6. Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti

Transkript

1 6. Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti Témata: a) Regulační povaha trhu, státu a občanského sektoru c) Vlastnosti veřejného, komerčního a občanského sektoru Prameny: Potůček, M.: Nejen trh. Praha, Slon Část A. Teorie a vztahy, s Potůček, M. a kol.: Veřejná politika. Praha, Sociologické nakladatelství Kapitola 4.: Potůček, M.: Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti; kapitola 5.: Hendrych, D. Hoós, J. Jenei, G. Vass, L.: Politické instituce: stát, jeho uspořádání a role; kapitola 6.: Hoós, J. Jenei, G. Potůček, M. Pomahač, R. Vass, l.: Veřejná správa a řízení ve veřejné správě: přístupy a reformy. Potůček, M., Musil, J., Mašková, M. (eds.) Strategické volby pro českou společnost. Teoretická východiska. Praha: Sociologické nakladatelství. Kapitola B1.: Benáček, Vl. Frič, P. Potůček, M.: Klíčové formy regulace ve vzájemných vztazích. Potůček, M.: Trh, stát a občanský sektor jako regulátory společenského vývoje. Powerpointová prezentace. Dostupné na egory&id=45%3aprezentace&itemid=64&lang=cs&limitstart=40

2 a) Regulační povaha trhu, státu a občanského sektoru Společenská regulace je vytvářením životních (materiálních, právních, kulturně-ideových) podmínek lidí takovým \ způsobem, aby obracely činnosti lidí předpokládaným směrem. Otázka: V čem se liší regulační působení trhu, státu a občanského sektoru? Tabulka: Modely udržování sociálního řádu Regulační model Princip regulace Specializovaná vědní disciplína společenství spontánní solidarita sociologie trh rozptýlené soutěžení ekonomie stát asociace hierarchická kontrola harmonizace prostřednictvím organizace právo, politické vědy teorie organizace, sociologie sociálních hnutí Zdroj: Potůček (2005)

3 a) Regulační povaha trhu, státu a občanského sektoru Tabulka: Typy sektorů regulujících činnosti lidí Soukromý neformální sektor Stát Soukromý komerční sektor Občanský sektor (neziskové organizace) Zdroj: Wolfendenova komise (The Future 1978) Tabulka: Doména občanského sektoru Sektor Veřejný Soukromý Alokační mechanismus Kritérium činnosti Veřejný rozpočet Trh Veřejný zájem stát občanský sektor Zisk ziskový sektor Zdroj: Potůček (2005)

4 Otázka: V čem se liší regulační působení trhu, státu a občanského sektoru? Trh Z hlediska politické vědy je trhem zprostředkovaná směna statků svébytnou formou řízení, kontroly chování a organizace spolupráce mezi lidmi. Z pohledu ekonomické vědy je samoregulačním systémem, v němž poptávka a nabídka, dosažený zisk a ztráta alokují vzácné zdroje (při dodržení určitých omezujících předpokladů) efektivněji než jakýkoli z alternativních regulačních mechanismů. Trh je tedy nejlepším motorem, podněcovatelem a zprostředkovatelem ekonomického růstu. Fungování trhu je v ideálním případě založeno na dobrovolné kupní smlouvě mezi prodávajícím a kupujícím o směně zdrojů (statků). Ideální model tržní ekonomiky je modelem rovnovážným: v jednoduchém světě trhu s dokonalým konkurenčním prostředím vznikají takové ceny, které distribuují vstupy firem a statky prodávané jednotlivcům tak, že nikdo nemůže najít takovou jinou kombinaci vstupů a výstupů, která by zvýšila užitek alespoň jednoho z účastníků tržní směny, aniž by zároveň nesnížila užitek někoho jiného. Tím je maximalizována suma dosažitelného bohatství společnosti - a zároveň jsou nalezeny takové ceny vstupů a výstupů produkce a spotřeby, že nabídka všech statků je rovna poptávce po nich. Taková distribuce se v ekonomii označuje distribucí efektivní v Paretově smyslu.

5 Trh (pokračování) Regulace prostřednictvím trhu tedy vychází z předpokladu, že jednotlivci maximalizují svůj individuální prospěch do té míry, do jaké jim to trh umožní. Jednotlivci (instituce) tedy sledují pouze své egoistické zájmy. Kouzlo neviditelné ruky trhu spočívá podle teorie Adama Smithe a následovníků právě v tom, že sledováním těchto čistě sobeckých zájmů prospívá každý z egoisticky se chovajících jedinců společnému blahu. Z tohoto modelu člověka vycházejí teoretici neoliberalismu (Friedman, Buchanan, částečně Hayek) jako z univerzálního modelu vysvětlení lidských pohnutek a činů. Sociologové a institucionální ekonomové ovšem soudí, že trh je podmíněn správou, politickou mocí, hodnotami a normami: zákony zajišťují osobní svobodu (včetně práva svobodně vstupovat do tržních vztahů - uzavírat kupní a pracovní smlouvy) a chrání soukromé vlastnictví. Politická moc je tedy předpokladem efektivní tržní směny. Předpokladem fungování trhu jsou také určité, všemi účastníky tržní směny sdílené hodnoty a normy. To vše dohromady tvoří jakési sociální pouzdro, (které) je (...) nejlépe chápat jako vzájemně propojený soubor normativních, sociálních a vládních mechanismů, z nichž každý má odlišnou roli, ale může také v určitých mezích jeden druhého nahradit. (Etzioni 1995:180).

6 Stát představuje politickou formu organizace společnosti na určitém území, na kterém je schopen vnutit vůli přestavující státní zájem jednotlivcům, sociálním skupinám i celé společnosti; vykonává tím státní moc. Terminologická poznámka: Kromě pojmu stát se užívá i pojmů státní správa (výjimečně pouze správa). Veřejná správa je výkonem správních funkcí ve veřejném sektoru; sestává ze státní správy a samosprávy. Stát tak může přenést část výkonu státní správy na jiné subjekty, např. na kraje, obce či profesionální komory. Stát může prostřednictvím specializovaných orgánů působit jak na centrální, tak na regionální či místní úrovni. Funkce státu: zajištění vnitřní a vnější bezpečnosti respektování a ochrana lidských práv a svobod, včetně práv majetkových formování institucionálního rámce hospodářské činnosti zajišťování dalších veřejných funkcí: péče o veřejné zdraví, kulturu, vzdělání, sociální ochranu atp. Teorie role státu: pluralismus / polyarchie vláda elit marxismus korporativismus (státní, společenský)

7 Stát Klasické je dělení moci státu na moc legislativní, výkonnou a soudní. Ne vždy rozvinutým systémem moci je moc kontrolní. Demokratický stát užívá k regulaci tří základních nástrojů: práva, správních činností a fiskální politiky (rozdělování peněz z veřejných rozpočtů). Autoritativní (a v zákonem stanovených situacích i demokratický) režim má k dispozici i násilí. V obou dvou případech, zvlášť vypoukle pak ve druhém, lze k nástrojům regulace přiřadit i ideologickou indoktrinaci. Představitelem legislativní složky státní moci je parlament. Ten lze chápat i jako jakési pojítko, zprostředkující článek mezi občany a státem. Právě tak se občané spolu se státem podílejí na výkonu vymezených správních činností prostřednictvím samosprávných orgánů tam, kde jsou ustaveny - zvláště na úrovni obcí a krajů.

8 Občanský sektor Občanský sektor vyrůstá z podhoubí občanské společnosti; ta pak čerpá zdroje své existence z občanských postojů veřejnosti. Občanství je morální závazek jedince vůči zájmům společenství, v němž žije. Tento závazek vede lidi k tomu, aby udělali něco pro druhé či pro toto společenství jako celek....je-li (pojem občanství) zaváděn v rodinách, kultivován ve školách, prosazován ve sdělovacích prostředcích, rozšiřován dobrovolnými asociacemi a přenášen z tribun prezidentů a dalších občanských vůdců, cítí se národ zavázán přispět ke blahu společenství, které sdílí. (Etzioni 1995) Občanskou společnost lze pak chápat jako...nezávislou samoorganizaci společnosti, jejíž jednotlivé části se dobrovolně zapojují do veřejné činnosti, aby uspokojovaly individuální, skupinové či veřejné zájmy v rámci právně definovaného vztahu mezi státem a společností. (Weigle- Butterfield 1993) Občanská společnost se prosazuje prostřednictvím neustále se vynořujících, působících a zanikajících sociálních interakcí mezi občany; vytváří příležitost pro občany společně vyjadřovat své názory a hodnoty a promítat je do činů.

9 Občanský sektor (pokračování) Občanský sektor (jinak též neziskový, nevládní nebo třetí sektor) je institucionalizovaným vyjádřením života občanské společnosti. Tvoří jej neziskové organizace, které jsou formou dobrovolného sdružování občanů sdílejících společné hodnoty a ochotných spolupracovat na společném díle. Činnost těchto organizací může směřovat pouze k uspokojení potřeb a skupinových zájmů samotných členů, nebo může být vedena snahou pomoci druhým či prosazovat nějaký zájem obecný (veřejný). Občanský sektor by nemohl existovat, byl-li by jedinec hnán pouze egoistickými pohnutkami; povaha člověka, s níž tyto instituce počítají a z níž vycházejí, je tedy povahou altruistickou, schopnou pomáhat druhým lidem a živé i neživé přírodě, bez nároku na protihodnotu. K vyjasnění povahy a souvislostí všech tří sledovaných regulátorů poslouží následující schéma:

10 Model vztahů stát trh občanská společnost

11 c) Vlastnosti veřejného, komerčního a občanského sektoru Otázka: Pro jaké úlohy se hodí veřejný sektor, kde je efektivní komerční sektor a kde se nejlépe uplatňuje občanský sektor? Proč? Tabulka: Základní charakteristiky veřejného, komerčního a občanského sektoru Charakteristiky Veřejný sektor Komerční sektor Občanský sektor základní mechanismy správa tržní směna dobrovolné sdružování fungování rozhodovatelé úředníci, odborníci, občané jednotliví výrobci, spotřebitelé, spořitelé a investoři regule chování nařízení cenové signály a úpravy množství kritéria rozhodování sankce cíle politik - a nejlepší způsoby jejich realizace autorita státu s hrozbou přinucení efektivita - maximalizace zisku a/nebo užitku finanční ztráta vůdci a členové organizace dohody zájmy členů/ veřejné zájmy sociální nátlak směr operací seshora dolů horizontální kontrakt zdola nahoru Zdroj: Uphoff 1993, upraveno

12 c) Vlastnosti veřejného, komerčního a občanského sektoru Tabulka: Předpoklady různých sektorů pro poskytování služeb Kritéria: Veřejný sektor Komerční sektor - s nejlepšími předpoklady veřejného sektoru: Občanský sektor Stabilita dobré špatné střední Schopnost řešit problémy mimo hlavní poslání dobré špatné střední Nestrannost dobré střední špatné - s nejlepšími předpoklady komerčního sektoru: Schopnost rychle reagovat na měnící se poměry špatné dobré střední Inovační schopnost střední dobré střední Tendence opakovat úspěch špatné dobré střední Tendence opustit neúspěšné nebo zbytečné špatné dobré střední Ochota riskovat špatné dobré střední Schopnost vytvářet kapitál střední dobré špatné Profesionální přístup střední dobré střední Schopnost využít ekonomii množství střední dobré střední - s nejlepšími předpoklady občanského sektoru: Schopnost najít cestu k různým skupinám lidí špatné střední dobré Vcítění se do potřeb klientů a ochota pomoci střední špatné dobré Celostní přístup k řešení problémů špatné špatné dobré Schopnost vzbudit důvěru střední špatné dobré Zdroj: Osborne - Gaebler (1993:347) - upraveno

13 c) Vlastnosti veřejného, komerčního a občanského sektoru Tabulka: Vhodnost jednotlivých sektorů pro výkon různých úloh Úlohy: Veřejný sektor Komerční sektor Občanský sektor - vyhovující nejlépe veřejnému sektoru: Obecná regulace vhodné nevhodné záleží na okolnostech Realizace specifických politik vhodné nevhodné záleží na okolnostech Zajištění rovnosti vhodné nevhodné vhodné Prevence diskriminace vhodné nevhodné záleží na okolnostech Prevence vykořisťování vhodné nevhodné vhodné Podpora sociální koheze vhodné nevhodné vhodné - vyhovující nejlépe komerčnímu sektoru: Ekonomické úlohy nevhodné vhodné záleží na okolnostech Investiční úlohy nevhodné vhodné záleží na okolnostech Vytváření zisku nevhodné vhodné nevhodné Podpora soběstačnosti nevhodné vhodné záleží na okolnostech - vyhovující nejlépe občanskému sektoru: Sociální pomoc záleží na okolnostech nevhodné vhodné Úlohy vyžadující dobrovolnou práci záleží na okolnostech nevhodné vhodné Úlohy vytvářející minimální zisk záleží na okolnostech nevhodné vhodné Podpora individuální odpovědnosti nevhodné záleží na okolnostech vhodné Účast na životě společenství záleží na okolnostech nevhodné vhodné Zdroj: Osborne - Gaebler (1993:347) - upraveno