Pediatrie PRO PRAXI. Abstrakta PEDIATRIE PRO PRAXI

Transkript

1 Pediatrie PRO PRAXI Suppl. D ISBN Ro ník 16 Abstrakta PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatr a d tských sester v Hradci Králové ervna 2015, Hotel Nové Adalbertinum, Hradec Králové D tská klinika LF UK a FN v Hradci Králové, Spole nost Solen, s. r. o.

2

3 PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatr a d tských sester v Hradci Králové ervna 2015, Hotel Nové Adalbertinum, Hradec Králové Pořadatel: společnost Solen, s. r. o., ve spolupráci s Dětskou klinikou LF UK a FN v Hradci Králové Pořadatel Prezident akce Organizátor Společnost SOLEN, s.r.o. ve spolupráci s Dětskou klinikou LF UK a FN v Hradci Králové prof. MUDr. Milan Bayer, CSc. SOLEN, s. r. o., Lazecká 297/51, Olomouc Kontaktní osoba: Mgr. Simona Elblová, mob.: , elblova@solen.cz Programové zajištění: Mgr. Eva Zemanová, mob.: , zemanova@solen.cz Zajištění výstavních ploch: Ing. Martina Osecká, mob.: , osecka@solen.cz Datum června 2015 a místo konání Hotel Nové Adalbertinum, Hradec Králové Ohodnocení Účast je v rámci celoživotního postgraduálního vzdělávání dle Stavovského předpisu č. 16 ČLK ohodnocena 12 kredity pro lékaře a 8 kredity pro sestry. PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatr a d tských sester v Hradci Králové Cita ní zkratka: Pediatr. praxi 2015; 16(Suppl. D), ISBN Grafické zpracování a sazba: Aneta Mikulíková, mikulikova@solen.cz asopis je indexován v Bibliographia Medica echoslovaca a v Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v R ISBN PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatrů a dětských sester v Hradci Králové

4 A4 Program Pátek 12. června 9.00 Zahájení Psychiatrie garant MUDr. Jiří Koutek, Ph.D Přestávka Autismus Dudová I. Postraumatická stresová porucha Kocourková J. Separační úzkostná porucha v dětství Koutek J Řešení traumat pohybového aparátu u dětí garant prof. MUDr. Tomáš Trč, CSc., MBA Nejčastější dětská traumata horní končetiny Trč T., Hanus M. Nejčastější dětská traumata dolní končetiny Trč T., Kotaška J. Poranění hlavy a páteře u dětí Trč T., Tichý M. Řešení následků úrazů a jiných preartróz Ortopedická léčba následků poranění pohybového aparátu Trč T., Hanus M., Kotaška J., Smetana P. Osteonekrosy epiphys a apophys Trč T Přestávka na oběd Dermatologie garantka MUDr. Lucie Růžičková Jarešová Varia Přestávka Akné vulgaris nejen kosmetický problém,stadia a léčba onemocnění Harapátová E. Atopický ekzém léčba, prevence Obstová I. Papilomavirové infekce, léčba, prevence Růžičková Jarešová L. Sympozium Akademie klasické homeopatie Homeopatická typologie jako opora v pediatrické praxi Nemček J. Dítě s postižením v ordinaci pediatra a co dál? Ježková J. Hexavalentní vakcína zlatý standard pro základní očkování dětí Pazdiora P Vzácná onemocnění garantka MUDr. Alena Zumrová, Ph.D. Vzácná onemocnění ve spolupráci pediatra a dětského neurologa Zumrová A. Kazuistiky pacientů s dědičnou metabolickou poruchou Košťálová E. IT možnosti řešení psychosociálních dopadů v rodinách s psychomotoricky opožděným dítětem Zumr J. Mukopolysacharidózy Ješina P. PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatrů a dětských sester v Hradci Králové

5 Program A5 Sobota Infektologie garant doc. MUDr. Stanislav Plíšek, Ph.D Přestávka Varia Varicela benigní dětské onemocnění? Kračmarová R., Plíšek S. Rizika při cestování s dětmi do zahraničí, možnosti prevence Rumlarová Š., Kosina P. Aktuální pohled na chlamydiové infekce Gebouský P. Diagnostika a léčba lymeské boreliózy Szányi J. Anafylaxe, co o ní nevíme? Fuchs M. Farmakoterapie úzkostných poruch Horská K. Sympozium Merck Přestávka Moderní způsoby léčby rýmy: Nasivin Sensitive 0,05% Machaň B. Satelitní sympozium firmy Shire Czech, s.r.o. Metabolické choroby užitečné minimum pro vaši praxi Dostálová G Imunodeficience garantka prof. MUDr. Anna Šedivá, CSc. Těžké poruchy imunity a nové dostupné testy Šedivá A. Běžný variabilní imunodeficit (CVID) ne zase tak běžný, ne zase tak variabilní Litzman J. Imunoglobuliny a jejich možnosti v podávání, s přesahem do ambulantní praxe Králíčková P Závěr kongresu WORKSHOP PÁTEK / od 14 hodin Kardiopulmonální resuscitace s využitím jednoduchých pomůcek (ruční dýchací vak, vzduchovody, automatizovaný externí defibrilátor) Truhlář A., Mathauser R., Ježek T. PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatrů a dětských sester v Hradci Králové

6 A6 Abstrakta Psychiatrie Garant: MUDr. Jiří Koutek, Ph.D. pátek / 12. června 2015 / Autismus MUDr. Iva Dudová, Ph.D. Dětská psychiatrická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha V posledních letech je důraz kladen na časnou identifikaci a diagnostiku autismu. Informovanost dětských lékařů v problematice příznaků poruch autistického spektra (PAS) v raném věku dítěte je pro časnou diagnostiku klíčová. Rodiče se často na praktického lékaře pro děti a dorost obrací při pochybnostech o vývoji svého dítěte a čekají informovanost a znalost postupu v odůvodněných případech. Jak prokázaly průběžné výsledky výzkumu informovanosti rodiny dítěte s podezřením na PAS, který probíhá na Dětské psychiatrické klinice 2. LF UK a FN v Motole, čeští rodiče byli aktivní ve shánění informací o autismu. Průměrný počet zdrojů informací o autismu byl 3,9; jako nejčastější zdroj uváděli rodiče internet (72 %), jako druhý nejčastější zdroj dětského psychiatra (56 %), překvapivé bylo nízké procento zastoupení dětských lékařů mezi informačními zdroji rodičů (10 %; místo). Podezření na poruchu autistického spektra u dítěte získává praktický dětský lékař nejčastěji z informací rodičů, kteří jsou vývojem dítěte v jedné nebo více oblastí znepokojeni. Přibližně 80 % rodičů zaznamená abnormality ve vývoji svého dítěte během prvních 24 měsíců věku. Nejčastějšími obavami rodičů spojenými s možnou poruchou autistického spektra jsou poruchy v komunikaci, socializaci a chování. V přednášce budou podrobně zmíněny časné příznaky autismu. Postup praktického lékaře při podezření na PAS u dítěte mezi prvním a druhým rokem věku: 1. Jsou-li rodiče nebo odborníci vývojem dítěte znepokojeni a informace od rodičů svědčí pro podezření na PAS, bylo by vhodné provést screening na PAS. 2. Při pozitivním výsledku screeningu by měl dětský lékař provést důkladné vyšetření a zhodnocení, zda jsou skutečně přítomny příznaky ukazující na PAS. 3. Pokud nadále trvá podezření na PAS, dětský lékař by měl odeslat dítě na specializovaná vyšetření a doporučit rodině speciální péči o dítě. Posttraumatická stresová porucha doc. PhDr. Jana Kocourková Dětská psychiatrická klinika FN Motol a 2. LF UK Praha Reakce na traumatický stres se může u dětí a adolescentů projevovat rozličnými způsoby, které jsou výsledkem interakce traumatické události, specifické reaktivity a osobnosti dítěte a úlohy vnějšího prostředí, zejména rodiny, v níž dítě žije. PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatrů a dětských sester v Hradci Králové

7 Abstrakta A7 Posttraumatická stresová porucha (F 43.1) Posttraumatická stresová porucha představuje odloženou nebo protrahovanou reakci na expozici stresoru, který představuje závažnéohrožení dítěte a vzbuzuje úzkost, kterou nelze zvládnout obvyklými adaptačními mechanismy. Klinický obraz vykazuje podobné znaky jako u dospělých pacientů, které jsou však modifikovány vývojovou úrovní dítěte. Typické jsou následující znaky: 1. Znovuprožívání traumatu. Traumatická událost se opakuje v intruzívních myšlenkách nebo vzpomínkách a snech. Vracejí se vizualizované obrazy traumatické situace, včetně prožívané úzkosti a hrůzy. K opakování traumatické události může dojít na symbolické úrovni i v dětské hře. Pro znovuprožívání traumatické zkušenosti mají význam podněty, které trauma připomínají a asociují původní děsivou situaci. 2. Vyhýbavé chování a pocity ustrnutí. U dětí je zřejmá snaha vyhnout se všemu, co původní traumatickou událost připomíná, děti se vyhýbají místům, myšlenkám, tématům hry i interpersonálním kontaktům, které trauma připomínají. Často dochází k oslabení zájmu o dřívější příjemné aktivity, objevuje se vyhýbání a sdílení vlastních prožitků s druhými, mohou se vyskytnout i poruchy paměti ve vztahu k traumatu. 3. Stav zvýšené vegetativní hyperaktivace. Projevuje se jako poruchy spánku, přítomny jsou děsivé sny, zvýšená dráždivost, obtíže v koncentraci pozornosti, nadměrná úleková reaktivita. Doporučení pro praxi Děti mohou být ohroženy touto poruchou po traumatických zážitcích Je třeba rozumět způsobu, jakým dítě trauma vyjadřuje. Nezbytná je produktivní spolupráce s rodinou dítěte. Vhodná je psychoterapie orientovaná na emoční vyjádření, kognitivní uchopení a postupná integrace traumatické zkušenosti dítěte, případně indikovaná farmakoterapie. Podpořeno projektem MZd ČR koncepčního rozvoje výzkumné organizace (Fakultní nemocnice v Motole) a Programem rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově č. P07 Psychosociální aspekty kvality lidského života. Separační úzkostná porucha v dětství MUDr. Jiří Koutek, Ph.D. Dětská psychiatrická klinika FN Motol a UK 2.LF Separační úzkostná porucha patří do skupiny emočních poruch se začátkem specifickým pro dětství. Klíčovým diagnostickým rysem je úzkost, která se u dítěte projevuje při hrozící možnosti odloučení od blízkých osob, u nás je to nejčastěji matka. Uváděné symptomy jsou obava, že se něco stane nejbližším osobám, anebo že tyto osoby odjedou a již se nevrátí, obava, že dojde k odloučení dítěte, odmítání chodit do školy ze strachu z odloučení, odmítání jít spát, pokud by dítě nebylo blízko emočně nakloněné osoby, opakující se noční můry se vztahem k odloučení, opakovaný výskyt tělesných příznaků, jako jsou nauzea, bolesti žaludku, hlavy, břicha, zvracení, v situaci, kdy dochází k odloučení dítěte od blízké osoby, například při odchodu dítěte do školy, nadměrný, opakující se strach, který PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatrů a dětských sester v Hradci Králové

8 A8 Abstrakta se projevuje úzkostí, pláčem, výbuchy vzteku, utrpením, apatiínebo sociálním stažením, při předpokládaném odloučení od emočně blízké osoby nebo bezprostředně po něm. Porucha se nejčastěji manifestuje odmítáním školy, může se projevit po delším přerušení docházky do školy pro nemoc, nebo po odloučení od rodiny, např. kvůli škole v přírodě. Obtížím může předcházet změna učitele, na kterého bylo dítě zvyklé. Dítě si začne stěžovat na přísné učitele, hlučné spolužáky, sděluje strach ze zkoušení. Ve skutečnosti v tomto případě za obtížemi stojí strach ze separace od blízkých osob. Vzhledem k častým somatickým obtížím bývá dítě vyšetřeno praktickým dětským lékařem. Léčba spočívá v psychoterapii, farmakoterapii, nutná bývá rodinná terapie. Shrnutí pro praxi: 1. Separační úzkostná porucha se nejčastěji projeví neschopností dítěte chodit do školy. 2. Časté jsou somatické obtíže, které vedou k návštěvě praktického dětského lékaře. 3. Nejde o simulaci, ale o obtíže psychosomatické. 4. Terapie zahrnuje psychoterapii, farmakoterapii a rodinnou terapii, pokud se nepodaří rychlý návrat do školy, je nutná hospitalizace. Podpořeno projektem MZd ČR koncepčního rozvoje výzkumné organizace (Fakultní nemocnice v Motole) a Programem rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově č. P07 Psychosociální aspekty kvality lidského života. PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatrů a dětských sester v Hradci Králové

9 Abstrakta A9 Řešení traumat pohybového aparátu u dětí Garant: prof. MUDr. Tomáš Trč, CSc., MBA pátek / 12. června 2015 / Nejčastější poranění v oblasti horních končetin u dětí prof. MUDr. Tomáš Trč, CSc., MBA, MUDr. Martin Hanus Klinika dětské a dospělé ortopedie a traumatologie 2. lékařské fakulty UK a FN Motol, Praha Poranění horních končetin představuje rozsáhlou kapitolu dětské traumatologie. Nejčastějšími mechanizmy a příčinami úrazů jsou sport, pády z výše a dále často vysokoenergetická poranění při dopravních nehodách. V oblasti horní končetiny se setkáváme s celou řadou typů dětských zlomenin. Z hlediska lokalizace je můžeme dělit na zlomeniny epifyzázní (epifyzeolýzy či epifyzeoraktury, nejč. proximální a distální humerus nebo distální radius), klasifikované podle Saltera a Harrise, a dále zlomeniny metafyzární a diafyzární (humerus, radius a ulna). Z měkkotkáňových poranění se jedná zejména o luxace akromioklavikulární ev. glenohumerální a poranění zápěstí či kloubů ruky. Na našem pracovišti je v průměru ošetřeno okolo úrazů ročně, s mírnými výkyvy, prakticky shodně za posledních 10 let, z čehož je průměrně % zlomenin. Zlomeniny v oblasti horních končetin pak tvoří více než 55 % všech ošetřených zlomenin. Za posledních 10 let se počty operačně řešených zlomenin pohybují mezi za rok, s mírně vzrůstající tendencí ve sledovaném období. Terapeutické postupy při ošetřování poranění horních končetin u dětí zahrnují jak postupy konzervativní, tak operační. Nejčastěji ošetřovanými zlomeninami jsou zlomeniny v oblasti předloktí. Pokud se operačního řešení zlomenin v oblasti horních končetin zahrnujících zejména miniivazivní techniky operativy je nejčastěji takto ošetřovanou zlomeninou suprakondylická zlomenina humeru (přes 30 %). Zlomeniny horního konce humeru a předloktí pak tvoří shodně po cca 16 % takto ošetřovaných zlomenin. Operační léčba má své přísné indikace a postupy. K operačnímu řešení jsou indikovány všechny dislokované epifyzární zlomeniny III. a IV. typu dle Saltera a Harrise, rozsáhlé otevřené zlomeniny a zlomeniny s nervově-cévním poraněním i další typy zlomenin dle charakteru a lokalizace. Mezi komplikace poranění dolních končetin u dětí patří zhojení v nevyhovujícím postavení (tj. v angulaci nebo zkratu) vedoucí k osovým či délkovým rozdílům končetin, s nutností následného operačního řešení, dále opožděné hojení a nezhojení s tvorbou pakloubu a dále porucha růstu zejména u poranění v oblasti růstové ploténky. PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatrů a dětských sester v Hradci Králové

10 A10 Abstrakta Poranění horních končetin u dětí představuje komplexní problematiku, jejíž řešení patří do rukou zkušeného dětského traumatologa. Podpořeno MZ ČR RVO, FN v Motole Nejčastější poranění v oblasti dolních končetin u dětí prof. MUDr. Tomáš Trč, CSc., MBA, MUDr. Jan Kotaška Klinika dětské a dospělé ortopedie a traumatologie 2. lékařské fakulty UK a FN Motol, Praha Poranění dolních končetin jsou celkově v dětské traumatologii méně zastoupena než v oblasti končetin horních. I tak tato oblast představuje důležitou a širokou oblast dětské traumatologie. Z nejčastějších mechanizmů a příčin se podílí na jejich vzniku sportovní aktivity, pády z výše a dále často vysokoenergetická poranění při dopravních nehodách. Setkat se zde můžeme s celou řadou typů dětských zlomenin, klasifikovaných shodně jako v oblasti horních končetin. Z hlediska lokalizace je můžeme dělit na zlomeniny epifyzázní (epifyzeolýzy, nejč. proximální a distální tibie a femur), klasifikované podle Saltera a Harrise, dále zlomeniny metafyzární a diafyzární (tibie, femur). Z měkkotkáňových poranění se jedná zejména o poranění kolene (vazy, menisky, chrupavka) a poranění vazivového aparátu hlezna. Nejčastějšími zlomeninami na dolní končetině u dětí jsou zlomeniny bérce (15 %), nejčastějšími měkkotkáňovými poraněními na dolní končetině jsou u dětí distorze hlezna a kolena. Za posledních 10 let je na našem pracovišti ošetřováno průměrně okolo tisíc úrazů ročně, z čehož % tvoří ošetření zlomenin. Zlomeniny v oblasti dolních končetin pak tvoří okolo 35 % všech ošetřovaných zlomenin. Za posledních 10 let se počty operačně řešených zlomenin pohybují mezi za rok, s mírně vzrůstající tendencí ve sledovaném období. Terapie poranění dolních končetin u dětí zahrnuje jak postupy konzervativní, tak operační. Postupy konzervativní stále převažují nad postupy operačními, jejichž počet však vzhledem k rozvoji speciálních instrumentárií a miniinvazivní operativy stále narůstá. Z našich statistik vyplývá, že co se operativy týká tak dominuje chirugické ošetření zlomenin v oblasti horních končetin (přes 80 %). Zlomeniny v oblasti dolních končetin pak okolo 17 %. Z celkového počtu chirurgicky ošeřených zlomenin v oblasti dolních končetin pak přes 45 % tvoří zlomeniny v oblasti bérce. Zlomeniny v oblasti nohy a hlezna pak tvoří cca 35 % a zlomeniny femuru cca 20 % takto ošetřovaných zlomenin. Operační léčba má své přísné indikace a postupy. K operačnímu řešení jsou indikovány všechny dislokované epifyzární zlomeniny III. a IV. typu dle Saltera a Harrise, dislokované zlomeniny krčku femuru, rozsáhlé otevřené zlomeniny a zlomeniny s nervově-cévním poraněním i další typy zlomenin dle charakteru a lokalizace. Mezi komplikace poranění dolních končetin u dětí patří zhojení v nevyhovujícím postavení (tj. v angulaci nebo zkratu) vedoucí k angulační deformitě nebo rozdílné délce končetin, s nutností následného operačního řešení, dále opožděné hojení a nezhojení s tvorbou pakloubu a dále porucha růstu zejm. u poranění v oblasti růstové ploténky. PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatrů a dětských sester v Hradci Králové

11 Abstrakta A11 Poranění dolních končetin u dětí představuje komplexní problematiku, jejíž řešení patří do rukou zkušeného dětského traumatologa. Podpořeno MZ ČR RVO, FN v Motole Poranění hlavy a páteře u dětí prof. MUDr. Tomáš Trč, CSc., MBA, doc. MUDr. Michal Tichý, CSc. Klinika dětské a dospělé ortopedie a traumatologie 2. lékařské fakulty UK a FN Motol, Praha Poranění hlavy má u dětí svoje specifika, zůstává samozřejmě vážným poraněním, které může být častou příčinou smrti dítěte. Fraktury jsou nejčastější lineární jednoduché, vpáčené zlomeniny a zlomeniny pingpongového míčku jsou typické u dětí. Nejen při frakturách nezřídka dochází k poranění mozku způsobující porucha vědomi, hodnotitelné dle Glasgow Coma Scale na lehké, střední a těžké, klinicky se dělí na komoci, kontuzi a difusní axonální poranění. Intrakraniální krvácení můe být epidurální, subdurální, intracerebrální krvácení je u dětí řídké a vyskytuje se u velmi závažných poranění. Poranění dětské krční pateře tvoří naštěstí pouze 1 % dětských zlomenin a 2 % všech poranění páteře. Takto malá frekvence je zřejmě snížena o nediagnostikovaná fysální poranění. Nejčastější poranění krční pateře jsou jednoduché kompresní zlomeniny, často více segmentů. Léčeny v naprosté většině konzervativně, pouze burst zlomeniny vyžadují delší immobilizaci. Mechanizmus flexe, distrakce a komprese se podílí na traumatech hrudní a bederní páteře. Vzhledem k tomu, že rezistentní na kompresi jsou více disky než těla proto dochází relativně často ke zklínovatění. Diagnostika poranění zvláště v hrudní oblasti je složitá, vzhledem k existenci apofys těl obratlových, které mohou RTG obraz zkreslovat. CT vyšetření a MRI diagnózu upřesní. Terapie je v naprosté většině případů konzervativní, u stabilních zlomenin aktivní vertikalizace na berlích je velmi rychlá, užití korzetů se zdá být je v současné době abundantní. I u dětí se mohou vyskytovat nestabilní zlomeniny v této oblasti, které samozřejmě vyžadují chirurgickou léčbu. Podpořeno MZ ČR RVO, FN v Motole PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatrů a dětských sester v Hradci Králové

12 A12 Abstrakta Řešení následků úrazů a jiných preartróz Ortopedická léčba následků poranění pohybového aparátu prof. MUDr. Tomáš Trč, CSc., MBA, MUDr. Martin Hanus, MUDr. Jan Kotaška, MUDr. Pavel Smetana Klinika dětské a dospělé ortopedie a traumatologie 2. lékařské fakulty UK a FN Motol, Praha Následky traumat u dětí jsou součástí ortopedické léčby dětských pacientů. Naštěstí dětský organizmus disponuje velkým množstvím kompenzačních mechanizmů, které dokáží celou řadu následků vyřešit bez přispění lékaře. Remodelační schopnost kosti a kvalita jejího hojení dovoluje akceptovat neanatomickou repozici zlomeniny. Díky růstu dochází ke korekci celé řady deformit. Důležitou podmínkou je dostatečná růstová kapacita kosti/zachovalé růstové ploténky/a nepoškozený svalový aparát a aktivita pacienta. Pouze rotační deformitu však rostoucí organizmus kompenzovat nedokáže. Proto je důležité preventivně tuto odchylku korigovat při repozici. Důsledně provedená repozice vyžaduje následně i správnou fixaci. Volí se minimální osteosynthesa, snadno odstranitelná. Při vytvoření axiálních odchylek skeletu, které nejsou korigovatelné, je nutné přistoupit ke korekčním osteotomiím, nezřídka se simultánní prolongací kosti. Vždy je nutné chránit růstové ploténky. Poškození vazivových struktur, zejména jejich nezhojení (LCA), nebo zhojení v distanci (LFTA) vyžaduje rekonstrukci těchto vazů. Závažná poškození nervové tkáně, ať již centrální (mozkové poranění) nebo periferní (axonolysa. kompartement syndrom) vyžaduje specifickou ortopedickou léčbu, jejíž snahou je nahradit chybějící funkci ať již transplantací šlach nebo korekcí postižených kloubů. Příklady postupu a léčby jsou předloženy v přednášce. Podpořeno MZ ČR RVO, FN v Motole Osteonekrosy apofys a epifys prof. MUDr. Tomáš Trč, CSc., MBA Klinika dětské a dospělé ortopedie a traumatologie 2. lékařské fakulty UK a FN Motol, Praha V dětském věku dochází k narušení cevního zásobení epifys, které může způsobovat poškození kloubů. Postižen může být jakýkoliv kloub. Etiologie není zcela jasná, průběh rovněž. Některé nekrosy byly v současnosti vysvětleny jiným patologickým procesem a jejich diagnostika byla zpochybněna. V přednášce jsou popsány nejčastější osteonekrosy u dětí, včetně terapie a diskutovány sporné otázky. Podpořeno MZ ČR RVO, FN v Motole PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatrů a dětských sester v Hradci Králové

13 Abstrakta A13 Dermatologie Garantka: MUDr. Lucie Růžičková Jarešová pátek / 12. června 2015 / Akné vulgaris nejen kosmetický problém, stadia a léčba onemocnění MUDr. Eva Harapátová, Dermatovenerologie, Praha Akné je kožní, chronické, neinfekční zánětlivé onemocnění mazových žláz a vlasových vývodů. Postihuje obě pohlaví nezávislé na věku, nejčastěji však v období od 11 do 25 let. Asi u % pacientů mohou vznikat projevy i v pozdějším věku. Podle převažujících projevů a klinického nálezu se akné dělí na tří nejčastější základní formy Acne comedonica, Acne papulopustulosa, Acne conglobata. Lokální terapie je dlouhodobá a je nutné pacienta upozornit, že účinek nastupuje až po týdnu aplikace. Cílem je snížení produkce mazu, odstranění komedonů, zánětlivých změn a zabránění jejich tvorby. Při zhoršení nebo přetrvávání projevů je možnost celkové léčby. K regresi zánětlivých projevů jsou nejčastěji používána antibiotika tetracyklinového typu nebo makrolidy. Pro zvýšení účinku lokální léčby je u žen doporučováno užívání hormonální antikoncepce. U závažných forem akné se podávají retinoidy isotretinoin, s velmi dobrým terapeutickým efektem. Jako doplněk léčby je možná aplikace dermokosmetických výrobků, fototerapie, terapie pomocí laserů, kryoterapie a chemický peeling. Atopický ekzém - léčba a prevence MUDr. Iva Obstová Dermatovenerologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha Prosanum, Praha Atopický ekzém je zánětlivé svědící kožní onemocnění, které postihuje zhruba třetinu populace, především děti a mladistvé. Může se vyskytovat společně s průduškovým astmatem nebo alergickou rýmou. Na vzniku a průběhu se podílí množství vnitřních a vnějších vlivů. Kromě běžné lokální i systémové terapie jsou velmi důležitá prakticky každodenní režimová opatření, o kterých je nutné rodiče malých pacientů poučit a opakovaně je připomínat. Papilomavirové infekce přehled a léčba MUDr. Lucie Růžičková Jarešová Dermatovenerologie Nemocnice na Homolce, Praha L DermaMedEst s. r. o, Praha Papilomavirové infekce jsou způsobeny viry HPV, které se řadí mezi DNA viry. Nejčastěji vyvolávají tvorbu bradavic a kondylomat. Kondylomata jsou riziková, pohlavně přenosná. Viry jsou přísně specifické ke svému hostiteli. Incidence celosvětově vzrůstá. Četnost bradavic PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatrů a dětských sester v Hradci Králové

14 A14 Abstrakta není známa, odhaduje se výskyt u 7 12 % obyvatelstva. Někdy dochází ke spontánní regresi onemocnění, ale infekce v buňkách může perzistovat a léčba je obtížná. Některé typy HPV vyvolávají dysplazie, považované za prekancerózy. Patří k nim některé kožní bradavice vyvolané HPV typu 5 a léze děložního čípku, které způsobuje HPV typu 16, 18, 33, 52. Výskyt těchto papilomavirů je popisován i v jiných typech nádorů. Doba latence od nákazy k rozvoji tumoru může být i několik let. Sdělení je zamřeno na přehled papilomavirových infekcí a možnosti jejich terapie, prevence. PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatrů a dětských sester v Hradci Králové

15 Abstrakta A15 Varia pátek / 12. června 2015 / Homeopatická typologie jako opora v pediatrické praxi Mgr. Jan Nemček Akademie klasické homeopatie Příspěvek se zaměřuje na popis šesti nejčastějších homeopatických typů z praxe pediatrů, ke kterým patří Silicea, Bella-donna, Argentum nitricum, Sulfur, Chamomilla a Graphites. Homeopatie je systém znalostí o zákonitostech vývoje organizmu, neodvratné změny jsou tedy základem homeopatie jako lékařské vědy. Novorozenec je jiný, než dítě v roce a půl života, dvouleté dítě se liší od pětiletého. Homeopatie bere v úvahu i vliv různých onemocnění, který je u dětí různého věku jiný. Právě znalost homeopatické typologie může pediatrům pomoci v práci s měnícím a vyvíjejícím se organizmem a pochopit neustálé změny, kterými dětský pacient ve svém vývoji prochází. Dítě s postižením v ordinaci pediatra a co dál? Mgr. Jana Ježková Raná péče EDA, o. p. s. Ze zákona o sociálních službách vyplývá, že rodiny s dětmi, jejichž vývoj je ohrožen v důsledku předčasného narození, komplikovaného porodu, závažnější zdravotní diagnózy a smyslového nebo fyzického postižení, mají nárok na bezplatnou službu rané péče, a to až do 7 let věku dítěte. Tato odborná terénní služba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby. Navzdory tomu, že profesionální raná péče je v České republice poskytována již 25 let, povědomí o poskytovaných službách stále není dostatečné, a to ani u odborné lékařské veřejnosti. Z hlediska maximálního rozvoje schopností dítěte přitom mají klíčovou roli první roky života a je tedy důležité, aby rodiče získali včas informace o možnostech, jak dítě stimulovat. Obecně prospěšná společnost Raná péče EDA nyní realizuje ve spolupráci s Nadací Sirius projekt Máme dítě s postižením, ale máme se na koho obrátit. Součástí projektu je informační kampaň, zacílená na lékaře a další odborníky, kteří přicházejí do kontaktu s rodinami dětí s postižením amohou rodinám ulehčit v tíživé životní situaci právě zprostředkováním kontaktu na ranou péči v místě bydliště. Zároveň byla zřízena první celorepubliková krizová telefonická linka a chat pro rodiny dětí s postižením nebo ohrožením vývoje, jejíž konzultantky umí poskytnout volajícím jak krizovou intervenci a psychologickou podporu, tak předat kontakty na odborníky či vyhledat potřebné informace. O nás: Nezisková organizace Raná péče EDA o. p. PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatrů a dětských sester v Hradci Králové

16 A16 Abstrakta s. je v letošním roce již 25 let oporou rodinám dětí se zrakovým a kombinovaným postižením či ohrožením vývoje v raném věku. Poskytuje odborné služby, poradenství a psychickou oporu rodinám ve čtyřech krajích České republiky na území hl. města Prahy, Středočeského, Pardubického a části Ústeckého kraje. Služby jsou poskytovány v domácím prostředí, kde se dítě cítí nejlépe. Organizace je členem APRP (Asociace pracovníků v rané péči) a AVPO (Asociace veřejně prospěšných společností). Od března roku 2015 je rovněž držitelkou značky Spolehlivá veřejně prospěšná organizace. Hexavalentní vakcína zlatý standard pro základní očkování dětí prof. MUDr. Petr Pazdiora, CSc. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Plzeň Základní očkování by mělo být chápáno jako benefit pro celou naší populaci. V České republice se používá pro základní očkování dětí hexavalentní vakcína. Nezbytnost jejího použití je ukázána na epidemiologických datech týkajících se infekcí, proti kterým tato vakcína chrání. Před rokem byla uvedena na trh nová hexavalentní vakcína Hexacima, která přináší modernizaci ve vývoji vakcín a tím praktické výhody při použití. PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatrů a dětských sester v Hradci Králové

17 Vakcína 6 v 1 Připravená k okamžitému použití ZKRÁCENÉ INFORMACE O LÉČIVÉM PŘÍPRAVKU: Tento léčivý přípravek podléhá dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili jakákoli podezření na nežádoucí účinky. Podrobnosti o hlášení nežádoucích účinků viz bod 4.8 dle platného znění SPC. HEXACIMA, injekční suspenze v předplněné injekční stříkačce. Vakcína proti difterii, tetanu, pertusi (acelulární komponenta), hepatitidě B (rdna), poliomyelitidě (inaktivovaná) a konjugovaná vakcína proti Haemophilus infl uenzae typu b (adsorbovaná). Léčivá látka: Jedna dávka 1 (0,5 ml) obsahuje: Diphtheriae anatoxinum ne méně než 20 mezinárodních jednotek (IU) 2 ; Tetani anatoxinum ne méně než 40 mezinárodních jednotek (IU) 2 ; Antigeny Bordetelly pertussis: Pertussis anatoxinum 25 μg, Haemagglutinum fi lamentosum 25 μg; Virus Poliomyelitidis (inaktivovaný) 3 : typus 1 (Mahoney) 40 D jednotek antigenu 4, typus 2 (MEF-1) 8 D jednotek antigenu 4, typus 3 (Saukett) 32 D jednotek antigenu 4 ; Antigenum tegiminis hepatitidy B 5 10 μg; Haemophilus infl uenzae typu b polysaccharidum 12 μg; (Polyribosylribitoli phosphas) conjugata cum tetani anatoxinum μg. Terapeutické indikace: K základnímu očkování a přeočkování kojenců a batolat ve věku od šesti týdnů do 24 měsíců proti difterii, tetanu, pertusi, hepatitidě B, dětské obrně a invazivním onemocněním způsobeným bakterií Haemophilus infl uenzae typu b (Hib). Dávkování a způsob podání: Intramuskulární podání. Základní očkování: Základní očkování sestává ze dvou dávek (s intervalem nejméně 8 týdnů) nebo tří dávek (s intervalem nejméně 4 týdny) v souladu s ofi ciálními doporučeními. Jsou možná všechna očkovací schémata, včetně Rozšířeného programu imunizace WHO (WHO Expanded Program on Immunisation, EPI) v 6., 10., 14. týdnu bez ohledu na to, zda byla při narození provedena vakcinace proti hepatitidě B. Očkování má být provedeno v souladu s ofi ciálními doporučeními. Přeočkování: Po 2-dávkovém základním očkování musí být provedeno přeočkování. Po 3-dávkovém základním očkování má být provedeno přeočkování. Přeočkování májí být provedena nejméně 6 měsíců po základním očkování v souladu s ofi ciálními doporučeními. Minimálně musí být podána vakcína s Hib složkou. Pokud byla vakcína proti hepatitidě B při narození podána, může být k přeočkování použita vakcína Hexacima nebo pentavalentní DTaP-IPV/Hib vakcína, a to po 3-dávkovém základním očkování. Vakcína Hexacima může být použita k přeočkování osob, které byly již dříve očkovány jinou hexavalentní vakcínou nebo pentavalentní vakcínou DTaP-IPV/Hib společně s monovalentní vakcínou proti hepatitidě B. Kontraindikace: Anafylaktická reakce po předchozím podání vakcíny Hexacima v anamnéze. Přecitlivělost na léčivé látky nebo na kteroukoli pomocnou látku, na stopová množství glutaraldehydu, formaldehydu, neomycinu, streptomycinu a polymyxinu B, na jakoukoli vakcínu proti pertusi nebo přecitlivělost po předchozím podání vakcíny Hexacima nebo vakcíny obsahující stejné látky nebo složky. Přerušit očkování proti pertusi u osob, u nichž se do sedmi dnů po předchozím očkování vakcínou obsahující pertusovou složku (celobuněčnou nebo acelulární vakcínou proti pertusi) vyskytla encefalopatie neznámé etiologie a očkovat dále jen vakcínami proti difterii, tetanu, hepatitidě B, poliomyelitidě a Hib. Nepodávat vakcínu proti pertusi osobám, které trpí nekontrolovanými neurologickými poruchami nebo nekontrolovanou epilepsií, a to dokud není stanoven léčebný režim, není stabilizován stav a pokud přínosy vakcinace jednoznačně nepřevažují nad riziky. Upozornění: Hexacima nechrání proti infekci vyvolané jinými patogeny, než jsou Corynebacterium diphtheriae, Clostridium tetani, Bordetella pertussis, virus hepatitidy B, poliovirus nebo Haemophilus infl uenzae typu b. Nicméně lze předpokládat, že očkování ochrání i proti infekci hepatitidou D, protože se hepatitida D (vyvolaná delta agens) při absenci infekce hepatitidy B nevyskytuje. Hexacima nechrání proti nákaze hepatitidou způsobenou jinými patogeny, jako jsou viry hepatitidy A, hepatitidy C a hepatitidy E nebo jinými patogeny jater. Hexacima nechrání proti infekčním onemocněním způsobeným jinými typy Haemophilus infl uenzae ani proti meningitidě jiného původu. Interakce: Při současném podávání jiné vakcíny, má být očkování provedeno do odlišných míst vpichu. Nepodávat současně s vakcínou proti planým neštovicím. Nemíchat s žádnými jinými vakcínami nebo jinými parenterálně podávanými léčivými přípravky. S výjimkou případu imunosupresivní terapie nebyly hlášeny žádné významné klinické interakce s jinými typy léčby nebo biologickými přípravky. Fertilita, těhotenství a kojení: Nepodávat ženám v reprodukčním věku. Nežádoucí účinky: V klinických studiích byla zjištěna bolest v místě vpichu, nechutenství, zvracení a průjem, podrážděnost, pláč, zarudnutí v místě vpichu a horečka. Mírně zvýšená získaná reaktogenita po první dávce ve srovnání s následnými dávkami. Uchovávání: Uchovávejte v chladničce (2 C 8 C).Chraňte před mrazem. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem. Držitel rozhodnutí o registraci: SANOFI PASTEUR SA, 2, Avenue Pont Pasteur, Lyon, Francie. Registrační číslo: EU/1/13/828/ Datum revize textu: Založeno na schválené revizi ze dne adsorbováno na hydratovaný hydroxid hlinitý (0,6 mg Al3+), 2 jako spodní mez spolehlivosti (p=0,95), 3 pomnoženo na Vero buňkách, 4 nebo ekvivalentní množství antigenu stanovené vhodnou imunochemickou metodou, 5 vyrobeno rekombinantní DNA technologií v kvasinkových buňkách Hansenula polymorpha. Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis. Před použitím si, prosím, pečlivě přečtěte Souhrn údajů o přípravku. Přípravek určen pro základní očkování dětí. Hrazen z veřejného zdravotního pojištění. SANOFI PASTEUR, odd. vakcín sanofi-aventis s.r.o., Evropská 846/176a, Praha 6, tel.: , fax: CZ HX

18 A18 Abstrakta Vzácná onemocnění Garantka: MUDr. Alena Zumrová, Ph.D. pátek / 12. června 2015 / Vzácná onemocnění ve spolupráci pediatra a dětského neurologa MUDr. Alena Zumrová, Ph.D. Klinika dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol Centrum hereditárních ataxií FN Motol Prezentace je koncipována v rámci současného celorepublikového trendu zvýšit povědomí o pojmu vzácná onemocnění, rare diseases, orphan diseases u odborné i laické veřejnosti. V Evropě se za vzácné onemocnění považuje takové onemocnění, jehož prevalence je nižší než 1 : 2 000, tedy postihuje méně než 5 osob z , v České republice to znamená méně než lidí trpících jednou chorobou. Toto oficiální číslo je velice relativní. Z hlediska farmaceutických firem není lukrativní, z hlediska lékaře je již lidí v ČR poměrně vysokým číslem, které nesplňuje představu o skutečně vzácné chorobě. Celkový počet vzácných onemocnění se v současné době udává mezi 5 8 tisíci samostatnými klinickými jednotkami, což znamená, že v České republice může být celkově až tisíc lidí postiženo některou ze vzácných chorob a je velká pravděpodobnost, že se s ní v praxi setkáme. Většina vzácných onemocnění je dědičného původu a může se projevit kdykoliv během života, i když příslušnou mutaci si nese člověk již od početí. Nicméně minimálně polovina vzácných onemocnění se může manifestovat již v dětském věku. Tyto choroby často ohrožují život, nebo mají chronicky invalidizující povahu a bohužel, asi 30 % pacientů umírá před dosažením 5. roku života. Podstatná část vzácných neurologických onemocnění spadá mezi neurodegenerativní/ neurometabolická/neurogenetická onemocnění. Jejich klasifikace se velice různí podle odbornosti autorů, takže orientace v této problematice je obtížná. Na základě skutečných kazuistik jsou demonstrovány multidisciplinární diagnostické postupy s akcentem na první příznak onemocnění. Další část sdělení se týká problematiky autismu nikoliv jako samostatného onemocnění, ale jako symptomu chorob z výše uvedených okruhů a dále je rozebírána komplikovaná problematika souběhu několika diagnóz s podobnými příznaky. Prezentace se soustředí na vzácná neurologická onemocnění a dokumentuje problematiku na videokazuistikách z praxe and-medical-genetics-journals/ Podporováno MZ ČR RVO, FNM PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatrů a dětských sester v Hradci Králové

19 Abstrakta A19 Kazuistiky pacientů s dědičnou metabolickou poruchou MUDr. Eva Košťálová Ústav dědičných metabolických poruch VFN a 1. LF UK Praha Dědičné metabolické poruchy (DMP) jsou dědičná onemocnění způsobená patogenními mutacemi, které obvykle vedou k poruše funkce některého enzymu, strukturálního nebo transportního proteinu. Důsledkem bývá hromadění substrátu a/nebo jeho dalších metabolitů nebo nedostatek produktu. První klinické symptomy DMP se mohou manifestovat v jakémkoliv věku. DMP patřící ke stejné metabolické dráze mají často podobné klinické symptomy. DMP mohou mít průběh akutní/intermitentní s atakami metabolického rozvratu nebo chronický. U části akutně probíhajících DMP nacházíme zvýšené hromadění patologických metabolitů pouze v atace akutní dekompenzace. K diagnostice DMP jsou nutná speciální vyšetření (biochemická vyšetření metabolitů, enzymatická, molekulárně genetická, vyšetření na tkáňové úrovni). Při vyšetřování pacientů s podezřením na DMP je nutné brát v úvahu, že různé DMP jsou diagnostikovatelné na různých úrovních. Na prezentovaných kazuistikách pacientů s DMP jsou ukázány postupy, které vedly ke stanovení diagnózy DMP. Pouze úzká spolupráce mezi ošetřujícími lékaři a specializovanými pracovišti vede k úspěšné diagnostice DMP, zajištění genetického poradenství a možnosti prenatální diagnostiky v rodinách pacientů s DMP. Shrnutí problematiky doporučení pro praxi: 1. DMP zvažujeme v diferenciální diagnostice etiologicky nejasných stavů, jako jsou například poruchy vědomí, intolerance hladovění s hypoglykémií, neprospívání, dysmorfie, organomegalie, progredující postižení centrálního nervového systému, svalů. 2. Iniciální klinické symptomy DMP se mohou objevit kdykoliv během života. 3. Velká část DMP není diagnostikovatelná vyšetřeními na úrovni metabolitů, ale je nutné indikovat cílená enzymatická nebo molekulárně genetická vyšetření, případně cílené histopatologické vyšetření tkáně. Podpora projektem MZ ČR RVO VFN IT možnosti řešení psychosociálních dopadů v rodinách s psychomotoricky opožděným dítětem Ing. Jiří Zumr 1, Ing. Petr Novák, Ph.D. 2, prof. Ing. Petr Berka, CSc. 1 1 Fakulta informatiky a statistiky, Vysoká škola ekonomická v Praze 2 Katedra kybernetiky, České vysoké učení technické v Praze Rodiny, pečující o hendikepované dítě, jsou nechtěně nuceny změnit očekávaný životní styl a přizpůsobovat každodenní činnost možnostem a potřebám dítěte, které se vymyká tomu, co označujeme za normu. V důsledku toho se mění chování rodičů i sourozenců nejen v rámci rodiny, ale také ve vztahu k širší společnosti. Závažné, těžké postižení dítěte, které vyžaduje trvalou celodenní péči, může vést u osoby, která o něj nejvíce pečuje až k syndromu vyhoření. Péče o pacienty s psychomotorickou retardací je nutně multidisciplinární. Při absenci kauzální terapie je třeba kromě symptomaické medicínské PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatrů a dětských sester v Hradci Králové

20 A20 Abstrakta léčby zajistit i adekvátní pomoc psychosociální a to nejenom pacientům samým, ale i jejich pečovatelům. Proto vznikl projekt chytrého pokoje, který umožňuje hendikepovanému dítěti spontánní aktivitu v monitorovaném prostoru s aktivací alarmu při překročení nastavených parametrů. Jedná se o kombinaci dnes dostupných technologií s finančně dostupnými vyrobenými doplňky, které by měly zabezpečit dotykovou a vizuální kontrolu snímané osoby. Data, která jsou získávána z takto kontrolovaného subjektu, jsou zaznamenávána a vyhodnocována za pomocí algoritmů, které v případě vyhodnocení překročení předem nastavené nebo naučené meze spustí vybranou sekvenci úloh (alarm). Příkladem praktického využití může být například situace, kdy se dítě v prostoru zastaví, což registrují kobercové senzory. Může se jednat pouze o zaujetí nějakým předmětem, ale například i o úvodní tonickou složku epileptického záchvatu. Překročení nastavených parametrů pulzu v kombinaci s následnými rytmickými změnami tlaku na podložku pak mohou upozornit na konvulzivní epileptický záchvat. Monitorované parametry i jejich kombinace lze individuálně měnit dle popisovaných obtíží dítěte. Představa zavádění informačních technologií do péče o hendikepované pacienty většinou evokuje nákladné výzkumné projekty zabývající se například implantovanými myoelektrickými senzory v robotických končetinách. Domníváme se však, že i předkládaný projekt, cenově dostupný, může pomoci rodinám, jejichž život trvale změnila nemoc dítěte. Mukopolysacharidózy MUDr. RNDr. Pavel Ješina, Ph.D. Ústav dědičných metabolických poruch 1. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Mukopolysacharidózy (MPS) se řadí mezi dědičná metabolická onemocnění ze skupiny lysosomálních střádavých nemocí. V současné době je charakterizováno 7 různých typů, které mohou mít podle druhu a tíže projevů ještě své podtypy. MPS jsou zapříčiněny poruchami enzymů (nyní je jich popsáno 10), které odbourávají glykosaminoglykanů (dříve označovaných jako mukopolysacharidy). Tato enzymová porucha vede k hromadění GAG v lysosomech a k morfologickým i funkčním změnám v mnoha tkáních. MPS představují klinicky velmi různorodá, pozvolna progredující onemocnění postihující různou měrou takřka všechny tkáně. Diagnostika je založena na klinickém obraze a laboratorním průkazu zvýšeného množství GAG v moči. Konkrétní typ je stanoven podle enzymatického defektu a ověřen na molekulárně genetické úrovni. V současné době je dostupná léčba, která však závisí na typu MPS a tíži projevů. Pro pacienty s mukopolysacharidózou I., II., IV. a VI. typu je zavedená enzymová substituční terapie, u pacientů s těžší formou se uplatňuje léčba pomocí transplantace hematopoetickými kmenovými buňkami. U pacientů s MPS III. typu je k dispozici tzv. substrát redukční terapie. I přestože MPS patří mezi tzv. vzácná onemocnění, je v ČR každý rok diagnostikováno několik pacientů s různým typem MPS. Vyhodnocením dat z let v ČR byla určena celková prevalence všech MPS 1 : Podpořeno výzkumným projektem Ministerstva zdravotnictví ČR RVO-VFN PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatrů a dětských sester v Hradci Králové