O vánoční stromek Výsledky literární soutěže

Transkript

1 Příloha Buchlovského zpravodaje O vánoční stromek Výsledky literární soutěže Muzeum Podhradí Buchlovice a Folklórní agentura Buchlov vypsaly literární soutěž pro žáky základních škol s názvem O vánoční zvonek. Soutěž byla zahájena 2. ledna 2012 a ukončena 29. února Básně Pátého prosince Advent Tradice Veronika Váchová, 8. A, ZŠ E. Beneše, Písek Vánoce Honzík Vavřena, 8 let Už jen Pár dní a zvony se rozezvoní Čas vánoční, slzy zbytečný Markéta Švábová, 7. třída, ZŠ Proboštov Sváteční nádech Pavel Mikoláš, 7. třída, ZŠ Chotoviny Markéta Krejčová, Psí vzpomínka Adéla Černohorská, 8. třída, ZŠ Chotoviny Kateřina Zelená, Silničáři Petr Mačina, Osamělý chlapeček Veronika Wagnerová, Vzpomínka na Vánoce Veronika Wagnerová, Jan Šmejkal, 9. třída, ZŠ Chotoviny Próza Vánoční přání Tereza Deméňová, 8. A, ZŠ E. Beneše, Písek Vánoční úklid Markéta Nekysová, 8. A, ZŠ E. Beneše, Písek Kouzelné Vánoce Lucie Sitterová, 8. A, ZŠ E. Beneše, Písek Ten krásný čas Markéta Švábová, 7. třída, ZŠ Proboštov Milý Dárkonoši Veronika Háková, 14 let, Svobodná chebská škola, Cheb (A pak, že Ježíšek neexistuje) Jiří Seidl, 7. třída, ZŠ Chotoviny Markéta Krejčová, Lukáč Carva, Denis Pěkný, Jan Šmejkal, 9. třída, ZŠ Chotoviny Lenka Ťoupalová, 9. třída, ZŠ Chotoviny Anna Kortusová, 9. třída, ZŠ Chotoviny Výsledky: Porota se rozhodla neudělit cenu za 1. místo v soutěži Na druhém místě se umístily Veronika Háková s prací Milý Dárkonoši ze Svobodné chebské školy a Markéta Švábová za sérii básní ze ZŠ Proboštov Na třetím místě jsou všechny práce žákyň ZŠ E. Beneše, Mírové náměstí 1466, Písek Veroniky Váchové, Terezy Deméňové, Markéty Nekysové a Lucie Sitterové Třídy, z nichž pocházejí účastníci soutěže, mají volný vstup do Muzea Podhradí Buchlovice! Velké poděkování všem účastníkům soutěže i jejich pedagogům! Ing. Miloslav Hrdý

2 je určitě pro většinu lidí (pro mne také) nejkrásnější z prosince, někdy z celého roku. Pro někoho to ale zas tak veselé být nemusí. Jsou i rodiny, které nemusí být úplné, a tak nemají Vánoce rády. V takové rodině naštěstí já nejsem. Vánoce si tedy pokaždé užívám naplno. Užívám si je naplno, což je jeden z důvodů, které vytvoří krásnou náladu a hlavně zanechají vzpomínky ještě větší, jelikož byly zcela odlišné od jiných. Ty moje letošní Vánoce ale byly trochu jiné než obvykle. Byly jiné kvůli události, jež naši rodinu postihla asi tak tři měsíce před nimi. Zemřel mi děda. Jeho smrt nás vlastně na posledních pár měsíců úplně všechny spojila a také se vídáme častěji, než bylo zvykem. Děda si vždy přál, abychom byli na Vánoce při slavnostní večeři všichni spolu, což se mu bohužel za jeho života nevyplnilo. Teprve po jeho smrti došlo na jeho slova. Když jsem byl ještě mladší, hrozně mi záleželo na dárcích, ale postupem času jsem přišel na to, že to jen o dárcích není a že by se bez nich daly Vánoce uspořádat také. Už jsem starší a i já rozdávám dárky, ale snažím se, aby jich nebylo tolik a bylo to pro ně příjemným překvapením. Teď vám trochu popíši, jak ty naše Vánoce vypadají. Ráno se probudíme, asi jako každý jiný. Mamka se sestrou nachystají různé mísy na stoly a začnou připravovat řízky a salát. Já vždycky když se blíží Vánoce, tak si vzpomenu, jaké byly ty minulé. Je to velmi krásný pocit. Protože když člověk třeba jako já nikdy v životě nezabíjel kapra a najednou se mě strejda zeptá, jestli ho nechci zabít, tak si řeknu, proč ne, i když to nemám rád. Já na Vánoce vzpomínám rád z toho důvodu, že tam jsou hezké chvilky. Například to, že si dáváme dárky, koukáme na pohádky a hlavně veselost. Ale Vánoce nejsou jen o dárcích. Je to vlastně tradice, kdy se lidi sejdou a povídají si o pěkných věcech. Mně se na Vánocích nejvíc líbí ta vůně, když peču cukroví s mamkou a my se smějeme. Pěkná chvilka. Já s přípravou na Vánoce rád pomáhám, protože si myslím, že není lehké péct cukroví, a hodně si to užívám. II S dědou jsme na každý Štědrý den jezdili dát zvěři žrádlo do lesa, protože byl myslivec a vždy říkal, ať si ta zvěř na Vánoce taky užije. Letos jsme tedy s dědou nejeli, ale dali jsme s tátou do lesa aspoň symbolicky nějaké obiloviny. Poté jsem pomohl trochu třeba i v kuchyni, například s obalováním řízků. Po dokončení všech příprav nastala změna. Místo večeře ve čtyřech u nás doma jsme šli my, strejda a teta na večeři k babičce. Přeci jenom by nebylo nejlepší ji nechat poprvé o samotě. Večeře už byla na stole, byl čas k jídlu. Začátek večeře byl hodně smutný, trochu jsme zavzpomínali a ukáplo i pár slz. Zbytek večeře už byl spíš v duchu pohody a také zábavy. Dovečeřeli jsme, uklidili talíře a vyrazili s babičkou domů, kde na nás čekalo spoustu dárků, takže nám chvíli trvalo, než jsme je všechny rozbalili. Večer zakončila zábava, kterou jsme si užili, a všichni spokojeně šli spát. Tyto Vánoce tedy určitě všichni uchovají v paměti. Jsou věci, které lidi spojí, i když někdy až po nějaké události, která zanechá v člověku už jen vzpomínky. Doufám, že takovéto spojené Vánoce budeme mít vícekrát, protože se mi líbily. A na úplný závěr bych měl přání, aby se z Vánoc nestal pouze symbol rozdávání dárků, vždyť jen o to přeci nejde! Denis Pěkný, 8. třída

3 Na Vánocích je také krásné to nakupování, když třeba sháníme stromek nebo dárky a je v tom cítit nejen ta vůně, ale i pohoda. To je prostě krása. Nebo ne? Líbí se mi taky ta světýlka ve městech. Nejvíc se asi těším na Štědrý den, protože dávají pěkné pohádky, a těším se na večer, až si dáme dárky. Na to se těším každé Vánoce. Po Štědrém dnu si pořád zkouším ty nové věci. Baví mě to, protože jsou pěkné. Dělám to takhle každé Vánoce. Když vánoční čas skončí, odstrojíme stromeček a dáme ozdoby tam, kam patří. Nejvíc mě ale mrzí, že se vánoční stromeček vyhodí a pak třeba spálí. Já bych ho dal zpátky do lesa. Vánoce jsou to nejlepší na světě! Lukáš Carva, 8. třída Silničáři První vločky darebnice, nenesou jen radosti. Zasypaly nám ulice, což je důvod ke zlosti. Silničáři zase brečí, podcenili přípravu. V létě mají plno řečí, v zimě sněhu nad hlavu. Cenťáků pět a už to klouže, lidé děsně ječeli. Ledem potáhli se louže, doprava je v. Trpělivost hlavně mějte, však nás léto zachrání. Na cestě si pozor dejte, přeji šťastné přistání. Petr Mačina, 8. třída Chotoviny jsou krásná vesnice, kde žilo a žije mnoho lidí. A také v jednom domečku žila i rodina Pazourkova. V jejich rodině se měli všichni rádi a nikdo se tam nehádal. Nejvíce se jim ale zamlouvaly Vánoce. Rádi nakupovali vánoční dárky, rádi pekli cukroví a rádi zdobili vánoční stromek. Ale to, co dělali pravidelně, to bylo zabíjení vánočního kapra. Pan Pazourek si ho nenechal zabít od nikoho jiného, protože prý tradice říká, že si ho má každý zabít sám. Pak ho očistil od šupin a paní Pazourková ho pak s jejich dcerou připravila v kuchyni. Mezitím pan Pazourek se synem zdobili vánoční stromeček a nakonec si všichni sesedli k štědrovečernímu stolu a večeřeli. Po večeři přišel Ježíšek a děti začaly rozbalovat dárky a všichni se z nich těšili. Skončil vánoční čas a také vánoční prázdniny a děti se začaly připravovat do školy a rodiče do práce. O rok později Takové Vánoce jako minulý rok u Pazourků nebyly. Paní Pazourková a pan Pazourek se rozvedli. Děti zůstaly v péči u paní Pazourkové, která si našla jiného muže. Dětem ale do oka nepadl a chtěly III

4 zpátky svého tatínka. Pod stromeček dostaly krásné dárky stejně tak jako jiný rok, ale Ježíšek jim nedokázal splnit to, co si přály nejvíc. Chtěly, aby se rodiče k sobě vrátili. Byly z toho celé smutné, bylo jim dobreku. Chtěly mít totiž oba rodiče jenom pořád u sebe. O pět let později Pan Pazourek zabíjí v koupelně kapra a paní Pazourková zatím chystá štědrovečerní salát a dětem se tak splnilo to největší vánoční přání! Markéta Krejčová, 8. třída Sváteční nádech Vánoce jsou zase zpátky, užijem si krásné svátky, na dárky se těšíme, stromeček si zdobíme. Maminky se hodně snaží, vaří, pečou, řízky smaží, aby měly trochu klidu, pomáháme při úklidu. Pak usednem ke stolu, všichni hezky pospolu, popřejem si hezké svátky, které přijdou za rok zpátky. Pavel Mikoláš 7. třída A pak, že Ježíšek neexistuje... Tak tu máme po roce Vánoce! S bráchou Danem se nemůžeme dočkat už od začátku školy, kdy konečně bude prosinec. Na začátku adventu se již pečlivě připravujeme. Mamka zdobí vše, co jí přijde pod ruce, snad i naše fenka Dixina by dostala červenou vánoční mašli, kdyby neutekla. Babička peče cukroví a mamka je zdobí. Celý dům ověsíme světýlky, tedy jen tu část, kam dosáhneme ze žebříku, máme moc vysoký dům a nikdo není tak odvážný, aby vylezl až na štít. Každý rok přemlouváme každého, koho v domě potkáme, ať osvítíme světýlky i přilehlé stromy a plot, ale nějak se nesetkáváme s pochopením. Jen naše teta Eva, sestra mamky, s námi cítí a alespoň každý rok přikoupí nějaký ten světelný řetěz. Máme jich sice plno, ale mamka stále připomíná, že elektriku zdražují, proto nakonec skončíme u obvyklého ozdobení zábradlí a balkónové střechy, která je rovná a nechá se snadno ozdobit. Taková škoda, to by byla nádhera, kdyby vše dokola svítilo! A tak se u nás stále uklízí, peče a zdobí, než nastane ten den, kdy se mají dít zázraky. Na Ježíška už nevěřím od druhé třídy. Tenkrát jsem viděl z okna tetu Evu, jak s Jeníkem, svým přítelem a dnes už manželem, nesou v náruči spoustu balíčků. Myslel jsem si, že tím Ježíškem je Eva, když jsem to řekl všem doma, tak se tomu velice smáli, jako kdyby to snad nebyla pravda. Ale od těch dob jsem v tom měl jasno, Ježíšek není. Nikdo ho neviděl. Ani já, ani brácha, ani mamka, ani babička a děda, ba ani teta. Líčili jsme na něj s bráchou různé pasti, ale nechytil se. Koukali jsme tajně klíčovou dírkou do pokoje, jestli ho náhodou neuvidíme, ale viděli jsme jen ozdobený IV

5 stromeček. Pak na to mamka přišla a klíčovou dírku zakryla. Po vyprávění se spolužáky jsem v tom měl jasno úplně, dárky kupují rodiče a stromeček zdobí vždy mamka, než se vrátíme odpoledne s babičkou a tetou Álou z kostela. Alespoň do letošního roku jsem si to myslel, teď zase pochybuji. Na to, co se stalo totiž letos o Vánocích, jen tak nezapomenu. Konečně Štědrý den! Kouknu z okna, venku bláto a nečas, to to pěkně začíná, kde jsou bílé Vánoce? No nic, i bez sněhu musí přijít Ježíšek. Vše je vysmýčené, nablýskané, ozdobené. Zbývá nasadit stromek do stojanu a můžeme zdobit. Od té doby, kdy na Ježíška nevěřím, můžeme zdobit stromek s mamkou. Stromeček nasazoval Petr, přítel mamky, společně s dědou. Tešil jsem se, že letos budeme mít konečně stromeček velký od země až ke stropu. K mému zklamání jsme však opět měli stromeček postavený na stolečku v pokoji. Vždy jsme mívali kanadskou jedličku, kterou obstarala teta Ála. Letos jich však přivezli do Čech málo, tudíž na nás zbyl jen smrček. Větvičky ulámané, u špičky chyběly větve, jehličí píchalo. Ještě horší, než jsem myslel! Petr nás sice utěšoval, že pod ozdobami se vše ztratí, ale... Šel jsem raději s Petrem připravit stůl. Jsme početná rodina, a proto nám nestačí stůl, který běžně užíváme během roku, z půdy jsme snesli rozkládací oválný stůl. Mamka se mezitím snažila stromeček zkrášlit, jak nejlépe to šlo. Tradičně nesvítily lucerničky, s muchomůrkami to bylo o něco lepší, ale nesmělo se s nimi moc hýbat, jinak zhasínaly také. Stromeček na nic, teď nebudou ani lucerničky, pomyslel jsem si. Ještě že máme šikovné chlapy. Děda s Petrem se pustili do oprav, stačilo jen nastříkat lucerničky proti vlhkosti a vyměnit žárovičku. Teta mezitím připravovala salát, Petr rybu. Babička balila dárky a všichni poletovali sem a tam. Zmatek, shon a nervozita. Jen děda s Danem sledovali pohádky v televizi. Petr přiběhl z venku a vykřikoval, že viděl, jak něco padá z nebe a přímo za komín! Ha, ha, ha, zasmáli jsme se všichni. Mamka po dvou hodinách konečně vylepšila stromeček k obrazu svému i našemu. Ozdoby opravdu zabraly a vylepšily společně s řetězy nedokonalosti, lucerničky zářily a muchomůrky červeně svítily. Byl perfektní! Jen mamka skončila se stromkem, vrhla se na stůl. Ubrus, ubrousky, vánoční dekorace, nádobí, sklo a příbory. Vše musí být samozřejmě sváteční. K tomu má mamka připravené nádobí, které se používá jen jednou do roka. Ke stolu nás mělo zasednout osm. Běhali jsme s Petrem sem a tam, abychom jí vše připravili pod ruku. Konečně je i stůl připravený. Petr si stále vede svou, že viděl Ježíška, mysleli jsme, že mluví z hladu, celý den jsme se postili a odpoledne už jsme měli hlad. Mysleli jsme proto, že spíš viděl Zlaté prasátko. Když už to opakoval asi po páté, znejistěl už snad každý. V ten moment dorazila od Jeníka i Eva, narychlo připravila předkrm, bylo pět hodin, a tak jsme společně usedli k večeři na předem rozdělená místa. Největší boj jsme vedli s babičkou, která chtěla sedět blízko dveří, aby to měla nejblíže ke stromečku, až zazvoní Ježíšek. Nakonec vyhrál místo děda, s jeho břišními rozměry se totiž ke stolu u zdi nevsoukal. S bráchou nám zbyla naděje, že ho předběhneme v chodbě, než se vzpamatuje, kam má vlastně běžet. Chtěl jsem přece jenom ještě nahlédnout za komín, po večeři se tam určitě půjdu podívat. Komín nekomín, konečně po celodenním půstu jídlo! Ještě peníze a kapří šupinku pod talíř a můžeme hodovat. Předkrm od Evy byl chutný, přípitek lahodný a salát s rybou od tety Ály výborný. Na Vánoce chutná nejlépe, tvrdí všichni, i já. Nechápu, proč všichni u večeře musí tolik zdržovat, když my se s bráchou už těšíme na dárky. Když jsem byl menší, míval jsem prý i teplotu, jak moc jsem se těšil. No nevím, myslím, že jsem měl teplotu zase. A je to tu! Zvoní zvoneček, všichni vybíháme, ve dveřích se zapříčíme, snažím se proklouznout, ale Dixina je rychlejší a všechny předbíhá, za ní v těsném závěsu běží kocour Bezdéčko (jméno dostal pro svůj původ, přicestoval k nám do rodiny jako půlroční kocourek bez domova a u nás se pak usadil už natrvalo), pak já, za mnou Daniel s babičkou, děda je někde daleko v závěsu. Mamka je už s Evou u stromečku a Petr fotí, kudy pronikli, nechápu. Poslední dobíhá teta. Snad na mě něco zbude, vykřikuje. Jako první do taštiček a balíčků strká svůj mlsný nos Dixa, asi si ještě pamatuje, že loni měla zabalenou dobrůtku. Rozdávám dárky, všichni se radují a děkují Ježíškovi. V

6 Najednou si někdo vzpomněl na komín, všichni vyrazíme z domu a přes zahrádku běžíme do nového domu. Přesné pořadí zástupu si už nepamatuji. Když jsem míjel okna, vidím, že se tam svítí, Jé, tam svítí stromeček! volám. I ti, co do této doby pochybovali, po mém volání teď přidávají do kroku. Ve dveřích se úžasem zastavíme. U krbového komína stojí strom jako hora, od země až do stropu s ozdobami a světélky, také s cukrovím, které na náš stromeček nedáváme, protože by se mu brzy ohnuly větve. Pod ním je spousta zabalených dárků ve stříbrném papíru, pro každého je tu něco. Nestačíme se divit, kde se to tu vzalo, kdo to sem dal, že by přeci Ježíšek? Všichni si lámou hlavu a nevěří svým očím. Teta a babička ráno vařily, odpoledne šly do kostela. Děda na stavbě hledal prodlužovačku, ničeho si nevšiml, navíc s Petrem a Danem koukali na pohádky v televizi. Já pomáhal střídavě s Petrem mamce, která se pomalu ani nestačila převléci do svátečního, jak byla vytížená. Nikdo z nás to být nemohl. Tak jak to tedy bylo? Musel to být Ježíšek Letos o Vánocích se u nás stal zázrak! Vzpomínka na Vánoce Jiří Seidl, 7. třída Ráda vzpomínám na ty vánoční časy, kdy poslouchala jsem zpěváků koled hlasy. Celý ten adventní čas vrcholí napětí v nás. Pečeme cukroví, stromeček zdobíme, dárky pro své nejbližší balíme. Stromeček se nám doma rozsvítí, mezitím rybáři kapry chytají do sítí. Na Štědrý den pohádky sledujeme, z toho, že jsme spolu, se radujeme. Večer čekám, až zazvoní zvoneček, jestli pak Ježíšek navštíví zrovna náš domeček? Veronika Wagnerová 8. třída Osamělý chlapeček Pročpak jsi na Vánoce sám, vždyť je venku strašný mráz, copak tě nemá nikdo rád? Koukáš do vedlejšího domu na stromeček, doufáš, že dostaneš aspoň malý dáreček. Venku po oknech vločky padají, lakomí lidé ti nic nedají. Lidé mají dárků moc, za chvíli už bude vánoční noc. Je ti zima, skoro spíš, že ti lidé nepomohou, už víš. Někteří lidé bez citu jsou, spousty jen za penězi jdou, ty mrzneš, někteří to ví, ale stejně se doma cpou cukrovím! Veronika Wagnerová 8. třída VI

7 Byl zrovna zimní a mrazivý večer. Mohlo být tak 7. či 8. ledna. V tmavé a temné strouze se krčila menší jedle, které už ubývalo na kráse. Jehličí se zdálo celé pomačkané a postupně ji pohlcovala rez. Na vršku tohoto stromku neseděla honosná špička, jak to stromy mívají. Místo toho ji už někdo dávno uřízl, aby na tom pahejlu seděla něčí drahá ozdoba v období Vánoc. Na druhé straně to bylo to samé, avšak uříznuto pro stojan. Na jedné z větví seděla rozbitá a stará ozdoba, která se lidem nejspíš už nehodila stejně jako stromek. Určitě to nebyl jediný strom, který takto skončil. Ve vzduchu opět visel známý shon, napětí a stres. Sotva dozněla poslední koleda, zhasla poslední voňavá svíčka a my se opět musíme vydat do svého zaměstnání či do školy. Nikomu se nechce, ale co se dá dělat. Zařadit se do běžného provozu bývá velmi těžké. Myslím si, že žáci školou povinní a pracovníci na úřadech to mají nejtěžší, protože s novým rokem přijdou i novely zákonů, které dokáží provést pořádný zmatek. S každými Vánocemi přicházejí i předvánoční a povánoční slevy. Samozřejmě každý člověk chce udělat radost své rodině a utratit co nejméně. A z toho důvodu vznikne honba za slevami, kde se lidé chovají jako zvířata. Div vás neušlapají. Někteří obchodníci jsou tak mazaní, že napíší na výlohu 50 % sleva, přestože neslevili ani korunu. S Vánocemi přichází shon a šílenství, ale i přesto si myslím, že každý někdy zažil pravé a kouzelné Vánoce, na které je radost vzpomínat. Anna Kortusová, 9. třída Pro samou únavu nemohu vstát. Ranní deprese začíná probuzením. Nevíš, jak to bylo těžké! Stápěl jsem se ve svých vlastních vzpomínkách píše o Tvé kráse, o Tvé zlobě, když den nekončil večerem, ale z hořkosti studeného čaje rozlitého na stole přecházel v ráno. Jen pár měsíců, co jsme se neviděli. A já? Rdousím se ve vlastní dokonalosti, zatímco Ty ochutnáváš kalich smutku, jejž jsem nepřinesl. Básník, jenž beznadějně prochází kol osob prázdných jak láhve od vína z minulého večera. V prázdném bytě, v němž nejsem sám, Tys zůstala jen tichou vzpomínkou, co bych toužil vykřičet do bílých zdí, mezi kterými chci, aby ses nacházela. Čtu. Tvá textová zpráva mi do dne vlila alespoň trochu štěstí. Když pak posílám zpátky něco zmatených veršů z noci, připíšu trochu přetvářkou veselé Vánoce! Jan Šmejkal, 9. třída Svíčky na stromečku v Tvých očích plály, zatímco purpura voněla. Půjdeme ven projít se, padá-li sníh. Vánoce zdobené doběla. V ulicích horký punč, svařené víno, za okny dopisy Ježíškovi. Pod kamny zůstalo šedivé lino. Ježíšek dárky neodpoví. Dojedlo se, zhaslo, děti šly spát, my se šli projít spolu v sady. I když jsou Vánoce, co víc si přát, než být teď a s Tebou tady. Jan Šmejkal, 9. třída VII

8 Psí vzpomínka Sám a sám sedím na cestě, slyším vše, co kolem mihne se. Světla, smích a přípitek, toho je až nadbytek. Chvíli ještě cítím mráz, nevnímám a nechci vás! Vím, že zítra zapomenu, proto si to připomenu. Nechcete mě pustit k sobě, na Vánoce ležím v boudě. Záclona se mihla v okně, asi cítím naději. Cukroví se peče v troubě, snad i já se poměji. Náhle otevřou se dveře, Zazní libý hlas: Pojď k nám taky na večeři, ani pes by neměl býti na Vánoce sám! Adéla Černohorská, 8. třída Vánek hladí vůně v nosu, za okny vločky se usmějí. Zázračně mizí cukroví z podnosu, žádné výtky nemají. Stromeček zdobí blýskavá světla, zvířátka už šla dávno spát. Z kuchyně voní pečená ryba, na srdci to začne hřát. Však rychlejší je vzpomínka. Za okny třpytil se sníh, nic nebylo slyšet žádný libý smích. Vzpomínám na krásné časy, všichni měli k sobě blíž. Možná skápla malá slza z řasy, nemělo to důvod mít z toho na srdci tíž. Kateřina Zelená, 8. třída Zima 2011 (foto: -vlk-) VIII