ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE FAKULTA PROVOZNĚ EKONOMICKÁ HODNOCENÍ ÚROVNĚ ZEMĚDĚLSKÉ VÝROBY V EVROPSKÉ UNII. Vedoucí diplomové práce:

Transkript

1 ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE FAKULTA PROVOZNĚ EKONOMICKÁ HODNOCENÍ ÚROVNĚ ZEMĚDĚLSKÉ VÝROBY V EVROPSKÉ UNII Vypracovala: Jitka Schreiberová Vedoucí diplomové práce: Ing. Zbyněk Kuna

2 Evropské instituce, sjednocená Evropa a evropská společenství, to jsou nové výrazy, které v posledních letech obohatily náš slovník. Tato práce si klade za cíl Evropskou unii čtenáři přiblížit a to hlavně se zaměřením na zemědělství v Evropské unii a na Společnou zemědělskou politiku. Evropská unie (EU) sdružuje v současnosti patnáct členských zemí států, které se od sebe liší nejen geografickými, ale i klimatickými podmínkami. Jednotlivé země dosahují i rozdílných ekonomických výsledků. Evropská unie není statické integrační seskupení, ale neustále se vyvíjející a zvětšující organizace. Během posledních let se rozrostla o další členy a počet jejích obyvatel se zdvojnásobil. V současnosti probíhají poslední přípravy před vstupem deseti nových zemí. Přistoupením dalších států se kulturní a ekonomická variabilita EU ještě zvýší. Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko a Kypr byly původně považovány za země, které měly do EU vstoupit v první vlně. K dalším zemím, které usilovaly o vstup v tzv. druhé vlně, se řadily Slovensko, Litva, Lotyšsko, Bulharsko, Rumunsko, Malta a Turecko. V závěru roku 1999 na summitu EU v Helsinkách byly obě skupiny kandidátských zemí sloučeny s tím, že každá země bude posuzována samostatně. Na summitu EU v Kodani v prosinci roku 2002 byla uzavřena přístupová jednání s deseti státy (s Českou republikou, Litvou, Lotyšskem, Estonskem, Polskem, Slovenskem, Maďarskem, Slovinskem, Kyprem a Maltou). V současnosti probíhají poslední přípravy před jejich vstupem do EU. Ještě před vstupem proběhne v každé zemi referendum, ve kterém občané jednotlivých kandidátských zemí vysloví svůj názor k integračnímu úsilí své vlády. Referendum v ČR je naplánováno na 13. a 14. června tohoto roku. Vstupem deseti nových zemí však rozšiřování EU zdaleka nekončí. Další země (Bulharsko a Rumunsko) projevily přání stát se členem EU. Pokud vše půjde podle plánu, mělo by jejich úsilí dojít naplnění v roce Evropská unie zaslala kladné odpovědi ohledně vstupu i dalším zemím. Jedná se o státy západního Balkánu. Jejich vstup byl stvrzen na kodaňském zasedání Rady v prosinci roku Na pozitivní vyjádření jako první reagovalo Chorvatsko, které si podalo žádost o členství v Evropské unii dne 21. února Chorvatský premiér Ivica Račan předal žádost v Athénách do rukou předsedy Evropské rady, řeckého 1

3 premiéra Costase Simitise. Pan Simitis prohlásil, že Rada a Komise chorvatskou žádost posoudí v dubnu a pak rozhodnou o dalším postupu. V prosinci 2004 se EU rozhodne, zda zahájí vstupní rozhovory s Tureckem. Přestože je Evropská unie v současnosti otevřená vstupu dalších států, bylo by chybou se domnívat, že její integrační tendence mohou probíhat donekonečna a že rozšiřování je zcela snadná a jednoduchá záležitost. Důkazem obtíží, které integrace přináší, může být např. kyperská otázka, která přes úsilí mnoha lidí o dohodu (např. generálního tajemníka OSN Kofi Annana) nebyla dosud vyřešena. Pro státy, které v současné době nemají výhled na členství v Evropské unii, Evropská komise schválila Sdělení, které vymezuje na další desetiletí rámec vztahů Evropské unie s Ruskem, státy jižního Středomoří a dalšími státy. Jedná se o země, které v blízké době budou mít s Evropskou unií společnou hranici. Obsahem Sdělení je návrh, aby se EU během nadcházejícího desetiletí zaměřila na partnerskou spolupráci při budování zóny prosperity a přátelského sousedství kruhu přátel. Cílem Evropské unie je zavést s těmito zeměmi úzké, mírové a kooperativní vztahy. Sdělení navrhuje, aby těmto zemím byla do budoucna nabídnuta perspektiva podílu na vnitřním trhu EU. Podstatou tohoto kroku by měla být další integrace a liberalizace, které povedou k rozvoji čtyř svobod k rozvoji volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Kandidátské země nejsou jediné, které budou mít z budoucí rozšířené EU prospěch. Rozšíření je v podstatě strategickou záležitostí i samotné Evropské unie, která očekává pozitivní přínosy hlavně v oblasti ekonomické, politické a bezpečnostní. Tato práce se snaží vymezit úlohu zemědělství v EU, charakterizuje ho z hlediska ekonomického, sociálního, produkčního i z hlediska úrovně vybavenosti. Jsou stanovovány výsledky za EU i za jednotlivé členské státy, které jsou porovnávány mezi sebou. Úroveň celkových výsledků EU je srovnávána s vybranými zeměmi (ČR, USA, Japonsko). Geografická charakteristika zahrnuje určení rozlohy EU (3132,1 tisíc km 2 ), počtu obyvatel (375 mil. obyvatel) a hustoty osídlení jednotlivých členských států. Ekonomická charakteristika stanovuje úroveň hrubého domácího produktu (HDP), hrubého národního produktu (HNP), HDP/HNP na obyvatele, míru nezaměstnanosti a míru inflace na úrovni jednotlivých zemí i na úrovni EU. 2

4 Evropská unie je současně v geografických aspektech i ekonomických výsledcích porovnána s Japonskem i USA, spolu s kterými tvoří jedno ze tří center světové ekonomiky. Zemědělství Evropské unie je z hlediska sociálně ekonomické struktury charakterizováno úrovní zaměstnanosti v zemědělství a podílem zaměstnanosti v zemědělství na celkové zaměstnanosti v národním hospodářství, dále počtem zemědělských podniků v jednotlivých zemích EU a stanovením výměry zemědělské půdy připadající na zemědělský podnik. Z hlediska materiálnětechnické základny můžeme zemědělství charakterizovat výměrou zemědělské půdy, jejím podílem na celkové rozloze státu, výměrou orné půdy, procentem zornění a technickým vybavením. Produkční hledisko zahrnuje stanovení úrovně produkce a spotřeby v oblasti rostlinné a živočišné výroby. V případě rostlinné výroby byl ještě posouzen vývoj sklizňové plochy a výnosů. Dosahované výsledky v rostlinné výrobě byly zhodnoceny na obilninách, olejninách, luskovinách, ovoci a zelenině. Ze živočišné výroby byly hodnoceny tyto oblasti: produkce a spotřeba hovězího, vepřového, drůbežího masa a mléka a mléčných výrobků. Dále byla stanovena úroveň soběstačnosti v produkci jednotlivých komodit. Dalším aspektem, o kterém práce pojednává je společná zemědělská politika. Zemědělství v Evropské unii prošlo mnoha změnami v souladu se změnami společné zemědělské politiky (SZP), která určuje vývoj a úroveň zemědělské produkce jednotlivých členských zemí i společnou agrární politiku. Společná zemědělská politika byla zavedena roku 1962 a jednalo se o vůbec první politiku, o které bylo rozhodnuto na zcela evropské úrovni. SZP představovala reakci na tehdejší obavy Evropského společenství, které pokrývalo vlastní výrobu jen z 80%. Původním cílem SZP bylo rozšířit výrobu a tím snížit závislost na dovážených potravinách, zajistit zemědělcům odpovídající životní úroveň, stabilizovat trhy a zajistit spotřebitelům stálé zásobování potravinami za přiměřené ceny. Zajištění dostatečného množství potravin vedlo k vážným problémům s nadprodukcí. SZP se dočkala první reformy v roce 1992 (rozpracovaná na léta ) a další v roce 1999 (rozpracovaná na léta ). Reforma z roku 1992 byla zaměřena hlavně na snižování produkce (zmenšení rozsahu zemědělské půdy, omezení výroby obilnin a hovězího masa a zavedení kompenzačních plateb farmářům). Cílem reformy z roku 1999 bylo snižování cen, 3

5 zvyšování přímých vyrovnávacích plateb a zjednodušení pravidel, kterým SZP podléhá. V současnosti se v diskusích stále častěji objevuje názor, že je třeba SZP znovu reformovat. Na tuto situaci reagovala Komise, která počátkem roku 2003 předložila návrh na novou reformu SZP. Obsahem tohoto návrhu je snaha oddělit subvence od výroby, zpomalit růst přímých plateb, zvýšit výdaje na rozvoj venkova, zajistit kvalitní produkci potravin, ochranu životního prostředí, welfare zvířat, bezpečnost práce v zemědělství, zemědělské poradenství a zemědělský audit. Návrh na reformu SZP v odvětví rostlinné výroby se týká obilovin, plodin s vysokým obsahem proteinů, škrobových brambor, krmiv, osiv a dalších. V oblasti živočišné výroby se návrh reformy zabývá problematikou výroby mléka a mléčnými kvótami. Evropská unie se snaží (např. prostřednictvím poskytnutí dotace) podpořit pěstování energetických plodin. Evropská unie se bude muset v blízké budoucnosti vyrovnat s tlakem WTO a některých dalších států (USA a země skupiny CAIRNS), které budou požadovat omezení protekce v evropském zemědělství. Tento přístup povede k další liberalizaci světového obchodu. EU usiluje o vytvoření víceúčelového, trvale udržitelného zemědělství, které má významnou úlohu v rozvoji venkova a přispívá ke kvalitě venkovského života. Zemědělství musí být producentem dostatečného množství potravin, které splňují spotřebitelské požadavky na jakost a bezpečnost. 4