KAPITÁLOVÝ TRH OBCHODOVÁNÍ ZÁHADNÉ ARTEFAKTY CESTY NA SEVERNÍ PÓL Z MYŠLENEK PAULA KRUGMANA ON-LINE RICHARD KOČÍ AKTUÁLNĚ

Transkript

1 2/2009 časopis společnosti BH Securities KAPITÁLOVÝ TRH AKTUÁLNĚ OBCHODOVÁNÍ ON-LINE Z MYŠLENEK PAULA KRUGMANA ZÁHADNÉ ARTEFAKTY RICHARD KOČÍ CESTY NA SEVERNÍ PÓL

2 EDITORIAL Vážení čtenáři, posledních šest měsíců letošního roku nám přineslo spoustu zajímavých událostí, z nichž některé jsme nemohli úplně ovlivnit, další zase nestály za řeč, avšak jiné budou mít dopad na nás všechny. Globální recese zaktivizovala přední světové ekonomy, kteří se nyní předhánějí v teoriích, proč jsme se do ní dostali a jaké společné jmenovatele má současná krize s krizemi 20. století. A protože vývoj není nikdy takový, jak bychom jej očekávali, jsou opatrní v prognózách. Vědět, jak se společnost vypořádá s aktuální ekonomickou situací a jaké následky spojené s tímto obdobím si poneseme do příštích let, by bylo pro každého z nás velmi cenné. Ale bohužel nemáme křišťálovou kouli, která by nám ukázala, jaký směrem se svět bude ubírat. Veřejné rozpočty většiny vyspělých zemí jsou napjaté a rozpočtové deficity se vzhledem k nezdolné vůli vlád dále pomáhat ekonomickému růstu zvyšují poměrně rychlým tempem. Bude tedy zajímavé sledovat, jak se s těmito fakty v budoucnosti jednotlivé země poperou a zdali nebudeme velmi brzy stát před dalšími rozchodníky. Po masivních propadech na konci loňského roku vzrostly české akcie v porovnání s únorem 2009 o více než 50 %. Podobně jsou na tom i trhy americké. Lze hovořit o nejvýnosnějším období posledních dvou let, přičemž vývoj na kapitálových trzích naznačuje možnost dalšího růstu i zajímavých příležitostí. Vzhledem k nepředvídatelnosti trhu nás čekají spíše měsíce opatrného investování. Několik posledních měsíců se pro BH Securities stalo velmi tvůrčím obdobím. Dokončili jsme proces vývoje aplikace, která usnadní našim klientům obchodování na kapitálových trzích. Naši zkušení makléři se spolupodíleli na jejím vývoji a věřím, že Vám, zákazníkům, nová služba on-line obchodování přinese nejen komfort a spokojenost, ale také další investiční příležitosti. Jsem přesvědčen o tom, že Vás toto vydání časopisu Béháčko zavede na zajímavá místa, ukáže nezdolnost některých z nás, předestře Vám jiné možnosti investování a seznámí Vás s tím, co děláme. Zkrátka, že Vám bude příjemným a užitečným společníkem. A protože se společně prostřednictvím našeho občasníku setkáme až příští rok, dovoluji si, popřát všem našim čtenářům krásné prožití vánočních svátků a do roku 2010 jen to nejlepší. obsah editorial 02 Situace na kapitálovém trhu 03 On-line obchodování 04 Novinka v tvorbě cen na BCPP Závěrečné aukce na BCPP 05 Analýzy - pokračování 06 B.I.G. - Zase nejlepší 07 zkrocení hospodářského CYKLU Dárcovství jinak 10 Diamanty jsou věčné 11 Investice do diamantů - Bez obav z inflace Záhadné artefakty - sochař Richard Kočí Země Inků Cesty na severní pól Kaleidoskop - kam jít 23 Zdeněk Lepka Béháčko - časopis společnosti BH Securities a.s., podzim 2009 Náklad: 300 ks Vydavatel: BH Securities a.s., Na Příkopě 15, Praha 1 Redakce: Iveta Kmochová, kmochova@bhs.cz Editor: Ivan Ryšavý Grafická úprava: AWB adertising, Bratislava, Vychází dvakrát ročně

3 finance Jak BH Securities vidí kapitálové trhy po 3. čtvrtletí 2009 Dosavadní letošní chování akciových trhů: Za deset měsíců letošního roku stihly trhy projít únorovými minimy (v Praze ubral tento vývoj z počáteční hodnoty akcií skoro -30 % ( index PX: 628,5 bodu, tj. -26,77 % proti hodnotě ze samého počátku roku 2009), aby v posledních dnech posouvaly třináctiměsíční maxima stále o něco výše ( index P index PX: 1145,5 bodu, tj. +33,48 % proti hodnotě ze začátku roku 2009). Obrat jistě poněkud souvisí s velkou depresí, která do té doby vládla trhům a mohla zavinit určitý překmit cen směrem dolů. Nicméně za tímto obratem hledejme především účinek masivních podpůrných opatření vlád zemí po celém světě, které sanovaly finanční sektor, podpořily některá cyklická odvětví (například automobilový průmysl) a spotřebu prostřednictvím některých veřejných investic. Dá se říci, že opět ožil tok peněz ve finančním sektoru, podařilo se rozumně udržet důvěru na mezibankovním trhu. I některé makroekonomické údaje zaznamenaly během zmíněného období zpomalení poklesu nebo dokonce průchod minimy. Akciové trhy mohly (od března) těžit z obratu sentimentu a postupně i z peněz, které se přece jen začaly na trhy vracet a v růstu je nezastavila ani otázka bez odpovědi: Jak dlouho a kam ještě může rallye pokračovat?, neboť technické odhady i fundamentální situace v globální ekonomice spíše varovaly před návratem poklesu. Dvě výsledkové sezóny (Q2 a Q3) přes celkově o hodně nižší úroveň výsledků v meziročním srovnání vycházely (a vycházejí) v průměru spíše nad odhady a očekávání trhu, což také posilovalo víru trhu v lepší budoucnost. Letošní rok bylo zatím všechno jinak, vývoj přál více kontrariánům. Nedočkali jsme se lednového efektu, který obvykle zvedne ceny i o pět procent výše. Neplatilo rčení sell in May, go away. Léto nebylo okurkovou sezónou, na přelomu července a srpna se trhy vydaly zase o stupínek výše. Neviděli jsme tradiční pokles v nejhorším měsíci roku, v září. Do tohoto výčtu by tedy logicky zapadalo, abychom nečekali nic obvyklého ani do konce roku, tj. ani vánoční rallye. Výhled akciových trhů do konce roku a tak trochu i na rok 2010: Jak bylo řečeno výše, dosavadní výjimečnost letoška indikuje možnost jejího přetrvání do konce roku. Dá se říci, že od březnového obratu trhů směrem vzhůru jsme svědky více či méně výrazného názorového střetu, obhajoby oprávněnosti růstu akcií a dosažení současných hodnot a naopak varování před příliš rychlým, příliš velkým a příliš nepodloženým růstem, který od března nastal. Tento střet samozřejmě sílí, jak hodnoty indexů stoupají vzhůru, a umdlévá, jak pokračuje čas a březnovému bodu obratu se vzdalujeme. Pomyslná paralela propadu akciových trhů od loňského září a rallye od letošního března naznačuje určité dovršení etapy rekonvalescence, které může znamenat nemastný neslaný vývoj trhu v příštím období nebo i pokles. Z psychologického hlediska si růst trhu totiž podle našeho odhadu prošel podobnými fázemi jako v případě propadu: nejprve všeobecný souhlas a pochopení (typu je to jasné, již to takhle nemohlo trvat dál ), poté akceptace s výhradami (typu je to již příliš, mělo by se to obrátit... ) a nakonec rezignace (typu bude to pořád klesat /či růst/ ), přičemž obě období trvala zhruba stejně dlouho, přibližně 8 až 9 měsíců. Fáze rezignace byla (je) v současném rallye slabší a nepříliš zřetelná. Možná, že je to přechod do pásma, které si indexy udržují od konce léta za určitého poklesu objemů. Na trzích existuje stále mnoho negativního sentimentu ohledně budoucího vývoje cen akcií, o kterých se všeobecně soudí, že jsou nadhodnocené. Kritici růstu poukazují na sice o něco lepší, ale stále slabé makro, dosažené za krátké časové období a hlavně účinkem nákladných podpůrných opatření. Zastánci růstu naopak argumentují tím, že růst hnaný umělými podpůrnými kroky vlád je vlastně přirozený a přichází jako první fáze před vlastní konsolidací (to by ani nebyla podpůrná opatření, aby se to pozitivně neprojevilo ) Další průběh obchodování na akciových trzích se proto zdá být pokračujícím střetem zastánců růstu a poklesu. Trhy se mohou pohybovat bez jasného trendu v denních či několikadenních vlnách. To by mohlo být i scénářem do konce roku, třebaže stále přiznáváme poměrně velkou pravděpodobnost variantě, kdy současné zisky trh ještě do konce roku dost poztrácejí. Výhled vývoje kapitálových trhů v roce 2010: Pokud bychom se pokusili již nyní pohlédnout o rok dopředu, pak sice můžeme v mlhavých obrysech spatřovat další zklidnění situace na trzích, určité zlepšování hospodaření firem (například efekty úsporných opatření, propouštění apod.), ale z makroekonomického pohledu nemůžeme přehlédnout trápení s rostoucím zadlužením ekonomik. To by mohlo znamenat tlak na úsporu ve veřejných výdajích a spolu s vysokou nezaměstnaností ovlivnit i spotřebu domácností. Země skupiny G20 se vyslovily pro pokračující podporu ekonomik dalšími injekcemi a balíčky. To sice zlepší makroekonomická čísla, ale prodlouží etapu s vysokými rozpočtovými deficity. V rovině akciových kurzů se tak (z dnešní pozice) zdá příští rok obdobím sice s menšími výkyvy, ale asi více bez jasného směru a trendu a možná s větší mírou konfrontace akciových kurzů a fundamentu. Čím více se trh udrží výše do konce tohoto roku, tím pravděpodobnější je pokles cen v 1Q Petr Hlinomaz 03

4 finance Aplikace on-line obchodování je novým produktem BH Securities Na pohyb na trzích lze reagovat během sekund Zákazníci BH Securities, kteří mají zájem sami a bez prostředníka aktivně obchodovat na kapitálových trzích, dostávají do ruky nový produkt internetovou aplikaci on-line obchodování. U jejího zrodu stál i Ing. Jan Kuthan, jeden z hlavních makléřů společnosti. Zejména jeho zásluhou a díky jeho dlouholetým zkušenostem z fungování kapitálových trhů bylo možné tento náročný produkt, spolu s partnerskou společností, vyvinout a uvést v život během poměrně krátké doby. Tato internetová aplikace on-line obchodování umožňuje provádět operace s cennými papíry rychle, pohodlně, bezpečně a nezávisle a jak Ing. Jan Kuthan podotýká, vede i ke komfortnějšímu stylu obchodování. Co bylo prvotním impulzem, který vedl BH Securities k vytvoření této aplikace? Po celou dobu existence naší společnosti se snažíme něco zlepšovat, neustále rozšiřujeme spektrum služeb a s tím spojený servis pro zákazníka. Ten je u nás vždy na prvním místě. A protože současný technologický pokrok není našim zákazníkům cizí a ještě více podtrhává platnost hesla Čas jsou peníze, byl zrod tohoto produktu pouze logickým vyústěním naší snahy rozšiřovat služby vedoucí ke komfortnímu stylu obchodování. Z toho důvodu jsme pro naše zákazníky vyvinuli produkt, který usnadňuje přímý přístup na trhy, aplikaci on-line obchodování. V čem spočívá výhoda on-line obchodování a pro koho je vhodná? Ať už je zákazník ve své kanceláři, doma, na služební cestě či dovolené v kterékoliv části světa ovšemže s možností připojení na internet, může si takto, bez přímé komunikace s makléřem, udržovat přesný přehled o všech transakcích, aktuálních kurzech, o stavu svého portfolia atd. Aplikace umožňuje rychlé nezávislé rozhodnutí i následnou realizaci nákupu či prodeje cenného papíru. Nespornou výhodou tohoto našeho produktu je možnost reagovat na změny v pohybech cen na trzích během okamžiku: Zákazník se nemusí zdržovat telefonickým zadáváním pokynů prostřednictvím makléře. Aplikace je vhodná prakticky pro každého a pro její používání neexistuje žádné omezení. Musí mít klient zvláštní vybavení na svém počítači, nebo vystačí s běžnými technickými parametry svého počítače a s připojením na internet? Lze vystačit s běžným počítačem připojeným k internetu, a není tedy potřeba instalovat žádná přídavná zařízení ani software, obchoduje se přímo prostřednictvím www stránek společnosti. Pro on-line obchodování se ovšem může použít také mobilní telefon, který však musí být vybaven webovým prohlížečem. Kdo může využívat tuto aplikaci? Co vše je třeba učinit, aby služba byla zákazníkovi zprovozněna? Je otevřena všem našim zákazníkům, kteří mají zájem sami aktivně obchodovat. Novým zákazníkům je zprovozněna při podpisu smlouvy automaticky a stávajícím zákazníkům je aplikace zprovozněna po podpisu dodatku ke komisionářské smlouvě. Bude služba zpoplatněna a i nadále bude možné využívat služeb osobního makléře či konzultovat některé případy? A jak je to s informačním servisem zůstane zákazníkům nadále k dispozici? Nespornou výhodnou aplikace on-line obchodování je, že není zpoplatněna. Tuto službu poskytujeme našim zákazníkům zdarma. Naše společnost však samozřejmě bude i nadále poskytovat zákazníkům veškeré potřebné informace související s kapitálovým trhem. Na tom se nic nemění. Zákazníkovi, který aktivně tuto aplikaci využívá, není uzavřena ani služba osobního makléře. Naši makléři jsou i nadále připraveni věnovat zákazníkům náležitou péči při zadávání telefonických pokynů. Je rozhraní on-line obchodování srozumitelné a přátelské i k těm uživatelům, kteří nemají žádné předchozí zkušenosti s podobnými aplikacemi? Domnívám se, že prostředí není nijak složité. Při vývoji jsme kladli důraz na jednoduchost, přehlednost a srozumitelnost. Jednotlivé kroky jsou v logickém sledu a v případě chybného zadání je na toto zákazník upozorněn. Takže i ten, kdo s podobnými aplikacemi dosud nemá žádné zkušenosti, se s naším produktem on-line obchodování určitě snadno seznání už během několika desítek minut. Navíc každý zákazník má po celou dobu obchodování možnost obrátit se na naši IT podporu či přímo na makléře, který může s jednotlivými věcmi poradit. Které trhy lze v této aplikaci sledovat? V současné době je možné takto na tuzemském trhu obchodovat na Burze cenných papírů Praha v segmentu AOS (automatický obchodní systém) a také na RM Systému jím všechny obchodované tituly. V zahraničí umožňujeme obchodování na kapitálových trzích USA: NYSE a NASDAQ. Tyto trhy nabízejí nepřeberné množství investičních příležitostí i proto, že zejména na nich probíhá převážná část obchodů uskutečněných on-line. Má investor možnost v této aplikaci sledovat pravidelně vývoj svého portfolia, stav finančních prostředků či poplatky za uskutečněné transakce? Všechny transakce uskutečněné zákazníkem se automaticky zanesou do jeho portfolia ihned po jejich realizaci. Investor tedy disponuje detailním přehledem o stavu jím držených cenných papírů, podaných a dosud nerealizovaných pokynech, uskutečněných vypořádaných nákupech a prodejích, poplatcích za uskutečněné transakce a stejně tak má přehled o pohybu i stavu finančních prostředků. Investor chce mít přehled o tom, jak si vedou jeho investice. Umožňuje on-line obchodování průběžně sledovat i aktuální zisk? Ano, zákazník má možnost sledovat vývoj svých investic. Portfolio je v reálném čase přeceňováno na tržní cenu, nedochází k žádné časové prodlevě. To znamená, že tak, jak se mění ceny akcií na trhu, dochází automaticky k přecenění zákazníkova portfolia. Navíc rozsáhlý filtr nabízí nepřeberné množství kombinací, které jistě uspokojí požadavky každého investora. Zabezpečení a ochrana je nezbytnou součástí takového způsobu obchodování. Jakým způsobem je zajištěna ochrana zákazníka? Přístup do aplikace je zajištěn heslem. Po jeho zadání je zákazník následně ověřen prostřednictvím kódu zaslaného přes SMS. Tím se minimalizuje riziko neoprávněného přístupu. Tzv. verifikační SMS se zákazníkovi posílá po ověření hesla na jím uvedené telefonní číslo. V případě zaslání chybného hesla je přístup automaticky zablokován. Čeho by se měli investoři při komunikaci s on-line aplikací vyvarovat, případně co by mohlo ohrozit jejich zabezpečení? Je to podobné jako s bankovním účtem: Přístup k němu také neprozrazujeme a stejné je to se zabezpečením této aplikace. Nikomu nesdělujeme přístupové heslo a je dobré mít na paměti, že telefon je v tomto případě důležitým prostředníkem. Tedy pokud možno nepůjčovat mobilní telefon. Technologie nové generace míří do všech oblastí našeho života. Kde vy osobně vidíte budoucnost obchodování na kapitálových trzích? Opravdu, nové technologie na nás takříkajíc útočí ze všech stran téměř denně. Co bylo před rokem nové, je nahrazeno novějším, rychlejším, spolehlivějším Tímto směrem se bude pravděpodobně ubírat i obchodování, zrychlí se, zautomatizuje,... ale také odosobní. Přesto se domnívám, že kontakt s obchodníkem zůstane pro zákazníka i nadále velmi důležitý. Klasické obchodování v podobě, v jaké je známe nyní, určitě bude ještě nějakou dobu zachováno. Celá řada klientů si totiž zpětnou vazbu a kontakt se svým makléřem zkrátka neodepře, neboť to posiluje jejich důvěru v jimi vybraného obchodníka s cennými papíry. IK 04

5 finance Nejenom aukční cesta BCPP Burza cenných papírů Praha (BCPP) ve snaze získat pro své obchodování vídeňský punc a využít standardní zkušenosti okolních burz zavedla v tomto roce mimo jiné závěrečnou aukci. I tato novinka pražské burze umetla cestu k zapojení do skupiny CEE Stock Exchange GEESEG. Pod tímto názvem totiž letos v září vídeňská burza spojila všechny své burzovní parkety v Praze, Budapešti a Lublani (včetně vlastního) do společné skupiny. Během své bezmála půlroční existence závěrečná aukce v Praze už vícekrát pořádně pocuchala nervy investorů a vzbudila rozporuplné reakce. Za tímto rozruchem stojí několik jejích benevolentních náležitostí hlavně maximální povolení rozpětí cen a časová délka závěrečné aukce. Zejména v začátcích nové praxe totiž větší investoři plně využívali mantinely maximálního povoleného 10% rozpětí a přesouvali své pokyny do závěrečné aukce (za minimální obchodní aktivity nebylo složité i jen s průměrnou objednávkou dosáhnout významnější odchylky od závěru dne ve SPAD). Tak se však v některých dnech ke konci obchodování zřetelně projevily anomálie pražského pojetí závěrečné aukce, zejména ve spojení se snahou o větší transparentnost trhu v závěrečných cenách. Nicméně pražská burza prozřela a odchylky se postupně minimalizovaly, přičemž burza vyšla transparentnosti vstříc a maximální povolené rozpětí snížila z 10 % na 3 %. Závěrečná aukce zprvu také s sebou přinesla dilema v zavírací ceně akcií. I samotné české zdroje pak zásluhou BCPP uváděly různé zavírací ceny, a to buď ze závěru obchodování ve SPAD, nebo ze závěrečné aukce. Avšak i v tomto případě byla počáteční trnitá cesta proražena a tituly ze SPAD končí už pouze na aukční ceně. Diskutabilní zatím zůstává ukončování aukce když podle dosavadních zkušeností randomizace končí až na maximálně přípustné hranici 5 minut první fáze, resp. 2 minut fáze druhé. Malou, ale častokrát ne bezvýznamnou výhodou závěrečné aukce je právě fakt, že v Praze prodlužuje obchodování. To lze úspěšně využít například při očekávání dat zpoza oceánu v 16:00 a v rychlé reakci na čísla, která se odtud dozvíme. Příslovečnou druhou stranou mince pro závěrečnou aukci představuje fakt, že kvůli svým excesům zastínila aukci úvodní. Jenže i ta často nabízí z investorského hlediska zajímavé příležitosti arbitráže aukce vs. kontinuální režim, což poutalo pozornost hlavně retailových investorů. Výsledky úvodní aukce však nebijí tolik do očí, protože nejsou součástí standardního kurzovního lístku burzy a kromě toho aukce na začátku dne obvykle také nabízí jen velmi slabou likviditu. Ovšem to se časem může změnit: Vždyť ve Vídni jsou úvodní aukce plné napětí a s dostatečnou likviditou. Pražská burza tedy standardizuje své postavení v seskupení GEESEG. Nicméně pokud jde o aukce, podle mého názoru ve srovnání s konkurencí jí jeden zásadní atribut zatím stále chybí. Jak ve Vídni, tak například ve Varšavě (která je hlavním konkurentem celé vídeňské skupiny) totiž ještě několik minut po stanovení aukční ceny lze za ni obchodovat. V tomto ohledu by se k Vídni či třeba k Varšavě BCPP mohla přidat. Potom by zůstalo už jen na regionu, zda by uměl takový aukční režim aktivně využívat v konkurenčním boji i s vyspělými trhy ve světě. Falešně skrytou stránkou snahy o pomalou harmonizaci obchodování pražské burzy s mateřskou burzou ve Vídni je ovšem ve skutečnosti hledání většího souladu burz. Nabízí se tak opatrné otázky ohledně obchodních hodin pražské burzy nebo smyslu existence samotného systému SPAD. Ale to už nechme jako otázky pro budoucnost, která jistě přinese další trnité cesty. Peter Čaputa 05

6 finance VýKLAD POJMU HODNOTA AKCIE SE MŮŽE RŮZNIT Aktuální cena akcií na burze bývá často poměřována s tzv. hodnotou akcie vzešlou obvykle z různých modelů oceňování v rámci fundamentální analýzy. Nicméně pojem hodnota akcie může být použit v různých souvislostech, a proto není neužitečné se u tohoto termínu zastavit. První odlišnost může spočívat již v hladině, na které se provádí ocenění, a to brutto či netto. Hodnota brutto uvažuje při kalkulaci podnik jako celek (entitu) a obsahuje hodnotu jak pro vlastníky, tak pro věřitele, kteří si z celkové hodnoty připisují patřičnou část. Setkáme se s ní nezřídka v odhadech a komentářích k privatizaci podniků, při fúzích a akvizicích podniků, které nejsou obchodovány na burzách, a nalezli bychom ji i u řešení bankrotu firem. Netto hladina se omezuje na ocenění pouze pro vlastníky firem, tedy akcionáře v případě akciových společností (tj. na úrovni equity ). Je to ona, která přepočtena na jednu akcii, nás hlavně zajímá ve vztahu k akciovému kurzu. Z tohoto jednoduchého popisu by mělo být patrné, že od brutto k netto hodnotě se dostaneme odečtením všech dluhů a závazků od brutto hodnoty. Pro doplnění uveďme, že, zhruba řečeno, v českém právu brutto hodnota odpovídá pojmu obchodní jmění podniku, zatímco netto hodnota čistému obchodnímu jmění. Brutto a netto přístup je někdy formálně rozlišován i v názvech oceňovacích metod, například DFCFF (Discounted Free Cash Flow to Firm) = brutto, a DFCFE (Discounted Free Cash Flow to Equity) = netto. Neméně významné je rozlišení kategorií hodnoty tržní, investiční (subjektivní) a objektivizovaná. Tržní hodnota se obrazně řečeno ptá, kolik bychom za podnik, akcii mohli dostat na trhu, kolik by za podnik, akcie zaplatil běžný zájemce. Pracuje s předpokladem, že existuje trh s danými podniky a posuzuje oceňovanou firmu s již uskutečněnými transakcemi. Nebo lze touto hodnotou rozumět akciový kurz v případech, kdy je firma obchodována na burze. Pojem akciového kurzu a tržní hodnoty nám pak jakoby splývá. Potíž je v tom, že tržní hodnota může být spíše výrazem trhem uznané hodnoty než fyzického stavu podniku. Navíc se zde nehovoří o jiných motivech, kterými se akciový kurz může řídit, například předchozími poklesy či růsty cen akcií, aktuálním sentimentem investorů, přebytkem nebo nedostatkem hotovosti u investorů apod. Podstatný je zde nicméně všudy přítomný důraz na pohled trhu, ať již se snažíme odhadnout hodnotu prostým srovnáním nebo modelováním a diskontováním finančních toků atd. Investiční (subjektivní) hodnota zdůrazňuje jedinečnost daného podniku pro jedinečného investora s jeho jedinečnými cíli, tj. jakou cenu má pro konkrétního investora. Kromě obecných tržních kritérií (například velikosti trhu, na němž daná společnost působí, tržní ocenění jejích aktiv atd.) se do odhadu promítají subjektivní zájmy a pohledy daného investora, třeba jak získaná aktiva může sám využít nebo prodat, jaký další podíl, či segment trhu může obsadit, jaké náklady uspořit apod. Tento pohled je častý při akvizicích a fúzích a může se dosti lišit od předchozího pohledu běžného investora. Objektivizovaná hodnota se snaží odpovědět na otázku, jakou hodnotu podniku lze považovat za nespornou. Jde o úsilí zahrnout do odhadu v co největší míře všeobecně uznávaná (tržní) data na straně jedné a kritické posouzení účelnosti fungování a majetku podniku z dlouhodobého hlediska na straně druhé. Respektování tohoto pohledu a obecných zásad, jež jsou za tímto účelem stanoveny (například rozdělení majetku podniku na potřebnou a nepotřebnou část, ocenění na základě volného zisku, tj. té části zisku, která může být odvedena, aniž to ohrozí existenci podniku, atd.), by mělo vést k co největší reprodukovatelnosti odhadu, ať už je jeho autorem ten či onen odhadce, analytik. V praxi se tedy setkáme s mnoha podobami hodnoty akcií. Proto při jejich čtení je užitečné snažit se vycítit, v jakém kontextu, z jakého pohledu je daná hodnota pisatelem uvedena. Pojem hodnoty akcie tedy nelze vnímat jako nějaké dogma, které by jednoznačně a bezvýhradně předurčovalo kurz dané akcie na trhu, a to jak díky povaze odhadování hodnoty, tak díky dalším faktorům působícím na cenu akcie, o kterých byla řeč v minulém vydání Béháčka (č. 1/20009, str. 7). Petr Hlinomaz 06

7 finance Projekt B.I.G. expert Opět jsme mezi nejlepšími! Dle vyhodnocení statistiky B.I.G. EXPERT jsme se za období roku 2008 umístili téměř ve většině odhadech mezi prvními! Statistika B.I.G. EXPERT akcie tuzemské trhy: odhady investiční atraktivity českých akcií. Cílem je zaznamenat vyjádření expertů k atraktivitě investování do vybraných titulů. Tyto odhady vyjadřují názory, jak se vzhledem ke konkrétní situaci na trhu bude vyvíjet kurz těchto cenných papírů. Výchozími hodnotami jsou pondělní kurzy. Vyhodnocení celoroční úspěšnosti společností Krátkodobé odhady 2008 Společnost/expert(i) Účasti Výnos 1. BH Securities Tomáš Matuška ,35 2. Fio, burzovní společnost Pavel Hadroušek ,47 3. LUTHERUS Roman Skalický ,98 4. ČP INVEST investiční společnost Patrik Hudec 5 103,92 5. CYRRUS 57,97 Jan Procházka 47 40,74 Marek Hatlapatka 2 17,23 Pořadí úspěšnosti bylo stanoveno podle průměrné odchylky odhadu (na jednu účast) od skutečné hodnoty indexu při účasti experta v polovičním počtu týdnů za vyhodnocované období. Pozn: Projekt si neklade za cíl vydávat investiční doporučení; jde v něm pouze o prezentaci odhadů budoucího vývoje kapitálového trhu, jak tyto odhady poskytli zúčastnění experti. Projekt se ve třech částech zabývá predikcí vývoje na českém kapitálovém trhu (nejobchodovatelnějších akcií), dále odhady vývoje českých úrokových sazeb a kurzu koruny k dolaru a euru, a konečně odhady vybraných světových akciových trhů sledovaných prostřednictvím indexů. Iveta Kmochová, zdroj B.I.G. Expert Statistika B.I.G. EXPERT zahraniční trhy: odhady vývoje indexů akciových trhů. V této části experti odhadují vývoj vybraných indexů jednotlivých akciových trhů v horizontu jednoho až šesti měsíců. Je sledován a odhadován budoucí vývoj indexů: PX50, Dow Jones, NASDAQ, FTSE 100, DAX 30 a Nikkei 225. Experti tak hodnotí český kapitálový trh v porovnání se zahraničím. Výchozími hodnotami jsou vždy páteční uzavírací hodnoty indexů. Vyhodnocení úspěšnosti dlouhodobých odhadů za celý rok 2008 Společnost Počet Prům. odchylka Prům. odchylka Expert účastí na účast (%) na index (%) 1. BH Securities ,28 29,05 Antonín Žmuran 2. J&T BANKA ,62 32,77 Aleš Vávra 3. A&CE Global Finance ,26 38,04 Radek Létal 4. CYRRUS ,50 40,92 Marek Hatlapatka, Ondřej Moravanský 5. ČP INVEST investiční společnost ,86 42,48 Milan Tomášek, Patrik Hudec 07

8 lidé Krize přicházejí a odcházejí, kapitalismus si však udržuje neotřesitelnou pozici Zkrocení hospodářského cyklu (z myšlenek ekononoma Paula Krugmana) Velkými nepřáteli kapitalistické stability jsou odnepaměti válka a ekonomická deprese. Netřeba podotýkat, že válka nás obklopuje pořád, nicméně konflikty, které v první polovině 20. století málem přivodily zánik kapitalismu, byly střety kolosálních rozměrů, kdy proti sobě stály světové velmoci. Dnes už se nezdá příliš pravděpodobné, že by nějaký takový konflikt mohl v dohledné době vypuknout. Velká hospodářská krize málem zatočila s kapitalismem i demokracií a víceméně přímo vedla k válce. Po ní ale v průmyslově vyspělém světě následovalo období stabilního ekonomického růstu, které trvalo celou jednu generaci a během něhož byly deprese krátké a mírné a zotavení silná a trvalá. Koncem šedesátých let nezažily Spojené státy hospodářský útlum už tak dlouho, že ekonomové pořádali konference pod heslem Je už hospodářský cyklus hudbou minulosti? Byla to předčasná otázka. Sedmdesátá léta se stala desetiletím stagflace, kdy ekonomikám vévodila kombinace hospodářského poklesu a inflace. Po dvou energetických krizích v letech 1973 a 1979 následovaly vůbec nejhorší recese od třicátých let. V devadesátých letech se otázka hospodářského cyklu vynořila znovu s tvrzením, že světová ekonomika sice může čas od času utrpět menší pokles, ale dny opravdu velké recese, natožpak celosvětové krize, jsou už definitivně za námi. Co jiného vyvodit z takového tvrzení, než že světové hospodářství v poslední době neprodělalo žádnou hlubší depresi? Abychom si na tuto otázku mohli správně odpovědět, musíme se opět vrátit k teorii a zeptat se, co to vlastně hospodářský cyklus je. A zvlášť proč tržní ekonomiky jako takové vůbec procházejí recesemi? V žádném případě netvrďme, že odpověď je nasnadě že recese se objevují vinou toho či onoho, přičemž jde vždy o naši předpojatost. Jestliže se nad věcí zamyslíme a zvlášť chápeme-li, jak trh funguje, a v zásadě věříme v jeho předpokládanou schopnost udržovat jistou míru rovnováhy mezi nabídkou a poptávku je recese opravdu velice zvláštní věc. To proto, že během ekonomického propadu, zvlášť nějakého skutečně výrazného, se zdá, jako by nabídka byla všude a poptávka nikde. Máme ochotné dělníky, ne však dostatek pracovních sil; máme skvěle vybavené továrny, ale nedostatek objednávek; obchody jsou otevřené, ale zákazníci nikde. Je poměrně snadné pochopit, jak k takovému deficitu v poptávce může dojít u nějakého konkrétního druhu zboží, jak se ale může stat, že je nízká poptávka po zboží obecně? Copak lidé nemusejí své peníze za něco utratit? Lidé, kteří se chtějí smysluplně bavit o recesích, mívají mnohdy problém si vůbec představit, co se v průběhu hospodářského poklesu děje. Základní charakteristiky jsou pro všechny recese v zásadě stejné recese vzniká za normálních okolností tak, že obyvatelstvo jako celek finanční prostředky ukládá stranou (více šetří než investuje), a lze jí proto čelit obvykle emisí většího objemu bankovek. V dnešním světě bankovky vydávají centrální banky Federální rezervní system (centrální banka Spojených států), Evropská centrální banka, Japonská banka (Bank of Japan) a tak dále. Jejich úkolem je udržovat hospodářství v chodu a podle potřeby vypouštět bankovky do oběhu, nebo je z něj naopak stahovat. Pokud je to takhle jednoduché, jak to že prožíváme hospodářské poklesy? Proč centrální banky nevytisknou pokaždé dost peněz, aby udržely plnou zaměstnanost? Před druhou světovou válkou politici jednoduše netušili, co mají dělat. Dnes se prakticky celé spektrum ekonomů od liberálního Miltona Friedmana doleva shodne na tom, že Velkou hospodářskou krizi zapříčinilo zhroucení koupěschopné poptávky a že Federální rezervní system měl proti ekonomickému propadu bojovat masivními finančními injekcemi. Tehdy to ale zdaleka nebyl konvenční poznatek. Řada prominentních ekonomů se víceméně uchylovala k moralizujícímu fatalismu, který na Velkou hospodářskou krizi pohlížel jako na nevyhnutelný důsledek předchozích excesů a co víc, co lze v podstatě 08

9 lidé Nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2008, profesor ekonomie na Princeton University, ale také publicista Paul Krugman, nás ve své knize Návrat ekonomické krize provází ekonomickými krizemi 20. století. Důsledky posledních událostí, které dopadly na téměř celý svět, se mu staly podnětem k ohlédnutí za krizemi v novodobých dějinách lidstva. Autor čtivě analyzuje události, k nimž došlo v osmdesátých letech v Mexiku, v devadesátých letech v Japonsku, ale i Velkou hospodářskou krizi třicátých let a krizi jihoamerickou. Poslední z krizí chápe Krugman jako logické vyústění určitých tendencí, jejichž princip bylo už dříve možno pozorovat na jiných krizových ekonomických jevech lokálního dosahu. považovat za ozdravný proces. Hospodářské zotavení, prohlásil Joseph Schumpeter, je opravdové, jen přijde-li samovolně, neboť jakékoliv oživení, jež nastává jen v důsledku umělých stimulů, ponechává část úkolu deprese nedokončenou a k nevyřešeným disproporcím pouze přidává nové, své vlastní, které je třeba zase zažehnávat, a celé ekonomice tak hrozí další krize. Po válce vzal takový fatalismus zasvé a většina zemí se po celou jednu generaci snažila s pozoruhodným úspěchem hodpodářský cyklus aktivně ovlivňovat recese bývaly mírné a pracovních příležitostí habaděj. Koncem šedesátých let mnozí uvěřili, že hospodářský cyklus už zdaleka nepředstavuje hlavní problém. Byl to pochopitelně klam a tento tragický omyl politiky plné zaměstnanosti se naplno projevil v sedmdesátých letech. V polovině osmdesátých let nicméně inflace poklesla na přijatelou úroveň, zásoby ropy byly dostatečně velké a vše nasvědčovalo, že centrálním bankám se daří dostat hospodářství pod kontrolu. Otřesy, jimiž ekonomika prošla, tehdy jako by pouze prohloubily pocit, že jsme celé záležitosti konečně přišli na kloub. Technologie v roli spasitele Z přísně technického hlediska lze mít za to, že moderní informační věk nastal, když v roce 1971 začal Intel vyrábět mikroprocesor základní komponentu počítače založenou na jediném čipu. Výrobky, které tuto technologii zviditelnily faxy, videohry a osobní počítače se masově rozšířily počátkem osmdesátých let. V té době to ale jako žádná revoluce nevypadalo. V devadesátých letech však již bylo zřejmé, že informační technologie dramaticky změní podobu i charakter našeho hospodářství. Dosud je možné zachovávat určitou skepsi ohledně toho, jak velký hospodářský přínos nakonec informační technologie budou mít. Nelze ovšem popřít, že tyto technologie viditelněji než co jiného v posledních dvaceti letech ovlivnily způsob naší práce. Šlo nepochybně o kvalitativní změnu provázenou vědomím převratného pokroku, jaké by pouhá kvantitativní změna nepřinesla. A právě toto vědomí pokroku s sebou přináší nový pocit optimismu ve vztahu ke kapitalismu. Informační technologie od základů otřásly průmyslovým řádem. A co víc, nové průmyslové odvětví oživilo to, co bychom mohli nazvat kapitalistický sen obraz podnikatele, který přijde s nějakým fantastickým nápadem a po zásluze pohádkově zbohatne. Ekonomický optimismus pramenil především z pozoruhodného růstu prosperity a to nejen ve vyspělých státech, nýbrž i v řadě zemí, které mnozí ještě před nedávnem odepisovali jako beznadějně hospodářsky zaostalé. Plody globalizace Pojem třetí svět byl původně míněn jako výraz pocitu hrdosti: Razil ho Džaváharlál Nehrú, který jím označoval země, jež si zachovaly nezávislost a nespojily se ani se Západem, ani se Sovětským svazem. Politický záměr ale brzy zatlačila do pozadí ekonomická realita: Obrat třetí svět začal být spojován se zaostalými, chudými, méně rozvinutými zeměmi a postupem doby nabyl významu nikoli oprávněné hrdosti, nýbrž beznaděje. To však změnila globalizace konkrétně přesun technologií a kapitálu ze zemí s drahou pracovní silou do lokalit, kde je práce levná, což se odrazilo ve výrazném nárůstu exportu zboží s vysokým podílem lidské práce právě z dosud zaostalých států. Dnes už je obtížné vzpomenout si, jak svět vypadal před příchodem globalizace. Nicméně v polovině sedmdesátých levná pracovní síla ještě rozvojovým zemím konkurenceschopnost na světových trzích se zpracováním zboží nezaručovala. Pak se ale cosi změnilo. Jakási kombinace faktorů, jíž dosud ne zcela rozumíme nižší celní tarify, spolehlivější telekomunikace, nástup levné letecké dopravy nevýhody výroby v rozvojových zemích omezila. Za situace, kdy jsou všechny ostatní parametry stejné, je stale ještě výhodnější vyrábět v rozvinutém světě. Dnes v rozvojových zemích funguje velký počet průmyslových oborů, které jsou díky nízkým mzdám natolik konkurenceschopné, že se jim přece jen podařilo na světové trhy prorazit. A tak země, které až dosud vyvážely jen kávu, začaly místo toho vyrábět košile a plátěné tenisky. Všude tam, kde se tento nový, exportně orientovaný průmysl uchytil, došlo u prostých lidí k nespornému zlepšení kvality života. Zčásti je tomu tak proto, že rozvíjející se průmysl musí nabídnout svým dělníkům o něco vyšší mzdy, než by by mohli dostat jinde, jednoduše z toho důvodu, aby je přiměl přestěhovat se za prací. Co je však důležitější, rozvoj zpracovatelského průmyslu a celá škála návazných aktivit, které s sebou toto exportně orientované odvětví přináší, dokázaly rozhýbat hospodářství. Situace v těchto regionech se zlepšovala a docházelo ke zvyšování životní úrovně lidí I z těch nejchudších regionů. Za tímto zvýšením životní úrovně nestála lidumilná politika místních vlád, tento pokrok byl nepřímým a nezamýšleným důsledkem aktivit bezduchých nadnárodních korporací a dravých místních podnikatelů, kteří měli jen jednu starost jak z výhody, kterou jim skýtá levná pracovní síla, vytěžit co nejvíce. Nebyl to žádný povznášející pohled, ale nehledě na to, jak nízké pohnutky vedly samotné zainteresované, se nakonec stovky milionů lidí povznesly z té nejkrutší bídy k něčemu, co bylo sice v řadě případů stale hrozné, nicméně o poznání lepší. Zásluhu na tom si mohl oprávněně připsat znovu kapitalismus. Socialisté dlouho slibovali rozvoj. Byly doby, kdy třetí svět vzhlížel ke Stalinovým pětiletkám jako k zářnému příkladu pokroku, který umožnil zaostalému národu dopracovat se úrovně 20. století. Dokonce i poté, kdy Sovětský svaz ztratil aureolu pokrokovosti, věřili mnozí intelektuálové, že chudé státy se mohou vykřesat z chudoby jedině tehdy, uzavřou-li se konkurenci bohatých. V devadesátých letech už ale existovaly příklady, které dokazovaly, že rychlý rozvoj je přece jen možný, přičemž cestou k němu není hrdá socialistická izolace, nýbrž právě naopak co nejužší integrace do globálního kapitalismu. Vůbec poprvé od roku 1971 dnes žijeme ve světě, kde jsou vlastnická práva a volný trh chápány jako základní principy a nikoliv jako nutné zlo, a kde jsou nepříjemné aspekty tržního hospodářství společenská nerovnost, nezaměstnanost a nespravedlnost, přijímány jako nezvratné skutečnosti. Stejně jako ve viktoriánské době má kapitalismus pevnou pozici nejen pro své úspěchy, ale i proto, že dosud nikdo nenabídl přijatelnou alternativu. Tento stav nepotrvá věčně. Přijdou nové ideologie, nové sny. A vynoří se spíše dříve než později, pokud současná ekonomická krize potrvá a bude se prohlubovat. V dané chvíli však světu vládne kapitalismus a nic ho v jeho panství neohrožuje. Zdroj: Návrat ekonomické krize, Paul Krugman, Vydalo nakladatelství Vyšehrad 09

10 lidé Dárcovství jinak BH Securities sestavila tým pro benefiční turnaj Sue Ryder Sparta Cup. Nezvítězili jsme, a přesto se jako vítězi cítíme! Proč? Pomohli jsme dobré věci. Zúčastnili jsme se historicky prvního benefičního turnaje v malé kopané Sue Ryder Sparta Cup. Domov Sue Ryder, o. p. s., jehož hlavní činností je poskytování sociálních služeb pro seniory, kteří jsou kvůli nemoci či vysokému věku odkázáni na pomoc druhých, se ocitl v tíživé finanční situaci. A protože jde o organizaci, která se snaží získávat peníze také vlastními silami, a její nápad uspořádat benefiční turnaj v malé kopané se nám velice líbil, rozhodli jsme se do projektu zapojit. Ve čtvrtek 17. září 2009 se na výcvikovém středisku strahovského stadionu AC Sparta Praha setkalo 20 různorodých týmů, aby změřily své síly v malé kopané. Zápasy se hrály ve skupinách na čtyřech hřištích, každý se utkal s každým, přičemž do semifinále postupovala nejlepší mužstva ze skupin. Kdo by se domníval, že šlo pouze o formální společenskou akci, velmi by se mýlil. Na místě panovala příjemná, ale soutěživá atmosféra, žádný z týmů nenechal tomu druhému nic zadarmo. Hráči nasadili všechny síly, důvtip i trochu té hravosti k tomu, aby dosáhli vítězství. S plným nasazením hrál i náš tým složený ze zaměstnanců společnosti. Přestože naše snaha vyhrát základní skupinu byla obrovská, semifinále nám uniklo a turnaj pro nás skončil. Ale necítili jsme zklamaní, naopak nás hřálo vědomí, že můžeme přispět tam, kde je to zapotřebí. Na příští ročník se už opět těšíme a určitě se dobře připravíme! Iveta Kmochová Co nebo kdo vlastně je Sue Ryder? Jde o seskupení center Sue Ryder organizací nesoucích jméno iniciátorky a zakladatelky baronky Sue Ryder. Během 2. světové války se paní Sue Ryder setkala s množstvím lidského utrpení, ale i s lidmi neobyčejné odvahy a odhodlání. Tyto zkušenosti ji společně s její křesťanskou vírou inspirovaly k práci a snaze zmírnit utrpení zraněných či postižených lidí a lidí bez domova. Po skončení války se jako dobrovolná sestra připojila k týmu pracovníků, působícímu ve válkou zničeném Polsku, který zmírňoval válečné následky a staral se o nemocné a těžce raněné. Aby shromáždila potřebné finanční prostředky na zřízení domovů pro lidi, kteří válku přežili, ale potřebovali pomoci, založila v roce 1953 Nadaci Sue Ryder. Velkou část života zasvětila pomoci druhým, rozšiřovala a zakládala centra i v ostatních částech světa. ( 10

11 diamanty DIAMANTY JSOU VĚČNÉ DE BEERS MILLENNIUM STAR Snad žádné jiné kameny neprovází tolik záhad, mýtů a tajemství jako diamanty. V minulosti jim byly přisuzovány mystické, magické a léčivé vlastnosti. Měly být schopny dodávat kuráž, probouzet astrální energii i odvracet od svého majitele neštěstí. Nikoliv náhodou se proto nosily také jako amulety. Na světě je hned několik diamantů s pohnutou historií, která jim zaručila slávu a věčnost. Mezi nejznámější diamanty patří KOH-I-NUR neboli Hora světa. Jeho historie se s lidskými osudy údajně prolíná už po dva tisíce let, ale s mnohem větší jistotou víme, že od 14. století byl v držení indických a perských vládců. Do Anglie se dostal v roce 1850 jako odškodné pro Východoidickou společnost, která jej darovala královně Viktorii. Ta diamant nechala vybrousit a obdarovala jím manželku britského panovníka. Královna Alžběta jej roku 1936 dala vsadit do královské koruny a dodnes je střežen v Londýně s ostatními britskými korunovačními klenoty. Nejdramatičtější legendou je opředen diamant HOPE čili Naděje, který je uchován v Smithsonian Institute ve Washingtonu DC. Byl objeven v Indii, kde ho později, v 17.století, zakoupil francouzský cestovatel Jean Baptiste Tavernier, jenž jej později prodal králi Ludvíku XIV. Tavernier utrženými penězi splatil rodinné dluhy a s vidinou dalšího dobrého obchodu se vydal zpět do Indie. Tam ho nečekalo žádné štěstí, neboť jej roztrhala smečka psů. Kámen byl součástí francouzských korunovačních klenotů, ale královskému rodu Bourbonů mnoho štěstí nepřinesl. V době francouzské revoluce nejenže zmizel, ale král Ludvík XVI. byl spolu s manželkou Marii Antoniettou popraven. Diamant se později objevil v Amsterdamu na přebrus. Ukradl jej však brusířův syn, který pod tíhou odpovědnosti za otcovu smrt spáchal sebevraždu. V roce 1830 diamant získal bohatý obchodník Henry Hope. Kletba, stíhající majitele kamene, však zasáhla celou jeho rodinu, a proto byl diamant opět prodán. Různé pohromy ale pronásledovaly i další majitele. Nakonec diamant získal do svého vlastnictví americký klenotník H. Winston a věnoval jej Smithsonian Institutu. VELKÝ MAGNÁT je třetím největším světovým drahokamem v kvalitě diamant. Jméno získal po šachu Jehanovi, jenž postavil Taj Mahal. Kámen byl nalezen v polovině 17. století. Kde se diamant nachází nyní, není známo; zaznívají i názory, že už byl dávno rozřezán na menší kameny. DE BEERS MILLENNIUM STAR podle některých znalců nejkrásnější diamant, jaký lze vůbec spatřit. Byl objeven v osmdesátých letech minulého století v dolech De Beers v Kongu, práce na jeho výbrusu trvala tři roky a je tak obrovský a bezchybný, že nelze vyčíslit jeho skutečnou cenu. Diamant, podle řeckého adamas, tj. nepřemožitelný, se právem řadí mezi krále všech drahých kamenů. Diamanty, smaragdy, rubíny či safíry byly odedávna symbolem bohatství, moci i krásy. Tak tomu zůstalo dodnes, a proto lze s nadsázkou říci, že jsou věčné. A pokud se potvrdí několik týdnů stará zpráva o nálezu v Jihoafrické republice, půjde zřejmě o největší diamant na světě. Jeho váha více než dvojnásobně překoná hmotnost Cullinanu! Iveta Kmochová CULLINAN je dosud největším nalezeným kamenem (jeho velikost se přirovnává ke grapefruitu). Byl objeven roku 1905 v jižní Africe a pojmenován po majiteli dolu Thomasi Cullinanovi. Kámen byl rozříznut na dvě poloviny: na větší Cullinan I., Hvězda Afriky, a menší Cullinan II. Obě jsou uloženy v londýnském Toweru jako součást korunovačních klenotů. HOPE 11

12 diamanty BEZ OBAV Z INFLACE Investice do diamantů? Určitě ano, ale obezřetnost je nutná! Diamant jako úschova hodnoty se používal po staletí. Známým příkladem je období holocaustu, kdy některé židovské rodiny braly s sebou do transportů snadno uschovatelné bílé kameny, které později měnily za jídlo, lepší zacházení, často za vlastní život. Tragický je příběh carské rodiny Romanovců, když při zběsilém bolševickém vraždění ve sklepě v Jekatěrinburgu některé z obětí dlouho odolávaly střelám díky velkému množství diamantů zašitých v oděvu. I tyto diamanty měly sloužit, po propuštění nebo útěku, k začátku nového života. V porovnání s jinými druhy investic broušené diamanty a drahé kameny skýtají mnohé nesporné přednosti: Nepodléhají inflačním vlivům, lze je snadno ukrýt i transportovat a v případě potřeby díky celosvětově organizovanému obchodu s diamanty kdekoli prodat. Trh se surovými diamanty byl téměř 100 let ovládán kartelem De Beers, který promyšlenou podnikatelskou strategií pečoval o stálý růst jejich ceny. V současnosti je na trhu s diamantovou surovinou několik dalších velkých hráčů, jejich zájmy jsou však velmi podobné udržet ceny diamantové suroviny v růstu. Broušené diamanty, jako výsledný produkt zpracování, mají cenovou historii poněkud složitější. Diamantový investiční boom v USA na sklonku 70. let 20. století vyhnal ceny diamantů během několika málo let vzhůru téměř trojnásobně. Konjunktura se však přehřála, takže ceny spadly na hodnoty z počátku nákupní horečky. Tento příběh je však excesem, který se již pravděpodobně nebude opakovat. Následujících několik desetiletí jsme byli svědky 12 pomalého růstu ceny většiny kvalitních broušených diamantů. V posledních letech růst cen poněkud zrychlil, aby koncem roku 2008 došlo k jejich opětovné korekci, a to zejména u diamantů větší velikosti a vysoké kvality. Bezprostředním důvodem poklesu ceny bylo snížení poptávky v USA, což opět pouze potvrdilo, že Spojené státy pro diamanty stále zůstávají klíčovým a nezastupitelným trhem. Současné období je vhodné k nákupu investičních diamantů vzhledem k relativně příznivé ceně této komodity. Po odeznění hospodářské krize lze očekávat další cenový růst investičních diamantů. Kameny jedině s certifikátem K hodnocení kvality diamantů se tradičně používá pravidlo tzv. 4 C (carat, color, clarity, cut tedy hmotnost, barva, vnitřní čistota, kvalita brusu). Pro potvrzení kvality je bezpodmínečně nutné, aby investiční kámen byl doprovázen osvědčením (certifikátem), který pochází od důvěryhodné a respektované gemologické laboratoře. Těchto laboratoří je ve světě celá řada a mnohé z nich lze považovat za kvalitní a důvěryhodné. Pokud však kámen nakupuje odborník, vždy si ještě sám kámen hodnotí a posuzuje. Každý kámen je totiž originálem, neboť dva zcela totožné diamanty nenajdete nikde na světě. I když budou mít na certifikátu stejné hodnocení, budou se v některém z detailů lišit. Osobně preferuji certifikáty některé ze tří laboratoří: GIA-GTL (Gemological Institute of America Gem Trade Laboratory), HRD Antwerp a AGS (American Gem Society) Laboratories. Tím není řečeno, že další laboratoře mají nesprávné výsledky; tyto tři laboratoře jsou však na trhu nejvíce respektovány a je pravděpodobné, že kameny s certifikátem některé z nich budou lépe prodejné. Laboratoře GIA-GTL i HRD nabízejí za nevelký poplatek usazení certifikovaného kamene do plastového bezpečnostního pouzdra. Pouzdro lze snadno otevřít a kámen vyjmout, ale na pouzdře se potom objeví nápis, že bezpečnostní obal byl porušen. Není tedy možné kámen v bezpečnostním pouzdře nenápadně vyměnit. Dalším bezpečnostním prvkem je laserové vypálení značky laboratoře a čísla certifikátu na rundistu (obvod) kamene. Potom je možné i při eventuelní ztrátě certifikátu kdykoli vyhledat charakteristiky kamene. U velkých laboratoří je to možné i na jejich internetových stránkách, kdy po zadání hmotnosti kamene a čísla certifikátu se objeví výpis z certifikace a tak je možné provést například kontrolu, že certifikát není padělek. Co vše musí mít správný kámen Jaké diamanty jsou tedy nejvhodnější pro investování a z jakých hledisek přitom vycházet? Hmotnost pro investiční účely doporučujeme nakupovat diamanty od velikosti 1 ct. Menší kameny z dlouhodobého hlediska nevykazují zajímavý cenový růst. Diamanty těsně nad 1 ct jsou dobře likvidní, cenový růst je však menší než u diamantů nad 2 ct. Kvalitní diamanty nad 3 ct v posledních letech rostly poměrně strmě na ceně, na konci roku 2008 se jim však nevyhnula

13 zlato cenová korekce, právě pro nižší likviditu vzhledem k vysoké pořizovací ceně. Barva nejrychlejšího růstu dosáhly v minulosti diamanty nejkvalitnějších bílých barev (D, E, F). Bílou barvu G lze ještě doporučit, stále ještě bílá H je posledním barevným stupněm, který lze považovat za investiční. K zajímavým možnostem z dlouhodobějšího hlediska se řadí i investice do barevných diamantů. Přírodní fancy barvy jako sytě růžová, modrá či oranžová jsou velmi ceněny. Červené a zelené kameny jsou extrémně vzácné! Vůbec diamanty jasných a čistých přírodních barev jsou v přírodě velmi vzácné a také jejich cena dosahuje několikanásobku ceny bezbarvých kamenů. Naopak kameny nažloutlé, hnědé a uměle upravené nelze pro investiční účely doporučit. Čistota diamanty nejvyšší čistoty (IF resp. LC, VVS1, VVS2) i velmi dobré čistoty (VS1, VS2) jsou vhodné pro investování, čistota SI1 je již hraniční. Diamanty nižší kvality se příliš nehodí pro klasické investování. Nelze však nic namítat proti jejich zasazení do šperků, kde mohou výborně splnit službu ozdobného kamene a přitom cena nemusí být astronomická. Pokud ovšem někdo chce nakupovat diamanty opravdu špatné kvality (jejich charakteristiky jsou na škálách kvalitativních stupnic nápadně nízko), měl by počítat s tím, že takové kameny asi nejen neporostou na ceně, ale navíc mohou být téměř neprodejné. Brus u diamantu je velmi důležitou, ale bohužel často opomíjenou charakteristikou. Nejvhodnějším brusem je kulatý briliant, který nepodléhá módním výkyvům a jehož obliba je stálá. Velký diamant může mít vynikající barvu a nejvyšší čistotu, špatně vybroušený je však nehezký a má nízkou hodnotu (samozřejmě je možné provést přebroušení, ale pokaždé za cenu ztráty hmotnosti). Kvalita brusu je vždy kombinací více kritérií (mimo úhlů vybroušení jednotlivých faset a jejich procentuálních poměrů jsou dalšími charakteristikami brusu kvalita povrchu faset a jejich vzájemná symetrie) a jejich správné vyhodnocení rozhodně není jednoduché. Certifikáty sice obsahují hodnocení kvality brusu, ale o složitosti celé problematiky hovoří například to, že kritéria jednotlivých laboratoří jsou více nebo méně rozdílná. Pokud kupujete kámen s kvalitou brusu excelentní (na certifikátu zpravidla EXCELLENT ) nebo velmi dobrou ( VERY GOOD ), jste určitě na dobré cestě ke kvalitní investici. Některé laboratoře používají i doplňující informace o prémiové kvalitě brusu (například Hearts and Arrows u HRD) a takto vybroušené kameny lze pro investici jen doporučit. Stejnou prémiovou kvalitu má však i brus označený u AGS laboratoře kvalitou 0. Proto je vždy vhodné požádat o konzultaci a vysvětlení renomovaného gemologa. Jakou strategii nákupu zvolit Rizika spojená s investicí do diamantů lze omezit při dodržování následujících zásad: kupovat pouze kvalitní kameny splňující přísné nároky kladené na investiční kameny, diverzifikovat investici do několika kamenů nebo užít portfoliové investice, nakupovat pouze od specializované firmy zabývající se touto problematikou a mající stabilní postavení na trhu. V současnosti je i v ČR řada firem, které nabízejí diamanty a drahé kameny pro investování. Internet je vhodný k vyhledání alespoň několika možností, kde lze investiční diamanty nakoupit. Porovnejte si nabídky více prodejců, nechte se informovat o všech aspektech obchodu a požadujte vysvětlení rizik. Při vlastní investici je třeba dodržovat správnou strategii při nákupu a prodeji a nespoléhat se pouze na vlastní zkušenosti a znalosti získané při investování do jiných komodit. Například Česká Gemologická Laboratoř ( ) poskytuje poradenské služby v oboru investování do diamantů, drahých kamenů a šperků. Konzultaci s gemologem v každém případě doporučujeme jakémukoli potenciálními zájemci o investice do diamantů a příbuzných komodit (dalších drahých kamenů či šperků s drahými kameny). Pamatujte za konzultaci utratíte zlomek toho, co můžete na transakci ušetřit. K dalším vhodným zásadám patří také snaha o eliminaci množství prostředníků nakupujte pouze od firmy s pevným postavením na trhu, nákup a prodej je dobré správně načasovat (pozor na kurz USD!) a vždy kupovat kameny s mezinárodně respektovanými certifikáty. Zdůrazněme však, že existují také nevýhody investic tohoto druhu: Při prodeji je třeba nalézt vhodného kupce. Proto se snažte nakupovat od firmy s dlouhodobou historií na českém trhu (firmy ze zahraničí, byť jsou registrovány v ČR, mohou být zítra zase úplně někde jinde), která vám přesvědčivě vysvětlí, jak vám pomůže, pokud budete chtít vaše kameny v budoucnu prodat. Nevěřte na sliby, že nic není problém. Snažte se získat nezávislé reference na prodejce od jiných zákazníků. Obchody probíhají v USD, což přináší kurzová rizika. Transakce s diamanty a s většinou drahých kamenů se ve světě uskutečňují v amerických dolarech. Volatilita kurzu amerického dolaru často převyšuje změny v ceně diamantů a drahých kamenů. S tím je třeba vždy počítat při úvaze o případné investici. Ne všechny diamanty rostou na ceně. Pročtěte si ještě jednou pozorně příslušné odstavce výše. Pamatujte, že i certifikát renomované laboratoře je pouze výpisem ze všech určovaných charakteristik. Dobrý gemolog vám bude schopen podat detailní vysvětlení. Opravdových gemologů je u nás bohužel málo podle zahraničních kritérií je považován za gemologa odborník, jehož vzdělání splňuje dva základní požadavky: 1. vysokoškolské vzdělání v oboru geologie/mineralogie, 2. akreditovaný gemologický kurz, zakončený zkouškou a s uděleným diplomem. Kde určitě nenakupovat Nenakupujte od lidí, kteří se nepohybují v branži drahých kamenů a kamenům nerozumějí. Pokud jste věřitelé, nepřijímejte diamanty ani drahé kameny místo hotových peněz jako splátku dluhu. Nakupování na internetu přímo nebo na internetových aukcích vždy nese značné riziko. Je nutno platit dopředu nebo při převzetí zboží, v každém případě výsledek svého nákupu uvidíte až po odeslání vašich peněz. Jako soudní znalec jsem řešil celou řadu reklamací, když zákazník nebyl spokojen (velmi často oprávněně) se zbožím, které obdržel. Závěrem je třeba znovu zdůraznit, že ne všechny diamanty a drahé kameny lze považovat za investiční. Pouze hodnota opravdu kvalitních kamenů stoupá a jen v omezené míře podléhá ekonomickým, inflačním či politickým vlivům. V předchozích odstavcích jste si mohli přečíst několik základních informací o diamantech vhodných k nákupu a uložení pro budoucí zhodnocení. Omezený prostor dovolil poskytnout pouze stručný úvod do dané problematiky, ale v žádném případě tyto informace nelze považovat za komplexní návod k investicím do diamantů, eventuálně jiných drahých kamenů. Ing. Jaroslav Jiránek Ing. Jaroslav Jiránek, G.G. (graduovaný gemolog Gemological Institute of America), je soudním znalcem oboru diamantů a drahých kamenů a zakladatelem České gemologické laboratoře ( Mj. pracuje pro OPTIMU DIAMANT, jednu z největších diamantových firem v ČR ( 13

14 umění Sochy Richarda Kočího: Pohled do našeho podvědomí o věcech kolem nás ZÁHADNÉ ARTEFAKTY Umění není nic jiného než jakýsi odraz života, neboli nějaké životní zkušenosti. A třebaže každý z nás je jedinečný, tak to, co nás trápí, co se nám líbí, po čem toužíme, co milujeme či co nenávidíme, nás všechny určitým způsobem spojuje. Umělec dokáže tuto svou osobní zkušenost přetavit v poselství, které je srozumitelné i pro ostatní lidi. Či přinejmenším se to od něho očekává. Takto vnímá umění sochař, malíř a grafik Richard Kočí (*1954). Umění by mělo vyjádřit něco ze života, ale zároveň si uchovat jakési tajemství, které ho činí neuchopitelným, říká. Umělecké vzdělání získal ve Spojených státech a ve Španělsku, které je ostatně jeho druhou vlastí a kde je zatím doceněn více než u nás. Do Česka se po letech emigrace (zdá se, že natrvalo) vrátil až koncem minulého desetiletí, což se v podstatě kryje i s novou etapou jeho umělecké dráhy, v níž ze zdánlivě nicotného materiálu překližky začal tvořit sochy, na hony vzdálené klasické sochařině, ale určitě také nezařaditelné mezi běžné abstraktní plastiky. Nejsou to však ani konstrukční hříčky, jak o Kočího díle poznamenává Ivona Raimanová, spíše tajemné stavby dráždící svou labilní stabilitou. ověřeného stylu, když o to je zájem. Takový boj mezi stagnací a nutností přežít. Vzpomínám, jak jsem se docela úspěšně v Madridu živil grafikou a byly to tisíce leptů za rok. Jenže časem jsem byl z toho kolotoče doslova frustrovaný, že sice vydělávám hodně peněz, ale za cenu, že jsem se přestal věnovat serióznímu umění. Tak jsem z Madridu utekl na venkov, kde jsem objevil malbu, které jsem se skoro výhradně věnoval třináct let. Až koncem minulého desetiletí, když už jsem byl pár roků v Praze, jsem se vrátil k sochám. Tenhle přerod do další etapy mé práce byl dán tím, že jsem nejen dobře věděl, co chci dělat, ale měl jsem k tomu i velmi slušné podmínky. Nevadí vám, že překližka na rozdíl od mramoru či bronzu je materiálem s podstatně kratší životností? Že vaše dílo nebude věčné? Čím vás vábí tak obyčejný, neušlechtilý materiál, jako je překližka? Nezabývám se tím, co tady bude za dvě stě, tři sta let. Doufám, že tady vůbec něco bude. Koneckonců moje sochy mohou vcelku pohodlně fungovat v interiéru a přežít tam docela dlouho. Proč překližka? Po škole, v počátcích své tvorby, jsem pracoval s kamenem a dřevem, ale klasickým, tradičním postupem: Odebíráte, odebíráte, až tam něco zůstane. Teď postupuji opačně: Zevnitř ven. Volný prostor vyplňuji tvarem. Překližka mě zaujala svou tvárností i specifickou podobou. Říkáte neušlechtilý materiál ale i to mě na něm přitahovalo, představa přeměnit jej v něco noblesnějšího a posunout ho do úplně jiné dimenze. Mně se na překližce moc líbí kresba, kterou vytváří. Takže v prostoru nezůstává pouze tvar, ale taky ta kresba. Než začnete tvořit takovou sochu, máte pro ni už název, nebo jej hledáte až dodatečně? Co bývá pro umělce impulsem k tomu, aby se přenesl z jedné své tvůrčí etapy do druhé? A třeba jako vy od klasických akademických soch přešel k hlubotisku, aby jej pak vystřídal malbou, později dal přednost světelným plastikám a nejnověji se věnoval prostorovým objektům, sochám z překližky? Obecně touha nezakrnět a posouvat se dál. Obvykle to funguje tak, že umělec musí mít také trochu štěstí, aby si jeho práce našly své publikum a začaly se prodávat. Kromě ambice a touhy vrhnout se do něčeho nového, nepoznaného, a dál se rozvíjet je totiž třeba mít i dost peněz, neboť experimentace, obzvlášť u sochařiny, bývá docela drahá. Někdy také není snadné odolat tlaku galerie, která na vás tlačí v pokračování již 14 Tsunami Napřed musí být nápad. Název soše obvykle dávám, až když je hotová. A dokonce přiznávám, že často je název až ona příslovečná z nouze ctnost: Prostě, socha musí mít nějaký název kvůli katalogizaci. Když jsem maloval, zpočátku jsem své obrazy vůbec nepojmenovával. Až mně jeden španělský kritik řekl: No jo, pane Kočí, ale jak mám psát o vašich bezejmenných obrazech, když čtenář nebude vědět, o kterém je vlastně řeč? Ano, někdy sochu vytvářím už s nějakým názvem, ale často je to název ryze pracovní vyjadřující, co pro mě ta socha znamená. Ne vždy je však takový název použitelný... Stane se, že někdy konečný název sochy ji opravdu přesně vystihuje mohl bych to například doložit na plastice Tsunami z roku Ale jindy je název tak trochu literárním dílem. Jenže vhodným názvem přece můžete diváka přivést k tomu, aby v soše viděl totéž, co v ní vidíte vy... Souhlasím. Mnozí návštěvníci výstavy si nejprve přečtou štítek s názvem díla, a teprve až potom si začnou prohlížet sochu či obraz, aby v daném uměleckém díle hledali to, co jím autor chtěl vyjádřit.

15 umění Prometheus Jak vaše sochy z překližky vznikají? Jak lze vtisknout tomuto, ze samé své podstaty plošnému materiálu oblost, křivky, výseče archetypu koule? Taky už se mě lidé ptali, zda překližku neohýbám v parní lázni, jako to dělali s bukovým dřevem při výrobě světoznámých židlí Thonet v Bystřici pod Hostýnem už v 19. století. Možná vás zklamu, ale já z překližky vyřezávám jednotlivé kousky, abych co nejvíce využil celou desku. Pak jednotlivé části lepím, tedy laminuji. Jakmile docílím základního tvaru jednotlivých dílů přijde na řadu povrchová úprava broušení a podobně a teprve potom díly sestavuji dohromady. Čili neohýbám, ale ani nesoustruhuji! Mým největším nářadím je pásová pila, jinak však u mě najdete jen ruční nářadí. Nejprve tomu všemu však předchází náčrt, jak socha bude vypadat. Před lety jsem si dělal i velmi podrobné nákresy, abych se vyvaroval plýtvání přebytečným materiálem, který by se jinak musel před laminováním zaoblených tvarů pracně zbrousit. Dnes už to mám takříkajíc v oku a k těmto podrobným nákresům už sahat nemusím. Osobně dávám přednost sochám větších rozměrů. Mám pocit, že mě to osvobozuje, protože menší objekty mně připadají jako modýlky až hračky. Ve velkém měřítku lze kontrolovat jakýsi bod nedodělanosti, byť to divák možná na první pohled ani nevnímá. Je nutné sochu nepřešlechtit, nepřepracovat. Větší formát také plastice umožňuje splnit její poslání a vyplnit prostor, nejlépe ten veřejný. Nedržíte-li se však už přesných nákresů, neodvádí vás to pak od výchozí myšlenky k okamžitému nápadu, vnuknutí, pokušení ještě za pochodu původní ideu doladit, upřesnit, rozvést, vylepšit? Snažím se držet toho, co jsem si předsevzal. Ano, dříve jsem občas takovému pokušení podlehl a původní záměr ještě při výrobě základních dílů sochy a jejich sestavování vylepšoval. Jenže ne vždy to nakonec dopadlo dobře a pak jsem si tuhle malou vnitřní sebekázeň vyčítal. Měnit dílo za pochodu, improvizovat není z podstaty věci špatné, ale člověk přece jen musí být přitom velmi opatrný. Je velmi snadné nadchnout se pro nějakou průběžnou změnu, pro nové vidění cesty ke konečnému tvaru. Ale vezměte si, že složitější sochy dělám celé týdny, ba měsíce a byť mě napadají nejrůznější myšlenky, jistou vnitřní disciplinu musím mít. Jinak bych ty změny mohl provádět třeba každý druhý den a socha by nikdy nebyla dokončena... Ovšem své nápady během realizace díla si můžete zapamatovat a jako jste udělal Tsunami, můžete vytvořit i Tsunami II, Tsunami III... Jistě. Ono to není jenom o nápadu, ale o postupu. Člověk něco objeví během práce, při fyzickém souboji s tím materiálem, což u sochaře je dost podstatné. Proto jsem nikdy příliš nechápal umělce, kteří třeba jenom něco nakreslí, ale pak to vyrábí někdo jiný. Myslím si, že takový sochař se ochuzuje o inspiraci jak dál rozvíjet své dílo. Takže z jedné Tsunami mohou opravdu vzniknout další sochy, byť ne zrovna Tsunami II. Ivan Ryšavý RICHARD KOČÍ Samostatné výstavy 2009 Městská Galerie Sv. Antonín, Sokolov, CZ Gremillion Fine Art, Houston, USA 2008 Galerie Carpe Diem, Praha CZ 2007 Galerie Chodovská Tvrz, Praha,CZ Galerie Millenium, Brno,CZ 2006 Galerie Diamant, Praha, CZ 2004 Galerie La Femme, Praha,CZ 2003 Galeria Ad astra, Zámek Kuřim,CZ Galeria Mánes, Praha,CZ Galerie Caesar, Olomouc, CZ 2001 Galerie Mánes, Praha,CZ 2000 Galerie Simona, Ostrava,CZ Galerie Gambit, Praha, CZ 1998 Galerie Utopía Parkway, Madrid, ESP 1997 ARCO 97, Madrid, ESP 1996 Stadthalle Linz, AUT Galerie Utopía Parkway, Madrid, ESP 1995 Museum Kutná Hora, CZ 1994 Galerie Bratří Čapků, Praha, CZ 1993 Galerie R, Praha, CZ Ocenění Grant od Institute of Hispanic Society, 1976 Cena Martínez Campo, Salon de Otono, Madrid, ESP, 1979 Čestné uznání, 1st Painting Biennial, Malaga, ESP, Cena sochařství Salon de Otono, 1980 Pozvání vést grafický ateliér v Asilah, Morocco, 1982 Cena Akvizice, Burgos, 1984 Cena Carmen Arozena Grafika, Madrid, 1985 Čestné uznání grafická cena, Maximo Ramos award, El Ferrol, 1987 Čestné uznání, Grafika roku, ČR, 2007 Shoda okolností 15

16 ZEMĚ INKŮ: Myslím, že nikde jinde na světě nelze v takovém měřítku zároveń zažít jízdu nekonečnou písečnou pouští i skrz subtropické stepi a savany, odolávat extrémnímu mrazivému podnebí sedmitisícových velehor a z pekla stoprocentní vlhkosti deštného pralesa se zase vrátit do nám blízké vlídnosti mírného pásma. 16 Mach Pcchu

17 svět PERu Základní údaje o Peru Rozloha: 1,285 mil. km 2 (16krát větší než ČR); počet obyvatel: 27,2 miliónu; průměrný věk obyvatelstva: 25 let; podíl lidí žijících pod hranicí chudoby: 54 %; výměra půdy, na níž se pěstuje koka: ha; průměrné množství návštěvníků Machu Picchu za den: 1000; počet domácích druhů brambor: 4000; autotaxi v hlavním městě: každé šesté auto. Řidiči taxi bývají pro cestovatele úplně první ochutnávkou země, do níž právě vstupuje z odbavovacích prostor letiště. Zcela stoprocentně to platí ve městě, po němž jiná bezpečná alternativa transportu vlastně ani neexistuje. A jdeli navíc o velkoměsto a ještě ke všemu na jihoamerickém kontinentě, nabývá setkání se zaměstnancem taxislužby doslova fatální rozměr. Můj taxikář působil zpočátku klidně a nad věcí. Anglicky sice nehovořil a měl lehce ušmudlanou košili, tu však zdobila jmenovka, několik firemních odznaků a na krku hned tři plastové kartičky s jeho vlastním vyobrazením. Pomyslná křivka důvěry vrcholila při pohledu na jakousi certifikaci za sklem jeho vozu, jakmile se však fiat, rok výroby 1978, rozjel, nabrala brzy směr někam hluboko do propasti. Když se můj zaručeně licencovaný pan taxi po zhruba hodinové automačkanici hlavní městskou tepnou Javier Prado odebral k lokalizaci mého hotelu do telefonní budky, pochopil jsem, že boj právě začíná. Vítejte v Limě, hlavním městě Peru... V metropoli se nezdržujte Je-li Jižní Amerika světadílem kontrastů o jejích městech to platí dvojnásob. Luxusní vilové čtvrti střídají chýše z prken a plechů. Zatímco pobřeží oceánu lemují honosné rezidence a hotely, jen pár kroků za nimi vaří matka dětem oběd na ulici. Vycházet večer se nedoporučuje a pokud to přece jen chcete risknout, pak raději jen s tím nejnutnějším. Lima není městem pro turisty. Výstavní pobřežní čtvrť Miraflores s nádherným parkem, přepychovými obchody a paraglidisty, kroužícími nad útesy, rozhodně nestačí zakrýt totální převahu chudoby a nevyspělosti města. To zcela postrádá základní dopravní infrastrukturu. Neexistuje metro, tramvaje ani železnice, o možných obchvatech či tunelech nemluvě. Investice do lepšího lze vidět jen velmi omezeně, většina obyvatel přežívá v příměstských aglomeracích. Dominanta hlavního náměstí Plaza de Armas několikrát přebudovaná katedrála, je spíše než velkolepým historickým dílem pouze jakýmsi připomenutím příchodu Španělů na zdejší půdu v roce Pokud zkrátka chcete poznat Peru, musíte jinam. I sami Peruánci jsou si toho dobře vědomi, neboť po své zemi zřídili tisíce nejspletitějších autobusových linek, jež vás zavezou odkudkoli kamkoli. Dopravců je nepočítaně. Ti největší mají v centru Limy vlastní stanice, ze kterých se co hodinu vydávají spoje do všech koutů země, což vzhledem k její rozlehlosti znamená třeba také do míst vzdálených 3000 kilometrů. Při pohledu na luxusní názvy linek (Presidente, Imperial, Royal Class atd.) jsem se už bláhově unést nenechal a od palubního servisu nepřetržité 1332 kilometrů dlouhé a pětadvacet hodin trvající cesty k jezeru Titicaca správně čekal spíše méně než více. Cesta z Limy na jih k tomuto největšímu, a nepochybně i nejznámějšímu jihoamerickému jezeru se nejprve vine kolem pobřeží, které po celé jeho délce lemují obrovské písečné duny pouště Atacama a tisíce nápisů žádajících propuštění bývalého prezidenta Fujimoriho. La Paz Foto:T. Matuška 17

18 svět Poněkud divočejší prostředí přechodu z Peru do Bolívie foto: T. Matuška Limeňos (obyvatelé hlavního města) tam od ledna do března tráví dny volna na četných plážích, kde se věnují surfování jak na vodě, tak na písku. Podmínky k rekreačnímu vyžití jsou i tam opět skromné, ale nechybějí ubytovny, spousta obchůdků, ani třeba bary a diskotéky. Skvělá pálenka i záhadné obrazce Na 235. kilometru registruji první opravdové zajímavosti. Město Pisco dalo název národnímu nápoji pálence z hroznů, o jehož původ se Peru léta pře se sousedním Chile. Bývalý přístav je také stále výchozím bodem pro návštěvy kouzelného souostroví Islas Ballestas, chcete-li Galapág pro chudé. Ale je i rájem ornitologů, protože tam máte možnost zblízka zároveň pozorovat mnohatisícová hejna tučňáků, pelikánů nebo plameňáků, jejichž dvě roztažená červená křídla stojí podle pověsti za původem peruánské národní vlajky. O plodnosti zdejší pobřežní krajiny vypovídají nejlépe až 5000 let staré nálezy lidského osídlení a historie mnoha kultur, jež vás postupně dovedou až do světoznámé oblasti rozsáhlých mystických obrazců na planině kolem města Nazca. Záhadná geometricky přesná vyobrazení zahrnují například opici, pavouka, ještěrku, hada nebo kondora s rozpětím křídel 120 metrů a jejich pozorování je možné pouze z letadla četných vyhlídkových letů. Vzhůru do hor Řidič po dalších několika stovkách pobřežních kilometrů nabral směr východ a začal se pomalu šinout do mohutných kopců. Nadmořská výška stoupala stejným tempem jako počet nádechů za minutu, člověk přitom nehnutě sedí v pohodlném křesle busu. Jakmile se po stranách začaly vynořovat hory, jejichž špičky zdobí sníh, člověk pochopí, proč tato oblast kolem malebného města Arequipa sluje jako ráj milovníků trekkingu. Zcela bez horolezeckého vybavení tam můžete vystoupat například 18 na 5822 metrů vysokou horu El Misti, jejíž úpatí je prakticky součástí města. Jedny z nejhlubších kaňonů na světě (Canón del Colca je dvakrát hlubší než Grand Canyon v USA) zdobí stovky nádherných vodopádů. Trasy pro pěší i pro horská kola jsou plné převisů a bujné vegetace, obtáčejí se kolem hor a připomínají scény a scenérie jako z Indiana Jones. Autobusem se postupně dostáváme na rozlehlé náhorní plošině Altiplano to už jsme více než tisíc kilometrů daleko od Limy. Krajina je posetá jezírky a pastvinami pro zdomácnělé lamy, určitě však spatříte i jejich divoké příbuzné s domorodým názvem vikuňa. Pomalu se blíží první vytyčený cíl cesty jezero Titicaca. Výchozím městem nejvýše položeného splavného jezera na Zemi (hladina 3821 m n. m.) je Puno. Ať už tam vystoupíte z letadla či autobusu, připraví vám Puno ihned nezapomenutelný zážitek, při němž budete doslova lapat po dechu.v rámci zdejší vysokohorské aklimatizace totiž utrpí sebevědomí snad každého sportovce. Těch 4100 metrů nadomořské výšky je tu zkrátka příliš rychlých a už po pár krocích si rádi odpočinete s pocitem, že jste minimálně o 50 kg těžší a o několik desítek let starší. Koka, koka, koka... Na cestu do hotelu se tak vyplatí najmout jednu z všudypřítomných tříkolek, z jejichž paluby pak při jízdě ulicí brzy odhalíte podstatu úspěchu místních obyvatel v boji s vysokohorskou nemocí. Nápověda: Naduté pytle malých zelených lístečků prodávají trhovci na každém rohu. Odpověď: Lístky koky žvýkali už starověcí Inkové pro stimulaci krevního oběhu a zvýšení koncentrace kyslíku v krvi. Žvýkání koky z hygienických důvodů raději vynechte. S kokou budete beztak konfrontováni již u snídaně, neboť jiný čaj než maté de coca k dispozici stejně není; jeho chuť je navíc výborná a účinnost proti horské migréně historicky prověřená.

19 svět Titicaca na protějším břehu La Paz Je nádherné, tajemné a obrovské. Jezero Titicaca v jeho nejširších místech (až 65 km) nedohlédnete na druhý břeh, v nejužších vám na voru přepraví klidně celý náklaďák. Jezero půlí hranice Peru s Bolívií a právě bolívijské administrativní centrum La Paz bylo mým snem již od dětství. Jaké asi je velkoměsto, jehož převážná část leží více než čtyři kilometry nad mořem? Zhruba šestihodinová cesta s přeplavbou jezera a překročením hranice dává jasnou odpověď. Fascinující! Nepřehlédnutelná rovina Altiplana lemovaná vrcholky And najednou končí obrovitánskou roklí jako z pohádky. Miliónové město s kilometrovým převýšením! Naprosto elektrizující život v ulicích. Nepřeberná nabídka horolezeckých expedic. Chcete jednodenní, dvoudenní, třídenní vyberte si? Nebo si snad troufnete na pětidenní či šestidenní expedici až nad oblaka do výšek těsně pod sedm tisíc metrů? Prosím, jak je libo... Není ani problém absolvovat k tomu trénink na ledovci. Vše je možné, vše se dá zařídit. Dokonce i můj vytoužený požadavek na co nejrychlejší dopravení se na libovolnou pětitisícovku hned druhý den mohl být splněn. Rozhrkaný starý ford tranzit dokázal mě, tři Argentince a dva Brazilce vyvézt až pod samotný vrcholek hory Chacaltaya do výšky 5300 m n. m. Absolvování několika stovek metrů k vrcholu po vlastních pak dokonale naplnilo moji dlouholetou touhu po zážitku pocitů horolezců. Má spokojenost byla natolik silná, že ačkoli naprosto vyčerpanému, podařilo se mi ještě týž den vrátit zpět do peruánského Puna, a získat tak čas na přesun do blízkosti největšího turistického magnetu celé země. Machu Picchu, nejslavnější město Inků Fotopohled na Machu Picchu zná snad úplně každý. Avšak uvidět Starý vrch (jak zní překlad kečuánského Machu Picchu) s ruinami předkolumbovského inckého kultovního města na vlastní oči rozhodně není jednoduché a už vůbec ne levné. Vzhledem k jeho poloze v horách pokrytých neprostupným pralesem tam vede jediná cesta údolím řeky Urubamba. Ze všeho nejdříve se však musíte dostat do Cuzca, nejkrásnějšího města Peru.V kontrastu s Limou je Cuzco bezkonkurenční turistickou destinací. Z hlavního města jste tam za půldruhé hodiny letecky, nebo 26 hodin autobusem. Od jezera Titicaca je to přece jen přijatelnějších deset hodin jízdy. Počet turistů z celého světa je celoročně obrovský. V centru města si připadáte spíše jako v Evropě než na opačné straně zeměkoule. Krásné parky kolem náměstí, všude čisto, spousta luxusních hotelů a restaurací, bankomaty, místní hovoří anglicky Všichni příchozí mají společný cíl, vydat se údolím řeky na 100 kilometrů dlouhou cestu divočinou až k nejslavnějšímu městu Inků, ať to stojí, co to stojí. Poznámka na konci věty není přitom vůbec náhodná, protože peruánské úřady, vědomy si celosvětové atraktivity Machu Picchu, zatížily jakoukoli jeho návštěvu docela pobuřujícím systémem poplatků. Ačkoli po celém Peru platíte místní měnou (sol), chcete-li však na Machu Picchu, musíte nechat promluvit pouze americký dolar. Platíte jím za všechno. Dokonce i za čtyřdenní pěší (!) pouť, tzv. Inca Trail (80 USD), jež patří k nejkrásnějším trekům na světě. Vedle ní je druhou a zároveň poslední variantou státní vlak do Aguas Calientes. Zatímco místní obyvatel zaplatí za 95 km jízdy vlakem 10 solů (3,3 USD ), turista z ciziny nakoupí jednosměrnou jízdenku minimálně za 60 dolarů! K tomu přičtěte 20 USD za autobus z Calientes ke vstupní bráně Machu Picchu a teprve tam dalších 20 dolarů za samotný vstup do areálu. Peruánci totiž dobře vědí, že po vkročení na půdu starověkého města zapomene na peníze i ten nejzarytější škudlil. Kouzlo Machu Picchu lze slovy vyjádřit jen stěží, proto se o to ani nebudu snažit. Asi nejvěrohodněji zní jeho přiblížení ve slovech Hirama Binghama, amerického archeologa, jenž v roce 1911 město objevil: Je neopakovatelné. Na vrcholek nejvyššího bodu (Waynapicchu) vede velmi strmá stezka, po níž smí z rozhodnutí UNESCO denně vzhůru jen prvních 400 osob. Jste-li mezi vyvolenými, budete si po jejím zdolání v bílé páře mraků připadat opravdu jako v nebi. Z těsné blízkosti můžete pozorovat let kondora, kolem vás kvetou orchideje, hluboko pod vámi hučí divoká řeka. Zkrátka opravdové vyvrcholení cesty, na kterou člověk určitě nikdy nezapomene. Budete-li se někdy v budoucnu rozhodovat o návštěvě Peru, budu zcela jistě mezi těmi, kdo vám tuto cestu doporučí. Krátká dovolená, kterou jsem tam strávil, byla jen velmi slabým odvarem všeho kouzelného, co v této zemi může turista s dostatkem času prožít. Každé jednotlivé místo, které jsem ve svém krátkém vyprávění zmínil, zasluhuje minimálně několik dnů pobytu a plnohodnotného prozkoumávání. Myslím si, že nabídka Peru je tak široká, že dokáže vrchovatě naplnit naprosto všechny chuťové pohárky, byť toho nejnáročnějšího cestovatele. Až si budete plánovat dovolenou do Jižní Ameriky, nečiňte tak nikdy bez toho, že byste tuto nádhernou část naší planety nezahrnuli do svého programu. A ještě jednou připomínám: Určitě si na cestu po Peru udělejte alespoň měsíc volna. Tomáš Matuška Výška 5395 m n.m. - vrchol hory Chacaltaya - navýšení kamenné pyramidky foto: T. Matuška 19

20 sport Zvláštní pocit samoty S prvním Čechem, který na lyžích zdolal severní pól Adrenalin i nikde jinde na planetě Zemi neopakovatelné úchvatné, až pohádkově nádherné scenérie, při nichž člověk váhá, je-li to sen či skutečnost. Ale taky úžasný pocit vnitřního osvobození a obrovskou duševní úlevu od všech stresů, jimž civilizace vydává všanc moderního člověka, i přeskupení hodnotového žebříčku. To vše podle známého českého polárníka Miroslava Jakeše každému poskytne putování Arktidou. Všem, kdo se dnes kvůli náročnosti svého povolání a vysoké odpovědnosti při svém rozhodování nacházejí pod silným psychickým tlakem, bych pochod polární oblastí rozhodně doporučoval, říká první Čech, který v roce 1993 došel na lyžích na severní pól. Od té doby se na něj dostal ještě sedmkrát. vodní překážka na cestě k SP, foto: M. Jakeš A přece mnoho nechybělo a málem skončil jako šedivá kancelářská myška na Generálním ředitelství Kovohutí. Tam totiž mladý strojní inženýr nastoupil do svého prvního zaměstnání. Jenže byla to právě úřednická práce, která mu otevřela oči, že vysedávat za kancelářským stolem není jeho posláním, a proto začal hledat zaměstnání, která by mu umožnila cestovat déle než jen v rámci běžné dovolené. Vystřídal tak práci dělníka u vrtů, zaměstnance Československých aerolinií (zde byly lákadlem volné letenky), reprezentanta firmy Lux (podobnost s jiným dobrodruhem, byť jiného druhu Leo Popperem, kterého ve filmu Smrt krásných ztvárnil Karel Heřmánek, je asi jen dílem náhody), stavebního dělníka, nočního hlídače i průvodce pro cestovní kanceláře v dobách, kdy Češi bezprostředně po pádu železné opony začali v autobusech značky Karosa objevovat západní Evropu. Ostatně pro cestovní kanceláře Miroslav Jakeš jako průvodce pracuje i dnes především pro ty, které se specializují na polární oblasti a vysokohorskou turistiku. Prohlašujete o sobě, že jste poměrně plachý a nepříliš průbojný. Jsou snad vaše cesty do neobydlených oblastí pokrytých dlouhodobou sněhovou pokrývkou a s rozsáhlým zaledněním útěkem od lidí, od civilizace? na cestě k sevrnímu pólu, foto: M. Jakeš Spíš bych řekl, že jsem si ty nádherné oblasti nad polárním kruhem s jejich neopakovatelnou atmosférou zamiloval. Kdo o nich ví jen z učebnic, se může ptát, co vlastně může být tak úchvatného na putování po zamrzlém moři k severnímu pólu, kde vše splývá v jednu jedinou fádní bílou barvu? Ale ono to tak není: To není žádné jednolité prostředí, ale podivuhodná změť nakupení ledových ker torosů, všech možných tvarů v kombinaci s puklinami v ledovém poli. Do toho všeho fantastická hra světel a stínů... Navíc si vezměte ten zvláštní pocit samoty. Když jsem šel v roce 1996 úplně sám napříč Grónskem z východu na západ, byl jsem na obrovské ploše milionu kilometrů čtverečních snad jediný člověk. To pak pokud se právě nezabýváte navigací nebo nebojujete o holé přežití máte strašně moc času na přemýšlení o sobě, o svém životě, svých blízcích. Najednou všechno vidíte tak nějak z nadhledu, což ve vás zůstane i po návratu. Pak totiž mnohé z toho, co tady každý považuje za div ne světoborný problém, se vám naopak jeví jako malicherné a nicotné. 20