Úvod. James Simon Gallery, Kivik Art Centre Pavilon, Museum of Modern Literature, a mnoho dalších.

Transkript

1 Předmluva Ráda bych poděkovala svému vedoucímu, panu doktoru Františku Svobodovi, který mi byl nápomocen při zpracování mé diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala paní doktorce Janě Martínkové, ředitelce Městského muzea v Moravské Třebové, která mi poskytla mnoţství nezbytných informací pro napsáni této práce. Moje poděkování patří i paní bakalářce Marcele Šedové, ze Správy SH Buchlov, jeţ mi poskytla antropologický rozbor mumie uloţené na tomto hradě. 1

2 Úvod V loňském roce se v České republice a v Egyptě uskutečnilo několik významných akcí, spojených s 50. výročím zaloţení Českého egyptologického ústavu na FF UK. Celý rok byl ve znamení projektu Rok české egyptologie. Tyto události ale nebyly jediné, které se významně zapsaly do dění na české egyptologické scéně. Dalším významným počinem bylo pořádání velké putovní výstavy Tutanchamon-jeho hrob a poklady v Brně, od podzimu loňského roku do jara tohoto roku. Podobná výstava se u nás dosud nikdy neuskutečnila a velká poptávka návštěvníků potvrzovala, ţe i Češi mají o toto téma značný zájem. Dokladem toho jsou i ostatní putovní výstavy, které kolují po celém světě. Nám asi nejblíţe byla výstava ve Vídni, rovněţ v loňském roce, jeţ nesla název Tutanchamon a svět faraónů, kterou navštívilo hodně lidí z ČR. I v letošním roce můţeme očekávat významné události spojené se světovou egyptologií. Nemám tím na mysli významné archeologické objevy, i kdyţ ani o ty jistě nebude nouze. Pozornost egyptologů a historiků se bude upírat na Neues Museum v Berlíně, které by mělo být otevřeno veřejnosti v říjnu tohoto roku. Toto muzeum vlastní rozsáhlou a velmi cennou sbírku egyptských předmětů a bude jistě velmi zajímavé zhodnotit jakým způsobem si s rekonstrukcí muzea poradil anglický architekt David Chipperfiedl, který má se stavbou muzejních budov velké zkušenosti 1. O prezentaci egyptských památek se mluví i ve spojitosti se stavbou nového Velkého egyptského muzea v Káhiře. Staré Egyptské muzeum je jiţ velmi zastaralé a nevyhovuje moderní prezentaci exponátů. Jeho nedostatkem je hlavně stará budova, ve které se nachází. V Egyptě se totiţ kaţdý rok uskuteční nemalé mnoţství archeologických objevů. Dříve se památky dělily mezi Egypt a objevitelské archeologické týmy. Ale v dnešní době jiţ všechny nalezené památky zůstávají v Egyptě, kde jsou i regionální muzea, která vystavují předměty nalezené v příslušné lokalitě. Ty nejvýznamnější nálezy se poté přesouvají do Egyptského muzea v Káhiře. Mnoho památek tak zůstává zapomenuto v obrovském depozitáři tohoto muzea a veřejnost tak nemá moţnost se s nimi seznámit. V současnosti se vedení této významné instituce rozhodlo prozkoumat svůj depozitář a mnohdy jsou velmi překvapeni, co za poklady ukrývá. Bohuţel ale není dostatek místa pro vystavení těchto znovu nalezených předmětů. Tento problém by mělo zmenšit právě stavěné Velké egyptské muzeum, které má být dokončeno v roce Tento architekt navrhl projekty pro mnoho muzeí a galerií: Aust Agder Museum, Figge Art Museum, James Simon Gallery, Kivik Art Centre Pavilon, Museum of Modern Literature, a mnoho dalších. 2

3 Mnohá muzea zůstala aţ do dnešní doby ve stejných budovách, do kterých je jejich zakladatelé umístili. To je podle mého názoru jeden z největších nedostatků a problémů. Stará budova nemůţe poskytnout návštěvníkům takové pohodlí, jaké by očekávali a zároveň zabraňuje vhodné a moderní prezentaci památek. Další velkou nevýhodou starých budov jsou jejich vysoké provozní náklady (stálé opravy, vyšší náklady na vytápění). Navíc jsou ve většině případů historickou památkou a nesmí se s nimi nějak výrazně pracovat a upravovat je. Na jednu stranu je dobré, ţe jsou tyto staré a mnohdy historicky cenné budovy vyuţívány, ale otázkou je, zda vhodným způsobem. Je všeobecně vţito, ţe do objektů hradů a zámků je dobré umístit nějaké muzeum nebo galerii. Ale nenašly by se lepší způsoby vyuţití? Zároveň je otázkou, zda by se muzeu lépe nedařilo v nové moderní budově? Poslední dobou si muzea začala uvědomovat, ţe lepší prezentaci svých exponátů zajistí jen stavba nové budovy, nebo alespoň přestavba té staré. Ale získání nového a moderního prostoru nevyřeší všechny problémy, které muzea mají. Můţe to vyřešit jejich část, ale jistě ne všechny. Musí se změnit způsob vnímání kultury veřejností, i způsoby financování. Objektivní hodnocení veřejných sluţeb, mezi něţ kulturní instituce náleţí, je všude ve světě svízelným problémem. Dvojnásobně pak v našem prostředí, kde neexistuje tradice zodpovídatelnosti a standardy hodnocení. S čím a jak máme hodnotit a poměřovat? 1 Ve druhé polovině 18. století se začaly zakládat první muzea. Většinou se jednalo o zpřístupnění původně královských sbírek. Do těchto prvních muzeí mohli ale vstupovat jen urození lidé. I v dnešní době je návštěva muzea nebo galerie spojena s mnoţstvím překáţek. Podle průzkumů aţ 41% návštěvníků do muzea nechodí, protoţe v něm není nic, co by chtěli spatřit. Dalšími významnými překáţkami jsou i nedostatek času a vysoká cena vstupenky. I kdyţ mně osobně nepřipadá, ţe by cena vstupů do kulturních institucí v ČR byla nějak závratně vysoká. Většinou se pohybuje na únosné hranici Kč/osoba a v mnoha případech se nabízí mnoţství různých slev pro studenty, rodiny, děti a seniory. Milan Kníţák, ředitel Národní galerie, se snaţil prosadit v roce 2006 zrušení vstupného do NG, ale tento návrh byl zamítnut. Prý by se tím tato instituce ochudila o 10 miliónů Kč ročně, které nemá moţnost získat jiným způsobem. Výše zmíněné průzkumy tedy ukazují, ţe se muzea nepřizpůsobují přáním návštěvníků. Mnohdy se nikterak nesnaţí do institucí veřejnost nalákat. Někdy to můţe působit spíše opačným dojmem. V některých muzeích máte dokonce 1 Kesner Ladislav: Proměny českých národních kulturních institucí: realita nebo přání? ERA 21 ekologie, realizace, architektura, 2007, no. 4, str. 65 3

4 pocit, ţe návštěvník je tu na obtíţ. Podle demografických faktorů navštěvují muzea a galerie spíše vzdělaní a bohatí lidé. Podle mého názoru mají různé památky odlišná specifika vystavování. Kdyţ se podíváme na prezentaci památek v muzeu v Louvru, uvidíme velký tématický rozptyl. Jsou zde vystaveny památky z 18. století našeho letopočtu i památky z 18. století př.n.l., ale jejich prezentace je takřka stejná, coţ podle mne není dobře. Louvre byl vlastně původně zámek a jeho interiéry tomu i odpovídají. A do těchto zdobných interiérů jsou umístěny egyptské, antické a mimoevropské exponáty, které se v nich spíše ztrácejí. Jedním z cílů mé práce bylo, jak vyplývá z jejího názvu, přehledně a věcně popsat náhled lidí na egyptské památky. Jak byl Egypt, od antiky aţ do konce 19. století, opředen mnoţstvím pověr a mýtů. To značně ovlivnilo i chování k památkám a jejich následnou prezentaci. Po Napoleonově expedici do Egypta celý svět doslova zaplavila vlna egyptománie. Lidé chtěli mít alespoň kousek z té tajemné země doma. Ale mým hlavním záměrem bylo popsat a zhodnotit způsoby prezentace egyptských památek, jak v zahraničních muzeích, tak v České republice. Mým cílem ale nebylo porovnávat ČR se zahraničím, protoţe podle mého názoru se jedná o naprosto odlišné světy, které jsou zatím bohuţel nesrovnatelné. Hodnotila jsem mezi sebou pouze slavná světová muzea. Pro srovnání jsem si vybrala, podle mého názoru, ty nejslavnější a nejnavštěvovanější muzea na světě, která vlastní velmi kvalitní egyptské sbírky. U kaţdého vybraného muzea jsem uvedla způsob získávání předmětů s egyptskou tématikou a formu samotné prezentace exponátů. Prezentaci egyptských památek na našem území je věnována samostatná kapitola. Největší pozornost jsem věnovala Náprstkovu muzeu, které u nás vlastní největší egyptskou sbírku čítající okolo 10 tisíc exponátů. Zajímavostí je, ţe toto muzeum sice vlastní nejrozsáhlejší sbírku, ale nemá stálou expozici. K Náprstkovu muzeu se vztahuje i následující část práce, která je vlastně podkladem pro marketingový plán tohoto muzea a hlavně jeho egyptské sbírky. V poslední kapitole jsem zmínila uskutečněné výstavy v ČR za poslední rok. Minulý rok byl totiţ v tomto ohledu nezvykle plodný. Zvláštní pozornost je věnována velké putovní výstavě Tutanchamon-jeho hrob a poklady, která se uskutečnila v Brně. A od ostatních putovních výstav se liší hlavně tím, ţe prezentuje pouze repliky Tutanchamonovy pohřební výbavy. Pro napsání práce mi byla nápomocna literatura předních českých i světových egyptologů. Hlavním zdrojem pro mi byly internetové stránky světových muzeí, kde jsem se 4

5 dozvěděla podrobnosti o jejich expozicích a z výročních zpráv i něco o počtech návštěvníků a případných dotacích. Výroční zprávy se mi ale bohuţel nepodařilo sehnat ode všech muzeí. Například s Náprstkovým muzeem v Praze se mi nepodařilo navázat ţádný kontakt, abych mohla získat potřebné bliţší informace o jejich egyptské sbírce. Velkým přínosem mi byly i články doc. Kesnera, pojednávající o problematice výstavnictví a muzeí u nás. Nezbytná, pro zhotovení podkladů pro marketingový plán, mi byla skripta paní doktorky Škarabelové. V poslední kapitole, kde píši o výstavě Tutanchamon-jeho hrob a poklady, jsem čerpala hlavně ze svých zkušeností, jeţ jsem při svém působení na této výstavě získala. 5

6 1. Vnímání egyptských památek a kultury 1.1. Znovu objevování Egypta Antičtí cestovatelé Tisíciletá historie starověkého Egypta byla takřka zapomenuta jiţ v polovině prvního desetiletí našeho letopočtu. V té době jiţ nikdo neuměl číst, ani psát pomocí hieroglyfů. Nejmladší hieroglyfický nápis, který byl vytesán 26. srpna roku 394, najdeme v chrámu Filé 1. Kult egyptských boţstev ustupoval monoteistickému křesťanství a mnohé egyptské chrámy byly drasticky přeměňovány na křesťanské kostely. Z chrámů byli vyhnáni kněţí 2, kteří jako jedni z mála uměli pouţívat hieroglyfy. Kdyţ byly uzavřeny chrámy a lidé jiţ nepouţívali hieroglyfy a staroegyptštinu, postupně se na slávu jedné z nejmocnějších a nejstarších civilizací na světě zapomnělo. Nikdo totiţ po dobu čtrnácti století neuměl přečíst tajemné písmo, kterým byly egyptské památky doslova posety. A v zapomnění by nejspíše tato civilizace i zůstala, kdyby po celou historii tolik nepřitahovala okolní svět. Egypt vţdy fascinoval svojí mystičností. Jiţ v antice lákal dobrodruhy a myslitele z celého Řecka, kteří se stali prvními cestovateli, jeţ své poznatky začali zaznamenávat. Některá tato díla se dochovala dodnes a mnohdy byly aţ do novověku jediným zdrojem informací o starověkém Egyptě. Uţ římští císařové s obdivem pohlíţeli na velkolepé stavby a památky země na Nilu. Ta velkolepá díla byla hodna jejich majestátu, proto neváhali egyptskými staroţitnostmi obohacovat své umělecké sbírky a těmi zvlášť monumentálními obelisky, sloupy a sfingami si zdobili paláce a veřejná prostranství v Římě a posléze i v Konstantinopoli. 3 Co ale nezůstalo aţ tak zcela zapomenuto bylo egyptské náboţenství, které se rozšířilo i za egyptské hranice. Římané chtěli původně kult bohyně Eset zrušit, ale nakonec jej převzali za svůj a stal se velmi oblíbeným. Bohyně Eset 4 se mohla stát i předobrazem Panny Marie. Známé jsou sochy této bohyně kojící svého syna, boha Hora. V níţ můţeme vidět velkou 1 Hlavní chrám na ostrově Filé (dnes se nachází na ostrově Agilkika, byl tam přesunut po záchranné akci UNESCO) byl zasvěcen bohyni Eset. Egyptsky jeho název zní Pilak, což znamená konec a naznačovalo to jeho polohu na samé jižní hranici egyptského území.tyto chrámy patří mezi nejzachovalejší v celém Egyptě. Mezi nejčistší stavby v Egyptě patří zejména Triánův kiosek. 2 Kněží ve starém Egyptě neměli pouze duchovní funkci. Nestarali se jen o obřady, ale také vedli školy a učili obyvatele číst a psát. 3 Verner Miroslav: Objevování starého Egypta. Paseka, Praha 2008, str Bohyně Eset je nebeská vládkyně světa, dárkyně života a obilí, udržovatelka řádu ve světě i v rodině, ochránkyně dětí, bohyně přírody a paní kouzel. Uctívána byla po celém Egyptě. Byla manželkou a sestrou boha Usira. Je zobrazována jako žena, na jejíž hlavě je stylizovaný královský trůn. 6

7 podobu v Panně Marii a malém Jeţíškovi. Známo je nám rozsáhlé dílo O Esetě a Usirovi od Plútarcha 1, jeţ napomohlo rozšířit egyptské náboţenství aţ do Gallie. Obr. 1 Soška, která znázorňuje kojící bohyni Eset. Tato soška nám můţe připomínat pozdější zobrazení Panny Marie. Zdroj: archiv autor Snad nejznámějším cestovatelem po Egyptě v době antiky byl řecký dějepisec Hérodotos 2, znám také jako otec dějepisu 3. Hérodotos cestoval po Egyptě zhruba v letech př.n.l. V ţádné jiné zemi není tolik podivuhodných věcí, které se vymykají popisu. 4 Poznatky ze svého cestování shrnul do svých Dějin, které se staly zdrojem informací i pro novodobé badatele. Hérodotos pečlivě popsal kaţdodenní ţivot Egypťanů, náboţenské obřady a nejrůznější úkony běţného ţivota. Vycházel z vlastních záţitků, mýtů a reprodukovaných informací, proto je těţké posoudit, kde končí realita a kde začíná smyšlená fikce. Jeho Dějiny proto připomínají koláţ odpozorovaných skutečností, lidových vyprávění, mýtů, skutečných historických událostí a roztomilých kuriozit. 5 I přesto se staly Hérodotovy spisy velmi cenným zdrojem informací. Zaznamenal, ţe Egypťané jsou téměř posedlí uctíváním svých četných bohů, kteří jsou často personifikováni nejrůznějšími zvířaty 6. Velmi pečlivě a 1 Plútarchos byl řecký spisovatel, historik a filozof. Mezi jeho známá díla patří Životopisy slavných Řeků a Římanů. 2 Herodotos z Halikarnassu patří mezi první antické historiky. 3 Toto označení mu bylo uděleno římským řečníkem, státníkem a spisovatelem Marcusem Tulliusem Cicerem. 4 Fagan Brian M.: Oloupený Nil. Mladá fronta, Praha 2001, str Fagan Brian M.: Oloupený Nil. Mladá fronta, Praha 2001, str Egypťané, jako jeden z mála národů, uctívali množství zvířat. Např. v Kom Ombu byli chování krokodýli, o které bylo pečováno jako o skutečné bohy. V dnešní době je možno vidět v chámu i některé jejich mumie. V různých částech se uctívali i různá zvířata. 7

8 pravdivě, jak se později ukázalo, popsal průběh mumifikace 1, která byla vţdy pro cestovatele velmi zvláštní a jedinečná. Historické události se k Hérodotovi dostaly jen prostřednictvím pověr a mýtů, ale bohuţel se tyto pověry v historickém bádání udrţely velmi dlouho a vyvráceny byly aţ moderními výzkumy. Hérodotos snad jako jeden z mála byl starověkému Egyptu nejblíţe. Měl tu moţnost hovořit s kněţími, odpozorovat zvyky, obřady i běţný ţivot. I přes mnoţství nepřesností, které byly později vyvráceny, se stalo Hérodotovo dílo jedním z nejcitovanějších děl v celé historii Egypta. I kdyţ on sám upozorňoval na smyšlenost některých událostí: S těmito příběhy, které staří Egypťané povaţovali za věrohodné, můţeme nebo nemusíme nakládat jako s historií. 2 Pro pozdější bádání nebyly ani tak důleţité jeho historické poznatky, jako jeho pozorování kaţdodenního ţivota. Z jeho popisů víme něco o oblékání kněţích a chování pozůstalých. Kdyţ Římané v roce 30 před Kristem okupovali Egypt, proměnilo se nilské údolí v prosperující a stabilní provincii největšího impéria, jaké kdy svět poznal. Respekt budící suverenita římského impéria Egypt pohltila, ale staré náboţenské rituály byly tolerovány. Římský zájem o Egypt měl především politický a kořistnický ráz. 3 Římané se vlastně stali prvními turisty, kteří do země na Nilu zavítali. V té době vládl v impériu mír a lidé si mohli cestování dovolit, zvláště bohatí Římané. Tehdejší turismus měl skoro stejnou podobu jakou má dnes - lidé se přijeli do Egypta pobavit a odpočinout si. Na ţádost egyptského faraóna Ptolemaia I. sepsal egyptský historik a kněz Manetho 30-ti svazkové Dějiny Egypta. Právě Manetho rozdělil egyptské dějiny do 30 dynastií, které pouţíváme dodnes. Toto rozdělení nevymyslel Manetho sám, ale vycházel ze starších královských seznamů. Znal Hérodotovo dílo, ale jím se nenechal inspirovat, jelikoţ jej nepovaţoval ze věrohodné. Tyto spisy byly uloţeny do Alexandrijské knihovny, ale po jejím poţáru roku 47 př.n.l., byly spisy přemístěny do Sérapidova chrámu v Alexandrii, který byl ale roku 391 rovněţ zničen. Pro pozdější bádání by tyto spisy měly velký význam, ale bohuţel zatím nebyly nalezeny, známy jsou pouze z opisů od pozdějších historiků. Můţeme jen doufat, ţe budou někdy objeveny. Hérodotovi následovníci jiţ mají celkem velké mnoţství spisů svých předchůdců, proto je mnohdy těţké rozpoznat, co jsou jejich vlastní poznatky a co bylo opsáno ze starších děl. 1 Mumifikace měla ve starém Egyptě zajistit konzervaci těla zemřelého. Egypťané totiž věřili, že aby mohl zemřelý postoupit do posmrtného života, musí se zachovat jeho tělo. Inspirací pro ně byla poušť, která těla vysušila a tím vlastně i konzervovala. Během mumifikace musely být z těla vyjmuty orgány, aby se v těle nerozkládaly. 2 Fagan Brian M.: Oloupený Nil. Mladá fronta, Praha 2001, str Fagan Brian M.: Oloupený Nil. Mladá fronta, Praha 2001, str. 22 8

9 Mezi Hérodotovy následovníky patřil i Diodóros Sicilský 1, který Egypt navštívil v letech př.n.l. a jako jeden z prvních spisovatelů zmiňuje Memnonovy kolosy 2. Další, kdo přijel do Egypta s vědeckými záměry, byl řecký zeměpisec Strabo 3. Jeho dílem je sedmnácti svazková Geografie, ve které popisuje římské impérium z geografického hlediska. Strabo byl první, kdo si dovolil kritizovat Hérodota a jeho Dějiny. Zjistil, ţe skutečnost je poněkud jiná, neţ jak ji uvádí Hérodotos ve svých knihách. Straboův popis Serapea 4 poslouţil o tisíce let později Mariettovi k jeho znovunalezení. I Strabo, stejně jako Heródotos, je dobrým pozorovatelem hojně popisujícím nejrůznější slavnosti a svátky. Nejpodivnější podívaná je nesporně na dav, který o panegyriích (náboţenské svátky) sjíţdí po kanále z Alexandrie aţ do Kanópos. Hladina kanálu je dnem i nocí pokryta loďmi plnými muţů a ţen, kteří se tam za zvuků hudebních nástrojů oddávají bez přestání a bez oddechu krajně smyslným tancům 5 Je moţné, ţe právě z těchto popisů získal v pozdější době Egypt svoji erotickou mystičnost. Obr. 2 a 3 Vlevo tzv. Lateránův obelisk v Římě. Vpravo obelisk na Piazza Novana Zdroj: Diodóros Siciilský byl řecký historik, který podnikl několik cest po antickém světě. Moderní historici ale našli i v jeho díle chyby. 2 Memnonovy kolosy, tento název ze používá i v dnešní době. Tyto dvě monumentální sochy jsou to jediné, co zbylo z mohutného zádušního chrámu Amenthotepa III. Označení Memnonovy kolosy těmto sochám dali Řekové podle jedné postavy z Homéra, která přispěchala z Etiopie na pomoc obléhané Tróji. 3 Strabón z Amaseie v Pontu je autorem nejobsáhlejšího díla, které se nám dochovalo do dnes. Poslední dvě knihy z jeho Geografie patří Egyptu a blízkému východu. 4 Starověké pohřebiště posvátných býků Apidů. 5 Vercoutter Jean: Egypt znovu nalezený. Slovart, Praha 1999, str. 25 9

10 Jiţ v době římských turistů byla většina hrobek v Údolí králů vyloupena a zcela vydrancována. Cestovatelé se vydávali do nitra hrobek a na památku své návštěvy tam vyrývali svá jména do jejich stěn. 1 Diodoros Sicilský si stěţoval na ţalostný stav mnohých hrobek: Nenalezli jsme nic jiného neţ následky drancování a ničení. 2 Římané si uchovali i další prvenství a to v podobě odváţení památek z Egypta. Nemáme přesné informace, kolik památek nechali z Egypta odvést, ale je nám známa jejich velká obliba v obeliscích. Římanům v té době nebylo zcela jasné, co obelisky 3 znázorňují, ale byli jimi doslova posedlí. Konstantin Veliký si vybral obelisk Thutmose III. z Wessetu, ale jeho převezení a vztyčení v Konstantinopoli se nedočkal. Tento obelisk dal nakonec dovést císař Theodosius a nechal jej vztyčit roku 390 v blízkosti Hagia Sofia, kde stojí dodnes. Jiţ v době římského impéria se myslelo, ţe je Egypt plný tajemných a všemocných kouzelníků. Byl to pro Římany dobrý turistický cíl, ze kterého si mohli odváţet zajímavé předměty na památku. Snad největším sběratelem té doby byl císař Hadrián, který nakupoval egyptské staroţitnosti pro svoji vilu v Tivoli, kde byly také tyto mnohé předměty později nalezeny. Řekové měli ke starověkému Egyptu nejblíţe. Měli tu moţnost jej vidět ještě takový, jaký byl v době své samostatnosti. Měli moţnost pozorovat egyptské památky ve své původní podobě, mohli se naučit a pochopit egyptské hieroglyfy. Ale místo toho opředli některé památky a samotné hieroglyfy mnoţstvím pověr. Bohuţel, některé poznatky od antických autorů se vţily do studia dějin Egypta na několik století a byly vyvráceny aţ moderními výzkumy Křiţáci a mnichové S příchodem křesťanství se událo v Egyptě hodně změn. Křesťanství se do Alexandrie dostalo v 1. století po Kristu se svatým Markem. Malá skupina konventů se brzy rozrostla ve velkou obec křesťanů, kteří odmítali uctívat císaře jako boha. Kdyţ však v roce 313 Konstantin Veliký učinil z křesťanství jedno z oficiálních náboţenství impéria, vliv alexandrijských křesťanů v zemi na Nilu vzrostl. 4 Koptové 5 se rozhodli, ţe zničí veškeré stopy pohanského náboţenství, které se dříve v Egyptě provozovalo. Byly zavírány všechny 1 Tento zvyk se bohužel dochoval až do dnešní doby. 2 Fagan Brian M.: Oloupený Nil. Mladá fronta, Praha 2001, str Obelisky měli vlastně ve starém Egyptě znázorňovat paprsek slunce. Obelisky se většinou stavěly před pylony, kterými se vstupovalo do chrámů. 4 Fagan Brian M.: Oloupený Nil. Mladá fronta, Praha 2001, str Koptové jsou vlastně jedni z prvních Křesťanů. V Káhiře i po celém Egyptě se nám dochovaly jim pozůstatky. 10

11 chrámy a ničeny sochy a nápisy. Od samého počátku, uţ v prvních stoletích po Kristu, zaujali odmítavý postoj nejen k náboţenským představám svých předků, ale i k hieroglyfickému písmu, v němţ spatřovali jeden ze symbolů předchozí pohanské éry. Bylo to paradoxní, protoţe jejich jazyk, koptština, byl přímým pokračováním egyptštiny. 1 Kamenné bloky z chrámů byly odváţeny a pouţívány jako nový stavební materiál 2. Křesťany v Egyptě vystřídali Arabové a s nimi přišlo opět nové náboţenství, islám. I arabští vzdělanci byli okouzleni egyptskými památkami, bylo to pro ně něco úplně nového. Připisovali stavby starého Egypta gigantům nebo kouzelníkům, kteří před dávnými časy opustili břehy věčné řeky. Někteří povaţovali pyramidy za sýpky Josefovy Jiní je povaţovali za pokladnice dávno mrtvých králů. 3 Arabové se stali velmi náruţivými hledači pokladů a doslova drancovali zemi na Nilu. Jejich počínání se mohou vyrovnat snad jen hledači v 19. století. V 15. století se hledání pokladů praktikovalo v takové šíři, ţe bylo posuzováno jako činnost podléhající daním. 4 Středověk bývá v Evropě označován jako doba temna, ne jinak tomu bylo i v Egyptě. Ve středověku byl Egypt zcela uzavřen okolnímu světu. Cestovatelům, kterým se tam podařilo proniknout, se stejně nedostali dál něţ do Káhiry. V této době se Egypt stává spíše jednou ze zastávek na cestě do Svaté země. Rytíři a účastníci křiţáckých výprav často sepisovali svoje záţitky, ale ty se ukázaly jako hodně nehodnověrné a ve většině případů zcela smyšlené. Byly to spíše historické a romantické romány, neţ odborné publikace vystihující historickou skutečnost. V čase středověku byla hlavní a jedinou pravdivou knihou Bible. Hodně mnichů se proto vydávalo do Egypta, za účelem ujištění se o skutečnostech vyskytujících se v Bibli. Obraz starého Egypta, zprostředkovaný středověké křesťanské Evropě především Písmem svatým, byl v nemalé míře opředen bájemi, pověrami a předsudky Novověk V době renesance se projevuje zájem o Egypt i z badatelského hlediska. Jiţ se tam nevydávají pouze dobrodruzi, hledači pokladů nebo náboţenští fanatici. Opět se dostává do pozornosti seriózních vědců, kteří se zajímají o jeho historii. S počátkem novověku se obraz 1 Verner Miroslav: Objevování starého Egypta. Paseka, Praha 2008, str.14 2 Tato recyklace stavebního materiálu se používala již v době faraónů, ale v mnohem menším měřítku a o hodně citlivěji. 3 Fagan Brian M.: Oloupený Nil. Mladá fronta, Praha 2001, str Fagan Brian M.: Oloupený Nil. Mladá fronta, Praha 2001, str Verner Miroslav: Objevování starého Egypta. Paseka, Praha 2008, str

12 starého Egypta v Evropě začal pozvolna měnit. Humanismus znovuobjevil vědomosti antických autorů a spolu s nimi i Egypta. Dávná minulost Egypta se začala postupně dostávat do popředí zájmu soudobých učenců a umělců. 1 Dokonce i v českých zemích se začíná projevovat zájem o Egypt. Zpočátku šlo o zájem především náboţenského rázu, neboť Egypt patřil k biblickému světu a jeho návštěva představovala velmi významnou zastávku na cestě do Svaté země. 2 Mezi nejvýznamnější české cestovatele po Egyptě patří jistě Kryštof Harant z Polţic a Bezdruţic 3. Jeho dílo Cesta z království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinaj a svaté Kateřiny v pusté Arábii se zabývalo jak etnografickými údaji, tak i popisem některých egyptských památek. Německý jezuita Athanasius Kircher 4 se velmi zaslouţil o poznání starého Egypta a hlavně jeho písma. Věnoval se bedlivému studiu koptštiny. Jeho díla Úvod do koptštiny neboli egyptštiny a Obnovený egyptský jazyk patří mezi nejvýznamnější své doby a vedla k velké popularizaci Egypta. On byl také jako první názoru, ţe koptština vlastně vychází z egyptštiny. Uzavřenost Egypta spočívala hlavně v náboţenské nesrovnalosti mezi křesťany a muslimy. Do Egypta se většinou vydávali jen obchodníci, mniši a misionáři. Egypt byl i významným obchodním partnerem - nabízel vzácné koření, látky a jiné exotické předměty. Proto na začátku 16. století uzavřel Selim I., vládce Osmanské říše, smlouvu s Francií a Španělskem a tím zaručil Evropanům jistou bezpečnost. Egypt se tak stal přístupnější pro cestovatele, kteří se mohli odváţit vstupovat do vnitrozemí, ale stále převládal spíše obchodní záměr. Egypt v 16. století přitahoval svoji pozornost i kvůli jednomu zvláštnímu obchodnímu artiklu, kterým bylo mumio tedy prášek z mumií. Slovo mumie je odvozeno z perského mummia (arabsky múmíja), výrazu pro bitumen. Bitumen z Blízkého východu byl dlouho povaţován za lék na řezné rány, odřeniny, ale i zlomeniny.svým vzhledem silně připomínal pryskyřice pouţívané starými Egypťany při balzamování. 5 Bitumen 1 byl však velmi těţko 1 Verner Miroslav: Objevování starého Egypta. Paseka, Praha 2008, str Verner Miroslav: Objevování starého Egypta. Paseka, Praha 2008, str Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic ( ) byl český spisovatel, šlechtic, diplomat a hudebník. Roku 1598 se vydává na svoji cestu do Egypta, Palestiny a jižní Evropy spolu se svým švagrem Heřmanem Černínem z Chudenic. Do smrti císaře Rudolfa II. působí na jeho dvoře. Ze dvora krále Matyáše odchází. Aktivně se účastnil povstání českých stavů, za což byl roku 1621 na Staroměstském náměstí popraven. 4 Athanasius Kircher byl jezuitský učenec, který se zabýval orientalistikou a hlavně egyptskými hieroglyfy. Věnoval se i lékařství, etice a matematice. 5 Fagan Brian M.: Oloupený Nil. Mladá fronta, Praha 2001, str

13 k sehnání, proto byl nahrazován materiálem z egyptských mumií. Tak vznikl nechvalně známý obchod s mumiemi. To vedlo k dalšímu drancování hrobek a k neuctivému chování k nalezeným mrtvolám dávných Egypťanů. Těţko můţeme v dnešní době zjistit, kolik bylo takovým způsobem vypleněno hrobek, ale podle dobových odkazů se mumie prodávaly doslova na kila. Podnikavý Anderson koupil více neţ 270 kilogramů mumifikovaných tkání a jednu celou mumii 2 Obchodu s mumiemi se postupně snaţila egyptské vláda zabránit, ale příliš se jí to nedařilo. Ještě v 19. století se věřilo, ţe prášek z mumií má zázračné účinky a dokonce se prodával v lékárnách Napoleonova expedice do Egypta Na konci 18. století si Evropa uvědomovala i jiné přednosti Egypta, neţ bylo mumio nebo památky. Egypt byl ceněn i pro svoji výhodnou geografickou polohu. Jeho pomocí se daly ovládat a kontrolovat cesty do Indie, která v té době byla kolonií Anglie a také zdrojem vzácných koření, látek a exotického zboţí. V dubnu roku 1798 byl Napoleon pověřen úkolem vést expedici, která by se zmocnila Malty a Egypta a měla vybudovat průplav suezskou šíjí. 3 Francie byla na počátku Napoleonova taţení velkým optimistou: Egypt byl provincií Římské republiky, teď se musí stát provincií Francouzské republiky. Římská vláda znamenala úpadek této krásné země, francouzská vláda jí přinese prosperitu. 4 Napoleonovo vojsko bylo v námořní bitvě poraţeno Brity a Francouzi museli v Egyptě nedobrovolně zůstat 3 roky. Neúspěch vojenského taţení byl však kompenzován velkým úspěchem vědeckým. S Napoleonem do Egypta nepřijeli jen vojáci, ale i armáda 167 vědců. Ve vědecké komisi, která se zúčastnila egyptského taţení, byli fyzikové, přírodovědci, matematici, lékaři, chemici, astronomové, architekti, sochaři, kresliči, tlumočníci, botanikové, strojní inţenýři a tiskaři. Hlavním verbířem vědců byl lékař a chemik Claudie-Louise Berthollet, jemuţ se podařilo kolem sebe shromáţdit pozoruhodnou skupinu talentovaných muţů. 5 V Napoleonově expedici vědců se sešla snad celá elita tehdejší Francie. Po úspěšném dobytí Káhiry Napoleonovými vojáky, se začalo s budováním Egyptského ústavu. Ten se stal sídlem a jakousi základnou Napoleonovy armády vědců. Ti prováděli celé tři roky ustavičný pečlivý 1 Bitumen neboli živice. Jedná se o skupinu přírodních uhlovodíků s nepatrným množstvím kyslíku, dusíku a síry. 2 Fagan Brian M.: Oloupený Nil. Mladá fronta, Praha 2001, str Fagan Brian M.: Oloupený Nil. Mladá fronta, Praha 2001, str Verner Miroslav: Objevování starého Egypta. Paseka, Praha 2008, str Fagan Brian M.: Oloupený Nil. Mladá fronta, Praha 2001, str

14 výzkum a konali nejrůznější přednášky. Vytvořili i první podrobnou mapu Egypta, která významně pomohla, při dalších výzkumech. Asi nejznámějším účastníkem Napoleonovy vědecké expedice se stal Vivant Denon 1, kterému byl svěřen dohled nad ilustracemi. Právě ty po návratu do Francie doslova zaplavily celou Evropu. Jeho kniha Voyage dans la Basse at la Haute Égypte (Cesta po Dolním a Horním Egyptě), vydaná v roce 1802 hluboce ovlivnila evropskou kulturní veřejnost a dala podnět k takovému vzestupu zájmu o starý Egypt, který hraničil aţ s posedlostí egyptománií. Egypt ovládl západní kulturu od oděvní módy přes výtvarné umění aţ po architekturu. 2 Prostřednictvím taţení generála Desaixe 3, které mělo za úkol pronásledovat důstojníka egyptské elitní jednotky Muráda Beje na jih Egypta, měl Denon příleţitost dostat se k nedostupným památkám na jihu. Skicoval vše, co cestou uviděl. S tuţkou v ruce jsem přecházel od objektu k objektu, od jedné zajímavé věci ke druhé Styděl jsem se za to, ţe kresby, které jsem udělal nejsou s to dostatečně vystihnout tak vznešené věci. 4 Díky jeho obrázkům můţeme dnes posoudit, jak tehdy Egypt a hlavně jeho starověké památky vypadaly. Protoţe jiţ o pár let později hodně chrámů a památek, které Denon nakreslil, zmizelo. Staly se zdrojem kamene pro stavby továren a nových domů a paláců. Výsledkem tříleté ustavičné práce vědců se stala 23 svazková edice knih La description de l Egypte (Popis Egypta). Tento ohromný soubor byl rozdělen do několika tématických okruhů: památky, současný Egypt, přírodní historie a topografické přílohy. Snad nikdy v minulosti nebyla sepsána tak ohromná publikace, která by se věnovala pouze Egyptu a jeho památkám. Napoleonovo taţení a zveřejnění výsledků práce vědců se stalo základem pro zrod egyptologie a také rozpoutalo egyptománii, která zachvátila celou Evropu i celý svět v 19. století. Napoleonovi vojáci se postarali i o významný objev, jeţ měl nedozírné následky na celý vývoj pozdější egyptologie. Tímto objevem nebylo nic jiného, neţ nalezení Rosettské desky. Tato deska byla tak významná díky svému trojjazyčnému textu. V horní části je ten stejný text napsán hieroglyfickým písmem, uprostřed písmem démotickým a v dolní části 1 Dominique Vivant Denon ( ) byl vždy oblíbencem žen. Byl pod ochranou madam Pompadúr a později i Kateřiny Veliké. Za vlády Ludvíka XV. byl správcem antických sbírek. Když dostal nabídku účastnit se Napoleonovy expedice do Egypta jako malíř, přijal ji. Později po návratu do Francie se stal generálním ředitelem muzeí. 2 Verner Miroslav: Objevování starého Egypta. Paseka, Praha 2008, str Louis Charles Antoine Desaix, rytíř de Veygoux byl Napoleonovým generálem. Od dětství byl ve vojenské škole. Proslavil se slavnými bitvami a vítězstvími, např. bitva u pyramid. Zemřel v bitvě u Marenga. Jeho mrtvolu nechal Bonaparte nabalzamovat a uložit v průsmyku sv. Bernarda, kde mu nechal vytvořit pomník. 4 Fagan Brian M.: Oloupený Nil. Mladá fronta, Praha 2001, str

15 písmem řeckým. Řecké písmo bylo v té době známo, takţe se stalo vodítkem pro rozluštění hieroglyfů. Napoleonova armáda roku 1801 definitivně kapitulovala a vojáci i vědci se mohli vrátit do Francie. Součástí francouzské kapitulace se stal i tzv. kapitulační seznam, ve kterém byly uvedeny památky, které Francouzi při své expedici nalezli, a které jim byly Angličany zabaveny. Francouzi se pokoušeli Rosettskou desku schovat v podpalubí jedné z lodí, ale anglickými vojáky byla nalezena a zabavena. Obr. 4 Takto zobrazil Sfingu Denon při své návštěvě v Egyptě. Z celé sochy je vidět jen lidská hlava, celé leţící lví tělo je schováno pod nánosy písku. Zdroj: Obr.5 Takto zobrazil Denon obelisk a části rozvalin Zdroj: 15

16 1.2. Drancování Egypta na počátku 19. století Vláda Mehmeda Alího V 19. století se z Egypta stala pokladnice, do které si kaţdý mohl přijet a odvést, co se mu zlíbilo. Toto století bylo celkově zaměřeno na orientalistiku a na okouzlení vším, co bylo exotické. Ze země na Nilu byly vţdy odváţeny památky do Evropy, aby zdobily obydlí císařů, králů a bohatých občanů. Ale nikdy se to nedělo tak drasticky a v takovém mnoţství. Památky se staly spíše předmětem jakési soutěţe kdo si odveze víc. Světové velmoci se předháněly v tom, kdo vyšle více badatelů a zlodějů do Egypta a kdo si více naplní muzea cennými egyptskými památkami. Vše nejspíše začalo Napoleonovou expedicí, která sice skvěle zmapovala Egypt a udělala krásné skici památek, ala také rozpoutala neutěšitelnou touhu mít nějaké tyto památky doma. Jiţ francouzští vědci si chtěli odvést z Egypta velké mnoţství exponátů za účelem dalšího bádání, ale ty jim byly Angličany zabaveny prostřednictvím tzv. Kapitulačního seznamu. Zajímavé je, ţe při tahanicích, které vznikaly kvůli zabaveným památkám a samotné Rosettské desce, se nikdo neptal na názor Egypťanů, nebo egyptské vlády. Památky byly jednoduše naloděny a převezeny do Anglie a Evropy. Další velkou ranou, kterou egyptské památky v 19. století utrţily, byla vláda egyptského místokrále Mehmeda Alího 1, jeţ trvala v letech Tento muţ se snaţil z Egypta udělat dobře fungující ekonomickou a technickou velmoc a pomoci mu k tomu měly nově stavěné továrny. Stavební kámen, tolik potřebný pro modernizaci, byl ale brán ze staroegyptských chrámů a soch. Údajně mělo v letech zmizet 13 egyptských chrámů. Alí sice otevřel Egypt západní civilizaci a umoţnil volné cestování, ale i to si odneslo svoji daň. Turisté bez ostychu drancovali a ničili egyptské památky a odváţeli takřka vše, co jim přišlo pod ruku J. B. Belzoni Hlavními sběrateli památek se stali evropští konzulové působící v Egyptě. Francie vyslala do Egypta jako svého generálního konzula Bernardina Drovettiho. Drovetti byl ve 1 Mehmed Alí ( ) byl roku 1798 jmenován generálem turecké armády v Egyptě. Po Napoleonově odplutí ovládl takřka celý Egypt. Roku 1805 byl jmenován místokrálem Egypta. Egypt sice patřil k Osmanské říši, ale Alí vládl skoro samostatně. Vedl svoji zahraniční i domácí politiku. Jeho vláda byla plná podvodů a násilí. Svoji moc držel hlavně prostřednictvím armády. Jeho potomci vládli Egyptu až do roku

17 svém počínání velmi bezohledný a shromáţdil velké mnoţství památek. Jeho konkurentem se stal francouzský generální konzul Henry Salt 1. Obr.6 Část sochy Ramesse II. je pomocí Belzoniho dělníků dopravována k Nilu, aby se poté mohla nalodit a dostat aţ do Britského muzea, kde se nachází dodnes. Této soše se také říká Mladý Memnon Zdroj: Velké mnoţství dobrodruhů a hledačů pokladů mělo i svoji kladnou stránku. Tou byly velké objevy, kterých v 19. století nebylo málo. Jedním z náhodných objevů se stalo nalezení Velkého chrámu v Abú Simbel 2, o který se postaral švýcarský cestovatel Johann Ludwig Burckhardt. Poté co jsem spatřil, jak jsem se domníval, vše co je v Ipsambalu k vidění, chystal jsem se k návratu po pěšině, po níţ jsem prve sestoupil: náhle jsem však čirou náhodou zabočil o něco víc k jihu a narazil jsem na doposud viditelné zbytky čtyř obrovitých soch. 3 Burckhartovi se ale nepodařilo dostat do vnitřních prostor chrámu, jelikoţ byl z velké části zavalen navátým pískem. První kdo pronikl do chrámu byl Belzoni. 1 Henry Salt ( ) se vyučil jako portrétní malíř. Do roku 1806 byl sekretářem vikomta Valentii při jeho cestách po východních zemí. V letech působil jako britský generální konzul v Egyptě. Během svého působení nashromáždil velké množství památek, které naplnily evropská muzea. 2 V Abú Simbelu se nachází dva chrámy, které nechal postavit faraón Ramesse II. Jeden je menší a byl věnován královně Nefertary a zasvěcen byl bohyni Hathor. Velký chrám je věnován samotnému faraónovi a několika významným bohům. Tyto chrámy se nachází na hranici Egypta se Súdánem. A patří mezi největší a nejhezčí v celém Egyptě. 3 Vercoutter Jean: Egypt znovu nalezený. Slovart, Praha 1995, str

18 Další významnou postavou té doby se stal Giovanni Battista Belzoni 1. Tento italský dobrodruh sice učinil hodně významných objevů, ale také napáchal mnoţství nenávratných škod. Belzoni přijel do Egypta původně s úmyslem prodat Alímu vodní čerpadlo, které by vyřešilo nedostatky vody, se kterými se Egypt vţdy potýkal. Jeho obchody ale nedopadly podle jeho představ. Ukázka jeho vodního čerpadla nebyla zdařilá a Alí se rozhodl jej dále nepodporovat. Jiţ tehdy se přemýšlelo o přehrazení Nilu, čím by vznikly dostatečné zásoby vody. Po nevydařených pokusech vyhotovit a prodat pašovi vodní čerpadlo se ocitl Belzoni ve špatné finanční situaci a musel hledat jinou práci. Salt tedy Belzoniho pověřil, aby do delty Nilu dopravil obrovskou hlavu sochy Ramesse II. Byla to první práce Belzoniho pro Henryho Salta. V dnešní době se socha nachází v Britském muzeu v Londýně. Mezi další Belzoniho významné objevy patří i nalezení hrobky Setchiho I. V první polovině 19. století se svět snaţil získat co nejvíce památek a bylo jedno za jakou cenu, nebo co vše bude při tom zničeno. Do Evropy se přesunovaly obří sochy a drancovaly se hrobky. K egyptským památkám se nechovala takřka ţádná úcta, byly brány pouze jako zboţí, které v Evropě poslouţí k pobavení návštěvníků muzeí První egyptologové Rozluštitelé hieroglyfů Situace kolem egyptských památek se naštěstí začala v polovině 19. století zlepšovat. Lidé si začali uvědomovat, ţe by se k nim měli chovat s určitou úctou a staly se spíše předmětem vědeckého zkoumání. A také egyptská strana si začala uvědomovat, ţe by si měla začít chránit svoje dědictví, aby jim v Egyptě také něco zbylo. A právě kvůli památkám se zde začal tvořit čilý turistický ruch, který Egypťanům vynášel nemalé peníze. S rostoucím zájmem o Egypt a jeho starověké památky, rostl i zájem o egyptské hieroglyfy a jejich rozluštění. Francouzský učenec abbé Jean-Jacgues Barthélemy dospěl ve své studii v roce 1761 k závěru, ţe značky v oválech kartuších představují královská jména. 2 Na rozluštění hieroglyfů pracoval i Angličan Thomas Young 1, kterému se podařilo na Rosettské desce rozluštit jména Ptolemaios a Berenike. 1 Giovanni Battista Belzoni ( ) vystudoval hydrauliku v Římě. Pracoval v cirkuse pod uměleckým jménem Silák z Patagonie. Byl velkým cestovatelem, roku 1815 se vydává do Egypta a o rok později začíná pracovat jako agent na shánění památek pro H. Salta, pro kterého nashromáždil velké množství starožitností. Zemřel při jedné ze svých cest, kdy hledal prameny řeky Nigeru. 2 Verner Miroslav: Objevování starého Egypta. Paseka, Praha 2008, str

19 Jedním z prvních, kdo se na egyptskou kulturu a památky v 19. století díval spíše z vědeckého a ne ziskuchtivého hlediska byl J. F. Champollion, který roku 1822 rozluštil egyptské hieroglyfy. Uvědomil si, ţe to nejsou pouhé ideogramy. Zajímavostí je, ţe Champollion Rosettskou desku ve skutečnosti nikdy neviděl. Pracoval pouze s jejími opisy, které se do Francie dostaly s Napoleonovými vojáky. A samotná Rosettská deska, kterou Francouzi objevili, byla do Francie na výstavu zapůjčena aţ v 70. letech 20. století Zakladatelé anglické a německé egyptologie Za zakladatele anglické egyptologie je právem povaţován John Gardner Wilkinson. Tento muţ se jako jeden z prvních pokusil o dokumentaci archeologických nalezišť. Snaţil se dát egyptologii nějaký řád a systém, který v té době tolik v Egyptě chyběl. Zaslouţil se o podrobnou dokumentaci některých památek a také opravil některé chybné Champolionovi závěry ohledně egyptských hieroglyfů. Ve své práci byl velmi systematický a snaţil se uspořádat egyptské dějiny a panovníky do jednotlivých dynastií. Jeho hlavním zájmem se stal ţivot obyčejných Egypťanů. Roku 1837 vydal první knihu, která se věnuje tomuto tématu a nese název Způsoby a obyčeje starých Egypťanů. V letech Egypt navštívila pruská expedice, kterou finančně podporoval pruský král Fridrich Vilém IV. Jejím členem byl i pozdější zakladatel německé egyptologie Karl Richard Lepsius. Prusové prozkoumali nilské údolí aţ po Chartúm. Šest měsíců strávili katalogizací památek v okolí Memfidy a ještě o měsíc déle se zdrţeli v Thébách. 2 Pruská expedice jako jedna z prvních prováděla systematický průzkum i v podzemních prostorách. Jako jeden z mála se Lepsius na expedici do Egypta systematicky připravoval: Neţ odjel do Egypta navštívil všechny významné sbírky egyptských památek v Evropě, zvládl Champollionovu gramatiku a ke svému uspokojení prokázal i její platnost a naučil se litografii a mědirytu. 3 Poznatky ze svých cest a výzkumů poté publikoval ve svém rozsáhlém 25 svazkovém díle Památky z Egypta a Etiopie, které je přínosné pro egyptologii aţ do dnešní doby. Od 30. let 19. století jiţ neměli konzulové tolik prostoru pro ziskuchtivé shromaţďování památek, museli se věnovat svému skutečnému úkolu, diplomacii. Vědci a učenci se zaměřovali na studium historie a chronologie, nezabývali se vykopávkami. Ty i 1 Thomas Young ( ) byl velmi nadaný na jazyky. Již v dětství ovládal 14 jazyků. Ale celý život pracoval jako lékař. Stal se jedním z vědců, kteří se významně podíleli na rozluštění hieroglyfů. Ale jazykověda byla spíše jeho koníček. 2 Johnson Paul: Civilizace starého Egypta. Academia, Praha 2002, str Fagan Brian M.: Oloupený Nil. Mladá fronta, Praha 2001, str

20 nadále zůstávaly v rukou hledačů pokladů a obchodníků. Ale jiţ v první polovině 19. století se začínají objevovat zprávy o velmi špatném stavu památek, který je způsoben jejich velmi špatným zacházením hledači pokladů a agenty kurátorů světových muzeí. Jedním z prvních, kdo se snaţil upozornit na ţalostný stav egyptských památek, byl Georgie Robins Gliddon, který působil v Alexandrii jako americký vícekonzul a z pozdějších dob jsou známy jeho přednášky o starověkém Egyptě. V roce 1849 Gliddon vydal svůj první apel na svědomí evropských staroţitníků, ve kterém upozorňuje na drancování a na bezohlednost evropských agentů a hlavně na destruktivní vládu Mehmeda Alího. V karnackém chrámu se pouţíval střelný prach a za malý úplatek bylo moţné získat z portiku bloky s reliéfy Čtvrtina chrámu v Dendeře byla v roce 1835 odtěţena na výrobu ledku. 1 Gliddonova výzva sice neměla takřka ţádný efekt, ale jiţ to byl první krok, který později vedl k zastavení drancování země na Nilu Mariette a Maspero Auguste Mariette 2 přijel do Egypta, aby zde získal některé koptské rukopisy pro egyptskou sbírku muzea v Louvru. Byl ale natolik uchvácen ostatními památkami, ţe se souhlasem svých představených se krátce po příjezdu pustil do vykopávek poblíţ vesnice Sakkáry a měl hned na začátku neuvěřitelné štěstí: objevil katakomby podzemního pohřebiště posvátných býků Apidů. 3 Mariettův velký a nečekaný objev vzbudil velký zájem široké veřejnosti, ale také závist ostatních hledačů a hlavně Abbáse Paši (syna Mehmeda Alího). Paša chtěl předměty z nálezu získat pro sebe, aby s nimi mohl výhodně obchodovat, nebo si jejich pomocí zajistit lepší vyjednávací pozici s evropskými diplomaty. Proto umístil Mariette bedny na balení nálezů na dno hluboké jámy, odkud vedl tajný vchod do hrobek pod ní. Po několik měsíců Mariette ve dne balil nálezy ze svých starších výkopů, poskytnuté Francii, a v noci obsah formálně ještě neotevřené hrobky pod sebou. Nejkrásnější památky ze Serapea v pořádku dorazily do Louvru, zatímco Mariette ochotně ukazoval zklamaným úředníkům prázdné hrobky, které právě objevil. 4 I pomocí takovýchto lţí a podvodů se plnila evropské muzea. Mariettovým hlavním úkolem bylo získat co nejvíce památek pro 1 Fagan Brian M.: Oloupený Nil. Mladá fronta, Praha 2001, str Francois Auguste Ferdinand Mariette ( ) narodil se ve Francie, ale později pracoval jako učitel francouzštiny a kreslení v Anglii. V roce 1842 začal se studiem egyptologie, poté se podílel na tvorbě katalogu v muzeu v Boloni. Od roku 1849 pracoval pro muzeum v Louvru, který jej o rok později vyslal do Egypta. Roku 1863 se stal zakladatelem prvního egyptského muzea v Egyptě. Podílel se i na tvorbě libreta k opeře Aida. Nyní je pohřben na pozemku egyptského muzea v Káhiře. 3 Verner Miroslav: Objevování starého Egypta. Paseka, Praha 2008, str Fagan Brian M.: Oloupený Nil. Mladá fronta, Praha 2001, str

21 egyptské sbírky muzea v Louvru. A pro splnění svého úkolu byl ochoten pouţívat i těch nejtvrdších prostředků jako byl třeba dynamit. I kdyţ bezohledně získával památky pro Louvre, snaţil se svým způsobem egyptské památky také chránit. Roku 1858 se Mariette stal ředitelem nově zaloţené Egyptské památkové péče. Bojoval za zastavení veškerých výkopů, samozřejmě kromě těch, na kterých pracoval on sám. Mariette brojil také hlavně za zákaz vyváţení památek z Egypta. Je ale znám převáţně jako zakladatel Egyptského muzea v Káhiře. Said Paša nechtěl dlouho o zaloţení muzea ani slyšet, ale poté co Mariette objevil sarkofág a šperky královny Ahotepy, byl krásou předmětů natolik ohromen, ţe se stavbou nového muzea souhlasil. Mareitte se také podílel s Camillem du Loclem na napsání libreta pro Verdiho operu Aida 1, která měla být zkomponována ku příleţitosti otevření Suezského průplavu. Gaston Maspero 2 se stal nástupcem Marietta po jeho smrti. Ujal se správy památek v Egyptě, i sbírek egyptského muzea, které ještě sídlilo v přístavišti v Bulaku. Maspero památky velmi ostraţitě chránil a velmi zbrojil proti obchodování s nimi na černém trhu. Díky Masperově vytrvalosti a píli, byli odhaleni zloději bratři Abdarassúlové, kteří systematicky vykrádali hrobky poblíţ vesnice Kurny a kteří také objevili slavnou skrýš faraónských mumií, ve které se nacházeli mumie těch nejslavnějších panovníků jako byl Setchi I. nebo jeho syn Ramesse II. Právě díky Masperovi je dnes můţeme vidět v Egyptském muzeu v Káhiře. V 80. letech 19. století ještě převládala touha najít co nejvíce památek za co nejkratší dobu a dokumentace objevů nebo celých lokalit nepřipadala v úvahu. Do Egypta stále přijíţděli agenti evropských muzeí, aby na černém trhu získali co nejvíce památek. Jedním ze sběratelů, kteří napáchali velké škody a pouţívali dosti drastických metod byl Wallis Budge, který pracoval pro Britské muzeum, které jej v jeho aktivitách podporovalo Egyptologie se stává opravdovou vědou Systematický Petrie Flinders Petrie přijel původně do Egypta, aby zaměřil a prozkoumal Velkou pyramidu v Gíze. Při příjezdu do Egypta byl Petrie velmi zděšen ţalostným stavem egyptských památek. Člověku se dělá špatně, kdyţ vidí, jakým tempem se všechno ničí a jak málo 1 Opera Aida byla zkomponována roku 1871 na objednávku pro Operu v Káhiře, ku příležitosti otevření Suezského průplavu. Opera se odehrává ve Mennoferu a ve Wessetu. Aida je etiopská otrokyně. 2 Gaston Camille Charles Maspero ( ) se začal o egyptologii zajímat již v dětství. Roku 1874 se stal profesorem egyptské filologie a archeologie na Collége de France. Po Mariettově smrti se stává jeho nástupcem a ředitelem památek a muzea v Búláku. 21

22 pozornosti se věnuje uchování památek. 1 Nakonec věnoval studiu a záchraně Egypta 46 let svého ţivota. Petrieho předchůdci bez výjimky se naţili nalézt památky a velké sochy. Co přitahovalo Petrieho, byly menší nálezy střípky kaţdodenního ţivota, hrnce, pánve, korálky, amulety a další zvláštnosti, které byly při rozsáhlých zemních pracích všeobecně ponechávány bez dokumentace nebo přehlíţeny. 2 Z jednotlivých úlomků z různých období byl schopný sestavit tzv. sekvenční datování, které velmi pomohlo při orientaci v prehistorické keramice. Jeho zájmem bylo odhalit sled historických událostí. Mezi jeho díla patří třísvazkové Dějiny Egypta, které tvořil v letech Petrie pak zaloţil roku 1894 Britskou archeologickou školu v Egyptě a stal se prvním profesorem egyptologie na University Colege v Londýně. Egyptologii dal punc akademické serióznosti Carter a Tutanchamon Howard Carter se do dějin egyptologie neodmyslitelně zapsal jako objevitel nevyloupené Tutanchamonovy hrobky. Carterovi se v dětství nedostalo příliš vysokého vzdělání, ale nahradil to svojí vytrvalostí a pílí. Carter uměl velmi dobře kreslit, coţ nejspíše zdědil do svém otci, který pracoval jako malíř do novin. Carter přijel do Egypta jako 17letý a pracoval pro Nadaci pro výzkum Egypta jako kreslič na dokumentaci hrobek v Bení Hasanu. Poté se stal asistentem Petrieho při vykopávkách v Amarně. Právě od Petrieho se naučil moderním metodám archeologie a hlavně systematičnosti a vytrvalosti. Ve svých 25 letech se stal vrchním inspektorek egyptských památek pro Horní Egypt. Roku 1904 byl jmenován vrchním inspektorem egyptských památek pro Dolní Egypt, coţ byla velmi slibná kariéra a na jeho věk dosti nečekaná. Ovšem tuto kariéru ukončila roztrţka s francouzskými turisty v Sakkáře, kteří se chovali velmi nevhodně a byli hlídači vykázání z památek. Turisté si ovšem stěţovali na nejvyšších diplomatických místech a trvali na omluvě. Carter se ale zastal hlídačů, kteří turisty z památky vykázali. Později se odmítl omluvit a nakonec na svoji funkci rezignoval. Poté se ţivil jako překupník, kreslič a tlumočník. Roku 1908 se Carter setkává s lordem Carnarvonem. Pro lorda pracuje na nejrůznějších vykopávkách, ale bez nějakého většího úspěchu. Carter nakonec lorda přesvědčí, aby získal koncesi pro vykopávky u Údolí králů. Je přesvědčen, ţe se tam nachází dosud neobjevená hrobka ještě neznámého faraóna Tutanchamona. Nakonec se mu po skoro 1 Johnson Paul: Civilizace starého Egypta. Academia, Praha 2002, str Reeves Nicholas: Starověký Egypt Kronika velkých objevů. Academia, Praha 2006, str