Setkání (nechceme ze setkání jen brát, ale chceme, aby šlo o setkání podstat,

Transkript

1 Vyučování - vize...aneb učí sebe i druhé. Rekapitulace co už jsme probrali: Ježíš Kristus (dle listu Koloským skrze Ježíše, pro Ježíše a v Ježíši bylo vše stvořeno; cíl a smysl stvoření je Ježíš Kristus. Vše, co děláme, máme dělat skrze Ježíše, pro Ježíše a v Ježíši!) Společenství (chceme tvořit společenství křest anů; co chceme přinášet? Co společnost nenabízí? Konkrétně: když chodíte ve světle jako On je ve světle, máte společenství jeden s druhým; být svědectvím pro svět;...) Setkání (nechceme ze setkání jen brát, ale chceme, aby šlo o setkání podstat, ve kterém dochází k proměně, ke vzájemnému obohacení) Dnes vyučování. Co je poznání: klik! a člověku se rozsvítí vidět širší smysl souvislostí AHA! Co znamená poznat pravdu: Už hodnotím nějakou vlastnost Nezůstává se na povrchu, jde se do hloubky (pravda má vrstvy) Je rozdíl mezi poznáním a moudrostí: V Příslovích čteme počátek poznání je bázeň před Hospodinem, ale jiné překlady uvádí i počátek moudrosti. Tedy znovu, vnímáme to jako něco jiného, nebo je to totéž? Skrze poznání můžeme dojít k moudrosti (je mezi nimi návaznost); poznání je cesta k moudrosti Moudrost je i vlastnost člověka moudrý člověk je takový, který své poznání uvádí do praxe Co skutečně změní společnost? Na univerzitě, kde Jared studoval, se zformovaly dva názory první říkal, že je potřeba lidi vychovávat; druhý, že je potřeba měnit okolnosti (materiální podmínky atd.). Jaký na to máte názor? 1

2 Neobejde se to jedno bez druhého; lidem v Africe nestačí dávat peníze, ale jde i o to je vychovávat/vyučovat, jak se můžou sami uživit Většina se kloní k tomu prvému je potřeba lidi vychovávat, ale vážně to nejde oddělit. Spíš jde o důraz na vychovávání. Většina křest anů by to asi tak řekla že skutečná změna musí nastat v srdci, Nestačí jen někomu koupit auto... Dokonce by se možná společnost shodla na tom, že je potřeba to první, ale pozorování ukáže, že se chová hlavně podle toho druhého snaží se měnit okolnosti, materiální prostředí. Když se podíváme do historie, tak období od roku cca nazýváme érou technologie technologie je hlavní vliv řídící společnost a formující kulturu. V 90. letech se to mění a žijeme v období informace (nástup Internetu) obrovské množství lidí má neomezený přístup k obrovskému množství informací. Když si kupuju ledničku, Google mi najde všechny možné nabídky, blogy, diskuse, obrázky, videa k tomu, co kupuju a člověk má více informace, než vůbec potřebuje. Je to obrovská změna myšlení od doby osvícenství si lidé mysleli, že problém společnosti je v tom, že nemáme dost technologie a dost informace že stačí na tomhle pracovat a všechno se vyřeší (progresivismus). Ale přišly světové války a lidé si říkali možná to množství technologie jen umožňuje dělat větší množství násilí a vypadá to, že Internet boří podobný mýtus o množství informace. Máme více informace, než potřebujeme. A tak máme to obrovské množství informace, ale všechno je zaměřené na ten materiální způsob řešení problému (změnit okolnosti). Má to ale následující dva problémy: 1. Která informace je dobrá a která ne? Která je autoritou, která je pravdivá? Co má váhu? 2. Která informace je důležitá, nezbytná? Na čem záleží? Přijde mi, že Internet, notebooky, smartphony atd. nepomáhají s uspořádáním zmatku, který v tom všem máme osobně, ve společenství, v církvi. A to vše souvisí s tím, jak poznáváme svět a jak poznáváme pravdu každý den přijímáme a zpracováváme informace, hodnotíme je a žijeme podle toho, ale v tom všem jako bychom se nacházeli v krizi. Reakce naší kultury (v ČR i USA) je bud tyto problémy ignorovat, nebo je řešit individuálně (na čem bude záležet mně? Co je pravda podle mého názoru?) já jsem autorita. To je individualismus a odcizení. Jako společnost neuznáváme vyšší autoritu a neumíme rozlišovat, co je důležité a co není a z toho plyne několik věcí individualismus, odcizení, materialismus. Tři principy...které by nám měly pomoci řešit ty výše zmíněné problémy. Jak se učíme? Když se chci naučit něco nového, jak to děláme? 2

3 Pozoruju druhé, kteří to už dělají Můžu se jich ptát záleží na tom, jestli si to můžu dovolit, jestli mám někoho blízkého, kdo tomu rozumí; je důležité, aby nám mohl někdo říkat, jaké děláme chyby (nechám si radit) Učíme se tím, že to děláme Jak je to ve víře? Když se chceme naučit žít po vzoru Ježíše, když chceme růst duchovně? Jak se učíme tohle? Prvně je třeba si přečíst návod (Bible je základ) Je dobré mít mentora, někoho, kdo mě doprovází a vede; mezi vedoucím a vedeným by měl být dobrý vztah Být součástí společenství (nemusí mě vést jediný člověk, ale je to asi lepší) Je důležitá upřímnost před Bohem, otevřenost k učení, ochota Boha poslouchat a měnit svoje zvyky a návyky. Je potřeba očekávat, že Bůh mě bude chtít vést a že mi bude mluvit do života. Hodně to souvisí s otázkou autority vidím učitele (Boha, Bibli, mentora) jako autoritu? Často bereme v církvi vyučování tak, že chceš-li mít konfirmaci, chodíš na setkání, kde se učí o tom, co je vyznání, večeře Páně atd., nebo chceš-li být farářem, musíš udělat těžkou školu a zůstává to na úrovni předávání informace; chybí tam zmíněné věci autorita Bible, společenství, nějaký jeden konkrétní vedoucí atd. V Bibli čteme... Jan 5: 37 40: A sám Otec, který mě poslal, vydal o mě svědectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatřili jeho tvář a jeho slovo ve vás nezůstává, poněvadž nevěříte tomu, koho on poslal. Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně. Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život. Kontext je ten, že farizejové se navážejí do Ježíše proto, že uzdravoval v sobotu. On pak začíná dlouhou promluvu o sobě, svém poslání (19 30) a pravosti svého svědectví (31 47). Právě tam říká neslyšíte Boží hlas protože neposlouchali Jeho. Kde byla chyba? Chyba byla v jejich představě toho, jak má vypadat to Boží slovo a Boží jednání (a Boží syn) Zkoumáte Písma a myslíte si, že máte věčný život; a Písma svědčí o mně soustředili se na Písmo a ne na to, co je za ním, na podstatu; zajímala je jen informace 3

4 Neviděli souvislosti mezi těmi věcmi, které v Písmu četli Ježíš tu mluví o teorii poznání (epistemologii) v praxi problém není v tom, že nestudujete písmo, že byste ho neznali; nebo že byste se podle toho nesnažili žít. Přesto, že to dělali, Ježíš říká neslyšeli jste Jeho hlas. Ten důvod je nechcete přijít ke mně, abyste měli život. Ještě dále říká Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu (v. 42) Chce-li někdo poznat pravdu, základ musí být ve vztahu. Poznání nejde získat jen z informace. Chceme-li znát pravdu, musí to být ve vztahu s Ježíšem. A poznání je více o víře a vztahu, než o smyslovém (empirickém) prozkoumání něčeho protože Ježíš říká můžeš znát celé písmo, ale chybí-li k tomu víra (vztah se Stvořitelem), je to k ničemu. Počátek poznání je bázeň před Hospodinem je to stejná věc řečená jinak. Princip první Sola scriptura Jakou roli v tom poznání hraje Bible? Musíme umět číst Bibli, abychom mohli vést druhé (učit je, jak číst Bibli) ale nebýt v tom jak farizeové, kteří si mysleli, že sežrali všechnu moudrost světa (jejich problém byla pýcha). Potřebujeme pokoru oprostit se od způsobu uvažování já si vybírám, co je pravda a co budu respektovat a přijmout, že Bůh je autorita. A to musí vyplývat ze vztahu s Ním. Je důležité, aby Bible byla vyšší autoritou, ne něco, co můžeme libovolně analyzovat a zkoumat do detailu s tím postojem, že já jsem nad Biblí. Pro nás je tohle velmi důležité chceme-li učit sebe i druhé, musíme hledat pravdu v Bibli a mít ji jako autoritu: Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Žd 4: 12 Usiluj o to, aby ses před Bohem osvědčil jako dělník, který se nemá zač stydět, protože správně zvěstuje slovo pravdy. 2. Tim 2: 15 Princip druhý ve společenství s Ježíšem Musíme se učit ve společenství s Ježíšem: Chci, abyste povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus; v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. Kol 2: 2 3 Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je 4

5 to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. 1. Kor 1: Jaká souvislost je mezi poznáním a Ježíšem v těchto verších? V Ježíši je všechno poznání; a je to velice radikální, jak píše Pavel, skutečné poznání bez Krista nelze získat. Je to zcela výlučné Poznání Ježíše Krista není jen v oblasti víry nemusíme být všichni teologové, ale přesto máme poznání v Kristu a skrze Krista nacházet ve všech oblastech života Nechceme, aby ty verše zmíněné výše platily jen když se o něčem bavíme v kostele nebo na mládeži, ale v každé chvíli; at děláme cokoliv. Princip třetí ve společenství s druhými Dále nemůžeme učit bez společenství s druhými lidmi. Potřebujeme bratry a sestry, abychom mohli pochopit pravdu člověk nemůže sedět sám a bádat, co je pravda a co ne a pak si za tím stát, pokud nemá kontext společenství, skupinu lidí, kteří také můžou říct v tomhle už jsi mimo atd. Správné vyučování/výchova by mělo vést ke společenství. Ve společensví se také lépe učíme rozpoznávat, co je správné a potřebné (Unum necessarium Komenský). Tři problémy a jejich řešení Řešení k k třem problémům, které jsme zmiňovali na začátku: Problém autority pokora Individualismus společenství (s Kristem i druhými) Zbytečná informace rozlišení a moudrost Závěrem proč na vyučování záleží Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří. Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem. Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých. Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby. Ž 1: 1 6 5

6 Pokud naše vyučování povede k tomuto (že si oblíbíme Hospodinův zákon, budeme o něm rozjímat ve dne i v noci), tak to přirozeně povede k proměně, růstu a o to nám jde. Na závěr ještě dva verše na přemýšlení: Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou obět ; to at je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Ř 12: 1 2 6