VÁŠ PODNIK A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ PŘI VSTUPU ČESKÉ REPUBLIKY DO EVROPSKÉ UNIE. Ministerstvo životního prostředí. Příručka pro podnikatele

Transkript

1 vaspodnik_upr.qxd :01 StrÆnka 1 Ministerstvo životního prostředí VÁŠ PODNIK A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ PŘI VSTUPU ČESKÉ REPUBLIKY DO EVROPSKÉ UNIE Příručka pro podnikatele PRAHA 2004

2 vaspodnik_upr.qxd :01 StrÆnka 2 Ministerstvo životního prostøedí Praha, prosinec 2003 ISBN

3 vaspodnik_upr.qxd :01 StrÆnka 3 VÁŠ PODNIK A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ PŘI VSTUPU ČESKÉ REPUBLIKY DO EVROPSKÉ UNIE Příručka pro podnikatele Jan Mikoláš Bohuslav Moucha 3

4 vaspodnik_upr.qxd :01 StrÆnka 4 Slovo úvodem Podpisem Smlouvy o pøistoupení Èeské republiky k Evropské unii našimi vrcholnými pøedstaviteli v Aténách dne 16. dubna 2003 a následným referendem obèanù o pøistoupení ve dnech 13. a 14. èervna 2003, ve kterém více než 77% hlasujících vyjádøilo s pøistoupením souhlas, vyvrcholilo dlouhodobé úsilí èeské polistopadové politické reprezentace vrátit Èeskou republiku tam, kam po staletí svými dìjinami, ekonomickými, sociálními i kulturními tradicemi patøila. 1. kvìtna 2004 se Èeská republika stává souèástí spoleèenství 25 vyspìlých demokratických evropských státù se 450 miliony obyvatel. Uvedená data jistì patøí a budou patøit k nejvýznamnìjším milníkùm v historii našeho státu. Den vstupu do EU bude vždy bezpochyby pøíležitostí k oslavám a akcím nejrùznìjšího charakteru. Nelze však opomíjet skuteènost, že pøipojení k EU není jen jednorázovým, by sváteèním okamžikem. Je pøedevším zaèátkem nebo spíše pokraèováním, v žádném pøípadì však nikoliv ukonèením procesu, který jistì není bezproblémový a který kromì pøevažujících kladných stránek má a bude mít svá negativa. Pro nás to mj. znamená zabývat se i otázkami, se kterými jsme se dosud tak bezprostøednì k naší vlastní škodì nemìli možnost setkávat. Oblast životního prostøedí patøí mezi ty oblasti spoleèné unijní politiky, kde je co nejvìtší sjednocování postupù èlenských státù oprávnìné a žádoucí. Ochrana prostøedí ve státech EU je úèinná, aèkoliv na komunitární úrovni neexistuje (a ani není pøipravován) žádný kontrolní nebo inspekèní orgán. Postupnì se prosazují moderní pøístupy charakterizované integrací ochrany jednotlivých složek životního prostøedí a formulováním takových hospodáøských a sektorových politik, znamenajících podporu prevenci zneèiš ování prostøedí namísto nákladných následných izolovaných opatøení. Takové pøístupy lze jen uvítat, plnoprávné èlenství v Unii však souèasnì vyžaduje jim rozumìt (v praktické, nikoliv pouze v teoretické rovinì) a být na nì pøipraveni. Jinak øeèeno: nestaèí pouze ve všech pádech skloòovat potøebu udržitelného rozvoje. Je zapotøebí jeho princip tøeba jen dílèími kroky naplòovat. Tento požadavek platí v plném rozsahu i pro výrobní sféru, pro malé, støední i velké podniky. V souvislosti se vstupem Èeské republiky do Evropské unie lze totiž oèekávat rostoucí tlak na øešení významných otázek spojených s ochranou životního prostøedí pøi výrobních èinnostech. Podniky musí být napøíklad pøipraveny na uvolnìní pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu v jednotném vnitøním trhu EU. Noví odbìratelé èeských výrobkù, ale i noví zájemci o kapitálový vstup do èeských podnikù budou na podnikových manage- 4

5 vaspodnik_upr.qxd :01 StrÆnka 5 mentech vyžadovat informace o tom, jak jsou podniky pøipraveny plnit nároèné environmentální požadavky. Dostateèná pøipravenost mùže být naopak úspìšným argumentem využitelným podniky pøi zvyšování konkurenceschopnosti i pøi posilování dùvìry veøejnosti. Základním pøedpokladem ke kvalifikované odpovìdi na uvedené otázky je dostateèná znalost environmentálního profilu podniku, jeho vlivù na stav životního prostøedí (a už pøímých v místì pùsobení nebo nepøímých prostøednictvím výrobkù) a schopnost používat nástroje umožòující hodnocení a zlepšování tìchto vlivù. Významná je i znalost možností podpory, kterou soukromému sektoru mùže poskytnout stát. Vrcholový management podnikù, podnikoví ekologové, ale i banky a pojiš- ovny, právní a advokátní kanceláøe a auditorské firmy i nezávislí poradci pùsobící v oblasti životního prostøedí potøebují mít k dispozici ucelený zdroj informací, návodù a doporuèení, jak konkrétní otázky øešit, aniž by byli zahlceni nepodstatnými èi zbyteènými podrobnostmi. Takový zdroj informací urèený pro potøebu praxe by mìl být založen na praktických poznatcích, doprovázených pøíklady praktických øešení; mìl by být struèný, vìcný, ètivý a umožòující rychlou orientaci. Naprosto nejsme pøesvìdèeni, že se nám podaøilo beze zbytku splnit výše uvedené cíle. Na obsahu, rozsahu i formì pøíruèky by se jistì dalo mnohé zlepšit to urèitì zjistí ètenáøi sami. V každém pøípadì se však snažíme zabývat se zejména tìmi tématy, o která je na základì našich dlouholetých praktických zkušeností v podnikové sféøe nejvìtší zájem. Pøíruèka se èlení na dvì základní èásti. V první metodické èásti jsou charakterizovány základní principy vybraných témat a obecné zásady pøispívající k optimálnímu využívání popsaných postupù, ve druhé pøíkladové èásti jsou k tìmto tématickým celkùm uvedeny pøípadové studie, pøíklady, vzory dokumentù apod. Zatímco jednotlivé kapitoly metodické i aplikaèní èásti na sebe jen volnì navazují a je možno je èíst samostatnì, lze doporuèit, aby se ètenáø vždy seznámil s metodickou i pøíkladovou èástí vybraného tématu. Takový pøístup pøispìje k úplnìjší orientaci v problematice. První kapitola je vìnována struèné charakteristice organizaèního a legislativního rámce Evropské unie a jejího øídícího orgánu, Evropské komise, se zamìøením na oblast životního prostøedí. Seznamuje ètenáøe se základními pojmy, které by mìl jako obèan spoleèenství a/nebo jako obchodní partner znát a umìt interpretovat pøi osobních jednáních nebo pøi studiu technické a obchodní dokumentace. 5

6 vaspodnik_upr.qxd :01 StrÆnka 6 Postupy environmentálního auditingu, chápaného jako soubor èinností vedoucích k všestrannému a dùslednému porozumìní vlivu podniku na životní prostøedí a k objektivnímu hodnocení míry naplnìní normativních požadavkù na ochranu životního prostøedí, jsou základním prostøedkem k hodnocení vlivu podnikových aktivit na životní prostøedí. Jejich vývojem, rozdìlením a základními fázemi využití se zabývá druhá kapitola. V pøípadové studii je pøedstavena možná osnova zprávy z auditu, vycházející z praktických zkušeností autora pøi úèasti na zpracování nìkolika desítek auditù v Èesku i v dalších støedoevropských zemích. Poznání environmentálního profilu je prvním pøedpokladem k øízení (ovlivòování) èinností podniku. Ve tøetí kapitole jsou charakterizovány klíèové prvky systémù environmentálního managementu, jsou popsány pøístupy k vytváøení EMS podle základních normativních dokumentù a uvedena doporuèení k postupu managementu podniku pøi jejich zavádìní. Pøíkladová èást tohoto tématického celku obsahuje mj. pøíklad tézí environmentální politiky podniku a doporuèení k pøípravì úvodního environmentálního pøezkoumání. Známe-li chování podniku ve vztahu k životnímu prostøedí a umíme je ovlivòovat, jsme pøipraveni k prosazování moderních pøístupù prevence a omezování zneèiš ování. Téma je ve struktuøe odpovídající pøedcházejícím èástem rozpracováno ve ètvrté kapitole. Protože pøíprava na praktické naplòování zákona è.76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování zneèištìní, zejména na pøípravu žádosti o vydání integrovaného povolení, je aktuálním úkolem nejbližších mìsícù a let, je v pøíkladové èásti uveden pøíklad èásti takové žádosti zabývající se podmínkami pro provozování zaøízení. Kromì systémù environmentálního managementu jako nejrozšíøenìjších nástrojù vedoucích ke zlepšení environmentálního profilu podniku jsou v Evropì i zámoøí rozvíjeny další dobrovolné nástroje, které umožòují spolupráci podnikové a veøejné sféry pøi zlepšování kvality životního prostøedí nad rámec normativních limitù. Nìkteré z nich jsou popsány v páté kapitole. Ve vyspìlých demokratických státech Evropské unie se na rozdíl od pøístupu command and control stále více uplatòuje pøístup spolupráce státu a podnikové sféry. Podniky se v dobrovolných dohodách zavazují k nadstandardní péèi o životní prostøedí, stát takové nadstandardní èinnosti podporuje vytváøením institucionálních, ekonomických a dalších podmínek. Souèasný stav v této oblasti v Èeské republice (vèetnì možností využívat finanèní zdroje EU) shrnuje šestá kapitola, jejíž pøíkladová èást obsahuje porovnání spoleèných rysù EMAS a IPPC. 6

7 vaspodnik_upr.qxd :01 StrÆnka 7 Sedmá kapitola svým zamìøením a specifièností ponìkud vyboèuje z obsahového zamìøení pøedcházejících èástí. Ze zkušeností s vypracováním náležitých šetøení (due diligence) zejména v souvislosti se zmìnou vlastníka a/nebo vstupem zahranièního kapitálu však vyplývá velmi èastá frekvence otázek tohoto druhu. Zatímco environmentální vazby souèasného provozu mohou být novým vlastníkem a/nebo zmìnou výroby pozmìnìny, staré environmentální zátìže pøetrvávají a jejich budoucí sanace mùže být znaènì nákladná. Proto jsme považovali za úèelné zaøadit na závìr pøíruèky i nìkolik poznámek k tomuto tématu. Autory jednotlivých kapitol jsou Jan Mikoláš (kapitoly 1, 2, 5, 6, 7) a Bohuslav Moucha (kapitoly 3 a 4). Pokusili jsme se naznaèit, jaké bezprostøední i dlouhodobìjší úkoly stojí pøed podnikovou sférou v období vstupu Èeské republiky do Evropské unie. Jistì jsme nepostihli všechny závažné problémy; dynamický vývoj problematiky ochrany životního prostøedí i v mezinárodním kontextu a omezený rozsah pøíruèky to ani neumožòují. Za všechny námìty na zlepšení a prohloubení uvedených poznatkù a doporuèení budeme proto ètenáøùm velmi vdìèni. Na závìr nezbývá než podìkovat vedoucím pracovníkùm Ministerstva životního prostøedí Èeské republiky, zejména øediteli odboru dobrovolných nástrojù panu Ing. Petru Nahodilovi za zájem a vstøícný pøístup k projednávání námìtu, jeho zástupkyni a odborné garantce pøíruèky paní RNDr. Dagmar Sucharovové za cenné rady a spolupráci pøi zajiš ování podkladových materiálù a zástupkyni øeditele odboru EU sleènì Veronice Šafránkové, MBA, a jejím spolupracovníkùm z odboru Evropské unie a z odboru integrovaného financování za pøipomínky, doplòky a kritická hodnocení, které výraznì pøispìly ke zkvalitnìní publikace. V neposlední øadì patøí podìkování pracovníkùm edièního úseku MŽP za péèi a pozornost vìnovanou redakèním úpravám a vydání pøíruèky. Praha, listopad 2003 Ing. Jan Mikoláš, CSc. vedoucí autorského týmu janmikolas@volny.cz 7

8 vaspodnik_upr.qxd :01 StrÆnka 8 A Metodická èást Evropská unie váš partner a zákazník Vznik, vývoj a organizaèní uspoøádání Environmentální legislativa ES Politika EU v životním prostøedí Nejbližší perspektiva Environmentální audit prostøedek k hodnocení vlivu podniku na životní prostøedí Charakteristika environmentálních auditù Vymezení a vývoj Rozdìlení environmentálních auditù Zpùsob využití Fáze pøípravy auditu Fáze auditu na místì Fáze zakonèení auditu EMS nástroj k øízení vlivu podniku na životní prostøedí Charakteristika Vymezení a vývoj Hlavní zásady a prvky EMS podle normy ISO Porovnání pøístupù podle ISO a EMAS Postup zavádìní systému environmentálního managementu Úvodní environmentální pøezkoumání Environmentální politika Environmentální aspekty Právní a jiné požadavky Cíle a cílové hodnoty Programy environmentálního managementu Struktura a odpovìdnost Výcvik, povìdomí a odborná Zpùsobilost Komunikace

9 vaspodnik_upr.qxd :01 StrÆnka Environmentální prohlášení Dokumentace systému EMS Øízení dokumentace EMS Øízení provozu Havarijní pøipravenost Monitorování a mìøení Neshody, nápravná a preventivní opatøení Záznamy Audit systému environmentálního managementu Pøezkoumání vedením organizace Závìr IPPC cesta k prevenci a omezování zneèiš ování životního prostøedí Charakteristika Zpùsob využití Kdo vydává integrované povolení Jaká je èasová nároènost povolovacího procesu Jak pøipravovat žádost o integrované povolení Porovnání povolované technologie s BAT (nejlepší dostupnou technikou) Povinnosti provozovatele zaøízení Závìr Dobrovolné nástroje ke snižování negativních vlivù podniku a ke zvyšování jeho konkurenceschopnosti Cíle a èlenìní dobrovolných nástrojù Èistší produkce Charakteristika Zpùsoby využití èistší produkce Ekolabeling

10 vaspodnik_upr.qxd :01 StrÆnka Charakteristika Zpùsob využití Zelené nakupování (green purchasing) Hodnocení životního cyklu (LCA) Charakteristika Zpùsob využití Ekodesign Integrovaná výrobková politika Cíle, zásady a pøístupy Nástroje doporuèené k využívání v rámci IPP v Eu Podpora státu pøi využívání dobrovolných nástrojù Program EMAS v Èeské republice Legislativní a institucionální podpora Podpora Programu EMAS v ÈR Finanèní podpory Podpora z fondù EU Pøedvstupní fondy Strukturální fondy Možné využívání fondù EU Staré ekologické zátìže Charakteristika Vymezení a vývoj problému Limity zneèištìní zemin a podzemní vody Odpovìdnost za staré ekologické zátìže v Èeské republice Odpovìdnost za staré ekologické zátìže v EU Poznámky ke zjiš ování, hodnocení a sanaci starých ekologických zátìží

11 vaspodnik_upr.qxd :01 StrÆnka 11 B Pøíkladová èást Výklad nìkterých pojmù o Evropské unii uvedených v metodické èásti Podrobná osnova zprávy z environmentálního auditu Osnova úvodního environmentálního pøezkoumání Pøíklad environmentální politiky podniku Pøíklad zpracování návrhu podmínek v žádosti o integrované povolení Vazby a souvislosti mezi emas a ippc Pøíklad orientaèních cen prùzkumných prací ke zjištìní staré zátìže Kontakty a informaèní zdroje Internetové zdroje

12 vaspodnik_upr.qxd :01 StrÆnka 12 A METODICKÁ ČÁST 1. Evropská unie váš partner a zákazník 1.1. Vznik, vývoj a organizační uspořádání Evropská unie (EU) byla založena v r.1992 podpisem tzv. Maastrichtské smlouvy. Navázala tak na Evropská spoleèenství vzniklá døíve a sdružená 25. bøezna 1957 (Evropské hospodáøské spoleèenství, Evropské spoleèenství pro atomovou energii a Evropské spoleèenství uhlí a oceli). Toto datum je pokládáno za den zrodu dnešní EU, která na rozdíl od pøevážnì ekonomického charakteru Evropských spoleèenství (ES) je ve Smlouvì o Evropské unii koncipována jako svazek politický. K zakládajícím èlenùm jsou øazeny Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nìmecko, Nizozemsko, postupnì pøistoupily v r.1973 Dánsko, Irsko, Spojené království, 1981 Øecko, 1986 Španìlsko a Portugalsko, 1995 Finsko, Rakousko a Švédsko. Od se na základì úspìšnì dokonèených pøístupových jednání probíhajících od poloviny devadesátých let minulého století novými èleny EU stávají státy støední a východní Evropy, a to: Èeská republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maïarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko, ke kandidátským zemím s pozdìjším datem vstupu jsou øazeny Bulharsko, Rumunsko a Turecko. Maastrichtská smlouva stanovila pro Unii tøi základní pilíøe: ekonomickou integraci, spoleènou zahranièní a bezpeènostní politiku a spoleènou politiku vnitra a soudnictví. Existence tøí pilíøù EU ukazuje mj. na to, že EU jako taková nemá právní identitu, tu mají pouze její Spoleèenství. Proto nemùže vydávat právnì závazné pøedpisy a nemùže být jednou ze stran mezinárodních smluv a dohod. Je však tøeba uvést, že název EU je již tak vžitý, že i v oficiálních dokumentech se hovoøí o èlenství v EU nebo o pøedpisech EU. Institucionální rámec EU tvoøí (podle stavu k ): Evropská rada (European Council) je vrcholným politickým orgánem, není tedy orgánem EU v právním slova smyslu. Je složena ze státních a vládních 12

13 vaspodnik_upr.qxd :01 StrÆnka 13 pøedstavitelù (pøedsedù vlád) èlenských státù, kteøí se tímto zpùsobem podílejí na integraènì politických trendech v EU a jsou za nì pøímo odpovìdni. Evropská rada se schází dvakrát roènì, v pøedsednictví se státy støídají po pùl roce. Evropská komise (European Commission) je nejvyšším výkonným orgánem, má dvacet komisaøù (ministrù), po dvou jsou zastoupeny vìtší státy, po jednom menší státy. Komisaøi jsou jmenováni národními vládami na pìt let. (Od pøíštího volebního období, poèínaje r.2005, se má komise skládat vždy z jednoho komisaøe z každého èlenského státu.) V èele je prezident komise, jmenovaný vládami státù EU na základì vzájemné shody. Úøednický aparát pøedstavují tzv. generální øeditelství (DG), kterých je 24. Otázky životního prostøedí jsou svìøeny DG ENV. Komise hájí zájmy EU jako celku. Rada EU (Council of EU) je orgánem EU na úrovni resortních ministrù, kteøí vyjadøují a hájí stanoviska pøíslušné zemì (napø. Rada ministrù zahranièí, ministrù životního prostøedí, ministrù hospodáøství atd.). Rada se schází podle potøeby, pøedsednictví se støídá spoleènì s pøedsednictvím Evropské rady každých šest mìsícù. Zástupci kandidátských zemí se již v souèasnosti úèastní jednání, zatím bez hlasovacího práva. Evropský parlament (European Parliament) je volen v pøímých volbách v jednotlivých zemích na pìtileté funkèní období. V souèasnosti má 626 poslancù. Jeho úlohu zejména v zákonodárné oblasti lze pøirovnat k úloze poslaneckých snìmoven parlamentù v jednotlivých èlenských státech. Z hlediska naší budoucí úèasti v EU je tøeba uvést i pùsobení tzv. Výboru stálých zástupcù (COREPER), který se skládá z vedoucích pøedstavitelù národních zastupitelských orgánù pøi EU vyslaných vládami èlenských státù. Je samozøejmé, že výrazné rozšíøení poètu èlenských státù EU vyvolává potøebu rozsáhlých systémových zmìn i zmìn v institucionálním uspoøádání. Na mezivládní konferenci, které se zúèastní pøedstavitelé všech souèasných i budoucích èlenských zemí a která byla zahájena v øíjnu 2003, je mj. projednáván návrh Ústavní smlouvy Evropské unie. Ten zcela urèitì ovlivní i kompetence a zpùsob fungování výše uvedeného institucionálního rámce EU (napøíklad: nové rozdìlení komisaøù, zpùsob a podíl zastoupení èlenských státù v Evropském parlamentu atd.). Nìkteré další údaje o institucích EU jsou uvedeny v pøíkladové èásti Environmentální legislativa ES Právní pøedpisy tvoøící souèást komunitárního práva (aquis communautaire) jsou trojího druhu: 13

14 vaspodnik_upr.qxd :01 StrÆnka 14 Smìrnice (Directives) jsou závazné, pokud jde o koneèný efekt. Formu transpozice do právního øádu si volí každý stát, tzn., že požadavky smìrnice mohou být obsaženy i v nìkolika zákonech èlenské zemì. Naøízení (Regulations) jsou obecnì závazná ve všech svých èástech pro všechny èlenské státy, nelze je transponovat formou vlastních zákonù. Rozhodnutí (Decisions) jsou závazná jako naøízení, ale jen pro toho, komu jsou jmenovitì urèena. Nejsou tedy transponována do národních pøedpisù. Komunitární právo v oblasti životního prostøedí (environmental acquis) obsahuje na 300 legislativních norem, z nichž pravdìpodobnì nejvýznamnìjší (s nejrozsáhlejším vlivem na zákonodárství jednotlivých èlenských státù) jsou smìrnice. V oblasti životního prostøedí existovalo k celkem 66 základních smìrnic, rozdìlených do 11 skupin: A horizontální legislativa B ochrana ovzduší C nakládání s odpady D ochrana vod E ochrana pøírody F prùmyslové zneèištìní G chemické látky a geneticky modifikované organismy H hluk I jaderná bezpeènost J zmìna klimatu K civilní ochrana. Jednou z podmínek vstupu nového èlena je plné pøizpùsobení (harmonizace) jeho vnitøního právního systému tak, aby bylo možno uplatnit celé komunitární právo. Právo EU je pro èlenské státy závazné. Má pøednost pøed národním právem a do jisté míry tak omezuje národní suverenitu Politika EU v životním prostředí Evropská unie dosahuje svých cílù tøemi základními zpùsoby: pøijímáním spoleèné legislativy v oblastech výluèné kompetence a harmonizací národních legislativ èlenských státù v oblastech sdílené kompetence, formulací a realizací spoleèných politik, rozvíjením a plnìním spoleèných programù a plánù, pøípadnì i dalšími spoleènými akcemi v pøípadì naléhavé potøeby. 14

15 vaspodnik_upr.qxd :01 StrÆnka 15 V oblasti životního prostøedí jsou kromì již zmínìných legislativních aktivit významné zejména tzv. akèní programy, pøijímané na období 5 10 let. Pátý akèní program pro životní prostøedí vyhlášený na léta a nazvaný Smìrem k trvalé udržitelnosti pøijal zejména závazek k širší integraci zájmù životního prostøedí do ostatních politik. Pøi globálním hodnocení programu dospìla Evropská komise k závìru, že pøestože v nìkterých oblastech bylo dosaženo pokroku v omezování úrovní zneèištìní, mnohé problémy nebyly odstranìny a životní prostøedí se bude dále zhoršovat, pokud: nebude dosaženo pokroku v implementaci environmentální legislativy v èlenských státech, nebude zlepšena a prohloubena integrace zájmù životního prostøedí do ekonomických a sociálních politik, které jsou pøíèinou tlakù na životní prostøedí, aktéøi a obèané nepøijmou za své snahy o ochranu životního prostøedí. Šestý akèní program životního prostøedí na léta s názvem Naše budoucnost, naše volba (6 th Environment Action Programme of the European Communities: Our Future, Our Choice) se zamìøuje na ètyøi hlavní priority: a) Boj s klimatickou zmìnou Cíl stabilizovat atmosférické koncentrace skleníkových plynù na úrovni, která nebude vyvolávat nepøirozené variace zemského klimatu. Vìdci se shodují, že klimatická zmìna se odehrává a že lidská èinnost zpùsobuje zvyšování koncentrací skleníkových plynù, které jsou pøíèinou tohoto problému. Klíèovou prioritou pro Šestý akèní program ochrany životního prostøedí je ratifikace a implementace Kjótského protokolu o snížení emisí skleníkových plynù o 8% úrovnì z roku 1990, kterého je tøeba dosáhnout do období To musí být považováno za první krok k dlouhodobému cíli, kterým je dosáhnout snížení emisí skleníkových plynù o 70%. b) Pøíroda a biodiverzita ochrana jedineèného zdroje Cíl chránit a obnovovat funkènost pøírodních systémù a zastavit ztrátu biodiverzity v Evropské unii i v celosvìtovém mìøítku. Chránit pùdy pøed erozí a zneèištìním. Zdravé a vyvážené pøírodní systémy jsou nezbytnì dùležité pro podporování života a funkènosti spoleènosti. Zneèiš ování a trvale neudržitelné využívání pùdy a moøe a ztráty biodiverzity musí být zastaveny. Hodnotné oblasti životního prostøedí a pùdy musí být chránìny pøed erozí a zneèištìním a program EU 15

16 vaspodnik_upr.qxd :01 StrÆnka 16 Natura 2000 musí být plnì implementován. Rozšiøování ochrany na rozsáhlejší venkovské oblasti vyžaduje hlubší a efektivní integraci zájmù životního prostøedí a biodiversity do zemìdìlství a do politik, zabývajících se krajinou, lesnictvím a vodohospodáøstvím. c) Životní prostøedí a zdraví Cíl dosáhnout takové kvality životního prostøedí, kde úrovnì zneèiš ujících látek, vyrobených èlovìkem, vèetnì rùzných druhù radiace, nevyvolají signifikantní dopady na lidské zdraví nebo nebudou lidské zdraví ohrožovat. Stále pøibývá dùkazù, že lidské zdraví je skuteènì ovlivòováno environmentálními problémy, které se vztahují ke zneèištìní ovzduší a vody, k nebezpeèným chemikáliím a ke hluku. Jádrem této politiky musí být pøedbìžná opatrnost a pøedcházení rizikùm, a dále musí být brány ohledy na zranitelné skupiny, jako jsou dìti a staøí lidé. d) Trvale udržitelné využívání pøírodních zdrojù a nakládání s odpady Cíl zajistit, že spotøeba obnovitelných a neobnovitelných zdrojù nepøevýší únosnou kapacitu životního prostøedí. Dosáhnout oddìlení trendù využívání zdrojù od ekonomického rùstu zvýšením efektivnosti využívání zdrojù a prevencí vzniku odpadù. Zdroje této planety, pøedevším obnovitelné zdroje jako je pùda, voda, ovzduší a døevo, jsou nadmìrnì èerpány èi zneèiš ovány. Množství odpadù má podle všech pøedpokladù i nadále rùst, pokud nebude urychlenì zahájena èinnost pro nápravu této situace. Prevence vzniku odpadù bude klíèovým prvkem integrovaného pøístupu výrobní politiky. Je zapotøebí dalších opatøení na podporu recyklace a opìtného zpracovávání odpadù. Šestý akèní program byl pøipraven už s ohledem na rozšíøení Evropské unie s tím, že novì pøijímané zemì mají pøíležitost dosáhnout v ekonomickém rozvoji pokroku, který bude trvale udržitelný, a vyhnout se tak pøípadným environmentálním problémùm dosud existujícím v EU. Z hlediska podnikové sféry lze mj. ocenit jeden ze strategických zámìrù 6. akèního programu: Podniky by nemìly být pouze penalizovány za selhání v ochranì životního prostøedí, ale mìly by být zavedeny systémy odmìòování k motivaci environmentálnì šetrného chování podnikù. Mìly by být pøiznávány státní subvence na metody, pøíznivé pro životní prostøedí. Podniky by mìly být podporovány v inovacích zamìøených na využívání, vývoj a rozšiøování èistých technologií. 16

17 vaspodnik_upr.qxd :01 StrÆnka Nejbližší perspektiva Evropská unie je nejvìtším odbìratelem výrobkù èeského prùmyslu. Do státù Evropské unie smìøovalo v r témìø sedmdesát procent vývozu zboží z ÈR. Proto je samozøejmé, že nejen z hlediska èlenství Èeska v EU (a z nìho vyplývající povinnosti harmonizace právních pøedpisù), ale i z hlediska proexportní politiky každého podnikatelského subjektu je znalost pøedpokládaného legislativního vývoje v EU velmi významným pøedpokladem úspìšného podnikání. Podle dostupných informací lze v horizontu roku 2005 oèekávat následující vývoj oblasti nových environmentálních právních pøedpisù: v oblasti horizontální legislativy je mj. pøipravována úprava odpovìdnosti za poškozování životního prostøedí, úprava pøístupu veøejnosti k informacím o životním prostøedí a k soudùm, v oblasti ochrany klimatu budou prioritou efektivní využívání energie a širší využívání ekonomických nástrojù (obchodovatelná emisní povolení), v oblasti ochrany ovzduší bude prioritou omezení emisí z mobilních zdrojù zneèiš ování ovzduší vèetnì zpøísnìných požadavkù na jakost paliv a pohonných hmot, v oblasti ochrany vod je hlavní prioritou ochrana podzemních vod a zpøísnìní požadavkù na jakost detergentù, v oblasti nakládání s odpady lze oèekávat jak novelizaci existujících smìrnic pro vybrané druhy odpadù (napøíklad odpadní oleje), tak i vydání smìrnic pro další odpady (elektronický šrot, odpady ze stavebnictví), v oblasti prùmyslového zneèištìní má být novelizována smìrnice o prevenci prùmyslových havárií, v oblasti chemických látek lze oèekávat omezení možností používání nìkterých toxických látek, v oblasti ochrany pøed hlukem bude prioritou omezování hluku z letecké dopravy. V delším èasovém horizontu bude pravdìpodobnì legislativní vývoj smìøovat k vytváøení nebo aktualizaci pøedpisù umožòujících naplòování závazkù vyplývajících z 6. akèního programu. Literatura: 1. Bízek, V.: Dopady vstupu ÈR do EU v oblasti životního prostøedí (in: sborník konference ÈSŽP, Most, øíjen 2002) 2. Sucharovová, D. et al.: Èeské podnikání a ochrana životního prostøedí v èase pøíprav na vstup Èeské republiky do Evropské unie (MŽP ÈR, 2001) 3. Schrötter, H.: Aktuální slovník Evropské unie (èeský pøeklad Nakladatelství Brána, Praha, 2003) 17

18 vaspodnik_upr.qxd :01 StrÆnka Environmentální audit prostředek k hodnocení vlivu podniku na životní prostředí 2.1. Charakteristika environmentálních auditů VYMEZENÍ A VÝVOJ Samozøejmou souèástí èinnosti každého podniku má být pravidelnì provádìné hodnocení hospodáøských výsledkù, a už iniciované vedením nebo vyžadované zákonnými pøedpisy. Takové provìøování, pro které se vžil pojem audit, je typické zejména pro oblast finanèního øízení. V odborné literatuøe se proto audit chápe pøedevším jako nástroj øízení související ve vìtší èi menší míøe s finanèními operacemi. Výjimku netvoøí ani èeské výkladové slovníky. Napøíklad ve Všeobecné encyklopedii (Diderot, 1998) se auditem rozumí revize úèetních knih, periodické provìøování vykázaných aktiv a pasiv organizace. Jako finanèní kontrola je audit interpretován i v Akademickém slovníku cizích slov (Academia, 1998). V souvislosti s rostoucím významem ochrany životního prostøedí a tedy i s potøebou snižování negativních vlivù výrobních i nevýrobních aktivit a s obecnì akceptovaným požadavkem udržitelného rozvoje se ve druhé polovinì minulého století zaèal výraznìji prosazovat pojem environmentální audit. Ten je vnímán jako nástroj øízení obsahující systémové, doložené, periodicky se opakující a nestranné hodnocení toho, jak organizace ochrany životního prostøedí, správa a øízení podniku a jeho zaøízení umožòují chránit životní prostøedí, a to tím, že usnadòuje kontrolu èinností s vlivem na životní prostøedí a hodnotí míru souladu s podnikovou strategií a požadavky legislativy (definice International Chambre of Commerce ICC z r.1990). Na rozdíl od auditù finanèních je však environmentální audit výluènì aktivitou dobrovolnou. Postupy environmentálního auditingu, chápaného jako soubor èinností vedoucích k všestrannému a dùslednému porozumìní vlivu podniku na životní prostøedí a k objektivnímu hodnocení míry naplnìní normativních požadavkù na ochranu životního prostøedí pøed negativními úèinky podnikových aktivit, se zaèaly rozšiøovat v USA od poèátku sedmdesátých let minulého století. Tehdy zaèala ve Spojených státech platit øada nových pøísných environmentál- 18

19 vaspodnik_upr.qxd :01 StrÆnka 19 ních zákonù, reagujících pøedevším na nevyhovující èistotu ovzduší, vody a pùdy. Auditoøi zpoèátku posuzovali pøedevším soulad provozních èinností podniku s legislativními požadavky, pozdìji se zaèali (zejména v souvislosti s posuzováním odpovìdnosti v rámci zákona o tzv. Superfundu, týkajícího se úèasti státu na odstraòování starých environmentálních škod) zabývat i škodami zpùsobenými èinností podniku v minulosti. V r.1984 došlo v Bhópálu (støední Indie) v závodu Union Carbide k rozsáhlému úniku toxického plynu, pøi kterém zahynulo lidí a dalších bylo tìžce zranìno. Po této environmentální havárii, za niž byl odpovìdný americký vlastník, zaèaly zejména velké nadnárodní koncerny vyžadovat prùkaz o tom, že jejich poboèky a dceøiné spoleènosti mimo území USA postupují pøi ochranì životního prostøedí obdobnì jako jejich mateøské firmy. Tím se provádìní environmentálních auditù rozšíøilo i do Evropy. Ve vyspìlých evropských zemích nebyly zpoèátku považovány minulé environmentální škody za rozhodující problém. Za velmi významný úkol byla naopak považována potøeba veøejnì prokázat, že podnik si je vìdom své odpovìdnosti za vliv na životní prostøedí. Souèasnì podniky zaèaly chápat, že environmentální audity nejsou jen nástrojem pro zjištìní souladu s pøedpisy, ale také prostøedkem pro posilování postavení firmy na trhu, pro zvyšování konkurenceschopnosti, pro snazší získání úvìrù a pojištìní i pro pøedcházení neoprávnìným výtkám ze strany rùzných ekologických iniciativ. Od poèátku devadesátých let jsou environmentální audity takto komplexnì pojímány celosvìtovì. V Èeské republice se požadavek komplexního hodnocení vlivu èinnosti podniku na životní prostøedí poprvé objevuje v souvislosti s privatizaèním procesem. Podle zákona è. 92/1992 Sb., kterým se zmìnil a doplnil zákon è. 92/1991 Sb., o podmínkách pøevodu majetku státu na jiné osoby, byla stanovena povinnost pøedložit jako souèást privatizaèního projektu i vyhodnocení závazkù podniku z hlediska ochrany životního prostøedí. To musí podle zákona zahrnovat zhodnocení, jak podnik dodržuje platné právní pøedpisy k ochranì životního prostøedí spolu s vyèíslením nezbytných nákladù k jejich dodržování, pøehled plateb a sankcí za zneèiš ování a poškozování životního prostøedí a za využívání pøírodních zdrojù a vyèíslení škod na životním prostøedí zpùsobených dosavadní èinností podniku. V navazujícím usnesení vlády ÈR è.123 z r.1993, upravujícím úèast státu pøi náhradách škod vzniklých minulou èinností podniku na životním prostøedí, byl pro toto vyhodnocení novì použit pojem ekologický audit (dnes se dává pøednost pojmu environmentální audit ). Mezinárodnì nejrozšíøenìjší definice environmentálního auditu (napøíklad uvedená definice podle ICC, definice podle ÈSN EN ISO nebo definice 19

20 vaspodnik_upr.qxd :01 StrÆnka 20 podle Naøízení Rady (ES) è.761/2001 viz dále) jsou v podstatì obsahovì shodné nebo velmi podobné. Audit je vždy systematické a dokumentované ovìøování, zda se specifikované environmentální èinnosti, události, podmínky, systémy environmentálního øízení nebo informace o nich shodují s požadovanými kritérii. Cílem environmentálního auditu (dále též jen audit nebo EA) je, jak z definice vyplývá, pøispìt k ochranì lidského zdraví a životního prostøedí tím, že posoudí, jak úèinnì fungují organizace, øízení a zaøízení urèené k ochranì životního prostøedí ovìøí soulad s právními pøedpisy a shodu se strategií a normami podniku stanoví pøípadná nápravná opatøení. Kromì plnìní tìchto základních požadavkù dosvìdèují praktické zkušenosti další výhody plynoucí z vypracování auditu. Audit napøíklad umožòuje výmìnu informací mezi podniky a závody jedné spoleènosti a jejich vzájemné srovnání, zajiš uje informace o vlivu podniku na životní prostøedí pøi rozhodování managementu o nových investicích, rekonstrukcích apod., identifikuje oblasti možných úspor nákladù, poskytuje informaèní databázi pro pøípad havarijních situací a usnadòuje hodnocení úèinnosti opatøení proti havarijím, umožòuje managementu spolehnout se na funkènost zaøízení k ochranì životního prostøedí, zvyšuje pocit spoluodpovìdnosti zamìstnancù za ochranu životního prostøedí, hodnotí význam vzdìlávacích a školicích programù organizovaných managementem a poskytuje podklady pro jejich zamìøení, zlepšuje vztah k orgánùm státní správy a veøejnosti, zvyšuje dùvìryhodnost podniku u finanèních institucí a usnadòuje tak pøístup k pojištìní zaøízení, k možnosti úvìrù atd. Poznámka: V poslední dobì se zejména v souvislosti se zavedením nové normy ÈSN EN ISO Smìrnice pro auditování systému managementu jakosti a/nebo systému environmentálního managementu od dubna 2003 do èeského prostøedí stále èastìji objevuje pojem pøidaná hodnota (užitek) auditu. Podle komentovaného znìní uvedené normy spoèívá pøidaná hodnota auditu v tom, že auditoøi nejen posuzují plnìní pøedpisù, ale posuzují i celkovou efektivnost 20