2015 DUBEN ČERVEN. Zlosyň

Transkript

1 2015 DUBEN ČERVEN Zlosyň 1

2 SLOVO ŘEDITELKY Milí čtenáři, Uplynuly další tři měsíce a my se opět scházíme nad stránkami našeho pravidelného zpravodaje, abychom vás seznámili, co nového se u nás událo. Tak jako vždy jsme se snažili našim klientům připravit pestrý program. A tak kromě pravidelných aktivit, jako jsou hudební odpoledne s panem Frajbišem nebo tancovačky se Standou Tatarem, navštívili jsme solnou jeskyni,uspořádali jsme Sportovní hry, vydali jsme se do Obříství na zahájení letní sezóny v Památníku Bedřicha Smetany, začali jsme se pilně připravovat na Zahradní slavnosti a hlavně jsme plnými doušky užívali prvního sluníčka na naší krásné a nově vybudované zahradě. Dokončili jsme výstavbu nového výtahu, který nám velmi pomáhá při přesunech klientů hlavně na zahradu. Díky výstavbě výtahu bylo nutné vybudovat východ na zahradu, museli jsme vytvořit nové oplocení a chodníčky a když už jsme vše venku měli hotové, pustili jsme se i do úpravy interiéru. Zbourali jsme nefunkční recepci, zakoupili jsme nová polohovací křesla a sedací soupravu. Myslíme, že se náš záměr vydařil a že se zde našim klientům dobře odpočívá. 2

3 PRAVIDELNÉ AKCE V NAŠEM CENTRU Klienti i jejich blízcí si již zvykli, že některé akce se u nás staly oblíbené a proto se opakují každý měsíc. Své místo na špičce si zde stále drží vystoupení harmonikáře pana Standy Tatara. Navštěvuje nás dvakrát do měsíce a vždy s sebou přinese dobrou náladu a veselí. Nad rámec toho je pro nás také pan Tatar nepostradatelný při mnoha kulturních akcích, na kterých se často podílí svou účastí, nápadem nebo radou. Naposledy při letošních Sportovních hrách, které se svou harmonikou celé provázel. Jeho další pravidelné vystoupení se ponese v duchu prázdnin, dovolených a táborových ohňů. Moc se těšíme. Oslavy narozenin klientů jsou také naší každoměsíční akcí. Vždy je pro všechny oslavence uspořádaná hromadná oslava, nechybí ani s láskou upečený dort a zábava. To vše zajišťují naše ergoterapeutky. Svá životní jubilea oslavili v měsíci dubnu: pani Opekarová Anna - krásných 95 let, pani Pravdová Věra neuvěřitelných 80 let, pan Schöbel 80 let. V květnu to byly tyto dámy: pani Rydvanová Božena nádherných 90let, pani Vašíčková Vlasta 85let, dále paní Kalenská Mária, která oslavila 80-té narozeniny. V červnu oslavila pani Binarová Jana své 80-tiny. Na cukrárnu Pralinku se u nás těší opravdu každý. Vůbec nevadí, že se jedná pouze o improvizovanou cukrárnu či kavárnu. Vždy alespoň jednou do měsíce se naše terapeutky převléknou za prodavačky a servírky a v příjemném prostředí vyzdobené jídelny rozdávají kávu a zákusky. Návštěva solné jeskyně se u nás také ujala a brzy se stala velmi oblíbenou. Klienti si zvykli a uvědomují si blahodárné léčebné účinky pobytu v jeskyni. Zájem je velký a my se snažíme o to, aby naše návštěvy byly pravidelné, aby pomáhaly, tak jak mají. Retro disco - tento název je u nás synonymem akce, při které si rádi zatančíme a pobavíme se. Připomeneme si populární hudbu 60,70,80, let a osvěžíme si paměť při největších hitech známých zpěváků. Při pravidelných návštěvách pana faráře dbáme na potřeby věřících klientů, kteří se mohou účastnit jednou za 14 dní malé improvizované mše. Pan farář si vždy udělá čas také na krátké popovídání a klienti mu rádi svěřují své radosti i starosti. 3

4 NÁVŠTĚVA HARMONIKÁŘE 4

5 OSLAVY NAROZENIN 5

6 CUKRÁRNA PRALINKA 6

7 SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ PROVOZU NOVÉHO VÝTAHU 7

8 VÝLET DO SOLNÉ JESKYNĚ Druhého dubna odpoledne jsme se opět vydali na výlet do Solné jeskyně. Všichni jsme se moc těšili, protože kromě relaxace a odpočinku v prostředí solné jeskyně nás na závěr výletu čekalo ještě sladké překvapení v podobě návštěvy cukrárny U sýkorek. Po vstupu do solné jeskyně jsme se rázem ocitli v jiném světě. Na podlaze i na stěnách jeskyně je sůl a jemný písek. Tlumené světlo prosvítalo přes solné kameny na zdech. Sedli jsme si do křesla, ze kterého jsme si jednoduchým pohybem vyrobili lehátko a přikryli jsme se dekou. Z reproduktorů se ozývala jemná relaxační hudba. Světla umístěna za solnými kameny vytvářela v jeskyni různobarevné efekty. V jednom z výklenků protékala slaná voda. Nemuseli jsme nic, jen dýchat prosolený silně ionizovaný vzduch a vnímat zvláštní, uklidňující atmosféru. Někteří z nás jsme se uvolnili tak, že jsme usnuli. Relaxační účinky pobytu v jeskyni a příznivé efekty vzduchu prosyceného solemi, který cirkuluje přes bloky soli a čističku vzduchu, jsou důsledkem léčebných efektů jeskyně na naše zdraví. " A to mi dobře víme a proto si pobyt zde vždy užíváme. Po 45 minutách relaxace v jeskyni nám vyhládlo a už jsme se těšili na sladké dobroty u Sýkorek. Tuto cukrárnu nemůžeme minout a na zpáteční cestě se v ní tedy zastavujeme. Nachází se v obci Obříství a je doslova,,vyhlášená". Usazujeme se v příjemném interiéru a hned všichni víme co si dáme - kávu a dortík Marlenku. Obsluha je velmi příjemná a rychlá a my si už za chvilku pochutnáváme na všech dobrotách. Společně také hovoříme o tom jak se nám líbilo v solné jeskyni. Všichni se shodneme na tom, jak se po pobytu v ní cítíme odpočatí. Někteří z nás si ještě na závěr objednávají zmrzlinové poháry, jako sladkou tečku tohoto výletu, na kterém nás doprovázela Erika a Verunka. Tak zase příště nashledanou v Solné jeskyni. 8

9 PROCHÁZKA PO ZLOSYNI Páteční slunné odpoledne nás vylákalo na procházku do vsi. Kdo by odolal návštěvě místního obchůdku, kde si vždy koupíme nějakou tu dobrůtku a nebo si sedneme na zahrádce místní restaurace na malinovku či malé pivo. Vše si umíme vychutnat. Sluníčko nás krásně hřeje do zad a tak pokračujeme v procházce až k rybníku. Zde se mnozí z nás zasní. Pozorujeme vodní hladinu, obdivujeme lekníny a vodní kosatce, nasloucháme žabímu koncertu. Není zde problém zahlédnout ryby a tak se předháníme v tom, kdo jich uvidí více. Cílem naší procházky je však vzdálený koňský výběh. Sem opravdu rádi chodíme pozorovat tato krásná zvířata. Občas se nám podaří nějakého koníka přilákat k hrazení. Máme velkou radost, když ho můžeme pohladit po sametové hlavě a proplést si prsty jeho hřívou. Litujeme, že zde není lavička, kam bychom se posadili, protože se pohledu na koně nemůžeme nabažit. Co naplat, čeká nás ještě cesta zpět a my ji vyplníme svými postřehy a vzpomínkami. 9

10 TRADIČNÍ PÁLENÍ ČARODĚJNIC Třicátý duben je dnem, kdy se na mnoha místech naší země rozhoří připravené hranice. Večer slouží k malému pozastavení z rytmu všedního dne a jinak tomu nebylo i v našem zařízení. Tradice pálení čarodějnic však sahá o mnoho let nazpět. Jedná se o velmi starý a dodnes živý lidový zvyk a zvláštní svátek. Tuto noc se lidé scházejí u zapálených ohňů a slaví příchod jara. Na některých místech se staví májka. Noc z 30. dubna na 1. května byla pokládána za magickou. Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenž byl nejblíže dnu, nacházejícímu se přesně v polovině mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých jsou ukryty poklady. Hlavním smyslem tohoto starého lidového zvyku byla pravděpodobně oslava plodnosti. Postupem času se z těchto ohňů stávalo pálení čarodějnic. Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc. Ať už lidé věřili tomu, že jestliže popel vsypou na pole, bude vyšší úroda nebo se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění dlouhého mládí. V dnešní době se zvyk již omezil opravdu jen na posezení u ohně, kde si můžeme popovídat a připravit nějakou dobrotu na ohni. Stejné to bylo i u nás, kdy jsme se v odpoledních hodinách sešli na naší zahradě k připravené hranici. Po zapálení ohně nám naše ergoterapeutky přestrojené za čarodějnice vyprávěly o zvycích a historii o pálení čarodějnic. Dobře opečený špekáček s chlebem a hořčicí byl samozřejmou tečkou za naším pozdním odpolednem. 10

11 VYSTOUPENÍ STUDENTŮ DVOŘÁKOVA GYMNÁZIA Opět, bezmála po roce nás navštívili Ondřej a Mária, studenti Dvořákova gymnázia v Kralupech nad Vltavou. Připravili si pro nás hudební vystoupení, ve kterém zaznělo pásmo českých lidových písniček a také několik písní, které zpívali v anglickém jazyce. Všichni jsme se přidali a zazpívali si společně s nimi. Písničky - Ta naše písnička česká, Už se ten Tálinskej rybník nahání a celou řadu dalších českých lidovek. Společně s Márií také zazpívali několik písniček od Karla Gotta. Nejvíce se nám líbila ta z filmového muzikálu Romance za korunu. Ondra nás doprovázel na klávesy. Dobře jsme se bavili a vystoupení nám velmi rychle uteklo. Na závěr jsme se rozloučili srdečným potleskem a ještě Ondřejovi popřáli hodně štěstí při přijímacích zkouškách na JAMU, které ho brzy čekají. Tak snad zase někdy příště... 11

12 NAŠE TERAPIE Ergoterapie je léčebná metoda, při které prostřednictvím smysluplného zaměstnání usilujeme o zachování a využívání schopností jedince potřebných pro zvládání běžných denních, pracovních, zájmových či rekreačních činností u osob jakéhokoliv věku s různým typem postižení. Také u nás ve Zlosyni, tak jako v celé řadě dalších zařízení tohoto typu se věnujeme ergoterapii. U nás tato aktivita zahrnuje celou řadu činností, při kterých s našimi klienty pracují proškolení terapeuti - Erika, Helena a Eva. Každý den pro naše uživatele začíná formou bazální stimulace ještě na lůžku, kdy je probouzíme iniciačním dotekem a následně,,rozpohybujeme" a,,realitně orientujeme" Tímto způsobem napomáháme jedinci zorientovat se v místě a čase, a tím také procvičit krátkodobou paměť. V neposlední řadě také klienty informujeme o programu denních aktivit tak, aby si sami mohli vybrat, čeho se chtějí zúčastnit. V současné době můžeme našim klientům každý den nabídnout šest různých terapií - Trénink paměti, Reminiscenční terapie, Muzikoterapie, Cestopis, Historie a Ruční práce. Pracujeme s týdenními plány, které sestavujeme tak, aby výše zmíněné terapie na sebe tematicky navazovaly. Zohledňujeme také roční období, svátky a výročí dle kalendáře, aktuální dění doma i ve světě. Určité typy terapií jsou sestaveny pro určitou cílovou skupinu klientů, podle jejich momentálních možností. 12

13 Reminiscenční terapie - Zde se jedná o aktivizační metodu, jež využívá vzpomínek a jejich vybavování prostřednictvím různých předmětů - například fotografie, pohlednice,obaly potravin, osobní věci klienta....vychází ze skutečnosti, že i v pokročilé fázi alzheimerovy nemoci zůstává dlouhodobá paměť zachována. Trénink paměti - Tato terapie se těší veliké oblibě klientů. Při trénování paměti se koncentruje celkové spektrum myšlení. Například vyhledávání slov, formulování, reprodukce, myšlení v souvislostech, rozhodování. Používáme - obrázkové karty, fotografie známých osobností, poslechový materiál formou mluveného slova i hudby, hádanky, hry, kvízy a křížovky. Ruční práce - Zde si klademe za cíl využít dovednosti či umu klienta tak, aby si svou schopnost uchoval co nejdéle a využíval jí. Věnujeme se zde arteterapii, kde využíváme barvy ročního období a jejich rozpoznávání a preferenci, což nám může také mnohé vypovědět o momentálním naladění klienta. Procvičujeme jemnou motoriku prstů při úchopu tužky či štětce anebo práci s hlínou. Využíváme k práci i přírodní materiály, které si klienti sami nasbírali, natrhali či vypěstovali. Ruční práce také posilují sebedůvěru klienta ve své schopnosti. Muzikoterapie - Pro seniora má vybraný druh hudby vzpomínkový efekt. Hudba uvolňuje také jejich nahromaděné emoce, které jim mohou způsobovat stres. Při aktivní muzikoterapii, která probíhá u nás, je klient sám aktérem terapie prostřednictvím vlastního zpěvu, hry na hudební nástroj, vyťukáváním rytmu. Využíváme také,,hru na tělo", která spočívá v tleskání, pleskání o stehna,hrudník,ramena a podobně. Při této činnosti si senior prostřednictvím doteku uvědomuje své tělo, což má sekundární terapeutický účinek. K hudbě patří i tanec. Taneční terapie u nás většinou probíhá v odpoledních hodinách několikrát v měsíci při oblíbených návštěvách harmonikáře pana Tatara. Klienti si také rádi zatančí při reprodukované hudbě, která pro naše setkání, které jsme nazvali - Retro disco vybírá a hraje pan Frajbiš,syn naší klientky p. Jarmilky Frajbišové. 13

14 NAŠE TERAPIE 14

15 CO SE U NÁS ZMĚNILO Koncem letošní mírné zimy se začalo intenzivně pracovat na úpravách naší zahrady. Naši údržbáři měli opravdu napilno. Změn, ať již vynucených či plánovaných bylo opravdu dost. Vzhledem k tomu, že byla dokončena výstavba nového výtahu, bylo potřeba vybudovat nový vstup na zahradu. Přístup na zahradu byl naplánován z vestibulu vedle hlavního vchodu. Práce to byla náročná, ale určitě důležitá, aby došlo k propojení chodníčků kolem celé naší zahrady. Byl vybudován chodník ze zámkové dlažby k novému vchodu i bezbariérový vstup do výtahu. Dále chodníky pokračují kolem celé budovy, až k sousednímu domečku. Chodníky jsou dostatečně široké a s kvalitním povrchem, takže je možné se na nich pohybovat bez problému i na invalidním vozíku. Také byl rozšířen náš bylinkový záhon. Jeho terasovitá podoba je opravdu efektní a doplňuje celkově moderní vzhled naší zahrady. Je radost pohledět, jak se bylinkám na záhonu daří. Každé ráno můžeme vidět naše kuchařky, jak uždibují potřebné bylinky, které použijí při přípravě jídla nebo nápojů. Dnes je tedy již naše zahrada opravdu kompletně bezbariérová a přístupná ze všech stran. Využívat ji můžeme k procházkám nebo k posezení a odpočinku. K příjemnému posezení na zahradě jsme zakoupili několik setů kvalitního zahradního nábytku, který je umístěn pod pergolou. Pokud venku mírně prší nebo je potřeba se ochránit před prudkým sluncem, můžeme zde strávit příjemné chvíle. Zahradu můžeme využívat i k příjemné relaxaci na lehátkách, která je možno rozmístit kamkoliv. Takový odpočinek na lehátku ve stínu smrku je opravdu příjemná chvilka. Dokončili jsme i úpravy interiéru ve vestibulu zbourali jsme nevyhovující recepci a tím se nám rozšířil prostor pro pohyb klientů. Daleko bezpečněji můžeme procházet s chodítky nebo projíždět s vozíky a křesly. Zakoupili jsme novou relaxační sedací soupravu a křesla, která slouží pro opravdu příjemný odpočinek. 15

16 HUDEBNÍ SLAVNOSTI BEDŘICHA SMETANY Dne se v obci Obříství na Lamberku, za účasti radního pro oblast kultury a památkové péče krajského úřadu Středočeského kraje Ing. Zdeňka Štefka, konalo slavnostní otevření jarní sezóny památníku Bedřicha Smetany. Této akce jsme se již po několikáté rádi zúčastnili. Pro přesun jsme tentokrát použili tři služební vozidla našeho Alzheimercentra. Okolo třetí hodiny odpolední jsme dorazili do místa určení, na usedlost Lamberk, kde žil a tvořil Bedřich Smetana. Byla zde pro nás připravena místa k sezení, pod stanovým altánem, odkud jsme měli krásný výhled na celou produkci. Dříve než začalo samotné vystoupení, tentokrát úryvky z árií opery Bedřicha Smetany Hubička, náležitě jsme se občerstvili. Každý klient dostal voňavou kávičku a domácí koláče. I počasí se nám vydařilo a tak nám nic nechybělo ke spokojenosti. Po občerstvení začala již samotná produkce. Nejdříve vystoupili žáci pěveckého kroužku místní základní školy. Poté vystoupili jednotliví umělci se svými příspěvky z již zmiňované opery Hubička. Mezi jednotlivými skladbami bylo vystoupení prokládané zajímavostmi, jak o opeře Hubička, tak o samotném hudebním géniovi. Například jsme se dozvěděli, že k prvnímu představení opery Hubička došlo roku 1876 v Prozatimním divadle. Byla to slavná premiéra a Smetanovi se dostalo nadšených díků. Obecenstvo respektovalo jeho hluchotu a místo potlesku mávalo skladateli bílými šátky. Po ukončení hudební produkce jsme si mohli památník prohlédnout a udělat vzpomínková fota v prostorách, kde náš hudební génius žil a tvořil svá nezapomenutelná díla. Akce to byla velice povedená a ještě celý týden jsme si pro připomenutí pouštěli na terapiích ukázky z díla Bedřicha Smetany. 16

17 SPORTOVNÍ HRY Letošní sportovní hry dostaly podtitul Z pohádky do pohádky. Uskutečnily se ve čtvrtek 18. června a předcházela jim několikadenní pečlivá příprava. Soutěžilo se celkem v osmi sportovních disciplínách a každou z nich reprezentovala jedna pohádková bytost, která dbala na regulérnost bodování. Her se letos zúčastnilo šest družstev - z Písku, Filipova, Louckého Mlýna, Průhonic, Jihlavy a samozřejmě z pořádající Zlosyně. Okolo deváté hodiny se začaly do Zlosyně sjíždět sportovní týmy. Zde je čekalo nejprve bohaté pohoštění a krátký odpočinek po cestě. Po desáté hodině byli již všichni připraveni a sportovně naladěni.všechna družstva se sešla pod zahradní pergolou, kde v zápětí proběhlo zapálení olympijského ohně a tím i celé zahájení letošních sportovních her. Štěstí nám letos rozhodně přálo, snad to bylo i tím, že oheň zapálily dvě krásné řecké bohyně a tím nám zajistily božskou přízeň. Každé družstvo mělo svého vedoucího týmu, který se staral o bezpečí sportovců, bodovací listinu, a také o přesuny od jednoho sportovního stanoviště k dalšímu. 17

18 Družstva prošla postupně těmito disciplínami - lovení rybiček pod dohledem samotného vodníka Čochtana, kop na bránu, kde zdárně asistovali dva popletové Pat a Mat. O kousek dál si všichni rádi s rozesmátým klaunem zaházeli na cíl. Čarodějnice, baba Jaga, měla zase pro své návštěvníky připravený slalom na koštěti a slíbila, že nikoho neuhrane, ani neupeče v peci. Cesta vedla dále k Červené Karkulce, která vyhlížela zatoulaného vlka a babičku, a tak nás zatím nechala zaházet si na kuželky. To antická bohyně Irénia měla vše pod kontrolou a s grácií sledovala snahy všech účastníků při hodu jejím dřevákem do dálky. Rozcestí hlídal drsný pirát, kladl záludné hádanky, poťouchle se křenil a rozhodoval o tom, kdo bude dál smět pokračovat po cestě za Popelkou. Popelka přivítala všechny příchozí a šaty z oříšku jí moc slušely, ale ještě bylo potřeba najít zbývajících 13 oříšků a přebrat mnoho šišek. Taky kouzelná stařenka byla opravdu moc milá a proto, že jí zrak už moc nesloužil, pomohli jsme jí namotávat klubíčka, za což se nám odměnila štědrým bodováním. Počasí nám ohlídali olympští bohové, a proto nám pršelo jen málo. A když, tak jenom štěstí. Po celý sportovní den nám také hrál k tanci a poslechu pan Tatar na harmoniku. Po vydatném obědě a odpočinku nás čekalo vyhlášení vítězů a předání Putovního poháru sportovních her. V každé disciplíně byli oceněni sportovci za 1,2 a 3 místo. Bylo rozdáno mnoho bronzových, stříbrných i zlatých medailí a každý člen družstva získal také pamětní perníkovou medaili. Nakonec došlo i na dlouho očekávaný okamžik - předání poháru. Získalo ho družstvo, které nasbíralo největší počet bodů ve všech disciplínách. A kdo vyhrál? Zkuste hádat. Po dvou letech zůstal pohár konečně zase doma ve Zlosyni! Z vítězství jsme měli všichni obrovskou radost a oslavili ho velkou odpolední grilovačkou. V zahradě se od rána na grilu točilo selátko, které bylo po celodenním úsilí pro unavené sportovce tou správnou tečkou nakonec. 18

19 NÁVŠTĚVA STÁŽISTEK Z USA V polovině měsíce června jsme ve Zlosyni opět po roce přivítali, studentky ze Spojených států amerických. Děvčata u nás strávila dva dny, v jejichž průběhu měla možnost seznámit se s ošetřovatelskou péčí a chodem celého zařízení. Studentky se od rána účastnily veškerého dění, pomáhaly při snídaních i obědech, ale hlavně se aktivně zapojily do našich aktivizací. Společně s námi se zúčastnily samosběru jahod, na který jsme s klienty odjeli do nedalekých Vraňan. Jejich pomoc jsme uvítali také při sportovních hrách, kde byly nápomocny při různých disciplínách. I přes jazykovou bariéru, která se mnohdy objevila, jsme byli schopni spolupracovat. To se ukázalo především při muzikoterapii či cvičení, kde se bavili opravdu všichni. Během odpoledních terapií jsme měli dostatek času pohovořit si o americké kultuře, způsobu života o studiu a koníčcích. Naše klientka paní Pravdová, která angličtinu běžně používala při své práci dostala dobrou příležitost osvěžit si svoje jazykové znalosti.a musíme přiznat, že jí to šlo výborně. Věříme, že nás studenti potěší svou návštěvou i příští rok. 19

20 JAK HODNOTÍ POBYT V ČESKÉ REPUBLICE V ALZHEIMERCENTRU JEDNA Z AMERICKÝCH STUDENTEK? Na úplném začátku moje očekávání podléhala obecným představám. Jinými slovy, myslela jsem si, že toto Alzheimercentrum bude vypadat a fungovat obdobně jako domov důchodců (pečovatelský ústav či dům). Tím nechci říct, že na takové instituce pohlížím nějak z patra; vím o mnoha pečovatelských domech, kde vládne laskavost a ohleduplnost. Bohužel, jak jste se později jasně vyjádřili, pečovatelské domy zde spolu s ústavy (centry) zaostávají v oblasti hygienických opatření, péče o pacienty a dostatku času personálu, který by se odpovídajícím způsobem dovedl poradit s potřebami pacientů. Znepokojuje mě to, protože zařízení poskytující péči jsou pro naše hospodářství a společnost klíčová a v jejich provozování by mělo být srdce, protože jsou jedněmi z mála druhů institucí, které skutečně pomáhají potřebným. Proto jsem vděčná a ulevilo se mi, když vím, že existují Alzheimercentra a péče, kterou poskytují, se rozšiřuje po celé České republice. Během těch několika uplynulých týdnů, kdy jsem si vyzkoušela práci v centru, jsem čekala, že klienti budou v daleko horším stavu, než jak jsem mohla vidět. O postupu nemoci a jejích variacích, které se mezi klienty s Alzheimerem vyskytují, jsem nic nevěděla a šokovalo mě, že někteří klienti vypadají úplně normálně. Například když jsme vzali pár klientů na procházku, někteří z nich šli rychleji než já, jiní tančili lépe a dokonce si nandali do pusy víc jídla, než jsem sama dokázala. To, co jsem naopak očekávala, byl vegetativní stav, ve kterém se někteří klienti nacházeli. Klienti, kteří jsou upoutáni na kolečkové křeslo, jak je den dlouhý, byli tím, co jsem si představovala jako typický obrázek Alzheimerovy nemoci. Tahle představa mě děsí, když si pomyslím, že klienti, které znám jménem a s nimiž jsem strávila spoustu času, se někdy v blízké budoucnosti dostanou do třetího stádia (nemoci). Komunikace s nimi byla velmi obtížná - kvůli nevyhnutelné jazykové bariéře, ale proveditelná, protože jejich způsob používání jazyka nebyl už stejně co k čemu. I když se za jiných okolností považuji za poměrně neemotivní osobu, zvlášť během prvního týdne pro mě bylo velmi těžké se v některých okamžicích nerozplakat. Například v jednom z center Lenka překládala, co nám říkala jedna klientka, a dále nám Lenka řekla, že tato klientka má ještě matku, která je zdravější a daří se jí lépe než její dceři, jejíž celkový stav Alzheimerova nemoc zhoršuje. To mnou otřáslo. Myslím, že nejhorší zážitek jsem měla během posledního týdne, kdy jsem byla svědkem toho, jak předpokládám syn v centru navštívil svou matku. Znala jsem ji a věděla jsem, o koho jde, protože jsem ji pár dní předtím krmila; dívala jsem se na ně asi 10 minut a po celou tu dobu matka se svým synem nenavázala oční kontakt. On tam vedle ní jen tak seděl a držel její boty, zatímco ji pečovatelé posadili do velké židli s připojeným stolkem a nakrmili ji. Bylo to tak zneklidňující, protože tahle žena se dostala do bodu, kdy už si není schopná vzpomenout, jestli má děti, manžela nebo rodinu, což je něco, co by si nikdo neměl protrpět. Tahle situace nebyla ničím neočekávaným, ale přece jen být svědkem něčeho takového pro mě bylo mnohem bolestnější, než jsem předpokládala. 20

21 Na druhou stranu jsem se v Alzheimercentru setkala s mnoha věcmi, které byly lepší, než jsem očekávala. Jak už jsem dříve zmínila, hygienická opatření v centru a všeobecná atmosféra byla velice příjemná a skutečně připomínala domov. Centrum nemělo žádný z tradičních děsivých rysů pečovatelských ústavů. Když jsem poprvé vešla dovnitř, zalíbila se mi barevnost pokojů. I na chodbách to překypovalo životem. Byla jsem dojatá, když jsem viděla, kolik klientů se ještě udrží na vlastních nohou, ruch a shon s posláním. Když jsme pak pravidelně každou středu pomáhali v centru, uspořádali jsme pro klienty spoustu zahradních párty, na kterých se podávaly jedinečné české zákusky a na nichž hrála tradiční česká hudba, a my jsme s nimi mohli tancovat a zpívat. Tahle součást práce byla jednou z těch, které člověku přinášely největší uspokojení. Tohle bylo mnohem lepší, než jsem čekala. A konečně i celkový přístup personálu byl lepší, než jsem očekávala. Jejich práce je tak těžká a jejich směny tak dlouhé, že pro ně musí být neskutečně obtížné být po celou dobu ochotný a starostlivý. Ačkoliv když jsme mluvili s personálem, tak nám všichni říkali, jak cítí potřebu pomáhat lidem, což je vidět na jejich bezvýhradné péči o klienty. Jsou skutečně jejich druhou rodinou v domově mimo domov. Tahle práce s sebou také přinesla velké nároky na osobní růst a smysl pro zodpovědnost. Naučila jsem se být trpělivější. Např. když krmíte klienty, musíte vědět, kdy počkat, až sami zareagují, a kdy na ně naopak trochu zatlačit, aby jedli a dostali tak do sebe potřebné živiny. Stálo to čas a úsilí a bylo třeba pečlivě dávat pozor, aby si člověk všiml, zda (klienti) zareagují na jeho přítomnost nebo na vůni jídla. Také přemisťování (klientů) z místa na místo si vyžadovalo trpělivost ať už proto, že se jim nechtělo jít tam, kam bylo potřeba, anebo se třeba snažili od vás odejít, ale jediné, co jste mohl dělat, bylo lehce počkat, až vám uvěří a sami vás následovat správným směrem. Velký pocit zodpovědnosti jsem měla také tehdy, když jsem byla zodpovědná za to, že se klient dostane do postele nebo do koupelny. Byly chvíle, kdy jsem nad sebou neměla dohled nikoho z pečovatelů, a i když jsem věděla, co a jak mám dělat, měla jsem obavy z toho udělat něco úplně sama. Nakonec jsem se ale sebrala a splnila svůj úkol s jistotou a všechno šlo jako po másle. I když to může znít dětinsky, budu si v budoucnu mnohem víc vážit starších lidí. Mám ráda své prarodiče, i když si bolestně uvědomuji a i s určitým pocitem viny přiznávám, že někdy beru to, že s nimi můžu trávit čas, jako samozřejmost, což je pro mě po téhle mé zkušenosti už nemyslitelné. Mám takové štěstí, že mí prarodiče jsou šťastní a zdraví. Kromě toho udělám všechno, abych pomáhala víc, když můžu. To, jak jsem sledovala personál všech zařízení, pro mě bylo ponaučením. Vždycky jsem si přála dělat práci, která pomáhá lidem, což je také důvod, proč jsem se si zvolila studium medicíny. Nicméně existuje i spousta jiných způsobů, jak mohu pomáhat lidem na té nejmenší a nejprostší úrovni. Budu pozornější ke svým rodičům, prarodičům a vůbec všem, které mám ráda a na kterých mi záleží. Zaměstnanci, kteří zajišťují fungování a pořádek ve vašich zařízeních, jsou všichni úžasní lidé. Jsou trpěliví, zdvořilí, laskaví a soucitní. Chtěla bych dosáhnout toho, abych takové vlastnosti v rozsahu, v jakém si je oni osvojili v tak mladém věku, jednou měla i já. Tím tahle práce změnila jak můj osobní život, tak můj pohled na sebe samotnou i všechny ostatní kolem mě. Přínosem pro můj budoucí profesní život bylo to, že jsem se naučila ovládat své ve frustrujících nepříjemných situacích. Chce to trpělivost a vytrvalost zvládnout věci tím nejefektivnějším možným způsobem. Jsem hrdá na to, čeho jsem při práci v Alzheimercentru za těch minulých pár týdnů dosáhla. 21

22 . Ačkoliv to, co já považovala jen za studijní zkušenost, je pro lidi jako je Markéta, Jakub nebo Lenka každodenní způsob života, a to mě naplňuje pokorou. Mimoto jsem se naučila zvládat různé druhy situací. Nikdo nechce, aby se na něj křičelo, když dělá něco špatně nebo když vás neposlouchá. Pozorování chování a přístup většiny členů personálu mě naučilo mluvit vždy klidně a věcně. Vytváření vztahů vazeb s klienty i s ostatními kolegy z práce je základem pro to, aby člověk byl úspěšným platným členem společnosti. Pokud mám uspět jako lékařka, musím být schopná zhodnotit situaci a přizpůsobit svůj projev i chování tak, aby to bylo pro mé pacienty co nejpříjemnější. Ani jednou jsem neviděla, že by se některý klient vyděsil nebo znepokojil kvůli tomu, jak se k němu choval někdo z členů personálu. Připadalo mi naprosto ohromující, že personál byl schopný zůstat tak klidný a rozvážný po celou dobu, zvlášť při jednání s klienty, kteří jsou pořád v poklusu a vystavují se nebezpečí úrazu. Je toho ještě mnoho, co se musím v životě naučit, a je mnoho zkušeností, které ještě musím získat. Během téhle cesty jsem se toho tolik naučila; nicméně určitě bych se měla zdokonalit ve znalosti českého jazyka. Sice jsem už pěkných pár slovíček pochytila, ale má znalost ani zdaleka není na takové úrovni, aby byla schopná sdílet své myšlenky s jinými. Kdybych mluvila česky, tahle stáž by byla úplně jiná. Být schopen rozumět a komunikovat s klienty je, jak věřím, zcela zásadní, aby byl člověk schopen s klienty správně zacházet v různých situacích. Např. v pondělí jsem měla možnost hovořit s klientkou, která velmi dobře mluvila anglicky; byly jsme naprosto ohromené. Ačkoliv k mému zděšení jsme ten samý rozhovor vedly víckrát, než si dokážu vzpomenout. Bylo velmi skličující si konečně uvědomit, jak tahle nemoc působí. Zdála se tak normální a zdravá, ale pak se mě víc než tucetkrát zeptala, kdy bydlím; nepamatovala si ani to, co jsem jí řekla před pouhými 5 minutami. Protože jsem rozuměla tomu, co mi říká, mohla jsem přizpůsobit své chování a celkový svůj projev natolik, aby celá situace vypadala normálně. Kdybych se naučila češtinu, mohla bych to samé udělat i pro ostatní klienty. Navíc čeština je velmi zajímavý jazyk, který bych ráda uměla. Tohoto studijního cíle bych chtěla dosáhnout buď tím, že bych brala hodiny, anebo se vrátila do České republiky a víc bych se ponořila do její kultury. Nakonec bych vám chtěla poděkovat za tuhle úžasnou příležitost. Potkala jsem neskutečné lidi s nádhernou osobností a bylo pro mě opravdovým potěšením pracovat s vašimi zaměstnanci. Vaše poslání pomáhat lidem je neuvěřitelné a zaslouží si uznání. Vidím, jak tvrdě a svědomitě všichni každý den v centrech pracují, a společnost, kterou jste se svými kolegy vytvořil, je skutečným požehnáním a darem. Skutečnost, že jste zaopatřili tolik klientů, kteří nejsou schopni dostat náležitou péči, je nesmírně úžasné a potěšilo mě, když jsem se od Martina Ježka dozvěděla, že v blízké budoucnosti se budou otevírat další centra. Tolik jsem se toho naučila a tuhle zkušenost si budu pamatovat po zbytek svého života. Rodina okolo Alzheimercenter je skutečně tou nejlepší skupinou lidí, která jde daleko nad rámec kvalitní péče. Opravdu oceňuji všechnu snahu, kterou jste vynaložili, abyste umožnili náš pobyt. Přeji vám hodně štěstí ve všem vašem budoucím snažení, i když vím, že ho nebudete potřebovat. Těším se na to, až jednoho dne uvidím logo Alzheimercentra po celém světě. Dostatečně vám nedokážu vyjádřit svou vděčnost a jsem smutná, že tahle stáž (praxe) musí skončit. Doufám, že se naše cesty v budoucnosti zkříží, anebo se ze mě může stát jeden z vašich týdenních lékařů v jednom z vašich zařízení. Jessica Pryor 22

23 CO PŘIPRAVUJEME NA LÉTO Návštěva Průhonického parku a Alzheimercentra v Průhonicích Připravujeme letní grilování Návštěva Veltruské obory Celé léto se budeme pečlivě připravovat na zářijovou Zahradní slavnost, která se letos ponese v duchu RETRO 23

24 POZVÁNKA NA ZAHRADNÍ SLAVNOST Pozvánka na zahradní slavnost Alzheimercentrum Zlosyň Vás zvev pátek od 14:30hod. na Zlosyňskou spartakiádu aneb zavzpomínejtesi s námi. 24