SETKÁNÍ S JINÝM MAREK MARIUSZ TYTKO MAREK MARIUSZ TYTKO MAREK MARIUSZ TYTKO SETKÁNÍ S JINÝM

Transkript

1 MAREK MARIUSZ TYTKO krakovský básník z tzv. generace Jana Pavla II., pedagog kultury, tvůrce nového směru v současné polské nábožensko-filozofické lyrice přelomu 20. a 21. století, propagátor programu poesiosofie (filozofické poezie) a metafyzické poezie (poezie nové metafyzičnosti). Zakladatel uměleckého směru zvaného eschatologismus, který vychází z části věrouky, jež pojednává o posledních věcech člověka a světa. Ve své tvorbě se projevil několika významnými sbírkami poezie (Spotkanie Innego, Znak Światła, Koncerty metafizyczne) i z hlediska polské národní literatury, do níž vnesl novou uměleckou kvalitu, když spojil novátorskou formu poezie s hlubokými filozofickými a náboženskými obsahy. Ve svých básních ukazuje lidstvo a lidské hodnoty v rozmanitých kulturních kontextech. Umění, vesmír, Bůh, člověk, spojení člověka s přírodou, kulturou a transcendentálním tajemstvím existence jsou v jeho poezii chápány neustále nově a originálně. Hlubokou erudici v oblasti klasické, judeokřesťanské, řecké a římské kultury spojuje se současným axiologickým a antropologickým přístupem. Jeho básně vznikají z prožitku a poznání lidské existence, která je bohatá na fascinace i obavy, radosti i smutky, harmonii i dramata, lásku i smrt. Jako básník je originálním polským autorem, jenž si je vědom křesťanských kořenů Evropanů a evropské kultury. MAREK MARIUSZ TYTKO SETKÁNÍ S JINÝM MAREK MARIUSZ TYTKO SETKÁNÍ S JINÝM

2 SETKÁNÍ S JINÝM

3 MAREK MARIUSZ TYTKO SETKÁNÍ S JINÝM Mojí žen Basi OPAVA 2009

4 Sv tlo Spásy

5 Pramen sv tla Jackovi Widomskému kde je po átek p í ina co je podstatou kosmu zda zrodila nás hmota zda ur ité absolutno sv tla oceán se v noci p elévá m l ina souhv zdí sv tla ho í jako metafora sv ta je plamen entropií nebo znamením v ím ve sv tlo zde uvnit Slova kde tryská Jeho pramen 7

6 Nekone no hv zdné galaxie navzdory nicot zá ící cesty jas úto í na hranicích nesmírna za temnotou temnoty prostor vyza uje hmotu a as vnímáš Sv tlo nebo odtud nezá í nic navzdory existenci slov za noci mezi hv zdami ml vidíš nehasnoucí plamen mo ské vlny bez konce nezdolnost vrchol podívej se po ádn abys pocítil jas jako na za átku podívej se po ádn na hv zdy v temnot jasu až uvidíš to co je k nepoznání Jednota protiklad Z Mikuláše Kusánského jsi neznámý nepochopitelný neomezený jak je T tedy možné spoutat rozm rem kone ného sv ta? co lze proti Tob postavit jednoto veškerenstva? jenž v sob ukrýváš jednotu protiklad tedy i nicotu bez pravidel co je Tob po našich zásadách? odd lme Tv rce od stvo ení co z stane? nicota? nic neexistuje absolutní hmota je sotva stvo ená když je s námi V ný tak co je proti nám? nic dokonce ani ne nic snad nicota? z Boha pochází nebytí jsou ni ím proti nám stvo eným ze sv tla milosti a lásky 8 9

7 Vznik sv ta W adys awu Stró ewskému zpo átku nebylo nic co by bylo Odnikud sv tlo se rozplynulo v nicot Síla spo ívala v prostorách jasu budoucnu ku cti tajemné síly nebeské nicoty sv tla soust ed ná v absolutním prázdnu padala do Bohem dané prázdnoty nad nicotu existence zázrak astronomie prvotní hmota pono ená v prostorách n mý film lepton Režisér hadronový hermeneutika jako reflektor osv tluje sv t hledá pohledy neviditelného ale metagalaktický Inspicient není znám v tichu sv tel hrají hv zdnou pantomimu neviditelní herci by velmi konkrétní v cirkusových epicyklech orbitálních saltech akrobacie komet salto mortale super nové choreografie tanec souhv zdí v kostýmu hmoty poslední scéná astrální dekorace scénografie idejí v p edpremié e díla stvo ení vesmíru evoluce kosmu v prostoru po prvním aktu Rozbíjení zrcadel zhlížíme se v zrcadlech prov ujeme mysl zárove v íme v magii zrcadel v konscientismus ( existuje, na pomyslíme ábel b h trpaslíci) v realismus ( existuje v c, která je je On snad v cí?) v racionalismus ( myslím, tedy jsem idioti nejsou, nebo nemyslí) Kant chrlí iluze protože nevidí nic jiného krom sebe sama a odrazy mizí v nekone ných zrcadlech myslím, tudíž ty nejsi podsouvá Mefisto propast sebevraždy zableskl se n ž za ním nicota v temnot pohlcovala záblesky v nebytí sestoupil jsem do erné díry ale n kdo se m temnotou dotkl a v as m o d r a z i l b u s i poskytl sv tlo On po v ky Ml ící Zrcadlo s neslyšitelnou hudbou pomlky-prázdnoty Skladatel Incognito Velký Anonym hle sv dkové p edstavení mrtvé jevišt : prázdnota ohe vzduch voda zem sv t je jako Boží jas jehož hranice nikdo neobsáhne nebo do prvotního království nikomu nahlédnout nelze 10 11

8 Výprava do království idejí Janu Kie basovi po hladkém zrcadle mo e plyne ecká lo na vod (obrácená odražená) pluje druhá na lodích dva Platónové plují do více než jedné Atlantidy a hledíce do hlubin myslí si který z nás je skute ný? kdo je pouhým odrazem? co je to v c? co odrazem v ci stínem ideje? kde je lidská realita? v em spo ívá identita a v em odlišnost? je t eba hledat pravdu nebo jen metafory? dokdy? stále nás p itahuje slunce když jsme unikli noci hledáme absolutno sm ujíce k Atlantidám bez zdvojení sil na mo i v tichu nedokážeme plout Existencialisté existencialisté jejich otcem je Ekleziastés vzývali Pána B h jako B h ml el znejistili ekli nicota nicot všechno je nicota prohlásili není b h nicota je bohem nakonec tvá í v tvá prázdnot sami sob vzdali hold v bytí z n hož nebylo úniku z absurdity vzešli do absurdity se vrátí unikli do absurdity ni eho 12 13

9 Znamení Jiného Litanie k Bohu-Sv tlu bolí t t lo v nemoci stá í? bolí t duše proto že vesmír i když je tak velký p esto je malý a prázdný by napln ný veškerou hmotou? takové je v n m ticho že se nemáš s kým dát do e i vždy k emu je sv tlo hv zd když se ti nedostává Boha? žij v utrpení se projeví podstata lov ka bolesti jsou sklizní rajských plod potvrzuješ tedy jsi když voláš o pomoc uslyší t n kdo Jiný lov k je jen Jobem ke i ho ící slunce spravedlnosti hv zdo betlémská sv tlo k íže zmrtvýchvstání z ítelnice nebes Pane v šatech bílých jak sv tlo prom n ný ve sv tlo na ho e Tábor ohni o išt ní zlatá a nehasnoucí svíce v zahrad mo ský majáku uprost ed bou e prameni zá e p íbytku ze sv tla eko nejzá iv jší ze zá ivých oceáne sv tla horo vycházejícího slunce zá ící láskou ohnivé jazyky ve dni seslání Ducha Bože sv tla rozptyl temnoty 14 15

10 Stopy Z And la Slezana nevy erpatelný nesmírný nenasycený oceán nekone no prostor eká na mne na setkání tvá í v tvá chce zažít rozhovor s absolutnem zda noumen najde fenomén? na písku jsem spat il Jeho stopy vedly doo e nenasycení pokorný návrat k prameni reálných v cí odkrývám masky a odvrhuji zdání co mi z stalo? nekone né bytí a já-nikdo sv tlo které je základem hmoty a milosti zbožšt ní nic víc jen v písku stopy Sv tlo setkání jakým zázrakem je koncert viditelného roje hv zd slunce m síc avšak nádhern jší je zá e o ím skrytá duše nevid ná v celku Tob chci zpívat radostn p t chválu slavit svobodu a dech hor za svítání vydobyté ze stínu stvo ení je skokem do bytí z nicoty zkropení Sv tlem tajemství Toho Jehož Jméno nelze vyslovit Jedno cítím v úžasu p irozenost v cí se jeví jako pravdivá když objímám as ovládám prostor kochám se zá ivou skute ností Tvá tvá nezni itelná jasem neš astný ten kdo nevid l tvá sv tlo Tvé elektrizuje dráždí nervy jako proud prochází t lem a nevypíná zdroje v né elektrárny nestvo ených energií probodáváš m sv tlem ostrým jako dýka pronikavým paprskem protínáš skrz naskrz masky v nichž jsem se ukryl protínáš a nacházíš m j stín v zákon Slova zá e trvá v tichu až do konce na vrcholu mi nedovolí odtrhnout se od Tebe do propasti smrti ó sv tlo tvá e Jiného 16 17

11 Ouvertura sv tlosti Kristovo sv tlo co je dobré? sv tlo Z Veritatis Splendor hle Kristus vyno il se z temnot kým je Mistrem nejistoty Mistrem sv tla na výsostech? Tvé tvá e nedostupné jako pláš který zahaluje T lo Ty osvícení stín a pták zá e slune ních k ídel Tvých teplých slov dobrá stojím v zá i Tvé tvá e na jasu jsem vybudoval sv j sv t ty rozdmýcháš jiskru ozá íš temná t la Co je dobré? sv tlo v temnot Ty ve mn nevím nic krom toho bloudím v labyrintech a hledám avšak On jako reflektor oza uje mocí napl uje mne bolestnou energií utrpení ve sv tle k íže neexistuje strach nehasnoucí slunce stojím ve sv tle k íže vedle mne Jan a Matka mezi rameny prosvítá k íž sv tla žák a um lec smysl ve zjevení znásobují píší to co nelze napsat 18 19

12 Znamení nad znameními lov k nedokáže proniknout neproniknutelné co je ve stínu zem ukryto asem p echází z pokolení na pokolení nevyslovitelné co je jazyk v i Slovu z stává nám jenom objevovat a velebit Sv tlo slovem ml ení P emýšlení všem v cem jste p idal dv tvá e: esence v sob pro sv t zdání Z Jakuba Böhma je tedy sama skute nost? možná že je i když by mohla nebýt ale rozzá it se v mysli Um lce který stvo il její k ehké lehké stíny jako malí plátno když z hlubokého blankytu vytvá í omezené hmatatelné hroudy reálná t la v iluzi se ztratí? rozplyne se zá e pr zra nými pásy na tellurickém dne? a my v neviditelné jemné existence? než jsem ucítil zá i proud m odnesl do jsoucího 20 21

13 Iracionalistovo krédo Z Kašpara Davida Friedricha nutn se musím vypo ádat se sv tlem tady v zapomenuté prokleté zahrad veškerenstva z n hož není úniku sám utáp t pohled v ohnisku slunce a smutnit po post-sv tech zá e sledovat hv zdu našich dní když z a p a d á setrvat v ruin zámku svých p edk kontemplovat zá i hrob a ruin zapomenout že pode mnou jsou skály a propast ekat na chvíli které se nikdo nedo ká nemohu nic ekat na nepoznané další lod vyplouvající z p ístavu do dáli do stínu mizejí nenávratn nadešel as i pro moji lo vyplout odtud pootev ít zreziv lou bránu abych spat il více prostoru než je možné avšak už na mn zima vyb lila lebku z stávám p ibitý do t la-utrpení na vlastním k íži na ztrouchniv lém stromu pr zra ný duch uv zn ný v hmot t pytí se istý jako krystal pomíjím (jako rampouchy) poslední lo se rozbila o skálu Krédo v ím v dokonalou a nepoznatelnou Jednotu která všechno p ekonává a v níž má všechno co existuje po átek nebo je sv tlem v ím v moc existence skrze Jednotu která p ekonala nicotu a nám nejvzdálen jším od Jednoty pomíjejícím poskytla sv tlo intuice z prvopo átk asu abychom se mohli dívat v zá i jako na po átku 22 23

14 Modlitba k Bohu-Sv tlu Ezoterické písn a zmizí temnota a sv tlo zvít zí v hluboké temnot dej Mist e abych našel cestu ke skute nosti pono ené ve hmot nad sv tem v zá i Tvé p edv né milosti sv tla ze sv tla Mist e zakletý do tajemství k íže uzdraviteli paralytik slepc jasnovid e astrále Otce b lokn žníku po atý v pann skrze ducha ze sv ta nejvyšších sv tlostí zv stovaný and lem vize iluminantem bilokáte t la za zam enými dve mi autofane extáze na ho e ideoplastií jsi rozmnožil ektoplazmu p t chleb a dv ryby pro p t tisíc zp sobil jsi rej hmoty alchymisto m nící vodu ve víno psychokinezí jsi odvalil náhrobní kámen sesíláš vizi vytržení v extázi dáváš stigma ty v temnot vít zíš my stickým sv tlem 24 25

15 Kniha sv tla Pluji ke sv tlu B h stvo il sv tlo když myslel vlastní Já napl uje sv t aniž kdy bude napln n proniká bytím aniž by byl proniknutelným uzavírá sv t v sob aniž by byl uzav ený vesmír od nejvyšší bytosti odd lený a koliv neodd litelný propojený Jednotou rajské nicoty kruhem emanace paprskem energie plynoucím z transcendentna tan íme ve výšinách se zmrtvýchvstalými ve všech jazycích oslavujeme sv tlo ve v ném tajemství nerozluštitelné zhaslo sv tlo odcházím do ticha temnot do tmy tmoucí a chci vst íc jasu blankytnému dešti let t do výšin rozzá ených sv tlem hledám zá i nejzá iv jší sv telný tón vodotrysky zahrad rozkvétajících pramen rozzá ených tancem planoucích obzor 26 27

16 Metanoia Pamatuj te : když jasn vidím v nejvyšším soust ed ní když jsem p išel k myšlence jako slunce nejsou ve mn temné obrazy mé o i se otev ely jako kv t když nastává den mysl jako motýl lehce do nebes u z e l j s e m sv tlo vznesl jsem se vysoko abych poznal vid l jsem všechno nic jsem nevid l slepý jsem spat il koho nikdo spat it nem že dal jsem se oslepit d o z r á l jsem jako ovoce vím jen že bych co nejrychleji cht l zmizet v nev domí pamatuj jsi sv tlem i t lem jestli t hmota opustí duch z stane pamatuj jsi nad temnotou sv tlo rozjas uje tvoje bytí a temnotu rozptyluje kdo t zachrání z nebytí? kdo když Pán sv tla neodkryje novou skute nost? 28 29

17 Živly Leszku D ugoszovi zahrada sv tla v oceánu noci mrak nad stromem pták noc ho í m sícem v zahrad a pod ohn m hv zd vzduch a vítr nad ptákem sv tlo a oceán v mracích noci sv tla ovoce zpívající ptáci hv zd koupou se v oceánu tmy sv télkující ticha létající ryby t epotající k ídly mlhoviny souhv zdí ohnivé ptakoryby prostoru hnané v trem oceánu v rytmu ml ících sbor které diriguje žhnoucí kapelník m síc ve filharmonii prosycené temnotou noblesní orchestr zachrán ných ve sv tle na zahrad z mrak na vlnách vzduchu koncertují se šumem paralaxí ve vzduchu zahrady nad stromy and lské hv zdy s k ídly sv tla v oceánu tmy kde se koupe ohe ne-mluva a zachrán ná duše jež teprve na zemi zhasla Slepci jdu k Tob jsi-li Bohem temnot Tvá slova provedou jsem slepý ze slov znám slunce jdu k Tob jsi-li a koliv tma se v Tob rozhostila nic nez stane noc ani sv tlo všechno pomine sv t je pastí my slepci kterým je souzeno neznat nevid t kdo post ehne skute né bytí neviditelnou zá i sv tla sv tel? 30 31

18 K iš álový palác v paláci sv tla knížete nebes k iš álové st ny vydávají zá i tak v istot se t pytí Tvá pr zra nost nekone n trvá sláva Pána hv zd v zlatistém zámku spí rytí zrcadel eká na velké znamení aby se probudil ze snu bojoval za nový sv t který jsem vid l nad bytím asu nevysn ný ve snech v pr zra né tvrzi skute ný krystal isté duchovnosti vít zí nad hmotou a když se z v nosti zvedne vítr ze závanu povstane Pán ve sv telné zbroji jasem slunce zá ící rytí míru a zvít zí Pán pr zra ným tichem Rytí nebes když v noci p ijde ke mn Stvo itel Pán mého srdce a mysli v and lském šiku své družiny tehdy jasná slunce zazá í když m pak pozve k sob nekone ný rytí nebes budu na koni cválat tam pod nebesy v apokalypse sluncí když usednu do sedla blízko za Ním abych zaúto il na záhrobí vyrazí t i korouhve and l s armádou seraf do ok ídlené dáli píse až temnotu rozžehne blesk a hrom z nebes bude h m t uslyší m zlaté pluky Boha slunce který zachránil sv t 32 33

19 Hymnus na sv tlo píse Prom na hymnus kdo vid l sv tlo nikdy se nevzdá kdo vid l sv tlo naplní ho síla kdo vid l sv tlo v noci nesejde z cesty a nezahyne ale zachrání se kdo vid l Sv tlo Sv tlo kdo vid l Na svaté ho e jsem T vid l v oblaku S tvá í jako slunce v šatech bílých jako sv tlo S odhalenou tvá í upíral jsem zrak v jas Tv j jako do zrcadla a stále více Jsem se Pane p ed Tvýma o ima stával jasn jším A zazá ilo ve mn prom n né sv tlo V jasnícím oblaku se rozléval ohe Ho ících sn h jasné lesknoucí se paprsky Hled l jsem na lampu z nebes v no ním vid ní Až hv zda vzešla a Tv j den se rozzá il Pane Sv telný oblak ozá il t lo mlhou lesku Až se rozzá ilo svým nezvyklým majestátem Od onoho asu plane na ho e sv tlo T pytí se nebi ke cti nad horou Tábor Vrhl jsi sv tlo na m j život v temnotách Prom nil ses pro mne tedy i mne prom A se v Tvém sv tle stanu jasným jako Ty U i mé t lo bílým neviditelným sn hem A mou duši o isti a omyj svým sv tlem z vin Jak Abrahámovi ohn m když zašlo slunce Ty jsi prozá il sv tlem neproniknutelnou tmu Na ho e Tábor ho ící pochodní Tam jsi pohlédl na mé ubohé t lo Abys je p em nil v dílo chválené Slovem Tedy raduji se ve sv tle daném mi od Tebe V ný nem nný v ase ale Prom n ný Rozjasnil jsi sv t gloriolou nebeského slunce Tak i mne prosv tli abych zjasn l sv tlem u Otce Na Ho e Chvály v nevyslovitelné zá i V den Tvého P íchodu zmizí údolí tmy 34 35

20 Sv tlo k vrchol m Conceptio ve m Sv tlo cestou p es hory abych nepadl do propasti jako kamínek nápov da ve tm p em noc v den na zemi znám v ci tajemství ale Ty Sv tlo vidíš více než já noc t l z hlubiny tvá zá íš jasníš nocí jsi t hotná sv tlem když hledíš z výšky ml íš zá í probleskuješ v tichu deru se na vrchol chci dosáhnout v oblaku záblesk tvá e naho e vítr zháší zá i která nechrání jsi to tedy Ty? kdo jiný nežli Ty? vidím tedy jsem 36 37

21 T hotná Poznámky ze zda ilých krakovských exercicií Ach, matko nedostižitelného sv tla, v tob je n kdo jiný. Nosíš v temnot dar Jiného, odevzdaná dávným výrok m Boha a p írody. Tvé l no je jeho majetkem. Jsi v nad ji srozum na s neznámým úradkem. Ty, která jsi toužila a jež se nasytíš, dozráváš napln ná plodem. Ohýbáš se pod tíhou utrpení dárkyn jsoucna, za n ž na zemi obdržíš nikoli od lidí, ale od Pána d dictví jako odm nu: setkání se sv tlem a lásku, která je sv tlem. Ohe. B h Abraháma, B h Jákoba, B h Izáka. Nikoli vzd laných, nikoli filozof. Sv tlo utrpení proniká t lem ohe spaluji vnit nosti. Sv télkování ohnivé aury. Tetelící se vzduch, chv jící se projev sv telné síly. Tebe miluji na b ehu oceánu v zá i fialového slunce, když jsou nade mnou purpurová oblaka, když jsem nahá jako Rubensovy, Cézanovy a Renoirovy modelky, jako Eva p ed setkáním s áblem, nevinná jako dít, které po nu. Moje láska je veliká. Zpívám, když do mne vcházíš. Jsem jiná než ty, proto nikdy neporozumíš mému t lu ani duši. Budeš jen hled l na ervánky krvav rozlité jako m sí ky. Nepochopíš ost í utrpení v mystériu porodu. M j B h je Bohem Sáry, Alžb ty a Marie. Prošla jsem nocí smysl jako Jan od K íže. Pobývám ve v zení t la, t hotná tmou, která se násobí. ekám jako nev doucí prvorodi ka. Ohe ni í moji rozkoš. Pro zá i neviditelného sv tla, pro Pána nemožného snáším bolest, trápení a t hotenství. Let t nad t lem, vznášet se do nebytí, uvoln nou duší brouzdat sv tem. Nestálý Boží ohni, jasnovzdušný, zá ivý ervánku, lehká prázdnoto, svatá beztíži, uleh i té, která zvedá balvany. Nech ty bolestné kameny ode mne odplynou jako oblaka. Schoulená k zemi tíhou. P ij, duchu prázdnoty, a odpluji s tebou do nicoty nebytí, do ohn neohnivého, do stavu trp ní sv tlem, bezbolestn v tichu. P ij zá í nesvítící v radosti úlevy. P ij dojmu bez dojmu. M la jsem vid ní. Naplnil jsi mi o i sv tlem. Vid la jsem Tv j ohe. Tvé svaté plameny. V ím v Tebe, Ježíši Kriste, jenž ses vysmál gravitaci vznášeje se do nebe, v ohni t la, plameni nehasnoucí duše, vzk is mne. Ty jsi duchem sv tla a já jsem dozrála, naplnila se v dešti, jsem jako list unášený v trem. V extázi koupele, ve zlatu b losti, o išt ná t lesnost v p vabu rozkoše blížím se v horkém tichu k Tob, milá ku ohnivý, planoucí žárem. Jsem v Tob vznáším se jako pták svedený k letu v ho ící extázi, v pálící rozkoši, v lehkosti bez poskvrny pronikám oblaky, kloužu v jejich páp í. Neseš mne, když jsi spálil t lo ve sv tle. Unesl jsi mne, ohni, do sedmého nebe, k po átku a konci, osmého dne v týdnu Kriste-Slunce

22 Zá ivé milosrdenství mým rodi m Eugenii a Augustinovi Plný milosti cht l se pod lit s jinými božskou existencí ale nebyli jiní tedy první nepo atý rodi veškerenstva Otec z ideje v matce-nicot po al sv t ale než na ono sv tlo skute né existence vyjdeme dotýkáme se v tichu-temnot kosmu matky-hmoty t hotné p írody e v o l u c e t la pono ená do oceánu z jeskyn není vid t Otce cíl je tajemstvím v jeskyni t la nevolníci s extatickým k ikem vejdeme do nebe bez stínu d ti nekone na Eliášové nanebevzetí pono eni do smrti zmrtvýchvstaneme v sláv vyplaveme z hlubin když se vody vylijí jestli Pán loví perly v mo i plném hv zd v íme že nás šlechetné vyloví ze dna smrti Sakralgie cítím prach a chv ji se když se ptá kdo mne bude následovat? když odchází do tmy šeptám mne pošli jsem p ibitá na d evo i když bych cht la uniknout do nebes procházejí mnou tunely do noci hlubší než hlubina m j život visí na k íži táhne kamením k zemi v mu ednické svátosti k e e svírají jako klešt drtí mne obru e bolesti zra ují bolestivým tlakem odsouzenou zralou jako hruška byla jsem zasv cena nelehkým b emenem lásky srpem m síce roz atá v p li k hluchým st nám p ibitá jako h ebík chv jíc se jsem celá ohnuta a nade mnou visí velký k íž držím se Tebe, ó Ježíši, kolem krku jako otce choulím se do Tebe jako dít v zoufalství své zahrady olivetské jsem k ížovou cestou a spolutrpící p ináším bolest Bohu m j cár bi ovaný k e emi trhá hrdlo až se výk ik vrací svíjím se v tanci bolesti v i n u se schoulená k Tob Ježíši ho ím Tvou krví i mne se zmocnil kdy b icho je kalichem napln ným ho kostí jako v olivovém háji a t lo drásá bi bolesti už se hlavi ka dostává na sv tlo a v o ích tma a plá u k ik dít te protíná vzduch a rozepíná nebe nade mnou a radost prozá í mou bolest nebo sv tlo už zá í nad šeolem zkropeným krví mat iny gehenny v k iku aureol spolu-trpíc tvo ím eon nového serailu a s Bohem spolu-zbavuji sv t-šeol 40 41

23 D ti v koupeli Vize velebných t l dcerkám Agnieszce Luize a Beat Ann Stanis awu Musia ovi SJ teplem a vlhkostí nás vítá koupelna r žová t la a šplouchání vody kotou e páry jako dým pr zra ný živel vroucí silou vodopád zp n ná koupel tryskající kapkami a šumící prameny rozbou ená hladina plná bublin a vír se vlní v rytmu hry v radostném plavání bezstarostnost a lehkost probouzí svou existencí ví ení živlu d ti v náhražce hlubiny oceánu když omývám a o iš uji jejich t la pr zra nou vodou myslím na pomíjivost existence o její prom nlivost a o vstupování dvakrát do téže eky prostém a z ejmém jako koupání dít te velebná t la nic nevážící jemná zá ící tvarem ví í v nebeské rozkoši sv tla tan í obda ená milostí uprost ed poušt vesmíru pronikají nebytí a krouží v ase levitují jako spasená t la and l láskyplná nezkažená temnotou ve sv tle milostivého tance chv jí se zmrtvýchvstalá št stím B h vrátil d jiny set el fakta ve sv tle majíce v nost neviditelná duchovní t la se radují v Pánu 42 43

24 Zkomponovaná píse Pane jsem zde Ty Sv tlo jsi p i mn Pronikáš m naskrz Miluji T Bože Protože jsi mne stvo il Ty a nikdo jiný Jsi mne vyvedl z nicoty Proto T miluji Chválím T Odv ký A více než sv j život cením Pozvedáš o i H íšníka k nebes m Aby T post ehl Oza uješ cestu V temnot ukazuješ cíl Byl jsem mrtvý Ale Ty jsi mne vzk ísil Do života ve Sv tle Díky Tob ó Sv tlo Bez Tebe byl bych ni ím Stál jsem uprost ed noci Opušt ný a bezbranný Ale našel jsi mne Nevid l jsem nic Nebo jsem nevid l Sv tlo Stál jsem u eky A nemohl jsem ji p ekro it Tys mne p enesl Na druhém b ehu zahrada ekala p ichystaná Tak velké v ci U inil mn m j Pán B h Až se mi nedostává slov Bogus awu urakowskému M j jazyk je marností A duch se jen diví Spat il jsem zahradu Pane proto jsem tan il Z velké radosti Na b ehu eky Sv tla Plynoucí k v nosti A jak to Že si Pán oblíbil t tinu Zpola nalomenou? Nevím pro jsem S jistotou to ví m j B h Pán mi dal ústa Abych hlásal Sv tlo Tápajícím v temnotách Pán dává moc duchu Proto se nezalekne V zahrad Pána Prostoupilo m Sv tlo Na b ehu eky sv ta Ve sv telné zahrad nebes Mu zpívají and lé Sedí na tr n Mezi zpívajícími ptáky Na rozkvetlé louce Vid t Jej je rozkoší A rozkoší pro n j um ít Jeho Láska trvá Až do skon ení sv ta Na v ky v k On v zahrad milosti Sv tlem objímá lidi Jas Jeho Sv tla Kane na h íšníky Které zachra uje 44 45

25 Jsem Pane h íšníkem Tys mne vykoupil Nezasloužil jsem si V žádném p ípad Tv j dar Plynoucí ze srdce Pane Ty mne zachra uješ jak Ti mám pod kovat? T lo je v zením Kdo nás vysvobodí z jeskyn? Jiný otrok? Potkal jsem Boha-Sv tlo Pravdy jsem tedy svobodný Setkání s Jinou 46

26 O ekávání na b ehu kde kon í m j sv t sbírám mušle koncertuje pták mo e se rozbíjí o b eh blyštivý kinžál m síce tenkým ost ím roztíná mrak v noci zabíjí hlas ptáka v p ístavu ho í sv tlo luceren o d l e s k y se vinou kanálem mihotají se ve vod odražené paprsky zametají tmu ekám na tebe na b ehu marn 49

27 Tanec Salome Obraz malého holandského mistra nezkrotná perla vášn lilie nakažliv zkažená bestie s neukojeným t lem prokletou krásou ví í až se jí svezl závoj skelný kv t r žového zabarvení panenskou v ní zháší v tanci ohe orchidej v extázi budí královskou touhu nasytí se kv tem prorok klenotem poušt and lem vody král pro krásu zla setnul Janovi hlavu malí z barev hmoty které našel n kde v nebytí stvo il obraz na stole p e atém šikmou perspektivou na misce ope ené housky hn davý bronz nádob sýr hromádka knih kv tiny dál pak u žhnoucích kamen rudé stíny stoupá dým trvá monotónní hukot plamen hle polonahá žena muži ve fracích a rozpadlá kostra která byla mladou ženou vstupují do neviditelných bran ohn v poznání nepoznatelného b l sv tla mrazí z okna a všechno zahaluje 50 51

28 Snoubencova cesta Ohnivý palác pomazal jsem ji myrhou a k ižmem modlil jsem se p ed zrcadlem k ná iní její archy dotýkal jsem se pe eti hymen intercessy v zahrad setkání kv tiny extáze hlas chv l v ml ení u vytržení nevyslovitelné unesena do paláce ohnivého prince k sv tlu nahlížející do Luciferovy sféry mezi ho ícími krystaly v horoucích objetích pod arkádami jisker skrze oblouky ohn tan ící plameny piruety sv tla v planoucí ope e zní árie plamen divadlo se zm nilo v požá išt sv ta v ples sv telných upír v rudé balety chv je se v plamenech extáze excitace jisker sní v extázi plamen hv zdnaté požáry palác ohn však sho el a chv ní se stalo popelem zn l koncert zahrad ticha na opa né stran bytí 52 53

29 Ruiny na pomezí mezi spáleništi ruin ve výšin hradu na východní bašt mihla se bílá sukn a vrzající schody i když na prach spáleny prohnuly se pod tíhou byl jsem tady jako pták jenž si postavil hnízdo vid l jsem ji i vítr o ní šeptal avšak kdo byla ta zanechávající u komnat neviditelné stopy zmizelá v tichu z stal vítr a pta í zp v Nejvyšší as 54

30 Prokletý ostrov mo e kolem prsten erných skal m svírá jako obru p ikovaná k et zu takových ostrov jako je m j vidím pustinu a jenom vzduch se v tichu chv je p ed o ima nevýslovným šumem mo e žiji na bezejmenném ostrov který nikdo nepojmenuje krom kamení jenomže kdo m odsoudil k ml ení k naprostému tichu na prokletém ostrov protože beze jména? 57

31 V p ístavu List v p ístavu napln ný tichem hledám znamení plachetnice lhostejn plují kolem v šedor žové mlze svítání v soumraku stín natahuji isté dlan k ok ídleným p elud m p icházejí a mizí neskute né p ízraky plné ignorance ve sv t jenž sám v sob o ekává zm nu situace pod p íkrovem hmoty hledá v ze smysl út chu v nekone nu list kde jinde cht l r st než na letitém strom sotva spadl hned uschl ucítil že je celý vrás itý že je vetchý a slabý vítr si s ním hrál v posledním klání pak ho žrali ervi pták ho trhal na kousky cht l vyk iknout ale nebesa slyšela jen šelest listu 58 59

32 Ml ící znamená ml ení Tvou nep ítomnost na výsostech? ml íš v hlubinách nitra sestoupil jsi do propasti ve mn do pekel nev domí Donicotyvzetí Z Johannese Eckharta p edstav si prázdnotu hlubší než vesmír ticho bez hmoty studnu bez ticha do které jsi vržen a padáš 60 61

33 Zimní krajina když sníh and l pokryje pole b lí když mráz ostrým dlátem vytvaruje hroudy zem když ozv na od st n lesa zvu n neodpoví do nekone na b lí pole do ml ení tehdy z stanou o i v prázdnot ticha pono ené ve smrti zahled né v nesmrtelnost Gulag Z Gustawa Herlinga-Grudzi ského v prázdnot sn žné plán zavátá stopa života mráz s al pustinu chladem ml ky a bez lítosti ukul stvo ení kam až oko dohlédne jisk í sníh v nekone ném prostoru bolest okolo bílá nicota a cesty nevidno d sí nep ítomnost Všemohoucího odtud není út ku leda ke smrti položím se t lem na sníh na katafalk mrazivých krystal letící sníh pokryje tvá istými vlo kami a v bílé masce pomazán svátostí konce budu vyhlížet smrt spasitelku 62 63

34 Pronikající sv tlo Z Blaise Pascala kdo z moudrých kte í mají mezi sv tlem a tmou na vybranou zvolí si cestu smrti? kdo je jako erv jenž se plazí v zemi bez sv tla a zem e aniž by Jej poznal? nebe je sv telným stavem neohrani enou Jednotou osl ující plností ve velké temnot je Sv tlo od v nosti po v nost stále mnou proniká jako neutrino i když o n m nic nevím D dictví marnotratný lov e p ivlastnil sis celý vesmír p estože tv j Otec na nebesích ti p ipsal d d i c t v í nyní u enci sepisují tv j majetek odhalují stále nové zázraky: kulovitá spole enství nakažlivých bakterií roje elektron sv tla kvark tvrze hmoty s komnatami krystal m l iny planet polypy komet podvodní galaxie korály útesy hv zd o n ž se rozbíjí kosmické lodi hledající jiné bytosti v oceánu všehomíra mudrci však nev dí jak spo ítat skute né d dictví: obsah v nosti a velikost Logu nekone nost v nás a nekone nost mimo nás ty jsi pak dal do domova d chodc starého Otce 64 65

35 Ve svatyni Prom n ní na Sinaji V Hosios David v Soluni nep emožitelné slunce v nebeské mandorle s paprsky v pozadí proroci a apoštolé pozorují prom n ného ve sv tlo ikonické emanace zá í nad v ky Maiestas Domini v oválu obzoru tr n nad duhou znamení smíru apokalyptické bytosti na pozadí mandorle odehrává se to v prvním nebo posledním století z stává modlitba nad je a údiv a já vidím jenom sm sici lesku kamínk na st n dílo mozaiká e intercessa a u e se p imlouvají za moji temnou duši proniká do mne chv ní zpoza záclony mozaik vidím nicotu básníka tvá í v tvá ikon slovo prohrává s obrazem p ede mnou nezobrazitelný a zobrazený Je 66 67

36 H íšník Aniž bych vyslovil zotro ené smysly ovládla t lesnost spoutaný h íchem trpím lapený do osidel neklid ve mn poztrácel ducha nade mnou rozprost ená tma sev ený smysly nervy a vášn mi pod ízený silám tmy toužících po nemravnosti k Tob nad je ponížených volám vytrhni mne z pasti trápení nech zlatou bránou nebes p ijde Tvé sv tlo aniž bych vyslovil jméno nejvyššího chv ji se h íšník na výsostech jenž žehnal a proklínal doufal a tisknul kameny a te zde na ho e pokoušen áblem snažím se v it ve zmrtvýchvstání za miliardy let když u soudu padne mé jméno když padnu na kolena v hluboké úct p ed nevyslovitelným 68 69

37 Osobní d vody Boží existence Ranní nebe kdyby v srdci zem nežil B h sv il se mi neznámý nic by nep itahovalo k pólu Všemohoucího nedopadaly by na ni kapky sv tla proudy dešt a listy znavené stá ím kdyby nebylo síly božské p itažlivosti magnet zemského srdce by k sob nep itahoval piliny zreziv lých hv zd a miliardy tvrdých železných lidí by odlet ly z planety jako pupeny meteorit kdyby nebyl B h Energie a Hmoty nespat il bych pád do vlastní nicoty vždy dokonce z Mlé né dráhy úlomky Plejád padající hv zdy géni letí na nás jako mana uzav el neznámý a se stiskem ruky se rozplynul v pov t í jenom teplo intuice na dlani jako vypálené znamení p ikazovalo mi uv it v jeho p ítomnost daleko nocí na zuhelnat lé pokožce nebe dohasíná galaktický požár spaluje se nemoc praskají v edy supernových hv zd Aby nekrvácelo proudem meteorit ošet il léka oblohy r a n n í nebe pláství m síce a nastalo ráno sedmého dne 70 71