Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně studijní obor právo Katedra ústavního práva a politologie Diplomová práce Ústavněprávní otázky rozhodčího řízení JIŘÍ ŠEVČÍK Akademický rok odevzdání: 2014/2015 V Brně dne

2 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Ústavně právní otázky rozhodčího řízení zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně dne Jiří Ševčík 2

3 Poděkování: Na prvním místě chci poděkovat vedoucímu své diplomové práce JUDr. Davidu Kosařovi, Ph.D., LL.M., J. S. D. za jeho vstřícnost k tématům vzešlých ze zájmu studentů, za jeho inspirující přístup k ústavnímu právu a v neposlední řadě také za trpělivost a chápavý přístup k diplomantům. Poděkování posílám také ostatním vyučujícím na katedře ústavního práva, jejichž hodin jsem měl štěstí se zúčastnit, protože vždy prohlubovali můj zájem o tuto právní oblast a víru v existenci zábavné a povznášející výuky práva jako takového. V neposlední řadě děkuji své přítelkyni, rodičům, bratrovi, přátelům a všem dalším, kteří mi byli při psaní práce oporou a motivací, abych dílo zdárně dokončil. 3

4 Anotace Práce se zabývá právem domácího rozhodčího řízení z hlediska z hlediska ochrany základních práv a ústavněprávních koncepcí dělby moci. Krátce přibližuje výjimečnost rozhodčího řízení mezi ostatními alternativami soudního rozhodování, následně kriticky analyzuje aktuální legislativu a judikaturu a porovnává je v jejich vzájemné právní síle. V kontextu předchozího vývoje a odborné literatury definuje a popisuje problematická místa a identifikuje příčinu zjištěných problémů. V závěru práce jsou načrtnuty možné způsoby řešení aktuální nedokonalé situace. Klíčová slova rozhodčí řízení, rozhodčí doložka, rozhodčí nález, přezkum rozhodčího nálezu, rozhodce, nezávislost a nestrannost rozhodce, právo na spravedlivý proces Abstract The diploma thesis deals with Czech arbitrational law from the perspective of protection of human rights and constitutional ideas of separations of powers. The thesis briefly describes unique place arbitration has amongst others alternative disputes resolution methods, then examines contemporary legislation and jurisprudence and compares their legal power. In accordance with previous development and relevant literature defines objectionable practice or law and identifies source of such problems. By the end of the thesis are suggested some ways of possible solutions for the imperfect situation. Key Words arbitration, arbitration clause, arbitration award, review of arbitration awards, arbitrator, independence and impartiality of arbitrator, right to fair trial 4

5 Obsah Obsah... 5 Seznam použitých schémat... 6 Seznam použitých zkratek Úvod Rozhodčí řízení a ústavnost Alternativní metody řešení sporů Rozhodčí řízení v Česku Aktuální právní úprava Doktríny rozhodčího řízení Vzdání se práv předem Rozhodčí smlouva Osoba rozhodce Soudní přezkum rozhodčího řízení Složky práva na spravedlivý proces Právo na soudní ochranu, na zákonného soudce Nezávislost a nestrannost soudce (rozhodce) Průběh řízení Další chráněná práva Judikatura Nejvyššího soudu ČR K doktrinální otázce Zákonný rozhodce Nepodjatost rozhodce Platnost rozhodčí doložky a její přezkum Judikatura Ústavního soudu ČR K doktrinální otázce Zákonný rozhodce Platnost rozhodčí doložky a její přezkum Vzdání se práv předem Judikatura Evropského soudu pro lidská práva Věc Suda proti České republice ESLP a vzdání se práv Věc Suovaniemi a ostatní proti Finsku Judikatura Soudního dvora Evropské unie SDEU ve věci Asturcom Současný právní stav Problém chybějící koncepce

6 4.2 Rozporná praxe Výběr, nestrannost a nezávislost rozhodce Rozhodčí doložky a EU Nejednoznačný postoj Postavení arbitrážních center Přezkum rozhodčích nálezů a doložek Vzdání se práv De lege ferenda Závěr Seznam literatury Seznam použitých schémat A. Autorův náhled na vlastnosti ADR, s. 12 B. Rozhodčí řízení jako střet jurisdikční a smluvní doktríny, s. 15 Seznam použitých zkratek ADR alternative disputes resolution, alternativní (metody) řešení sporů, souhrnné označení pro metody rozhodování sporů mimo "obligatorní" státní orgány ČR Česká republika ESLP Evropský soud pro lidská práva EU Evropská unie Listina ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. novela zákon č. 19/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony NS ČR Nejvyšší soud České republiky SDEU Soudní dvůr Evropské unie TTIP Transatlantic Trade and Investment Partnership Ústava ústavní zákon č. 1/1993 Sb. Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 98/2013 Sb. ÚS ČR Ústavní soud České republiky ZRŘ zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění zákona č. 303/2013 Sb. 6

7 1. Úvod Rozhodčí řízení tvoří jedinou autoritativní metodu rozhodování sporu mimo obecné soudy u nás. Zatímco však činnost obecných soudů je tak říkajíc v reflektorech a podrobována jak laické tak odborné kritice, rozhodčí řízení je tak trochu ve stínu, a spíše je předmětem zájmu odborníků. Zatímco míra ochrany základních práv před obecnými soudy je často komentována i mimo odborné kruhy, stejná otázka v případě rozhodčího řízení delší dobu netrápila ani profesionály. Přitom práva z Listiny základních práv a svobod 1 (dále také jen Listina ) rozhodně nejsou podmíněna typem řízení, kterého se jednotlivec účastní. Ústavní materie se nevyhnutelně promítá do celého právního systému a nejedná se jen o otázku základních práv, byť ta jsou nejviditelnější. De facto vypůjčením si soudní moci 2 má celý systém rozhodčího řízení návaznost k celkové dělbě moci uvnitř státu, která se projevuje hlavně v otázce vztahu rozhodčího řízení a moci soudní. Zpoza geografických hranic státu pak musíme brát v potaz mezinárodní smlouvy vtělené Ústavou ČR 3 (dále také jen Ústava ) do právního řádu, jejichž porušování by tedy stát v rámci své jurisdikce neměl trpět. To nás přivádí jednak zpět k ochraně základních práv, ale mohlo by se to týkat například i dalších oblastí, o kterých může být rozhodci rozhodnuto, byť je tato sféra silně omezena arbitrabilitou sporů u nás. 4 Výše uvedené je snad jasným důkazem, že rozhodčího řízení se neodehrává ve vakuu vyplněném pouze smluvním ujednáním dvou stran, ale naopak má jistý přesah do celkového uspořádání složek moci ve státě a není tedy záležitostí pouze práva jednoduchého, ale i ústavního. Ve své práci se chci zabývat vnitrostátním rozměrem rozhodčího řízení. Na téma chci nahlížet z hlediska ochrany práva na spravedlivý proces a z pohledu teorií vztahu rozhodčího řízení k moci soudní. Ústavní normy jsou totiž primárně vnímány jako prostupující celým právním řádem, 5 nicméně rozhodčí řízení je ze svého základního designu přísně autonomní systém. Nemohu se zbavit dojmu, že 1 ústavní zákon č. 2/1993, usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit ]. 2 Čímž myslím to, že ať už podle smluvní nebo jurisdikční doktríny stát z různých teoretických důvodů připouští, aby se na jeho území mohli účastníci právních vztahů vyjmout z jeho pravomoci a přenést tuto pravomoc na nestátní subjekt, a následně také uznává rozhodnutí tohoto subjektu. Viz podkapitolu 2.4 Doktríny rozhodčího řízení nebo DRLIČKOVÁ, Klára. Vliv legis arbitri na uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu [online]. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013 [cit ]. 204 s. Edice S, řada teoretická Právnické fakulty MU, č. 443, s čl. 10 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit ]. 4 viz podkapitolu 2.2 Rozhodčí řízení v Česku. 5 Takový závěr je dovoditelný už z čl. 87, odst. 1, písm. a) a d) Ústavy. Za důsledek tohoto "prosvítání" považuji závěry koncepce Drittwirkung, popisované např. zde: ENGE. E. Third Party Effect of Fundamental Rights (Drittwirkung). Hanse Law Review [online]. 2009, Vol. 5 No. 2, s. 1-3 [cit ]. 7

8 v domácích podmínkách byl dlouho kladen důraz na to druhé, a nesporný ústavní přesah do rozhodčího řízení (a naopak), byl spíše opomíjen. Na začátku provedu čtenáře krátkým exkurzem do teorie alternativních metod rozhodování sporů, na který následně navážu ústavně-právními souvislostmi jejich existence. Postihnu vývoj rozhodčího řízení v českých zemích s důrazem na nejpodstatnější rozdíly v jednotlivých úpravách. Zejména se zaměřím na přelomovou novelu zákona o rozhodčím řízení z roku (dále také jen novela ), která tehdy obsáhle reflektovala judikaturu postihující ty nejkritičtější mezery v úpravě. To pro mne bude odrazovým můstkem k tomu, abych ještě v této kapitole vypíchl místa, která podle mne novela zanedbala, nebo pominula úplně. Následně se k problematice pustím z opačné strany, směrem od ústavního pořádku. Postihnu pro řízení zásadní normy a zásady, tedy hlavně složky práva na spravedlivý proces a stručně shrnu jejich charakteristiku, tedy jakým způsobem přispívají k ochraně spravedlivého procesu, čím konkrétně se za řízení obvykle projevují nebo jakým způsobem se testuje jejich případné dodržení nebo nedodržení. Tím bych chtěl mít z jedné strany vymezenou doktrinální problematiku rozhodčího řízení a možná úskalí současné právní úpravy a z druhé strany relevantní ústavní normy a jejich nároky, které kladou na soudní rozhodování. V další kapitole provedu analýzu judikatury čtyř soudů, které mají silné slovo k rozhodčímu řízení v Česku, tedy Nejvyššího soudu České republiky (dále také jen "NS ČR", název státu dále také jen zkratkou "ČR"), Ústavního soudu ČR (dále také jen "ÚS ČR"), Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále také jen "ESLP") a Soudního dvora Evropské unie v Lucemburku (dále také jen "SDEU", Evropská unie také jen "EU"). První a poslední jmenovaní mají silný vliv na judikaturu k rozhodčímu řízení, resp. rozhodčím doložkám, protože jsou povoláni ke sjednocování judikatury ohledně práva, které tyto skutečnosti reguluje. Druhé dva soudy zase jsou ochránci základních práv a svobod, tedy i práva na spravedlivý proces, a Ústavní soud je nadto ještě garantem ústavnosti jako celku má tedy mandát vyjadřovat se k dělení mocí uvnitř státu a tedy i vztahu moci soudní a rozhodčího řízení. Analýzou judikatury chci získat přehled o požadavcích soudu na podobu a průběh rozhodčího řízení, standard ochrany práv v něm zaručený, případně jestli se tento liší od obecného soudnictví a jaké jsou v tom případě podmínky vzdání se vyššího standardu obecné justice. V poslední kapitole pak chci zjištěné kvalitativní požadavky porovnat jednak se zjištěnými vlastnostmi a nedostatky z první části a jednak i mezi sebou navzájem jako porovnání konformity české praxe rozhodčího řízení (tedy právní úpravy a přezkumné judikatury) s judikaturou obou zahraničních soudů. Výstupem z této kapitoly rozdělím na dvě základní části: v jedné se vyjádřím ke konformitě české praxe s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora Evropské unie, tedy 6 zákon č. 19/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. (dále také ZRŘ) 8

9 té části české praxe, která je s nimi v rozporu, ve druhé shrnu, které aspekty rozhodčího řízení jsou problematické uvnitř české praxe, tedy jsou vykládány nejednoznačně nebo rozporně. Kapitolu i práci zakončím krátkou úvahu de lege ferenda. Do vztahu ústavního práva a rozhodčího řízení by samozřejmě mohlo spadat i mnohem více, zejména díky probíhajícím jednání o TTIP 7 institut investiční arbitráže a jeho nemalý vliv na politické dění v daných zemích, tím pádem i vliv na fungování ústavních institucí, nebo otázka uznání a vykonávání rozhodčích nálezů obecně. Dalším rozměrem problematiky, který úmyslně tak trochu opomíjím, je rozdíl mezi řízení se spotřebitelem a řízením nespotřebitelským. Toto ignorování jinak poměrně podstatného rozdílu má svoje odůvodnění. Předně práce se zaměřuje na problematiku z jiného pohledu, ústavní normy chrání jednotlivce i mimo spotřebitelské vztahy, i když nutno přiznat, že judikatura ochranu spotřebitele místy odlišuje. Druhý důvod je ten, že domácí rozhodčí řízení se v podstatné většině koná ve spotřebitelských sporech. 8 Pokud tedy neusiluji o precizní popsání různých stupňů ochrany, které zákon o rozhodčím řízení poskytuje různým subjektům, ale naopak se snažím přiblížit dopad ústavních práv na současné sporné strany před rozhodci, pak mohu tuto skutečnost zohlednit a dělením se zabývat pouze tam, kde se to ukáže jako klíčové. 7 Transatlantic Trade and Investment Partnership. Chystaná smlouva o ekonomické spolupráci USA a EU. 8 Alespoň podle odhadu v důvodové zprávě k novele ZRŘ zákonem č. 19/2012 Sb. ČESKO. Sněmovní tisk 371/0 Novela z. o rozhodčím řízení [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky: 2011 [cit ], s

10 2. Rozhodčí řízení a ústavnost Cílem této kapitoly je seznámit čtenáře se současným stavem doktríny a legislativy v rozhodčím řízení, které by obojí měly být základem pro právní praxi. Pokusím se shrnout teorii alternativních metod rozhodování sporů od obecných východisek až specificky po rozhodčí řízení, přiblížím aktuální doktríny týkající se vztahu rozhodčího řízení a soudní moci a doplním je relevantními prvky ústavní teorie vztahujícími se k soudní moci a právu na spravedlivý proces. Dále stručně popíšu vývoj rozhodčího řízení u nás, nejdůležitější rozdíly historické a současné úpravy. Zejména se zaměřím na přelomovou novelu zákona o rozhodčím řízení z roku 2012, 9 která tehdy obsáhle reflektovala judikaturu postihující ty nejkritičtější mezery v úpravě. Mým cílem je postihnout problematiku z pohledu relevantních předpisů a jejich interpretace, poskytnout náhled na to, co adresátům ukládá a umožňuje samotná právní úprava bez judiciální interpretace, a toto sdělení podrobně prozkoumat a rozebrat. To pro mne bude odrazovým můstkem k tomu, abych ještě ve stejné kapitole přiblížil místa, která podle mne novela zanedbala, nebo pominula úplně. Z těch pak budu vycházet v kritické analýze v poslední kapitole. Následně se k problematice pustím z opačné strany, směrem od ústavního pořádku. Postihnu pro řízení zásadní normy a zásady, tedy hlavně složky práva na spravedlivý proces a stručně shrnu jejich charakteristiku, tedy jakým způsobem přispívají k ochraně spravedlivého procesu a čím konkrétně se za řízení obvykle projevují. Tím bych chtěl mít z jedné strany vymezenou doktrinální problematiku rozhodčího řízení a možná úskalí současné právní úpravy a z druhé strany relevantní ústavní normy a jejich nároky, které kladou na soudní rozhodování. 2.1 Alternativní metody řešení sporů Alternativní metody rozhodování sporů jsou staré jako právo samo. Jestliže za konvenční metodu budu v úzké interpretaci považovat pouze formální proces a autoritativní rozhodnutí třetí strany, pak alternativní metody byly a vždy budou vítanější cestou vyřešení konfliktu. Zatímco autoritativně vynucené rozhodnutí nesvár mezi stranami zakonzervuje a spálí mezi nimi mosty, alternativní metody podporují vzájemnou komunikaci stran a mohou vést i ke znovuobnovení partnerství. Tyto charakteristiky napovídají, proč se alternativní metody řešení sporů (dále jen ADR) nejvíce rozvinuly hlavně v mezinárodně-právním prostředí v době, kdy došlo k většímu rozvoji tohoto prostředí, i v neprávním smyslu. 10 Jsou to právě subjekty práva jako státy nebo mezinárodní obchodníci, kteří sobě jednak obtížně hledají společnou autoritu, a jednak výhody pokračování vzájemné spolupráce často převažují hodnotu vítězství v jednom sporu. 9 zákon č. 19/2012 Sb. 10 A HISTORY OF ALTERNATIVE DISPUTE RESOLUTION. ADR.GOV [online]. Department of Justice: [cit ]. 10

11 Míra ochoty jednotlivých stran sporu svěřit svoji věc do rukou třetího subjektu a jejich případný zájem na konkrétním postupu smíru vedly ke vzniku široké palety těchto ADR, od de facto zprostředkování vzájemné komunikace až po kvazi-soudní řízení. Hranice mezi jednotlivými ADR navíc někdy i splývají, a různí se i doktrinální pohledy na to, který způsob rozhodování sporů je vlastně ještě alternativní a který už konvenční. 11 Navíc množství států má kodifikované instituty nebo instituce, které svojí povahou odpovídají duchu ADR. U nás bych k takovým zařadil institut soudního smíru, 12 v Anglii a Walesu neformálně fungující small claim courts 13 nebo údajnou praxi obchodních soudců v Číně rozhodovat spíše podle ekvity, než přesně podle předpisů. 14 Kdybychom tuto paletu metod nanesli do mezi osy neformální-formální a autoritativnínevynutitelné, pak rozhodčí řízení bude zaujímat místo v pravém horním rohu. Za léta vývoje se v obecném doktrinálním pojetí vyprofilovalo v kvazi-soudní řízení, 15 odlišného hlavně možností vybrat si svého soudce a určit si svoje (hlavně procesní) pravidla. Jejich posouváním směrem k méně formálnímu řízení pak dochází k překrytí s jinými ADR a dané řízení je pak obtížné zařadit do některé z doktrinálních kategorií. V kolonce rozhodčích řízení ho pak drží už jen vynutitelnost rozhodnutí, kterým je rozhodčí řízení mezi ADR naprosto specifické. 16 Viz graf na následující stránce. 11 Například v zemích common-law kultury je rozhodčí řízení spíše považováno spíše za konvenční způsob rozhodování sporu. Nepovedlo se mi dohledat důvod, proč tomu tak je, osobně předpokládám, že je to právě kvůli autoritativnosti rozhodování. Srov. BROWN, Henry J.; MARRIOTT, Arthur L. ADR: principles and practice. London: Sweet and Maxwell, 1993, xxxvi, s. 9., nebo článek J. Sternlighta, třebaže je spíše zaměřený na samotný pojem, než jeho obsah. STERNLIGHT, Jean R. Is Binding Arbitration a Form of ADR: An Argument That the Term ADR Has Begun to Outlive Its Usefulness. Journal of Dispute Resolution [online]. Vol. 2000, Iss. 1 [2000], Art. 11, s. 7. [cit ]. 12 podle 99 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění z. č. 396/2012 Sb. Za pozornost stojí to, že aktivnímu soudci ustanovení umožňuje navrhnout stranám řešení sporu i z vlastní iniciativy. Jediným omezením je mu v tomto případě dovolenost řešení právními předpisy. 13 Abych byl přesný, konkrétně v Anglii a Walesu nemají pro tento typ řízení samostatné soudy, pouze procesní pravidla. PRACTICE DIRECTION 27 SMALL CLAIMS TRACK. GOV.UK: JUSTICE [online]. Ministry of Justice 2012 Crown Copyright [cit ]. 14 Zvláštnosti soudních sporů v Číně. MERSINIS, spol. s.r.o., Centrum pro hospodářskou spolupráci s Čínou [online]. MERSINIS, spol. s.r.o., Centrum pro hospodářskou spolupráci s Čínou [cit ]. 15 V důsledku závaznosti existuje i silná kontradiktornost a další podobnosti. Znovu BROWN, MARRIOT, op. cit., s. 9; STERNLIGHT, op. cit., s BROWN, MARRIOT, op. cit., s

12 Formálnost ADR Jiří Ševčík: Ústavně právní otázky rozhodčího řízení Formálnost a závaznost ADR 100% 80% 60% Med-arb, Medaloa Mediace Rozhodčí řízení 40% Mini-trial 20% Vyjednávání Expertní vyjednávání Konciliace 0% 0% 20% 40% 60% 80% 100% Závaznost a kontradiktornost ADR 2.2 Rozhodčí řízení v Česku A. Autorův náhled na vlastnosti ADR Do českého právního prostředí se rozhodčí řízení dostalo ještě za trvání Rakouska-Uherska, a to prostřednictvím poslední části civilního řádu soudního. 17 Sice formulovány slovy jako úmluva o rozsudím a rozhodčí výrok, ale jinak se jednalo o nadčasové normy docela podobné naší úpravě, zejména té před novelou. Už tento zákon znal smlouvu o rozhodci i rozhodčí doložku, arbitrabilita byla omezena na věci, ve kterých bylo možné sjednat narovnání. 18 Tehdejší úprava také demokratičtěji nechránila jenom spotřebitele a jedním z důvodů relativní neplatnosti rozhodčího nálezu byl i rozpor s "nezměnitelnými předpisy právními". 19 Ty tedy zřejmě na řízení dopadaly bez ohledu na doktrínu, kterou československé obecné soudy ve směru k rozhodčím soudům razily. 20 V roce 1931 pak Československo přistoupilo k Úmluvě o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků z roku a rozhodčí nálezy (tehdejší terminologií výroky) tak získaly přeshraniční vykonatelnost. Orientace na zahraničí Československu vydržela navzdory spuštění železné opony. Občanský soudní řád z roku sice problematiku rozhodčího řízení úplně vypustil, ale byl doplněn zákonem o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích 17 část šestá, oddíl čtvrtý zákon č. 113/1895 Z.ř., o soudním řízení v občanských rozepřích právních (civilní řád soudní), ve znění všech novel zákona č. 113/1895 Z.ř odst. 6 zákona č. 113/1895 Z.ř. Což mi připadá zajímavé i proto, že to implicitně připouští existenci jakéhosi "tvrdého jádra" československého právního řádu. 20 Doktríny o vztahu soudní moci a rozhodčího řízení (resp. rozhodců), viz níže podkapitolu zákon č. 192/1931 Sb., Úmluva o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků. Roku 1959 ji pak nahradila účinnější Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů z New Yorku. 22 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v původním znění 12

13 nálezů. 23 Jak ovšem napovídá název zákona, vztahoval se pouze na přeshraniční kontrakty, českoslovenští občané však byli o možnost předstoupit se svojí věcí před rozhodce ochuzeni již předešlým občanským soudním řádem z roku Tři roky před samostatným rozhodčím zákonem pak byl při Československé obchodní komoře zřízen první tuzemský stálý rozhodčí soud v pravém slova smyslu tedy určený k rozhodování na základě smluv nebo doložek o rozhodci, nikoliv jako zvláštní soudní orgán. 25 S několika změnami komory se měnil i tento orgán v letech 1980, 1992 a 1994 ale jednalo se o změny veskrze formální, dotýkající se pouze toho, u jaké komory bude stálý rozhodčí soud působit. Po změně režimu u nás vznikly i další stálé rozhodčí soudy Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno a Burzovní rozhodčí soud při Burze cenných papírů Praha. Tyto však mají omezenou působnost, pouze první jmenovaný, který se dnes jmenuje Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky rozhoduje všechny spory arbitrabilní v ČR Aktuální právní úprava Moderní zákon o rozhodčím řízení 27 (dále také jen ZRŘ) nabyl účinnosti v roce 1995 a je účinný dodnes. Původní norma z 90. let byla v mnohém podobná československému, výše zmiňovanému, zákonu. Nejvýraznější změnou je samozřejmě návrat možnosti rozhodčího řízení přímo občanům. Zmizel však požadavek ve starší úpravě, aby rozhodci dbali hmotného práva. Z omezené judikatury bohužel se mi nepovedlo zjistit, jestli se "dbáním" myslí braní v potaz, nebo povinnost aplikace. Ze starší úpravy také stojí za povšimnutí formulačně výstižnější věta "Zřízení stálých rozhodčích soudů upravují zvláštní zákony." 28 (kurzíva přidána). O zvýrazněné slovo vágnější formulace pak udělala prostor pro trochu důvodnou, leč mylnou interpretaci, že stálý rozhodčí soud lze založit i na základě samotného ZRŘ. Celkově je však patrný posun směrem k respektování vůle stran, v souladu s jasnou profilací českého rozhodčího řízení podle smluvní doktríny zákon č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů, v původním znění. 24 Ten totiž trval na tom, aby alespoň jedna ze sporných stran byla československá právnická osoba. Odůvodněno to bylo takto tím, že rozhodčí řízení do té doby sloužící zájmům kapitalistického sektoru, bude nyní sloužit zájmům socialistickým, což se má projevit právě omezením osob nadaných právem rozhodčí smlouvu uzavřít. ČESKOSLOVENSKO. Tisk 510 [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit ]. 25 Rozhodčí soud byl zřízen vyhláškou ministra zahraničního obchodu č. 103/1960 Sb., o působnosti Československé obchodní komory a její organizaci zákona o rozhodčím řízení. 27 zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v původním znění. 28 op. cit. zákon č. 113/1895 Z.ř. 29 k tomu viz následující podkapitolu a další části práce, které tento vývoj dokumentují. 13

14 Právní úprava však musela reagovat na posun v realitě, ve které byla využívána. Jak tvrdí i důvodová zpráva k vůbec první skutečně věcné novele ZRŘ, 30 původní zákon byl koncipován pro účely obchodního styku, obvykle s mezinárodním prvkem, a pro tyto účely fungoval bezvadně. Posléze však začalo být rozhodčí řízení využíváno i pro řešení spotřebitelských sporů, hlavně tedy sporů ze spotřebitelských úvěrů, jako rychlá a levná alternativa k řízení soudnímu. Záhy na to také začalo zneužívání rozhodčího řízení ke zmíněným výhodám někteří připojili možnost contra legem sjednat se slabší smluvní stranou rozhodčí smlouvu, která nominovala rozhodce domluveného s obchodníkem na ovlivnění řízení v jeho prospěch. Navíc úprava zaostala za právním trendem ochrany spotřebitelů i všeobecně, což se stalo o to palčivějším problémem po vstupu do Evropské unie roku Zákon č. 19/2012 Sb. tak na tyto potřeby reagoval novou úpravou inspirovanou německým modelem. 31 I tak některé problémy přetrvaly. To přičítám jednak tomu, že zákon reagoval na judikaturu, která už byla na samé hranici toho, co se dalo z dosavadní úpravy právně odvodit, a tudíž přizpůsobit ochranu základních práv liteře nové úpravy tak, aby neklesla dosažená úroveň jejich ochrany, nemuselo jít úplně hladce. 32 Nejméně se to vedlo stran regulace tzv. arbitrážních center. 33 Soudy na jejich působení před novelou reagovali hlavně aplikací požadavků na zákonného soudce, ale novela se této problematiky vůbec nedotýkala. Postavení rozhodčích center je tak i nadále nejasné, protože někteří soudci jejich existenci považují za obcházení práva, zatímco jiní je vítají jako přípustnou institucionalizaci celého fenoménu Doktríny rozhodčího řízení České rozhodčí řízení je ovládáno dvěma základními teoriemi. Rozšířenější je doktrína smluvní, založená na výsadním postavení autonomie vůle smluvních stran. Pravomoc rozhodců rozsoudit spor je odvozena od jednání stran a výsledný rozhodčí nález je vlastně autoritativním narovnáním původního smluvního vztahu. V zemích přiklánějících se spíše ke smluvní doktríně pak právní úprava dává smluvním stranám mnoho prostoru k jejich dispozici a zpravidla omezuje možnosti ingerence do vydaného rozhodčího nálezu; obvykle pouze skrze zpochybnění rozhodčí smlouvy nebo osoby 30 Sněmovní tisk 371/0, op. cit., s, 9 31 tamtéž, s Například by bylo obtížné od základu předefinovat způsob určování rozhodce, protože toto téma měla judikatura silně pokryté a bylo by nesnadné nastavenému standardu vyhovět s konstrukcí, ke které není kompatibilní. 33 Tedy soukromých firem, předmětem jejichž podnikání je poskytování zázemí pro konání rozhodčího řízení, někde i včetně vydávání vlastních řádů (u nás nelze), a hlavně zprostředkování případů jednotlivým rozhodcům. Angličtina využívá přiléhavější pojem "appointing authorities", tedy doslova jmenovací instituce, například na stránkách i Mezinárodní obchodní komory. ICC to act as appointing authority. International Chamber of Commerce [online]. International Chamber of Commerce [cit ]. 34 K tomu viz oddíl 3.3.2, kde jsou zachyceny dva opačné rozsudky různých senátů Nejvyššího soudu ČR. 14

15 rozhodce. Základním východiskem pro rozhodčí řízení podle smluvní doktríny je tedy dohoda stran, která nejen zakládá pravomoc, ale také umožňuje podstatně ovlivnit podobu řízení. 35 Jurisdikční doktrína je protichůdná ke smluvní. Rozhodci mají pravomoc propůjčenou od státu, který na ně přenesl část své soudní moci. Smluvní strany si pak pouze volí mezi různými podobami jedné soudní moci. To, že je podle této teorie rozhodčí řízení výkonem soudní moci, se projevuje silnějším působením státních procesních norem a tedy přísnějšími požadavky na podobu a průběh řízení. Postavení rozhodce odpovídá postavení soudce se všemi z toho plynoucími důsledky. Navázání rozhodčího řízení na stát se projevuje i širším uplatněním veřejného pořádku na průběh a výsledek řízení. 36 Rozehnalová ve svém pojednání na toto téma uvádí ještě teorii smíšenou. 37 Sama však hned následně uvádí, že tato teorie, než aby přinášela nějaký vlastní pohled na problematiku rozhodčího řízení, tak pojmenovává nedostatky prvních dvou teorií a spojuje tyto teorie do jedné. Nosným argumentem této konstrukce je, že rozhodčí řízení nemůže existovat v právním vakuu, nezávisle na právu, které by jej rozeznalo, ale ani bez vůle stran se mu podrobit. Z toho důvodu považuji za hlavní a určující doktríny pouze smluvní a jurisdikční, které představují dva názorové protipóly, zatímco právní realita se rozkládá na přímce někde mezi nimi. Že tyto koncepce působí na rozhodčí řízení spíše společně, než izolovaně, ostatně vyplývá i z faktického způsobu založení pravomoci rozhodců: jednak jsou to úkony stran, bez kterých se nekoná žádné sporné řízení (není žalobce ), jednak je vždy potřeba norma, která tento úkon aprobuje a rozezná, aby měl právní význam a smysl. Z mého pohledu tedy doktríny spíše sdružují vlastnosti rozhodčího řízení, které směřují ke stejným důsledkům na jeho právní úpravu. Ta však vždy zahrnuje obě doktríny, liší se pouze v upřednostňování jedné z nich. Smluvní doktrína Jurisdikční doktrína B. Rozhodčí řízení jako střet jurisdikční a smluvní doktríny 35 ROZEHNALOVÁ, N. Hlavní doktríny ovládající rozhodčí řízení. In SEHNÁLEK, D. et al. (eds.). Dny práva 2009 Days of Law [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2008 [cit ]. s ROZEHNALOVÁ, N. op. cit. s ROZEHNALOVÁ, N. op. cit. s

16 Jedinou výjimkou z této zákonitosti by mohla být situace, kdy by se strany podrobily rozhodčímu řízení a pak rozhodčím nálezem se pak bez donucení řídily, tudíž k vyřešení sporu státní moc vůbec nepotřebovaly. Je však otázka, jestli pak takovou ADR vůbec charakterizovat jako rozhodčí řízení, které je charakteristické také právě vynutitelností rozhodčího nálezu i proti vůli dotčené strany. Zatímco bychom ale našli státy, o kterých snad lze tvrdit, že u nich soudy ve vztahu k rozhodčímu řízení snaží razit smluvní teorii v co nejčistší podobě, u jurisdikční teorie by byl tento přístup krajně problematický. Spíše je možné identifikovat, které státy se k ní přiklání více a které méně, ale silnější příklon k této teorii by mohl eliminovat výhody rozhodčího řízení, zejména jeho rychlost a s ní související (ne)nákladnost. Lze se dočíst, že více jurisdikční přístup razí v postsocialistických státech. 38 Příklon k té či oné teorii u daného rozhodce, soudce nebo v rámci právního řádu pak hraje docela významnou roli v interpretaci norem regulujících rozhodčí řízení. Nejistota ohledně doktrinální orientace v rámci právního systému vede k uplatnění mínění jednotlivých soudců a senátů, což zpravidla vyvrcholí protichůdnými judikáty k téže tématice. Dříve či později je tedy každý právní systém donucen deklarovat příklon k té či druhé straně spektra, nebo alespoň zřetelněji vymezit, v které části úsečky se má předmětná právní úprava interpretovat. 2.5 Vzdání se práv předem Vzdání se práv předem je koncept, se kterým ADR pracují, když derogují pravomoc státní justice. Teoreticky jde o projev vůle směřující k účasti na dané ADR a zároveň s tím se vzdávající práva předložit tutéž věc soudu a dalších práv na to případně navazujících (veřejnost líčení, dvojinstančnost atd.). Podle druhu ADR je toto vzdání se více či méně omezené nebo podmíněné. Opět platí, že čím autoritativnější ADR, tím je vzdání se práv více bezpodmínečné a neomezené, nicméně i u těch nejměkčích variant v zásadě platí, že se strany vzdávají práva jít k soudu, dokud není ukončeno alternativní řízení. V praxi je pak kladen důraz na to, za jakých okolností je vzdání se práva přípustné, jakých práv se lze vzdát a do jaké míry. Celý koncept vzdání se práv vyvěrá ze zásady autonomie vůle a právě proto má hodně blízko k doktrínám ovládající podobu rozhodčího řízení. Ty se totiž mimo jiné liší právě tím, jak moc velký prostor autonomii vůle stran dají, zatímco smluvní doktrína jí prostor otevírá, jurisdikční jej kontroluje. Právě díky této souvztažnosti je na národní úrovni míra přípustného vzdání se práv spojená s otázkou vůdčí koncepce rozhodčího řízení, a obvykle spojena v jedné judikatuře, jako je tomu u nás, kde tuto agendu obstarává Ústavní soud. 38 tamtéž, str

17 Na druhou stranu, Evropský soud pro lidská práva, nadnárodní soudní orgán operující (z hlediska práce) pouze s právem na spravedlivý proces, nikoliv širšími ústavními teoriemi, má otázku vzdání se práv spojenou s případnou otázkou aplikace Evropské úmluvy o lidských právech 39 (dále také jen Úmluva) tedy ve smyslu, že jestliže stěžovatel platně nevzdal svých práv, musí dané řízení obstát při aplikaci Úmluvy. Soudní dvůr Evropské unie jde v rozhodčím řízení cestou ochrany spotřebitelů, v souladu s evropskou legislativou, a problematika vzdání se práv je v tomto ohledu vnímána spíše pod úhlem nemožnosti vzdát se těch, která jsou určena na spotřebitelovu ochranu Rozhodčí smlouva Rozhodčí smlouva je smluvní ujednání, o jehož charakter se vedou doktrinální spory. Zatímco někteří jí přisuzují čistě procesněprávní charakter, jiní v ní spatřují hmotněprávní prvky. Toto rozlišení má podstatný důvod v tom, že určuje, podle jakých norem se posuzuje jako platnost a účinek. Zatímco procesní úkony se posuzují podle teorie projevu tedy podle toho, čím je daný úkon podle svého obsahu, bez ohledu na vůli jednajícího subjektu, pak v hmotněprávní úkony, kterými se zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti, se posuzují podle klasické koncepce náležitostí pro subjekt, objekt, obsah, vůli, její projev a její shodu s projevem. 41 Osobně rozhodčí smlouvu vnímám jako úkon smíšeného charakteru některé prvky považuji za jednoznačně hmotněprávní, nicméně ve zbytku má smlouva procesněprávní charakter i účinky. V tomto ohledu ostatně spatřuji jisté propojení s teoriemi o původu pravomoci rozhodců. Teoretici razící názor o ryze procesní povaze rozhodčí smlouvy musí alespoň do určité míry přijímat i jurisdikční teorii, protože těžko si lze představit, že by ryze procesním úkonem šla odejmout pravomoc soudní moci a založit zvláštní druh pravomoci rozhodcům naopak představa jednotné soudní moci rozdělené mezi soudy a rozhodce koresponduje s ryze procesním pohledem mnohem lépe. Naopak příznivci smluvní teorie pochopitelně vidí v rozhodčí smlouvě hmotněprávní prvky. Vždyť jde o svého druhu narovnání, podobně jako v soudním smíru, kterému rovněž řada teoretiků přiznává hmotněprávní základ. Jako příhodný rozlišovací ukazatel se mi zdál výrok T. Molčana: nemožno súhlasiť s tým, že procesnoprávne vzťahy vznikajú aj medzi jednotlivými účastníkmi konania navzájom. Všetky tieto oprávnenia možno totiž adresovať druhému účastníkovi iba prostredníctvom súdu Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod podepsaná v Římě , ve znění pozdějších protokolů. Pro Českou republiku závazná od , publikovaná zákonem č. 209/1992 Sb. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit ]. 40 viz podkapitoly 3.4 a ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním i vnitrostátním obchodním styku. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2002, s MOLČAN, T. Občianskoprávne procesné vzťahy: (podstata a význam). 1. vydání. Bratislava: Vydavateľstvo slovenskej akadémie vied, 1971, s

18 Za sebe vnímám za podstatnější spíše to, že teprve prostřednictvím soudu nabývají tyto úkony účinku; samotné podání žaloby nemá bez odpovídající reakce soudu žádné dopady. Podle této teorie (rozhodčí smlouva co by smíšené právní jednání) by pak rozhodčí smlouva měla vyhovovat kritériím z obou sfér civilního práva. V praxi to však nemá velký dopad, protože při zkoumání, zda rozhodčí smlouva je v souladu se zákonem, dojdeme použitím kterýchkoliv kritérií (ať už hmotně- nebo procesněprávních) k prakticky stejným závěrům (neplatnost nebo nedovolenost). Vůle uzavřít rozhodčí smlouvu je za dnešní úpravy těžko zpochybnitelná spotřebitelé dostávají množství informací, ze kterých vyplývá, jakou smlouvu uzavírají, u ostatních se očekává určitá míra obezřetnosti nebo profesionality. Simulovanou rozhodčí smlouvu (z povahy věci na papíře) si ani nedovedu představit. Rozhodčí smlouva může podle doby vzniku dohody vzhledem ke vzniku nabývat dvou podob. Buď podoby smlouvy o rozhodci, která se uzavírá k vyřešení konkrétního již vzniklého sporu, nebo podoby rozhodčí doložky, která se uzavírá k řešení předem stanoveného okruhu sporů (zpravidla na všechny), které vzniknou z daného smluvního vztahu. 43 Oba typy smluv lze v ne-spotřebitelských vztazích dojednat i v rámci (jiné) smlouvy hlavní, nicméně u smlouvy o rozhodci je to zpravidla bezpředmětné. Smlouva o rozhodci je sama o sobě absolutně neproblematická. I neprofesionál je sto rozeznat, čeho se smlouva týká a jaké má následky. Jak navíc zmiňuje důvodová zpráva k novele, 44 strany si mohou za rozhodce sjednat profesionála specializovaného na otázky, které se staly spornými. Při uzavírání smlouvy o rozhodci tak lze těžko hovořit o slabší smluvní straně, protože jejím uzavřením už těžko lze podmiňovat uzavření smlouvy hlavní, za to je velmi výhodná pro strany, pro které je důležitá právní kvalita výsledného rozhodnutí. Naopak prvním skutečným kamenem úrazu rozhodčího řízení (a to i v praxi) je rozhodčí doložka. Tím nejzákladnějším problémem je, že jde o vzdání se práv předem a v případě smluvní doktríny dokonce i ústavních práv, protože se smluvní strany vzdávají práva na přístup k soudu a další související práva na spravedlivý proces se uplatní v omezené nebo pozměněné podobě. 45 Důvodová zpráva k novele zmiňuje rozhodčí doložky jako nejproblematičtější část úpravy. K novelizaci byla zvažována i varianta úplného zrušení rozhodčích doložek pro spotřebitelské spory, nicméně nakonec 43 Doktrína a mezinárodní právo znají ještě jeden typ, a sice tzv. neomezený kompromis jde o rozhodčí doložku vztahující se na jakýkoliv spor z předem daného okruhu majetkoprávních vztahů. Viz MOTHEJZÍKOVÁ, Jitka; STEINER, Vilém. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů s přílohami: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 1996, xv, s. 23; nebo ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Mezinárodní právo obchodní. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 1996, s Sněmovní tisk č. 371/0, op. cit., s usnesení Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. IV. ÚS 1357/07. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit ]; Později byl značně zmírněn, např. nálezem Ústavního soudu ze dne , sp. zn. I. ÚS 1794/10. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit ]. 18

19 byl zvolen německý model nutící silnější stranu poskytnout spotřebiteli určité informace a rozhodčí smlouvu sepsat na samostatnou listinu. 46 Skutečný problém rozhodčí doložky však je, že ji jedna ze stran může prohlásit za podmínku uzavření smlouvy hlavní. Což není problém pouze u spotřebitelů, ale i u dalších stran ve slabší pozici osobně jsem se setkal s rozhodčí doložkou v nájemní smlouvě, ještě problematičtější by však mohli být obchodní vztahy, ve kterých má jedna ze stran výrazně silnější postavení, například dodavatelé velkým obchodním řetězcům. Právo na druhou stranu obsahuje i značné množství náhradních ochranných institutů. Například by se mohlo jednat o instituty ochrany hospodářské soutěže, 47 ale v případě nájmu by situace byla obtížnější občanského zákoníku 48 zakazující ukládání nepřiměřených povinností (zde podrobit se rozhodčímu řízení) se pravděpodobně neuplatní, takže by bylo nutno hledat obecnější instituty. Ale celkově vzato, při současném stavu judikatury k rozhodčím doložkám se lze důvodně domnívat, že exces, který by aktivoval jiná ochranná ustanovení, by stejně dobře neprošel soudním přezkumem platnosti doložky. 49 Přesto všechno však, i perfektně férová rozhodčí doložka je svým způsobem nelegitimní, pokud na ni jedna ze stran přistoupila, protože neměla jinou možnost. I důvodová zpráva 50 zmiňuje dobrovolnost jako důležitý prvek celého institutu. Možnost vnutit protistraně doložku (a následně autoritativní řízení) pak zrovna nepřispívá k vnímání rozhodčího řízení jako volitelné a neformálnější alternativy řízení před obecnými soudy a trochu zpochybňuje argument respektu k autonomii vůle. A osvětluje, proč se někteří odborníci zdráhají řadit rozhodčí řízení mezi ADR. 51 Ve prospěch rozhodčích doložek však hraje několik poměrně silných ekonomických argumentů. Podle důvodové zprávy k novele, pro kterou byl zákaz rozhodčích doložek pro spotřebitelské spory jednou z možných variant, se v roce 2009 mohlo v ČR konat až rozhodčích řízení, z nichž zpráva odhaduje, že dvě třetiny byly ve spotřebitelských věcech. Problémem spotřebitelských sporů je, že jen málo z nich nejspíše jsou spory v pravém slova smyslu. Ve většině případů jde o získání exekučního titulu na nesplácenou cenu zboží nebo splátky úvěru. Za takových okolností spotřebitel samozřejmě nepodepíše smlouvu o rozhodci, proto využívají obchodníci rozhodčí doložku a s jejím znepřístupněním by patrně ztratili o rozhodčí řízení zájem úplně, takže nápad asi žalob by přešel na obecné soudy. Zpráva navíc trefně poznamenává, že 46 Sněmovní tisk č. 371/0, op. cit., s Např. zneužití dominantního postavení na trhu, ale tam je dán požadavek tržní síly přes 40%. 10 a násl. Zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit ]. 48 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v původním znění. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit ]. 49 To lze asi nejlépe ilustrovat odkazem na důvody pro zrušení rozhodčího nálezu v 31 zákona o rozhodčím řízení nebo opět odkazem na nález ÚS SP. zn. I. ÚS 1794/ Sněmovní tisk č. 371/0, op. cit., s BROWN, MARRIOT, op. cit., s

20 formální postupy civilního procesu s pravidly o koncentraci řízení a případně variantou pro bagatelní spory nemusí být nutně zárukou lepší procesní ochrany účastníka řízení, ta bude spíše závislá na poučovací ochotě soudce nebo rozhodce, tedy na lidech nikoliv na formálním procesu Osoba rozhodce Jak výše poznamenáno, osoba nalézající řešení sporu má větší význam, než procesní záruky. A osoba rozhodce je u nás druhým nejproblematičtějším místem rozhodčího řízení. Zákon umožňuje vybrat si stálý rozhodčí soud jako sudiště, kde bude rozhodce vybrán podle řádu daného soudu, pak se jedná o institucionální arbitráž, nebo si vybrat za rozhodce fyzickou osobu splňující stanovené požadavky, pak se jedná o arbitráž ad hoc. 53 Rozhodci fyzické osoby však bývají zpravidla zaštiťováni buď některým arbitrážním centrem, která se dříve prohlašovala za stálé rozhodčí soudy 54 a vydávala vlastní řády, na které odkazovaly jednotlivé rozhodčí smlouvy, nebo jiným institucionálním zázemím (např. advokátní kanceláří), které má z hlediska tohoto výkladu rovnocenné postavení. Poté, co tato praxe byla odmítnuta judikaturou vrcholných soudů, byly doložky přizpůsobeny tak, že odkazují na jednatele těchto právnických osob, jako na osobu, která určí rozhodce ve smyslu 7 odst. 1 věty druhé ZRŘ. V tomto bodě se praxe rozkolísala, protože někteří soudci považovali tento stav za dostačující, jiní trvali na vyjmenování potenciálních rozhodců ve smlouvě a další považovali celou činnost arbitrážních center za obcházení zákona a neuznávají jakoukoliv rozhodčí smlouvu, která neurčuje konkrétní osoby rozhodců. Nakonec se judikatura přece jen ustálila na konkrétních jménech rozhodců, nicméně i v tomto ohledu to nejspíš nebude definitivní vývoj. 55 Problém je, že v tomto ohledu neudělala jasno ani novela, ačkoliv si to od ní mnozí slibovali. Ta se však omezila na jakési "nekalo-soutěžní" klauzule, kterými jasně vymezila, co jsou stálé rozhodčí soudy, nicméně na existenci arbitrážních center vůbec nereagovala, takže přípustnost jejich činnosti je i nadále věcí obecných soudů. Otázku, zda je v rozhodčí doložce uveden přímo rozhodce, nebo jednatel arbitrážního centra jako jeho jmenovatel (případně jiná varianta, přesouvající výběr rozhodce na arbitrážní centrum 56 ), považuji za určující pro určení vztahu mezi rozhodce a arbitrážním centrem, který pak může mít podstatný vliv, na rozhodcovu činnost. Arbitrážní centrum je pro rozhodce poskytovatel obživy a v důsledku (a možná i ve skutečnosti) zaměstnavatelem. Proto považuji za důležité, aby byl v rozhodčích doložkách uváděn konkrétní rozhodce, protože to snižuje jeho nezávislost na arbitrážním 52 Sněmovní tisk č. 371/0, op. cit., s ROZEHNALOVÁ, N., 2002, op. cit., s Opět praxe popsaná v důvodové zprávě k novele ZRŘ. Viz Sněmovní tisk č. 371/0, op. cit., s Podrobněji o vývoji judikatury pojednává kapitola Např. pokud by byli v doložce uvedeni všichni rozhodci arb. centra a žaloba by byla in fraudem legis adresována arb. centru (formálně jako zprostředkovateli), které by pak vybralo, kterému rozhodci věc napadne. 20