Návrh. na vyhlášení zvláště chráněného území

Transkript

1 Návrh na vyhlášení zvláště chráněného území ve smyslu ustanovení 40 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny v platném znění a 4 vyhlášky č. 64/2011 Sb. Přírodní rezervace Karvanice Datum zpracování: květen 2013

2 1. Název zvláště chráněného území: Karvanice 2. Návrh kategorie ochrany zvláště chráněného území: Přírodní rezervace (dále jen PR ) ve smyslu 33 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ). 3. Předměty ochrany a jejich popis: 3.1. Souhrnná charakteristika předmětů ochrany: Hlavním poslání PR Karvanice je ochrana komplexu přirozených porostů lipových a habrových doubrav a suťového lesa, v ochranném pásmu pak početných zbytků přirozených porostů květnatých až acidofilních bučin, s početnými populacemi charakteristické avifauny a entomofauny, s cílem co největšího zbrzdění další fragmentace a zajištění kontinuity s přirozenými, staršími a všestranně diferencovanými porosty. Dále jsou předmětem ochrany druhy, které jsou zařazeny mezi předměty ochrany evropsky významné lokality CZ Hlubocké obory - dvouhrotec zelený (Dicranum viride) - kovařík fialový (Limoniscus violaceus) - páchník hnědý (Osmoderma eremita) - roháč obecný (Lucanus cervus) - rýhovec pralesní (Rhysodes sulcatus) a druhy, které jsou předmětem ochrany ptačí oblasti CZ Hlubocké obory - lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) - strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) 3.2. Popis hlavních předmětů ochrany: Dvouhrotec zelený (Dicranum viride) Středně velký dvoudomý akrokarpní mech, který vytváří husté, slabě lesklé, zelené až tmavozelené trsy s lodyhami 1 4 cm vysokými, hnědě vlášenitými. Listy 3 6 mm dlouhé, 7x až 12x delší než širší, přímé, všestranně odstálé, za sucha přilehlé, křehké, většinou s ulámanými špičkami. Z kopinaté báze vybíhají v úzkou, celokrajnou špičku, ojediněle ve špičce slabě zubatou. Žebro silné, cm, 1/3 1/5 šířky báze, vybíhající do špičky, na hřbetní straně ve špičce hladké. Na příčném řezu žebrem s jednou řadou vůdčích buněk, s dorzálním a ventrálním svazkem stereid, který nevybíhá ke středu listu, se slabě vyvinutou dorzální a ventrální epidermis. Čepelné buňky jsou jedno- i dvouvrstevné, slabě ztlustlé, horní buňky 6 8 cm široké, dvouvrstevné, krátce obdélné, zaobleně čtvercové, netečkované, střední buňky cm široké, čtvercové, krátce obdélné, řazené, bazální buňky jednovrstevné, podlouhle obdélné, hladké nebo slabě tečkované, křídelné buňky hyalinní až světle hnědé, jednovrstevné, žebra dosahující. Laboratorní pokusy prokázaly, že dvouhrotec zelený je schopen tvořit nové rostlinky z odlomených špiček lístků. Druh vytváří malé, krátce válcovité, slabě zakřivené světle hnědé až hnědé tobolky na žlutých, levotočivě zkroucených štětech, vysokých 1 1,5 cm. (POHLOVÁ 2005, FRANKLOVÁ et KUČERA 2009). Jedná se o epifytický druh rostoucí na kořenech a bázích kmenů, hlavně starých listnatých stromů (převážně buků, lip a dubů, řidčeji také bříz, javorů, jasanů, olší, vrb, habrů a topolů) méně často jehličnatých stromů, na ztrouchnivělém dřevě, zřídka na nevápenatých kamenech, skalách v listnatých i smíšených lesích s relativně otevřeným zápojem korun stromů a s relativně s vysokou a stálou vlhkostí vzduchu. Druh dává přednost středně starým stromům (např. u habru se jedná o 60 80leté jedince) před starými a mladými (Jandová 2011). V roce 2005 bylo známo 14 recentních lokalit, zatímco v současnosti je výskyt dvouhrotce uváděn v ČR z 29 lokalit. Do roku 2010 byl druh nalezen na 341 místech (dále jsou označovány jako mikrolokality) o celkové ploše cca cm2. V převážné většině případů roste epifyticky na borce stromů, příležitostně se vyskytuje také na jiném substrátu, jako jsou nebazické horniny nebo mrtvé dřevo. Nejčastějším hostitelem je buk lesní (Fagus sylvatica),dalšími významnými hostiteli jsou také lípy, duby a jasany. V menší míře můžeme tento mech nalézt i na dalších druzích listnatých stromů.

3 Roháč obecný (Lucanus cervus) je nápadný a charismatický druh brouka (mj. jde o vůbec největšího evropského brouka), původně svým výskytem vázaný převážně na doubravy a lužní lesy. V důsledku úbytku přírodních lokalit se významná část populací v současnosti nachází v pařezinách, parcích, alejích podél cest a solitérních dubech na loukách, pastvinách a hrázích rybníků, často v podstatně větších populačních hustotách než na původních přírodních biotopech. Dospělce lze zhruba od poloviny května do konce července zastihnout na stromech, na kvasící míze ze stromů, na složištích dříví, případně i na zemi, kde se posléze koncentrují jedinci oslabení nebo ti, kteří se stali kořistí ptáků či obětí dopravních prostředků. Na přírodních biotopech lze dospělce zaznamenat spíše náhodně, mnohem častěji ve zpravidla mnohem koncentrovanějších populacích v parcích a alejích. Nejvíce aktivní jsou v odpoledních a večerních hodinách, kdy lze zejména samce roháče zastihnout i v letu. Po spáření kladou samičky roháčů vajíčka do starých trouchnivějících kmenů nebo pařezů listnatých stromů, v nižších nadmořských výškách přitom dávají přednost převážně dubům. Larvy se vyvíjejí několik (3-5) let na rozkládajícím se dřevě pařezů, kořenových náběhů a kořenů. Svůj vývoj dokončují zpravidla na hranici trouchnivého dřeva a okolní půdy, kde se již na podzim kuklí v oválném kokonu. Na jaře příštího roku se ze dřeva nebo z okolní půdy dospělí jedinci dostávají na povrch. Páchník hnědý (Osmoderma coriarium) je poměrně velký ale velmi skrytě žijící druh brouka, původně svým výskytem vázaný převážně na doubravy, lužní lesy a břehové porosty. Nezbytnou podmínkou jeho existence je přítomnost rozvolněných enkláv nebo ještě lépe solitérních dřevin, což je dáno výraznou preferencí osluněných kmenů, které mohou zajistit vhodné mikroklima pro vývoj larev. Vývojová stádia páchníka hnědého se po celou dobu nacházejí v dutinách širokého spektra listnatých dřevin, kde se živí dostupným odumírajícím dřevem a trouchem. Ve stejném substrátu se i kuklí a to v kokonu slepeném z okolního materiálu. Velká část dospělců po celou dobu života neopouští mateřskou dutinu, proto lze kromě trusu a kokonů nalézt v mateřské dutině i zbytky těl odumřelých dospělců. Uvádí se, že dutinu opouští pouze cca 10 % všech dospělců a to ještě pouze za určitých okolností, například za horkých či dusných večerů, nejlépe doprovázených dešťovými srážkami. Velmi omezená mobilita a migrační schopnost přirozeně ztěžuje osidlování nových biotopů (zvláště na větší vzdálenost) a je jednou z příčin relativní vzácnosti toho druhu. V neposlední řadě skrytý způsob života velmi komplikuje prokazování výskytu a početnosti páchníka hnědého na lokalitě. Nezbytnou podmínkou přežití páchníka hnědého je ponechávání usychajících listnatých stromů s vytvořenými dutinami, včetně torz, rozpadajících se a padlých dřevin nebo kosterních větví. Přitom právě takové dřeviny a tedy potenciální biotopy tohoto evropsky významného druhu jsou z lokalit přednostně odstraňovány, především v zájmu zajištění provozní bezpečnosti v parcích či alejových výsadbách, nebo při údržbě vodních toků a vodních děl (typicky hrází rybníků). Negativně působí i postupné zarůstání osídlených stromů náletovými dřevinami, což vede k zastínění a snížení atraktivity biotopu a v delším horizontu k vyhynutí místní mikropopulace páchníka. Kovařík fialový (Limoniscus violaceus) je druh vázaný na původní listnaté porosty, s výjimkou zaplavovaných lužních lesů, skalních svahů a lesů s přerušeným kontinuem. Přítomnost druhu je spojena s existencí starých dutých listnatých stromů, přičemž pro svůj vývoj preferuje dutiny větších rozměrů ve spodní části kmene, zpravidla chráněné před deštěm a v kontaktu s půdou. Častým biotopem jsou stromy nebo jejich torza v pokročilé fázi rozpadu, kdy je vytvořena centrální dutina báze kmene s několika otvory. Pohyblivé larvy se živí odumřelými živočichy v trouchu a navazujícím půdním profilu, často se pohybuje právě na hranici těchto substrátů. Dospělci se vyskytují především v květnu a červnu, ovšem zřídkakdy opouštějí mateřskou dutinu. Nezbytnou podmínkou výskytu druhu na stanovišti je velký počet vhodných doupných stromů, neboť díky svým nárokům je reálně schopen obsadit pouze některé z nich. Vzhledem k velmi specifické bionomii se pravděpodobně ani v nedávné minulosti nejednalo o příliš hojný a rozšířený druh, přičemž jeho existenci poměrně dlouhou dobu umožňovaly některé tradiční formy hospodaření, spojené s pařezením, pěstováním středního lesa nebo lesní pastvou. Tzv. moderní formy hospodaření, spojené s odstraňováním potenciálně vhodných stromů a převodem na stejnověké hospodářské porosty, nevyhnutelně vedou k naprosté eliminaci tohoto

4 druhu na lokalitě. Vazba na původní porosty, nejlépe pralesovitého charakteru, je u tohoto stenoekního druhu velmi silná. V současnosti se druh vyskytuje už jen asi na 10 lokalitách, z nichž většina je vyhlášena jako území Natura U lokalit zcela přírodního charakteru je ideálním opatřením zajištění zcela přirozeného vývoje, u již ovlivněných stanovišť (obvykle se jedná o obory nebo bažantnice) je nezbytné zajistit příznivou věkovou a prostorovou strukturu lesního porostu a podporovat zásobu odumřelé dřevní hmoty, ideálně v podobě torz a stojících kmenů. Rýhovec pralesní (Rhysodes sulcatus) je celkem nenápadný a skrytě žijící druh brouka, vázaný svým výskytem na původní pralesní prostředí horských a podhorských lokalit, sekundárně se vyskytující i v zachovalých lesních společenstvech s dostatkem starého rozkládajícího se dřeva. Limitujícím faktorem je pro něj právě dostatečná zásoba odumřelé dřevní hmoty vhodných vlastností a parametrů. Ve vlhkém trouchnivějícím dřevě probíhá vývoj larev, které se živí zejména hlenkami (dle některých zdrojů i vlhkým trouchnivějícím dřevem) a dlouhodobě se zde také zdržují dospělci tohoto druhu. Je nalézán ve dřevě různých druhů, v závislosti na lokalitě a místní potravní nabídce, opakovaně byl nalezen pod kůrou a ve dřevě smrku, jedle, ale také dubu nebo buku. Vývoj je pravděpodobně dvouletý. Etologie druhu není příliš známa a mnohé literární údaje nejsou zcela jednoznačné. Jisté je, že přinejmenším v podmínkách hlubockých obor je možno dospělce zastihnout takřka nepřetržitě, tj. od předpokládaného ukončení vývoje koncem léta, dále po celou zimu a jaro, a to zejména v prostředí kde zároveň dochází k vývoji larev. V květnu a červnu je v podstatně větší míře možno dospělce zastihnout i jednotlivě pod kůrou nebo v trouchnivějícím dřevě různého druhu a kvality. Nezdá se, že by druh preferoval osluněné či naopak zastíněné substráty, respektive otevřená stanoviště nebo zapojené lesní porosty, určitým kritériem se ale zdá být vlhkost přítomného substrátu. Z uskutečněných nálezů lze mj. usuzovat, že dospělci rýhovce jsou poměrně dlouhověcí a na lokalitě přežívají i více než rok po opuštění kukelní kolébky. Pravděpodobně také nejsou příliš vybíraví co do druhu a kvality osídleného substrátu, lze je nalézt v trouchnivějícím dřevě listnatých i jehličnatých stromů, tolerují různé druhy saprofytických hub, přinejmenším je ale patrná preference vlhkého prostředí. Ale pouze v některých typech substrátů byl současně prokázán vývoj larev, protože téměř vždy se jednalo o vlhké až velmi vlhké kmeny dubu, buku nebo smrku napadené červenou hnilobou. Larvy jsou obvykle nalézány především v puklinách a vyhlodaných komůrkách vyplněných vlhkých trouchem, obvykle v bezprostřední blízkosti dospělců předchozí generace. Migrační a disperzní schopnost druhu není příliš diskutována, nelze vyloučit že v optimálních podmínkách dospělci dlouhodobě setrvávají v substrátu kde se vyvinuli a kolonizace nových kmenů se účastní jen část populace. U imag se obvykle předpokládá noční aktivita. Strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) Evropská hnízdní populace strakapouda prostředního (Dendrocopos medius; VU/O) čítá více než párů. Počet hnízdních párů na území České republiky se pohybuje v rozmezí až párů, obsazenost kvadrátů se od 80. let minulého století postupně zvyšovala až na 40%. Životním prostředím strakapouda prostředního jsou listnaté, někdy smíšené lesy v nížinách až pahorkatinách. Druhové rozšíření tohoto hmyzožravého zástupce šplhavců koresponduje s rozšířením habru. Hnízdní prostřední dále zahrnuje buk, jilm, smrk a javor. Vázán je ale především na staré dubové lesy, které mu poskytují potravu především v zimním období. Dutiny si ptáci vydlabávají vlastní, k tomuto účelu si vybírají nahnilé nebo suché kmeny. Prosperující populace vyžaduje poměrně velké ploch vhodných porostů (desítky hektarů; ŠŤASTNÝ et al. 2006). V Ptačí oblasti Hlubocké obory hnízdí především v porostech tvořených přestárlými duby (Stará obora) nebo v dubových alejích (PYKAL & ŠEBESTIAN 2006). Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) Evropská populace lejska bělokrkého (Fidedula albicollis; NT/-) byla odhadnuta na 1,4 milionu hnízdních párů. Velikost hnízdní populace v České republice byla odhadnuta na párů, potvrzen byl zároveň vzrůstající trend jeho početnosti (obsazenost kvadrátů: 53%). Lejsek bělokrký je výlučně tažný druh, který na hnízdiště přilétá od konce dubna do května, na zimoviště ve střední a jižní Africe odlétá v srpnu až září. Lejsek bělokrký využívá ke hnízdění starší listnaté lesy, parky, hráze rybníků se starými doupnými stromy a osidluje i vyvěšené budky (ŠŤASTNÝ et al. 2006).

5 V Ptačí oblasti Hlubocké obory hnízdí jak v zapojených porostech s převahou buku (stáří nad 100 let Poněšická obora), tak v parkovitých porostech s přestárlými duby (Stará obora; PYKAL & ŠEBESTIAN 2006). 4. Cíl ochrany: Cílem ochrany je zajištění vhodných biotopů pro předměty ochrany evropsky významné lokality CZ Hlubocké obory a pro předměty ochrany ptačí oblasti CZ Hlubocké obory. Dále je cílem ochrany zachování ostatních přírodních biotopů, ochrana chráněných nebo významných druhů rostlin a živočichů. 5. Základní ochranné podmínky: Základní ochranné podmínky přírodních rezervací jsou stanoveny v 34 odst. 1 zákona. 6. Návrh bližších ochranných podmínek: Pro přírodní rezervaci se nenavrhují bližší ochranné podmínky. 7. Vymezení hranice přírodní rezervace a jejího ochranného pásma: 7.1. Navrhovaná hranice přírodní rezervace Hranice přírodní rezervace byla navržena tak, aby při zachování potřebných ploch pro zachování a rozvoj předmětů ochrany maximálně respektovala vlastnické vztahy a maximálně respektovala prostorové rozdělení lesa Vymezení ochranného pásma přírodní rezervace: Ochranné pásmo je vymezeno jako samostatný polygon. Hranice polygonu jsou zakresleny v mapách, které jsou přílohou tohoto návrhu Získání informace o vymezení přírodní rezervace a jejího ochranného pásma: Zákres hranice přírodní rezervace je přílohou číslo 3 tohoto návrhu. Návrh hranic je dále k dispozici na ve složce Krajský úřad Odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví Ochrana přírody a krajiny Zřizování zvláště chráněných území (ve formátu pdf), nebo na mapovém serveru jihočeského kraje na adrese 8. Územně správní zařazení území: 8.1. Přírodní rezervace: kraj: Jihočeský okres: České Budějovice obec s rozšířenou působností: České Budějovice obec: Hluboká nad Vltavou katastrální území: Hluboká nad Vltavou 8.2. Ochranné pásmo přírodní rezervace: kraj: Jihočeský okres: České Budějovice obec s rozšířenou působností: České Budějovice obec: Hluboká nad Vltavou katastrální území: Hluboká nad Vltavou 9. Přehled katastrálních území a parcelních čísel pozemků dotčených návrhem přírodní rezervace a ochranného pásma přírodní rezervace: Podrobný výčet parcel, výměr a listů vlastnictví je uveden v příloze. 10. Předpokládaná výměra zvláště chráněného území*: Přírodní rezervace: 14,20 ha Ochranné pásmo: 97,05 ha Celkem: 111,25 ha * výměra byla stanovena výpočtem z mapových podkladů (v programu ArcGIS)

6 11. Odůvodnění návrhu: Historie ochrany území, vymezení PR: Jedná se o nové vyhlášení stávajícího chráněného území. Přírodní rezervace Karvanice byla zřízena Nařízením Okresního úřadu v Českých Budějovicích, o zřízení přírodní rezervace Karvanice ze dne Nařízením vlády č. 132/2005 Sb., kterým se stanoví národní seznam evropsky významných lokalit ze dne , ve znění nařízení vlády č. 371/2009 kterým se mění nařízení vlády č. 132/2005 Sb. ze dne se území navrhované PR a její ochranné pásmo stalo součástí Evropsky významné lokality CZ Hlubocké obory (dále jen EVL ). EVL byla rozhodnutím Evropské komise ze dne zařazena do evropského seznamu (dle sdělení MŽP č. 81/2008 Sb.). Území navrhované PR a jejího ochranného pásma je i součástí ptačí oblasti CZ Hlubocké obory. Ptačí oblast Hlubocké obory byla zřízena Nařízením vlády, kterým se vymezuje Ptačí oblast Hlubocké obory, č. 609/2004 Sb., ze dne Hlavní důvody zpracování návrhu na vyhlášení PR: Hlavním důvodem vyhlášení PR je splnění požadavku na implementaci soustavy Natura 2000 tak, jak to plyne z příslušných ustanovení zákona, úprava prostorového vymezení přírodní rezervace a uvedení původního zřizovacího předpisu do souladu se současnou legislativou. Po novém vyhlášení přírodní rezervace bude původní zřizovací předpis zrušen K názvu zvláště chráněného území: Navrhovaná PR je pod tímto názvem evidována v rámci zvláště chráněných území. Název považujeme za jednoznačný a výstižný a proto je navrhován i pro opětovně zřizovanou PR Ke kategorii ochrany zvláště chráněného území: Vzhledem k charakteru lokality a na základě metodiky MŽP pro stanovení kategorií zvláště chráněných území je navrhována v souladu s navrženou kategorií EVL přírodní rezervace K předmětům ochrany: Rozšíření a stav hlavních předmětů ochrany je nutno posuzovat v kontextu celé evropsky významné lokality a ptačí oblasti. Uvedený přehled je výsledkem inventarizačních průzkumů, které byly provedeny v období na území EVL. Dvouhrotec zelený se podařilo v EVL Hlubocké obory nalézt v přírodní rezervaci Libochovka na 21 mikrolokalitách. Nejčastější výskyt byl zaznamenán na buku lesním (Fagus sylvatica) 19 mikrolokalit, 1 nález je z lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) a 1 z javoru klenu (Acer pseudoplatanus). Jednotlivé mikrolokality dvouhrotce zeleného byly zaměřeny GPS Garmin a popsány podle požadavků metodiky. Stromy s nálezem druhu jsou označeny na kořenových nábězích příslušných stromů žlutým pořadovým číslem odpovídajícím číslu mikrolokality. Všechny mikrolokality byla zaznamenány v průběhu tří dnů: 17.7., a Rýhovec pralesní Průzkum provedený v letech 2011 a 2012 opakovaně prokázal výskyt rýhovce pralesního jako jednoho z předmětů ochrany EVL. Dospělci tohoto druhu byli postupně nalezeni v celkem 35 padlých trouchnivějících kmenech nebo menších částech rozpadající se dřevní hmoty. Relativně menší část nálezů byla uskutečněna pod kůrou, kde se téměř vždy jednalo o izolované jedince, dočasně ukryté nebo nově kolonizující daný prostor. Větší počet nálezů se týkal vnitřních částí trouchnivého kmene, kde také byly odhaleny početnější kolonie a v některých případech larvy nebo kukly tohoto druhu. Ve všech případech byl tento druh zjištěn pouze v dubech a bucích v různém stadiu a typu rozkladu. Nejčastěji šlo a dřevní hmotu ve stadiu tzv. červené hniloby, v menším počtu případů i ve vybělené

7 trouchnivějící dřevní hmotě buků. V některých případech nebylo v daném stádiu rozkladu zcela zřejmé, o jakou dřevinu původně šlo, pravděpodobně se ale vždy jednalo o dřevo listnatých stromů. Kovařík fialový nebyl v rámci monitoringu nalezen, přestože byly opakovaně obhlíženy vhodné biotopy především v prostoru Karvaniceu, Baby, Zlatěšovického údolí, Libochovky a Hradce. Pravděpodobnost nalezení tohoto druhu je nicméně velmi nízká, takže i nadále lze všechny uvedené části považovat za potenciální biotop tohoto PO. Přinejmenším jeden exemplář tohoto druhu byl v roce 2011 nalezen na Hradci (Mertlík). Roháč obecný Průzkum provedený v letech 2011 a 2012 výskyt roháče obecného jako jednoho z předmětů ochrany EVL prokázal. Dospělci nebo jejich pozůstatky byly nalezeny na několika perspektivních plochách na území Staré obory a na jedné lokalitě v rámci Nové obory. Celkový počet nálezů byl však oproti původnímu očekávání velmi malý. Místní populaci se nepodařilo zastihnout při líhnutí nebo rojení, naopak byly nalézány pouze jednotlivé exempláře obou pohlaví. Převážnou část nálezů dokonce tvořily uhynulé exempláře nebo jejich zbytky, často po útoku nějakého hmyzožravce. Živí jedinci byli na různých místech náhodně nalézáni v menší míře. U většiny nálezů se podařilo alespoň rámcově identifikovat pravděpodobnou vazbu na konkrétní biotop v blízkém okolí. Pouze některé kumulované nálezy zbytků těl mohou poukazovat spíše na oblíbené místo zpracování potravy než na přirozenou koncentraci jedinců. I v takových případech se ale dalo usuzovat na jedince nějaké místní populace. Páchník hnědý V rámci provedeného průzkumu nebyl zaznamenán výskyt živých dospělců nebo larev páchníka hnědého. V některých částech EVL ale orientační průzkum zaznamenal přítomnost potenciálních biotopů tohoto druhu a jednotlivě byly nalezeny i pobytové znaky recentní či historické populace páchníka. Nejvýznamnějším dokladem jeho výskytu je nález zbytků těla dospělce (nohy) v dutině solitérního dubu nedaleko Zlatěšovického rybníka a ojedinělé nálezy trusu larev v téže oblasti a dále u stromů v prostoru pastviny Mazalka. Výběr některých potenciálně významných dřevin a nepřímých dokladů výskytu páchníka hnědého je uveden v inventarizačním průzkumu. Protože nebyla plošně a systematicky uváděna identifikace všech potenciálně osídlených dřevin, jedná se ne zcela reprezentativní vzorek přítomných dřevin. Dá se ale říci, že uvedené případy dokumentují přinejmenším některá z ohnisek případného výskytu páchníka ve dvou nejperspektivnějších částech EVL. Potenciálně osídlených stromů je na lokalitě pochopitelně řádově více K cílům ochrany: Cíle ochrany jsou formulovány v souladu s ustanoveními 34 odst. 1 zákona, tak, aby bylo zajištěno zachování předmětu ochrany v příznivém stavu K návrhu bližších ochranných podmínek: Vzhledem k charakteru předmětů ochrany a zejména z důvodu omezené přístupnosti na lokalitu nejsou bližší ochranné podmínky navrhovány K jednotlivým bližším ochranným podmínkám: Bližší ochranné podmínky nejsou navrženy K vymezení hranice zvláště chráněného území: Nově navržená hranice PR a OP PR je vedena převážně po hranicích prostorového rozdělení lesa. Vzhledem k tomu, že je součástí obor a je zde plánováno lesnické hospodaření, je tato hranice pro spravování území jak ze strany orgánu ochrany přírody, tak i ze strany většinového vlastníka nemovitosti výhodnější než vymezení podle hranic parcel nebo terénních markantů.

8 K vymezení ochranného pásma: Zároveň s návrhem vyhlášení PR je navrhováno vyhlášení OP PR. OP PR je navrženo jako samostatný polygon. Přílohy: číslo 1: Orientační mapa PR Karvanice a jejího ochranného pásma číslo 2: Seznam dotčených parcel číslo 3: Zákres hranice PR a jejího ochranného pásma do katastrální mapy

9 Příloha číslo 1:

10 Příloha číslo 2: Seznam dotčených parcel katastrální území Číslo parcely podle KN PR nebo OP Hluboká nad Vltavou 1800/4 OP 1553 vodní plocha Hluboká nad Vltavou 1800/4 PR 1553 vodní plocha Hluboká nad Vltavou 1800/4 OP 1553 vodní plocha Hluboká nad Vltavou 1800/4 PR 1553 vodní plocha LV Druh pozemku podle KN Způsob využití pozemku podle KN koryto vodního toku přirozené nebo upravené koryto vodního toku přirozené nebo upravené koryto vodního toku přirozené nebo upravené koryto vodního toku přirozené nebo upravené celková výměra (m2) výměra v PR/OP (m2)* < < 1 Hluboká nad Vltavou 847 OP 14 lesní pozemek Hluboká nad Vltavou 848/4 OP 14 lesní pozemek Hluboká nad Vltavou 891/17 OP 14 lesní pozemek Hluboká nad Vltavou 893/1 OP 14 lesní pozemek Hluboká nad Vltavou 893/1 PR 14 lesní pozemek Hluboká nad Vltavou 893/5 OP 14 lesní pozemek Hluboká nad Vltavou 893/6 OP 14 lesní pozemek Hluboká nad Vltavou 893/6 PR 14 lesní pozemek Hluboká nad Vltavou 893/7 OP 14 lesní pozemek Hluboká nad Vltavou 893/7 PR 14 lesní pozemek Hluboká nad Vltavou 895/1 OP 14 trvalý travní porost Hluboká nad Vltavou 895/1 PR 14 trvalý travní porost Hluboká nad Vltavou 895/1 OP 14 trvalý travní porost Hluboká nad Vltavou 895/1 PR 14 trvalý travní porost Hluboká nad Vltavou 895/2 OP 14 trvalý travní porost Hluboká nad Vltavou 895/3 OP 14 trvalý travní porost Hluboká nad Vltavou 898/1 OP 14 lesní pozemek Hluboká nad Vltavou 898/6 OP 14 lesní pozemek Hluboká nad Vltavou 898/7 OP 14 ostatní plocha ostatní komunikace Hluboká nad Vltavou 898/8 OP 14 ostatní plocha ostatní komunikace

11