"Cesta za lepší kvalitou života"

Transkript

1 "Cesta za lepší kvalitou života" Interview s Ashinem Ottamou (Dotek, 12/1996) Buddhistický mnich Ashin Ottama, pvodním jménem Pavel Smrka, strávil posledních 27 let mimo svoji domovinu ve Švýcarsku a Barm. Tento rok navštívil eskou republiku, aby hovoil o závislosti mezi životní etikou a kvalitou našeho života. Bhem svých návštv také vedl meditaní kursy všímavé pozornosti. Otázka: Je nezvyklé, že nkdo, kdo se obléká do tak exotického odvu mluví esky. Váš zpsob života a vaše životní orientace je snad ješt mén obvyklá. Ped pti lety jsem v Barm pijal ordinaci "bhikkhu" - trochu nepesn se to pekládá jako "buddhistický mnich". Obleení a zpsob života bhikkhu se mže jevit nezvykle; je to forma tradovaná beze zmny po dva a pl tisíce let. Dležitjší je ale smysl za touto formou. Bhikkhu je nkdo, kdo si dostaten jasn uvdomil, že jeho život je omezen a limitován v mnoha ohledech a snaží se o nápravu. Na zlepšení vlastního života pracuje skoro každý, k tomu si pece nepotebujeme holit hlavu! Ne každý si je pln vdom rozsahu a hloubky problému a tím pádem vtšina lidí na to jde nedostateným zpsobem nebo z nesprávné strany. Obvykle zlepšujeme svj život tím, že se snažíme odstraovat pekážky z cesty, pokoušíme se pekonávat naše mentální blokády, dláme pedsevzetí, pracujeme na posílení našich slabostí a pod. Toto všechno je dobré, ale nepostihuje to koen problému. Já se snažím být tak trochu "profesionálem" v této vci: vlastní pokusy se mi moc nedaily a tak jsem si nechal poradit od zkušenjšího. Tím zkušenjším byl pro vás jist Buddha. Kdy jste se setkal s jeho uením? To už je hodn dávno. Po absolvování typografického uilišt jsem zaal v Praze veern navštvovat výtvarnou školu. Více než výtvarniení m ale v té dob zajímala ta trochu bohémská atmosféra. Nekonené diskuse s mými páteli na rzná témata nakonec vyústily do té nejzákladnjší otázky: Má všechno to lidské snažení njaký význam? Má tento svt a mj život v nm vbec njaký smysl? Lidé vylepšují život již nejmén dva tisíce let. Dv st let na tom pracujeme intensivn; posledních sto let na to jdeme dokonce vdecky a jaký je výsledek? Zlepšení životních podmínek a rozvoj techniky jsou neblaze vyvažovány novými negativními dsledky civilizace. Nevím, ze které strany se na to díváte vy, ale já nemám dojem, že se obecná kvalita lidského života njak zlepšila. A kvalitu lidského života nemím podle potu prodaných knih nebo hodin, které potebujeme k obcestování zemkoule, nýbrž podle toho, jak naplnný je život lidí, jaká je jejich kapacita skuteného štstí, jak dalece trpí bolestí a strastí. V krátkodobé perspektiv jakoby život šel dopedu; s vtším odstupem se poslední smysl lidského snažení zane mnit ve veliký otazník: nejpozdji za pár miliard let naše zemkoule shoí v rozpínajícím se, vychládajícím slunci... Pražské jaro 68 a následující srpnové události dodaly konci mé vojenské služby speciální kolorit a vzbudily zájem o svt. Využil jsem první píležitosti a odjel do Švýcarska otevírat

2 nové duševní horizonty, poznávat jiný styl života. Krátce na to jsem se setkal s uením Buddhy v jedné malé knížce. Ten extatický šok, který to u m vyvolalo, byl zpsoben hlavn tím, že Buddha zodpovdl bezezbytku všechny otázky mé mysli i hledajícího srdce. Navíc nepímo potvrdil moje neblahé tušení, že totiž život a celá existence jako taková žádný hlubší smysl nemá. V propasti asu se vše jen donekonena cyklicky opakuje: svty vznikají a zanikají, celé "veškerenstvo" vzniká a zaniká v rytmu eon. Buddha konstatoval neblahou skutenost ale zárove ukázal, že životu smysl a smr mžeme dát. A tak jsem se rozhodl použít tento život na to veliké dobrodružství piblížit se co nejvíce cíli, který Buddha oznail jako to nejjemnjší štstí a volnost srdce, mír Nibbány. Ve Švýcarsku jste potom zaal meditovat. Jak dalece se vám podailo piblížit se Nirván? Asi tak o rok pozdji jsem najal malou horskou chatu a v zim jsem se tam stáhnul na 4 msíce k mé první intenzivní meditaci. Bylo to velice obtížné a dramatické období velkého utrpení ale i neuvitelné vnitní pemny. Z této meditace jsem odešel jako jiný lovk. Ale opt se potvrdilo, že zážitky z meditace nevyeší všechno. Jistá ást této pemny je trvalá. Tato ást se dá nazvat pokrokem na cest osobní zralosti, kdy lovk "odroste" nkterým neprospšným tendencím a zájmm a také docení že je, jaký je. Zane mít sám k sob lepší pomr, zane být svým vlastním pítelem a tím pádem zane žít v lepším vztahu a harmonii i ke svému okolí. Tato ást pemny, a zásadní, je relativn nenápadná a lidé si jí málo všimnou. V této oblasti se lovk praxí meditace vhledu skuten stává svobodnjším. A pak je tu druhá, více zejmá a zjevná ást promny, kdy meditující prožívá nevyslovitelné, hluboké štstí, radost a krásu, "spojení s vesmírem" a podobné vci. Vysoká úrove mysli zpravidla po jisté dob zase opadne. Ten kdo ulpl na tomto pozlátku meditace, na tchto nepodstatných, prvodních zjevech, ten si poádn ode nos. Blažené stavy meditace jsou pomíjivé a ten, kdo je považuje za stžejn dležité dostane depresi, když se rozplynou. Doporuil byste meditaci každému? Intenzivní meditace je nároné cviení, které vyžaduje silnou motivaci a není tudíž pro každého. Intenzivní formu praktikování také nemohu doporuit mentáln labilním lidem. Ale najít si pl hodiny, vzpímen si sednout a pozorn sledovat vlastní dech, to má blahodárný úinek pro každého. Denní pravidelná meditace minut psobí na každého jako balzám, jako osvžující mentální sprcha. Pozorovat vlastní dech je jist dobré pro zaáteníky, ale jaká je ta pokroilejší instrukce? Všímavé pozorování vlastního dechu je základní instrukce, která vede jako zlatá nit až k plnému osvobození. Jestli tomu nevíte, tak si to zkuste. Budete pekvapen, jak se vám to nebude dait. Ale njak se dostáváme z proporce. Mluvíme o intenzivní meditaci, jako kdyby to byla jediná cesta ke zlepšení života. V pravd, meditace je cviení a píprava, která by nám mla pomoci a mla by nás vybavit na ten hlavní "meditaní objekt", totiž na náš život. Zde "spirituální" stejn jako "svtská" cesta se spojuje v jeden smr: odstranit zbytené utrpení z našeho života. Skoro každý lovk si je vdom, že velkou ást životních tžkostí si vlastn dlá sám. Naše problémy nejsou reálné, to my si je tvoíme a pak zveliujeme. Ale tato tendence v naší mysli je skutená a existující.

3 Je to tedy tak, že Buddhovo uení vidí ešení problému lidské existence v odstranní nebo ve vyistní tchto mentálních "uzlin"? Buddhovo uení je nauka, která je zamena na kultivaci mysli. My neprožíváme život naším tlem, žijeme naší myslí. Kvalita a úrove naší mysli uruje kvalitu a úrove našeho života. Naše tlo je v procesu života pouhým prostedníkem. Když naše mysl bude volná a bez deformací potom i náš život bude smysluplný, šastný a naplnný. Co je ale základní píinou všech mých tžkostí, pro trpím? Peníze? Rodie? Traumata z dtství? Nesprávná diagnosa snižuje vyhlídky na zlepšení. Nejvtší pínos Buddhy byl snad v tom, že pesn rozpoznal základní píinu všech nežádoucích vcí v život: chtní. Touha a z toho vyplývající ulpívání na požitcích, na názorech, na pedstav sama sebe to je ten základní zdroj neprospšného a zcela zbyteného utrpení v našem život. Když mysl bude plná chtivosti, nenávisti a zaslepenosti, život se stane strastiplným problémem. K tomuto tématu bych se chtl ješt vrátit; te m ale pišla jiná otázka: jak souvisí sledování dechu v meditaci se snižováním intenzity chtivosti, nenávisti a zaslepenosti? Správný druh meditace praktikovaný správným zpsobem mysl posiluje, zkliduje, istí, kultivuje a otvírá. Je to proces, který psobí na mnoha rzných úrovních. V meditaci se také uíme nereagovat na píjemné podnty chtním a na nepíjemné odporem. Mysl, která je ovládána vlivy chtivosti a nenávisti je jako pokroucené boubínské zrcadlo. Když odstraníme vlivy, které naši mysl deformují, zaneme vci vnímat ne jak se normáln jeví, nýbrž tak jak skuten jsou. Mezi tím je jemný, ale zásadní rozdíl. Tím se zmenšuje naše zaslepenost. Vidt, jak tyto 3 koeny všech neprospšných vcí fungují, jak deformují mou mysl a jak vytváejí všechnu neutšenost mého života je jedna ást. Vidt, že 3 opaky, totiž nesobeckost, pátelství a chápání, mysl istí a zjasuje je druhá ást cesty ke zlepšení situace. Tendence žádosti, odporu a mentální deformace jsou v naší mysli velmi siln zakoenné. Tyto neblahé sklony je poteba zmenšovat všemi dostupnými prostedky; meditace vhledu je jeden silný pomocník. Mluvíte o odstranní ulpní. Myslíte, že je možné vést zodpovdný a platný rodinný a spoleenský život bez jisté zaangažovanosti a zapojení do lidského dní? Nemluvím vbec proti angažovanému, dynamickému životu. íkám ale, že ulpívání pináší do našeho života mentální ztžklost, nepružnost a setrvanost. Všechno má tendenci vznikat a zanikat. Když zaniknou vci nebo hodnoty na kterých lpím, budu trpt. Úpln zbyten. Tvrdím, že angažovaný, dynamický život, jak v rodin tak i ve spolenosti, bude bez ulpívání lepší a prospšnjší pro všechny. Ale jist uznáte, že lidé i spolenost se musí držet njakých hodnot, morální vakuum, tak rozšíené v minulé i souasné eské spolenosti nese v sob skutené nebezpeí! Jedna z nejdležitjších vcí, které se snažím lidem vysvtlit, je práv pímá souvislost našeho etického standardu a štstí našeho života. Ale opt, mohu se pidržovat a ídit etickými i jinými hodnotami aniž bych na nich musel lpt. Ulpívání i na dobrých názorech vci nikdy neprospje. To tedy znamená nelpt na vlastním život, nelpt na štstí vlastní rodiny, nelpt na pedstav, že by se jiným lidem mlo pomoci, nelpt na pocitu zodpovdnosti.ulpní na Buddhov nauce zajisté netvoí výjimku!

4 Netvoí. Chránit svj život i život jiných lidí mohu bez ulpní mnohem efektivnji. Pomáhat lidem s utkvlou pedstavou, že jim musím pomoci protože se oni beze mne neobejdou je špatný pístup, který znehodnocuje moji innost. Mnohem lépe pomohu nejen lovku v nouzi, ale i sob samému, když si pestanu hrát na spasitele a pomohu, protože je to pirozené a rád to dlám. Výraz základního pozitivního postoje a respektu k životu spoívá v tom, že než nco zanu kritizovat a pedlávat, uvdomím si naped hodnoty, které tam již jsou. A když rozšíím volnost vlastní mysli tímto zpsobem, mohu se pak mnohem lépe aktivn zasadit o zlepšení kvalit žití, aniž pi tom sám budu trpt. Myslím, že vidím, co máte na mysli. Ale ješt k tomu tématu cyklického opakování vzniku a zániku. Buddhismus ví v nekonené pevtlování. Víte tomu také vy osobn? Otázka perozování se stala na Západ jistou módou. Ne že by tomu mnoho lidí skuten vilo, ale lidé s touto pedstavou rádi koketují, takže na veerní párty u našeho kolegy mžeme slyšet: "Moje manželka byla v minulém život krokodýl, ale v píštím život se urit narodí mezi nebeskými muzikanty..." Nebylo by pesné tvrdit, že na pevtlování vím, jako spíš, že teorii perozování považuji za velice pravdpodobnou. Možná, že se vám to jeví jako trochu bizarní pojetí, ale když si vezmete pedstavu, že smrtí naprosto všechno definitivn koní, nejste na tom lépe. Materialisté mají obavu ze smrti, protože ví že smrtí docela zaniknou. Lidé asijských duchovních systém mají naopak obavu, že se budou perozovat donekonena - narození, smrt, narození smrt... Lidský život je ve "veškerenstvu" klasifikován spíš jako dobrá a výhodná forma existence, ale tak výborné to zase také není: nemoci, mentální limitace, zklamání, frustrace, války, strádání...sám za sebe mám dojem, že po desáté, nejpozdji po sté repríze bych toho ml tak akorát dost.. Dost podobn se stavím i k otázce jiných forem života ve "veškerenstvu". Bytosti se podle této teorie perozují do rzných existenních úrovní, do rzných "svt", nebo jak já íkám, do rzných hustot skutenosti. Nechci vás tmito tématy zatžovat, ale eknte mi, jaká je pravdpodobnost, že mými smysly vnímám všechno, co existuje? Jestli jste trochu pemýšlivého založení, tak si uvdomíte, že evidentn existují vci a fenomény, které nevnímám. Televizní a radiové vlny doslova pronikají mojí hlavou a pesto ty stovky hlas a obraz naprosto nevnímám. A kdybych se zeptal, jaká je pravdpodobnost, že existuje víc toho co nevnímám než toho co vnímám, asi uznáte, že docela pravdpodobn existuje mnohem víc toho, co nejsem schopen vnímat, než toho, co mými pti smysly mohu registrovat a obsáhnout. Buddhovo uení má ale smysl i pro toho, kdo se tmito vcmi nezabývá. V uení jde o odstranní životní nedostatenosti, o odstranní zbyteného utrpení, které si nevdom sami vyrábíme. A to je universální hodnota, která má platnost pro každého. Ale ješt jedeno ožehavé téma: zmínil jste, že etické hodnoty mají pímou souvislost se štstím v život. Idealismus je jist hezká vc, ale v praktickém život, jak jist víte, to vypadá asto dost jinak. Nemyslete si, že se pimlouvám za idealismus. I nekontrolovaný optimismus deformuje skutenost. Jediný postoj, který uznávám, je citlivý, osvícený realismus. To znamená vidt vci tak, jak skuten jsou.

5 Etické jednání zde zahrnuje kvality jako nezabíjet, nekrást, nelhat, neklamat lidi, nebýt sobecký, nepodvádt, dodržovat jistou stídmost ve smyslových požitcích a také pozitivní hodnoty jako respekt k sob a k životu, štdrost, velkorysost, upímnost, myslet na sebe i ostatní lidi stejným zpsobem, kultivace mysli apod. Všimnte si, že v tomto pípad do toho nespadají charakteristiky jako est, "princip", estnost a pod. Možná namítnete, že "morální flexibilita", jako šikovné podvádní, správn presentovaná lež, pimená arogance s trochou agresivity a opovrhování povede k úspchu rychleji než korektní jednání. Ale zde nemluvíme o jedné a té samé vci. Nemluvím zde o finanním nebo sociálním úspchu. Co já mám na mysli je vnitní pocit štstí a naplnní. Asi mi dáte za pravdu, že lovk, který respektuje základní principy lidskosti bude mít po dvaceti letech jiný životní pocit než bezcharakterní podvodník. V dtství jste dostal jistou kesanskou výchovu, pozdji jste byl atheistou. Jak jste se vlastn stal Buddhistou? Kdyby mi v mém vku 17 let nkdo ekl, že se stanu buddhistickým mnichem, asi bych se byl na nj soucitn usmál: "Mnichem! Blázníš?!" O pár let pozdji mi setkání s Buddhovým uením otevelo pístup do nové spirituální dimenze mysli. Vidl jsem, že spirituální systémy jdou do mnohem vtší hloubky než filosofie. Dokonce jsem potom zaal íst i Bibli - zvlášt Nový zákon. Najednou jsem to chápal, rozuml jsem, o em Ježíš mluvil. Zstal jsem ale u Buddhovy nauky v neposlední ad také proto, že Buddha vytýil velmi jasnou a praktickou cestu. Buddha byl úžasn moudrý lovk; on neuil žádný "buddhismus". On objevil a uil cestu, jak se dostat ze svízele ven. Buddhovo uení má mnoho úrovní - každý si tam mže naerpat prospch podle vlastní kapacity. Nenakl vás nikdo z toho, že chcete v eské republice založit njakou novou sektu? Ne, opravdu ne. Každý hned pozná, že nejsem žádný fanatik a že se také nesnažím nkoho pesvdovat. Navíc Theravádový Buddhismus, na který jsem napojen, nemá žádného "Guru", "Božího proroka" nebo "Spirituálního vdce". Uitel a žák žijí ve vztahu vzájemné pomoci - a obas si mohou role prohodit. Nikdo nemá na moudrost výluný patent. Na jednom kursu v Americe velice písný barmský uitel meditace dostal zdravotní potíže a jeden z úastník kursu mu nabídl speciální masáž zad. Veer nám pak uitel s úsmvem vyprávl jak to bylo pro nj zajímavé stát se na chvíli terapeutovým žákem a pesn následovat jeho nezvyklé instrukce. Jak se stavíte k nebezpeí zvrácených spirituálních kult? Jejich poet je mnohem menší, než se obecn usuzuje, ale to nebezpeí je reálné, protože vdce takového kultu vtšinou ve svou úchylnou ideu skuten ví. S ím se setkáme mnohem astji jsou rzné skupiny, které svým charakterem patí "nkam mezi". Nabízejí njaký ucelený, vtšinou terapeuticko-spirituální program a mnoha lidem tím skuten dokáží do jisté míry pomoci. Ale na druhé stran z toho dlají byznys: zisk a žádost expandovat tam hraje vtší roli, než pomoci lovku. Nezastávám názor, že pravá spiritualita by vždycky musela žít v chudob. To je kesanský a možná hinduistický model. Materiální a manažerské zájmy se ale se ale nikdy nesmí dostat do popedí. Jakmile nkdo zane "prodávat" spirituální vci jako mantry, instrukce, spirituální kompetenci a pod., velká obezetnost je namíst. Jako indikátory, které by mly vzbudit velikou opatrnost a oprávnné pochyby o správnosti spirituální skupiny bych uvedl: požadavek bezvýhradné poslušnosti, náznaky fanatismu,

6 nemožnost nebo dokonce zákaz kritiky, nepimené finanní nároky, psychologický nátlak, manipulace a pesvdování, neisté metody uvnit skupiny i navenek, zakazování styku s dívjšími páteli nebo rodinou a vytváení psychické nebo materiální závislosti. Jak se díváte na vývoj v eské republice po roce 89? I když se o politiku zajímám jenom okrajov, tu tak zvanou "Sametovou revoluci" jsem sledoval s pochopitelným zájmem. V té dob jsem žil ve Švýcarsku a sledoval veerní zprávy na rzných televizních kanálech. Trochu jsem doufal, že nadaný a vynalézavý eský duch se pouil z dlouhé doby kapitalismu i socialismu, že si z obojího vezme to nejlepší a vytvoí nový spoleenský ád, založený na lidskosti a moudrosti, který se stane modelem celému svtu. Tento sen se mi zatím tak docela nesplnil, musím piznat. Ale držme se reality jaká je: i tak se v eské republice cítím velmi dobe. Dá se íct, že by meditace mohla být také nebezpená? Intenzivní meditace je nebezpená asi tak jako kácení strom v lese nebo ježdní autem. Ten proces istní mysli nese v sob jisté pirozené risiko, že nkteré nedobré vci našeho nitra se mohou odkrýt píliš rychle. To mže znamenat problém pro mentáln labilní lidi. Tito lidé by mli praktikovat mén intenzivn. Denní pravidelná meditace minut psobí na každého jako balzám, jako osvžující mentální sprcha: pl hodiny pozorujeme vlastní dech. Sledovat vlastní dech je asi dobré pro zaáteníky, jaká je ta pokroilejší instrukce? Všímavé pozorování vlastního dechu je základní instrukce, která vede jako zlatá nit až k plnému osvobození. A jestli tomu nevíte, zkuste si to na 10 minut. Asi budete pekvapeni, jak se vám to nebude dait. A tam ve švýcarských horách jste 4 msíce pozoroval vlastní dech? Ano. Tehdy jsem neml žádného uitele, který by mi vysvtlil, že se dá také meditovat v chzi. Spirituální cesta v mnoha bodech je prost to, dlat vci, o kterých víme, že je dobré je dlat a nedlat vci, o kterých víme, že nejsou prospšné. Kdo z nás je schopen podle toho žít. Buddha poukázal na nedostatenost a neutšenost lidské existence ne proto, že byl pesimista, nýbrž proto, že vidl možnost zásadního zlepšení a chtl lidi inspirovat k dosažení Nibbány, tzn. stavu osvobození a volnosti srdce, stavu subtilního, jemného štstí, kam utrpení nemá pístup. V nejzašším bod to znamená nelpt na pedstav, že vci by mly anebo musely být jinak, než jak jsou. To samozejm neznamená, že bychom mli se vším souhlasit a složit ruce do klína. Spíš to znamená si uvdomit, že svt i ped tím, než zanu intervenovat, má již svoji hlubokou vyváženost. Ulplost znamená chtít nco mít. A když to dostanu, tak chtít toho víc nebo chtít to mít navky. Ulplost je chtít, aby vci byly tak, jak já chci, myslet si, že jenom mj názor je správný. Jiný druh ulpívání bývá na pedstav sama sebe, kdo jsem a kdo nejsem. Když nkdo tuto pedstavu zpochybní, tak obyejn velmi trpím.

7 Abychom si toto uvdomili, myslím, že se potebujeme pozastavit nad tím, co vlastn zpsobuje problém v našem život. A v tomto bod jsem myslím nejvíc ocenil Buddhovu genialitu, že v té nepeberné mnohosti jev rozpoznal zcela pesn, co zpsobuje a co je píinou jakéhokoliv utrpení: chtní a ulpívání.