NOVÉ. Pro vzorky zdarma a více informací volejte bezplatně

Transkript

1

2 NOVÉ Nové MoliMed - spolehlivé, prodyšné, diskrétní Vložky při lehkém úniku moči Patřím k ženám, které trpí samovolným únikem moči. Donedávna jsem tento problém řešila jinými pomůckami. Potom mi kamarádka doporučila MoliMed. Vysokou absorpci má více značek vložek při úniku moči, pověděla mi. MoliMed kromě toho nabízí další výhody. Vyzkoušej je a určitě to poznáš také sama. Vyzkoušejte i Vy nové MoliMed. Nejenže spolehlivě absorbují, ale díky speciálním odvodovým drážkám na povrchu se také lépe přizpůsobí Vašemu tělu. Zároveň rychle odvádějí tekutinu do vylepšeného savého jádra. S novými vložkami MoliMed se budete cítit o mnoho lépe. Doporučte je i Vy svojí kamarádce! Zeptejte se svého praktického lékaře, nebo gynekologa. Výrobky jsou plně hrazené zdravotními pojišťovnami. Nové MoliMed najdete také v lékárnách a výdejnách zdravotnických potřeb. Pro vzorky zdarma a více informací volejte bezplatně

3 Editorial Vážení čtenáři, každé životní období má svá specifika, své vlastní problémy, s nimiž se musí člověk potýkat. Platí to i pro oblast našeho zdraví. V dětství musí lidský organismus projít všemi tzv. dětskými nemocemi, aby si vytvořil pevnou imunitu, pro střední věk jsou zase typická akutní, leč krátká onemocnění, zatímco starší lidé se potýkají s vleklými a mnohdy trvalými nemocemi. V tomto čísle jsme se rozhodli věnovat více pozornosti právě problémům seniorů. Vedou nás k tomu výsledky demografických studií, které ukazují, že populace v celém vyspělém světě stárne a podíl osob důchodového věku se v populaci zvyšuje. Téměř každý měsíc se můžeme dočíst příznivé zprávy o tom, jak se prodlužuje délka dožití a stále více lidí dosahuje věku 80 nebo dokonce 90 let. Daní za vysoký věk je ale právě vyšší nemocnost seniorů. Získat informace alespoň o těch nejčastějších onemocněních, která stárnoucí osoby doprovázejí, může být cenné nejen pro seniory samotné, ale i pro jejich blízké příbuzné. Vždyť jsou to právě oni, kdo se o své rodiče nejčastěji starají, a lepší informovanost jim může v jejich péči jen pomoci. O stáří se říká, že je podzimem života. Toto číslo časopisu Vademecum zdraví však dostáváte do rukou na počátku jara. I toto roční období má svá specifika a také s tímto obdobím jsou spojeny některé druhy nemocí, typických právě pro něj. Zvláště alergici o tom vědí své. I na ně jsme při tvorbě tohoto čísla mysleli. Věříme ale, že i vedle těchto témat naleznete na našich stránkách mnoho užitečných informací a zajímavého čtení. redakce 3

4 61 PotíÏí, které mûïe obezita zpûsobit, je skuteãnû nepfieberné mnoïství. Lidé, ktefií jsou v dûtství obézní, mají dle v zkumû o 20 % vy í anci, Ïe budou trpût v dospûlosti závaïn m onemocnûním. 14 Alzheimerovu chorobu sice nelze zcela vyléãit, ale její vãasné rozpoznání a zahájení léãby mûïe problémy va ich blízk ch v raznû zlep it, a vám tak usnadnit souïití s nimi. Karcinom prostaty neboli rakovina pfiedstojné Ïlázy je ãasté nádorové onemocnûní postihující muïe stfiedního a vy ího vûku. V âeské republice a v mnoha státech EU se v skyt rakoviny prostaty fiadí na 2. místo ze v ech nádorov ch onemocnûní muïské populace u zmiàovan ch vûkov ch kategorií. 28 4

5 Obsah 52 Zatímco vût ina z nás se po dlouhé zimû raduje z prvního jarního sluníãka a kvetoucích stromû, pro pylové alergiky zaãíná období spojené s alergick mi obtíïemi. 48 Oãkování v âr má dlouholetou tradici. âeskoslovensko bylo dokonce prvním státem na svûtû, kde jiï v roce 1960 do lo po zavedení celoplo ného oãkování k vymizení pfienosné dûtské obrny. 6 Stáří není nemoc 8 Co je to stáří? 10 Nejčastější zdravotní potíže seniorů 14 Alzheimerova choroba 18 Léčba na dlouhou trať 19 Možnosti péče o seniory 20 Inkontinenci lze léčit 22 Problém stáří: Nespavost 24 Chemie slouží medicíně 27 První pomoc při bezvědomí 27 Handicapovaní budou mít větší možnosti 28 Útok na prostatu 31 Problémy klimakteria 32 Naděje pro nemocné s rakovinou 35 Využíváme možností preventivních prohlídek? 36 Bojujme s jarní únavou 37 Až se jaro zeptá, co jste dělali v zimě 38 Zánět a otok 40 Umět se radovat z hezkých věcí 42 Deset rad, jak předejít paradentóze 44 Konečně bez brýlí 46 Ochránce kostí: vitamín D 48 Kdy očkovat děti? 51 Babyboxy zachraňují novorozencům životy 52 Jaro: doba pylových alergií 55 Posilujme imunitu před nachlazením 56 Domácí lékař 57 Cibule kuchyňská 58 Cukrovka: vážný civilizační problém 61 Zbytečná přítěž obezita 65 Při hubnutí platí, spěchejte pomalu 66 České a evropské lázeňství 67 Za zdravím do Lázní Karlova Studánka v Jeseníkách 68 Energie z lázní 69 Evropa i Češi stárnou 5

6 Stáfií není nemoc

7 Foto ãísla Více informací se dozvíte na následujících stránkách. Stáří je přirozenou fází lidského života, která je sice doprovázena nejrůznějšími potížemi, ale díky pokrokům medicíny lze i tuto etapu lidského života prožít důstojně a kvalitně.

8 Co je to stáfií? Se stáfiím ãi stárnutím jsme konfrontováni v ichni. KaÏd, kdo odrostl teenagerovsk m letûm, mûïe i sám na sobû pozorovat, jak ãinnosti, které je tû pfied pár lety hravû zvládal, dnes dokáïe uskuteãnit pouze za daleko vût ího vypûtí sil a nûkteré uï ani pfii nejlep í vûli nezvládne. KaÏd také pozoruje projevy stárnutí u sv ch blízk ch lidé, které nosí ve vzpomínkách jako plné energie a odhodlání, zaãínají takfika pfied oãima slábnout, chfiadnout a ztrácet Ïivotní sílu, takïe zatímco dfiíve pro nás pfiedstavovali pevnou oporu, dnes ji sami zaãínají potfiebovat. 8 Téma ãísla

9 Jaký proces tedy stárnutí představuje, že před ním nejsou uchráněni ani ti nejsilnější z nás? Stárnutí je přirozený biologický proces, jemuž se v přírodě nevyhne žádný živý organismus. Vše živé začíná stárnout v podstatě už od okamžiku svého vzniku a tento vývoj pak s postupujícím časem nabírá na intenzitě. U člověka se stárnutí projevuje především úbytkem fyzické zdatnosti, zhoršenou schopností přizpůsobovat se novým podmínkám a narůstajícím množstvím tělesných poruch. Stárnutí je proces kontinuální, ale také individuální. Přitom je dobré uvědomit si, že naše tělo nestárne na všech svých místech stejně rychle, ale tak, že některé orgány stárnou rychleji, zatímco jiné vydrží bez poruch sloužit mnohem déle. Příčinou stárnutí je podle vědců pravděpodobně charakter genetické informace v buněčných jádrech včetně limitované schopnosti dělení buněk i schopnosti odstraňovat chyby vzniklé při výstavbě a autoregulaci organismu. K hlavním projevům stárnutí patří především různé druhy onemocnění, a to i psychických. Průvodním znakem stárnutí bývají například tzv. involuční (zánikové) deprese, které jsou na rozdíl od jiných depresí pokládány za přirozenou součást určitého vývojového stadia. Stáří jako přirozená forma lidského vývoje může také někdy nabýt patologických forem, a to především sníženou soudností, zesílením sebestředných tendencí, hypochondrických stesků a nároků na pozornost věnovanou jedinci okolím. Při výrazném prohloubení některých příznaků přechází stáří v senilní demenci, která bývá často neprávem se stářím zaměňována. Je pochopitelné, že právě senioři jsou nejčastějšími konzumenty zdravotní péče. Díky pokrokům v medicíně se daří prodlužovat lidský věk, to ale na druhou stranu také zvyšuje společenské výdaje za zdravotní péči. Stáří tak získává i svůj sociální rozměr. Bez solidarity mladších se staršími by civilizovaná společnost nemohla vůbec fungovat. Biologický počátek stáří vymezujeme věkem šedesáti let. Období mezi 60 až 74 lety označuje gerontologie (věda o lidském stárnutí) jako počínající stáří. Vlastní stáří pak gerontologie klade do období 75 až 89 let. Pro věk od 90 let výše bývá užíváno termínu dlouhověkost. red Téma ãísla 9

10 Se zvy ujícím se vûkem na nás stále více doléhají nejrûznûj í neduhy. Zatímco v mládí nás postihují pfieváïnû akutní a krátkodobá onemocnûní, trpí vût ina seniorû dlouhodob mi, ãi dokonce trval mi onemocnûními. Nejãastûj í zdravotní VČeské republice je nemocnost seniorů velmi vysoká. Podle odborníků více než 90 % osob starších 70 let trpí jednou či více chronickými nemocemi. Podle statistických údajů trpí 3/4 osob starších 65 let onemocněními srdce a cév, polovina má zvýšený krevní tlak, 37 % ischemickou chorobu srdeční. Každý pátý senior trpí zažívacími potížemi, 16 % seniorů má cukrovku, 15 % jich trpí onemocněními psychiatrické povahy a celých 42 % seniorů má závažné postižení kloubů nebo kostí. Jen čtyři procenta seniorů jsou bez chronických onemocnění. Pohybové obtíïe Stárnutí je doprovázeno postupným snižováním fyzické schopnosti a výkonnosti. Ubývá svalové síly, naše pohyby jsou stále vláčnější a pomalejší, hůře reagujeme. Tělesné změny postihují i kosti a zvláště ženám po přechodu ubývá kostní hmota a kosti jsou křehčí a snadněji se lámou (osteoporóza). Také klouby jsou méně ohebné a pružné a často jsou postiženy artrózou, což zhoršuje naši obratnost a pohyblivost. Podle zjištění lékařů není skoro polovina osob starších osmdesáti let schopna pro pohybové obtíže sejít ze schodů. Příznaky doprovázející postižení pohybového systému zná každý: horší koordinace, menší síla i obratnost, potíže s chůzí, bolesti kloubů. Řadě těchto obtíží však lze do určité míry čelit. Například proti ztrátě svalové hmoty můžeme bojovat cvičením. Vhodnou fyzickou činnost představuje například procházka se psem, práce na zahradě, popřípadě výlety v přírodě. Cvičit bychom měli i naši obratnost a pohyblivost. Každý den ráno a večer bychom měli procvičit všechny své klouby do maxima pohyblivosti. Lidé s poruchami chůze či rovnováhy by však měli většinu těchto cviků provádět vsedě. Osteoporóze zase můžeme předcházet dostatečným příjmem vápníku, ženy by ho měly doplnit i tabletami. Vhodné je i opatrné slunění a malé dávky vitamínu D. Když i přes veškerou naši snahu klouby i nadále bolí, neměli bychom se stydět 10 Téma ãísla

11 potíïe seniorû odlehčit postiženému kloubu hůlkou, s léky proti bolestem kloubů je naopak lepší zacházet opatrně. Mohou totiž vést ke zdravotním komplikacím. PotíÏe s udrïením moãi Pomočováním (inkontinencí) trpí v České republice více než 200 tisíc osob nad 65 let. Mezi nejčastější příčiny této poruchy patří u starších lidí zhoršená funkce svěrače močové trubice, která je obvyklá zejména u starších žen v souvislosti s přechodem doprovázeným poklesem ženských pohlavních hormonů. Další příčinu inkontinence u seniorů představuje zvýšená dráždivost močového měchýře, který v důsledku onemocnění (např. močová infekce či kameny) nebo změn v nervovém zásobení reaguje nucením na močení a stahy již při malé náplni. Pro močení je ale také zapotřebí správné funkce mozku, míchy a míšních nervů. Jestliže dojde k jejich onemocnění, může docházet k inkontinenci i z těchto příčin. Potíže s udržením moči dokáže naštěstí medicína také léčit. Slabost svěrače se dnes úspěšně léčí operací a nezvládnutelné nucení lze omezit podáváním léků. Největší chybou, které se může člověk postižený inkontinencí dopustit, je stydět se za své onemocnění a nevyhledat lékařskou pomoc. Na trhu je stále více jednorázových pomůcek pro osoby s inkontinencí a ty velmi usnadňují život tam, kde i přes léčbu se nepodaří problém vyřešit. ZaÏívací potíïe Zažívací potíže známe všichni. Projevují se nevolností, pocitem na zvracení, nepříjemnými pocity nebo bolestmi v břiše, nadýmáním, nechutenstvím, průjmem nebo naopak zácpou. Zažívací obtíže mohou být způsobeny nepřiměřeným zatížením těžko stravitelnými potravinami (například houby, tučná jídla), akutní infekcí, ale mohou být také příznakem celkového závažného onemocnění. Staří lidé jsou ohroženi závažnými chorobami trávicího traktu. Mezi ně patří žaludeční vředy, krvácení do trávicího traktu a obtíže s polykáním. K žaludečním vředům dochází Téma ãísla 11

12 tehdy, je-li porušena obranyschopnost sliznice, například v důsledku užívání léků proti bolesti. Tehdy se vytvoří na sliznici žaludku vřed. Projevuje se bolestí, ale ve stáří může probíhat zcela bez příznaků. Jako komplikace žaludečních vředů se může objevit krvácení do zažívacího systému. To může být i životu nebezpečné, zvláště ve starším věku. Projevuje se zvracením krve, černou stolicí nebo příměsí krve ve stolici. Mezi časté obtíže starých lidí patří i obtíže s polykáním. Ty obvykle vznikají při porušení svalové souhry jícnu. Při polykání tuhé stravy (hovězí či kuřecí maso, chléb, jablko) se objeví pocit váznutí sousta. V takových případech může pomoci doušek vody a dobré rozmělnění potravy. Abychom předešli onemocněním trávicího traktu, měli bychom respektovat jisté zásady. Předně si dáváme pozor na vyváženou stravu, volíme raději jídla lehce stravitelná. Zatímco osobám ve středním věku většinou lékaři doporučují snížit příjem kalorií, u osob nad 70 let je třeba dohlížet na dostatečný příjem kalorií a tekutin. Podle šetření lékařů až 15 % pražských seniorů mezi lety přijímalo nedostatečné množství stravy nebo stravu s nedostatečným obsahem živin a vitamínů. Je si také třeba uvědomit, že 16 % starších občanů trpí cukrovkou. U velké části z nich postačuje jako jediná léčebná metoda vhodná dieta. Nemoci srdce a cév Víme, že některou ze srdečně-cévních chorob trpí téměř 70 % starších občanů. Tato onemocnění jsou i nejčastější příčinou úmrtí ve vyšším věku. Mezi nejfrekventovanější nemoci, které mohou srdce a cévní systém ve stáří postihnout, patří vysoký krevní tlak, infarkt myokardu, angina pectoris, cévní mozková příhoda a postižení žil a tepen dolních končetin. Riziko těchto onemocnění s věkem stoupá. Důvodem je, že se ve vyšším věku uplatňují hlavní rizikové faktory cévní sklerózy, jako je zvýšený cholesterol, obezita, nízká fyzická aktivita či cukrovka. Jak tyto rizikové faktory můžeme ovlivnit? Důležitá je fyzická aktivita. S ohledem na zatížení kloubů jsou nejvhodnější krátké, ale pravidelné procházky. Doporučována je i jízda na kole nebo plavání v bazénu. Mnoho zmůžeme správným stravováním: málo živočišných tuků, celozrnné pečivo, hodně zeleniny a ovoce. Krevnímu tlaku zase prospěje, omezíme-li příjem soli a slaných jídel. Snížíme přísun energie tak, abychom kontrolovali svou hmotnost. Srdci prospěje i malé snížení váhy. Při eliminaci rizikových faktorů vedoucích k srdečně-cévním onemocněním je také důležitá pravidelná kontrola krevního tlaku. Existuje několik desítek léků na vysoký krevní tlak. O jejich výběru vždy rozhoduje lékař. Tyto léky je třeba užívat pravidelně a krevní tlak si pravidelně měřit. Rizikové faktory můžeme ovlivnit také pravidelným měřením krevního tuku (cholesterolu) a v případě jeho zvýšení zvolit vhodnou dietu. Někdy je nutné ke snížení krevních tuků užívat i léky. V případě, že se podaří upravit jeho hodnoty k normálu, omezí se tím riziko srdeční příhody až na polovinu. U pacientů se zvýšeným rizikem srdečně-cévních komplikací působí preventivně denní malé dávky aspirinu, vždy na doporučení lékaře. Prof. MUDr. Eva Topinková, CSc., přednostka Geriatrické kliniky 1. LF a VFN v Praze 12 Téma ãísla

13

14 Alzheimerova choroba 14 Diagnóza

15 Alzheimerovu chorobu sice nelze zcela vyléčit, ale její včasné rozpoznání a zahájení léčby může problémy vašich blízkých výrazně zlepšit, a vám tak usnadnit soužití s nimi. Alzheimerova choroba se kromě poruch paměti projevuje i horší orientací v čase (babička ztrácí přehled o svém věku) i prostoru (dědeček netrefí domů), problémy s vykonáváním běžných domácích činností, ukládáním věcí na jiná místa či změnami chování a nálad (starší člověk se chová divně ). Máte-li podezření, že zapomnětlivost a změny chování vašich blízkých nejsou zcela v pořádku, doporučujeme vám navštívit se svým blízkým lékaře. Lékař si s vaší babičkou či dědečkem popovídá a provede s nimi jednoduché testy, které mu pomohou určit, zda se jedná o Alzheimerovu chorobu. Pfiíãiny nemoci Když se váš blízký dožije vysokého věku, ještě to neznamená, že musí onemocnět právě Alzheimerovou chorobou. Výskyt choroby se skutečně od 60 let zvyšuje, ale stáří není nutnou podmínkou. Můžete se setkat s lidmi, kteří onemocněli už v mladém věku let. Jak to tedy vlastně je s příčinami nemoci? Alzheimerova choroba je onemocnění, při kterém dochází k úbytku nervových buněk. V mozku postižených vznikají škodlivé bílkoviny. Ty se ukládají uvnitř v podobě vláken nebo v okolí nervových buněk jako tzv. amyloidové plaky. Dochází k poškození a zániku nervových buněk a jejich spojů. Současně v mozkové tkáni ubývá acetylcholin. Tuto látku potřebuje mozek k přenosu nervových vzruchů. Při jejím nedostatku ztrácejí buňky schopnost vzájemně si vyměňovat informace. Právě to se projeví postupným zhoršováním paměťových a rozumových schopností, rozvíjí se demence. Tfii stadia demence Nástup Alzheimerovy choroby je pozvolný a nenápadný. Blízcí si u nemocného něčeho všimnou často až ve chvíli, kdy závažně selže v běžném životě. Rychlost zhoršování příznaků je u každého jiná. Od prvních příznaků do úmrtí trvá nemoc průměrně deset let, ale jsou velké individuální rozdíly. Běžně se rozlišují tři stadia vývoje onemocnění: počáteční stadium nemoci (období lehké demence) si můžete snadno splést s přirozeným stárnutím. Nejdříve dochází k poruchám paměti. Lidé je často považují za běžný projev stárnutí. Člověk zapomíná, není schopen zapamatovat si nové věci. Naopak si někdy dobře vybavuje vzpomínky z mládí, rád o nich opakovaně do omrzení mluví. Zhoršuje se jeho obrazová představivost a logické uvažování, schopnost úsudku a počítání. Objevují se poruchy prostorové orientace. Nemocný bloudí na méně známých místech. Trpí také přechodnou časovou dezorientací. Není schopen vybavit si, jaký je den, měsíc nebo rok. Má sníženou schopnost plynulého vyjadřování a mohou se vyskytnout i první psychologické pří- Zapomene obãas va e babiãka, Ïe jste u ní byli dopoledne na náv tûvû? NemÛÏe si vá dûdeãek vybavit, jak se jmenujete? Právû poruchy pamûti ãasto b vají prvním pfiíznakem Alzheimerovy choroby. Diagnóza 15

16 Víte, že... Ochránit pfied Alzheimerovou nemocí mûïe i zelen ãaj Ze studie, kterou zveřejnili američtí vědci v časopise Journal of Neuroscience, vyplývá, že určitá složka zeleného čaje možná dokáže chránit mozek před Alzheimerovou nemocí. Když vědci z Jihofloridské univerzity injekčně vpravili myším antioxidant ze zeleného čaje s označením EGCG, zjistili, že snižuje produkci proteinu, který tvoří plaky ucpávající mozek nemocných Alzheimerovou chorobou. Několikaměsíční aplikace těchto injekcí zredukovala počty plaků až o 54 %. Pítí obyčejného zeleného čaje by však ke stejnému snížení tvorby plaků nevedlo, protože ostatní složky tohoto čaje zřejmě blokují přínos EGCG. Pomáhat by ale mohly tablety obsahující EGCG a vědci se také snaží vyvinout čaj s vysokou koncentrací této látky. red znaky a poruchy chování deprese, poruchy vnímání, ojediněle i bludy. Když jsou přivedeni k lékaři a dostávají otázky, otáčejí se bezradně na doprovázejícího příbuzného tomu se říká příznak otáčení hlavy. Pacient je však schopen základní péče o sebe sama, i když se u něj může vyskytnout ztráta iniciativy a průbojnosti. Často založí někam peníze, dokumenty, klíče a není schopen je najít. Poruch paměti si nemocní nebývají vědomi, cítí se často zdraví. Podezírají někdy své blízké, že jim věci schovávají. Popírají své problémy, odmítají možnost, že by se jim zhoršovala paměť. Zůstává jim schopnost povrchně diskutovat a společensky konverzovat. S postupem času můžeme u postiženého sledovat již závažnější příznaky a problémy, které mu znemožňují vykonávat běžné denní činnosti. Jsou to hlavně neschopnost soustředění a výrazné výpadky paměti. Postižený nedovede pojmenovat známé věci, z paměti vypadávají běžná slova. Tomuto období říkáme střední období demence. Zhoršuje se a postupně ztrácí schopnost počítat, číst a psát. Zůstávají zachovány útržky vzpomínek na události z mládí. Dále bývají poruchy soudnosti, těžší formy poruchy Alzheimerova nemoc není záležitostí tohoto století... časové a prostorové orientace a také zhoršování řečových schopností. Objevují se výraznější poruchy chování, halucinace a bludy. Myslí si, že mu někdo chodí do bytu, podezírá a obviňuje blízké, sousedy nebo zcela cizí osoby z krádeží. Tehdy je pacient již z velké části odkázán na péči okolí. Má potíže s udržováním hygieny, nedovede se přiměřeně obléci, mít své věci v pořádku. Mohou se již objevovat i přechodné odpolední a noční stavy zmatenosti jedná se o poruchy vědomí, odborně nazývané deliria. Častější je také bloudění, ztrácení se. Přesto zůstává zachována schopnost vést povrchní společenskou konverzaci. Na první dojem mohou být nenápadní, postižení paměti není při krátkém kontaktu patrné. Prohlubuje se změna osobnosti, egocentričnost, sobeckost. Při třetím, těžkém stadiu demence se u pacienta vyskytují poruchy chůze, pády, neurologické poruchy, poruchy chování především agresivita, odpolední a noční stavy zmatenosti. Nemocný je zcela závislý na cizí pomoci. Dochází k naprosté ztrátě soběstačnosti, nemocný je ve všem zcela odkázán na pečovatele. Nepoznává přátele ani členy vlastní rodiny, má obtíže při příjmu potravy a s udržováním pravidelné osobní hygieny. Nemocný neudrží moč a stolici, neřekne si včas, že potřebuje na stranu. I při zajištění dostatečného příjmu potravy a tekutin nemocní chátrají a někdy rychle hubnou. Dále se zhoršuje schopnost řeči. Nemocný opakuje jedno nebo několik slov či větu, někdy přestane mluvit úplně. V posledním stadiu onemocnění Alzheimerovou chorobou se u něj mohou objevit další souběžné nemoci. Tyto, jinak mnohdy zanedbatelné choroby, mohou být pro pacienta s Alzheimerovou chorobou rizikové a život ohrožující. 16 Diagnóza

17 Víte, že... Prevence: trénovan mozek Alzheimerova choroba sama o sobě je zatím nevyléčitelná. Její průběh však můžeme ovlivnit způsobem života, který vedeme již před vypuknutím onemocnění. Je známo, že u lidí s aktivním životním stylem, bohatým duševním životem a trénovaným intelektem je průběh onemocnění pomalejší. Menší pravděpodobnost onemocnění je u osob duševně aktivních a s vyšším vzděláním. Jedinou v současnosti známou ochranou a prevencí je tedy trénovaný, výkonný mozek. Jak si zachovat co největší a nejdelší duševní svěžest? Vysedávání před televizí a pasivní životní styl mozku neprospívají. Prostředkem k zachování mládí je trvalá a tvořivá námaha mozku. Prospívá mu práce s novými podněty a informacemi, zvláště jsou-li zábavné. Důležitá je vysoká psychická aktivita i ve vyšším věku a trénování paměti. Píšete si seznam věcí k nákupu na papír? Zkuste si příště v obchodě vzpomenout i bez něj. Mozku prospívá učení se novým věcem. Ideální je učit se pracovat s počítačem. Výhodné je např. nalézt nemocnému zajímavé odkazy na galerie a obrazárny, protože těmto pacientům pomáhá dívat se na obrázky. Mozek cvičíme také luštěním křížovek, četbou nových románů či hraním her náročných na pozornost (pexeso, karty, scrabble, šachy). Mozku naopak neprospívá alkohol, nečinnost, deprese ani některé druhy léků léky na spaní nebo sedativa. Zdravá mozková tkáň s nervovými buňkami Mozková tkáň pacienta s Alzheimerovou chorobou Jak se nemoc léãí? Pokud si myslíte, že někdo z vašich blízkých má příznaky Alzheimerovy choroby, je třeba co nejdříve navštívit lékaře. Včasná diagnóza a léčba mohou průběh onemocnění výrazně zpomalit. Medicínské studie to dokazují. Časný záchyt a léčba onemocnění pomáhají prodloužit soběstačnost pacienta natolik, že si zajistí každodenní potřeby. Může nadále samostatně rozhodovat, plánovat a řešit své zdraví či právní a finanční záležitosti. První osobou, na kterou bychom se měli obrátit, je praktický lékař. Ten vás odkáže na některé specializované pracoviště (neurolog, psychiatr, geriatr). převzato ze stránek Vûdci ví, o ãem pfiem líte Vědci z Univerzity College London přišli na způsob, jak zjistit některé naše myšlenkové pochody. S pomocí technologie zobrazení prostřednictvím magnetické rezonance sledují mozkové aktivity podle průtoku krve a tvrdí, že tímto způsobem lze odhalit i nevědomé myšlenkové pochody u sledovaných osob. Lidé, kteří se pokusu zúčastnili, měli za úkol sledovat na monitoru různé testovací obrazce a výsledkem bylo, že vědci dokázali mnohem lépe určit, co bylo na monitoru zobrazeno, než samotné pokusné osoby. Projevilo se to vždy, když byly dva obrazce promítnuty rychle po sobě. Zatímco pokusné osoby si uvědomili, že vidí až druhý obrazec, vědci zjistili, že mozek zaznamenal i první obrázek. Výsledky jejich zkoumání mohou být použity například při studiu lidského podvědomí. Využít by se pak daly například v psychiatrii a psychologii, kde mohou sloužit k odhalování potlačených vzpomínek, skrytých fobií atd. K praktické aplikaci je však podle vědců ještě dlouhá cesta. red INZERCE Diagnóza 17

18 Léčba na dlouhou trať Vysoký krevní tlak a zvýšený cholesterol není angína Nemoci srdce a cév (kardiovaskulární onemocnění) patří k nejčastějším příčinám nemocnosti a smrti v celosvětovém měřítku. Předcházení těmto nemocem a ovlivňování všech příčin jejich vzniku je proto jedním z nejzávažnějších problémů a největších úkolů dnešní medicíny. Rizikové faktory Obecně nazýváme příčiny těchto chorob rizikovými faktory (RF). Je jich více, za nejdůležitější však považujeme vysoký krevní tlak (TK hypertenze), poruchu metabolizmu tukových látek (zvláště známý je nepřítel cholesterol), cukrovku, obezitu, vrozené dispozice k některé z těchto poruch a kouření. Díky dlouholetým vědeckým výzkumům těchto stavů a statistického zpracování výskytu RF a výsledků jejich léčby disponují lékaři kvalifikovanými tabulkami výpočtu výše rizika onemocnění některou z kardiovaskulárních chorob. Každý z rizikových faktorů (kromě věku a genetické dispozice) může samozřejmě významně ovlivnit člověk sám svým chováním a životním stylem. To je nejzřejmější v případě kouření a obezity. V případě vysokého krevního tlaku a zvýšené hladiny cholesterolu to platí rovněž, ale často i nejtvrdší dieta a úprava životního stylu nestačí k normalizaci hodnot tlaku či cholesterolu. V té chvíli nastupuje rozhodnutí o medikamentozní léčbě. Léãba medikamenty Toto rozhodnutí patří samozřejmě do rukou kvalifikovaného lékaře. Dnešní medicína disponuje řadou léků na hypertenzi i hypercholesterolemii. Jsou to léky velmi efektivní a většinou i značně drahé. Pokud tedy lékař rozhodne o nezbytnosti léčby, nečiní tak nikdy zbytečně a bez zvážení všech aspektů a pravidel indikace včetně použití výše zmíněného výpočtu kardiovaskulárního rizika. Je samozřejmostí i poučení o pokračování dietních a režimových opatření. Ve spolupráci pacienta a lékaře tak dochází k postupnému ovlivnění, zlepšení až normalizaci potencionálně nebezpečné poruchy. Člověk s dobře léčeným tlakem a cholesterolem se v těchto bodech stává srovnatelně ohroženým s člověkem bez poruchy těchto rizikových faktorů. Léky nesmíme vysazovat Musíme si však uvědomit, že i když se náš stav zlepší, nemůžeme léky vysazovat. Řada pacientů totiž ujištění lékaře o tom, že hodnoty má již normální, automaticky považuje za pokyn k přerušení léčby. Další pacienti si zase nechají hodnoty zkontrolovat mimo ordinaci lékaře, který léčbu zavedl (třeba si změří tlak svým vlastním digitálním přístrojem nebo u jiného lékaře, kterému však opomenou sdělit, že nějaké léky berou), a při zjištění normálních hodnot dospějí k závěru, že léčba již není potřebná. Je proto někdy opravdu těžké přesvědčit pacienta o tom, že přerušení léčby znamená návrat k původnímu stavu. Při úspěšné léčbě je často možné snížit dávkování, ale plné vysazení léku pokud indikace léčby byla správná vede vždy k opětnému vzestupu tlaku či cholesterolu v krvi, a to se všemi riziky, která to obnáší. Zároveň jsou tím i ztraceny prostředky vynaložené na dosavadní léčbu. Hypertenze a hypercholesterolemie neovlivnitelné dietou a režimovými opatřeními nejsou zkrátka jako angína vyléčitelné jedním balením léku. Jsou to stavy setrvalé, vyžadující trvalou léčbu jak režimovými prostředky, tak indikovanými léky s pravidelnými kontrolami lékaře. MUDr. Zdeňka Poláková 18 Téma ãísla

19 MoÏnosti péãe o seniory Starý člověk vyžaduje zvýšenou péči o svou osobu. Tu mu ale ne ve všech případech dokážou poskytnout jeho nejbližší příbuzní. Tam, kde péče příbuzných nestačí, nabízí společnost řadu možností, jak péči o seniory zajistit. Podmínky pro pfiijetí do ústavu Do ústavů se přijímají občané, kteří potřebují vzhledem ke svým sociálním poměrům a zdravotnímu stavu ústavní sociální péči. Uchazeč o ústavní sociální péči však musí splňovat alespoň základní podmínky pro přijetí nesmí trpět infekční chorobou, tuberkulózou, psychózou či psychickými poruchami znemožňujícími soužití s kolektivem. Přijetí do ústavů brání i závislost na toxických látkách či pohlavní choroby. K přijetí do ústavu je dále nezbytný písemný souhlas občana. Za občany zbavené způsobilosti k právním úkonům podepisuje souhlas k přijetí do ústavu jejich zákonný zástupce. Peãovatelská sluïba Jednu z možností péče o seniory představuje institut pečovatelské služby. Pečovatelská služba se poskytuje těžce zdravotně postiženým a starým občanům, kteří nejsou schopni si sami obstarat nutné práce v domácnosti nebo kteří pro nepříznivý zdravotní stav potřebují ošetření jinou osobou, pokud jim potřebnou péči nemohou poskytovat rodinní příslušníci. Pečovatelská služba se poskytuje občanům v jejich domácnostech, včetně domácnosti v domech s pečovatelskou službou, v zařízeních pečovatelské služby, v domácnostech dobrovolných pracovníků pečovatelské služby, případně i mimo domácnost a zařízení (doprovod při procházkách apod). Pečovatelská služba se poskytuje za plnou nebo částečnou úhradu. Výše úhrady se řídí ceníkem služeb a je závislá na množství a druhu poskytovaných služeb sociální péče. Penziony pro dûchodce Další možnost v péči o seniory představují tzv. penziony pro důchodce. Ty jsou určeny pro staré občany, kteří dosáhli věku rozhodného pro přiznání starobního důchodu, a pro občany, kteří jsou plně invalidní a jejichž celkový zdravotní stav je takový, že nepotřebují komplexní péči, za předpokladu, že jim budou poskytnuty služby potřebné vzhledem k jejich věku a zdravotnímu stavu. Do penzionů pro důchodce se přijímají občané, jejichž zdravotní stav a věk umožňuje vést poměrně samostatný život ve vhodných podmínkách. V penzionech pro důchodce se poskytuje ubytování a základní péče; podle možností ústavu a požadavku obyvatel penzionů pro důchodce lze obyvatelům poskytovat i další placené služby. Současně ústav vytváří podmínky pro rozvoj kulturního a společenského života a zájmové činnosti obyvatel ústavu. Domovy dûchodcû Samostatnou kapitolu v péči o seniory představují domovy důchodců. Jsou určeny především pro staré občany, kteří dosáhli věku rozhodného pro přiznání starobního důchodu a kteří pro trvalé změny zdravotního stavu potřebují komplexní péči, kterou jim nemohou zajistit členové jejich rodin ani pečovatelská služba nebo jiná služba sociální péče, a dále pro staré občany, kteří toto umístění nezbytně potřebují z jiných vážných důvodů. Nemohou však být přijati občané, jejichž zdravotní stav vyžaduje léčení a ošetřování v lůžkovém zdravotnickém zařízení. Pfiechodné pobyty v ústavech Možnosti pobytu v některém z ústavů sociální péče lze využít i krátkodobě. Přechodný pobyt v ústavu se poskytuje tehdy, jestliže ten, kdo jinak o umisťovaného občana pečuje, nemůže tuto péči z vážných důvodů poskytovat; doba přechodného pobytu v ústavu činí nejvýše 3 měsíce, pokud delší pobyt neodůvodňují zvlášť závažné důvody. red Téma ãísla 19

20 V skyt moãové inkontinence kolísá ve vûku let vrozmezí 5-25 % u Ïen a 1-5 % u muïû, ve vy ím vûku ov em stoupá u Ïen aï na 40 % aumuïû na 20 %. Močová inkontinence představuje velmi rozšířený zdravotní problém, který postihuje desítky milionů lidí na celém světě a má závažný individuální dopad na postiženého jedince a rozsáhlý ekonomický vliv na celý systém poskytování zdravotní péče. Co je to moãová inkontinence? Močová inkontinence je definována jako nechtěný únik moči způsobující hygienický nebo sociální problém. Je příznakem, který má různé příčiny. Ztráta schopnosti ovládat vylučování moči patří mezi nejvíce diskriminující postižení každého jedince. Člověk kontinentní jen těžko pochopí, jak rozsáhlý negativní dopad má inkontinence na lidskou psychiku. Následky inkontinence se totiž promítají do všech oblastí osobního i společeznského života. Neschopnost udržet moč se významně podílí na snížení kvality života, která je podle Světové zdravotnické organizace hodnocena jako pocit nejen fyzického, ale i psychického a sociálního zdraví. Výzvu současnosti proto představuje široké využití všech dostupných diagnostických a terapeutických prostředků, které zmírní fyzické a psychické následky močové inkontinence. Nemoc lze vyléãit Je smutné, že i v současnosti se stále mnoho inkontinentních žen domnívá, že jejich problém není řešitelný. Velké procento inkontinentních ve společnosti nehledá pomoc a spoléhá se při zvládání inkontinence na vlastní metody. Mezi důvody nevyhledání lékařské pomoci patří například: hodnocení inkontinence jako běžné součásti procesu stárnutí nebo normální ženské záležitosti, nedostatek informací o možnostech léčení či široká dostupnost volně prodejných absorpčních výrobků. Mnoho žen zvládá inkontinenci pomocí hygienických pomůcek, přičemž převážnou většinu příčin nechtěného úniku moči lze úspěšně odstranit, a tím pacienta buď úplně vyléčit, nebo alespoň jeho problémy minimalizovat. Za lékařem by měla dojít inkontinentní žena ve chvíli, kdy jí nechtěný únik moči začne obtěžovat. Měla by si uvědomit včas, že následkem inkontinence trpí nejen ona sama, ale také její nejbližší okolí (rodina, zaměstnání). Problémy s únikem moči představují rovněž častou příčinu narušení sexuálního života a partnerských vztahů vůbec. Ne každá žena s nežádoucím únikem moči musí být vyšetřena u specialisty. V případě zájmu o vyřešení problému je vhodná návštěva praktického lékaře anebo gynekologa, kteří části žen pomůžou sami a složitější případy zpravidla odesílají k odborníkovi (urolog, urogynekolog), který se zabývá diagnostikou a léčbou močové inkontinence. Druhy inkontinence a jejich projevy Podle typických klinických projevů dělíme inkontinenci na stresovou (zátěžovou), urgentní (nutkavou), reflexní a paradoxní (z přetékání). Stresová inkontinence je prakticky nejčastější inkontinencí. Projevuje se únikem zpravidla malého množství moči při fyzických aktivitách spojených s náhlým Inkontinenci 20 Diagnóza