Základy práva Studijní text pro studenty oboru vzdělávání dospělých VOŠ

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Základy práva Studijní text pro studenty oboru vzdělávání dospělých VOŠ"

Transkript

1 Základy práva Studijní text pro studenty oboru vzdělávání dospělých VOŠ JUDr. Marcela Kubínková

2 OBSAH Obsah 2 I. ČÁST - ZÁKLADY TEORIE PRÁVA _ Chyba! Záložka není definována. 1. Pojem práva, právo a morálka Pojem práva Teorie práva a právní filozofie Právo a morálka Pojem morálka a mechanismy jejího působení Vztah práva a morálky Prolínání práva a morálky 5 Otázky ke kapitole Stát a právo Pojem stát Historický vývoj státu Předstátní společnost, utváření státu Státoprávní myšlení ve starověku - antický stát Teologické pojetí státu a práva v raném středověku Stavovský, absolutistický stát Moderní stát a jeho znaky Státní moc Stát a občan Demokratický a právní stát 10 Otázky ke kapitole Velké právní systémy Právní systém kontinentální Právní systém angloamerický Náboženské a tradiční právní systémy 14 Otázky ke kapitole Prameny práva, systém práva Pojem pramen práv a základní typy pramenů práva Systém práva Struktura práva Systematizace práva podle kritéria právní síly Systematizace práva podle předmětu právní úpravy Mezinárodní a vnitrostátní právo, právo Evropské unie 17 Otázky ke kapitole Právní norma Pojem právní normy Struktura právní normy Druhy právních norem Platnost, působnost a efektivnost právní normy Působnost právní normy Efektivnost právní normy 20 Otázky ke kapitole 5 21 Základy práva (text pro studenty VOŠ UJAK) Stránka 2

3 1. Pojem práva, právo a morálka 1.1 Pojem práva Otázka co je právo? patří mezi ty, na které nelze jednoznačně a bezezbytku odpovědět. Právo je totiž jevem tak mnohovrstevnatým, že jej nelze vtěsnat mezi hranice jakékoli definice. Pokud se pokusíme alespoň o jisté přiblížení se pojmu právo, můžeme jej vymezit jako systém obecně závazných pravidel, které regulují vybrané společenské vztahy za účelem dosažení jejich žádoucí kvality. Za měřítko této kvality můžeme považovat ideu spravedlnosti, rovnosti, popř. obecný požadavek dobrých vztahů. Lze zde také odkázat na jednu z klasických římskoprávních definic práva, podle níž Ius est ars boni et aequi (Právo je umění uplatňovat to, co je dobré a spravedlivé). Podstatným znakem právních pravidel je existence státní autority, která dohlíží na jejich dodržování a v případě nutnosti jejich dodržování vynucuje. 1.2 Teorie práva a právní filozofie Právo jako společenský jev je předmětem zájmu několika vědních disciplín. Teorie práva a filozofie práva patří k těm, jejichž předmětem jsou obecné souvislosti, podstata a základní principy práva. Vztah mezi právní filozofií a teorií nikdy nebyl jednoznačně vyřešen. O jisté nastínění tohoto vztahu se můžeme pokusit nejlépe tak, že vyjdeme z pojmů filozofie a právo. Filozofie, která bývá s ohledem na svůj slovní základ vymezována jako snaha po vědění nebo láska k moudrosti, byla původně všeobjímající vědou a filozofové se zaobírali veškerými společenskými jevy, včetně státu a práva. S rozvojem lidského poznání došlo k postupnému vyčleňování speciálních disciplín, zkoumajících ucelený okruh vztahů či jevů. Takovým zvláštním okruhem jevů, odůvodňující vlastní způsob zkoumání a nazírání, je bezpochyby i právo, které se stalo hlavním předmětem zkoumání disciplíny zvané právní věda. Právní filozofii a teorii práva můžeme považovat za dva z většího počtu okruhů právní vědy, přičemž nelze zapomínat i na to, že právní filozofie je také součástí filozofie jako takové. Právní filozofie a teorie práva se tedy shodují co do obecného vymezení jejich předmětu, kterým je právo. Rozdíly pak shledáváme v bližším určení jejich předmětu. Právní filozofie se zabývá zejména otázkami podstaty práva, možnostmi poznání práva, vztahu práva k spravedlnosti, hodnotovou stránku práva a jeho vztahu k mimoprávním pravidlům chování. Předmětem zájmu právní teorie je pak spíše právo ve smyslu uceleného systému právních norem. Zkoumá tedy jeho vlastnosti jako celku a vlastnosti prvků, ze kterých se skládá, dále způsoby jeho vzniku, výkladu a používání, postavení subjektů práva a řadu dalších otázek. Při vymezování rozdílů mezi právní filozofií a teorií nelze zapomenout na to, že hranice mezi těmito disciplínami je velmi neostrá. Řada oblastí je předmětem zájmu obou z nich a najdeme-li nějaký rozdíl, pak spíše ve způsobu a metodice zkoumání a nazírání daných problémů. 1.3 Právo a morálka Jedním z předmětů zájmu právní filozofie, ale i teorie práva, je vztah práva k dalším tzv. neprávním normativním systémům. Jedná se o jiné systémy pravidel chování, které se od práva liší zejména svými prameny, způsobem vzniku a svou realizací. Nejčastěji uváděnými mimoprávními normativními systémy jsou normy morální a náboženské. Z hlediska právně teoretického je přitom zajímavý zejména vztah mezi právem a morálkou, kterým se budeme podrobněji zabývat. Základy práva (text pro studenty VOŠ UJAK) Stránka 3

4 1.3.1 Pojem morálka a mechanismy jejího působení Pojem morálka je odvozen z latinských slov mos a mores (mrav, obyčej). Morálka tedy představuje souhrn mravních idejí, názorů, postojů a zvyklostí a vytváří systém celospolečensky uznávaných standardů slušného a správného jednání. Morálka se projevuje v morálních kategoriích, jako je dobro a zlo, spravedlnost a nespravedlnost nebo čestnost a nečestnost. Jedná se o vztahové kategorie, vyjadřující kvalitu mezilidských vztahů, které vznikají v důsledků jednání člověka. Hlavními projevy, resp. mechanismy působení morálky jsou na jedné straně vlastní svědomí jednotlivce a na straně druhé společenské či veřejné mínění. Morální vědomí člověka představuje hlavní motiv morálního jednání jednotlivce. Je vnitřním přesvědčením o tom, co je správné, čestné a spravedlivé. Morální uvědomění tak v důsledku silně ovlivňuje chování člověka a představuje vlastí vnitřní zábranu nemorálního chování. Je ovšem třeba dodat, že morální vědomí jednotlivců je značně proměnlivé. Morálka v tomto smyslu vystupuje jako poměrně subjektivní kategorie až intimní povahy, která je mimo jiné odvislá od mnoha kulturních, společenských a psychologických momentů. Veřejné mínění je pak souhrnem mravních názorů, většinově se uplatňujícím v určité společnosti. Negativní reakce veřejného mínění (veřejný odsudek) pak vystupuje jako sankce za porušení morálních pravidel. Tato sankce může mít řadu různých podob, od ztráty důvěry či cti, přes opovržení a pohrdání až k otevřeně odsuzujícím projevům Vztah práva a morálky Vztah mezi právem a morálkou je poměrně častým předmětem zkoumání jak právní filozofie, tak i teorie práva. Teoretických koncepcí tohoto vztahu je několik. Podle poměrně rozšířeného pojetí představuje právo minimum morálky. To znamená, že právní normy jsou jakýmsi jádrem norem morálních. Morálka tedy představuje vůči právu širší pojem a právo je k ní ve vztahu podmnožiny. Taková konstrukce vztahu práva a morálky je ovšem příliš zjednodušující a silně nepřesná. Vychází totiž z předpokladu, že každá právní norma má svou morální hodnotu a tím je vlastně morálkou v užším slova smyslu. To lze ovšem poměrně snadno vyvrátit poukazem na skutečnost, že velká skupina právních norem je tzv. morálně indiferentní, tedy není ani morální, ani nemorální, ale stojí zcela mimo systém morálních pravidel (např. právní norma stanovící náležitosti návrhu na provedení vkladu do katastru nemovitostí). Dále pak koncepce práva jako minima morálky vychází z chybného předpokladu, podle něhož je morálka vždy předobrazem právních norem, které vznikají na jejím základě. S tím nelze souhlasit, protože právo vzniká na základě různých potřeb a požadavků společenského života, z nichž některé nemají žádnou morální hodnotu a jiné dokonce mohou být s morálkou v rozporu (např. rozvod, který bývá morálně odsuzován, ale právo jeho úpravu obsahuje). Správnější pojetí vztahu morálky a práva vychází z respektování odlišností obou těchto normativních systémů. Odlišnosti jsou přitom patrné na první pohled a vyplývají ze způsobu tvorby norem, z jejich formy nebo z mechanismu uplatňování a vynucování jejich obsahu. To ovšem neznamená, že by právo a morálka byly vzájemně zcela nezávislé. Právo a morálka jsou navzájem ve vztahu kooperace, působí tedy vedle sebe a v určitých oblastech se doplňují a prolínají. Je tomu tak zejména tam, kde se právo týká otázek, na které dopadají i morální normy, jako například lidský život, zdraví, soužití, čest, ochrana osobnosti, soukromí atd. Právo a morálka jsou tedy společně existující rozdílné způsoby přirozené organizace a regulace společenských vztahů. Jejich existence a fungování je dáno přirozenou schopností člověka zavazovat se k určitému jednání a plnit závazky. Základy práva (text pro studenty VOŠ UJAK) Stránka 4

5 1.3.3 Prolínání práva a morálky Jak bylo výše naznačeno, právo a morálka se vzájemně doplňují a prolínají. Z hlediska práva je významné spolupůsobení morálky v oblasti tvorby práva a jeho realizace. Pokud se týká tvorby práva, je zřejmé, že je nesprávné takové pojetí, které by tvorbu práva vázalo výlučně na morálku a morální normy. Skutečnost je taková, že morální normy představují pouze jednu ze skutečností, ke kterým tvůrce právních norem přihlíží, a to zejména tehdy, pokud upravuje takový okruh společenských vztahů, na který dopadají i morální normy. S tím velmi úzce souvisí prolínání morálky v oblasti realizace práva. Jestliže totiž bude obsah právní normy odpovídat obsahu normy morální, pak bude tato právní norma poměrně bezproblémově aplikovatelná a její společenská efektivita bude v důsledku toho vysoká. Právní norma v takovém případě vlastně pouze doplňuje normu morální, která sama o sobě působí, ovlivňuje společenské vztahy a motivuje jednotlivce k žádoucímu chování. Právní norma pak představuje pouze pojistku pro případ, kdy by někým, kdo morálku nerespektuje, došlo k jejímu porušení. Důkaz tohoto tvrzení získáme, pokud oslovíme skupinu lidí s dotazem, proč nelze jiného člověka zbavit života. Zřejmě se setkáme s odpovědí, že je to nesprávné, nemorální a zlé a nikoli s tou reakcí, že by se jednalo o zákonem zakázané jednání, za které může následovat trest. Většina lidí tedy primárně respektuje morální normu a právo tak v ideálním případě vůbec nemusí zasahovat (to samozřejmě neznamená, že by bylo zbytečné). Logické potom je, že norma, která je v ostrém rozporu s morálkou, popř. s morálním přesvědčením určité skupiny lidí, způsobí v praxi potíže a její efektivita bude přinejmenším problematická. Příkladem toho může být v současnosti široce diskutovaná možnost legalizace euthanasie, která naráží právě na výše uvedenou morální normu, podle které člověk nemůže zbavit života jinou lidskou bytost. Zbývá dodat, že se lze v právním řádu setkat i s ustanoveními, která se přímo dovolávají aplikace obsahu morálních pravidel na určité společenské vztahy. Jedná se například o 3 odst. 1 občanského zákoníku, podle nějž výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Otázky ke kapitole 1 1. Čím se liší právní filozofie od teorie práva? 2. Jaký je vztah práva a morálky? Platí, že právo je minimem morálky? 3. Jakým způsobem ovlivňuje morálka právo? Základy práva (text pro studenty VOŠ UJAK) Stránka 5

6 2. Stát a právo 2.1 Pojem stát Zabýváme-li se poznáváním práva, nemůžeme se vyhnout zkoumání státu. Je to dáno bezprostředním propojením státu a práva, které jde až tak daleko, že jedno bez druhého si nelze představit. Tázat se, co bylo dříve, zda právo nebo stát, je podobné jako pátrat po tom, zda byla dříve slepice nebo vejce. Z praktického hlediska je toto tázání víceméně zbytečné. Zcela postačí, pokud vyjdeme z předpokladu, že právo tak jak jej dnes známe může vytvořit pouze a jedině stát, resp. jeho orgány nebo jiné organizace, na které stát tuto možnost přenese. Vyplývá to ze suverénní státní moci, kterou jsou státy obdařeny. Na druhou stranu platí, že každý stát musí nějaké právo mít, neboť právě prostřednictvím práva státy realizují své řídící, organizační a další funkce. Stát jako pojem, jeho historické utváření, způsoby jeho vzniku a zániku, stejně jako jeho charakteristické znaky a typické instituty jsou předmětem nauky nazývané státověda. Vedle ní stát z dalších úhlů pohledu zkoumají i další nauky, jako je filozofie, sociologie, politologie, ekonomie, historie a vedle mnoha dalších samozřejmě i právní věda. Na tomto místě se budeme zabývat zejména zkoumáním státu z hlediska státovědy. Na základě jejích poznatků se můžeme pokusit i o definici státu. Vzhledem ke složitosti a komplexnosti jevu, jakým je stát, musí bude každá jeho definice z určitého pohledu nedostatečná a ne zcela přesná. Záleží totiž na úhlu pohledu, kterým se na stát díváme, a na ty znaky, které považujeme za důležité. Z nejobecnějšího hlediska lze stát definovat jako společensko politickou organizaci, která se utvořila v průběhu vývoje lidské společnosti a která disponuje státní mocí, uplatňovanou na určitém území vůči obyvatelstvu na tomto území se nacházejícím. 2.2 Historický vývoj státu Předstátní společnost, utváření státu První státní útvary se začaly utvářet kolem doby 3000 let před naším letopočtem na území Blízkého východu. V této době se v oblasti Mezopotámie setkáváme s prvními městskými státy, které se později rozvinuly v širší státní útvary a na území dnešního Egypta pak s první starověkou Egyptskou říší. Období vzniku prvních států předcházelo poměrně dlouhé období předstátní (prvobytné) společnosti. První impuls k procesu vzniku státu byl dán změnou způsobu života lidí ze sběračského a kočovného na usedlý, což souviselo s vynálezem zemědělství v době asi 7000 let před naším letopočtem. Začaly vznikat první osady, založené na rodovém principu. Postupně začalo docházet k vývoji různých společenských jevů, které si vyžadovaly vznik pevnější organizační struktury lidského společenství. V prvé řadě se začalo ukazovat, že i k prostému přežití lidí je třeba jejich úzké spolupráce, specializace činností a jejich organizace a plánování. Jako příklad bývá často uváděna nutnost budovat a udržovat zavlažovací zařízení, která byla nezbytná k tomu, aby mohli lidé prostřednictvím rozvíjejícího se zemědělství zajistit obživu pro stále rostoucí počet obyvatelstva. V souvislosti s nutnými specializovanými činnosti docházelo k dělbě práce, s čímž souvisel vznik soukromého vlastnictví a také proces sociální stratifikace, tedy rozvoj sociálních nerovností. Vlastnictví určitých statků vyžadovalo jejich ochranu jak před členy vlastního společenství, tak zejména před útoky zvěnčí. Patrně na základě výše uvedených prvků rozvoje lidské společnosti začaly vznikat první státní útvary. Byla to určitá organizační uskupení, která disponovala mocí potřebnou k zajištění nutných úkolů. První státy musely plnit zejména funkce hospodářské a obranné. Postupně se utvářel státní aparát, který měl uvedené činnosti zajišťovat, a struktura jeho řízení. Na jejím vrcholu stál povětšinou panovník jako osoba obdařená téměř absolutní mocí. Instituce panovníka byla ve starověkých státech často silně propojena s náboženstvím, které hrálo v organizaci těchto států velmi důležitou úlohu. Základy práva (text pro studenty VOŠ UJAK) Stránka 6

7 2.2.2 Státoprávní myšlení ve starověku - antický stát a) Řecko Antické státy představovaly první státní útvary na evropském kontinentu. Počátek jejich vývoje je datován do období kolem roku 1500 před naším letopočtem, kdy se začaly na území dnešního Řecka první státy formovat. V tomto období ovšem nevznikl celistvý Řecký stát, ale jednalo se vždy o nezávislé a samostatné městské státy, tzv. polis. Forma vlády v řeckých městských státech prošla ve většině z nich podobným vývojem. Původně se jednalo o monarchie v čele s králem. Tato královská moc ovšem upadla a místo ní nastoupila vláda širší skupiny plnoprávných státních příslušníků, tedy občanů. Antické městské státy jsou spojovány s vznikem pojmu demokracie, které má v svůj etymologický základ v řeckých slovech demos (lid) a kratos (vláda). Nelze si ovšem představovat, že by se v antických polis uplatňovala demokracie tak, jak ji známe z dnešní doby. Skutečností ale je, že vláda a státní moc nebyla koncentrována v rukou jednoho vladaře, ale byla svěřena širšímu sboru tzv. plnoprávných občanů. Ti zasedali ve veřejném shromáždění, kde rozhodovali o nejdůležitějších státnických otázkách, volili výkonné úředníky a někdy také vykonávali soudní pravomoci. Vedle těchto plnoprávných občanů ovšem existovala početná skupina neplnoprávných neobčanů. Další skupinou obyvatel polis byli otroci, na jejichž práci bylo založena ekonomika antických států. Demokratickému zřízení se nejvíce blížila forma vlády, která se uplatňovala v Athénách. V dobách největšího rozvoje athénské demokracie měl každý občan zajištěno právo účastnit se řízení státu. Nejdůležitějším orgánem bylo shromáždění všech plnoprávných občanů (můžu starších 20 let), které bylo nadáno nejdůležitějšími rozhodovacími pravomocemi. V dalším významném antickém městském státě, ve Spartě, mělo naproti tomu mocenské uspořádání k demokracii poměrně daleko. Státní moc měla ve svých rukou úzká a uzavřená skupina aristokratů, kteří na svém shromáždění ze svých řad vybírali výkonné úředníky. V čele Sparty pak stáli dva králové, volení z příslušníků královských rodů. O spartském systému vlády tak hovoříme jako o oligarchii, tedy vládě hrstky. b) Řím Římský stát se začal utvářet v 9. století před naším letopočtem na Apeninském poloostrově. Původně byl rovněž městským státem, který se ovšem v průběhu dalších století rozvinul v říši ovládající prakticky celé středomoří, včetně území dnešní Francie a Anglie. Římský stát byl podobně jako řecké městské státy původně královstvím, které bylo ovšem v 5. století před naším letopočtem svrženo a Řím se začal nazývat republikou. Slovo republika je odvozeno z latiny, kde res znamená věc a publica veřejnost. Římský stát byl tedy věcí veřejnou, na jejímž řízení se mohli podílet i její občané. Republikánské pojetí Říma se ale postupem času měnilo. Státní moc se začala koncentrovat v rukou vytvářející se aristokracie, která ovládala nejdůležitější římský vládní orgán, senát. Římská forma vlády se tak stále více blížila timokracii, tedy vládě bohatých. Koncentrace moci pokračovala ještě dále, když republikánské zřízení nahradil principát. V čele římského státu stál v tomto období princeps, který měl titul Caesar, odvozený od jména Gaia Julia Caesara. Titul Caesara se postupně stalo dědičné, což spolu s koncentrací prakticky veškeré státní moci v rukou Caesara znamenalo příklon k monarchistickému pojetí vlády. Ryzí absolutní monarchií se Řím stal v období dominátu, které je datováno od 3. století našeho letopočtu. V tomto období už ale vrcholil úpadek římské moci, který vyvrcholil v rozdělení Římského impéria na dvě samostatné části, východní a západní. Roku 476 pak došlo k zániku Západořímského státu. Po zániku Římského impéria dlouho přetrvávala římská státoprávní tradice, která silně ovlivňovala evropský vývoj státu a práva. To je patrné jak v oblasti přejímání římského práva vznikajícími evropskými státy, tak ve snaze navázat na univerzální mocenskou nadvládu Říma. Tato snaha se projevovala zejména vznikem Svaté říše římské na území dnešního Německa, v jejímž čele stál římský císař. Základy práva (text pro studenty VOŠ UJAK) Stránka 7

8 2.2.3 Teologické pojetí státu a práva v raném středověku Teologické pojetí státu a práva vychází ze silné vazby na náboženskou víru. V případě raného středověku v Evropě bylo tímto náboženstvím křesťanství. Vycházelo se z přesvědčení, že stát je božím výtvorem a právě proto je třeba respektovat jeho autoritu a poddat se jeho moci. Stát je nástrojem boje proti hříchu a uplatňování spravedlnosti. Tuto úlohu ovšem nemůže stát naplnit sám, a proto je třeba jeho úzké propojení s církví. Prakticky v průběhu celého středověku se odehrával více či méně obrazný boj mezi mocí církví a světskou o vládu nad křesťanským světem. Formálně nadřazenou byla přitom moc církevní. Výchozím bodem byla tzv. teorie dvou mečů, duchovního a světského. Podle ní oba meče slouží k ochraně křesťanů a oba jsou schraňovány církví, přičemž meč světský může církev předat císaři, který ji poté jejím jménem vykonává. Meč duchovní drží papež. Panovníkova moc byla odvozována od boha a církve. Panovník se považuje za zástupce Ježíše Krista a vládne z božího požehnání. Úzké propojení panovníka a boha bylo zdůrazňováno tzv. pomazáním, které bylo součástí korunovační ceremonie. Právo korunovat panovníka měla pouze církev. Podle středověkého pojetí státu panovník nebyl orgánem státu, nýbrž stál nad státem. Státní území bylo považováno za majetek panovníka, tzv. patrimonium. Proto se také setkáme s pojmem Patrimoniální stát. Panovník měl ve svých rukou zákonodárnou, výkonnou i soudní moc. Omezení jeho moci tedy představovala pouze církev. Panovník byl také vrchním velitelem vojska. Teologické pojetí se v oblasti práva projevovalo tak, že i právo bylo stejně jako stát považováno za boží výtvor. Závaznost práva tak byla bezprostředně odvozována od boží vůle. Uznávala se sice i role člověkem vytvořeného práva, to ovšem nesmělo být v rozporu s božím právem. Základní principy tohoto nejvyššího práva byly obsaženy ve Starém a Novém zákoně Stavovský, absolutistický stát V průběhu vrcholného středověku docházelo k postupné přeměně pojetí státu z patrimoniálního na stavovské. Jejím předpokladem byl růst faktické moci stavů, tedy měst, šlechty a duchovenstva. Stavy, představující privilegované vrstvy obyvatelstva, se začaly podílet na výkonu státní moci. Dochází tedy k tzv. mocenskému dualismu. Ústřední moc panovníka je oslabována zejména ve prospěch moci šlechticů. Půda, která dříve patřila pouze panovníkovi, byla totiž postupně zapůjčována a později přenechávána do dědičného vlastnictví šlechty. Šlechtické rody pak na svém rodovém území fakticky sehrávaly úlohu panovníka, pouze v menším měřítku. Chápání státu jako vlastnictví panovníka se posunulo k jeho pojetí jako mocenské organizace, která je nadřazena králi a stavům. V této době dochází k vzniku a růstu vlivu úřednického aparátu, jehož členové byli zejména příslušníci stavů. Důležitým orgánem, který ovlivňuje správu stavovského státu, se stává sněm. V něm zasedají příslušníci stavů a rozhodují o některých důležitých otázkách správy státu, zejména o výběru daní a o odvodech do armády. Obecně platné právo ve stavovském státě existovalo pouze v omezené míře. Stavy jej totiž vnímaly jako prostředek k omezení jejich samosprávné moci, a proto se jeho přijímání bránily. Právo tedy bylo vydáváno převážně na místní úrovni. Silnou roli hrálo také nepsané právo zvykové. Postupně ovšem docházelo k ucelenějším kodifikacím zemského práva, které bylo nicméně přijímáno v dohodě se stavy. Stavovské zřízení se postupem času dostávalo do určité krize, která vyvrcholila v první polovině 17. století třicetiletou válkou. Po jejím skončení začala převládat představa, podle které může mír a rozvoj státu pouze neomezená moc panovníka. Výsledkem uplatnění tohoto přístupu byl vznik absolutistického státu. Moc v absolutistickém státu byla soustředěna v osobě panovníka (výstižným je výrok, připisovaný Ludvíku XIV. : Stát jsem já ). Panovníkovi byla přímo podřízena moc církevní i stavovská. Správu státu zajišťovak profesionální úřednický aparát (proces byrokratizace), rovněž podřízený panovníkovi. Pouze panovník měl tedy právo rozhodovat o zásadních otázkách souvisejících s chodem státu. V souvislosti s tím také docházelo k postupnému sjednocování práva. V průběhu 18. století se absolutismus začíná v některých evropských státech přetvářet na absolutismus osvícenský. Nedochází sice k razantní změně postavení panovníka, který si ve svých rukou nadále ponechává veškerou státní moc, větší důraz je ovšem kladen na prospěšnost vládnutí a Základy práva (text pro studenty VOŠ UJAK) Stránka 8

9 blaho obyvatel. Počínají tedy procesy racionalizace a zefektivňování chodu státní správy, sjednocování výběru daní, profesionalizace soudnictví a jeho oddělení od státní správy a dalšího sjednocování právních předpisů. Důležitým prvkem osvícenství je také změna přístupu k obyvatelům. Postupně se prosazuje jejich zrovnoprávnění (dochází k rušení nevolnictví) a oproti předchozím dobám se výrazně prosazuje náboženská tolerance. 2.3 Moderní stát a jeho znaky U definice státu, uvedené v první části této kapitoly vyplynulo, že pro stát jsou určující tři základní znaky, kterými jsou: státní moc, území, obyvatelstvo. Vymezení státu prostřednictvím těchto tří znaků vychází z klasické, tzv. tříprvkové definice státu Státní moc Moc je z obecného hlediska definována jako schopnost zajistit chování určité osoby. Je to jev povahy sociální a politické. Definičním znakem státu je proto, že bez této možnosti přinutit osoby k určitému chování by stát nemohl plnit své funkce a úkoly. Stát tedy disponuje státní (vládní) mocí. Tato moc není odvozená od jiného subjektu, a proto o ní hovoříme jako o moci výlučné a suverénní. Je založena na poslušnosti subjektů, kteří jsou jí poddání a nemohou ji odpírat, aniž by tím riskovali sankci. Projevuje se mimo jiné ve formě státního donucení, které může mít krajním případě podobu legálního násilí. Podstatnými při zkoumání právní moci jsou pojmy legitimita a legalita. Legalita znamená zákonný charakter moci, tedy že státní moc byla ustavena na základě práva a na jeho základě a v jeho rámci je také vykonávána. Ztělesněním legality moci bývá zásada, podle které mohou státní orgány činit jen to, co jim zákon výslovně dovoluje, a to na rozdíl od občanů, kterým je dovoleno činit vše, co zákon nezakazuje. Legitimita představuje jakési ospravedlnění státní moci a skutečnost, že odpovídá představám obyvatelstva o státní moci. Podstatné je z tohoto hlediska hodnotové směřování moci. Legitimní státní moc by měla zejména odpovídat základním demokratickým principům. Rozhodujícím pro její ustavení by měla být vůle lidu (o lidu pak z tohoto hlediska hovoříme jako o moci ustavující). Státní moc pak musí preferovat zájmy většiny, současně ale musí respektovat zájmy menšiny. S legitimitou a legalitou státní moci souvisí také oddělení moci výkonné, zákonodárné a soudní. Vedle této základní trojkolejnosti moci bývá také někdy vymezována moc kontrolní nebo finanční (bankovní). Pokud se týká vztahu státní moci a práva, má dvě roviny. První z nich je, že státní moc je nezbytným předpokladem tvorby práva. Druhou pak, že pouze prostřednictvím státní moci lze pravidla obsažená v právních normách vynutit Stát a občan Dalším z nutných předpokladů existence státu je obyvatelstvo. Musí se přitom jednat o obyvatelstvo, které je usedlé na určitém území. Právo a stát z člověka činí občana. V institutu občanství se odráží příslušnost jednotlivce ke státu. Občanství je tak definováno jako trvalý, místně neomezený právní svazek člověka a státu, na jehož základě vznikají vzájemná práva a povinnosti. Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven svého občanství. Základy práva (text pro studenty VOŠ UJAK) Stránka 9

10 Konkrétní obsah práv a povinností občanů je určen zákonodárstvím. Všeobecně respektovaná je nicméně skutečnost, že stát musí respektovat základní lidská práva a svobody. Povaha těchto základních práv je sama o sobě specifická. V právní teorii se hovoří o jejich přirozenoprávním základu. To znamená, že stát tato práva nevytváří, nýbrž pouze deklaruje, uznává a chrání jejich existenci. Na tomto základě se pak lidská práva považují za nezadatelná, nezcizitelná a nezrušitelná. V historii nalezneme řadu dokumentů, které základní liská práva upravují a které představují podstatu lidskoprávního pojetí. Mezi tyto dokumenty patří: Magna Charta Libertatum (1215), Petition of Rights (1628), Habeas Corpus Act (1679), Bill of Rights (1789), Virginská deklarace práv (1776), Deklarace práv a občana (1789), Všeobecná deklarace lidských práv (1948), Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (1950), Mezinárodní pak o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (1966). V terminologii lidských práv se rozlišuje několik jejich druhů. V prvé řadě platí, že lidskými právy je obdařen každý člověk. Vedle nich pak existují práva občanská, které přísluší občanům. Lidská práva jsou dále kategorizována na práva základní v užším slova smyslu (zejm. právo na život a zdraví), osobní (např. právo na svobodu myšlení, svědomí, náboženského vyznání), politická (právo volební, petiční, sdružovací či shromažďovací), hospodářská, sociální a kulturní (právo na nemocenské a důchodové zabezpečení, právo sdružovat se v odborových organizacích k ochraně sociálních zájmů, právo na ochranu zdraví, vzdělání a další). Vedle základních lidských a občanských práv se setkáme i s vymezením základních povinností. Mezi ně patří zejména povinnost zachovávat ústavu a zákony, platit daně, popř. i bránit vlast Demokratický a právní stát Moderní stát je označován několika přívlastky, jako je demokratický, právní, ústavní nebo sociální. Tyto pojmy jsou velmi obecné a navzájem se doplňují. Za právní stát považujeme zejména takový stát, ve kterém se prosazuje zákonnost, tedy všeobecná vázanost právem, která platí nejen pro občany státu, ale i pro stát samotný. Vychází se tedy z představy, že právo stojí nad státem a státní moc může být vykonávána pouze zákonnými prostředky v mezích zákona. Pojem ústavní stát znamená existenci základních pravidel týkající se způsobu výkonu státní moci, vztahů mezi státními orgány a zejména všeobecné respektování těchto pravidel, obsažených pravidelně v Ústavě. Pojem demokratický právní stát vypovídá o kvalitě právních předpisů, resp. o určitých hodnotách, které právo reprezentuje. Těmito hodnotami je zejména rovnost subjektů před zákonem, garance základních lidských a občanských práv, respekt k svobodě jednotlivce a vytváření podmínek pro fungování občanské společnosti. Demokratičnost státu spočívá také ve způsobu ustavování státní moci, ve které hraje rozhodující úlohu lid. Sociálním státem je takový stát, který garantuje základní sociální práva občana a chrání jej před nejvážnějšími sociálními riziky. Projevuje se silný prvek společenské solidarity. Ústředním pojmem moderního státu je již nastíněná zákonnost. V teorii se rozlišují některé tzv. právní záruky zákonnosti, které vypovídají o zákonnosti a fakticky jsou také jejími charakteristikami. Nejčastěji zmiňovanými právními zárukami zákonnosti jsou: zakotvení základních lidských práv a jejich ochrana, dozor a kontrola, rozhodování sporů, záruky právní jistoty, Základy práva (text pro studenty VOŠ UJAK) Stránka 10

11 neplatnost vadných soukromoprávních úkonů, donucení. Zakotvení základních lidských práv a svobod souvisí již se základním vymezením vztahu mezi státem a občanem. Povinnost státu respektovat základní lidská práva je také jednou ze základních podmínek ústavnosti a zákonnosti. Dozorem a kontrolou se rozumí regulace mechanismů vedoucích k nápravě vadného stavu. Lze odlišovat kontrolu správní a soudní. Správní kontrola má sankční a nařizovací pravomoci. Jejím výsledkem je zpravidla závazný pokyn směřující k odstranění zjištěných nedostatků nebo uložení sankce za porušení právní povinnosti. Soudní kontrola úzce souvisí s další zárukou zákonnosti, kterou je rozhodování sporů. K jejímu naplnění musí existovat nezávislá soustava soudních orgánů, ke které má každý přístup a každý má také právo na to, aby bylo v jeho sporu v přiměřené době a na základě práva rozhodnuto. To souvisí také s pravidlem, které zakazuje, aby bylo komukoli odmítnuto spravedlivé posouzení jeho sporu. Právní jistota předpokládá určitou stabilitu právních aktů, zejména tedy jejich nezpochybnitelnou závaznost. Princip právní jistoty souvisí také se zásadou ochrany nabytých práv a se zákazem právní retroaktivity, tedy zpětné účinnosti zákonů. Neplatnost, popřípadě jiný způsob následku vadnosti právních úkonů (např. nicotnost) je významná z hlediska garance toho, že z jednání, kterým je porušováno právo, nemohou vznikat práva a povinnosti. Takové jednání musí být pro rozpor se zákonem považováno za neplatné a tedy nezakládající právní následky. Donucení představuje záruku toho, že nedojde-li k dobrovolnému splnění právní povinnosti, může být její odpovídající splnění zajištěno prostřednictvím státní moci. Donucení může kromě splnění původní povinnosti směřovat také k vykonání právem stanovené sankce. Otázky ke kapitole 2 1. Jak byste popsali vztah státu a práva? 2. Je možné zříci se lidských práv? 3. Jaké jsou znaky státní moci? Základy práva (text pro studenty VOŠ UJAK) Stránka 11

12 3. VELKÉ PRÁVNÍ SYSTÉMY Právní řády platné v jednotlivých státech se jedny od druhých vždy určitým způsobem liší. Mezi velkým množstvím z nich můžeme vysledovat určité společné rysy a řadit je podle nich do právních systémů. Za právní sytém, jinak též právní kulturu, tedy považujeme větší počet právních řádů, vykazující některé podobnosti. Ty se týkají zejména pramenů práva, způsobu tvorby práva, struktury právního řádu, výkladu a aplikace právních norem. Tyto podobnosti vyplývají zejména ze společného historického vývoje a s ním spojeným vzájemným ovlivňováním, a dále ze základních společenských a kulturních hodnot a tradic, které jsou vlastní širšímu geografickému území nežli jsou jednotlivé státy. Zkoumáním společných vlastností a rozdílů mezi právními řády a právními systémy se zabývá srovnávací právní věda neboli právní komparatistika, která provádí třídění právních řádů za použití několika metod. Základní z nich je posuzování podle charakteru pramenů práva. Právní komparatistika rozlišuje dva základní velké právní systémy, kterými jsou systém kontinentální a angloamerický. Vedle nich existují další právní systémy, například systém islámský nebo systém tradičních práv afrických. V minulosti byly do samostatného typu právní kultury řazeny právní řády tzv. socialistických států. Vzhledem k společenským změnám, které řada těchto států na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století prodělala, ovšem odlišování této právní kultury přestalo být opodstatněné. 3.1 Právní systém kontinentální Do kontinentálního právního systému řadíme zejména právní řády zemí kontinentální Evropy. Zde totiž tento právní systém vznikl a byl poté prostřednictvím kolonizace přenesen i mimo Evropu. Za základ kontinentálního právního systému je považován právo starého Říma (římské právo), které bylo po zániku římského impéria přejímáno (recipováno) do vznikajících právních řádů evropských států. Římskoprávní tradice je v podobě základních právních zásad, některých právních institutů a obecných principů právního myšlení patrná i v moderních právních řádech, patřících do kontinentální právní kultury. Příkladem může být tradiční dělení práva na právo veřejné a soukromé (tzv. právní dualismus), které má své kořeny u římského právníka Ulpiana. Podle jeho definice je právem veřejným to, které je zaměřeno na ochranu věcí veřejných, zatímco právem soukromým to, které respektuje míru osobní svobody jednotlivce. Ačkoli byl tento způsob rozlišování veřejného a soukromého práva moderní právní vědou několikrát relativizován, právní řády kontinentálního právního systému z právního dualismu dosud vycházejí. I přes shodnou podstatu, kterou pro kontinentální právní systém představuje římské právo, můžeme s ohledem na odlišnosti některých právních řádů určit několik subsystému tohoto systému. Jedná se o: subsystém francouzský, subsystém rakouský, subsystém německý, subsystém švýcarský, subsystém skandinávských zemí, východoevropský subsystém, balkánský subsystém. Řada těchto právních subsystémů se odvíjí od základního kodexu svého soukromého práva, z nichž mnohé lze považovat za další podstatné zdroje kontinentální právní kultury. Mezi tyto kodexy bezesporu patří : francouzský občanský zákoník (Code Civil - CC) z roku 1804, občanský zákoník rakouský (Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch - ABGB) z roku 1811, německý občanský zákoník (Bürgerliches Gesetzbuch - BGB) z roku 1896), švýcarský občanský zákoník (Zivilgesetzbuch - ZGB) z roku Kontinentální právní systém lze označit jako systém psaného práva. Znamená to, že za určující pramen práva je považováno psané právo, které vzniklo v průběhu stanoveného legislativního procesu. Při zjednodušeném pojetí lze říci, že se právo rovná systému psaných zákonů, resp. jiných forem pramenů práva (nařízení, vyhlášky), které jsou určitým způsobem uspořádány v právním řádu. Soudní rozhodnutí nebo právní zásady či obyčeje jsou považovány za podpůrné prameny práva, popř. se za prameny práva vůbec nepovažují. Základy práva (text pro studenty VOŠ UJAK) Stránka 12

13 Úlohou soudů v právních řádech kontinentální právní kultury není právo vyvářet, jako je tomu v anglosaském právním prostředí (viz níže), nýbrž tzv. nalézat. Soudce má tedy soudní spor řešit takovým způsobem, že v rámci právního řádu pouze vyhledá odpovídající právní normu, vyloží ji a podle řešení v ní obsaženém spor rozhodne. Soudní rozhodnutí je potom závazné pouze pro tento spor a jeho obsahu se nelze dovolávat v jiném, byť podobném soudním sporu. Formálně vzato tedy není soudní rozhodnutí v zemích kontinentální právní kultury pramenem práva. Ve skutečnosti ovšem mají i v těchto zemích soudní rozhodnutí zejména vyšších soudů značný vliv na výklad právních norem a přispívají tak k dotváření práva. Zvláštní postavení v soudní soustavě tvoří ústavní soudnictví, které sehrává mimo jiné i roli tzv. negativního zákonodárce. Úkolem Ústavních soudů v kontinentálním právním systému bývá totiž i přezkum právních norem z hlediska jejich souladu s Ústavou a ústavními zákony. V případě zjištěného rozporu mají Ústavní soudy oprávnění dotčenou právní normu zrušit. Jedná se o tzv. koncentrovaný model ústavního soudnictví. Do kontinentálního právního systému lze nepochybně zařadit i právo české. Za prameny práva jsou v ČR považovány pouze psané právní předpisy, přijaté Parlamentem ČR, popř. jiným k tomu oprávněným orgánem (např. vládou nebo ministerstvem). Soudní rozhodnutí nemohou být pramenem práva, ačkoli mají na právní praxi nezanedbatelný vliv. Zejména ta rozhodnutí, která byla publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a nálezů, výrazně ovlivňují výklad právních předpisů, kterých se týkají. 3.2 Právní systém angloamerický Angloamerický právní systém vznikl v Anglii a prostřednictvím kolonizace byl přenesen i do jiných částí světa. Do této právní kultury tak kromě anglického práva řadíme také právní řády USA, Kanady, Austrálie, Nového Zélandu a dalších států. Jeho odlišnosti od systému kontinentálního jsou dány zejména zcela odlišným způsobem vzniku a formování. Hlavní rozdíly spočívají v: celkovém přístupu k právu a právní terminologii, základní systematice práva (angloamerický systém nezná dělení práva na soukromé a veřejné), pramenech práva, postavení a úloze soudnictví. I v rámci angloamerického právního systému rozlišujeme několik vzájemně odlišných podsystémů. Nejdůležitějšími z nich jsou okruh práva anglického a práva USA. Anglické právo rozlišuje několik druhů pramenů práva, přičemž za nejdůležitější z nich je považováno právo soudcovské. Soudcovské právo se sestává z dvou hlavních zdrojů, z nichž jedním je Common law a druhým Equity. Pojem Common law, podle kterého se někdy angloamerický právní systém nazývá systémem Common law, lze do češtiny volně přeložit jako obecné právo. Je tvořeno zejména soudními rozhodnutími, která mají závaznou povahu a nazývají se precedenty. Právě v této povaze soudních rozhodnutí a v postavení soudců z hlediska tvorby práva spočívá zřejmě největší rozdíl mezi angloamerickým a kontinentálním právním systémem. V kontinentální právní kultuře je soudní rozhodnutí závazné pouze pro spor, ve kterém bylo vydáno a úlohou soudce je právo nalézat, zatímco soudce angloamerického právní kultury může právo i tvořit a jeho rozhodnutí může být závazné i pro další soudní spory, jejichž skutkové okolnosti budou podobné tomu, ve kterém precedentně rozhodl. Vytvořit precedens ovšem nemůže každý soudce, tuto možnost mají pouze nejvyšší soudní instance, rozhodují-li v případě, který doposud nebyl řešen jiným soudním rozhodnutím a nevztahuje se na něj ani jiný pramen práva. Ohledně vydaných precedentů platí zásada stare decisis (lze přeložit jako setrvat při rozhodnutém ), jejíž podstatou je, že rozhodnutí je závazné jak pro soud, který jej sám vydal, tak i pro další soudy nižších instancí. Tím se utváří určitý systém soudních rozsudků, které jsou zachyceny ve sbírkách a s ohledem na svou závaznost mají povahu jsou pramenů práva. Systém Equity (lze volně přeložit jako spravedlnost ) se v historii vyvinul vedle soustavy soudních precedentů. Podle Equity rozhodovaly zvláštní soudy, které sporné případy posuzovaly podle obecných zásad spravedlnosti. Tento systém přitom neměl nahrazovat, ale spíše doplňovat soudy rozhodující podle Common law. V druhé polovině 19. století došlo v Anglii k zavedení jednotného systému soudnictví, nadále zde ovšem přetrvává rozlišování mezi Common law a Equity jako různými systémy práva. Základy práva (text pro studenty VOŠ UJAK) Stránka 13

14 Vedle nepsaného soudcovského práva uznává anglické právo ještě další prameny. Jedním z nich je zákonné právo, které se svou povahou blíží pramenům práva kontinentálního právního systému a které nabývá na významu zejména vzhledem k rostoucí složitosti právem regulovaných společenských vztahů. S psaným zákonným právem je ovšem v Anglii zacházeno přeci jen jinak než v kontinentálním právním systému. Obecně platí, že tyto zákony ponechávají poměrně značnou volnost pro rozhodovací činnosti soudů a soudci pak prostřednictvím svých rozsudků toto právo významně dotvářejí. Mimo uvedené prameny práva se v Anglii setkáme ještě s dalšími prameny, za které jsou považovány i právní obyčeje a právní literatura. Pokud se týká literatury, za pramen práva se považují zejména historická právní díla. Současná právní věda může sloužit pouze jako pramen podpůrný. Několika zásadními odlišnostmi se od anglického práva vyznačuje právo USA. Stejně jako v Anglii se zde uplatňuje soudcovské právo, podstatnou roli zde ovšem hraje i zákonné právo, v čele s psanou Ústavou, kterou lze označit za nejdůležitější pramen práva USA. Za prameny práva se v USA nepovažují obyčeje, I v USA nalezneme jako hlavní zdroj soudcovského práva Common law. Platí zde také podobný způsob vytváření závazných soudních precedentů. Na rozdíl od precedentů v anglickém právu jsou však méně závazné a soudci tak mají v rozhodování větší volnost. Další rozdíly pak dány skutečností, že USA jsou federací. Existují zde tedy dvě úrovně vytváření práva (tedy i soudních precedentů), a to úroveň federální a úroveň jednotlivých států. Sjednocující roli zde vedle Ústavy hrají další psané zákony a závazná stanoviska Federálního Nejvyššího soudu. Významnou charakteristikou práva USA je způsob soudního přezkumu ústavnosti. Neuplatňuje se zde totiž model známý z kontinentálního právního systému, podle kterého soulad s ústavním pořádkem přezkoumává specializovaný soudní orgán, nýbrž model, který nazýváme difúzním ústavním soudnictvím. Jeho podstatou je to, že se souladem s Ústavou může zabývat kterýkoli soudní orgán. Jestliže totiž v konkrétním soudním případu zjistí, že určitý zákon není v souladu s Ústavou, rozhodne se podle něj nepostupovat. Toto rozhodnutí ovšem není závazné pro ostatní soudy. I přes toto oprávnění všech soudců je obvyklé, že posuzování ústavnosti provádějí soudy vyšších instancí. 3.3 Náboženské a tradiční právní systémy Vedle uvedených hlavních typů právních systémů se lze setkat i s dalšími právními kulturami. Jedná se zejména o tradiční nebo náboženské právní systémy. Zařazujeme sem například právní řády afrických zemí, které se od sebe sice navzájem liší, ale jsou založeny na podobné koncepci a některých společných principech. Poměrně rozšířeným je dále islámský právní systém, který, jak již vyplývá z názvu, je příkladem systému práva silně ovlivněného náboženstvím. Islámské právo nazýváme právem šaría, tedy boží právo. Za zákonodárce je považován Alláh, za zvěstovatele práva pak prorok Mohamed. Jeho prameny jsou Korán, sunna (tradice o skutcích a výrocích prorokových), idžmá (právní principy, představující konsensus islámského společenství) a kijás (analogie, umožňující řešení podobných případů podle základních pramenů práva). Ohledně božího práva platí zásada absolutní neměnnosti, zvaná taklíd. Toto právo tedy nemůže být nikým doplňováno nebo jinak měněno. Měnícím se společenským podmínkám lze boží právo přizpůsobovat pouze výkladem. Vedle božího práva stojí ještě systém pravidel zvaný fikh. Tato pravidla vytvářejí islámští učenci, kteří k nim docházejí na základě výkladu práva šaría. Významnou úlohu v doplnění božího práva hraje také fatwa. Tím se rozumí prohlášení islámských učenců vztahující se k nastolené otázce (např. politické rozhodnutí, druh jednání apod.). Je posouzením určité otázky z hlediska práva šaría a přestavuje posvěcení daného jednání z náboženského hlediska ve smyslu jeho odůvodnění. Mylně se pak na základě jednoho konkrétního případu fatwy (požadavek smrti spisovatele Salmana Rushdieho vyhlášený ajatolláhem Chomejním) považuje tento nábožensko právní institut za rozsudek smrti či výzvu k fyzické likvidaci. Otázky ke kapitole 3 1. Jaké je postavení soudního rozhodnutí v právním systému kontinentálním a angloamerickém? 2. Jaký je rozdíl mezi přezkumem ústavnosti v právních řádech kontinentálního právního systému a USA? Základy práva (text pro studenty VOŠ UJAK) Stránka 14

15 4. Prameny práva, systém práva 4.1 Pojem pramen práv a základní typy pramenů práva Pojem pramen práva můžeme vnímat ve dvou základních smyslech. Zaprvé se jedná o zdroj práva, který způsobuje, že právo je takové, jaké je. V tomto kontextu hovoříme o materiálních pramenech práva. Považujeme za ně společensko politické jevy, na jejichž základě se právo utváří. V určitých etapách historického vývoje se za takový pramen práva považovala např. boží vůle, zájmy pracující třídy, národní zájmy a další jevy, které vystupovaly povětšinou v různých kombinacích. V současné době lze za materiální pramen práva považovat určité zájmy společnosti nebo společenské skupiny, které se do obsahu práva promítají. Vedle materiálních pramenů práva existují formální prameny, které představují zdroje, ve kterých je zachyceno platné právo a ze kterých o něm lze čerpat konkrétní informace. Předmětem našeho dalšího zájmu budou právě prameny práva v tomto formálním smyslu. Prameny práva jsou v teorii klasifikovány do následujících druhů pramenů práva: právní normativní akty, právní obyčeje, soudní a správní rozhodnutí, normativní smlouvy, právní literatura. Tyto prameny práva se neuplatňují ve všech právních řádech stejným způsobem, o čemž bylo pojednáno v kapitole 3. Chápání pramenů práva a jejich důležitost je tedy v prvé řadě otázkou konkrétního právního řádu, popř. právní kultury, do níž tento právní řád patří. Normativní právní akty jsou jako prameny práva typické pro kontinentální právní kulturu. Jedná se výsledky legislativní činnosti státu, které vystupují v podobě zákonů, vyhlášek, nařízení a dalších druhů právních předpisů. V normativních právních aktech nalezneme právní normy, které obsahují závazná pravidla chování a případně i sankce, které za porušení tohoto chování hrozí. Podstatným znakem normativního právního aktu je, že se vztahuje na neurčitý počet subjektů a dopadá na neurčitou skupinu podobně skutkově vymezených situací. Na rozdíl od normativních právních aktů nejsou právní obyčeje zpravidla výsledkem činnosti státních orgánů, ale vznikají víceméně samovolně (živelně). Právní obyčeje se utvářejí na základě dlouhodobě opakovaného jednání, které se tím stává závazné. Aby k tomu mohlo dojít, musí být pravidlo stanovené právním obyčejem dostatečně určité a musí být zřetelně dána vůle společnosti se tímto pravidlem řídit s vědomím, že se jedná o závazné pravidlo. Právní obyčeje se jako prameny práva vyskytují zejména v angloamerickém právním systému a dále pak v oblasti mezinárodního práva. Za pramen práva se v některých případech považují i soudní a správní rozhodnutí. Jedná se o tzv. individuální právní akty. Povahu pramenů práva mají pouze tehdy, pokud podle nich lze postupovat i v dalších případech vzniklých mezi jinými osobami, tedy pokud se jedná o rozhodnutí precedenční povahy. Z pojednání o velkých právních systémech vyplynulo, že tuto povahu mají soudní rozhodnutí pouze v v rámci angloamerické právní kultury. Právní řády spadající do kontinentální kultury soudní rozhodnutí za prameny práva nepovažují. V těchto právních řádech jsou totiž závazné toliko pro konkrétní situaci, ve které byly vydány a pro osoby, jejichž práv a povinností se týkají. Normativní smlouva je zvláštním druhem smlouvy, přičemž běžná smlouva za pramen práva považována být nemůže. Za normativní je smlouva považována tehdy, pokud obsahuje obecná pravidla pro neurčitou skupinu společenských vztahů stejného druhu. Normativními smlouvami jsou mezinárodní smlouvy, ve kterých si státy sjednávají určité závazky. Ve vnitrostátním právo považujeme za druh normativní smlouvy kolektivní smlouvu, uzavíranou mezi odborovou organizací a zaměstnavatelem. Právní literatura je za pramen považována spíše výjimečně. V kontinentální právní kultuře např. závazným pramenem práva není. Výklady a právní názory v literatuře uvedené mají nicméně velký neformální vliv na právně aplikační praxi. Základy práva (text pro studenty VOŠ UJAK) Stránka 15

16 4.2 Systém práva Systémem obecně se rozumí vnitřně jednotná množina prvků, které jsou určitým způsobem diferencovány. Systematické uspořádání je pak znakem nebo vlastností nějakého celku či jevu. O systému a systematickém uspořádání lze hovořit i v souvislosti s právem, s ohledem na jeho vnitřní členitost na straně jedné a soudržnost jeho složek na straně druhé. Na problematiku systému práva lze nahlížet hned z několika hledisek a provádět tak několik způsobů jeho systematizace, s ohledem na zvolené kritérium. Je třeba ještě podotknout, že v následujících podkapitolách nastíněné druhy systematizace práva se vztahují pouze k právním řádům kontinentálního právní kultury. Ostatní právní kultury nahlíží na otázku systému práva zcela jiným způsobem Struktura práva Struktura je výraz používaný pro vnitřní uspořádání prvků celku. Při jistém zjednodušení pak můžeme prvky, ze kterých je uspořádáno právo, a vztahy mezi nimi považovat za východisko pro systematizaci práva. Teorie práva rozlišuje následující prvky, ze kterých se právo skládá: právní norma, právní institut, právní odvětví, (právní princip). O právních normách, jejich struktuře a druzích bude blíže pojednáno v kapitole 5. Z hlediska systému práva je třeba si uvědomit tolik, že právní norma, obsahující pravidlo chování, je jakýmsi dále nedělitelným atomem organismu práva. Právní normy jsou pro oblast systematizace práva významné nejen jako prvky jeho struktury, ale také z hlediska jejich vztahů a vazeb a z nich vycházejícího hierarchického uspořádání právních norem v právním řádu. K tomu viz následující oddíl. Právní institut je tvořen větším počtem právních norem, který uceleně reguluje nějaký společenský vztah nebo jeho podstatnou část. Právním institutem je např. manželství, vlastnické právo nebo pracovní poměr. Právní odvětví představuje souhrn většího počtu právních institutů, který se vyznačuje určitou samostatností co do předmětu regulovaných společenských vztahů. Právním odvětvím je tedy např. občanské právo, trestní právo nebo pracovní právo. Zvláštní postavení mají právní principy či zásady. Stojí mimo strukturu právních norem, institutů a odvětví. V řadě případů ani nejsou v právních řádu výslovně zakotveny. Vyjadřují obecná a abstraktní pravidla, která se vztahují k právu jako celku nebo některému právnímu odvětví. Právní principy mají značný vliv jak na tvorbu právních přepisů, tak i na celý proces realizace práva. Jako příklad nejobecnějších právních principů lze uvést rovnost účastníků soukromoprávních vztahů nebo soulad výkonu práv s dobrými mravy. Příkladem specializovaného principu je zásada ochrany zaměstnance, uplatňující se v pracovním právu Systematizace práva podle kritéria právní síly Jak bylo výše poukázáno, právní normy, ze kterých je právo složeno, jsou v jeho rámci hierarchicky uspořádány. Východiskem tohoto uspořádání je princip právní síly, jenž představuje další významné kritérium pro systematizaci práva. Právní síla je vlastnost právní normy, která jí byla určena jejím tvůrcem. Pravomoc státních, popř. jiných orgánů vydávat normy určité právní síly bývají stanoveny v ústavních předpisech. V právním řádu poté nacházíme několik stupňů právních norem z hlediska jejich právní síly, které tvoří hierarchii právních norem. Nejzávažnějším důsledkem principu právní síly je, že právní norma nižší právní síly nesmí být v rozporu s normou vyšší právní síly. Pokud by k takové situaci došlo, rozporná norma nižší právní síly by byla neplatná. Normou nejvyšší právní síly bývá většinou ústava, někdy doplněná o další ústavní zákony. Základy práva (text pro studenty VOŠ UJAK) Stránka 16

Teorie práva. Právní kultury, prameny práva v různých právních kulturách a v ČR. JUDr. Petr Čechák, Ph.D.

Teorie práva. Právní kultury, prameny práva v různých právních kulturách a v ČR. JUDr. Petr Čechák, Ph.D. Teorie práva Právní kultury, prameny práva v různých právních kulturách a v ČR JUDr. Petr Čechák, Ph.D. petr.cechak@mail.vsfs.cz Typy právních kultur Právní komparatistika (srovnávací právní věda) - mikrokomparatistika

Více

ZÁKLADY PRÁVA 2. část

ZÁKLADY PRÁVA 2. část ZPr_Základy práva ZÁKLADY PRÁVA 2. část Fakulta právních a správních studií VŠFS Katedra veřejného práva JUDr. Adam Zítek, Ph.D. Prameny heteronomního práva ve formálním smyslu kde je právo fakticky obsaženo

Více

TEORIE PRÁVA 10. PRÁVNÍ STÁT, ZÁKONNOST A ÚSTAVNOST. Mgr. Martin Kornel kornel@fakulta.cz

TEORIE PRÁVA 10. PRÁVNÍ STÁT, ZÁKONNOST A ÚSTAVNOST. Mgr. Martin Kornel kornel@fakulta.cz TEORIE PRÁVA 10. PRÁVNÍ STÁT, ZÁKONNOST A ÚSTAVNOST Mgr. Martin Kornel kornel@fakulta.cz STÁT Max Weber: lidské společenství, které si na určitém území nárokuje pro sebe monopol legitimního násilí Stát

Více

Správní právo pojem, zařazení, úloha, předmět, systém, prameny. Ústavní základy a právní regulace veřejné správy.

Správní právo pojem, zařazení, úloha, předmět, systém, prameny. Ústavní základy a právní regulace veřejné správy. BEP302Zk Veřejná správa v ČR a v Evropě Správní právo pojem, zařazení, úloha, předmět, systém, prameny. Ústavní základy a právní regulace veřejné správy. Evropské správní právo. (3. 10. 2017) JUDr. Veronika

Více

ÚSTAVNÍ PRÁVO. Ochrana základních práv a svobod. JUDr. Petr Čechák, Ph.D. Petr.Cechak@mail.vsfs.cz

ÚSTAVNÍ PRÁVO. Ochrana základních práv a svobod. JUDr. Petr Čechák, Ph.D. Petr.Cechak@mail.vsfs.cz ÚSTAVNÍ PRÁVO JUDr. Petr Čechák, Ph.D. Petr.Cechak@mail.vsfs.cz Základní ideové zdroje nutnost ochrany vyplývá z podstaty demokratického státu Listina základních práv a svobod liberalistická a individualistická

Více

CS004 - Vodohospodářská legislativa. CS004 - Vodohospodářská legislativa přednášky

CS004 - Vodohospodářská legislativa. CS004 - Vodohospodářská legislativa přednášky CS004 - Vodohospodářská legislativa CS004 - Vodohospodářská legislativa přednášky CS004 - Vodohospodářská legislativa Q&A??? Co víte o vodohospodářské legislativě? Setkali jste se s legislativou v praxi/brigádě?

Více

TEORIE PRÁVA 12. SVĚTOVÉ PRÁVNÍ SYSTÉMY

TEORIE PRÁVA 12. SVĚTOVÉ PRÁVNÍ SYSTÉMY TEORIE PRÁVA 12. SVĚTOVÉ PRÁVNÍ SYSTÉMY Mgr. Martin Kornel SVĚTOVÉ PRÁVNÍ SYSTÉMY - PŘEHLED Kontinentální právní systém Angloamerický právní systém Islámský právní systém Další právní systémy --------------

Více

2. PRAMENY PRÁVA. Mgr. Martin Kornel

2. PRAMENY PRÁVA. Mgr. Martin Kornel TEORIE PRÁVA 2. PRAMENY PRÁVA. Mgr. Martin Kornel PRAMEN PRÁVA Pramen práva je pojem, který označuje vnější formu, kterou jsou sdělovány právní normy (formální pojetí pramenů práva) zdrojem obsahu právních

Více

Teorie práva VOŠ Sokrates

Teorie práva VOŠ Sokrates Teorie práva VOŠ Sokrates Prameny práva Mgr. Ondřej Havránek Vymezení pojmu Pramen práva je pojem o více významech: jednak vyjadřuje vnější formu právních norem (pramen práva ve formálním smyslu), jednak

Více

PRÁVNICKÁ FAKULTA ZČU. katedra teorie práva TEORIE PRÁVA

PRÁVNICKÁ FAKULTA ZČU. katedra teorie práva TEORIE PRÁVA PRÁVNICKÁ FAKULTA ZČU katedra teorie práva TEORIE PRÁVA (pro bakalářský obor - VEŘEJNÁ SPRÁVA) Rozsah výuky: 1. semestr 2/2, 2. semestr 2/2, 3.semestr 2/2 I. semestr FENOMEN PRÁVA 1. Různé přístupy k právu.

Více

Právo jako věda ( funkce práva, prameny, spravedlnost, právní systémy)

Právo jako věda ( funkce práva, prameny, spravedlnost, právní systémy) Právo jako věda ( funkce práva, prameny, spravedlnost, právní systémy) Ing. Lenka Hřibová, 2015 Právo, právní vědomí Právo systém pravidel, které mají určitou formu a dle kterých se organizuje a řídí lidské

Více

Retroaktivita. Prameny práva

Retroaktivita. Prameny práva Retroaktivita jedná se o zpětnou účinnost (popřípadě zpětná působnost) právního předpisu tedy situaci, kdy tento právní předpis působí i zpětně do doby před svou platností. Tzv. retroaktivita pravá je

Více

TEORIE PRÁVA Prameny práva

TEORIE PRÁVA Prameny práva TEORIE PRÁVA Prameny práva JUDr. Petr Čechák, Ph.D. Petr.Cechak@mail.vsfs.cz Pojem pramenů práva - ve formálním smyslu (formy v nichž právo vyjádřeno) - v materiálním smyslu (materiální důvody konkrétního

Více

Teorie práva (TePr) Základy práva (ZPr)

Teorie práva (TePr) Základy práva (ZPr) Teorie práva (TePr) Základy práva (ZPr) Mgr. et Mgr. Jan Šmíd PhD. VŠE, VŠFS Literatura ke kurzu: Teorie práva: Povinná: Gerloch Aleš: Teorie práva, Plzeň 2007, nakl. Aleš Čeněk Knapp Viktor: Teorie práva,

Více

Základy práva, 15. listopadu 2016

Základy práva, 15. listopadu 2016 lidská lidská Univerzita Karlova Evangelická teologická fakulta Základy, 15. listopadu 2016 Pojem mezinárodního je soubor právních norem, které upravují vzájemné vztahy států a jiných subjektů mezinárodního

Více

Teorie práva VOŠ Sokrates

Teorie práva VOŠ Sokrates Teorie práva VOŠ Sokrates Realizace práva Mgr. Ondřej Havránek Pojem realizace Realizací právních norem rozumíme uskutečňování právních norem v právní praxi, tj. využívání oprávnění a dodržování právních

Více

ČÁST PRVNÍ: TEORIE SROVNÁVACÍHO ÚSTAVNÍHO PRÁVA...17

ČÁST PRVNÍ: TEORIE SROVNÁVACÍHO ÚSTAVNÍHO PRÁVA...17 Obsah Úvodem... 13 ČÁST PRVNÍ: TEORIE SROVNÁVACÍHO ÚSTAVNÍHO PRÁVA...17 KAPITOLA I: Věda srovnávacího ústavního práva...19 1. Pojem vědy srovnávacího ústavního práva... 19 2. Teorie práva a srovnávací

Více

Funkce práva, právní řád

Funkce práva, právní řád STŘEDNÍ ŠKOLA STAVEBNÍ A TECHNICKÁ Ústí nad Labem, Čelakovského 5, příspěvková organizace Páteřní škola Ústeckého kraje Funkce práva, právní řád VY_32_ INOVACE _06_107 Projekt MŠMT EU peníze středním školám

Více

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: ING. HANA MOTYČKOVÁ Název materiálu:

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: ING. HANA MOTYČKOVÁ Název materiálu: Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: ING. HANA MOTYČKOVÁ Název materiálu: VY_32_INOVACE_01_ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ POJMY I_P1-2 Číslo projektu:

Více

Základní lidská práva. Prezentace pro žáky SŠ

Základní lidská práva. Prezentace pro žáky SŠ Základní lidská práva. Prezentace pro žáky SŠ Spolufinancováno ESF a státním rozpočtem ČR, reg. č. projektu CZ.1.07/1.1.00/14.0143 OPVK, Dubí 1 Listina je Základním souborem práv člověka v měřítku českého

Více

patriarchální - stát vzniklý z rodiny, jejím postupným rozšiřováním

patriarchální - stát vzniklý z rodiny, jejím postupným rozšiřováním Otázka: Stát Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Andrea Robotková stát = organizované společenství lidí, trvale žijících na určitém ohraničeném území - z latinského stato - status, řád - první

Více

VNITŘNÍ SYSTÉMOVÉ ZPŘEHLEDNĚNÍ SPRÁVNÍHO PRÁVA

VNITŘNÍ SYSTÉMOVÉ ZPŘEHLEDNĚNÍ SPRÁVNÍHO PRÁVA VNITŘNÍ SYSTÉMOVÉ ZPŘEHLEDNĚNÍ SPRÁVNÍHO PRÁVA ORGANIZAČNÍ HMOTNÉ PROCESNÍ TRESTNÍ Správní právo organizační- zakotvuje základní zásady organizace veřejné konkretizuje postaveni organizaci, pravomoc a

Více

Témata ze SVS ke zpracování

Témata ze SVS ke zpracování Témata ze SVS ke zpracování Psychologie. Člověk jako jedinec: Psychologie osobnosti Vývojová psychologie (etapy lidského života od prenatálního období až po smrt, vč. porodu) Učení, rozvoj osobnosti, sebevýchova

Více

EU peníze středním školám digitální učební materiál

EU peníze středním školám digitální učební materiál EU peníze středním školám digitální učební materiál Číslo projektu: Číslo a název šablony klíčové aktivity: CZ.1.07/1.5.00/34.0515 III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Tematická oblast,

Více

Prameny práva (přednáška k předmětu Základy práva) JUDr. Marek Starý, Ph.D.

Prameny práva (přednáška k předmětu Základy práva) JUDr. Marek Starý, Ph.D. Prameny práva (přednáška k předmětu Základy práva) JUDr. Marek Starý, Ph.D. 1. 1. Definice pramene práva Tři základní možná pojetí termínu prameny práva (vícevrstevnatý pojem) 1.Formální Státem uznaná

Více

1. ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ POJMY

1. ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ POJMY 9 Ubi societate, ibi ius. Kde je společnost, tam je i právo. Výrok ze starého Říma. 1.1 Právní vědomí 1.2 Právní akt 1.3 Normativní systémy 1.4 Právní řád 1.5 Právní systém 1.6 Charakteristika právních

Více

Nabývá dnem uvedeným v právním předpise nebo, 15 dnů ode dne vyhlášení Pozn: možno i dříve, pokud je zde naléhavý obecný zájem (zák. č. 309/1999 Sb.,

Nabývá dnem uvedeným v právním předpise nebo, 15 dnů ode dne vyhlášení Pozn: možno i dříve, pokud je zde naléhavý obecný zájem (zák. č. 309/1999 Sb., Prameny správního práva JUDr. Jana Jurníková, Ph.D. Charakteristika pramenů správního práva Soubor pravidel chování, vyjádřených v určité právní formě (formální pramen) Společenské poměry, historické události,

Více

Ústavní soudnictví v komparativním pojetí

Ústavní soudnictví v komparativním pojetí Ústavní soudnictví v komparativním pojetí JUDr. Tomáš Pezl Pojem kontrola vykonávaná orgánem soudního typu kontrola souladu obecně závazných právních aktů s ústavou kontrola souladu individuálně závazných

Více

Právní dějiny na území Slovenska

Právní dějiny na území Slovenska Právní dějiny na území Slovenska Ladislav Vojáček I. Úvod, periodizace Vznik státu na území Slovenska Prameny práva Vyučující Doc. JUDr. Ladislav Vojáček, CSc. Doc. JUDr. Karel Schelle, CSc. Literatura

Více

Stát právo vytváří na základě společenských vztahů právo tyto vztahy upevňuje

Stát právo vytváří na základě společenských vztahů právo tyto vztahy upevňuje Otázka: Právní řád a právní ochrana Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Bambuca - pojem práva, prameny práva, právní normy, právní předpisy, systém práva - uspořádání právního řádu ČR - soustava

Více

úvod literatura k Právním dějinám (základní a další) katedra právních dějin právní historici periodizace stát a právo ve starověku

úvod literatura k Právním dějinám (základní a další) katedra právních dějin právní historici periodizace stát a právo ve starověku Právní dějiny Úvod a stát a právo ve starověku Ladislav Vojáček úvod literatura k Právním dějinám (základní a další) katedra právních dějin právní historici periodizace stát a právo ve starověku Právo

Více

Veřejná správa. Úvod do předmětu

Veřejná správa. Úvod do předmětu Veřejná správa Úvod do předmětu 2.10.2010 Výstupy předmětu Na konci tohoto předmětu student: zná základní koncepty a instituty veřejné správy; uvědomuje si charakter právní úpravy veřejné správy v kontextu

Více

Přednáška č. I. PRÁVNÍ NAUKA

Přednáška č. I. PRÁVNÍ NAUKA Přednáška č. I. PRÁVNÍ NAUKA Právo jako normativní systém. Prameny práva. JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D. KPT MU PrF v Brně Organizační informace Literatura Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Vydavatelství

Více

Právo = souhrn obecně závazných norem, pravidel chování, které stanovuje

Právo = souhrn obecně závazných norem, pravidel chování, které stanovuje Otázka: Základní pojmy teorie práva Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): bezejmenna Právo = souhrn obecně závazných norem, pravidel chování, které stanovuje stát v určité formě a při jejich porušení

Více

Genezi lidských práv lze v našem civilizačním okruhu sledovat až do středověké Anglie - k dokumentu Magna charta libertatum (Velké listině svobod) z

Genezi lidských práv lze v našem civilizačním okruhu sledovat až do středověké Anglie - k dokumentu Magna charta libertatum (Velké listině svobod) z Genezi lidských práv lze v našem civilizačním okruhu sledovat až do středověké Anglie - k dokumentu Magna charta libertatum (Velké listině svobod) z r. 1215... ovšem teprve v OSVÍCENSTVÍ 18. st. vzniká

Více

16. maturitní otázka (A)

16. maturitní otázka (A) 16. maturitní otázka (A) 16) Právní instituce soustava obecných soudů,druhy soudní moci Ústavní soud, státní zastupitelství, advokacie, notářství Soudnictví, státní zastupitelství, advokacie, notářství

Více

Obsah ČÁST PRVNÍ: SPOLEČNOST A VEŘEJNÁ MOC

Obsah ČÁST PRVNÍ: SPOLEČNOST A VEŘEJNÁ MOC Úvodem k 3. vydání........................................... 11 ČÁST PRVNÍ: SPOLEČNOST A VEŘEJNÁ MOC 1 K pojetí teorie vládnutí...15 1.1 Východiska k doktrínám...15 1.2 Vznik a vývoj veřejné moci, historicko-genetický

Více

Metody sociální práce. PhDr. Jana Novotná

Metody sociální práce. PhDr. Jana Novotná Metody sociální práce 6 PhDr. Jana Novotná Etika pojem odvozen od řeckého slova ethos, což je mrav, zvyk, nebo obyčej etika se zabývá správným, nebo obvyklým chováním a jednáním v lidské společnosti Vývoj

Více

Základní orientace v právu a úvod do studia veřejné správy. Místo veřejné správy v systému veřejné moci ve státě. ( )

Základní orientace v právu a úvod do studia veřejné správy. Místo veřejné správy v systému veřejné moci ve státě. ( ) BEP302Zk Veřejná správa v ČR a v Evropě Základní orientace v právu a úvod do studia veřejné správy. Místo veřejné správy v systému veřejné moci ve státě. (22. 9. 2015) JUDr. Veronika Kudrová, Ph.D. Obsah

Více

Otázky k ústní závěrečné zkoušce

Otázky k ústní závěrečné zkoušce Bakalářské kombinované studium Program: Veřejná správa Obor: Veřejná správa Otázky k ústní závěrečné zkoušce ČERVEN 2019 ZÁŘÍ 2019 LEDEN 2020 Povinný předmět: Právní nauka 1. Forma práva, právotvorba (právo

Více

Otázky k ústní závěrečné zkoušce

Otázky k ústní závěrečné zkoušce Bakalářské kombinované studium VEŘEJNÁ SPRÁVA Otázky k ústní závěrečné zkoušce ČERVEN 2016 ZÁŘÍ 2016 LEDEN 2017 Povinný předmět: Právní nauka 1. Forma práva, právotvorba (právo obyčejové, precedentní,

Více

Maturitní otázky ze ZSV Školní rok 2017/2018

Maturitní otázky ze ZSV Školní rok 2017/2018 Maturitní otázky ze ZSV Školní rok 2017/2018 1. Člověk jako osobnost 2. Učení a komunikace 3. Duševní vývoj osobnosti, poruchy vývoje osobnosti 4. Psychické jevy 5. Člověk ve společnosti 6. Sociální útvary

Více

Otázka: Právo. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): David Macháč. Právo

Otázka: Právo. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): David Macháč. Právo Otázka: Právo Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): David Macháč Právo souhr norem stanovených a zabezpečených státem každý občan může činit, co není zákonem zakázáno a nikdy nesmí být nucen činit,

Více

Pojmy právo seminář společenské vědy

Pojmy právo seminář společenské vědy Pojmy právo seminář společenské vědy 1. Zákonnost 2. Základní zásady práva 3. Právní vědomí 4. Právní jistota 5. Právo 6. Objektivní a subjektivní právo 7. Právní předpisy 8. Soudní precedens 9. Normativní

Více

Základy práva I. Program:

Základy práva I. Program: Program: I. Pojem ústavního práva II. Prameny ústavního práva III. Ústava ČR a její členění IV. Moc zákonodárná V. Moc výkonná VI. Moc soudní VII. Ústavní stížnost Pojem ústavního práva Prameny ústavní

Více

POVINNÝ PŘEDMĚT: OBCHODNÍ PRÁVO

POVINNÝ PŘEDMĚT: OBCHODNÍ PRÁVO Zkušební okruhy pro Státní závěrečnou zkoušku v bakalářském studijním programu Právní specializace obor Právo a podnikání v akademickém roce 2012/2013 zkušební období: JARO 2013 - ZÁŘÍ 2013 - LEDEN 2014

Více

GYMNÁZIUM JOSEFA JUNGMANNA LITOMĚŘICE, Svojsíkova 1, příspěvková organizace ČÍSLO PROJEKTU: CZ.1.07/1.5.00/ VY_32_INOVACE_5B_14_Právo I.

GYMNÁZIUM JOSEFA JUNGMANNA LITOMĚŘICE, Svojsíkova 1, příspěvková organizace ČÍSLO PROJEKTU: CZ.1.07/1.5.00/ VY_32_INOVACE_5B_14_Právo I. NÁZEV ŠKOLY: GYMNÁZIUM JOSEFA JUNGMANNA LITOMĚŘICE, Svojsíkova 1, příspěvková organizace ČÍSLO PROJEKTU: CZ.1.07/1.5.00/34.1082 NÁZEV MATERIÁLU: TÉMA SADY: ROČNÍK: VY_32_INOVACE_5B_14_Právo I. Společenskovědní

Více

Správní akty Pojem správního aktu V české nauce pojem správní akt chápán dvěma způsoby 1) v širším slova smyslu: : označení pro veškeré mocenské právně závazné akty vydávané na základě zákona orgány veřejné

Více

CS004 - Vodohospodářská legislativa. Přednáška číslo 3. Správní právo, správní řád, správní řízení

CS004 - Vodohospodářská legislativa. Přednáška číslo 3. Správní právo, správní řád, správní řízení CS004 - Vodohospodářská legislativa Přednáška číslo 3. Správní právo, správní řád, správní řízení CS004 - Vodohospodářská legislativa Q&A??? Co víte o správním právu? Setkali jste se se správním řízením?

Více

PC, dataprojektor, filmové dokumenty, aktuální zpravodajství, denní tisk

PC, dataprojektor, filmové dokumenty, aktuální zpravodajství, denní tisk Předmět: Náplň: Třída: Počet hodin: Pomůcky: Základy společenských věd (ZSV) Politologie, právo 3. ročník a septima 1 hodina týdně PC, dataprojektor, filmové dokumenty, aktuální zpravodajství, denní tisk

Více

Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 03 VY 32 INOVACE 0114 0303

Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 03 VY 32 INOVACE 0114 0303 Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace Šablona 03 VY 32 INOVACE 0114 0303 VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková

Více

Teorie práva (TePr) Základy práva (ZPr)

Teorie práva (TePr) Základy práva (ZPr) Teorie práva (TePr) Základy práva (ZPr) PhDr. et Mgr. Jan Šmíd PhD. VŠE, VŠFS Literatura ke kurzu: Teorie práva: Povinná: Kubů L., Hungr P., Osina P.: Teorie práva, Linde Praha 2007 Gerloch Aleš: Teorie

Více

Plán učiva Klasifikace podklady ke kasifikaci: váha známky: neklasifikace: Právo

Plán učiva Klasifikace podklady ke kasifikaci: váha známky: neklasifikace: Právo 1. Plán učiva 5.9.2013 1. základy práva právní teorie občanské právo trestní právo 2. politologie 3. státoprávní teorie 4. ekonomie 5. mezinárodní společenství 6. (filosofie) 7. (religionistika) Klasifikace

Více

Prameny správního práva. Olga Pouperová

Prameny správního práva. Olga Pouperová Prameny správního práva Olga Pouperová Prameny práva Ve formálním smyslu pouze psané právo (právní předpisy, tzn. obecně závazné předpisy) normativní právní akty + některé mezinárodní smlouvy V materiálním

Více

TEORIE PRÁVA 13. PRÁVNÍ PRINCIPY

TEORIE PRÁVA 13. PRÁVNÍ PRINCIPY TEORIE PRÁVA 13. PRÁVNÍ PRINCIPY Mgr. Martin Kornel kornel@fakulta.cz ÚČEL PRÁVNÍCH PRINCIPŮ 1. bezprostředně normativní s cílem přímo právně upravit lidské chování 2. zákonodárně politický a technický

Více

TEORIE PRÁVA (ZÁKLADY) JUDr. Martin Šimák, Ph.D.

TEORIE PRÁVA (ZÁKLADY) JUDr. Martin Šimák, Ph.D. TEORIE PRÁVA (ZÁKLADY) JUDr. Martin Šimák, Ph.D. ZÁKLADNÍ POJMY právo: pozitivní (ius positivum) x přirozené (ius naturale) objektivní x subjektivní právní řád v rámci státu právní systémy ( sdružují podobné

Více

Vnitrostátní, mezinárodní a evropský rozměr práva 215-1

Vnitrostátní, mezinárodní a evropský rozměr práva 215-1 Vnitrostátní, mezinárodní a evropský rozměr práva 215-1 Právo jako společenský jev právo = regulativní normativní systém zajišťuje fungování společnosti lidí (státu) definice: soubor pravidel chování stanovených

Více

Ukazka knihy z internetoveho knihkupectvi www.kosmas.cz

Ukazka knihy z internetoveho knihkupectvi www.kosmas.cz Ukazka knihy z internetoveho knihkupectvi www.kosmas.cz Mgr. JUDr. Jaroslav Grinc, Ph.D. PRÁVO PRO POLITOLOGY Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420

Více

II. legislativa zákonodárství legislativní pravomoc legislativní pravomoci nepodmíněnou podmíněnou legislativní působnost (kom- petence)

II. legislativa zákonodárství legislativní pravomoc legislativní pravomoci nepodmíněnou podmíněnou legislativní působnost (kom- petence) II. Tvorba práva V širším smyslu je tvorba práva chápána jako vytváření veškerých pravidel chování, kterým stát přiznává ochranu a vynucuje jejich dodržování a plnění v případě jejich porušení. Vynutitelná

Více

Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 10 VY 32 INOVACE 0114 0310

Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 10 VY 32 INOVACE 0114 0310 Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace Šablona 10 VY 32 INOVACE 0114 0310 Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková organizace

Více

Stát a jeho fungování - obec, občan,obyvatel, etnikum, rasa, národ, národnost Prezentace pro žáky SŠ

Stát a jeho fungování - obec, občan,obyvatel, etnikum, rasa, národ, národnost Prezentace pro žáky SŠ Stát a jeho fungování - obec, občan,obyvatel, etnikum, rasa, národ, národnost Prezentace pro žáky SŠ Spolufinancováno ESF a státním rozpočtem ČR, reg. č. projektu CZ.1.07/1.1.00/14.0143 OPVK Gymnázium

Více

- podle toho, o čem předpis pojednává, se zařazuje do příslušného právního odvětví. společenské proměn, problémy a potřeby vyžadující právní úpravu

- podle toho, o čem předpis pojednává, se zařazuje do příslušného právního odvětví. společenské proměn, problémy a potřeby vyžadující právní úpravu Otázka: Právní systém a právní norma Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): klara.posp Právní systém - obsahové uspořádání právních předpisů. - podle toho, o čem předpis pojednává, se zařazuje do

Více

Úvod do mezinárodního práva 215-2

Úvod do mezinárodního práva 215-2 Úvod do mezinárodního práva 215-2 Mezinárodní právo 1 vztahy mezi státy + podobnými subjekty mezinárodní společenství zásada svrchované rovnosti - suverenita koordinační charakter mezinárodního práva (nikoli

Více

PŘÍLOHY SDĚLENÍ EVROPSKÉ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ. Nový postup EU pro posílení právního státu

PŘÍLOHY SDĚLENÍ EVROPSKÉ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ. Nový postup EU pro posílení právního státu EVROPSKÁ KOMISE Ve Štrasburku dne 11.3.2014 COM(2014) 158 final ANNEXES 1 to 2 PŘÍLOHY SDĚLENÍ EVROPSKÉ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ Nový postup EU pro posílení právního státu CS CS Příloha I: Právní

Více

Dělba státní moci v ČR. Územní samospráva a Ústava Prezentace pro žáky SŠ

Dělba státní moci v ČR. Územní samospráva a Ústava Prezentace pro žáky SŠ Dělba státní moci v ČR. Územní samospráva a Ústava Prezentace pro žáky SŠ Spolufinancováno ESF a státním rozpočtem ČR, reg. č. projektu CZ.1.07/1.1.00/14.0143 OPVK s.r.o., Dubí 1 Ústavní právo Nulla potentia

Více

Test poměrnosti cíle a prostředku

Test poměrnosti cíle a prostředku Test poměrnosti cíle a prostředku verze 1.4 Účel Účelem Testu poměrnosti cíle a prostředku 1 je v konkrétní právní věci přezkoumatelně právně upřednostnit použití určitého práva, svobody nebo obecného

Více

ÚSTAVNÍ PRÁVO. I.4. Státní formy, politické systémy a režimy. JUDr. Petr Čechák, Ph.D.

ÚSTAVNÍ PRÁVO. I.4. Státní formy, politické systémy a režimy. JUDr. Petr Čechák, Ph.D. ÚSTAVNÍ PRÁVO I.4. JUDr. Petr Čechák, Ph.D. Petr.Cechak@mail.vsfs.cz Aristoteles tři správné a tři zvrhlé základní formy státu Správné formy - království (monarchie) panství jednotlivce - aristokracie

Více

Politologie. Politická kultura. Prezentace pro žáky SŠ Spolufinancováno ESF a státním rozpočtem ČR, reg. č. projektu CZ.1.07/1.1.00/14.

Politologie. Politická kultura. Prezentace pro žáky SŠ Spolufinancováno ESF a státním rozpočtem ČR, reg. č. projektu CZ.1.07/1.1.00/14. Politologie. Politická kultura. Prezentace pro žáky SŠ Spolufinancováno ESF a státním rozpočtem ČR, reg. č. projektu CZ.1.07/1.1.00/14.0143 OPVK Gymnázium J.A.Komenského, Dubí 1 Politologie Etymologicky

Více

Právní záruky ve veřejné správě

Právní záruky ve veřejné správě Právní záruky ve veřejné správě Spravedlivé správní řízení (Správní řízení v kontextu čl. 6 Evropské úmluvy) olga.pouperova@upol.cz Struktura přednášky: Čl. 6 Evropské úmluvy 1) Vztahuje se na správní

Více

Ing. Jaroslava Syrovátkov. tková Ústava. Sbírky zákonů k jednotlivým oblastem veřejné správy, např.

Ing. Jaroslava Syrovátkov. tková Ústava. Sbírky zákonů k jednotlivým oblastem veřejné správy, např. Veřejn ejná správa Ing. Jaroslava Syrovátkov tková Veřejn ejná správa Sbírky zákonů k jednotlivým oblastem veřejné správy, např. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích Zákon č.

Více

Vnitrostátní, mezinárodní a evropský rozměr práva 215-1

Vnitrostátní, mezinárodní a evropský rozměr práva 215-1 Vnitrostátní, mezinárodní a evropský rozměr práva 215-1 Právo jako společenský jev právo = regulativní normativní systém zajišťuje fungování společnosti lidí (státu) definice: soubor pravidel chování stanovených

Více

PRÁVO A JEHO VÝZNAM. Lidé žijí ve společnosti a vstupují do nesčetných vzájemných vztahů. Tyto vztahy musí být podřízeny určitým pravidlům.

PRÁVO A JEHO VÝZNAM. Lidé žijí ve společnosti a vstupují do nesčetných vzájemných vztahů. Tyto vztahy musí být podřízeny určitým pravidlům. PRÁVO A JEHO VÝZNAM Lidé žijí ve společnosti a vstupují do nesčetných vzájemných vztahů. Tyto vztahy musí být podřízeny určitým pravidlům. Tyto normy většina lidí dodržuje dobrovolně z vlastního přesvědčení

Více

= forma politické organizace společnosti, která sdružuje obyvatele určitého území v právní celek

= forma politické organizace společnosti, která sdružuje obyvatele určitého území v právní celek Otázka: Stát a občan Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): nela.pliesovska obsah: pojem stát, prvotní a druhotné tvoření státu, formy státu (kdo stojí v čele, jak je soustředěna moc, počet vlád),

Více

Obsah. Použité zkratky O autorovi. Úvod 1 Cíle knihy 1 Používaná terminologie 5

Obsah. Použité zkratky O autorovi. Úvod 1 Cíle knihy 1 Používaná terminologie 5 Použité zkratky O autorovi XI XIV Úvod 1 Cíle knihy 1 Používaná terminologie 5 KAPITOLA 1 Historický vývoj vnitrostátní závaznosti mezinárodního práva a jeho aplikace v Československu 8 1.1 Ústavní listina

Více

KYBERNETICKÁ KRIMINALITA ÚSTAVNÍ ZÁKLADY KYBERNETICKÉ KRIMINALITY

KYBERNETICKÁ KRIMINALITA ÚSTAVNÍ ZÁKLADY KYBERNETICKÉ KRIMINALITY KYBERNETICKÁ KRIMINALITA ÚSTAVNÍ ZÁKLADY KYBERNETICKÉ KRIMINALITY MGR. RADIM VIČAR UNIVERZITA OBRANY, FAKULTA EKONOMIKY A MANAGEMENTU radim.vicar@unob.cz Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Více

CSR = Etika + kultura +?

CSR = Etika + kultura +? CSR = Etika + kultura +? Etika právnické osoby? Morálka je to co je, resp. představuje společenskou instituci složenou z množiny standardů a principů uznávaných členy dané kultury Etika teoretická reflexe

Více

Právo - soubor právních předpisů, norem a pravidel, kterými se organizuje život společnosti

Právo - soubor právních předpisů, norem a pravidel, kterými se organizuje život společnosti Otázka: Právo a jeho vývoj Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Kuba Vybíral Právo - soubor právních předpisů, norem a pravidel, kterými se organizuje život společnosti - dodržování předpisů je

Více

Vysoká Škola Finanční a Správní, o.p.s.

Vysoká Škola Finanční a Správní, o.p.s. Metodické listy pro kombinované studium předmětu Ústavní vývoj a ústavní systém ČR 2 Cílem tohoto jednosemestrálního kursu je seznámení s ústavním systémem České republiky a jeho komparaci s některými

Více

SN 1316/14 rs/mv/kno 1 DG D 2A LIMITE CS

SN 1316/14 rs/mv/kno 1 DG D 2A LIMITE CS RADA EVROPSKÉ UNIE Brusel 30. ledna 2014 (05.02) (OR. en) Interinstitucionální spis: 2013/0268 (COD) SN 1316/14 LIMITE POZNÁMKA Předmět: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č..../20.., kterým se

Více

EU peníze středním školám digitální učební materiál

EU peníze středním školám digitální učební materiál EU peníze středním školám digitální učební materiál Číslo projektu: Číslo a název šablony klíčové aktivity: CZ.1.07/1.5.00/34.0515 III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Tematická oblast,

Více

Stanovisko. odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra. č. 5/2006

Stanovisko. odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra. č. 5/2006 Stanovisko odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra č. 5/2006 Označení stanoviska: Důsledky zrušení zákonného zmocnění nebo změny zákonného zmocnění jeho převedením ze samostatné do

Více

Důvodová zpráva. Obecná část. A. Závěrečná zpráva hodnocení dopadů regulace RIA (malá RIA)

Důvodová zpráva. Obecná část. A. Závěrečná zpráva hodnocení dopadů regulace RIA (malá RIA) IV. Důvodová zpráva Obecná část A. Závěrečná zpráva hodnocení dopadů regulace RIA (malá RIA) 1. Důvod předložení Název návrh zákona, kterým se mění zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání

Více

Prof o esn s í n e tické k k o k d o e d xy Přednáška

Prof o esn s í n e tické k k o k d o e d xy Přednáška Profesní etické kodexy Přednáška 5.4. 2009 Úvod Etický kodex je jednou z charakteristik, které patří k jakékoli profesi Diskuse: splňuje sociální práce základní charakteristiky profese? Charakteristika

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Číslo projektu Označení materiálu Název školy Autor Tematická oblast Ročník Anotace Metodický pokyn Zhotoveno CZ.1.07/1.5.00/34.0061 VY_32_INOVACE_F.3.02 Integrovaná střední škola

Více

Evropské mezinárodní právo soukromé a procesní. JUDr. Klára Drličková, Ph.D.

Evropské mezinárodní právo soukromé a procesní. JUDr. Klára Drličková, Ph.D. Evropské mezinárodní právo soukromé a procesní JUDr. Klára Drličková, Ph.D. Obsah předmětu Opakování mezinárodní právo soukromé, právo EU Evropský justiční prostor pojem, vývoj, současný stav Určování

Více

Základy teorie finančního práva. Charakteristika finančního práva

Základy teorie finančního práva. Charakteristika finančního práva Základy teorie finančního práva Charakteristika finančního práva Charakteristika finančního práva Veřejnoprávní povaha: teorie zájmová, mocenská, organická ad. Hybridní hraniční povaha Charakter předmětu

Více

Předmluva Díl I - Pojem a vývoj právní filozofie 1 Pojem právní filozofie Vývoj právní filozofie... 15

Předmluva Díl I - Pojem a vývoj právní filozofie 1 Pojem právní filozofie Vývoj právní filozofie... 15 O bsah Předmluva...11 Díl I - Pojem a vývoj právní filozofie 1 Pojem právní filozofie... 13 2 Vývoj právní filozofie... 15 2.1 Vývoj přirozenoprávní filozofie...15 2.1.1 Sofisté... 15 2.1.2 Platón... 16

Více

č. 22/2008 Ustanovení: 10, 12, 35, 123 test čtyř kroků, pravomoc obce, působnost obce

č. 22/2008 Ustanovení: 10, 12, 35, 123 test čtyř kroků, pravomoc obce, působnost obce S t a novisko odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra č. 22/2008 Označení stanoviska: Postup Ministerstva vnitra při hodnocení souladu obecně závazných vyhlášek obcí se zákonem Právní

Více

odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra č. 5/2006

odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra č. 5/2006 Stanovisko odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra č. 5/2006 Označení stanoviska: Důsledky zrušení zákonného zmocnění nebo změny zákonného zmocnění jeho převedením ze samostatné do

Více

KAPITOLA 3 ZÁSADY SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

KAPITOLA 3 ZÁSADY SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ KAPITOLA 3 ZÁSADY SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ OSNOVA ZÁKLADNÍCH ZNALOSTÍ zásady správního řízení pojem, funkce, odlišení od základních zásad činnosti správních orgánů zásada dispoziční a zásada oficiality zásada

Více

Teorie práva VŠFS. Metodický list č. 1

Teorie práva VŠFS. Metodický list č. 1 Metodické listy pro kombinované studium předmětu Teorie práva VŠFS Cílem tohoto jednosemestrálního kursu je osvětlení základních pojmů a principů z oblasti teorie práva, vývoje právního myšlení a základů

Více

Teorie práva Přirozené a Pozitivní právo

Teorie práva Přirozené a Pozitivní právo Teorie práva Přirozené a Pozitivní právo Martin Škop Přirozené a pozitivní právo Přirozené a pozitivní právo způsoby odpovědi na základní otázku Co je právo? nutnost nalézt správná pravidla jednání je

Více

Prameny a normy finančního práva

Prameny a normy finančního práva Kapitola 3. Prameny a normy finančního práva CD TEXTY: 3. Prameny a normy finančního práva OBSAH 3.1. Materiální prameny; 3.2. Formální prameny; 3.3. Nenormativní akty finanční správy heteronomní povahy;

Více

Finanční právo v soudní praxi. Úvodní seminář

Finanční právo v soudní praxi. Úvodní seminář Finanční právo v soudní praxi Úvodní seminář 1 Postavení judikatury v systému práva Od počátku rozdílný přístup common law x kont. právní systém Za příklad může posloužit - Pruský kodex zemského práva

Více

Úvod do politologie - opakování Druh materiálu Pracovní list vytvořený v programu WORD Anotace

Úvod do politologie - opakování Druh materiálu Pracovní list vytvořený v programu WORD Anotace Název školy Gymnázium, Šternberk, Horní nám. 5 Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0218 Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Označení materiálu VY_32_INOVACE_Kal04 Vypracoval(a),

Více

objasní, jaký význam má sociální kontrola ve skupině a ve větších sociálních celcích

objasní, jaký význam má sociální kontrola ve skupině a ve větších sociálních celcích RVP 79-41-K/41 Gymnázium 1 Základní právní pojmy Učivo podle RPV společenská podstata člověka sociální struktura společnosti sociální fenomény a procesy žák respektuje kulturní odlišnosti a rozdíly v projevu

Více

ÚVOD DO SOUKROMÉHO PRÁVA, JEHO ZÁSADY, PRÁVO HMOTNÉ A PROCESNÍ

ÚVOD DO SOUKROMÉHO PRÁVA, JEHO ZÁSADY, PRÁVO HMOTNÉ A PROCESNÍ CPr_1 Civilní právo 1 ÚVOD DO SOUKROMÉHO PRÁVA, JEHO ZÁSADY, PRÁVO HMOTNÉ A PROCESNÍ Fakulta právních a správních studií VŠFS Katedra občanského a pracovního práva JUDr. Adam Zítek, Ph.D. Základní východiska

Více

Spojené království Velké Británie a Severního Irska

Spojené království Velké Británie a Severního Irska Spojené království Velké Británie a Severního Irska Britský politický systém VB je konstituční parlamentní monarchie, tento systém je považován za nejstarší demokracii světa. Jedná se o příklad země, která

Více

Změna v pojmosloví v okruhu občanského práva ve 4. ročníku v předmětu Právo.

Změna v pojmosloví v okruhu občanského práva ve 4. ročníku v předmětu Právo. Dodatek č. 10 Školního vzdělávacího programu Obchodní akademie Lysá nad Labem, obor 341M/02 Obchodní akademie, platného od 1. 9. 2012 platnost dodatku je od 1. 9. 201 Změna v pojmosloví v okruhu občanského

Více

Otázka: Stát a národ. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): Tereza. Stát a jeho funkce

Otázka: Stát a národ. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): Tereza. Stát a jeho funkce Otázka: Stát a národ Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Tereza Stát a jeho funkce stát (z lat. stato = status, ústava, řád) neexistuje jednotná definice stát je: mocenská instituce, která zajišťuje

Více