Transkript

1 Page 1 of 5 Myšlenka na tento měsíc: Když lidé dávají to, co mají, a dávají to srdcem, tak vzniká duševní a duchovní bohatství, ze kterého pak ostatní mohou čerpat. Slavko Kroča MINULÁ ČÍSLA BULLETINU UŽ JSTE ČETLI? Úvodník Milí čtenáři, nedávno jsme oslavili Den matek a blíží se Den otců. Znám mnohé, kteří nepatří ani do jedné z těchto skupin, a přesto by si také zasloužili svůj svátek. Co ti, kteří sice nezplodili své děti, ale věnují svou péči a lásku druhým stejně obětavě jako fyzičtí rodiče, ne-li obětavěji? Ti, kteří děti mít nemohou anebo se jich vzdali, a přesto pečují o děti opuštěné, věnují se práci s mládeží, vzdělávají lidi, starají se o seniory či doprovázejí umírající. Otcem a matkou je především ten, kdo skutečně vychovává, což je o hodně těžší než zplodit. Nedávno jsem slyšela hezký rozhovor, kdy jeden tatínek v době, kdy je tak trochu módou být u porodu, to nestihl a litoval toho. Dostalo se mu odpovědi, že je mnohem důležitější, aby nezmeškal všechny další narozeniny a významné dny svého potomka A tak bych ráda oslavila všechny neoficiální matky a otce, kteří se věnují lidem ve svém okolí a jsou u jejich významných okamžiků. Ale především jim dennodenně pomáhají, aby se stali lepšími, vzdělanějšími a důstojnějšími tváří v tvář i těm nejobtížnějším situacím. Mgr. Ivana Hurytová KDE HLEDAT INSPIRACI? Podobenství Jedno z Buddhových podobenství vypráví o člověku, který potřeboval překonat velkou vodní plochu. Vyrobil si proto vor ze dřeva a trávy a s jeho pomocí vodu překonal. Nebylo jednoduché vor vytvořit, stálo ho to dost úsilí, a tak přemýšlel, co s ním, protože chtěl putovat dál. Buddha se ptá svých žáků, zda je moudré, aby si tento člověk vor nechal a nesl ho dál s sebou, nebo aby jej odložil poté, co mu vor dobře posloužil. A odpovídá, že správné je zanechat vor na břehu a pokračovat dál na své cestě bez zbytečné zátěže. Busta Herma Hermés byl poslem bohů, přinášel jejich vzkazy z Olympu a ihned je také vykonával. Dále byl průvodcem mrtvých do podsvětí, ochráncem obchodníků a poutníků. Byl považován za nejvynalézavějšího a nejobratnějšího boha. Jeho atributy byly hůl obtočená hady, klobouk a okřídlené sandály, které mu umožňovaly rychlé cestování. PROGRAM AKTIVIT: OD 15. ČERVNA DO 14. SRPNA

2 Page 2 of 5 Ze života filozofů: Leonardo da Vinci Leonardo di ser Piero da Vinci se narodil v roce 1452 v Anchianu nedaleko městečka Vinci. Byl nemanželským synem notáře Piera a venkovanky Cathariny, což mělo nepochybně vliv na jeho budoucnost, neboť nemanželský původ jej v měšťanské společnosti vylučoval z obvyklých cest ke kariéře. Otec jej však uznal za vlastního, zajistil mu vzdělání. Přestěhovali se do Florencie a od patnácti let byl v učení v uznávané dílně Andrea del Verrochia, kde byl společně s Botticellim, Peruginem a Lorenzem di Credi. Zde novou technikou s jasnějšími barvami namaloval na obraze Křest Krista anděla, který se stal na plátně dominantní postavou. I mistr Verrochio uznal, že ho jeho učedník předčil, a dle legendy se rozhodl již nikdy nemalovat. Vzhledem ke svému původu neměl přístup k univerzitnímu vzdělání, studoval však během života sám s takovým úsilím, že obsáhl podstatnou část tehdejšího poznání. U toho však nezůstal, neboť jeho obdivuhodná mysl se u ničeho nezastavila. V mnoha oblastech tak poznání významnou měrou posunul, přestože to většinou zůstalo po staletí ukryto v denících a spisech v jeho pozůstalosti. Ve Florencii nikdy nebyl zcela přijímán a byl považován za podivína, protože mnoho věcí pojímal novým a originálním způsobem. To jej v roce 1482 přimělo přijmout pozvání Lodovica Sforzy a odejít do Milána. V této době pravděpodobně začíná svá studia anatomie, astronomie, aerodynamiky a dalších věd, zajímá se intenzivně o Pythagorovu matematiku, kterou se snaží učinit osou všeho svého bádání. Poznatky vědy spojuje s uměním a vidí je jako nerozlučné hodnoty, díky čemuž dosahuje maxima dokonalosti svého díla. Jako umělec je poetický i mystický, lineární perspektivu jako první doplňuje o perspektivu vzdušnou a pomocí kompozice vztahů všeho na plátně vytváří výjimečnou hloubku obrazu. Esovitý tvar jeho postav jim dává vnitřní dynamiku a stává se vzorem klasických figur 16. století. V roce 1495 začal malovat Poslední večeři, bohužel technikou s temperou a olejem, proto dílo rychle propadalo zkáze. Kompozice je však naprosto fascinující. V letech 1500 až 1507 pobýval opět ve Florencii. Zde v nemocnici Panny Marie prováděl svá anatomická studia. V tomto období také namaloval Monu Lisu. Poté působil opět v Miláně, Římě a nakonec dožil na pozvání krále Františka I. ve Francii. Zemřel v roce 1519 v Cloux u Amboise. VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ ZNEČIŠTĚNÍ ČLOVĚKA Přednáška Odkud pochází a k čemu vede Poznání sebe sama: prostředek k očištění Je možné zabránit ekologické katastrofě? Rozsah jeho zájmů i práce je ohromující, ale lidský život je bohužel pro takového génia příliš krátký. Pokusil se napsat knihy z různých oblastí svého bádání, ale svou práci nikdy nestačil uspořádat. Ovlivnil svou dobu i budoucnost, ale až dnes díky zkoumání jeho pozůstalosti objevujeme velikost jeho renesančního ducha a to, o kolik předběhl svou dobu. Důkazem jsou například nákresy strojů, které se objeví až po staletích. Psal studie o letu ptáků, o pohybu a měření vody, o malířství, o perspektivě a proporcích, anatomické studie člověka, zvířat i ptáků a mnoho dalších; vždy se při tom snažil opřít o experiment a přímou zkušenost, nikdy ne pouze o literární autority, jak bylo v jeho době obzvláště mezi akademiky obvyklé. Mnoho práce udělal na konstrukcích strojů pro létání, strojů pracovních, válečných a hydraulických. Většinu z nich se mu nikdy nepodařilo uvést do praxe. Vynalezl anemometr pro měření rychlosti a anemoskop na zjišťování směru větru, ale také inklinometr, který kontroluje vodorovnou polohu při letu. Přestože nenáviděl válku a násilí, mezi jeho návrhy můžeme nalézt kulomet, tank i dělo, které mělo možnost nastavení úhlu a výšky, bylo pohyblivé a využitelné v boji. Za obdivuhodné můžeme také považovat návrhy ponorky, auta poháněného pružinovým mechanizmem, ohřevu vody solární energií za pomoci parabolických zrcadel, potápěčského skafandru, vrtačky, jízdního kola a mnoha dalších zařízení. ALCHYMIE A PSYCHOLOGIE Přednáška s videoprojekcí Alchymie: starodávná věda o vnitřním poznání sebe sama Tři fáze alchymistického díla Symbolismus hledání duchovního zlata

3 Page 3 of 5 Leonardo da Vinci byl zřejmě nejvšestrannější renesanční osobností. Byl nadaným malířem, sochařem, architektem, hudebníkem, vynálezcem, přírodovědcem, konstruktérem a spisovatelem. Byl předchůdcem Galilea, Bacona, Newtona a mnoha dalších. Tento krátký článek nemůže dostatečně vypovědět o jeho výjimečnosti, ale snad nás může inspirovat k vlastnímu zkoumání, protože jak Leonardo prokázal svým životem a dílem nic nemůže nahradit vlastní zkušenost. Ing. Miroslav Huryta S úsměvem jde všechno lépe... A tak přinášíme několik anekdot moderních ŽIVOT Baví se dva kamarádi: Slyšel jsi, že existuje život mimo internet? Vážně? Pošli mi odkaz! SMS Mladík poslal dívce SMS: Prosím uživatele, aby si mě vzal. Dostal odpověď: Vážený uživateli, na vašem účtu není dost peněz pro tuto volbu. A několik nadčasových PRACH Křičí muž na svou manželku: Hele, kam zmizel prach z nábytku? Měl jsem na něm napsaných několik důležitých čísel! INZERÁT Dívka, 23 let, vysoká, hezká, černé vlasy, modré oči, úspěšná v práci, bohatá, hledá muže podobných vlastností, kterému by prodala sekačku na trávu! NATÍRÁNÍ Dva muže poslali natřít několik oken. Ti se vrátili s tím, že práci dokončili, ale pro jistotu se zeptali: A máme natřít i rámy? A jeden vtip na závěr školního roku JEDNIČKA Profesor: Kdo odpoví na mou další otázku, může jít domů a já mu dám na závěr

4 Page 4 of 5 školního roku jedničku! Vtom se Pepíček strefí křídou do tabule Profesor se ptá: Kdo hodil tu křídu? Pepíček: Já. Teď jdu domů a nezapomeňte mi dát tu jedničku! Věděli jste, že... výrazným přínosem k rozvoji lékařské vědy se ve středověku stala islámská arabská medicína, která se vyvíjela za zvláštních a dramatických historických okolností. Arabská říše, pouhých sto let po smrti proroka Muhammada, sahala od Indie po Španělsko a byla větší než Římská říše v době svého největšího rozmachu. Říše byla rozdělena do tří základních správních oblastí či kalifátů, jejichž centra byla středisky arabské vzdělanosti a kultury: Córdoba, Alexandrie a Damašek, jehož úlohu v devátém století převzal Bagdád. V tomto novém mocenském útvaru byla vědci, filozofy a umělci mnoha porobených národů vytvořena kultura, jejímž jednotícím prvkem byl arabský jazyk. Arabská lékařská vzdělanost byla součástí této kultury a také vyjadřovala všechny znaky jejího syntetického charakteru. Arabové se seznámili s odkazem antiky v lékařství a přírodovědě, s Hippokratem, Aristotelem, Galénem a dalšími. Jejich díla byla překládána do arabštiny a latiny. V této podobě se řecká a římská vzdělanost navracela do Evropy. arabská kultura dala světu mnoho učenců a myslitelů. Mezi nimi vyniká jeden, který je sice v současné době znám jako lékař, ale zahrnoval v sobě vskutku universálního myslitele, filozofa. Byl jím Abú Alí Ibn Síná, na Západě zvaný Avicenna ( ). Proslul především pětisvazkovou systematickou lékařskou encyklopedií, která byla koncem 12. století přeložena do latiny (Canon medicinae). Patřila k nejvýznamnějším dílům středověké medicíny a byla i hlavní učebnicí na evropských univerzitách. V teorii Avicenna vycházel z Galénova učení, ale čerpal i z jiných směrů medicíny dob minulých i jeho současnosti. Zdůrazňoval význam praktické zkušenosti lékaře a individuální přístup k pacientovi. Velkou důležitost přikládal zevním příčinám nemocí. Za významný pro vznik chorob pokládal i vliv prostředí. Významné byly jeho názory o existenci neviditelných tvorů, kteří mohou způsobit nákazu šířenou vodou a vzduchem. důležité byly i jeho názory lékařsko-etické, podle nichž skutečným lékařem mohl být člověk zdravý, rozumný a mravně bezúhonný. Svým dílem ovlivnil medicínské myšlení středověké Evropy, kde se stal jednou z předních autorit při výuce lékařství na univerzitách. Byl universálním člověkem, ve kterém se pojila znalost věd, umění a politiky s hlubokým náboženským cítěním. Byl v podstatě encyklopedista a jeho dílo zahrnovalo všechny oblasti teoretické i praktické medicíny. V klinické medicíně uplatňoval metodu pozorování a dospěl k mnoha novým poznatkům. Pokrokové byly i jeho chirurgické zásady. Kladl důraz na anatomické znalosti a zručnost chirurga. Chirurgii pokládal za organickou součást medicíny. filozofii považoval za královské vědění, za cestu k překonávání nevědomosti, k moudrosti a dokonalosti. Učil, že vesmír je produktem emanace. Z Boha, zdroje bytí, vychází první rozum a z něj emanuje druhý rozum. Proces pokračuje, až se dovrší desátým rozumem, který je označován za dárce forem. Hmota se může realizovat v mnoha formách. Vše živé má svou duši, lidská duše má větší možnosti, neboť je osvícena světlem rozumu. Duchovní princip je pramenem nepomíjivých hodnot, je opakem hmotného světa, jenž podléhá zkáze. arabské zdravotnictví ve středověku bylo na vysoké úrovni. Opíralo se o řadu zdravotních příkazů islámského náboženství. Korán rozlišoval také v této oblasti věci

5 Page 5 of 5 dovolené a nedovolené (v osobním životě a hygieně, životosprávě apod.). Smysl pro osobní hygienu vedl Araby k budování lázní, očistných i pro hydroterapeutické procedury. Léčebná péče byla pochopitelně zajištěna pro vládnoucí kruhy, ale zásada Koránu Rovnost všech věřících před Alláhem nedovolovala ponechat nemocného člověka bez pomoci lékaře nebo lidového léčitele. Při svých výbojích se Arabové seznámili s byzantským pojetím nemocnice, nosokomeion, které začali uvádět do praxe od počátku osmého století. Důležitou organizační roli v zakládání nemocnic měl významný arabský lékař a vědec na Západě zvaný Rhazes (850 asi 923). Vykonal několik cest do ciziny, později se usadil v Bagdádu, kde se stal vedoucím lékařem. Jeho dílem byl později inspirován i Avicenna. Na rozdíl od většiny nemocnic křesťanské Evropy byli nemocní v arabských nemocnicích ošetřováni vzdělanými lékaři. Přírodovědecké vzdělání Arabů a jejich farmakologické znalosti vedly i k budování lékáren. Toto vše bylo ve velkém kontrastu s bídou, nevzdělaností, nemocemi, špínou a utrpením všeho druhu, kterými se vyznačovala evropská křesťanská feudální společnost v prvních staletích svého vývoje. Magie a alchymie v renesanci Renesance, která se v 15. století objevila na Apeninském poloostrově, byla jako probuzení po dlouhé epoše středověku. Řada vynikajících osobností jako by procitla z tohoto období spánku a klidu a obrátila svůj zrak k dalším okamžikům dějin. Zvláště ty první osobnosti renesance se zaměřily na klasický svět, který v jejich očích utvářeli Řekové, Římané a do jisté míry i Egypťané, Peršané a všichni, kteří zkoumali hlubiny mysli a posvátného poznání. Obrátily se do minulosti, jako by tam hledaly semínka potřebná pro historický okamžik, v němž musely žít. Všeobecně toto navrácení se k minulosti, hledání klasických kořenů, nepředstavovalo pouhé studium dějin. Renesanční myslitelé se nespokojovali se zkoumáním životů starověkých lidí, toho, co dělali a o čem přemýšleli. Chtěli najít živá semínka. A snažili se je přinést do doby, ve které žili, oživit je, přizpůsobit je, dát jim takovou podobu, aby se znovu stala užitečná. Pro renesanci jsou dějiny cyklickým během času, v němž jsou patrná zlatá, vrcholná období, kdy převládá moudrost a čistota. A v tomto cyklickém plynutí času dějiny přecházejí ze zlata do stříbra, do bronzu a železa. A právě v železných obdobích, v tvrdých a temných časech, je nutno obnovit lesk semínek ze zlata....více >>> Prof. Delia Steinberg Guzmán Elektronický bulletin naleznete také na Pokud již nechcete dostávat tento bulletin, odepište prosím na tento a v předmětu uveďte "STOPINFO".