Národní strategický plán pro oblast rybářství na období

Transkript

1 Národní strategický plán pro oblast rybářství na období O B S A H str. 1. Obecný popis odvětví 2 2. SWOT analýza odvětví a jeho rozvoje 5 3. Cíle a priority České republiky v rybářství Zdroje, které budou mobilizovány k provádění národní strategie Tvorba, implementace a monitorování národního strategického plánu 6. Tabulkové a grafické přílohy, mapy

2 1. Obecný popis odvětví 1.a) (Postavení odvětví v národní nebo regionální ekonomice, důležitost z hlediska zaměstnanosti a vztahy k záležitostem moře) Jedním z odvětví zemědělství v České republice je rybářství. Rybářská činnost je zákonem č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), definována do dvou základních oblastí. Jedná se o oblast produkčního rybářství a oblast hospodaření v rybářských revírech. Zákon o rybářství a další národní legislativa spojená s produkcí ryb je plně kompatibilní s předpisy EU. Rovněž ošetřuje ochranu mořských rybolovných zdrojů. Odvětví rybářství se v České republice podílí na tvorbě hrubého domácího produktu ve výši cca 1,1 mld. Kč, což představuje 0,04 % HDP. Hrubá zemědělská produkce činí 4,42 % z HDP. Podíl celé živočišné produkce v České republice je 59,8 mld. Kč v běžných cenách. Z hrubé živočišné produkce tvoří tržní ryby 1,9 % a násadové ryby 0,25 % (zdroj ČSÚ). V rybářství bylo v roce 2004 zaměstnáno osob. Vývoj zaměstnanosti zaznamenává mírný sestup. Pokles zaměstnanosti souvisí se stále vysokým procentem fyzické práce v obtížných přírodních podmínkách, zvyšující se efektivitou lidské práce a omezeními hospodaření z titulu bližších podmínek ochrany přírody. V podmínkách vnitrozemského státu plní produkční rybářství významné celospolečenské funkce jako je vodohospodářská, krajinotvorná, kulturní a ochranná. Rybníkářské hospodaření je specifickou formou akvakultury. Jedná se o tradiční obhospodařování vodních nádrží. Systém současného hospodaření v kulturní krajině na uměle vytvořených vodních nádržích (rybnících) nahradil dříve zemědělsky nevyužívané lokality. Na území České republiky je více než 24 tis. rybníků a vodních nádrží využívaných k akvakultuře, jejichž celková plocha činí ha s retenční schopností přesahující 420 mil. m 3 vody. Jejich nezastupitelná retenční funkce například v roce 2002 v době povodní dokázala zadržet jen v Jižních Čechách 150 mil. m 3 vody nad normál. Hospodaření v rybářských revírech spočívá v obhospodařování říčních systémů a udržování rybích společenstev ve vodních plochách, kde je rekreační rybolov prováděn především lovem na udici. Počet rybářských revírů na území České republiky přesahuje o výměře přibližně ha. Rekreačním rybářstvím se zabývá 350 tis. registrovaných členů všech rybářských svazů. Odvětví je úzce provázáno na výzkum a odborné třístupňové školství, které má mezinárodně uznávanou dlouholetou tradici. 1. b) (Regiony, nebo území, pro něž je odvětví rybářství významné v místní ekonomice) Česká republika svojí rozlohou patří mezi menší členské státy a proto nebyla oblast rybářství administrativně rozčleněna na menší celky. Na přiložené mapě lze dokumentovat vyšší koncentraci rybničních ploch využívaných k akvakultuře a to především v oblasti Jižních Čech. 2

3 1. c) (Stav rybářské flotily) Pro Českou republiku není relevantní. 1. d) (Situace v akvakultuře) V zemědělské ekonomice České republiky rybníkářství produkuje necelých 20 tisíc tun tržních ryb ročně. Rybníkářství bylo a je vybudováno na uměle vytvořených vodních plochách, které jsou situovány především do venkovských oblastí. Pro potřeby akvakultury na rybničních plochách jsou využívány lidské zdroje v místech, kde je jinak nedostatek pracovních příležitostí. Sektor produkčního rybářství patří mezi stabilní oblasti a to jak po stránce produkce, tak z hlediska fungování tržních mechanizmů. Téměř tisíciletá historie chovu kapra, kaprovitých a dravých rybích druhů v akvakultuře v přirozených podmínkách má v sobě potenciál využitelný i do budoucna. Produkce kapra dosahuje 87 % celkového množství tržních ryb. Pro rybníkářství je charakteristická vyváženost produkčních, ekologických a vodohospodářských vazeb. Rybníky plní neopomenutelné mimoprodukční funkce v krajině jako je retence vody, ochrana proti povodním, biologické čištění vody v rybnících, uměle vytvořené plochy pro hnízdění ptactva a ochranná teritoria zvěře a další. Vedle rybníkářství existují v České republice standardizované rybí farmy s chovem lososovitých ryb (pstruh duhový a siven americký). Pro jejich výraznější rozšíření však chybí především vhodné zdroje vody a prvotní provozní kapitál. Ostatní chovy v uzavřených systémech jsou využívány jen v omezené míře. Slouží především k chovu některých vývojových stádií ryb či vodních živočichů a rovněž tak za účelem jejich reintrodukce do říčních systémů. Poptávka po okrasných druzích ryb v posledních desetiletích umožnila části našich producentů rozšířit výrobní kapacity i tímto směrem, jedná se např. o koi kapry, zlaté karasy, zlaté jeseny. 1. e) (Situace ve zpracování a uvádění na trh) Dominantní postavení na domácím trhu má tradičně kapr. Trh s živým kaprem je spojován s vánočními a velikonočními svátky. Jeho produkce dosahuje 17 tis. tun tržních ryb ročně. Hlavní odběratelé produktů akvakultury jsou tradičně na vnitřním trhu. Pstruh je z hlediska spotřeby druhým nejvýznamnějším produktem. Domácí produkce pstruha na trhu se dostává do silného konkurenčního tlaku, který je způsoben dovozem této ryby především z řady ostatních členských zemí, kde již byly v rámci předešlých programovacích období vybudovány vhodné výrobní kapacity Tržní nabídka ostatních druhů ryb je s ohledem na ekonomickou náročnost chovu a potenciální zisk omezená a objem jejich prodeje je statisticky zanedbatelný. Nevýhodou při uvádění ryb na trh je spotřebitelská cena a velká pracnost při kuchyňské úpravě odrazuje některé cílové zákazníky. 3

4 Zpracovatelské kapacity jsou v České republice dostatečné. Převážná část výroben zpracovává malé objemy. Zpracovatelské jednotky svou technickou úrovní plně vyhovují požadavkům EU a jsou plně srovnatelné s vyspělými zahraničními provozy. Sortiment rybích polotovarů s vyšší přidanou hodnotou by měl být do budoucna perspektivním zbožím. Cena tohoto zboží je spolu s konzervativním přístupem zákazníka, preferujícího živou rybu, překážkou pro jeho širší uplatnění na trhu. V zahraničí je požadován především živý kapr, který je určený k okamžitému konzumu. Cílové oblasti pro export jsou hlavně Německo, Slovensko a Rakousko. Poptávka po zpracovaných rybích výrobcích nemá trvalý charakter, převážně se jedná o filety z kapra dodávané do těchto zemí. Zvláštní oblastí trhu jsou násadové ryby. Ty jsou určeny jak k produkci tržní ryby v rybníkářství, tak k vysazování do rybářských revírů. Rybářské spolky a menší rybochovné farmy se zaměřují též na produkci chráněných či ohrožených druhů ryb. Z hlediska životního prostředí je tato produkce do budoucna nezbytná pro udržení druhového spektra rybích společenstev. Zcela specifický je trh s okrasnými sladkovodními rybami. V této sféře především působí drobní chovatelé. Subjekty produkčního rybářství se touto činností zabývají jen v omezené míře. Prodej je převážně určen pro zahraniční trhy. V současnosti je český export směřován do Německa, Holandska a Belgie. 1. f) (Marketingové a prodejní řetězce) V rámci českého trhu s rybami dominují dovezené mořské ryby. Z celkové roční spotřeby 5 kg rybího masa na jednoho obyvatele představují mořské druhy 4 kg a 1 kg tvoří maso ze sladkovodních tuzemských ryb. Ze zpracovaných ryb se na trhu největším podílem prezentují zmrazené rybí výrobky, což vyplývá i z jejich charakteru umožňujícího bezproblémové zařazení do širokého spektra zmrazených potravin v supermarketech. V sortimentu sladkovodních ryb se za tržní rybu považuje kapr o hmotnosti 2 až 3 kg. Přes téměř celoročně existující nabídku je obchod s rybami soustředěn především na konec roku, kdy trh absorbuje 60 % celoroční domácí spotřeby. Kapr je preferován v živém stavu. Zpracované ryby činí 10 % z celkového domácího trhu ryb. Ze sladkovodních druhů ryb je největší zájem spotřebitelů orientován na kuchyňsky opracovaného pstruha. V České republice neexistuje speciální obchodní síť plně zaměřená jen na ryby, ale celá škála ryb a rybích výrobků je spotřebiteli nabízena v rámci již existující obchodní sítě, supermarketů a hypermarketů. 4

5 2. SWOT analýza odvětví a jeho rozvoje Silné stránky - know-how českého rybníkářství, - vysoká kvalita plemenného materiálu, - uzavřené chovy ryb prosté nákaz, - mimoprodukční funkce rybníků, - kvalitní péče o rybářské revíry, - udržování skladby rybích společenstev v rybářských revírech, - využití rybářských revírů a rybničních soustav širokou veřejností pro rekreační aktivity, - konkurenceschopnost rybníkářských podniků, - existence organizace, která koordinuje zájmy rybářské výroby, - dostatek zpracovatelských kapacit splňující současné normy EU, - věda, výzkum a školství, - ochranné známky, - funkční legislativa, - stabilizovaný trh, Slabé stránky - zabahnění (sedimenty v rybnících), - roztroušenost rybníků, - nedostatek vhodných zdrojů vody pro chov lososovitých ryb, - nízká ekonomická návratnost - délka chovného období kapra, - vysoký podíl fyzické práce - stáří a opotřebovanost technických zařízení, - nedostačující propagace rybích produktů, - sezónnost trhu a nezájem spotřebitelů o ryby a produkty z nich, Příležitosti - vyšší propagace produktů akvakultury, - rozšíření služeb agroturistiky, - rozšíření produkce o další druhy ryb - rozšíření sortimentu zpracovaných ryb, - modernizace technického vybavení zpracoven, - obnova jednotek akvakultury, - revitalizace rybničních soustav, - zprůchodnění říčního systému pro migrující druhy, - opatření k prevenci chorob, Ohrožení - omezení hospodářské činnosti z důvodů ochrany životního prostředí, - import levnějších ryb a produktů, - pro ryby a vodní živočichy neprostupný říční systém, přerušené migrační trasy, - ekologická zátěž ve složení sedimentů, - nebezpečí zavlečení nemocí ryb, 5

6 Silné stránky know-how českého rybníkářství České rybníkářství disponuje souborem poznatků týkajících se chovu ryb. Jedná se o vlastní technologie chovu ryb, znalosti z etologie a jejich aplikace do hospodaření v souladu s požadavky na kvalitní životní prostředí. V rybnících jsou kromě kapra společně chovány další druhy ryb. To přispívá nejen k celkové lepší ekonomice rybničního chovu tím, že přináší na trh další druhy ryb (zejména amura bílého, tolstolobika bílého, tolstolobce pestrého, lína obecného, dravé ryby), ale působí rovnovážně na celou rybí obsádku. Postupy polykulturního chovu jsou v současnosti dobře biologicky a technologicky vybalancovány a historicky ověřeny. vysoká kvalita plemenného materiálu České rybníkářství dlouhodobě realizuje šlechtění rozhodujících druhů ryb kapra obecného, pstruha duhového a lína obecného. Rybníkáři tak pracují s liniemi méně vnímavými na choroby a zároveň z hlediska produkčních vlastností vysoce produktivními. uzavřené chovy ryb prosté nákaz Uzavřené a řízené chovy ryb mají výhody pro producenty přímo v možnostech ovlivňovat celý proces výroby v jeho samotném průběhu. Řízené prostředí umožňuje omezit negativní vnější vlivy. Okamžitě uskutečněná opatření mohou eliminovat šíření nemocí, upravovat chemismus provozní vody, regulovat kvalitu vypouštěné vody, včetně řízení procesu čištění odpadních vod. Z hlediska přínosu znečištění do povrchových vod jsou vůči životnímu prostředí uzavřené systémy příznivější. Území České republiky je v současné době prosté nákaz. mimoprodukční funkce rybníků Větší část rybníků vedle chovu ryb slouží k vodohospodářským účelům jako retenční nádrže, včetně schopnosti zachycení extrémních povodňových průtoků. Z pohledu ochrany krajiny rybniční soustavy umožňují zachovat druhovou pestrost fauny a flóry. Rybníky dále pozitivně ovlivňují hladinu podzemních vod, plní čistící funkce povrchových vod a významná je i jejich krajinotvorná a rekreační funkce. kvalitní péče o rybářské revíry Hospodaření v rybářských revírech představuje soubor opatření, které mají za cíl udržet stabilizované stavy rybích společenstev odpovídajících přírodním podmínkám. udržování skladby rybích společenstev v rybářských revírech Kromě řízení a doplňování rybích společenstev je zajišťováno i rozšiřování rybí obsádky o chráněné a ohrožené autochtonní druhy v souladu s požadavky na ochranu životního prostředí. využití rybářských revírů a rybničních soustav širokou veřejností pro rekreační aktivity V rámci České republiky existuje silný zájem o rekreační rybolov a péči o revíry. V rybářských spolcích je registrováno 350 tis. zájmových rybářů. Rybářské revíry a rybniční plochy slouží k dalším rekreačním aktivitám jako jsou vodní sporty, ekologická výchova a mají pozitivní vliv na psychickou a fyzickou relaxaci. 6

7 konkurenceschopnost rybníkářských podniků Existence tržní ekonomiky umožnila ještě před vstupem do EU vytvoření stabilních konkurenceschopných podniků, které se etablovaly se svojí produkcí nejen na tuzemském trhu, ale i na zahraničních trzích. existence organizace, která koordinuje zájmy rybářské výroby Na obdobné servisní bázi jako jsou vytvářeny producentské organizace, podle nařízení Rady č. 104/2000/ES, vzniklo v roce 1999 Rybářské sdružení ČR a to pro vlastní vnitřní potřebu organizace tak, aby informovalo a koordinovalo zájmy rybníkářů. Členové profesního sdružení fyzických a právnických osob vytvořili společně podporovanou jednotku, která není financována z veřejných zdrojů. dostatek zpracovatelských kapacit V současné době zpracovny ryb, které v rámci České republiky zásobují tuzemský trh, jsou ve velmi dobrém stavu. Kapacita zpracoven je 4,5 tis. tun/rok, i když v současnosti jsou vytíženy jen na 36 %. Zpracovny již byly většinou rekonstruovány a modernizovány na základě SAPARDu nebo Operačního programu zemědělství (FIFG). věda, výzkum a školství Školství zaměřené na rybářství má dlouholetou tradici. V současnosti existuje v České republice Střední odborné učiliště v Třeboni, Střední rybářská škola ve Vodňanech. Rybářské obory je možné studovat na univerzitách v Brně a v Českých Budějovicích. Absolventi ukončují studium jako bakaláři nebo magistři. Součástí Jihočeské univerzity je Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech, který má vysokou odbornou úroveň, provádí nejen základní, ale i aplikovaný výzkum s cílem využití získaných poznatků přímo v praxi. ochranné známky a značka kvality V České republice jsou registrovány ochranné známky - Český kapr a Třeboňský kapr, které jsou postaveny na bázi genetické identifikace původu a originality zboží. Národní značka kvality KLASA byla zavedena MZe a označuje některé domácí potraviny s prověřenou vysokou kvalitou. Národní značka kvality KLASA byla udělena kromě jiných výrobků také Třeboňskému kapru. funkční legislativa Zákon č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě a zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, včetně příslušných prováděcích vyhlášek stanovují mantinely v nichž se pohybují produkční rybáři i uživatelé rybářských revírů a rekreační rybáři. Zákon o státním rozpočtu každoročně upravuje finanční prostředky určené pro národní podpory. stabilizovaný trh Trh se sladkovodními rybami je v tuzemsku primárně zásobován domácími produkty, což je příznivé pro národní ekonomiku. Na vnitřní trh bylo v roce 2004 dodáno 8,2 tis. tun živých 7

8 ryb, tj. 42,27 %, vyvezeno 9,5 tis. tun živých ryb, tj. 48,97 % a 1,7 tis. tun ryb, tj. 8,76 % bylo určeno ke zpracování. Dlouhodobě je zajištěn odbyt sladkovodních ryb. Sladkovodní ryby a výrobky z nich dovážené do České republiky představují ročně méně než 1 tis. tun. Celkový dovoz ryb (téměř výhradně mořských) a dalších vodních živočichů, reprezentuje ročně 45 tis. tun. Spotřeba ryb a výrobků z nich se v České republice dlouhodobě udržuje na úrovni 5 kg na obyvatele a rok, na sladkovodní ryby připadá 1 kg, z toho tvoří 0,8 kg kapr. Slabé stránky zabahnění (sedimenty v rybnících) V důsledku intenzivní zemědělské výroby docházelo a dochází k nadměrné vodní a větrné erozi a následně ke kumulaci sedimentů v rybnících. V České republice třetina rybníků vykazuje nadměrné zatížení sedimenty. Sedimenty jsou ve velkých objemech do rybníků transportovány podle charakteru a stavu říční sítě a hospodářské činnosti v povodí. Způsobují velmi rychlé zanášení méně proudných úseků povrchových vod. Sedimenty v rybnících mají rovněž negativní vliv na kvalitu vody. Pro vlastní rybářství jsou velmi nepříznivé, snižují retenci vody v krajině a v konečném důsledku postupně snižují i celkovou vodní plochu rybníků. roztroušenost rybníků Roztroušenost rybníků v krajině s sebou přináší zvýšené náklady na dopravu násadových ryb a hotové tržní ryby. Dále pak se jedná o přesuny ryb k sádkování, ale i všechny další hospodářské činnosti nutné k provozu rybníků. Vzhledem k velkým objemům transportovaných ryb, je třeba zohlednit požadavky na využívání speciálních dopravních prostředků a mechanizaci speciálně určenou na přesuny živých ryb tak, aby byly respektovány požadavky na welfare ryb. nedostatek vhodných zdrojů vody pro chov lososovitých ryb Jedná se o objektivní příčinu, která je důsledkem konfigurace kulturní krajiny, její retenční schopnosti a způsobu hospodaření s vodními zdroji. nízká ekonomická návratnost Celkový objem produkce sladkovodních ryb nevytváří dostateční finanční zdroje a rezervy, které by bylo možno využít na velké investiční akce bez využití veřejných finančních prostředků. Rekonstrukce rybničních systémů bez vnějších vstupů je v současných cenových relacích a s ohledem na celkovou hrubou produkci ryb nemožná. délka chovného období kapra Průměrná doba chovu kapra k získání tržní ryby trvá tři roky (2,5 až 3 kg). V porovnání s produkcí kapra v jiných státech (např. Čína, Izrael 2 roky), se jedná o ekonomický handicap. vysoký podíl fyzické práce V rybářství stále zůstává značný podíl těžké fyzické práce bez níž se prozatím nelze obejít. Náročné přírodní podmínky a způsob hospodaření často neumožňují svým charakterem využívat mechanizaci. 8

9 stáří a opotřebovanost technických zařízení Podmínkou úspěšného rybníkářského hospodaření je bezchybná funkce všech obslužných objektů a zařízení v rámci rybníků. Ať se jedná o vlastní součásti rybníků jako těleso hráze, požeráky, bezpečnostní přelivy, loviště, kádiště, stoková síť, výpustná zařízení, vývary aj., nebo o technická zařízení, jako jsou zásobníky krmiv, aerátory a další. nedostačující propagace rybích produktů Konzervativní přístup zákazníků k produktům akvakultury nebyl dosud zásadním způsobem změněn. Propagace se dosud nezaměřila na kvalitu rybího masa a jeho zdravotní prospěšnost. Chybí cílené reklamní kampaně k propagaci ryb a rybích výrobků. sezónnost trhu a nezájem spotřebitelů o ryby a produkty z nich Návyky spotřebitelů v konzumaci sladkovodních ryb v České republice jsou tradičně orientovány na vánoční a velikonoční svátky. V průběhu kalendářního roku o sladkovodní ryby většina obyvatelstva nejeví zájem. Nevýhodou je marketingová cena ryb, která je srovnatelná s cenami drůbežího masa, ale je pro zákazníka snadněji kuchyňsky upravitelné. Příležitosti vyšší propagace produktů akvakultur (stávající OP) Záměrem propagace bude upoutat zákazníky cílenými reklamními kampaněmi a dosáhnout zvýšení odbytu kvalitních výrobků. Seznámit zákazníka s celou šíří sortimentu od ryb sladkovodních po ryby mořské. modernizace a rekonstrukce technického vybavení zpracoven V novém rozpočtovém období lze předpokládat provádění rekonstrukcí stávajících zpracoven tak, aby plně pokrývaly měnící se poptávku zákazníků po sortimentu rybích výrobků. obnova jednotek akvakultury (stávající OP) Pro udržení trvalého přírodě blízkého obhospodařování stávajících vodních ploch je nutné investicemi podpořit výstavbu nebo rekonstrukci technických zařízení. Stávající zařízení v průběhu času morálně a fakticky zastarávají a může dojít až k jejich destrukci. Většina těchto investic je časově náročná a nákladově velmi vysoká. Nelze předpokládat jejich financování z běžných provozních prostředků, včetně rezerv. zprůchodnění říčního systému pro migrující druhy, Velká část říčních toků je z hlediska migrace ryb neprůchodná, což zamezuje přirozenému tahu ryb do míst jejich rozmnožování (např. losos atlantský, úhoř říční). Vybudování rybích přechodů je jednou z podmínek, které umožní a podpoří nejenom přirozenou reprodukci, ale i samotný výskyt rybích populací. Cílem je umožnění bezproblémové migrace ryb nejen v rámci rybářských revírů, ale v rámci celých migračních tras především dalekotažných druhů po celé délce toku bez ohledu na hranice států. 9

10 rozšíření služeb agroturistiky Tato příležitost je převážně zaměřená na podchycení aktivit obyvatelů velkých sídelních aglomerací a nových služeb směřovaných k popularizaci rybníkářství a rekreačního rybářství. S tím je spojeno získávání dalších pracovních míst pro venkovské obyvatelstvo. rozšíření produkce a sortimentu o další druhy Jedná se o možnost uvádět na trh další druhy ryb, které by doplnily úzkou orientaci na kapra. Rovnocenně se jedná o podporu produkce násadového materiálu chráněných a ohrožených živočichů za účelem jejich navracení do míst původního výskytu. revitalizace rybničních soustav Revitalizací rybničních soustav by mělo dojít ke stabilizaci břehových a litorálních partií, zachování a obnově udržitelné biodiverzity fauny a flóry daných lokalit. Provádět opatření směřující k omezení negativních vlivů na rybníky jako např. následky vypouštění odpadních vod, omezení eroze v povodí, omezení eutrofizace vody aj. opatření k prevenci chorob Preventivní opatření směřují na podporu výzkumných šlechtitelských projektů určených k získání druhů ryb, které budou méně vnímavé na choroby jako je koi herpesvirus. Pro zabezpečení osvěty je nutné provádět periodická školení profesních i neprofesních rybářů s cílem zajistit přenos informací o možnostech předcházení zavlečení dalších druhů nemocí, které provázejí nejen kaprovité, ale i další okrasné ryby. Ohrožení omezení hospodářské činnosti z důvodů ochrany životního prostředí Producenti ryb musí splňovat přísná národní pravidla a opatření zajišťující čistotu vody. I mimo chráněné přírodní oblasti a národní parky je chov ryb v rybnících omezován celou řadou opatření ze strany životního prostředí a vodního hospodářství. Národní legislativa upravuje tyto požadavky prostřednictvím zákonů č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a jejich prováděcích předpisů. Výrazně omezuje hospodaření na rybnících a přináší široký soubor opatření a zákazů, které svými důsledky mohou působit až likvidačně pro celý rybářský sektor. Pro běžné hospodaření je zapotřebí ze strany rybníkářů požádat o celou řadu výjimek a povolení. Stále více rybníků se postupně stává součástí chráněných oblastí (např. NATURA 2000), z tohoto titulu je omezována možnost jejich hospodářského využívání. Vlastníkům rybníků tak vznikají ekonomické ztráty, jimi nezapříčiněné, a státem jen velice nedostatečně kompenzované. Dalším samostatným problémem jsou rybožraví predátoři způsobující na rybách značné škody. Rozhodujícím dílem se jedná o chráněné druhy jako je vydra říční, volavka popelavá a kormorán velký. Česká republika škody zvláště chráněnými živočichy kompenzuje pouze částečně. Chovatelé jsou nuceni ztráty na produkci hradit z vlastních zdrojů. import levnějších ryb a produktů z nich Dlouhodobá realizační cena sladkovodních ryb je vyšší než ceny mořských produktů. Mořský rybolov umožňuje při použití nižších investičních nákladů trvale dodávat na trh produkty. Akvakultura je plně závislá na činnosti člověka. Od vybudování a údržby vlastního zařízení 10

11 přes stálou péči o chov ryb, odlov až k uvádění na trh. Další nepříznivé okolnosti jsou dlouhodobý proces vlastní výroby, sezónnost produkce a dovozy sladkovodních druhů z oblastí klimaticky příznivějších. neprostupnost říčního systému, přerušené migrační trasy V průběhu minulého století došlo k výstavbě celé řady vodních děl, které buď zcela, nebo částečně znemožnily migraci mořských druhů jako je úhoř říční, losos atlantský, pstruh mořský, jeseter velký, platýz bradavičnatý, mihule říční. Zprůchodnění těchto bariér příznivě ovlivní chování i ryze sladkovodních druhů například pstruha obecného, candáta obecného, bolena dravého, plotice obecné, parmy obecné, podoustve říční a ostroretky stěhovavé, kterým překážky dosud znemožňují migraci do míst přirozeného rozmnožování a za potravou. Uzavření částí populace v rámci říčního systému může způsobit degeneraci s následným vymizením konkrétního druhu v dané oblasti. ekologická zátěž ve složení sedimentů Složení a kontaminace sedimentů v rybnících závisí na struktuře zemědělské a průmyslové výroby v povodí. V případě odbahňovaní kontaminovaných sedimentů je nutné počítat s výrazně vyššími náklady na jejich ekologicky nezávadnou likvidaci. Přesto usazeniny nelze ponechat v rybnících. Časem by došlo k postupnému zanášení rybníků do takové míry, že by došlo ke zhoršení kvality vody a k úhynu rybích obsádek. nebezpečí zavlečení dalších nemocí ryb Kontroly zdraví zvířat - ryb jsou zaměřeny na lososovité druhy (v souladu s předpisy EU). Státní veterinární správa provádí povinná vyšetření, zapojuje do nich všechna existující hospodářství, aby nedošlo ke vzniku a šíření nákaz. Na území České republiky v současné době nejsou hlášeny žádné výskyty onemocnění, které podléhají ohlašovací povinnosti podle seznamu EU a ani podle české legislativy. Přestože v současné době nejsou na území České republiky evidována žádná aktivní ložiska nákaz, nelze vyloučit možnost zavlečení nemocí ze sousedních států, jako je např. koi herpesvirus nebo jarní virémie. nebezpečí dlouhých období sucha Dostatek kvalitní vody je nezbytným předpokladem pro funkční akvakulturu. Dlouhodobý nedostatek vody ve vegetační periodě může výrazně negativně ovlivnit produkční výsledky hospodaření a přispět ke zhoršení zdravotního stavu ryb v rybnících. 11

12 3. Cíle a priority rybářství v České republice Rybářství má v České republice dlouhou tradici. Již od 19. století je rybářská činnost řízena zákonem a dalšími předpisy. V podmínkách vnitrozemského státu plní celou řadu významných celospolečenských funkcí. Obhospodařování říčních systémů a udržování rybích společenstev v rybářských revírech je druhou hlavní specializací rybářství v České republice. Hlavními cíli a prioritami českého rybářství je zachování současné úrovně zaměstnanosti v rámci odvětví a udržení produkce ryb v rybochovných zařízeních a v rybářských revírech na základě tradičních a historicky prověřených zkušeností. Tyto cíle jsou v souladu se základními prioritami a oblastmi Společné rybářské politiky Společenství, které jsou definovány v předpisech ES. Návrh nařízení ve svých čtyřech osách stanoví a definuje konkrétní oblasti podpor a podmínky za nichž mohou být poskytovány. Detailní rozpracování podpor je uvedeno v příloze č. V. část 4 - Zdroje, které budou mobilizovány a následně budou rozpracovány v OP. Další prioritou je oblast zpracování ryb, trh s rybami a rybími produkty převážně tuzemského původu. Zachování vysoké odborné úrovně pracovníků v oblasti rybářství je nedílnou součástí kvalitního přístupu k zajištění trvale udržitelného využívání rybí produkce v souladu s požadavky na ochranu životního prostředí. Snahou je dosáhnout vyváženého vztahu mezi produkcí ryb, sociálními a kulturními potřebami obyvatelstva a životním prostředím. Vědecky podložené efektivní obhospodařování krajiny je trvalý proces, který je nutno dlouhodobě podporovat. Záměrem příslušných orgánů státní správy je nejen kontrolní a rozhodovací činnost, ale zároveň i stimulace optimálního růstu rybářské činnosti. Odborné vzdělávání je pro oblast akvakultury zcela zásadní. Akvakultura je nedílně spjata s celoživotním vzděláváním a výzkumem, který umožňuje aplikovat nejnovější poznatky do provozu. V České republice existují všechny stupně vzdělávání od učňovského, středoškolského až po vysokoškolské. Jedná se o státní školství, které připravuje odborníky rybáře, aby v souladu s požadavky na zachování životního prostředí rozvíjeli efektivní výrobu. Je nezbytně nutné udržet úroveň vzdělávání, včetně celoživotního. Vstup mladé a vzdělané generace do odvětví je velice žádoucí pro stabilizaci celého odvětví. Rybniční soustavy slouží nejen k zajištění produkce ryb, ale plní i další celospolečensky nezastupitelné funkce jako je retenční schopnost rybníků, podíl na zachování biodiverzity říčních a rybničních ekosystémů a v neposlední řadě plní i význam krajinotvorného prvku. V souladu s výše uvedenými cíli a prioritami je nutné vyžít možností zakotvených v technické pomoci. I. Udržitelné využívání rybích zdrojů Česká republika není stát, který provozuje námořní rybolov. Společná rybářská politika z hlediska racionálního využívání rybích zdrojů se České republiky dotýká až v oblasti řízení dovozů ryb a rybích produktů z mořského rybolovu, případně produktů akvakultury. Česká republika je vázána společnými pravidly platnými pro uvádění produktů rybolovu a akvakultury na trh Společenství. Jedná o záležitosti statistických šetření, předávání hlášení 12

13 a v neposlední řadě opatření, která zamezují uvádět na trh produkty z oblastí, kde byly uloveny neoprávněně či jsou pro ně stanoveny jiné zákazy. Přímo se mohou České republiky týkat pouze opatření u migrujících druhů ryb, pro něž jsou v současné době připravována nařízení jmenovitě se jedná o lososa atlantského a úhoře říčního. II. Nabídka produktů a rovnováha trhu 1. Nabídka zpracovatelského průmyslu V současné době má Česká republika plně zajištěnou strukturu zpracovatelského průmyslu odpovídající požadavkům a podmínkám vnitrozemského státu, a to jak po stránce technické, kapacitní, tak veterinární. Část zpracovatelských kapacit již v současné době produkuje polotovary z mořských ryb. Směr, kterým by se Česká republika v rozhodném období měla ubírat, je zkvalitnění šíře nabídky potravin ze stávajících provozů. Jedná se především o obohacení sortimentu, který je zaměřen na úpravy sladkovodních ryb z vlastní produkce. Výstavba nových rybích zpracoven není prioritou České republiky. Je nutné do budoucna počítat s rekonstrukcí a modernizací stávajících provozů, které postupně zastarávají Nabídka produktů pro lidskou spotřebu 2. Nabídka produktů pro lidskou spotřebu Nabídka předkládaná spotřebitelům je specializovaná na kapra a na pstruha. Ostatní sladkovodní rybí druhy tvoří procenticky zanedbatelnou část ryb uváděných na trh i přesto, že maso ze sladkovodních ryb má vysokou nutriční a dietetickou hodnotu. V našich podmínkách prozatím existuje sezónnost nabídky a poptávky převážně se zaměřením na živé ryby. Zde je nutné pozitivně orientovat stávající přístup spotřebitele, aby změnil své zvyklosti a využíval rybí produkty s vysokou přidanou hodnotou v průběhu celého roku. Cílem naší politiky je zajistit kontinuální zájem spotřebitelů orientovaný i na polotovary s vysokou kvalitou zpracování, nutriční hodnotou plně odpovídající požadavkům na zdravou výživu. Je nutné otevřít tento prostor pro systematické působení na veřejnost, aby bylo dosaženo smysluplného využívání rybích zdrojů. 3. Nabídka rybí moučky a rybího tuku Nabídka rybí moučky a rybího tuku není pro Českou republiku prioritou. 4. Vyvážení nabídky a poptávky V průběhu posledních 5-ti let je u nás nabídka i poptávka na trhu s produkty ryb vyrovnaná. Stále setrvává poptávka po živé rybě orientovaná především na období vánočních a velikonočních svátků. Česká republika by však ráda stimulovala rozšíření nabídky a podpořila celoroční poptávku ze strany zákazníků především pomocí reklamních kampaní. 5. Přístup ke zdrojům ryb a do vod nečlenů Společenství (dohody o rybolovu a regionální rybářské organizace) Česká republika si neklade žádné požadavky na přístup ke zdrojům ryb ve světových mořích a k rybolovným právům ve vodách Společenství i mimo ně. 13

14 6. Transparentnost trhu a volný pohyb produktů Na území České republiky jsou dodržována pravidla EU ve vztahu k volnému obchodu a pohybu zboží. Trh je plně otevřen. Český stát nedisponuje rybářskými ani zpracovatelskými podniky, ty jsou plně v soukromém vlastnictví. Trh není státem nijak regulován a je plně transparentní. III. Trvale udržitelný rozvoj akvakultury 1. Střednědobý rozvoj mořské a sladkovodní akvakultury Mořská akvakultura není pro Českou republiku relevantní. Sladkovodní akvakultura jako úzce specializovaná činnost s sebou nese požadavky na stabilizovanou a poměrně značně ekonomicky silnou strukturu rybářských podniků a zpracoven a neumožňuje zásadní změny ve vztahu k produkčnímu rybářství. Akvakultura, tak jak je chápána a provozována na území České republiky, je nedílně spjata s rybníkářstvím a jeho šestisetletým historickým vývojem. Výměru ploch určených pro rybniční výrobu nelze významnou měrou dále rozšiřovat. Je nutné zamezit opačnému trendu, systematickému snižování produkčních ploch, omezování hospodaření nejen z důvodů postupného zazemňování rybníků, ale i na základě požadavků na omezování hospodaření z důvodů ochrany životního prostředí (Natura 2000, chráněná území, krajinné prvky aj.). V souvislosti s požadavky na kvalitu vody stanovuje národní legislativa nejpřísnější regule na její čistotu podle Rámcové směrnice 60/2000/ES. V rámci akvakultury se chov ryb v České republice pohybuje na úrovni 19,4 tis. tun tržních ryb ročně. Celkové množství vyprodukovaných tržních ryb (2004) se skládá: 17 tis. tun kapra, 0,7 tis. tun pstruha a sivena, dále 0,9 tis. tun amura a tolstolobika a zbývajících 0,9 tis. tun jsou další druhy (dravé ryby, lín, síhové a ostatní). Cílem státu je zajistit takové přírodní podmínky, aby rybníky v krajině plnily všechny funkce pro které byly vybudovány a které zajišťovaly již v minulosti. Přitom je více než žádoucí, aby nadále byla zachována druhová biodiverzita života jak v rybnících, tak i kolem nich. Dlouhodobý záměr spočívá v systematické podpoře víceúčelového využívání rybníků. Jedná se o podporu aktivit na dosažení kvality vypouštěných vod z rybničních systémů odpovídající požadavkům stanoveným v rámcové směrnici pro povrchové vody. Dále je usilováno o udržení a zlepšení retenčních schopností v krajině, zajištění krajinotvorných a dalších funkcí majících významný vliv na udržení využitelného potenciálu krajiny a životního prostředí. Podporu je nutno směřovat i na udržení rozrůzněnosti vodních společenstev založené na bázi částečně přirozené potravy. Produkce v uzavřených systémech (tankových akvakulturách) v našich podmínkách není příliš často používaná. Množství ryb produkovaných z uzavřených systémů není významné. V podstatě se jedná pouze o pstruha. Dojde-li vlivem požadavků životního prostředí k výrazně omezené produkci v rybnících, je možné předpokládat postupnou náhradu snížené produkce jinými formami akvakultury. 2. Rozvoj odvětví organické akvakultury ve smyslu ekologického zemědělství Produkce ryb v souladu s ustanovením nařízení Rady č. 2092/2000/ES není dosud v České republice využívána ve významné míře. V roce 2004 bylo vyprodukováno 1,54 t kapra. Ještě je nutné celou problematiku dořešit na základě vědeckých výzkumů a v našich podmínkách 14

15 dále rozvíjet a podporovat možnosti vyrábět ekologickým hospodařením ryby ve větším množství. Česká republika chápe tento trend i zájem EU a navrhuje podpořit vědecký výzkum. 3. Opatření ke zlepšení kvality vod využívaných k chovu Soubor opatření se dělí podle jejich aplikace. Ve vztahu k rybníkům se jedná o naplňování rámcové směrnice ES/60/2000 o vodách a navazující národní legislativy. Požadavky na udržení vysoké kvality vypouštěných povrchových vod je nutné řešit v návaznosti na všechny související faktory v rybnících a v napájecí oblasti rybníka. Potřeba na vyváženou kvalitní potravu pro chované ryby, na její množství v průběhu celého vegetačního období v návaznosti na teplotu vody. Ve vztahu k akvakultuře v uzavřených systémech, je nutné respektovat platné předpisy vyžadující kvalitu vypouštěné vody. 4. Diverzifikace chovu a zavádění nových druhů Diverzifikace chovu a zavádění nových druhů musí probíhat v souladu nejen se zájmy rybářů, ale i v souladu s požadavky životního prostředí, týkajících se introdukce nových druhů. Jak již bylo výše řečeno, Česká republika a její akvakultura je velice specifická. Většina rybníků je propojena svým systémem vodních propustí přímo na volné říční systémy a není možné úplně zabránit úniku chovaných ryb. Rozšíření chovu o další i nepůvodní druhy je nutno směřovat do speciálních uzavřených systémů, které jsou velice finančně náročné, ale v budoucnu zajistí produkční hospodářskou činnost v rámci rybářství. Do budoucna je nutné s touto možností počítat. Samozřejmě je nutné podporovat introdukci těch druhů ryb, které jsou běžné a vykazují nízkou vnímavost na různé druhy onemocnění. 5. Opatření k prevenci chorob Kontrola zdraví zvířat je v ČR (v souladu s předpisy ES) zaměřena především na chovy lososovitých ryb. Podle vyhlášky č. 381/2003 Sb., jsou chovatelé lososovitých ryb povinni odevzdávat do Národní referenční laboratoře pro virové nemoci ryb vzorky k vyšetření na virovou hemorragickou septikémii (VHS) a na infekční nekrózu hemopoetické tkáně (IHN). Podle směrnice Státní veterinární správy České republiky (SVS) se dále provádí vyšetření na infekční nekrózu pankreatu (IPN). Snahou SVS je podchytit a do systému povinných vyšetření zapojit všechna existující hospodářství, aby nedocházelo ke vzplanutí a šíření nákaz. V neposlední řadě také proto, aby mohly být na našem území vymezeny tzv. schválené a neschválené zóny, což souvisí s možností pohybu ryb v rámci EU a s jejich uplatněním na tradičních evropských trzích. Podle seznamu EU ani podle české legislativy není hlášením povinné žádné onemocnění kaprovitých ryb. Vzhledem k významným ekonomickým ztrátám způsobených v minulých letech koi herpesvirózou (KHVD), lze očekávat, že toto onemocnění bude pravděpodobně zařazeno na seznamy sledovaných nákaz EU a O.I.E. (Světová organizace pro zdraví zvířat). IV. Rozvoj a konkurenceschopnost odvětví 1. Střednědobý rozvoj mořského rybolovu, včetně konkurenceschopnosti flotily Společenství a zvláště malého pobřežního rybolovu Není relevantní pro Českou republiku 15

16 2. Využití všech úlovků, modernizace palubního zařízení a skladovacích podmínek Není relevantní pro Českou republiku 3. Zlepšení zařízení a podmínek vykládky, balení a skladování na souši Česká republika neprovozuje námořní rybolov pomocí flotily. Naše vnitrostátní podmínky umožňují budovat pouze balící a skladovací kapacity, které by mohly sloužit jak k distribuci sladkovodních produktů, tak mořských produktů. Novými balícími technologiemi se vybavují podniky zpracovatelského a potravinářského průmyslu, které využívají produktů rybářství. Specializované podniky na úpravu polotovarů, jejich balení a distribuci nemají zásadní vliv na obchod s rybami a rybími produkty. Zpracování ryb je uskutečňováno především sezónně a tvoří doplňkovou funkci vlastní produkce zaměřené na živé ryby. Sladkovodní akvakultura v rámci distribuce živých tržních produktů dlouhodobě využívá tradičních forem skladování těchto produktů, a to v sádkách. 4. Rybolov ve vnitrozemských vodách V České republice není provozován žádný komerční rybolov, pouze je velmi rozšířeno rekreační rybářství v rybářských revírech. Národní legislativa historicky dlouhodobě upravuje péči o rybářské revíry a lov ryb v rybářských revírech. Tento způsob obhospodařování převážně tekoucích i stojatých vod je nazýván výkonem rybářského práva. Uživatelům rybářských revírů je povolován výkon rybářského práva rybářskými orgány. Mezi nejvýznamnější uživatele rybářských revírů v České republice jsou již od předminulého století rybářské spolky dnes fungujícíc jako nevládní neziskové organizace. Nejvýznamnější z NNO je Český rybářský svaz a Moravský rybářský svaz. Povinností uživatelů rybářských revírů je udržovat rybí společenstva ve stavu blízkém přírodě a mohou být využívány k lovu ryb na udici. Ryby ulovené rekreačními rybáři nejsou předmětem obchodu, ale slouží k individuální spotřebě. Z rybářských revírů v České republice je vyloveno a zkonzumováno 4,5 tis.tun ryb ročně. Systematicky a v dlouhém časovém horizontu jsou prováděna opatření, která uměle doplňují druhy ryb, které se nemohou samy rozmnožovat. Jako některé příčiny lze uvést úpravy koryt řek, výstavby příčných bariér, neprůchodnost toků pro migrující druhy ryb. Již více než 100 let rybářství uskutečňované v rybářských revírech využívá celou řadu opatření a nástrojů, které umožňují stabilizaci populací ryb. I přes negativní vlivy a další využívání povrchových vod v rybářských revírech tradiční hospodaření udržuje vysoce kvalitní stav rybích společenstev. Nejedná se jen o doplňování rybích druhů, které jsou předmětem lovu, ale uživatelé rybářských revírů dokonce nad rámec povinného zarybnění vysazují i druhy, které nejsou stanoveny, ale do konkrétní lokality patří. Uživatelé rybářských revírů patří rovněž mezi významné producenty v rámci rybářského odvětví, ale produkce slouží především k zarybňování rybářských revírů. Rovněž se zabývají produkcí druhů ryb ohrožených, chráněných a z hlediska lidské spotřeby neatraktivních. Ke své produkci nevyužívají pouze rybníky, ale i části rybářských revírů speciálně určených k chovným účelům. Prioritami je především stabilizace populací pstruha obecného a lipana podhorního v oblastech, kde jsou objektivní podmínky k jejich výskytu. Další prioritou jsou opatření na obnovu populace úhoře, jež spočívají hlavně v podpoře nákupu a dovozu monté (glass eel) 16

17 a jeho následného vysazení do rybářských revírů. Důvody umělého vysazování jsou ve slabším tahu úhoře vůbec a migračních neprostupných bariérách v říčním systému. S problematikou úhoře souvisí i zpětná migrace tohoto druhu do moře a současný stav jeho ochrany. Bez všestranné mezinárodní spolupráce a platného právního předpisu ve všech vodách států, kterými úhoř za svého života migruje, nelze očekávat zvyšování jeho populace. Další nutné podmínky jsou dány společenskými pravidly, která by měla v rybářských revírech zachovat potřebné množství vody nutné pro nerušený vývoj ryb, zachovat, udržet, případně znovuobnovit přírodní nebo přírodě blízký stav koryt vodních toků, zprůchodnit říční síť pro lososa, úhoře, mořského pstruha a další migrující druhy ryb. 5. Dlouhodobý rozvoj zpracovatelského průmyslu Česká republika mezi cíle zařazuje modernizace a rekonstrukce stávajících provozů. Zpracování produktů akvakultury z rybničního rybářství do budoucna je především orientováno na výrobky s vysokou užitnou hodnotou. Ze zpracovaných ryb se na trhu uplatňují převážně zmrazené výrobky. Snahou je upoutat pozornost spotřebitelů na čerstvé (chlazené) zpracované ryby, které si udržují mimořádnou kvalitu, ovšem naráží na skutečnost, že se jedná pouze o sezónní prodej ryb. Cílem rozvoje zpracovatelského průmyslu je dosáhnout postupného navýšení současného 10-ti procentního podílu zpracovaných ryb z celkového domácího trhu. Zpracovatelské podniky musí naplňovat požadavky stanovené v platných předpisech ES a navazující národní legislativě se zaměřením na výrobní, veterinární, hygienické a sanitární podmínky. 6. Střednědobý rozvoj uvádění na trh Na silně tradičním domácím trhu vládne jednoznačně živý kapr. Za tržní rybu je považován kapr o hmotnosti 2 3 kg/kus, což představuje 3 až 4 letou rybu. Hlavní prodej, který je v současnosti soustředěn na období kolem Vánoc a Velikonoc, dostatečně nezhodnocuje a nevyužívá možností produkce v akvakultuře v České republice. Z tohoto důvodu je nutné se zaměřit na změnu návyků zákazníka a dosáhnout rozšíření poptávky po zpracovaných sladkovodních produktech v průběhu celého kalendářního roku. Zvyšování poptávky po kaprovitých rybách není v tomto období očekáváno. 7. Politika inovací, výzkumu, označování kvality a vývoj nových produktů nebo produktů s vysokou přidanou hodnotou Historický vývoj tradičního hospodaření ve vnitrozemské akvakultuře postupně vytvořil náročnou, ale účelnou strukturu. Systém cyklického vypouštění a napouštění rybníků, jejich osazení násadovou rybou ve dvou až tříletém období lze obtížně inovovat zásadním směrem. Cílem výzkumu je zavádění nových technologií do vlastní produkce na rybničních systémech, používání progresivních technologií s recyklací napájecí vody, genetické šlechtění s fixací vysoké užitkové hodnoty vyšlechtěných linií, rozšiřování počtu hospodářsky využívaných rybích druhů. Kapr pocházející z celé České republiky získal označení Český kapr a je charakteristický kvalitou masa.. 8. Analýzy ekonomické situace podniků v odvětví V posledních patnácti letech došlo k výrazné změně produkčního rybářství České republiky. Namísto předchozích státních podniků vznikly soukromé firmy a změnila se i manažerská situace. Stejně jako v ostatních zemích EU jsou dnes na předním místě řízení marketingové otázky a specificky v České republice pak i okolnosti vycházející z environmentálních, vodohospodářských a krajinotvorných funkcí rybníků. Situace produkčního rybářství České republiky je organizačně i ekonomicky stabilizovaná. Cílem je dosažení vyváženého stavu 17

18 mezi ekonomickou stabilitou podniků při respektování požadavků na kvalitu životního prostředí. 9. Ochrana spotřebitelů a jejich informování Ochrana spotřebitelů je zajišťována Státní zemědělskou potravinářskou inspekcí, Českou obchodní inspekcí a Státní veterinární správou České republiky. V rámci republiky kromě těchto kontrolních organizací je zavedena značka Klasa, která pozitivně motivuje spotřebitele k nákupu českých špičkových potravinářských výrobků. Součástí naplňování platných nařízení EU a národní legislativy představované zejména zákonem o potravinách č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je rovněž označování původu produktů na obalech. Záměrem je zajistit, aby konečný spotřebitel měl k dispozici přesné informace o původu a kvalitě potravin. V. Lidský kapitál a teritoriální dimenze Společné rybářské politiky 1. Střednědobá politika a kvalita zaměstnanosti v odvětví (příspěvek k lisabonským cílům) Z pohledu SRP je Česká republika pouze jedním regionem, a to nejenom z pohledu celoplošného, ale i v rámci profesní odbornosti. Národní prioritou je udržet současný stav zaměstnanců v profesním rybářství, tedy na úrovni cca až pracovníků. Tento počet sice v průběhu let mírně klesá, ale neustále probíhá doplňování stavu mladými absolventy všech typů škol. Pro zachování a udržení zaměstnanosti v sektoru je nezbytně nutné vytvoření pozice rybářství jako stabilního a perspektivního zaměstnání. Česká republika by měla podpořit nové odborníky s efektivnějšími hospodářskými přístupy. Dále by měl být kladen důraz na alternativu a užití řízené akvakultury jako náhradního zdroje za omezované hospodaření. Pokud dojde k dalšímu významnému snižování produkce na rybnících, Česká republika by mohla zaznamenat zásadní propad zaměstnanosti v sektoru. 2. Bezpečnost a zlepšování životních a pracovních podmínek Rybníkářství je spojeno s prací v terénu a z toho vyplývá, že oblast zlepšování pracovních podmínek bude zacílena na snižování fyzické náročnosti, na zlepšení hygienických podmínek, na používání kvalitních osobních ochranných pomůcek, na progresivní ekologicky šetrné technologie, na používání moderní techniky a zlepšování sociálního zázemí. K úrazům v rybářství dochází jen výjimečně, a to spíše z nedbalostních příčin. 3. Rozvoj profesního vzdělávání, politika přístupu do odvětví a podpora začínajících mladých lidí Česká republika si je vědoma obecného požadavku na neustálé rozšiřování základní vzdělanosti. Profesní vzdělanost na ni úzce navazuje a všechny úrovně rybářského školství jsou vysoce kladně hodnoceny. Jedná se o učiliště s maturitou v Třeboni, dále pak o střední školu ve Vodňanech a vysoké školy. Každá z těchto vzdělávacích institucí dodává do rybářství příslušné odborníky. Vzdělávací plány vycházejí nejenom z požadavků a potřeb budoucích zaměstnavatelů, ale existuje i úzká provázanost školství na výzkumné ústavy, které řeší problematiku hospodaření v rybnících. Přímá souvislost školství a výzkumu je zárukou, že nejnovější poznatky budou již při studiu předávány žákům a studentům. Jelikož v České republice již existuje ucelený systém vodních ploch využívaných pro rybářství akvakulturu, otázkou zůstává podpora začínajícím rybářům, kteří buď chtějí rekonstruovat stávající zařízení, případně hodlají nově vybudovat moderní systémy akvakultur s cirkulací vody. 4. Postavení a role žen v odvětví 18

19 Role žen v odvětví je nasměrována do méně fyzicky náročných profesí. Jsou to především zpracovny rybích produktů a doprovodné služby rybářství, jako jsou ručně náročné práce při výrobě sítí a dalších pomůcek, kde se ženy uplatňují. Dále mohou pracovat v řídících funkcích, ve školství a ve výzkumu. 5. Sociální dialog Sociální dialog není vyhrocen, majitelé firem vesměs respektují požadavky odborářů. Nejsou kladeny žádné překážky zaměstnancům v jejich členství v odborových svazech. Tento trend je stabilní a neočekáváme žádné významné změny. Dojde-li v rybářství k výraznému omezení hospodaření, je velmi pravděpodobné, že mohou nastat určité sociální otřesy. 6. Strategie trvale udržitelného rozvoje rybářských oblastí Plošné rozšíření a především soustředění rybochovných zařízení převážně do oblasti Jižních Čech dává silný podnět k udržení trvalého rozvoje rybářství. Na rybářské oblasti jsou navázány nejen výrobní kapacity zpracoven rybích produktů, ale i výrobci speciálních zařízení, síťaři, výrobci rybářských loděk, navazující kovoprůmysl a další. Cílem rybářské politiky je rovněž udržet zaměstnanost v regionech a tím pádem sociální smír. VI. Ochrana vodního prostředí Pro udržitelný rozvoj rybníkářství a udržování rybích společenstev v říčních systémech je nutné, aby kvalita vody odpovídala požadavkům na život a zdraví ryb. V těchto systémech je nezbytné zachovávat a udržovat podmínky ve vodním prostředí, které jsou vhodné pro život a úspěšnou reprodukci vodních živočichů. 1. Prevence a kontrola znečištění pocházejícího ze zdrojů mimo odvětví Vodní plochy, které mohou být využitelné pro akvakulturu, je zapotřebí posoudit z hlediska kvality vodního prostředí, stálosti průtoků, obsahu znečišťujících látek, případně dalších faktorů majících vliv na obsah škodlivin. Existence zdrojů znečištění na povodích se může stát hrozbou pro rybníkáře. Odebíraná voda proto musí být neustále pod kontrolou. Pro omezení negativních vlivů znečištění byla vytvořena Česká inspekce životního prostředí. 2. Dohled na podmínky vodního prostředí a vědecké monitorování V zájmu každého producenta je provádět kontrolu kvality vodního prostředí, v němž žijí chované ryby. Proto každý producent v průběhu roku a s ohledem na vývoj počasí sleduje kvalitativní ukazatele, aby v případě potřeby bylo možno provést okamžitá opatření k záchraně rybí obsádky. Dlouhodobé sledování kvality povrchových vod je prioritou nejen EU, ale i České republiky. 3. Nakládání s odpadem a kvalita odpadních vod produkovaných odvětvím Odvětvím vyprodukované odpady je nutno rozdělit na dvě základní kategorie. A) Odpady, které vznikají v přímé závislosti na vlastní produkci. Tyto odpady z intenzivních akvakultur, případně ze zpracovatelských provozů, jsou likvidovány v souladu s požadavky příslušných státních orgánů. Jejich objem není významný. 19

20 B) Plaveniny a splaveniny z okolního prostředí, ukládající se v rybničních soustavách, negativně ovlivňují vlastní rybářskou produkci. Zpomalením průtoku v rybnících dochází k ukládání unášených částic. Podle charakteru krajiny v povodí, které napájí rybník, je také určeno množství a složení těchto látek. 4. Politika ochrany a zlepšování vodního prostředí a oblastí, v nichž se vodní druhy rozmnožují Pro lepší reprodukční schopnosti volně žijících ryb a vodních živočichů je zapotřebí říční síť České republiky upravit. Říční síť je oproti minulosti zkrácena, koryta vodních toků jsou upravena, toky jsou narovnány. V důsledku provedených úprav toků došlo ke zvýšení rychlosti proudění vody, chybí stanoviště pro ryby a vodní živočichy, včetně míst vhodných k jejich rozmnožování, vodní toky jsou rozděleny neprůchodnými vodními díly. Kvalitativní ukazatele vody jsou jednou částečkou celého spektra nutných podmínek pro oživení našeho říčního systému. Nejen pro migrující druhy losos a úhoř je zapotřebí zprůchodnit říční systém po celé délce toků. Postupně bude nutné na existujících vodních dílech zprovoznit nebo nově vybudovat skutečně funkční rybí přechody, ve vodních tocích vyhledat vhodná místa ke tření ryb, provést jejich stabilizaci a případně stavebně zajistit. 2. Ochrana vodního prostředí a oblastí, v nichž se sledované vodní druhy rozmnožují Míst vhodných k přirozenému rozmnožování některých rybích druhů neustále ubývá. Pro udržení stávajících rybích společenstev v říčních systémech je nutné provádět i nadále zásahy, které napomáhají k jejich stabilizaci. V řekách České republiky jsou hlavně vysazována a doplňována rybí společenstva tak, aby vykazovala vyváženou strukturu. Losos atlantský, pro něhož jsou vypracovávány předpisy na řízení jeho zásob, je v České republice původní druh. Z důvodu výstavby neprůchodných bariér losos na Labi a na vnitrozemských řekách v polovině minulého století vymizel. Reintrodukce lososa do České republiky probíhá koordinovaně ve spolupráci s Německem a Švédskem. Pro znovuobnovení populací lososa nestačí jeho umělé rozmnožování, ale musí postupně dojít ke zprůchodnění řek k trdlištím. Úprava a monitoring třecích míst je jednou z podmínek úspěšného rozmnožování lososa ve volné přírodě. Dalším migrujícím druhem je úhoř říční, který je již po mnoho let do České republiky dovážen jako monté glass eel a je vysazován do rybářských revírů. Úhoř říční migruje za rozmnožováním po proudu dolů a pro jeho zdárný návrat k reprodukci musí být systém ochrany mezinárodně koordinován. Pro vývoj samiček úhoře je nutný pobyt ve sladkých vodách. Vysazování do volných vod je nutnou podmínkou pro jeho záchranu. VII. Dobré řízení SRP 1. Kontroly a řízení Kontrolní a řídící činnost je dána zákonem č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství). Tento zákon definuje orgány vykonávající státní správu rybářství od nejnižších složek státní správy tj. obecních úřadů obcí s rozšířenou působností přes krajské úřady až po ministerstva. Rovněž jsou zde uvedeny celní orgány. Z dalších zákonů dotýkajících se rybářství vyplývají povinnosti pro Státní veterinární správa a Inspekci životního prostředí, Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci aj. Rybářské sdružení ČR zastává koordinační a poradní funkci v rámci rybářských subjektů, které vytváří pozitivní tlak na objektivní podmínky produkce ryb. Rybářské svazy jsou součástí Rybářského sdružení 20