důvodem neplatnosti právních úkonů. Smluvní strany se ani nemohou chránit klauzulí 65 Marek, K.: Smluvní obchodní právo kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s Marek, K.: Smluvní obchodní právo kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 154; obdobně Kopáč, L.: Obchodní kontrakty. Díl II. Jednotlivé typy smluv a smlouvy v mezinárodním obchodu. Praha: Prospektrum, 1994, s