DOPADY TĚŽBY NEROSTNÝCH SUROVIN NA EKONOMICKOU SITUACI MÍSTNÍCH OBYVATEL A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa DOPADY TĚŽBY NEROSTNÝCH SUROVIN NA EKONOMICKOU SITUACI MÍSTNÍCH OBYVATEL A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Impact of Mineral Resources Mining on Economic Situation of Local Citizens and Environment Diplomová práce Vedoucí práce: Ing.Vilém Pařil Autor: Jitka JORDÁNOVÁ Brno,

2 Jméno a příjmení autora: Jitka Jordánová Název diplomové práce: Dopady těžby nerostných surovin na ekonomickou situaci místních obyvatel a životní prostředí Název práce v angličtině: Impact of Mineral Resources Mining on Economic Situation of Local Citizens and Environment Katedra: Regionální rozvoj a správa Vedoucí diplomové práce: Ing. Vilém Pařil Rok obhajoby: 2011 Anotace Předmětem diplomové práce Dopady těžby nerostných surovin na ekonomickou situaci místních obyvatel a životní prostředí je zmapování dopadů těžby těžených v obcích mikroregionu Lednicko-valtický areál na obyvatele a životní prostředí. První část se věnuje povolovacímu procesu těžby, dobývání nerostných surovin na našem území a dopadům, které jsou těžbě přisuzovány. Druhá část pak charakterizuje sledované území a mapuje přínosy a negativa s těžbou spojené. Annotation The goal of the submitted thesis: Impact of Mineral Resources Mining on Economic Situation of Local Citizens and Environment is to describe the impacts of mineral resources mining in the communities of micro Lednice-Valtice area on residents and the environment. The first part is devoted to authorization process of mining, quarrying in the CzechRepublic and implications, which are attributed to mining. The second partdescribes the observed district and the benefits and disadvantages associated with mining. Klíčová slova Nerostné suroviny, těžba, životní prostředí, obyvatelé; Keywords Mineral resources, mining, environment, citizens; - 2 -

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Dopady těžby nerostných surovin na ekonomickou situaci místních obyvatel a životní prostředí vypracovala samostatně pod vedením Ing. Viléma Pařila a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 29. dubna vlast no r uč ní podpis aut o r a - 3 -

4 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Vilému Pařilovi za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce, Mgr. Daně Richterové z Odboru životního prostředí Jihomoravského kraje, panu Jarmilu Goldmanovi, DiS., z Odboru životního prostředí Městského úřadu v Břeclavi za vstřícnost a poskytnuté informace

5 OBSAH OBSAH...5 ÚVOD OBECNÁ VÝCHODISKA SUROVINOVÉ PROBLEMATIKY Definice pojmů Institucionální rámec surovinové politiky Legislativa v oblasti těžby nerostných surovin Kompetentní orgány v oblasti těžby nerostných surovin Surovinová politika státu Územní plánování Ekonomické nástroje surovinové politiky Historie těžby nerostných surovin na našem území a její současné trendy Těžené energetické suroviny Těžené nerudní suroviny Rudní suroviny Dopady těžby nerostných surovin Proces posuzování vlivů na životní prostředí Řešení následků těžby CHARAKTERISTIKA DOBROVOLNÉHO SVAZKU OBCÍ LEDNICKO- VALTICKÝ AREÁL Charakteristika mikroregionu Přírodní poměry Založení mikroregionu Strategie mikroregionu LVA Obyvatelstvo Občanská vybavenost Ekonomický potenciál Ekonomické subjekty Doprava Cestovní ruch TĚŽBA NA ÚZEMÍ MIKROREGIONU Těžba ropy a zemního plynu Vlivy těžby ropy a zemního plynu na životní prostředí Faktický stav Těžba štěrkopísku Vliv těžby štěrkopísku na životní prostředí Faktický stav Těžba kameninových jílů Dopady na životní prostředí Ukazatele znečištění životního prostředí vlivem těžby Dopady na ekonomickou situaci mikroregionu Organizace těžící v mikroregionu Zaměstnanost v těžebním odvětví

6 3.5.3 Dopady těžby na cestovní ruch Dopady těžby na migraci obyvatel Těžba v rozpočtech dotčených obcí a měst Dopady těžby na místní obyvatele Podíly vytěžených surovin na celkové těžbě...70 ZÁVĚR...71 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ...73 SEZNAM ZKRATEK...78 SEZNAM TABULEK...79 SEZNAM GRAFŮ...79 SEZNAM OBRÁZKŮ...79 SEZNAM PŘÍLOH

7 ÚVOD Člověk své prostředí přirozeně využívá a mění k naplnění svých potřeb. Problém nastává, jestliže člověk ovlivňuje svoje (jediné) prostředí k životu do té míry, kdy ztrácí výrazně na kvalitě a současně snižuje možnost uspokojování potřeb budoucích. Právě těžba je jednou z lidských činností, která je spojená s negativními dopady na životní prostředí. Jedná se o činnost, která se může stát zásahem s devastujícími a nezvratnými dopady na okolí. Proto by měla být cílem ekologicky šetrná těžba a spravedlivé zohlednění všech jejich negativních externalit. Na druhou stranu nerostné suroviny představují i při současné technologické vyspělosti nenahraditelný vstup do výroby a potřeba jejich těžby je tedy objektivní realitou. Proto je těžba současně perspektivním odvětvím podnikání. Především pro malé obce pak znamenají těžařské firmy důležitý zdroj k rozvoji- cestou navýšení jak příjmové stránky rozpočtu, tak zdroj mimorozpočtových příjmů (sponzorské dary, pomoc při budování infrastruktury). Mimo to může těžba přinášet další sociální a ekonomické efekty v podobě pracovních míst, navazujících zpracovatelských odvětví aj. Mikroregion Lednicko-valtický areál je tradičním zemědělským regionem, jehož předností jsou dopravní dostupnost, vysoký potenciál cestovního ruchu, který představuje národní kulturní památka Lednicko-valtického areálu zachovalé lužní lesy s řadou chráněných lokalit, a vinařská tradice oblasti. Cílem této práce je zmapovat pozitivní a negativní dopady na ekonomickou situaci místního obyvatelstva a kvalitu životního prostředí, které těžba nerostných surovin na území mikroregionu Lednicko-valtického areálu přináší

8 1 OBECNÁ VÝCHODISKA SUROVINOVÉ PROBLEMATIKY 1.1 Definice pojmů Pod pojmem nerosty chápeme pevné, plynné a kapalné části zemské kůry, které jsou součástí přírodních zdrojů. 1 Jako nerostná surovina je označen nerost, který je vydobyt ze zemské kůry a který se stává vstupem ve výrobě. Nerost se mění v nerostnou surovinu, je-li ze zemské kůry vytěžen 2. Nerosty, které jsou předmětem geologického průzkumu, tvoří geologickou zásobu země, nerosty s potenciálem těžby tvoří průmyslovou zásobu země. Nahromaděním nerostů vzniká uskupení nazývané ložisko. Nerostné suroviny se dělí dle látkového složení na 3 : Rudy (kovové nerostné suroviny): skupiny železa, neželezné kovy, vzácné kovy, drahé kovy, stopové prvky, vzácné zeminy Nerudy (nekovové nerostné suroviny): keramické a sklářské suroviny, žáruvzdorné materiály, průmyslové materiály, chemické suroviny, brusné materiály a abraziva, filtrační suroviny, tepelné a zvukové izolanty, drahé a dekorační kameny, stavební materiály, minerální pigmenty, petrurgické suroviny Energetické suroviny (energetické suroviny, z nichž je možno získávat energii): - kaustobiolity (fosilní paliva) řadu uhelnou: rašelina, lignit, hnědé uhlí, černé uhlí, antracit řadu živičnou: ropa, roponosné písky, roponosné břidlice, zemní plyn, hydráty metanu, ozokerit, minerální vosky, asfalt - přírodní radioaktivní suroviny- uran, thorium a radium 4 Pokud jsou tyto nerostné suroviny získány přímo z přírody, nesou označení prvotní. Jako druhotné jsou označovány z odpadů získané suroviny schopné dalšího využití. Životní prostředí je předmětem mnoha definic. Je-li vnímáno v užším smyslu, pak jako prostředí tvořené pouze přírodními složkami, vytvořenými bez zásahu člověka. Dle zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, je životním prostředím vše, co vytváří přirozené 1 Přírodní zdroje jsou ty části živé nebo neživé přírody, které člověk využívá nebo může využívat k uspokojování svých potřeb. 7 zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. 2 SIVEK, M: Ekonomika nerostných surovin str JIRÁSEK, J., SIVEK, M.: Ložiska nerostů. Ostrava 2007 (multimediální učební text). 4 V některých zdrojích jsou jako čtvrtá skupina vyčleněny Hydrominerální suroviny a plyny (minerální vody, mořská voda, hydrotermální vody, solanky aj.)

9 podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie. Tato definice tedy zahrnuje člověka jako jeden z organismů do složek životního prostředí. Zároveň je člověk tvůrcem přirozeného prostředí, a to nejen sám sobě, ale i řadě dalších živočichů. Člověk a jím vytvořené prostředí, objekty jsou součástí životního prostředí (dle této definice). Pojem životního prostředí v této práci bude užit právě ve smyslu širší definice zahrnující člověka a jím vytvořená díla mezi složky životního prostředí. Jako mikroregiony jsou dle Ústavu územního rozvoje 5 chápány především dobrovolné svazky obcí- tj. právnická osoba ustavená v souladu s 49 až 53 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, a dále jsou za mikroregiony považována také zájmová sdružení právnických osob se soukromoprávními subjekty dle ( 20 f až 20 j) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Vymezení území dle mikroregionu je v této práci užito s cílem vhodně definovat zkoumanou oblast, aby byly co nejvíce patrné dopady těžby. Socioekonomické faktory a mapování jejich proměn v čase slouží k vykreslení charakteristiky určitého města, regionu, a dopadů určité akce, činnosti na společnost. Analýzy těchto faktorů, které jsou klíčové složky rozvoje, tvoří základnu pro rozhodování subjektů v regionu v zásadních rozvojových otázkách. Mezi nejdůležitější složky patří obyvatelstvo, místní ekonomika, správa a cestovního ruch, dopravní i technická infrastruktura, životní prostředí. Těžba je jednou z činností s potenciálem ovlivnit do určité míry tyto složky (např. migrace obyvatel, pracovní příležitosti, navazující zpracovatelská odvětví, životního prostředí). Dle sborníků Ekologická obnova území narušených těžbou nerostných surovin a průmyslovými deponiemi (2010) je jako rekultivace označena soustava technických a biologických opatření, jejichž cílem je obnova území a jeho zpětné začlenění do krajiny. Obnova území po těžbě se řídí plánem sanace a rekultivace, který obvykle požaduje vytvoření krajiny odpovídající původní podobě (výjimkou jsou tzv. hydrické rekultivace, při nichž dochází ke vzniku vodních ploch). Mnohá místa těžby jsou však schopna samovolné obnovy vegetace přirozenou cestou a umělá obnova krajinného rázu po skončení těžby je nevítaným zásahem do již započaté přirozené rekonvalescence přírody. 5 LABOUNKOVÁ V: Metodická práce s mikroregiony

10 1.2 Institucionální rámec surovinové politiky Nerostné suroviny jsou součástí přírodních zdrojů. Jejich množství na území států (světa) je konečné, nepřemístitelné a spotřebou zanikají. S tímto faktem úzce souvisí také otázka udržitelného rozvoje, 6 která řeší limity a obecně omezení činnosti člověka dnes, ohleduplně ke generacím budoucím a jejich potřebám. Nerostné suroviny dnes představují základní vstup do výroby, jejich těžba a vlastnictví ovlivňuje ekonomickou, ekologickou a sociální stránku vývoje státu, jeho postavení ve světě. Těžba je také spojována s viditelnými zásahy do životního prostředí a přeneseně také s dopady na zdraví obyvatel, díky kterým si vybudovala převážně záporný obraz v řadách občanů. Těžba však přináší také pozitivní efekty v podobě nemalých finančních prostředků do obecních rozpočtů, díky kterým jsou obce a občané ochotni tolerovat negativní přidružené efekty těžby. Z důvodu možného střetu protichůdných zájmů předcházejících a provázejících těžbu zde existuje právní regulace, která omezuje volné nakládání s nerosty a nerostnými surovinami, a surovinová politika státu, prostřednictvím které stát, jakožto vlastník nerostných surovin, vymezuje svoje postoje a aktivity v této problematice Legislativa v oblasti těžby nerostných surovin Dobývání nerostných surovin je řešeno již v 7. článku Ústavy České republiky: Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Využívání přírodních zdrojů, včetně nerostných suroviny, by proto mělo uskutečňováno maximálně ohleduplnějednak k přírodním zdrojům samotným, současně způsobem, který neohrožuje okolní životní prostředí a respektuje podmínky udržitelného rozvoje. Je však na zvážení či ochrana přírodního bohatství není v protikladu s první částí této věty- využíváním přírodních zdrojů a zda by tato ochrana nebyla vhodněji realizována úplným upuštěním od využívání přírodních zdrojů, než jejich šetrným využíváním, které je jako zásah do zemské kůry a krajiny chtě nechtě vždy spojen s narušením rovnováhy přírodní složky životního prostředí. Ochrana životního prostředí (současně s tím také nerostů) je ukotvena také v Listině základních práv a svobod čl. 35, odst. 1: Každý má právo na příznivé životní prostředí. a odst. 3: Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. 6 Čl. 6 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí definuje trvale udržitelný rozvoj: Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů

11 Toto nejednoznačné vyjádření zájmu státu ilustruje jeden z problémů horního práva. Vydání povolení k těžbě a těžba sama je provázena zájmy různých subjektů (kolizní jsou především zájmy památkářů, ekologů, vodohospodářů, dotčených obcí, těžebních firem, státu, politiků a dalších) a konečné rozhodnutí, které vydává k tomu zmocněný Obvodní báňský úřad (dále jen OBÚ), je i částečně výsledkem možných tlaků, které výše zmíněné subjekty mohou vyvinout. Kterým zájmům bude přiřazena vyšší váha, se liší rozhodnutí od rozhodnutí. Tuto nerovnováhu ilustruje příklad přímo z pozorovaného území, blíže oddíl Zda bude v daném případě upřednostněn zájem na ochranu životního prostředí nebo vlastnické právo státu k vyhrazeným nerostným a jeho právo k těžbě (které za úplatu propůjčuje těžebním společnostem) je pouze na odpovědném úřadu (a bráno do detailu na jediném úředníkovi) a jeho schopnosti svoje rozhodnutí odůvodnit. Základní, nikoliv jedinou legislativou pro ošetření využití a ochrany nerostného bohatství v České republice je zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). Dalším zákonem, který s dobývání nerostů bezprostředně souvisí je zákon č. 61/1998 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě, a zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích. Tři základní právní předpisy jsou doplněny množstvím prováděcích vyhlášek Českého báňského úřadu (ČBÚ), Ministerstva životního prostředí (MŽP ČR) a Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO ČR). Jak je vnímána ochrana nerostného bohatství v horním právu je patrné již v 1 horního zákona. Ochrana zde uvedená je ochranou nerostného bohatství při vlastním (hospodárném) využívání, nikoliv před využíváním. Ve stejném duchu je ochrana nerostného bohatství definovaná v dokumentu Surovinová politika v oblasti nerostných surovin 7 a jejich zdrojů, a to jako ochrana před ztížením nebo znemožněním jejich případného využití v budoucnu a stejně tak i ochrana před jejich neoprávněným užíváním a spotřebováním, které je ze společenského hlediska neekonomické. Z uvedených základních předpisů horního práva vychází následující nástin povolovacího procesu těžby. 7 Blíže k Surovinové politice oddíl

12 Nerosty (jejich ložiska) jsou horním zákonem děleny na vyhrazené a nevyhrazené. Nerosty vyhrazené 8 jsou např. všechny druhy ropy a hořlavého zemního plynu, radioaktivní nerosty, všechny druhy uhlí, nerosty, z nichž je možno vyrábět kovy, magnezit a další průmyslově zpracovatelné nerosty, jejichž vlastnictví je ve státním zájmu. Ostatní, v tomto zákoně nejmenované nerosty, jsou nevyhrazené (nejčastěji např. stavební kámen, štěrkopísky, cihlářské hlíny). Rozdílem mezi nimi je pak hledisko vlastnictví. Vyhrazené nerosty tvoří nerostné bohatství na území státu a výhradním vlastníkem tohoto nerostného bohatství (potažmo vyhrazených nerostů) je stát. Pokud stát umožní za stanovených podmínek a úhrad těžbu vyhrazených nerostů je zásada státního vlastnictví výhradních položek prolomena následným přechodem vlastnického práva k vydobytým nerostům na těžební organizaci 9. Ložiska nevyhrazených nerostů jsou součástí pozemků, jejichž majitelé se tímto stávají také vlastníky těchto nerostů. Při možných pochybnostech o zařazení nerostu mezi vyhrazené či nevyhrazené přísluší toto rozhodnutí MPO ČR po dohodě s MŽP ČR. 10 Veškeré geologické práce související se zásahem do pozemku, je oprávněna provádět, projektovat a vyhodnocovat pouze zodpovědná fyzická osoba s osvědčením o odborné způsobilosti vydané MŽP ČR- odpovědný řešitel geologických prací, která pečetí svým podpisem a razítkem dokumentaci geologického průzkumu. Vyhledávání a prozkoumání ložiska vyhrazených nerostů může být prováděno pouze na tzv. průzkumném území- tj. území, které je takto označeno MŽP ČR, a to ve prospěch právnické nebo fyzické osoby, která má povolení k hornické činnosti. 11 Tato osoba je současně organizací ve smyslu horního zákona. 12 Pokud území nese status průzkumného území, získává organizace průzkumná práva a je povinna platit poplatek za každý rok, kdy na tomto území probíhají geologické práce, a započatý km 2. Pokud existují zájmy chráněné zvláštními předpisy (např. ochrana životního prostředí) je těžební organizace povinna tuto skutečnost oznámit. Bernard 13 ovšem upozorňuje na nulový mechanismus kontroly, že tak skutečně učiní. Při nálezu vyhrazeného ložiska v množství a jakosti indikující jeho dostatečné nahromadění vydá MŽP ČR osvědčení o výhradním ložisku. Nové ložisko je zaevidováno. 8 Celý výčet- 3 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). 9 BERNARD M.: Ochrana těžebního prostředí v hornictví. 2005; str Novelou horního zákona z roku 1991 byla zrušena možnost prohlásit významná nevyhrazená ložiska za vyhrazená do vlastnictví státu. Nevyhrazená ložiska, o kterých bylo před platností tohoto zákona rozhodnuto jako o vyhrazených, zůstávají vyhrazenými ve vlastnictví státu zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích. 12 5a) zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) definuje organizace jako: právnické a fyzické osoby, které v rámci podnikatelské činnosti při splnění podmínek stanovených právními předpisy vykonávají vyhledávání, průzkum nebo dobývání výhradních ložisek nebo jinou hornickou činnost. 13 BERNARD M.: Ochrana těžebního prostředí v hornictví. 2005, str

13 Na základě výsledku průzkumu dochází ke zhodnocení ložiska- klasifikace zásob organizací provádějící průzkum, a to z hlediska: využitelnosti (zásoby označované jako bilanční jsou vzhledem k současné technické vyspělosti těžby využitelné dnes, nebilanční zásoby budou s předpokládaným technickým vývojem využitelné až v budoucích letech); stupně prozkoumání ložiska (dělí zásoby na vyhledané a zásoby prozkoumané- někdy označované také jako průmyslové zásoby); přípustnosti k dobývání (zásoby volné- jejich vytěžení nic nebrání, zásoby vázané jsou součástí pilířů stavem, důlních děl, pilířů nutných k zajištění bezpečnosti provozu); určení vytěžitelných zásob (tj. bilanční zásoby zmenšené o hodnotu předpokládaných těžebních ztrát). Již v průběhu vyhledávání nebo po vydání osvědčení o výhradním ložisku označí MŽP ČR místo nálezu jako chráněné ložiskové území (CHLÚ). 14 Toto označení zabraňuje případné stavbě v daném území, umístění zařízení nesouvisící s možným dobýváním nebo jinému, co by bránilo v dobývání. Takovéto označení území je nutno respektovat a orgány územního plánování jej musí povinně zohlednit při územně plánovací činnosti. K obsahovala databáze České geologické služby-geofond (ČGS-G) těchto CHLÚ na území ČR. K zahájení dobývání vyhrazeného ložiska je třeba získat Předchozí souhlas ke stanovení dobývacího prostoru (DP) od MŽP ČR. Dalším krokem je vlastní stanovení dobývacího prostoru OBÚ. DP může zahrnovat jedno, více nebo jen část ložiska. Žadatel musí prokázat dostatečný ekonomický potenciál ložiska nerostů a garantovat dostatečné finanční prostředky pro rekultivaci krajiny po skončení dobývání. Žadatel o DP musí být vlastníkem Oprávnění pro hornickou činnost. Účastníkem řízení o stanovení DP jsou všechny dotčené orgány státní správy (stavební úřad, orgány životního prostředí, orgán územního plánování), fyzické a právnické osoby, jejichž vlastnická a jiná práva mohou být dotčena, obce, kde se možný dobývací prostor nachází a další dotčené obce. V rámci tohoto řízení jsou řešeny dopady, které těžba přinese. Konečné rozhodnutí o stanovení DP je však pouze v kompetenci OBÚ, popř. ČBÚ jako odvolacího orgánu. Změnit nebo zrušit DP lze pouze z návrhu OBÚ nebo těžební organizace. 14 Účastníkem řízení o stanovení CHLÚ je pouze (!) navrhovatel- tj. těžební společnost. A to přesto, že stanovení CHLÚ znamená zásah do vlastnických práv např. obce. Na daném území nelze stavět či provádět jiné úkony, které by bránily možné budoucí těžbě

14 Těžební organizace má dle 33 horního zákona povinnost dohodnout se s orgány, fyzickými a právnickými osobami, kterým přísluší ochrana objektů a zájmů, které mohou být využitím výhradního ložiska nerostů ohroženy. Při nevyřešení střetů zájmů, může dojít v konečném důsledku i k vyvlastnění nemovitosti, převažuje-li veřejný zájem (státu) na využití ložiska nad zájmem obcí a dotčených osob a občanů. Před vydáním rozhodnutí o stanovení DP, musí být DP posouzen z hlediska vlivů na životní prostředí EIA (více o procesu EIA oddíl 1.5). OBÚ stanoví DP, před zahájením samotného dobývání musí ještě těžební organizace získat Povolení k hornické činnosti, a to na základě zpracovaného Plánu otvírky, přípravy a dobývání výhradních ložisek, kde jsou podrobně zachyceny jednotlivé kroky vlastní těžby. Bernard 15 ve svém textu upozorňuje na časově neomezenou platnost a nemožnost přehodnotit platnost Povolení k hornické činnosti a Povolení k DP, pokud dojde ke změně podmínek, za kterých bylo toto povolení vydáno a které nebyly při vydání tohoto rozhodnutí brány do úvahy (např. neočekávané vlivy těžby na životní prostředí, nově zjištěné skutečnosti). Na povolení vydaná v předchozích letech nebyly vázány žádné omezující podmínky týkající se životního prostředí, protože proces posuzování vlivu těžby surovin na životní prostředí byl v ČSFR zaveden až v roce Proces posuzování vlivu je tedy možné aplikovat pouze na nově vznikající DP nebo na změnu existujících DP. Vyhrazená ložiska lze také vyjmout, odepsat z evidence zásob (tj. znemožnit jejich těžbu), a to z důvodu ochrany životního prostředí převyšující nad zájem na vydobytí těchto zásob, dále z důvodu nízké hospodářské účelnosti či složitých podmínek bezpečnosti, geologie a technologie dobytí. Horní zákon 16 stanoví jako povinnou součást návrhu na odpis výhradního ložiska podrobnou dokumentaci o těžbě a ložisku, kterou má k dispozici pouze organizace. V současnosti není nastavena sankce, která by k poskytnutí těchto dokumentů organizaci nutila a prakticky tím zabránila sama sobě těžit. Pokud těžební organizace úspěšně prošla celým povolovacím řízením, pak následně prosadit změnu či úplné zastavení těžby v souladu s převahou jiného veřejného zájmu nad zájmem na celkové vydobytí zásob ložiska je s ohledem na nedostatečnou legislativu velmi složité [.] 15 BERNARD M.:Vybrané aspekty horního práva ve vztahu k ochraně životního prostředí a lidských práv b) zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon)

15 výkon státní správy a kontrola těžebních organizací je svěřena výhradně do rukou báňských úřadů. 17 Vyhledávání a průzkum ložisek nevyhrazených nerostů mohou provádět organizace pouze po dohodě s vlastníkem pozemku. Těžba ložiska nevyhrazených nerostů se řídí dle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Těžba nevyhrazeného ložiska se řadí mezi činnosti prováděné hornickým způsobem, k vlastní těžbě musí mít proto žadatel povolení pro tuto činnost, předložit dokumentaci odpovědného řešitele geologických prací dokládající existenci ložiska a získat povolení stavebního úřadu k využití území k těžbě nevyhrazeného ložiska. Také v průběhu toho procesu dochází ke zhodnocení vlivu těžby na životní prostředí EIA Kompetentní orgány v oblasti těžby nerostných surovin Státní báňská správa Je tvořena Českým báňským úřadem a devíti obvodními báňskými úřady. ČBÚ dozoruje hornickou činnost a činnost prováděnou hornických způsobem, kontroluje těžební organizace, výrobu a užití výbušnin, bezpečnost technických zařízení, nakládání s těženým odpadem, zajišťuje vydávání provádějících právních předpisů horního práva, harmonizaci tohoto práva s právním řádem EU, vykonává inspekční činnost. Je řídícím orgánem pro všechny OBÚ. OBÚ dozorují bezpečnost a ochranu zdraví při práci v podzemí, zaštiťují výběr a přerozdělení úhrad z DP a vydobytých nerostů dotčeným obcím. Příslušný OBÚ je rozhodovacím orgánem při stanovení DP. Ministerstvo životního prostředí Ústředním orgánem státní správy a orgánem dozoru ve věcech životního prostředí je Ministerstvo životního prostředí. MŽP ČR vykonává mimo další také státní geologickou službu, je pověřeno ochranou horninového prostředí, včetně ochrany nerostných zdrojů a podzemních vod jako součásti složky životního prostředí, dozoruje geologické práce a zajišťuje ekologický dohled nad těžbou. Mezi pravomoci MŽP ČR vymezené horním zákonem patří: stanovení průzkumného území, vydávání osvědčení o výhradním ložisku, stanovení a zrušení chráněného ložiskového území, v součinnosti s MPO uděluje předchozí souhlas se stanovením DP, zajišťuje případnou likvidaci starých důlních děl a další. 17 BERNARD M.: Ochrana těžebního prostředí v hornictví str

16 MŽP ČR zřídilo 2 resortní organizace, a to příspěvkovou organizaci Česká geologická služba, která je pověřena výkonem geologické služby na území ČR, a Českou geologickou službu- GEOFOND, která vede evidenci údajů (osvědčení o výhradním ložisku, chráněném ložiskovém území, bilanci zásob nerostných surovin, evidenci starých důlních děl) a plní roli informačního geologického centra, archiváře geologické dokumentace a zpracovatele statistických geologických výkazů. Ministerstvo průmyslu a obchodu Ministerstvo průmyslu a obchodu je ústředním orgánem státní správy pro tvorbu jednotné surovinové politiky a využívání nerostného bohatství. MPO ČR zabezpečuje proces zahlazování následků hornické činnosti. Dále ve spolupráci s MŽP ČR a ČBÚ rozhoduje o odpisu zásob výhradního ložiska v období vyhledávání a průzkumu výhradního ložiska, stanovení ceny úhrady z vydobytých nerostů, pokud není známa tržní cena těchto nerostů, případné snížení nebo osvobození z této úhrady, řeší nerozhodnuté střety zájmů o ochraně objektů a zájmů. Krajské úřady Krajské úřady působí v otázkách těžby jako poradní orgán pro některá rozhodnutí MŽP ČR a MPO ČR, berou na vědomí nové skutečnosti, mohou vyjádřit nesouhlas v otázkách řešení střetů zájmů. Krajské úřady jsou ve vymezených případech orgánem zajišťujícím proces posuzování vlivů na životní prostředí. Obec Obec, jejíž území je dotčeno těžbou, se stává účastníkem řízení o stanovení průzkumného území, DP a povolení k hornické činnosti. Obec jako orgán územního plánování vyjadřuje svoje stanovisko v řízení o stanovení DP a CHLÚ, nicméně na toto stanovisko nemusí být brán zřetel. Z pozice účastníka správních řízení může plánovanou těžbu nerostů zdržovat, komplikovat, podávat odvolání nebo např. neschválit změny v územním plánu, které jsou nutné pro stavbu souvisejícího zařízení (ropovod, plynovod). V konečném součtu však obec těžbě na svém katastrálním území (pokud s ní nesouhlasí) zabránit nemůže Stanovení DP i přes odmítavé stanovisko dotčených obcí OBÚ není výjimečné. Možné odvolání proti rozhodnutí o stanovení DP řeší ČBÚ

17 1.2.3 Surovinová politika státu Dokument Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů, schválený vládou roku 1999, definuje surovinovou politiku státu jako souhrn všech aktivit, kterými stát ovlivňuje vyhledávání a využívání tuzemských zdrojů surovin (se zřetelem k veřejným zájmům a k ochraně přírodních, kulturních a krajinných hodnot) a získávání surovin v zahraničí s cílem zabezpečit jimi chod své ekonomiky. 19 Tento dokument obsahuje analýzu současného stavu využití nerostných surovin ČR, zhodnocení struktury národního hospodářství, perspektivy budoucího vývoje, stanoví cíle a nástroje jejich dosažení. Dokument klade důraz na provázanost surovinové politiky s územním plánováním, jež je jedním z jejích forem realizace na regionální úrovni. Surovinová politika definovaná tímto dokumentem reflektuje potřebu šetrného využívání přírodních nerostných zdrojů s ohledem na trvale udržitelný rozvoj. Mezi cíle uvedené v tomto dokumentu patří snižovat surovinovou a energetickou náročnost průmyslové výroby, zvýšit podíl využití druhotných surovin, diverzifikovat dovozní kapacity, vytvářet prostor pro využití hospodářsky důležitých tuzemských nerostných surovin. Těžba i spotřeba prvotních surovin je ohraničena existujícími limity území a životního prostředí. Surovinová politika je realizována prostřednictví: - Legislativy - Ekonomických nástrojů - Informačního systému - Územního plánování Koncepce surovinové politiky existuje také na regionální (krajské) úrovni. Regionální surovinová politika je rozpracováním surovinové politiky s ohledem na specifika jednotlivých krajů. Dokument, který byl ČGS-G vypracován pro jednotlivé kraje, obsahuje charakteristiku kraje, analýzu surovinových zdrojů, zátěže a ohrožení pro životní prostředí kraje, úkoly a doporučení v krátkodobém až dlouhodobém časovém horizontu. Regionální surovinová politika je realizována skrze územní plánování a odpadové hospodářství, a to na úrovni a v rozsahu pravomocí kraje. Podstatou uplatnění surovinové politiky v území je stanovení prostorových limitů i časových termínů pro dobývání nerostných surovin v zásadách územního rozvoje při respektování 19 Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů str

18 únosnosti území. 20 Toto závazné určení prostorových limitů i časových termínů pro dobývání nerostných surovin v územních plánech územních celků by mělo vést ke snížení zátěže území a tlaku na otvírku nových dobývacích prostor a současně vytvářet podmínky pro dlouhodobost využívání nerostných surovin v regionu. Nástrojem realizace surovinové politiky na úrovni regionu je územní plánování. Některé krajské úřady tyto dokumenty dle hodnocení Smolové 21 aktivně užívají při posuzování záměrů těžby (Královéhradecký kraj, Pardubický kraj), některé kraje, i přes přijetí tohoto dokumentu, schvalují záměry těžby, které jsou v protikladu s uvedenými doporučeními (Středočeský kraj), další kraje dokument doposud neschválily (Kraj Vysočina). Schválení regionální surovinové koncepce představuje důležité vodítko pro jednosměrné rozhodování orgánů státní správy, které mohou ovlivnit proces povolení těžby a následné využití území. Skrze tuto koncepci může kraj vyjádřit svoji představu rozvoje území při respektování podmínek trvale udržitelného rozvoje, především únosnosti území. Dalším z dokumentů vyjadřující postoj surovinové politiky státu je Státní energetická koncepce (SEK) z roku 2004 a její aktualizace z roku SEK stanoví strategické cíle státu v energetickém hospodářství s výhledem na 30 let. Mezi priority v aktualizované verzi dokumentu patří zajištění širokého mixu zdrojů, upřednostnění domácích energetických zdrojů (včetně zásob hnědého uhlí za územními limity a jaderné energie), udržet pozici ČR jako producenta elektřiny pro středoevropský region a významného tranzitéra ropy a zemního plynu, diverzifikovat přepravní infrastrukturu v zájmu bezpečných dodávek dovážených surovin, zvýšení podílu bezemisních zdrojů na výrobě energie. SEK podává jasnou vizi, jakým směrem se ubírá zájem státu- prvořadé je využití domácích zdrojů, zajištění dodávek nutných pro chod hospodářství a udržení přiměřené dovozní závislosti Územní plánování Územní plánování je soustavná činnost orgánů územního plánování, která má za cíl vytvářet předpoklady pro udržitelný rozvoj území, tj. sladit podmínky nezbytné pro vytvoření příznivého životního prostředí, hospodářský rozvoj území a kvalitní život obyvatel. Orgány územního plánovaní (orgány obcí, krajů) vykonávají tuto činnost v přenesené působnosti, 20 Metodická příručka Principy a pravidla územního plánování. str. 9; 21 SMOLOVÁ, I.: Těžba nerostných surovin na území ČR a její geografické aspekty str. 72;

19 nestanoví- li zákon 22 jinak. Nejdůležitějším nástrojem územního plánování je územní plán. Je hlavním podkladem pro vydávání územních rozhodnutí a stavebních povolení. Orgány územního plánování mají ze zákona povinnost vycházet při územně plánovací činnosti z pokladů MŽP ČR, zahrnout mimo další také existující CHLÚ a DP (které patří mezi limity využití území) do územního plánu a navrhovat řešení, která jsou nejvýhodnější z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství a jiných zákonem chráněných zájmů. Aby toto řešení plnilo tento předpoklad, musí vyhovovat často protichůdným zájmům, které tato povinnost definuje. Naopak MŽP ČR, MPO ČR a ČBÚ uplatňují svoje stanoviska k politice územního rozvoje z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství. Jedním z důvodů, proč se těžba stává problémovou, je paradoxně právě územní plán, který by měl předcházet střetům zájmů. Stavební rozkvět posledních let je příčinou rozšiřování zastavěné plochy v katastrálním území obce. Územní plán často nechá rozrůst zóny obytné plochy do blízkosti existujícího DP či podél jediné přístupové komunikace k DP (přerušení těžby na dobu několika let či nejisté pokračování těžby dává zapomenout na negativní aspekty provázející těžbu) Ekonomické nástroje surovinové politiky Důvodem užití ekonomických nástrojů je korigování směru a intenzity těžby. Poplatky spojené s těžbou by měly alespoň částečně internalizovat negativní externality, které jsou s těžbou spojené a přinášet kompenzaci dotčeným subjektům. Úhrada za plochu vymezeného průzkumného území Žadatel, jemuž bylo stanoveno průzkumné území, hradí poplatek odvozený z plochy tohoto území. V prvním roce činí 2000 Kč za každý i započatý km 2. Tento poplatek se každý další rok zvyšuje o 1000 Kč za každý km 2. Úhrada z vydobytých nerostů Těžební organizace platí úhradu z vydobytých nerostů nebo nerostů po jejich úpravě a zušlechtění, provedené v souvislosti s jejich dobýváním. Úhrada činí nejvíce 10 % z tržní ceny z vydobytých nerostů. Vyhláška MPO ČR č. 63/2005 Sb., změnila faktický způsob výpočtu oproti zákonnému vymezení (tedy nikoliv z tržby za nerosty, ale z tržeb za výrobky z nerostů). 22 Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)

20 Výše sazby úhrady je vypočtena: Náklady na dobývání nerostů (tis. Kč) * tržby z prodeje výrobků (tis. Kč) * Náklady na zhotovení 100 výrobků z vydobytých nerostů (tis. Kč) sazba úhrady (%) Vyhláška určuje položky jednotlivých nákladů, sazby úhrady pro jednotlivé druhy nerostných surovin. Nejnižší sazby jsou stanoveny pro radioaktivní suroviny 0,3 %, hlubinně dobývané uhlí, hlubinně dobývané jíly a jílovce 0,5 %. Naopak nejvyšší sazba (10 %) je stanovena pro rudy, drahé kameny a vysokoprocentní vápence, často těžené v chráněných krajinných oblastech. Různá výše procentní sazby odráží snahu státu podporovat určité způsoby těžby (zejména hlubinnou těžbu, která je méně viditelným zásahem do krajiny) a těžbu určitého nerostu. Z této úhrady rozdělí obvodní báňský úřad 25 % do státního rozpočtu a 75 % do rozpočtu dotčené obce (obce, v jejímž katastru se DP nachází). V rozpočtu obce nejsou tyto prostředky nijak účelově vázány, obec je může užít dle svého uvážení. Zbývající prostředky ve státním rozpočtu jsou určeny na řešení následků těžby. Na celkové výši úhrady se podílí s nejvyšším podílem hnědé uhlí, a to 35,4 %, dále 21,2 % ropa a zemní plyn, 21,2 % černé uhlí, 11,2 % štěrkopísky, 3,7 % vápenec, 2,6 % stavební kámen. Ostatní suroviny pod 2 %.23 I přes celkový útlum těžby nerostných surovin má vybraná výše této úhrady rostoucí trend, a to díky rostoucím cenám nerostných surovin. Výpočet této úhrady provádí každá těžební společnost sama. Provedené inspekce prokázaly, že právní úprava uvedená ve vyhlášce není příliš jasná a báňské organizace toho tvůrčím způsobem využívají. Zejména u větších organizací, které mají dobývací prostory v působnosti několika Obvodních báňských úřadů, a vedle produkce nerostů mají i další obchodní aktivity, je kontrola správnosti výpočtu úhrady prakticky nemožná. 24 ČBÚ nemá, při současné povinnosti stanovit správnou výši úhrady, možnost kontroly správného výpočtu. Tab. č. 1: Úhrada z vydobytých nerostů - srovnání rok 2004 a 2008 počet organizací počet DP počet obcí úhrada obcím r r r r r r tis. Kč tis. Kč Pramen: ČBÚ in Statistická ročenka životního prostředí České republiky Procentní podíly dle Hornická ročenka str ŠPONAR P., TIETZOVÁ Z.: Úhrady z dobývacích prostorů a z vydobytých nerostů a finanční rezervy na důlní škody, sanace a rekultivace (2008); str

21 Úhrada z dobývacího prostoru 25 Ve výši Kč za každý započatý hektar DP. Výše částky závisí na charakteru zasaženého území, charakteru těžby a jejím dopadu. Nebyly však dosud stanoveny částky pro jednotlivé zóny území ani druhy těžby. Organizace, jež si tuto úhradu počítají samy, proto odvádějí částky ve výši spodní hranice tohoto intervalu. Částka směřuje v plné výši do rozpočtu dotčené obce. Tab. č. 2: Úhrady z dobývacího prostoru- srovnání rok 2004 a 2008 počet organizací počet DP počet obcí celková úhrada obcím r r r r r r r r tis. Kč tis. Kč Pramen: ČBÚ in Statistická ročenka životního prostředí České republiky 2009 Finanční rezerva z nákladů k vypořádání důlních škod a sanace území dotčených těžbou 26 Těžební organizace vytváří povinně finanční rezervu, která by měla odpovídat výši nákladů potřebných k odstranění důlních škod, sanaci a rekultivaci území zasaženého těžbou. Částky rezervy jsou odváděny na zvláštní bankovní účet, který je pod dohledem obvodního báňského úřadu. Bez kvantifikace, která by stanovila co nejobjektivněji hodnotu životního prostředí a vyčíslila následnou výši poškození těžbou a jí doprovodné dopady (veškeré externality), lze pouze spekulovat, zda je tato výše úhrad odpovídající. I když je hodnota životního prostředí, které je při těžbě nejvíce zasaženou složkou, spíše subjektivní a pro mnohé nevyčíslitelnou hodnotou, její převod na peněžní hodnotu by zajisté přispěl k vyřešení sporů těžebních společností a ekologů. Navíc jak z výše uvedeného vyplývá, je otázkou zda vůbec, popř. v jaké míře, tyto poplatky plní vlastní účel stanovení- tj. kompenzovat negativní vlivy těžby, pokud je nemožné kontrolovat správnost odváděných úhrad nebo chybí právní úprava. 1.3 Historie těžby nerostných surovin na našem území a její současné trendy Území ČR leží na dvou geologických jednotkách, které se liší stářím a stavbou: Čechy, část západní Moravy a Slezska patří k Českému masivu, východní část Moravy a Slezska leží na 25 32a zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon); 26 37a zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon); - 21-

22 okrajové části Karpat. Rozhraní těchto dvou dílů sleduje linii Znojmo- Přerov- Karviná. Intenzita těžby na našem území se v minulosti měnila s úrovní znalostí techniky těžby a preferencemi existujícího státního zřízení, které bylo výhradním vlastníkem všech nerostných surovin. Na kulturním a hospodářském rozvoji již od středověku měla velký podíl právě těžba, zejména kovů- zlata a stříbra. Mnohá města (např. Jihlava, Kutná Hora, Jáchymov, Příbram, Jílové u Prahy, Rudolfov a mnohá další) se v minulosti stala díky těžbě významnými body na české, mnohdy i evropské mapě, bohatými centry, kde se soustředil zejména technický pokrok. Těžba v této době byla cestou ke zbohatnutí lidí a měst. Doba průmyslové revoluce a industrializace znamenala rozmach těžby uhlí a železa coby nejlepší palivo a konstrukční materiál této doby. V místě jeho těžby se zakládaly strojírny, hutě a podniky navazujících odvětví. Rostla těžba dalších rud a nerudních surovin jako kaolín, vápenec, grafit, lignit, rozvíjel se související průmysl. Od roku 1840 se započala těžba uranu na našem území, která řadí Českou republiku na 9. místo světa ve velikosti produkce mezi roky Během světových válek byl upřednostňován především těžký průmysl a těžba orientovala na železnou rudu a uhlí. S nástupem socialismu proběhla vlna znárodňování, která se dotýkala i těžebních podniků. V této době také zesílil tlak na rozvoj těžkého průmyslu, zejména těžkého strojírenství, hutnictví, zbrojní výroby. Prioritním zájmem Sovětského svazu se stala ložiska uranu v Jáchymově. Přestože se těžba domácích nerostných zdrojů stala po určité době ekonomicky nevýhodou, nadměrné čerpání nerostných zdrojů pokračovalo za cenu dotací a přehlížení zátěže pro životní prostředí, které tato exploatace způsobovala. Snaze Rady vzájemné hospodářské pomoci zabezpečit surovinovou soběstačnost, padly za oběť také mnohé obce a města (jen v severních Čechách padlo od 60. let za oběť těžbě 116 vesnic a měst, vystěhováno bylo na 90 tisíc lidí). Těžba této doby byla víceméně selektivní- byla těžena pouze ta bohatší ložiska, jejichž vytěžení ovšem zabraňuje využití méně bohatých partií. V době socialistického zřízení došlo také k podrobnému zmapování a geologickému průzkumu nerostných surovin na našem území. Pokles ceny surovin na světových trzích v 80. letech, vysoké nákladové ceny těžby, celkové vyčerpání surovinových zdrojů tehdejšího Československa, přechod k tržnímu hospodářství a negativní vnímání hornictví jako nástroje 27 Energetické nerostné suroviny-geologické zásoby a těžba in Surovinové zdroje České republiky- nerostné suroviny (stav 2007); str

23 minulého režimu jsou jen některé z příčin útlum těžby rud, uranu a dalších surovin, který pokračoval také v 90. letech. O to těžší jsou dopady tohoto útlumu, neboť v ČR docházelo k definitivnímu uzavírání dolů, nikoliv pouze k zakonzervování s možností pozdějšího využití zásob. Odborníci z oblasti hornictví a geologie (např. Makarius, Jakeš) označují tyto zásahy státu do hornictví jako nešťastné a unáhlené. Pokud by se k uzavírání dolů přistupovalo rozvážněji, mnohé z nich by byly v současnosti provozu- a konkurenceschopné. Ve struktuře české ekonomiky došlo po roce 1989 k výraznému poklesu podílu zemědělství. V rámci odvětví průmyslu klesal význam těžkého průmyslu a těžby nerostných surovin s ním související. Tab. č. 3: Struktura hrubé přidané hodnoty (HPH) a podíly na celkové zaměstnanosti (%) 28 Podíl na HPH Podíl na zaměstnanosti Celkem (A+B+C) A. Zemědělství, lesnictví, rybolov 5 3,9 3 2,5 6,5 4,9 3,7 3,2 B. Průmysl 38,3 38,1 37,9 37,6 37,2 37,1 35,8 35,5 z toho Dobývání nerostných surovin 2,2 1,5 1,4 1,5 1 2,7 1,8 1,4 1,2 C. Služby 56, ,1 59,9 56, ,5 61,3 Pramen: ČSU, vlastní výpočty Po roce 1989 došlo stejně jako v jiných odvětvích k privatizaci těžebního průmyslu. Dle Smolové 29 si stát v době privatizace prozatímně ponechal majoritní podíl akcí největších uhelných společností. Hlavním cílem tohoto počínání bylo zabránit masivnímu propouštění tisíců horníků, které by znamenalo destabilizaci ekonomiky a trhu práce. V této době zaměstnanost v odvětví těžby nerostných surovin dosahovala takřka dvou set tisíc pracovníků, což představovalo více než 9% podílu na zaměstnanosti v průmyslu a necelá 4 % celkové zaměstnanosti v národním hospodářství. 30 Do roku 1995 klesl počet zaměstnanců na 91 tisíc. V 1. čtvrtletí roku 2010 bylo dle dat ČSÚ v odvětví těžby a dobývání zaměstnáno 36,8 tisíce zaměstnanců (přepočteno na plně zaměstnané). Odvětvím těžby, které je největším zaměstnavatelem, je dobývání černého uhlí, hnědého uhlí a stavebního kamene. 28 Pozn. 1) růst podílu dobývání nerostných surovin je způsoben poklesem zejména zpracovatelského průmysl, který byl recesí zasažen nejvíce. 29 SMOLOVÁ, I.: Těžba nerostných surovin na území ČR a její geografické aspekty str. 72; 30 SMOLOVÁ, I.: Těžba nerostných surovin na území ČR a její geografické aspekty str. 73; - 23-

24 Tab. č. 4: Objem těžby vybraných nerostných surovin- výhradní ložiska 31 Těžený nerost / rok Černé uhlí t Hnědé uhlí a lignit t Ropa 1000 t Zemní plyn 1000 t Rudy/ uran-kov t ,5 0,4 0,4 0,3 0,3 0,3 Kaolin 1000 t Stavební kámen 1000 t Dekorační kámen 1000 t Štěrkopísky, písky 1000 t Písky SKL a SL t Vápence 1000 t Cihlářské suroviny 1000 t Jíly 1000 t Živce 1000 t Bentonit 1000 t Sádrovec 1000 t Pramen:Geofond ČR v Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů, Statistická data Geofond Útlumový trend těžby byl u většiny nerostných surovin viditelný především v první polovině 90. let. V druhé polovině je těžba stabilizovaná, u některých stavebních surovin (stavební kámen, živcové suroviny, bentonit), ropy a zemního plynu naopak roste, a to v počtu DP, celkové dobývací plochy i objemu těžby. Dle údajů registru Státní báňské správy došlo na území ČR po roce 1989 k celkovému snížení počtu DP- v roce 2009 bylo evidováno 966 DP (1148 v r. 1992), ke snížení rozlohy DP- v r byla rozloha DP 1329 km 2 (2 162 km 2 v r. 1992), a ke snížení objemu vytěžených surovin, který ilustruje tab. č.4. DP pokrývají rozlohu přibližně 1,7 % území ČR. Stejně jako v jiných odvětvích národního hospodářství se i v hornictví projevil v letech 2008 a 2009 dopad hospodářské recese. Pokles poptávky po produktech exportně orientovaných podniků se odrazil také na poptávce po těžených nerostných surovinách, především po stavebních surovinách. Aktualizace státní energetické koncepce (z roku 2009) klade důraz do příštích let na přednostní využití domácích energetických zdrojů- černého uhlí, hnědého uhlí a uranu s cílem uchovat příznivou dovozní energetickou závislost (saldo dovozu a vývozu energií), která je v současnosti pod průměrem EU (60 %). Energetický scénář této koncepce pro příští roky počítá s postupným posílením postavení obnovitelných zdrojů (především biomasy) a jaderného paliva při výrobě energie, prolomením limitů pro těžbu hnědého uhlí za současné 31 Pozn. Zemní plyn 1 t = 1000 m 3 1) Odbytová těžba= množství prodejného uhlí. Jedná se o 95% z důlní těžby. 2) Pouze hnědé uhlí 3) Písky sklářské a slévárenské 4) V roce 1994 byla ukončena těžba rud na našem území

25 ekologické limity těžby v oblasti Podkrušnohoří a diskuzí nad těžbou černého uhlí ložiska Frenštát v Beskydech po roce Tab. č. 5: Životnost geologických a průmyslových zásob nerostných surovin (k ) 32 Průměrný Úbytek zásob úbytek zásob Geologické zásoby Životnost geologických zásob Prům. zásoby Životnost prům. zásob Surovina celkem var. A var. B volné var. A var. B Uran 1000 t Ropa 1000 t Zemní plyn 1000 t Uhlí černé 1000 t Uhlí hnědé 1000 t Lignit 1000 t Grafit 1000 t Kaolin 1000 t Jíly 1000 t Bentonit 1000 t Živce 1000 t Písky SKL,SL 1000 t Vápence 1000 t Dekor. Kámen 1000 t Stav. kámen 1000 t Štěrkopísky 1000 t Cihl. suroviny 1000 t Pramen: Geofond ČR v Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů, Statistická data Geofond Česká republika nepatří mezi významné těžařské státy. Některé suroviny (uran, černé uhlí, hnědé uhlí, uran, stavební suroviny) má v zásobách nadnárodního významu a jsou současně důležitými vývozními artikly. Ostatní nerostné suroviny (zejména rudy) zde nejsou prakticky těženy vůbec nebo v množství, které nepokrývá výši domácí spotřeby. Nerostné suroviny tvoří důležitou položku v zahraničním obchodu (podle údajů ČSÚ má dovoz ropy a zemního plynu dlouhodobě největší negativní vliv na bilanci zahraničního obchodu). Zatímco pro většinu odvětví zpracovatelského průmyslu disponuje ČR vlastními zdroji nerudních surovin, v oblasti kapalných a plynných paliv je závislá na dovozu významných energetických a chemických surovin, zejména ropy a zemního plynu. Dovážejí 32 Pozn.: Životnost je počítána jako podíl geologických a průmyslových zásob, jmenovatelem je: var. A- úbytek zásob těžbou a ztrátami v r. 2008, var. B- průměrný úbytek zásob těžbou a ztrátami v letech Zemní plyn 1 t= 1000 m 3-25-

26 se také veškeré rudy kovů, síry, soli a fosfáty. V roce 2008 byly vyvezeny nerostné suroviny v hodnotě 31,316 mld Kč (tj. 1,3 % z celkového vývozu v tomto roce). V roce 2008 byly do ČR dovezeny nerostné suroviny v hodnotě 202,6 mld. Kč (tj. 8,4 % z celkového dovozu v tomto roce). 33 Nejvýznamnější dovozní nerostní surovinou je dlouhodobě ropa, zemní plyn a železná ruda. Na straně vývozu pak černé uhlí, z nerud dekorační kámen, kaolin, jíly Těžené energetické suroviny Jak je patrné z předchozí tabulky, území ČR oplývá značnými zásobami uhlí, uranu i lignitu. Většina z těchto zásob je však v současnosti zahrnuta do geologických, tedy celkových zásob 34. Pro dnešní užití jsou relevantní průmyslové zásoby tj. zásoby, které jsou vytěžitelné současně dostupnou technikou. V době masivního útlumu těžby byly mnohdy ukvapeně uzavírány také tehdy neefektivní černouhelné a hnědouhelné doly, ve kterých za cenu nepatrných dotací (ve srovnání s Německem či Polskem) státu mohla těžba dále pokračovat. Na rozdíl od zemí západní Evropy, kde také proběhl útlumový trend, nebyly české (nejen uhelné) doly konzervovány s možností případného obnovení těžby, ale uzavírány bez možnosti dalšího využití. Současný tlak na prolomení těžebních limitů by byl pravděpodobně menší. Uhlí Jednotlivé druhy uhlí se od sebe liší složením, způsobem vzniku, stářím a energetickou vydatností. Čím je uhlí starší, obsahuje vyšší procento uhlíku a je kvalitnější. Takové uhlí se užívá např. pro koksování. Méně kvalitní končí jako palivo pro výrobu energie. Uhlím s nejvyšším procentem uhlíku je grafit (téměř 100% uhlíku), následuje antracit, černé uhlí, hnědé uhlí, lignit, rašelina. Od roku 1992 poklesla těžba černého uhlí o více než třetinu. Dle údajů SBÚ je pro těžbu černého uhlí evidováno 16 DP na ploše 227 km 2, přičemž všechny černouhelné DP byly stanoveny před rokem V současnosti těžba probíhá pouze v ostravsko-karvinském revíru v dolech společnosti OKD, a.s. Životnost průmyslových zásob černého uhlí na území ČR je odhadována na let (některé zdroje uvádějí polovinu této doby). Na více než 1,5 miliardy tun jsou odhadovány geologické zásoby černého uhlí v lokalitě Frenštát (kde je také 33 Data: Statistická data k k Surovinové politice v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů, ČSÚ. 34 Geologické zásoby ložisek vyhrazených nebo nevyhrazených nerostů tvoří fyzické zásoby těchto nerostů v původním stavu. Průmyslové zásoby jsou zásoby, využitelné dostupnými technologiemi v momentě ukončení průzkumných prací. Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů. str. 2,

27 vázáno množství zemního plynu). Přibližně 48 % z vytěžené černého uhlí na území ČR směřuje na vývoz, 27 % slouží k výrobě koksu, zbývajících 25 % k výrobě elektřiny, dodávkového tepla a energie v odvětví průmyslu. 35 I hnědé uhlí prochází od roku 1989 útlumem těžby. Od roku 1992 se snížil roční objem těžby o více než třetinu. Hnědé uhlí se na území ČR nachází ve čtyřech pánvích: Severočeské, Sokolovské, Chebské, Žitavské. Na celkové produkci hnědého uhlí se v současnosti podílí Sokolovská pánev ze 75 % a zbývajícími procenty Severočeská pánev (na okrese Teplice, Most, Chomutov). Životnost průmyslových zásob je odhadována na let. Značná část hnědého uhlí (0,9 mld. tun) v Severočeské pánvi je (prozatímně) vázána územními limity (s případným prolomením těchto limitů by se doba životnosti prodloužila o téměř 100 let). Hnědé uhlí a jaderné palivo se v současnosti zcela zásadním způsobem podílí na výrobě elektřiny. V mezinárodním srovnání užití uhlí pro výrobu energie obsadila ČR s 62 % osmou příčku ve světě. 36 Hnědého uhlí z produkce ČR je z 97 % spotřebováváno zde (76 % výrobě elektřiny, 16 % na výrobu dodávkového tepla, 4 % konečná spotřeba v domácnostech, průmyslu a ostatních sektorech, 4% vsázka do zušlechťování), pouze 3 % se exportují 37. Územní ekologické limity Důležitým krokem uskutečněným v roce 1991, který má (a rozhodně bude mít) své klíčové dopady dnes, je stanovení územních ekologických limitů. Hlavními důvody stanovení těchto limitů bylo zastavení exploatace životního prostředí, narušování rázu krajiny a ochrana obcí v Podkrušnohoří, které dlouhodobě trpělo povrchovou těžbou hnědého uhlí. Tyto limity v praxi určují hranice, které samotná těžba a výsypky těžebního odpadu nesmí překročit. Současně jsou také (nejen pro obce) příslibem změny ekonomického rozvoje Podkrušnohoří. Možné dohledné ukončení těžby by dalo příležitost k rozvoji nových odvětví v regionu. Zrušení územních ekologických limitů je především politickým tématem každé z vlád. Aktuální energetická koncepce ČR z roku 2009 hovoří jednoznačně ve prospěch prolomení územních ekologických limitů. Jedním z cílů těžby primárních zdrojů zde uvedených je odblokovat zásoby hnědého uhlí na lomech Bílina a ČSA v severních Čechách, např. formou přehodnocení územních ekologických limitů těžby a zvýšením kompenzací obcím zasaženým 35 PELCL, L., Energetická bezpečnost ČR a možnosti rozvoje energetického hospodářství v měnících se podmínkách. (cit ). vlastní výpočet procentních poměrů 36 Survey of Energy Resources str PELCL, L., Energetická bezpečnost ČR a možnosti rozvoje energetického hospodářství v měnících se podmínkách. (cit ). Vlastní výpočet procentních poměrů

28 těžbou. 38 Vzhledem k vysokému podílu hnědého uhlí při výrobě elektřiny a tepla neexistuje v současnosti jiné reálné řešení, které by umožnilo při zachování územních ekologických limitů nahrazení hnědého uhlí jiným zdrojem. 39 Energetická koncepce uvádí již rok 2012, kdy dojde k zásadnímu omezení dodávek hnědého uhlí pro teplárenství, pokud budou zachovány územní ekologické limity. Ropa a zemní plyn Ložiska ropy a zemního plynu se nacházejí především na jižní Moravě, zemní plyn také na severní Moravě, kde se vázán na uhelné sloje. Objem těžby ropy od roku 1990 rostl, od roku 2004 naopak klesá (i přes plánované zvýšení objemu těžby se hlavní těžařské skupině Moravské naftové doly nedaří odkrývat nová ložiska ropy). Vlastní těžbou pokrývá ČR pouze 4-5 % spotřeby ropy a 1-2 % spotřeby zemního plynu, dovoz ropy a zemního plynu tak představuje vysoce zátěžovou položku pro českou ekonomiku. V roce 2009 nakoupila ČR ropu a zemní plyn v hodnotě 120,479 mld. Kč, v roce 2008 (díky vysokým cenám ropy) v rekordní částce 175,289 mld. Kč. Česká ropa je kvalitnější než dovážená, užívá se v chemickém průmyslu, k výrobě léčiv apod. Pro těžbu ropy a (nebo) zemního plynu ČBÚ eviduje 107 DP, z nichž pouze 16 bylo stanoveno před rokem Uranová ruda Uran se běžně nachází ve více nerostech, je však koncentrován v nízkých hodnotách. K získání 1 kg uranu je nutno vytěžit přibližně 1 tunu uranové rudy. Pro průmyslové využití je třeba přírodní uran dále chemicky upravovat, tj. zvýšit obsah izotopu uranu. Produktem chemické úpravy je uranový koncentrát, který je dodáván do zahraničí pro další zpracování, protože v ČR chybí firmy na další zpracování uranového koncentrátu na jaderné palivo. Takže i přes významné bilanční zásoby uranu, bude a je ČR paradoxně odkázána na zahraniční zpracování. Výhradním odběratelem jaderného paliva z českého uranu je ČEZ, a.s. Vlastní těžba však není dostačující (pokrývá třetinu spotřeby jaderných elektráren), palivo z domácích zdrojů je doplňováno importem ze zahraničí. Zásoby uranu na našem území jsou sice dostatečné, těžba je však udržována na nízkém objemu z důvodu ochrany životního prostředí a průměrná výše ceny v posledních letech- 45 $/ libra uranu, není dostatečně přesvědčivou 38 Aktualizace státní energetické koncepce České republiky str. 34, (cit ). 39 K náhradě cca 12 mil. tun hnědého uhlí využívaného v teplárnách by bylo třeba cca 17 mil. tun biomasy (dřevní štěpka, pelety), což je cca jedenáctinásobek stávající produkce, resp. cca 5,2 mld. m3 zemního plynu, které nejsou v současnosti smluvně pokryty, včetně skutečnosti, že u některých zdrojů by to znamenalo vybudování nových tras přípojek zemního plynu na poměrně značné vzdálenosti. Aktualizace státní energetické koncepce České republiky str. 80. (cit )

29 pro otevření dalších ložisek. V evidenci ČBÚ je registrován pouze 1 DP, kde probíhá těžba (v roce 2007 bylo vládou rozhodnuto o prodloužení těžby v Rožné v okrese Žďár nad Sázavou, a to z důvodu příznivé ceny uranu na světovém trhu- 135 $/ libra uranu v době rozhodnutí) 40, zbylé DP jsou uzavřeny (nebo uzavírány). Rožná je v současnosti jediný otevřený důl ve střední Evropě. Vzhledem ke zvyšujícím se energetickým potřebám světa lze předpokládat nárůst poptávky po jednom z bezemisních a (ve srovnání s ostatními) bezpečných energetických zdrojů- jaderném palivu a uranové rudě. ČR má tak díky dostatečným bilančním zásobám hodnotný zdroj budoucích příjmů Těžené nerudní suroviny V posledních letech došlo k poklesu těžby nerudních surovin především v souvislosti s úpadkem odvětví stavebnictví způsobené hospodářskou recesí, dle Hornické ročenky poklesla těžba nerudních surovin až o 35 %. I přesto je těžba nerudních surovin velmi perspektivní do budoucna, neboť stavebnictví má (nejen u nás) předpoklady soustavného rozvoje. Kaolin Kaolín má široké využití- např. v papírenství, keramice, kosmetice, farmacii, jako součást nátěrových hmot, k výrobě žáruvzdorných materiálů. V období narostl počet DP z 13 na 32. Význam této suroviny dokládá osmé místo ČR mezi světovými producenty. V roce 2009 byl vyvezen kaolin v hodnotě 859 mil. Kč. Vápence a cementářské suroviny Vápence se užívají k výrobě stavebních hmot- vápno, malta, cement, v hutnictví, chemickém průmyslu, zemědělství a dalších odvětvích. Ložiska hornin této skupiny jsou na českém území velmi hojná a bohatá ( tis. tun celkových zásob). Při současném objemu těžby tis. tun (v roce 2009) budou tyto zásoby čerpatelné přes 500 let. DP se nacházejí v mnoha místech po celé ČR. Bentonit a jíly Bentonit je druh jílovité horniny s vysokou absorpční schopností, která má široké uplatnění např. jako těsnící nebo zásypový materiál. Od roku 1995 (54 tis. tun) do současnosti se jeho 40 Ceny uranu: KAVINA P.: Nerostné suroviny a jejich význam pro českou ekonomiku ve vazbě na surovinovou a energetickou bezpečnost ČR, MPO

30 těžba více než ztrojnásobila. ČR produkuje 1,1 % světové produkce. 41 Těžba jílů se od roku 1999 pohybuje okolo tis. tun ročně, pro světové srovnání však neexistují souhrnné statistiky. Stavební suroviny Stavební suroviny jsou významné především pro své velké geologické zásoby, jejichž životnost dosahuje 80 a více let. Stavební kámen, štěrkopísky, cihlářské suroviny a dekorační kámen jsou skupinou nerudních surovin, které se těží také v režimu nevyhrazených ložisek (pouze nevyhrazená těžba štěrkopísku tvoří třetinu celkové produkce ČR, nevyhrazená těžba u ostatních stavebních surovin je spíše doplňkovou) 42. Poptávka po těchto surovinách závisí především na vývoji odvětví stavebnictví. Významné postavení mezi těženými surovinami mají rovněž sklářské a slévárenské písky, živce (10. místo ve světové produkci) a diatomit (7. místo ve světové produkci) 43. Těžba ostatních surovin (grafit, baryt, polodrahokamy aj.) není realizována vůbec nebo pouze v malé míře. Domácí těžba těchto surovin je nahrazována levnějšími dovozy Rudní suroviny Těžba rud na území ČR byla ukončena k Domácí zdroje jsou poměrně chudé (výjimku představuje 49 t bilančních zásob zlata), případná těžba by nebyla ekonomicky příliš efektivní. 1.4 Dopady těžby nerostných surovin Těžba nerostných surovin má (v závislosti na druhu těžby) negativní dopad na životní prostředí a lidské zdraví, a to ať se jedná o těžbu samotnou nebo o následky, se kterými je těžba spjata, popř. o činnosti, které těžbu doprovází. Nerostné ložisko samo je chráněno proti vlivům, které by zabránily dobývání (označením CHLÚ). Pro ochranu okolní krajiny a životního prostředí je platný zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů, ve kterém je těžba nerostů uvedena jako jeden z činitelů narušující 41 WEBER L., ZSAK G., REICHL C.,SCHATZ M. World minig data, Wien Povinnost majitelů nevyhrazených ložisek vykazovat objem těžební činnost platí až od roku Do této doby nebyla nevyhrazená těžba sledována. 43 WEBER L., ZSAK G., REICHL C.,SCHATZ M. World minig data

31 krajinné prvky. Další zákony se pak věnují ochraně jednotlivých složek přírody. 44 Z těžby nerostů jsou přímo vyloučena území národního parku, národní přírodní rezervace, 1. zóna chráněné krajinné oblasti (CHKO). I přesto však byla nově povolena těžební aktivita v některých chráněných územích, a to díky udělení výjimek ze strany MŽP ČR. V roce 2007 probíhala těžba výhradních ložisek v 19 z 25 existujících CHKO, v roce 2003 to bylo pouze v 18 z 25. V polovině z těchto CHKO současně vzrostl objem těžby. V CHKO převažuje těžba vápenců, stavebního kamene a štěrkopísku, která má velký vliv na vzhled krajiny. Kromě negativních přináší těžba také nepřehlédnutelná pozitiva, která se projevují především v ekonomickém rozvoji regionu. Do rozpočtu dotčených obcí plynou dle objemu a rozlohy těžby finanční prostředky (úhrady z vydobytých nerostů, úhrady z DP, úhrady z průzkumného území). Těžba je proto ve většině případů (v závislosti na druhu těžby a přístupu všech účastníků psaných i nepsaných dohod) vítaným zdrojem příjmů, který zvyšuje míru tolerance místních obyvatel. Mimo to se těžební společnosti podílejí také na investičních aktivitách v regionu a snaží se o vybudování kladných vztahů s okolními obcemi. Některé těžební plochy mají překvapivě také přírodovědnou hodnotu. Protože se jedná o stanoviště chudá na živiny, nacházejí v těchto prostorech útočiště konkurenčně slabé druhy, které jsou v okolní krajině velmi vzácné nebo z ní rychle mizejí. Těžební plochy a následná vhodně zvolená obnova území jsou tak prostředkem pro podporu biodiverzity v krajině. Obr. č. 1: Dobývací prostory těžené Pramen: Česká geologická služba- GEOFOND 44 Z. č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, z.č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, z.č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, z.č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, z.č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, z.č. 123/1998 Sb., o ochraně lesa