Pozn. Foto a vydatná pomoc při tvorbě textu Kristina Aubrechtová

Transkript

1 2008

2 Na podzim letošního roku jsem se vydal, jako téměř každoročně, do teplých krajin. O listopadu v Čechách mám své mínění - mlha, lezavo a začínající vánoční šílenství s heslem blíží se mé chladové astma tradičně balím kufry a vyrážím. Tentokrát jsem navštívil tři úžasné ostrovy v Indickém oceánu - Mayotte, Réunion a Mauritius. Každý naprosto odlišný, tak, jak je to pro Afriku zcela typické. Před odjezdem jsem si dal za úkol sepsat těchto několik řádek a dát do kupy pár fotek z Réunionu a Mauritia pro nově vznikající kalendář. Na Mayottu to prostě nešlo! Šnorchlování s mořskými želvami bylo natolik fascinující, že jsem byl ještě osm minut před odjezdem v moři. Na Réunionu jsem se zase připlazil ze sopky tak vyčerpán, že bych neudržel ani propisku. Takže jsem vše vsadil na pohodový Mauritius a tam jsem nezklamal. Hned první den po příletu jsem si zasedl v klídku ke stolu v tropické zahradě a za ohlušujícího řevu tropického ptactva jsem začal plnit předepsaný úkol. Na mobil mi právě přistála sms, že v Čechách je snad 20 cm sněhu. Právě mě napadá, že je dnes 17. listopadu, tedy výročí sametové revoluce! Náhoda? Já přece na náhody nevěřím. Tak jsem necinkal těma klíčema jako student úplně nadarmo, i když při sledování zpráv v televizi mě to dost často napadá! A náhle mnou prostupuje obrovský pocit svobody, který mi přináší naše doba. V tuto chvíli necítím to vyčerpání a únavu z 16ti let podnikatelské dřiny a nevnímám oběti, které jsem musel za tu dobu podstoupit. Ale kdo nezažil, a nepodnikal v naší zemi, stejně těžko pochopí. Možná zkresleně uvidí luxus boháčů a chudobu chudých. Každá mince má však dvě strany a každý z nás máme přece možnost volby. Navíc téměř nikdo v Čechách není chudý, alespoň ne, ve srovnání s tím, co jsem ve světě viděl. S nápadem udělat kalendář s našimi produkty a fotkami ze zemí, odkud pochází, jsem přišel již před rokem, ale raději jsem projekt odložil. Jelikož jsem nebyl schopen posbírat naráz celý fotomateriál, přizval jsem ke spolupráci našeho dvorního designéra a též vášnivého cestovatele Ondru Čecha. Pro nás oba se stalo cestování drogou, bez které si těžko dovedeme život představit. Kdosi moudrý řekl, že cíl je cesta, já zase cítím, že cesta je život a také proto jsem co nejčastěji na cestách. Ani nevím, kde se to ve mně bere, ta nekonečná touha poznávat nové kraje, lidi, kulturu, jídlo či náboženství. Vím jen, že při cestování se jakoby vracím do opravdového života. Ten umělý uspěchaný pracovní svět, který se tváří tak důležitě, mi najednou přijde jako vyumělkovaný nesmysl, který jednou povede k totální destrukci lidstva. Abych ho ustál, potřebuju čas od času snít o tom, že se budu jednou třeba starat o hejno rozumných mořských želv, obdivovat ty lidi, kteří ač sedí před domkem z plechu a vlnité lepenky a k večeři mají v lepším případě rybu, se v neskutečně bílých nažehlených košilích dokáží usmívat na svět i ostatní lidi očima bez tmavých unavených kruhů. Je fajn zase vidět živé děti, které sice bosky, ale se smíchem běhají s partou kamarádů po ulicích, lezou po stromech a dovádějí v moři, protože prostě ještě nemají doma počítač. Je to očistná změna řídit svůj život podle ráno křičících ptáků, zapadajícího sluníčka, přílivu a odlivu. A je to zvláštní pocit, vrátit se na kterékoliv evropské letiště a s vědomím pozorovatele z venku vidět všechny ty důležité nešťastníky v kostýmcích a kravatách, kteří se jako s důkazem svého úspěchu všude vláčí s notebookem v ruce, mobilem na uchu a maximálně chvilkovým profesionálním úsměvem na tváři. Vypadám tu podezřele, protože nečtu zrovna nejnovější průšvihy ekonomiky, nemám na ruce dostatečně drahé hodinky, místo prestižní značkové kabely jen odřený batoh a navrch se netvářím, že by 16 hodinová pracovní doba s litry kávy byla mým vysněným životem Ale ještě chvilku, chviličku, než mě ten svět zase vtáhne a i můj mobil na mě začne křičet každých 5 minut. Ne nestěžuju si, život v tom druhém světě není vůbec jednodušší a já mám v tom svém spousty lidí rád a chci dělat něco i pro druhé, což je sakra dobrý důvod se do toho boje vrátit, jen jsem hrozně vděčný, že jsem mohl a byl schopen vidět ty světy oba. Je moc dobře vnímat i jiný prostor, než ten svůj, a tak až zase budu třeba někdy sedět unavený, rozčilený či ukřivděný ve své kanceláři, můžu mrknout na fotky v kalendáři a říct si, je to jenom jeden ze světů a marná sláva, nejspíš ten pro život jednodušší. Nevím, jestli je to přenosné pouhými fotkami, ale zkusit to můžu, pokud v nich najdete jakýkoliv pocit, bude mi potěšením. Tomáš Aubrecht Mauritius Pozn. Foto a vydatná pomoc při tvorbě textu Kristina Aubrechtová Pro firmu Druid již pracuji řadu let, podílím se na vytváření grafického designu nových obalů. Od toho už je jen krůček k fotografii, kterou se intenzivně zabývám i ve svém volném čase. Je více než příjemné, mít možnost spojit svoji každodenní práci se svoji zálibou tak, jak se to podařilo při spolupráci na tomto kalendáři, kde mohu využít i své fotografie z četných cest a tím zprostředkovat nahlédnutí širšímu publiku do nádherných zákoutí naší zeměkoule. Je to ale jen malý výřez z reality, za každou fotografií je příběh, který by vydal na samostatný článek, ale na který zde není prostor. Ten příběh může každý zažít a napsat sám, pokud se do těch míst vydá, jediné co stačí mít: touhu objevovat, a vše osatní již přijde samo. Neznám žádnou zemi, ať už blízkou nebo vzdálenou, která by nebyla v něčem jedinečná, krásná a zajímavá, která by nepřinesla nějaké nové poznání. Všechna tato krásná místa a zážitky čekají i na Vás... Ondřej Čech České Budějovice

3 Mauricius foto: Tomáš Aubrecht leden

4 Francie foto: Tomáš Aubrecht únor

5 USA foto: Ondřej Čech březen

6 Réunion foto: Tomáš Aubrecht duben

7 Maroko foto: Ondřej Čech květen

8 Provence foto: Tomáš Aubrecht červen

9 Slovensko foto: Ondřej Čech červenec

10 Mauricius foto: Tomáš Aubrecht srpen

11 Kanada foto: Tomáš Aubrecht září

12 Indie foto: Ondřej Čech říjen

13 Česká rep. foto: Ondřej Čech listopad

14 Mauricius foto: Tomáš Aubrecht prosinec