Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav eského jazyka eský jazyk a literatura. Michaela Tabakovi ová. eské názvy planet

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav eského jazyka eský jazyk a literatura Michaela Tabakovi ová eské názvy planet Bakalá ská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Helena Karlíková, CSc. 2013

2 Prohla uji, e jsem diplomovou práci vypracovala samostatn s vyu itím uvedených pramen a literatury.. Michaela Tabakovi ová

3 Velmi d kuji PhDr. Helen Karlíkové, CSc., za rady, trp livost, vst ícnost a ve kerou pomoc p i psaní této práce. A díky také t m, kte í za mnou stáli, proto e jejich podpora pro m byla d le itá.

4 Obsah 1 Úvod 5 2 Názvy planet ze sémanticko-lexikálního hlediska Vývoj lexému planeta Konkrétní názvy planet v etn motivace jejich pojmenování Merkur Venu e Mars Jupiter Saturn Uran Neptun Ostatní t lesa, která byla pova ována za planety Analýza systému názv planet Období vzniku názvosloví planet a jeho ustálení Období postupného p echodu k jinému systému názv Dokon ení procesu internacionalizace 37 3 Záv r 39 4 Seznam pou ité literatury se zkratkami pramen 41

5 1 Úvod Cílem na í práce je analyzovat názvy planet u ívané v e tin od 14. století po sou asnost; po átek asového období je omezen v závislosti na nalezeném materiálu. Budeme zkoumat: 1. názvy planet jako jednotlivé lexémy v etn jejich výskytu, motivace, u vybraných (podle dominance u ití nebo jejich neobvyklosti) také slovotvorby; 2. analyzujeme celý systém názv planet a jeho vývoj. Proto e názvy planet netvo ily v historii jazyka jeden systém, ale systémy dva (jeden ze jmen p vodn staro eských, druhý z internacionálních), pokusíme se stanovit faktory, které m ly majoritní vliv na jejich prom nu a na p echod od jednoho systému k druhému. V práci také nastíníme problémy s u íváním termínu kosmonymum a analyzujeme vývoj lexému planeta v e tin, a to v etn jeho synonym, která se v minulosti pou ívala ( i stále pou ívají). Zkoumání planet dnes pat í primárn mezi zájmy astronomie. V dob indoevropské i praslovanské bylo pozorování oblohy zále itostí pouze rituální a zb nou, nedá se pro tuto dobu tedy hovo it o pozorování v deckém; Indoevropané ani Praslované nepojmenovali víc ne Slunce a M síc (sta í Indoevropané m li název snad jen pro souhv zdí Velký v z, nazývali jej Medv d, viz Machek 1943: 174). První ucelený popis systému planet a jejich vnímání jako soustavy pochází od Filoláa (asi kolem roku 430 p. n. l.) sestava se podle n j skládá ze Slunce, M síce, Saturnu, Jupiteru, Marsu, Venu e, Zem a Merkuru (viz Horský 1986: 37 38). Pro celý st edov k m la antická astronomie specifický vliv, zejména pak práce Klaudia Ptolemaia ( il asi mezi léty n. l.), který byl tehdy v bec nejvy í myslitelnou autoritou v astronomii, na st edov kých univerzitách platilo za vrchol hv zdá ské vzd lanosti zvládnout Ptolemai v Almagest (viz Horský 1986: 90). Ve st edov ku neexistovala astronomie jako samostatná v da, slu ovala se s dne ní astrologií (ve v du zvanou hv zdá stvo i hv zdá stvie, jak dokládá Gebauer v Slovník staro eský), st edov cí u enci tedy pova ovali specifický vliv planet na lov ka p i r zných ivotních událostech (narození, nemoc apod.) za nesporný (viz erná 2004: 9). Také v antice m ly planety zvlá tní význam pro osud lidí: byly tehdy pojmenovány podle uctívaných boh, proto e sta í v ili, e se jimi [názvy planet, pozn. M. T.] projevuje v le t chto boh (Dittrich 1923: 198). Názvy planet ve staré e tin i v dne ních internacionálních lexémech byly také motivovány jmény antických boh, a to ve spojitosti s p ijímáním antických znalostí. První zmínky o eských názvech planet pocházejí od Klareta (Vokabulá, Glosá, Klaretova díla jako po átek výskytu eských názv planet potvrzuje i Machek 1943: 174), ili z první [5]

6 poloviny 14. století p i em názvy pro planety Uran a Neptun se k systému názv p ipojily a mnohem pozd ji: Uran byl objeven 1781, Neptun 1846 ( tefl 2008: ). V eském prost edí tak p icházejí tyto nové planety do doby, která zastává jiné slovotvorné postupy, ne jakých u íval Klaret, co v na í práci podrobn ji rozvedeme. N které planety byly také ze systému vy azeny, proto e nevyhovovaly nové definici termínu planeta (dnes jsou nazývány planetkami nebo trpasli ími planetami) i názv m t chto bývalých planet se budeme v práci v novat, by jen okrajov. Materiál k analýze erpáme p edev ím z t chto zdroj (rok v závorce je rokem prvního vydání): Vokabulá a Glosá (Klaret, 1. polovina 14. století), Hv zdá ství krále Jana (p elom 14. a 15. století), Staro eské knihy léka ské (takté p elom 14. a 15. století; zde je pro nás zdrojem pouze tabulka na s. 359 [167 rukopisu], proto e jediná obsahuje eské názvy planet, zbytek spisu obsahuje názvy planet v latin ), Komenského Dvé e jazyk odev ené (1633), nápomocný nám bude také asopis Krok, zejména dv studie Jana Svatopluka Presla (1821, studie P ehled prací nejznamenit j ích r v hv zdá ství, meteoroznanství, síloskumu a lu b ud laných a Stru ný p ehled nález l v hv zdá ství, zem pisu, meteoroznanství ud laných ). Dále u íváme esko-n mecký slovník Josefa Jungmanna ( ), publikaci Základové hv zdosloví, ili Astronomie Franti ka Josefa Smetany (1837), N mecko- eský slovník v deckého názvosloví pro gymnasia a reálné koly (Pavel Josef afa ík, 1853), esko-n mecký slovník (Franti ek t pán Kott, ) a publikaci Slunce, m síc a hv zdy (Arno t Dittrich, 1923). Materiál nám poskytnul i Vokabulá webový, skrze který erpáme hlavn z t chto zdroj : 1 Thesaurus Linguae Bohemicae (Václav Jan Rosa, napsán ve 2. pol. 17. století), Vokabulá latinský a eský, nyní vnov spravený a roz í ený (Vocabularium Latino- Bohemicum pro usu scholarum nunc denuo diligenter & accurate editum, 1704), eskon mecký slovná (Jan Václav Pohl, 1756) a Deutsch-böhmisches Wörterbuch Josefa Dobrovského (první díl 1802, druhý 1821). Z databáze Vokabulá e webového erpáme informace také z dal ích slovník ; jedná se zejména o Malý staro eský slovník (J. B li, A. Kami, K. Ku era, 1978), Elektronický slovník staré e tiny (ESS, pod vedením M. Vajdlové), Staro eský slovník (pod vedením I. N mce a J. Pe írkové, svazky 1 26, ) a Slovní ek staré e tiny F. imka (1945). 1 V závorce uvádíme rok prvního vydání. U íváme aktuální verzi Vokabulá e webového (uvedeno k ). [6]

7 P es Vokabulá webový jsme m li p ístup také do Slovníku staro eského Jana Gebauera (první vydání vycházelo po se itech ), skrze který erpáme materiál z více d l. Za názvem díla uvádíme i Gebauerovu zkratku daného díla (podle ní jsou díla azena) a Gebauerem p edpokládaný vznik díla. Uvedené zkratky jsou v t inou pou ívány i v jiných zdrojích (nap. Staro eský slovník ), vypisujeme je zde tedy spí e pro celý Vokabulá webový. Jedná se o: slovníky léka ských pojednání sestavené neznámým franti kánem (pol. 15. století; ApatFr., LékFr.), slovníky chirurgické (ChirB., po. 16. století), Lactifer Jana Vod anského (Lact., 1511), sbírka pojednání z oboru enského a d tského léka ství (2. pol. 15. stol., Lék en.), mammotrekt (po. 15. st., MamA.), Nomenclator lat.- bohem. (okolo r. 1400, Nomencl.), slovník Pre purský (ze sklonku 14. století, Pre p.), slovník Rajhradský (tzv. Rozkochaného; mezi 1344 a 1364, Rozk.) a Onomasticon (neboli slovník Klementinský, z pol. 15. stol., SlovKlem.). V záv re ném seznamu literatury tyto jednotlivé materiály u neuvádíme, uvádíme pouze slovníky, které nám byly zdrojem t chto materiál (Gebauer v Slovník staro eský aj.). M li jsme také mo nost pou ívat databázi DEBDict 2 a slovníky v ní obsa ené. erpali jsme odtud zejména z P íru ního slovníku jazyka eského (PSJ, ed. B. Havránek a kol., ), Slovníku spisovného jazyka eského (SSJ, ed. B. Havránek a kol., ) a Slovníku spisovné e tiny (SS, ed. J. Filipec a kol., 1995). V práci v t inou kv li p ehlednosti a dobré itelnosti textu neuvádíme d sledn celé názvy prací i slovník ; kde neuvádíme nále ité názvy, uvádíme vý e uvedené zkratky (nap. ApatFr., PSJ : krom ji zmi ovaných zkratek d l, která neu íváme p ímo, jsou vypsány také v seznamu literatury) nebo jasn rozeznatelné zkrácení názvu díla (nap. Kott v slovník i Komenského Dvé e ). Lexikální jednotky uvádíme v transkribované podob podle sou asných pravidel pravopisu. Krom výjimek se nevyjad ujeme k vývoji jednotlivých hlásek, který není cílem na í práce. Rovn nemáme za cíl podrobn ji vylo it motivaci i formu latinských názv planet a boh. Nenalezli jsme publikaci, která by se v novala na emu problému ve v t í mí e, a to ani ohledn názv planet, ani ohledn kosmonym samotných. Zmínky o názvech planet nacházíme pouze v p edmluv Hv zdá ství krále Jana od Aleny erné (zachováváme zde p vodní ozna ení stránek ímskými íslicemi, proto e samotný rukopis je stránkován ísly arabskými) a v lánku eská jména hv zd Karla upra z asopisu í e hv zd (1943), který vychází z domn nek lingvisty Bohumila Ryby. Ojedin lé poznámky jsou také k nalezení ve slovnících Gebauera a Jungmanna. P ínosný je pro na i práci lánek Slavomíra Ut eného 2 Pou íváme nejnov j í verzi databáze DEBDict (k ). [7]

8 Bludné hv zdy bludice z Na í e i (1984). P i analýze systému jsou pro nás podkladem zejména studie Igora N mce Rekonstrukce lexikálního vývoje a Vývojové postupy eské slovní zásoby, jeho terminologii také p ebíráme. V souvislosti s kompozity hojn erpáme z publikace eská kompozita diachronn (Du an losar, 1999) a pro zasazení jazykových jev do historických souvislostí je pro nás d le itá zejména sta Milana Jelínka Purismus v Kapitolách z d jin eské jazykov dné bohemistiky (2007) a lánek Zde ky Hladké eské slovníká ství na cest k jednojazy nému výkladovému slovníku, I. z Na í e i (2005). Lingvistické pojmy definujeme zejména podle P íru ní mluvnice e tiny (2. vyd. 2012) a p i astronomických poznatcích vycházíme p edev ím z publikace v elektronické verzi Historie astronomie (V. tefl, J. Krti ka, 2008). [8]

9 2 Názvy planet ze sémanticko-lexikálního hlediska Nyní se budeme v novat konkrétním názv m planet slune ní soustavy, jak jsme je nalezli ve slovnících i v jiných textových materiálech. Na i pozornost poutají názvy planet u ívané v e tin. Ve staré e tin byly zaznamenány odli né lexémy od t ch, které u ívá e tina sou asná, tak e m eme v pr b hu vývoje pozorovat vznik jednoho (staro eského) systému názv planet, jeho postupný ústup a nahrazování systémem druhým (internacionálním 3 ), který posléze p evládl. Jedná se zejména o názvy pro Merkur, Venu i, Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Budeme se v novat také názv m t les, která byla kdysi mezi planety za azována, nyní v ak definici termínu planeta 4 nevyhovují a adí se do jiných astronomických kategorií (Pluto, Vesta, Ceres, Juno, Pallas). Nezmi ujeme název Zem, který sice do systému názv planet sémanticky pat í, nezapadá v ak do námi diferencovaného systému názv planet staro eských a internacionálních, proto e v pr b hu vývoje e tiny nepodstoupil v t í zm ny (na rozdíl od názv planet ji zmi ovaných). Mezi planety bylo ve st edov ku azeno i Slunce 5 a M síc 6, co zp sobila nedostate ná znalost s postupem v dy a rozvojem lidského my lení do lo k p ehodnocení sémantického za azení t chto t les a mezi planety u azena nejsou. Nezmi ujeme je z toho d vodu, e ani tato t lesa nezapadají do dvou ji zmín ných variant systému názv planet, proto e jejich p vod sahá u do doby p ed vznikem e tiny, poté se jejich forma výrazn ji nem nila. Do analýzy v ak adíme název pro Pluto. Ten se také nem nil, tzn. není v obou zmín ných systémech (nemá pojmenování utvo ené z eských lexém ), a to z d vodu relativn pozdního data objevení tohoto t lesa. Jeho internacionální název má v ak podobnou motivaci jako planety ostatní; p ipadá nám tedy za samoz ejmé jej zmínit Internacionálním systémem názv planet rozumíme systém, který je vytvo ený z internacionálních (mezinárodních) názv planet. Internacionální (mezinárodní) slova jsou slova u ívaná ve v t in evropských a v ásti neevropských jazyk [ ], mezinárodní lexikální jednotky [jsou] eckého nebo latinského p vodu, asto um le vytvo ené z eckých nebo latinských slovních základ (viz P írml : 102). Planeta slune ní soustavy je definována podle rozhodnutí Mezinárodní astronomické unie z roku 2006 jako nebeské t leso, které 1. obíhá okolo Slunce; 2. má dostate nou hmotnost, aby jeho vlastní gravitace p ekonala vnit ní síly pevného t lesa, tak e dosáhne tvaru odpovídajícího hydrostatické rovnováze (p ibli n kulatého); 3. vy istilo okolí své dráhy (Veselý 2006). Mezi planety se v sou asnosti tedy adí Merkur, Venu e, Zem, Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Apelativum slunce nacházíme u v praslovan tin jako s ln ce; jak pí e Machek ve svém etymologickém slovníku, stran rodu je pravd podobné, e slunce jako v c bylo neutrum, jako p edm t nábo enské úcty, jako bo stvo maskulinum nebo femininum a v mýtech se jednalo o partnerku M síce (Machek 1997: 558). Apelativum m síc nacházíme u ve stsl. m s c. Uve me také kdysi synonymní lexém luna, který se p i vývoji pojmov diferencoval a jazyk mu p id lil básnický p ídech; viz p ímo tento p íklad u odstín ní souzna ných slov N mec 1968: 32. Jako nebásnický lexém p sobí luna je t ve v deckém asopise Krok [9]

10 Tato kapitola se skládá ze t í ástí. V první ásti budeme analyzovat vývoj samotného termínu planeta. Následující dv ásti pak budou v novány názv m planet ze dvou hledisek. Nejprve analyzujeme planety jako jednotky lexikálního systému názv planet; adíme je v souladu s dne ními konvencemi podle vzdálenosti od Slunce. Uvedeme názvy, které jsme nalezli ve slovníkovém a dal ím materiálu (zdroje vypisujeme v úvodu práce), u vybraných výraz v etn námi odhadované motivace a slovotvorby t chto názv. Primární cíl této kapitoly bude shromá dit soubor lexikálních jednotek námi vymezeného okruhu. Ve t etí kapitole pak budeme na základ získaného materiálu zkoumat systém t chto jednotek. Pokusíme se analyzovat okolnosti vzniku prvního systému eských názv planet, jeho zánik a vznik systému sou asného, to v e se z etelem na zm ny psychického, mimojazykového a jazykového p vodu (více v kapitole 2.3). M eme tedy íci, e první ást se sna í na názvy planet nazírat jako na jednotlivé lexémy, kde to druhá se zam uje spí e na celek, na systém názv planet a jeho vývoj. Konkrétní motivace pojmenování planet, které v kapitole 2.2 uvádíme, nejsou pln zalo eny na ji publikovaných tezích. Tomuto problému se dodnes nikdo ve v t í mí e nev noval. Vedle krátkých poznámek Aleny erné v p edmluv k Hv zdá ství Krále Jana (více u konkrétních názv planet) je nejvíce komplexní materiál o motivaci názv planet, který jsme nalezli, lánek Karla upra eská jména hv zd publikovaný v asopise í e hv zd. Ten zve ej uje poznatky ohledn motivace názv planet, p i em vychází z dopisu Bohumila Ryby; samotný dopis jsme v ak nem li mo nost spat it. Pojmenování planet je neprávem opomíjenou slo kou eského lexika jak si uká eme, staré názvy jsou toti velice pestré a m eme je bezesporu ozna it také za lákavé, proto e v sob skrývají nádech tajemství, mytologie a bo ství. Staro eské názvy jsou pak p evá n názvy asociativní. Vznikly podle toho, jaké sémantické p edstavy anti tí bohové v u ivatelích jazyka ( i tv rcích názv ) vyvolávali. z roku Luna je slovo v eslovanské, nalezneme ho tedy v tém v ech slovanských jazycích (krom lu ické srb tiny). Tvar luna existoval u v praslovan tin, pochází z indoevropského *leuk- svítit (spole n nap íklad s latinským l na). Více viz Rejzek 2012: 352, na kterém jsme tento výklad zalo ili. Machek je t dodává, e výraz m síc p vodn znamenal jak lunu, tak i m síc asový luna p vodn znamenala z ejm jen m sí ní sv tlo (viz Machek 1997: 360). [10]

11 2.1 Vývoj lexému planeta Lexém planeta nepro el vývojem eského jazyka nezm n n. Byl p ejat z pozdn latinského tvaru plan ta, to pochází z eckého slova plán s kolem bloudící, obíhající (Rejzek 2012: 471). Lexémy pro obecné pojmenování specifického kosmického t lesa, planetu, nebyly v dy v rod, v jakém jej známe dnes ve femininu. Lexém planeta vedle latiny ovlivnila n m ina, ve které funguje jako maskulinum: der Planet; viz ibid: 471. V e tin staré a st ední se u ívaly také maskulinní varianty tohoto p ejatého lexému (i varianty hláskoslovné): nap íklad v Hv zdá ství krále Jana (p elom 14. a 15. století) nalézáme tvar planét (m.), planeta i planéta (m. i f.). Stejn tomu bylo v pol tin ; podle Jadwigy Waniakove (Waniakowa 2003: 144) zde stály rodové dublety lexému planeta v maskulinu a femininu vedle sebe (ibid: 144) a u ívání feminimního planeta se ustálilo v první polovin 19. století (ibid: 87). Materiály ukazují, e je t v Kottov esko-n meckém slovníku, tedy v druhé polovin 19. století, je lexém planeta uvád n jako maskulinum i femininum oba tvary p ípustné, rovnocenné. Ale rozdíl v rodu se podle Igora N mce (Vývojové postupy eské slovní zásoby, 1968) ve vývoji e tiny a s rozvojem rodového systému stal neúnosným a e il se ústupem pojmenování obourodých, p i em ta bu zanikají, nebo omezují sv j význam na rod, pro který byl jejich kmenový typ v novém systému vyhrazen (N mec 1968: 45). Jak tedy pí e N mec, tendence v jazyce jsou takové, e se slovo p ikloní k rodu (a s tím i k deklinaci), který evokuje jeho koncovka. V na em p ípad je z ejmé, e koncové -a (z latinského tvaru) ovlivnilo kone né ustálení enského rodu: a-kmenová jména se omezila na enský rod (av ak ne bezvýhradn 7 ). Stejn jako planeta pro el rodovou dubletností také lexém kometa (co op t m eme srovnat s pol tinou [Waniakowa 2003: ]; jako maskulinum jej u ívá je t nap. Presl v asopise Krok, srov. u b hu toho komety, jeden kometa kde to lexém planeta u ívá v rod enském, srov. tuto planetu atd.). V Hv zdá ství krále Jana také nacházíme zajímavé sklo ování tohoto lexému: o planétiech, tedy p vodní lokálovou koncovku mu ských o-kmen -iech. Koncovka -ech se vyskytuje vedle koncovky p vodní a do národního obrození, kdy vít zí (HiMl : 143). Alena erná uvádí v p edmluv k Hv zdá ství krále Jana, e synonymní soub né u ívání synonymních eských výraz, které mají napomoci ke správnému pochopení jednotlivých, nep íli b ných slov, je znakem formující se nové slovní zásoby: b hohv zdy, toti planety aneb bludny (57v) ( erná 2004: 17). Kosmická t lesa, která dnes nazýváme 7 V nové e tin existují deklina ní typy soudce a p edseda, které v pr b hu vývoje jazyka vznikly z enských kmen (ja-kmen pro typ soudce a a-kmen pro typ p edseda) jako d sledek rozporu p irozeného rodu a formy. Více viz Himl : 139. [11]

12 planetami, toti byla po dlouhou dobu (je t do 19. století; viz Ut ený 1984) nazývána jako hv zdy. Termín hv zda se v pr b hu vývoje jazyka bezpodmíne n diferencoval na hv zdy a planety; nov poznaná skute nost se up esnila vznikem dal ích, specifikujících lexém (hovo íme o tzv. pojmové diferenciaci, 8 viz nap. Michálek 1971). Existoval tedy protiklad hv zd stálých (stálic) a tzv. b hohv zd (ob nic), jak byly planety nazývány. Je t F. J. Smetana ve své publikaci z roku 1837 pí e, e existují t i druhy hv zd [zvýrazn no M. T.], tedy stálice (Fixsterne), bludice (planety) a vlasatice (komety; Smetana 1837: 8). Také Kott ve svém slovníku ur uje planetu Venu i, tehdy Krasopaní, jako hv zdu p i výkladu hesla Venu e v ak u ívá termínu planeta. Je patrné, e termín planeta (v té dob existující a u ívaný u nap. Komenským, který jej pou íval ve tvaru enském, planéta) byl synonymní s jinými výrazy. Nebyl v takovém postavení jako dne ní termíny, které vágnost nep ipou t jí, snad zde m eme hovo it i o snaze neu ívat názvy p ejaté ( ili o purismu). Stav byl p itom dlouho rozkolísaný. Zajímavý je tedy pr ez slovníky nap í asem. Klaret u ívá pouhého hv zda, v Hv zdá ství krále Jana je u ito termínu bludná hv zda nebo bludna. Rosa ve výkladu hesla Hladolet uvádí poznámku jest Planeta ; lexému planeta jako maskulina se u ívá ve Vocabulariu Latino-Bohemicum. Ryvola uvádí ve svém Slová i puristické hv zdník. Purismus se v ak lexém planeta nesna il vylou it z eského jazyka, pou ívají jej i obrozenci, nap íklad Dobrovský (p i p ekladu samotného n meckého der Planet; Dobrovský lexém planeta p ipou tí i s hláskoslovnou variantou planéta a ob uvádí jako maskulinum). Jako planétu lexém zmi uje Jungmann a p ipou tí oba rody. Gebauer ve stejném významu vypisuje i heslo hv zdoplaz ze SlovKlem. a opat uje jej poznámkou strojené. O bludných hv zdách (bludicích) napsal pojednání Slavomír Ut ený v asopise Na e e (Ut ený 1984). Uvádí, e bludné hv zdy p e ívaly do druhé poloviny 19. století ve významu planety (je t nap íklad u Jungmanna), tento termín podle n j vznikl p ekladem latinského stellae errantes (pozd ji erraticae). Vykládat název bludná hv zda tedy musíme díky jejímu protikladu (stálici) ne jako zbloudilou hv zdu, ale jako hv zdu nestálou, putující. Jako nejstar í u ití lexikální jednotky bludná hv zda udává Ut ený (1984) rok 1787 z výpisku F. J. Tomsy (a poté v Tomsov slovníku z r. 1789). Variantou byl lexém bludna (ApatFr., Hv zdá ství krále Jana). 8 Pojmová diferenciace se podle E. Michálka projevuje tím, e v d sledku povrchn j ího poznání jistého jevu mohlo p edev ím být na míst dne ních n kolika slov se speciálním významem jedno staré slovo s ir ím významem nediferencovaným, viz Michálek 1971: 312. [12]

13 Déle ne bludná hv zda se dr í bludice (Ut ený 1984). U íváno bylo i pobludice (to pou ívá je t K. S. Amerling ve druhé fázi národního obrození 9 ). Bludice v ak nabrala dal ího, jiného významu: v básnickém jazyce byla u ívána jako kometa (Vrchlický, Mácha), meteor a to a do za átku 20. století. Ut ený (1984) uvádí, e ozna ení bludice ve významu planeta bylo (je t nejist ) u íváno bez omezení jen v 1. polovin 19. století. Bludice je v ak výraz nov j í; ve Vokabulá i webovém ji nenacházíme; je zde pouze výraz hv zda bludná (Malý staro eský slovník, Slovní ek staré e tiny F. imka). Lexém bludice se do dne ní doby nedochoval; ztrácí sv j význam planeta a postup moderní v dy i mimojazykové vlivy ma ou tento výraz ze slovní zásoby v astronomickém významu. V PSJ je ve významu hesla planeta bludice ozna ena u za archaismus. Zvlá tní v ak je vyu ití tohoto výrazu a roz í ení jeho význam (viz PSJ : n co klamného, sv télko na ba inách, prostitutka, kmitající zá e v bec ). Lexikální jednotka b ná hv zda je podle Ut eného (1984) ojedin lá a vznikla z kompozita b hohv zda. Kompozitum b hohv zda vidí Ut ený (ibid) jako staro eský termín, který do íval do desátých let 19. století. V Hv zdá ství krále Jana a v ComestC., ChirB., ApatFr. je u ito výrazu b hohv zda ESS dokládá i existenci rodové dublety b hohv zd (m.), co je zajímavé (pravd podobn se jedná o atrakci k planét m.). Výrazu b hohv zda se u ívalo i pro tvorbu p ídavného jména b hohv zdný (ESS ). Na b nou hv zdu navazuje ob nice, v archivu Ústavu pro jazyk eský poprvé dolo ena k r (jak dokládá Ut ený 1984). V N mecko- eském slovníku v deckého názvosloví (1853) se pro planety vedle klasického planeta uvádí výraz ob nice. Lexém ob nice p e ívá a do dne ní doby: je uveden v PSJ, SSJ i SS (!) jako synonymum pro výraz planeta. Ut ený (1984) tedy uvádí dv vývojové ady: b hohv zda b ná hv zda ob nice a paralelní bludohv zda (nap. z Kroku) bludná hv zda bludice. Jak v ak posléze dodává, bludice je augmentativum k bludi ka (bloudící bytost) podle p ípony. Bludná hv zda by toti m la * bludnici. Vedle analýzy r zných variant lexému planeta nesmíme zapomínat ani na jeho význam. Definice tohoto termínu nebyla dlouhou dobu definitivní (i ta dne ní, zdánliv ustálená, se m e zm nit) a prom ny jeho významu je t nedávno ovlivnily klasifikaci kosmických t les (m eme hovo it o jazykovém vlivu na vnímání sv ta u ivateli jazyka). 9 Také komety nazývá vlasaticemi ; viz Hoffmanová 2003: 21. [13]

14 Mezinárodní astronomická unie, organizace starající se mimo jiné o astronomickou terminologii, na svém kongresu v Praze roku 2006 m ní definici termínu planeta, díky emu ztratilo t leso Pluto sv j status planety (a stalo se trpasli í planetou 10 ). Lexikální terminologická jednotka tedy tímto pojmovým zú ením prom nila odraz skute nosti ve v domí u ivatel jazyka i v terminologické klasifikaci. 10 Definice termínu trpasli í planeta je podle usnesení Mezinárodní astronomické unie z roku 2006 taková: trpasli í planeta je nebeské t leso, které 1. obíhá okolo Slunce; 2. má dostate nou hmotnost, aby jeho vlastní gravitace p ekonala vnit ní síly pevného t lesa, tak e dosáhne tvaru odpovídajícího hydrostatické rovnováze (p ibli n kulatého); 3. nevy istilo okolí své dráhy; 4. není satelitem (Veselý 2006). [14]

15 2.2 Konkrétní názvy planet v etn motivace jejich pojmenování Merkur Latinskému názvu Mercurius odpovídal od trnáctého století zejména eský ekvivalent Dobropán. Mercurius byl antický b h obchodu, sou asn se jednalo o posla boh a pr vodce, který provázel du e po jejich smrti do podsv tí. Lexém Dobropán nacházíme nejd íve u Klareta (v Glosá i i Vokabulá i). Jungmann název Dobropán pokládá za kompozitum slo ené ze dvou ástí, a to dobrý a pán, jak v ak na následujících ádcích vysv tlíme, není to sémanticky dosta ující výklad. Jedním z hlavních zdroj pro odhalení motivace tohoto názvu nám bude ji zmi ovaný lánek upr v í e hv zd, který zve ej uje domn nky Bohuslava Ryby ohledn motivace p vodn staro eských názv planet. Podle Ryby p evládlo p i vytvá ení eského ekvivalentu názvu planety Merkur vnímání boha Merkuria jako boha obchodu. Samotné latinské jméno boha Mercurius je podle Ryby spojeno s latinským merx (Lat essl: 789), co znamená zbo í. Jak upr podle Ryby dále vysv tluje, Merkuriova vláda nad zbo ím byla pro eský název d le itou ( upr 1943: 150). Latinský ekvivalent pro zbo í byl také bonum, co znamenalo dobro neboli hmotné dobro jm ní, bohatství (Lat essl: 156). eským p ekladem tohoto lexému byl lexém dobro (viz ESJ ), ve staré e tin tedy dobro vlivem latiny znamenalo majetek (zajímavé je uvá it podobnost s n meckým Gut majetek, zbo í a adj. gut dobrý ). Ve Vokabulá i webovém samotný lexém dobro ve významu zbo í uveden není, je zde dobro jako majetek sémanticky jsou si tyto dva významy ( majetek a zbo í ) v ak blízké. V pozd j ím vývoji jazyka p evládla synonymní varianta sbo ie, která podle Machka (1997: 712) také p vodn znamenala majetek, bohatství, jm ní, statek, p edm t obchodu znamená a v nové e tin. Zánikem slova fundujícího (dobro) se stírá motivace slova fundovaného (viz N mec 1968: 23), proto je pojmenování Dobropán vnímáno jako kompozitum s p edním lenem adjektivním, jak se domníval nap íklad Josef Jungmann. Substantivum dobro je v kolizi s adjektivem dobrý p i em sémantický rozdíl je zde zna ný. Ze sémantického hlediska nemá p sobnost boha Merkura s p ídavným jménem dobrý z ejm nic spole ného, a koli z hlediska formálního je Jungmann v výklad vysv tlitelný. Problém je zde zejména s hláskou -o-, která podle Jungmannova vnímání vypadá jako vokalický konekt; slo enina by tedy m la leny adjektivum-konekt-substantivum. Jak uvádí Du an losar (1999: 17), o-ový konekt je konektem nej ast j ím, pochází od o-kmen a a-kmen i kmen konsonantických, také jím byly zprvu p ipojovány p ední leny adjektivní ( losar 1999: 16). Pro teorii Jungmannovu [15]

16 hovo í i sám D. losar: ten p ímo pojednává o lexému dobropán pod kapitolou o slo eninách typu adjektivum-kompozitum-substantivum ( losar 1999: 38), av ak dále o tomto slov a o jemu podobných Klaretových neologismech pí e, e z staly neuzuálními slovníkovými výtvory (ibid). Myslel-li D. losar skute n Dobropán ve významu Merkur (p i em velikost písmen není pro slovotvornou analýzu podstatná; názvy planet jsou Klaretem psány písmenem malým), dovolíme si zde nesouhlasit, nebo lexém byl u íván je t dlouho po Klaretov dob, jak si doká eme v následujících odstavcích. Pokud by p ední len slo eniny byl substantivum dobro, co ve staré e tin byl (a doposud je) o-kmen st edního rodu vzor m sto (viz HiMl : 151), konektu by zde nebylo pot eba. Jedná-li se tedy o slo eninu se zadním lenem substantivním a p edním bu substantivním, nebo adjektivním (dobrý-), p ikláníme se spí k variant o obou lenech substantivních, ili k tomu, e je to kompozitum homogenní (shodn slovn druhové, viz losar 1999: 8), skládající se ze substantiv dobro a pán, proto e tuto variantu vidíme z hlediska významového pravd podobn j í (ji zmín ný pán zbo í/majetku ). losar uvádí, e kompozita slo ená ze dvou substantiv byla v dob p edobrozenecké tvo ena jen málo, a to zejména p i slou ení dvou pojm v jednu substanci ( losar 1999: 50; srov. la jelen, vlkopes), p i pojmenování planet se ov em jedná o proces neojedin lý (stejn tak i Krasopaní). O roz í enosti varianty Dobropán hovo í její hojný výskyt: Gebauer uvádí jako své zdroje ChirB., Pre p., Rozk., MamA., SlovKlem. a Nomencl. Dále tento výraz nalézáme v Hv zdá ství krále Jana, ve Staro eském léka ství (v ji zmín né tabulce), ve Vocabulariu Latino-Bohemicum, v Komenského Dve ích, v Pohlov slovníku i u Dobrovského, v asopise Krok, u Jungmanna, u Kotta, v N mecko- eském slovníku v deckého názvosloví pro gymnasia a reálné koly nebo ve Smetanov publikaci Základové hv zdosloví, ili Astronomie. V n kterých zdrojích nacházíme hláskoslovn krátkou variantu Dobropan (nap. v Kroku). V Hv zdá ství krále Jana objevujeme i název Obojetník. Jedná se o jediný výskyt tohoto lexému, který jsme v souvislosti s názvem planety objevili. Jak v p edmluv upozor uje A. erná ( erná 2004: XIX), název vychází z p sobení této planety na lov ka u tohoto termínu m eme spat ovat p ekro ení hranic od astronomie k léka ství. Nejedná se zde o název opírající se o antickou tradici, ale o název nový, který dokládá silné propojení t chto dvou obor. A. erná (ibid) vylu uje vliv substantiva fale ník, jak lexém obojetník vykládá Slovník staro eský, kde Gebauer za le uje název planety v hesle obojetník pod skupinu slov s významem fale ník, licom rník, zvlá t d lající se hezkým na ob strany. Správný výklad podle A. erné vychází z p edstavy starých ech, e planeta je tzv. obojetná, [16]

17 tedy zárove vysu ující, nebo je blízko slune ního áru, a sou asn zavla ující, co p sobí sousedství M síce ( erná 2004: XIX). Jako dal í pojmenování planety Merkur nalézáme lexém Ze o v Pohlov slovníku. Z ejm se jedná o bohemismus pro samotný název boha Merkura, který pak dal jméno planet stejn jako ve starém ím (b h Zelo planeta *Zelo ). Pod heslem Zelo m eme spat it v Jungmannov slovníku opravdu výklad dobropán, Mercurius, není zde v ak patrné, jednáli se o jméno Boha i jméno planety. Motivace je nám v ak, stejn jako u ostatních Pohlových názv pro bo stvo/planety, nejasná. Výraz Merkur se v e tin objevuje vedle výrazu Dobropan u u Smetany (1837) se staro eským názvem v závorce (co nazna uje bu jeho novost a s tím spojenou pot ebu specifikace, nebo u jeho variantnost k lexému p vodn staro eskému). V N mecko- eském slovníku v deckého názvosloví a u Kotta je Merkur názvem rovnocenným názvu Dobropán (soudíme tak podle struktury hesla, v n m jsou oba názvy odd leny árkou, nejsou ji v závorce). M eme íci, e název Merkur definitivn p evládá po átkem 20. století: doklad nacházíme u A. Dittricha, který uvádí pouze internacionální názvy. Výraz Dobropán u neobsahuje ani PSJ Venu e Pojmenování Venu e komplikuje p edstava starých ech o tehdej ím nebi. S jednou planetou jsou na rovin významové spojeny t i entity: hv zda jit enka (také denice, sv tlono ), hv zda ve ernice (zví etnice) a planeta Venu e samotná. 11 Tato situace trvá a do dne ní doby; t i r zn sémanticky odstín né skupiny lexém (s významy hv zda ranní, hv zda ve erní a druhá planeta slune ní soustavy ) referují k jedné mimojazykové entit (planeta Venu e). O úplná synonyma se ov em nejedná, jde pouze o t i rozdílné pohledy na jednu skute nost. Podle Igora N mce m eme hovo it o rozporu jazykového ztvárn ní a psychického odrazu (odrazu skute nosti ve v domí mluv ích; viz N mec 1980: 19) zalo eném na povrchním vnímání skute nosti (ibid: 36), tedy na nev deckém pozorování oblohy. První eský ekvivalent pro latinské Venus (co je sou asn název staroitalské bohyn krásy a lásky, viz Lat essl: 1284), který jsme nalezli, je Ctitel a Chtytel z Klaretova Glosá e (ve Vokabulá i se objevuje i patný opis tvar zstyele, co napovídá, e tento název nebyl b n u íván). Lexém Chtytel se jinde ne u Klareta nevyskytuje. Název Ctitel se objevuje 11 Takovou situaci známe u od doby archaického ecka, kdy byla z planet známá pouze Venu e a to jenom jako jit enka nebo ve ernice, ne pod spole ným názvem; viz Horský 1986: 29. Poznatek, e jit enka a ve ernice jsou jedno t leso, je znám u od doby bronzové (vyplývá z toho, e pokud zá í jedna, nem e zá it druhá; viz ibid: 16). [17]

18 i v Hv zdá ství krále Jana a ve Starých knihách léka ských (v ji zmi ované tabulce). Je v ak zajímavé, e byl pom rn záhy nahrazen názvem Krasopaní. Ve slovníku Rajhradském (podle Jungmanna) nacházíme oba výrazy, ve slovnících pozd j ích v ak Ctitel zcela mizí. Gebauer ozna uje název Ctitel za strojený a jeho výskyt udává je t v Lact., Pre p., Nomencl., ChirB. a LékFr., ili v pom rn raných spisech. V materiálech mlad ích se nenachází. Motivaci názvu Ctitel objas uje Gebauer vlivem lat. venerari (ze kterého vznikl název Venus), co bývalo vykládáno jako stíti ( ctíti ) 12. Jedná se tedy o název motivovaný latinou. Toto pojmenování nahradil název Krasopaní. Jeho první výskyt nalézáme u Komenského Dvé í (spolu s denicí, sv tlono em a zví etnicí), v Rosov Thesauru (spole n s hláskovou variantou zví etnice zví ednice), ve Vocabulariu Latino-Bohemicum je dolo ena hláskoslovná varianta Krásopaní (vedle denice, zví etnice a ji vedle Venu e: není v ak patrné, jedná-li se o název planety i bohyn ), u Pohla takté Krásopaní, u Dobrovského hláskovou variantu Krásapaní a Venu e (není v ak op t jasné, nejedná-li se o jméno bohyn ). Jungmann dokládá op t Krasopaní, stejn tak v asopise Krok, u Smetany Krásopaní (zde pouze v závorce jako dopln ní názvu Venus to je prvním jistým u itím internacionálního názvu pro tuto planetu), v N mecko- eském slovníku v deckého názvosloví stojí Krasopaní na jedné úrovni s Venu í, stejn tomu je i u Kotta. V PSJ výraz Krasopaní (ani jeho varianty) není v bec zastoupen. Název Krasopaní m eme vykládat od Venu iny p sobnosti, ili od vlády nad krásou, jedná se tak o asociativní pojmenování vzhledem k tomu, jak byla Venu e vnímána. Homogenní kompozitum Krasopaní je slo eno ze dvou substantiv, krása a paní, a konektu -o- (podobn jako lexém Dobropán). A koli se tento slovotvorný typ vyskytoval p ed dobou obrozeneckou jen z ídka, vidíme, e u pojmenování planet není ojedin lý ( losar 1999: 50). Ve Vokabulá i webovém heslo Krasopaní nenajdeme; tento název je dolo en od 17. století. Zejména u názvu planety Venu e lze ze slovník, které nám poskytují jen minimální kontext, t ko vy íst, kdy se jedná o název pro planetu, a kdy se jedná o název pro bohyni. U Rosy a Pohla nalézáme vedle Krasopaní (Krásopaní) lexém i lila (jméno slovanské bohyn krásy). Zejména u Rosy musíme pochybovat, zda se nejedná pouze o alternaci jména antického boha jménem boha slovanského. U Pohla ji význam planeta vylou it nem eme, proto e lexém i lila uvádí v kapitole O obloze, a ivlích, a koli není jisté, zda Pohl názvy pro tyto dv substance (název planety a bohyn ) neslu uje pod jedno heslo. 12 Zm na s > c je v Historické mluvnici e tiny (HiMl : 100) vysv tlena jako splývání hlásek ve staro eském období (10. a 14. století), jak v ak vidíme, Klaret u pou ívá splynuté varianty. [18]

19 Motivace lexém zví etnice a denice souvisí s tím, v které ásti dne se planeta Venu e objevuje na obloze. Komenský o Krasopaní pí e, e tuto ráno Dennicí 13 (Sv tlono em), ve er Zví etnicí jmenují (Komenský 1933: 19), u Jungmanna pak m eme vid t podobný výklad, e se jedná o hv zdu, která ve er po slunci svítí zví at m (Jungmann 1990n: V, 355). Bohumil Ryba ve vý e zmi ovaném dopise K. uprovi pak dodává jiné vysv tlení podle n j je hláskoslovná varianta zví edlnice nesprávný opis p vodního zvícedlnice, ili hv zda dávající více sv tla ne jiné ( upr 1943: 150). Denici i sv tlono e pak m eme vysv tlit jako ranní hv zdu která symbolizuje p icházející den, p icházející (denní, jit ní) sv tlo. Podle doby, kdy se tato hv zda objevuje na nebi, m eme vylo it také dnes ast j í názvy ve ernice a jit enka. V Hv zdá ství pro krále Jana nacházíme i ojedin lý ekvivalent Smilnice. Výraz Smilnice oproti ostatním názv m obsahuje negativní konotace, proto e se u ve staré e tin jedná o synonymum pro nev stku, prostitutku, vycházející z ejm z p sobnosti Venu e jako bohyn nejen krásy, ale i lásky. Je to v ak zále itost jediného zdroje, je tedy mo né, e se op t jedná o p sobení subjektivního psychického faktoru (tj. odrazu skute nosti ve v domí mluv ích, jak jsme ji zmínili v úvodu kapitoly) Mars A do p ijetí internacionálního tvaru byla eská varianta názvu planety Mars pom rn stálá. Dolo en je výraz Smrtono, výjimky tvo í jen malé hláskové odli nosti (Pohl uvádí název Smrtono, ve Slovní ku staré e tiny F. imka i v Malém staro eském slovníku nacházíme také variantu Smrtonos). Motivace je tentokrát dob e pr hledná: kosmonymum Smrtonos (název planety v latin ) vzniklo asociativn k p sobnosti boha Marta, podle kterého se planeta jmenuje také v latin ; Mars byl b h rolnictví, který nosil t stí ve válce, av ak stejn tak nosil i samotný boj (Lat essl: 776). P i vzniku pojmenování eského p evládl jeden význam spojený s válkou, nositel smrti z eho pak vznikl eský název Smrtono. Jak uvádí Milo Dokulil, ím bohat í je pojem, ím více má rozmanitých znak [ i význam, pozn. M. T.], tím v t í je i mo nost selekce výchozího pojmenovávacího p íznaku (Dokulil 1962: 107). Smrtono je kompozitum, skládá se z p edního lenu substantivního (smrt), konektu -o- (který u kompozit tohoto typu ve staré e tin zcela p evládá, viz losar 1999: 23) a zadního 13 Ve staré e tin, jak je dolo eno nap. v ESS, byla denice psána se zdvojenou hláskou -n-: dennice. V práci (krom této citace) d sledn uvádíme dne ní pravopisn správnou variantu tohoto lexému. [19]

20 lenu deverbálního (-no, -nos odvozeného od nositi). Citujme Du ana losara: Oba leny vstupující do kompozit na eho typu [se zadním lenem deverbálním, pozn. M. T.] p edstavují ve staré e tin stejn jako v praslovan tin útvary prvotní, neodvozené ( losar 1999: 23). Zadní len -no (ani -nos) nebyl ojedin lý; losar (ibid) jej uvádí mezi nej ast j ími druhými leny kompozit tohoto typu ve staré e tin (srov. sv tlono, zbrojno a dal í, také netradi ní, jako berlono, títono, sví kono, viz ibid: 24). Uvádí také samotné kompozitum Smrtono (ibid) s poznámkou, e první len pojmenovává patiens (ibid: 23), objekt d jem zasa ený (viz nap. P írml : 384). Název Smrtono nalézáme v materiálech po ínaje Klaretem (Glosá, Vokabulá ), u Rozk., v Lék en., ApatFr., v Komenského Dvé ích, ve Vocabulariu Latino-Bohemicum, u Dobrovského (vedle názvu Mars). U Jungmanna se objevuje vedle internacionálního Mars (s poznámkou tak slove planéta Mars zpozdile dosti dle mín ní Dobrovského [Jungmann 1990n: IV, 194] co nazna uje, e lexém Smrtono byl poci ován jako nevhodný u v první polovin národního obrození, tedy oproti ostatním názv m planet pom rn brzy). V Kroku nacházíme pouze Mars, u Smetany název Mars s názvem Smrtono v závorce, v N mecko- eském slovníku v deckého názvosloví je Mars a Smrtono na stejné úrovni, u Kotta a u Dane e je Mars pak u it jako jediná varianta. Hv zdá ství krále Jana op t dokládá ojedin lé názvy. Planeta Mars je zde nazývána nejen jako Smrtono, ale také jako B h boje a Smrt. Oba ojedin lé názvy jsou motivovány p sobností boha války, co je s pojmenováním Smrtono slu uje. V prvním názvu, B h boje, je u ito synonymum lexému válka boj; u druhého názvu m eme hovo it o konotaci významu válka ( ili smrt ), která byla zam n na za celek a dala mu pojmenování Smrt. Dal í výklady poskytuje ji zmi ovaný B. Ryba hovo í o vlivu latinského lexému mors, smrt, z eho podle n j m l vycházet název Smrtono ( upr 1943: 150). My jeho výkladu v ak aplikujeme pouze p i odhalení motivace názvu Smrt, proto e lexém mors je sice základem pro pojmenování boha války Mars, samotný v ak nepodává tak dobré vysv tlení pro druhou ást kompozita (sloveso nosit) tu lépe vysv tlíme z asociace k p sobnosti Marta ve smyslu boha války. Je také zajímavé, e a koli se Klaret vyhýbá u ívání lexému b h (viz Dobropán, Krasopaní, z ejm kv li bohu k es anskému), v Hv zdá ství krále Jana je tento lexém v pojmenování planety dolo en výrazem B h boje. Nakonec je t musíme poukázat na jméno Lado, které zmi uje Pohl. Z ejm se jedná o slovanský ekvivalent názvu boha Marta (podobn jako v p ípad ostatních planet), co ale není úpln jednozna né: Pohl jej uvádí v kapitole O obloze, a ivlích, co význam názvu planety evokuje. [20]