Zákon Evropské unie a Německé spolkové republiky pro upřednostňování obnovitelných energií (zákon o obnovitelných energiích EEG)

Transkript

1 Legislativa EU Zákon Evropské unie a Německé spolkové republiky pro upřednostňování obnovitelných energií (zákon o obnovitelných energiích EEG) 1 Cíl zákona Cílem tohoto zákona je v zájmu ochrany klimatu a ochrany životního prostředí umožnit vývoj jiných zdrojů elektrické energie a značně zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na zásobování el. proudem, aby došlo do roku 2010 v souladu s cíli Evropské unie a Spolkové republiky Německo alespoň ke zdvojnásobení podílu obnovitelných energií na celkové spotřebě energie. 2 Oblast použití (1) Tento zákon reguluje odběr a odměnu za elektrickou energii, která se získává výhradně z vodní síly, větrné síly, solární energie, geotermické energie, plynu z deponií, kalového plynu, důlního plynu nebo z biomasy v oblasti platnosti tohoto zákona nebo v německé výhradní ekonomické zóně, a to přes podniky zásobujícími elektrickou energií, které provozují sítě pro všeobecné zásobování (provozovatelé sítí). Spolkové ministerstvo životního prostředí, ochrany přírody a bezpečnosti reaktorů se zmocňuje po dohodě se spolkovým ministerstvem pro výživu, zemědělství a lesnictví a spolkovým ministerstvem pro hospodářství a technologii na základě právního nařízení, které si vyžaduje souhlasu Německého spolkového sněmu, k vydání předpisů, které látky a technické postupy u biomasy patří do oblasti použití zákona, a které požadavky na životní prostředí je nutné dodržet. (2) Nepatří sem elektrická energie 1. z vodních elektráren, zařízení na plyn z deponií, zařízení na kalový plyn s instalovaným elektrickým výkonem nad 5 megawatt nebo ze zařízení, ve kterých se elektrická energie získává z biomasy, s instalovaným elektrickým výkonem nad 20 megawatt a dále 2. ze zařízení, které patří více než 25 % Spolkové republiky Německo nebo Spolkové země, a 3. ze zařízení na výrobu proudu ze solárních energie s instalovaným elektrickým výkonem nad 5 megawatt. Pokud nejsou zařízení na výrobu proudu ze solární energie 1

2 umístěna na stavební zařízení, která slouží přednostně k jiným účelům než k výrobě proudu ze solární energie, činí hranice výkonu sazbu kilowatt. (3) Nová zařízení jsou zařízení, která byla uvedena do provozu po /dosadit: den vstoupení tohoto zákona v platnost/. Reaktivovaná nebo obnovená zařízení platí jako nová zařízení, jestliže bylo zařízení v podstatných dílech obnoveno. Podstatné obnovení je dáno tehdy, jestliže náklady na obnovení činí minimálně 50 procent nákladů na novou investici celého zařízení. Stará zařízení jsou zařízení, která byla uvedena do provozu po /dosadit: den vstoupení tohoto zákona v platnost/. 3 Povinnost k převzetí a zaplacení odměny (1) Provozovatelé sítě jsou povinni připojit zařízení na výrobu proudu podle 2 na svoji síť, přednostně odebírat celý nabízený proud z těchto zařízení a za odebíraný proud poskytovat odměnu podle 4 až 8. Tato povinnost se týká provozovatelů sítě, ke kterým má technicky pro příjem vhodná síť nejkratší vzdálenost od stanoviště zařízení. Síť patří jako technicky vhodná také tehdy, jestliže je odběr proudu, aniž by to mělo vliv na přednostní odběr podle věty 1, možný teprve výstavbou sítě, kterou je možné z ekonomického hlediska požadovat, v tomto případě je provozovatel sítě na žádost osoby, která chce dodávat proud povinen, tuto síť neprodleně vybudovat. Pokud je to nutné pro plánování provozovatele sítě a osoby, která chce dodávat proud a pro zjištění vhodnosti, musí se předložit data týkající se sítě a zařízení. (2) Provozovatel sítě, který má bližší stanoviště, je povinen k odběru a placení odměny za množství energie odebrané od provozovatele sítě podle odstavce 1, a to podle 4 až 8. Jestliže se neprovozuje v síti provozovatele sítě oprávněného k odběru žádná tuzemská přenosová síť, potom se týká povinnost k odběru a zaplacení odměny podle věty 1 nejbližšího tuzemského provozovatele přenosové sítě. 4 Odměna za elektrickou energii z vodních elektráren, za plyn z deponií, důlní plyn a kalový plyn Za proud z vodních elektráren, za plyn z deponií, důlní plyn a kalový plyn činí odměna minimálně 15 feniků za jednu kilowatthodinu. U zařízení s elektrickým výkonem nad 50 kilowatt toto platí pouze pro část napájeného proudu z příslušného zúčtovacího roku, který odpovídá poměru 500 kilowatt k výkonu zařízení v kilowattech; přitom se vyměřuje výkon podle ročního průměru měřeného středního účinného výkonu v jednotlivých měsících. Cena za ostatní proud činí minimálně 13 feniků za kilowatthodinu. 5 Odměna za elektrickou energii z biomasy (1) Za proud z biomasy činí odměna pro zařízení 1. do instalovaného elektrického výkonu včetně 500 kilowatt minimálně 20 feniků za kilowatthodinu, 2

3 2. do instalovaného elektrického výkonu včetně 5 megawatt minimálně 18 feniků za kilowatthodinu a 3. od instalovaného elektrického výkonu od 5 megawatt minimálně 17 feniků za kilowatthodinu; toto platí ovšem teprve ode dne, kdy vstoupí v platností nařízení podle 2 odstavec 1 věta 2. 4 věta 2 první část věty se použije odpovídajícím způsobem. (2) Minimální odměny podle odstavce 1 se sníží počínaje 1. lednem 2002 ročně pro zařízení nově uvedená do provozu vždy k tomuto datu o jednu setinu procenta; částky se zaokrouhlí na jedno místo za desetinnou čárkou. 6 Odměna za el. proud z geotermie (1) Za el. proud z geotermie činí odměna 1. do instalovaného elektrického výkonu včetně 20 megawatt minimálně 17,5 feniků za kilowatthodinu a 1. od instalovaného elektrického výkonu od 20 megawatt minimálně 14 feniků za kilowatthodinu; 4 věta 2 první část věty se použije odpovídajícím způsobem. 7 Odměna za el. proud z větrné síly (1) Za el. proud činí odměna minimálně 17,8 feniků za kilowatthodinu na dobu pěti let počítaje od data uvedení do provozu. Poté činí odměna pro zařízení, která docílila v této době 150 procent vypočteného výnosu referenčního zařízení (referenčního výnosu) podle přílohy k tomuto zákonu, minimálně 12,1 feniků za kilowatthodinu. Pro ostatní zařízení se prodlužuje lhůta sazby 1 o dva měsíce pro každých 0,75 procent referenčního výnosu, o kolik jejich výnos nedosáhne 150 procent referenčního výnosu. Pokud se el. proud vyrábí v zařízeních, která jsou zřízena ve vzdálenosti minimálně tří námořních mílí měřeno ze strany moře ze základní linie sloužící pro vymezení výsostných vod a byla uvedena do provozu do 31. prosince 2006 včetně, činí lhůta věty 1 a časové období věty 2 devět let. (2) Pro stará zařízení platí jako časové období uvedení do provozu ve smyslu odstavce 1 věty 1 /dosadit: den vstoupení tohoto zákona v platnost/. Pro tato zařízení se snižuje lhůta ve smyslu odstavce 1 věty 1 až 3 o polovinu provozní doby před /dosadit: den vstoupení tohoto zákona v platnost/; běží ovšem v každém případě minimálně čtyři roky počítaje od /dosadit: den vstoupení tohoto zákona v platnost/. Pokud pro taková zařízení nebyl stanoven výkonnostní parametr, může nastoupit na její místo příslušný výpočet provedený na jeho místě na základě konstrukčních podkladů typu zařízení instituce oprávněné podle přílohy. 3

4 (3) Minimální odměny podle odstavce 1 budou sníženy počínaje 1. lednem 2002 ročně vždy pro zařízení nově uvedená do provozu od tohoto data vždy o jednu setinu procenta; částky se zaokrouhlí na jedno místo za desetinnou čárkou. (4) Spolkové ministerstvo hospodářství a technologie se zmocňuje za účelem provedení odstavce 1 k vydání právního nařízení předpisů ke stanovení referenčního výnosu. 8 Odměna za el. proud ze solární energie (1) Za el. proud ze solární energie činí odměna minimálně 99 feniků za kilowatthodinu. Minimální odměna se sníží počínaje 1. lednem 2002 ročně pro zařízení uvedená nově do provozu od tohoto data vždy o 5 setin procenta; částka se zaokrouhlí na jedno místo za desetinnou čárkou. (2) Závazek za zaplacení odměny podle odstavce 1 odpadá pro fotovoltová zařízení, která byla uvedena do provozu po 31. prosinci roku, který následuje po roce, ve kterém dosáhnou fotovoltová zařízení, za která se poskytuje odměna podle tohoto zákona, instalovaný výkon celkem 350 megawatt. Před realizací povinnosti k zaplacení odměny podle odstavce 1 vydá Německý spolkový sněm v rámci tohoto zákona závěrečné ustanovení pro odměňování, které zajistí ekonomické vedení provozu s ohledem na dosaženou degresi nákladů v investiční technice. 9 Společné předpisy (1) Minimální odměna bude placena podle 4 až 8 pro zařízení nově uvedená do provozu vždy na dobu 20 let bez ohledu na rok uvedení do provozu, pokud se nejedná o zařízení na výrobu el. proudu z vodní síly. Pro zařízení, která byla uvedena do provozu před datem vstoupení tohoto zákona v platnost, platí jako rok uvedení do provozu rok (2) Jestliže se provádí vyúčtování el. proudu z několika zařízení přes společné měřící místo, potom je pro výpočet výše rozdílných odměn směrodatným maximální účinný výkon každého jednotlivého zařízení. Pokud se jedná o el. energii z několika zařízení na větrnou sílu, jsou na rozdíl od věty 1 pro výpočet směrodatným kumulované hodnoty těchto zařízení. 10 Náklady na síť (1) Nutné náklady připojení zařízení podle 3 na technicky a ekonomicky nejpříznivější připojovací bod sítě nese provozovatel zařízení. Provedení připojení musí odpovídat technických požadavkům provozovatele sítě potřebným v dílčím případě a 16 zákona o energetickém hospodářství z 28. dubna 1998 (BGBl. I str. 730). Provozovatel 4

5 sítě může nechat provést připojení provozovatelem sítě nebo třetí odborně znalou osobou. (2) Nutné náklady na výstavbu sítě, které vzniknou pouze v důsledku nově připojovaných zařízení podle 2. pro všeobecné zásobování k příjmu a dalšímu předávání napájené energie nese provozovatel, u kterého je výstavba nutná. Provozovatel sítě musí předložit podrobné konkrétní potřebné investice s uvedením jejich nákladů. Provozovatelé sítě mohou uplatnit při stanovení odměny za používání sítě podíl nákladů, který na ně připadá. (3) K vyjasnění sporů bude zřízeno při spolkovém ministerstvu pro hospodářství a technologii vyjasňovací místo, ve kterém se budou podílet zúčastněné strany. 11 Ustanovení o vyrovnání platné na celém území Spolkové republiky (1) Provozovatelé sítě jsou povinni evidovat rozdílný rozsah energetických množství odebíraných podle 3 a plateb a tyto mezi sebou vyrovnávat podle ustanovení odstavce 2. (2) Provozovatele sítí předají do 31. března každého roku energetická množství, která odebrali v předchozím roce podle 3, a podíl tohoto množství na celkovém množství energie, které odevzdali přímo nebo nepřímo konečným spotřebitelům přes podřízené sítě. Provozovatelé sítí, kteří odebrali větší množství než odpovídá průměrnému podílu, mají oproti ostatním provozovatelům sítě nárok na odběr a odměnu podle 3 až 8, dokud tyto provozovatelé sítí neodeberou takové množství energie, které odpovídá průměrné hodnotě. (3) Na očekávaní vyrovnávací množství a odměny se budou platit každý měsíc zálohy. (4) Podniky zásobující elektrickou energií, které dodávají el. proud konečným spotřebitelům, jsou povinny, odebírat a platit podílem za el. proud jimi odebíraný provozovatelem sítě, který je za ně zpravidla odpovědný podle věty 2. Věta 1 neplatí pro podniky zásobující el. energií, které, v poměru k celkovému jimi dodanému množství el. proudu, dodávají minimálně 50 procent el. proudu ve smyslu 2 odstavec 1 ve spojení s odstavcem 2. Podíl odebíraný podle věty 1 se vztahuje k množství el. proudu dodávanému příslušným podnikem zásobujícím el. energií a bude určen tak, že každý podnik zásobující el. energií obdrží relativně stejný podíl. Rozsah (podíl) povinného odběru se vyměřuje podle poměru celkem proudu napájeného podle 3 k proudu celkem dodanému konečným spotřebitelům, od kterého bude odečteno množství proudu, které dodávají podniky zásobující el. energií ve smyslu věty 2. Odměna ve smyslu věty 1 se vypočítá z průměru odměn zaplacených podle 3 všemi provozovateli sítí za jednu kilowatthodinu v předchozím čtvrtletí. Proud odebíraný podle věty 1 nesmí být spojován s odměnou placenou podle věty 5, pokud se prodává na trhu jako proud ve smyslu 2 nebo jako s tímto srovnatelný proud. (5) Každý provozovatel sítě je povinen poskytnout ostatním provozovatelům sítě včas data potřebná pro výpočty podle odstavce 1 a 2. Každý provozovatel sítě může požadovat, 5

6 aby si ostatní provozovatelé sítí nechaly otestovat své údaje auditorem nebo místopřísežným účetním, který bude stanoven po vzájemné dohodě. Jestliže o tomto nelze docílit dohodu, potom určí auditora nebo místopřísežného účetního prezident příslušného vrchního zemského soudu v sídle provozovatele sítě oprávněného k vyrovnání. 12 Zpráva o zkušenostech Spolkové ministerstvo pro hospodářství a technologii předá Německému spolkovému sněmu do 30. června každého druhého roku následujícího od data, kdy vstoupil tento zákon v platnost, po dohodě se spolkovým ministerstvem pro životní prostředí, ochranu přírody a bezpečnost reaktorů a dále spolkového ministerstva výživy, zemědělství a lesnictví zprávu o stavu zavádění na trh zařízení na výrobu el. proudu ve smyslu 2 a jejich vývoje nákladů a dále případně k 1. lednu vždy přespříštího roku přizpůsobení výše odměny podle 4 až 8 a podle degresních sazeb dle technologického vývoje a vývoje na trhu pro nová zařízení a také na prodloužení období pro výpočet výnosu zařízení na větrnou sílu podle přílohy v závislosti na zkušenostech se zúčtovacím obdobím stanoveným podle tohoto zákona. Příloha 1. Referenční zařízení je zařízením na větrnou sílu určitého typu, pro který vypočítá k tomu oprávněná instituce podle vyměřené charakteristiky výkonu na referenčním stanoviště výnos ve výši referenčního výnosu. 2. Referenční výnos se stanoví pro každý typ zařízení na větrnou sílu včetně určitého množství el. proudu pro danou výšku hlavy, kterou by tento typ zařízení docílil na referenčním stanovišti výpočetně na základě vyměření výkonnostní charakteristiky za pět let provozu. 3. Typ zařízení na větrnou sílu je určován typovým označením, kruhovou plochou rotoru, jmenovitým výkonem a výškou hlavy podle údajů výrobce. 4. Referenční stanoviště je stanoviště, které je určováno rozdělení Rauleigh se střední roční rychlostí vzduchu 5,5 metrů za sekundu ve výši 30 metrů nad zemí, logaritmickým výškovým profilem a délkou drsnosti 0,1 metrů. 5. Charakteristika výkonu je pro každý typ zařízení na větrnou sílu zjištěnou souvislostí mezi rychlostí vzduchu a odevzdávaným výkonem nezávisle na výšce hlavy. Charakteristika výkonu se stanoví podle jednotného postupu podle Technické směrnice pro zařízení na větrnou energii, 13. revize, stav k 1. lednu 2000, vydanou Fördergesellschaft Windenergie e.v. (FGW) se sídlem v Hamburgu oder podle technické směrnice Power Performance Measurement Procedure, verze 1 ze září 1997 Network of European Measuring Institutes (MEASNET) se sídlem v Bruselu, Belgie. Pokud byla charakteristika výkonu stanovena podle srovnatelné metody před 1. 6

7 lednem 2000, může se tato použít místo charakteristiky výkonu stanovené podle věty 2, pokud se nezačne v oblasti platnosti tohoto zákona po 31. prosinci 2001 se zřizováním zařízení toho typu, pro který platí. 6. K vyměření charakteristiky výkonu a výpočtu referenčních výnosů tohoto zařízení na referenčním stanovišti jsou oprávněny pro účely tohoto zákona ty instituce, které jsou akreditovány podle technické směrnice Všeobecná kritéria k provozování zkušebních laboratoří (DIN EN 45001), vydání květen 1990, pro vyměřování charakteristik výkonu ve smyslu čísla 5. Spolkové ministerstvo hospodářství a technologie zveřejní tyto instituce dodatečně ve spolkovém věstníku. Odůvodnění A. Všeobecná část Spolková vláda a Německý spolkový sněm si stanovily za cíl z důvodů ochrany životního prostředí a klimatu a z důvodu bezpečnosti zásobování po dohodě s Evropskou unií minimálně zdvojnásobení podílu obnovitelných zdrojů energie na zásobování elektrickou energií do roku Tento cíl souvisí se zamýšleným závazkem Spolkové republiky Německo ke snížení emisí plynů ze skleníků o 21 procent do roku 2010 v rámci rozdělení zátěže Evropské unie ke Kyotskému protokolu ke konvenci o klimatu Spojených národů, a také s cílem spolkové vlády snížit do roku 2005 emise kysličníku uhličitého o 25 procent oproti roku Aby bylo možné tento cíl realizovat, je nutná mobilizace tzn. nových obnovitelných energií. Současný podíl obnovitelných energií je představován převážně tradiční vodní energií z velkých přehradních jezer. Jejich potenciál je z geografického hlediska naprosto vyčerpán. Proto se musí realizovat po celé Evropě stanovený cíl docílit vyrábět do roku 2010 el. proud z vodní energie, ze solární energie, z biomasy a z tekoucí vodní síly. To znamená pětinásobek nyní používaného potenciálu těchto nosičů energie. Aby bylo možné tento cíl uskutečnit, vypracovala Evropská komise ve svém sdělení celou řadu energeticko-politických opatření, u kterých hrají obnovitelné zdroje energie centrální roli. Zákon upřednostňující obnovitelné energie (zákon o obnovitelné energii - EEG) slouží k realizaci těchto cílů a převedení Kampaně za prolomení obnovitelných zdrojů energie Evropské unie do praxe. Meteorologicky stále více prokazatelné oteplování zemské atmosféry a celosvětový nárůst přírodních katastrof přitom činí bezpodmínečně nutným okamžité jednání zákonodárce na ochranu životního prostředí a klimatu. Obnovitelné zdroje energie se v současné době využívají nerovnoměrně a v nedostatečné míře, ačkoliv jsou mnohé obnovitelné zdroje energie k dispozici ve velkém množství. I přes jejich značný ekonomický potenciál je jejich podíl na celkové hrubé tuzemské spotřebě energie velice malý. Jestliže se nepodaří pokrýt značně větší část energetické spotřeby obnovitelnými zdroji energie, bude nejen stále těžším dostát závazkům v souvislosti s ochranou životního prostředí a klimatu existujícím jak na evropské tak i na mezinárodní úrovni, nýbrž dojde také ke zmeškání významných ekonomických vývojových šancí. Obnovitelné zdroje energie jsou tuzemskými zdroji energie, které mohou přispět k tomu, že dojde ke snížení závislosti na dovozech energie a tak se zlepší jistota zásobování. Tato závislost činí dnes po celé EU přibližně 50 procent a existuje reálná hrozba, že se bez 7

8 mobilizace obnovitelných energií zvýší do roku 2010 až na 60 procent a do roku 2020 na 70 procent. Budování obnovitelných zdrojů energie vytváří pracovní místa, obzvlášť u malých a středních podniků, které mají rozhodující význam pro hospodářskou strukturu Spolkové republiky Německo, a které jsou většinově zastoupeny v jednotlivých sektorech, ve kterých se vyvíjí a používají obnovitelné zdroje energie. Výroba a použití obnovitelných zdrojů energie vyžaduje stále ve větší míře regionální vývoj, který je orientován na to, aby zlepšoval sociální a hospodářskou souvislost uvnitř společenství a vyrovnával životní podmínky uvnitř Spolkové republiky Německo. Zvláštní význam mají obnovitelné energie také z průmyslového a živnostenského hlediska. Všem třem zákonům o zásobování elektrickým proudem se jejich ustanoveními, které se týkají minimálních cen obnovitelných energií - vedle německého také dánský a španělský - je nutné poděkovat za to, že v Evropské unii vznikl v 90. letech průmysl zabývající se větrnými zařízeními, který zaujímá na světovém trhu technologicky špičkové postavení. Tím byl zároveň odmítnut argument, že systémy minimálních cen budou stát v cestě vývoji produktivity, protože ve všech třech uvedených zemí existují ze zákona garantované odměny ve výši minimálních cen. Tím vyvolané rozdělení trhu nejprve na sektor se větrnými zařízeními mělo za následek vývoj výkonného průmyslu s velkými šancemi na export, který v současné době zaměstnává jenom v Německu až lidí. Tímto vzniklými eskalačními efekty a celosvětovou soutěží mezi výrobci zařízení na větrnou energii se od roku 1991 podařilo snížit výrobní náklady a reálně docílenou odměnu o 50 procent. Díky technologickému pokroku stoupá poptávka na světovém trhu s potřebou,, která by mohla dosáhnout u samotných větrných zařízení v příštích deseti letech rozměr více než MW. proto má zavedení obnovitelných energií na trh průmyslově-politický význam, který nelze podceňovat, protože již jenom z důvodu problémů se světovým klimatem může být určitě považováno za pozitivní, že bude možné celosvětově splnit poptávku po větrných zařízeních. Doposud ale nacházel zákon o napájení el. proudem pro obnovitelné energie, který je v platnosti od 1. ledna 1991, ovšem převážně impulzy v sektoru větrné síly, protože to umožňovaly sazby stanovené ze zákona pro odměňování. Koncem roku 1999, tedy devět let od data, kdy zákon vstoupil v platnost, bylo v rámci platnosti zákona instalováno již asi megawatt. tedy asi jedna třetina celosvětově instalované kapacity. Pro vodní sílu, která leží pod touto kapacitní hranicí zjištěnou zákonem ve výši pěti megawatt, sazby stanovené pro odměňování ekonomického provozu byly dostatečné. Zákon přesto nepřinesl vybudování potenciálu srovnatelného s větrnou silou, protože ta bylo v rozporu s četnými překážkami při schvalování, které jsou mimo dosah tohoto zákona; zákon přesto pomohl stabilizovat potenciál vodních elektráren, které byly před platností zákona částečně ohroženy. Především pro fotovoltaickou výrobu el. energie, ale také pro proudění biomasy sazby stanovené pro odměňování ještě nepostačovaly, aby tím bylo možné v široké míře vstoupit na trh. Zákon o obnovitelných energiích, který nastupuje na místo zákona o napájení el. proudem, proto změnil ve smyslu své šíře sazby stanovené pro odměňování ve všech oblastech zásobování el. proudem z obnovitelných zdrojů. Zákon o obnovitelných energiích se ovšem stal nutným také z jiných důvodů: 8

9 Spojení dosavadních sazeb pro odměny s vývojem cen za el. proud již není možné udržet, aniž by se riskovala trhlina v používání obnovitelných energií. Nerovnost času liberalizace národních trhů s el. proudem v Evropské unii, bez praktického ujednání o reciprocitě mezi již plně liberalizovanými a ještě chráněnými trhy; kapacity vzniklé bez rizika v době oblastních monopolů a které jsou z velký části odepsané a kterých je na nadbytek; dávno ještě do praxe nepřevedený Unbundling mezi výrobou, dopravou a rozdělováním; přednosti konkurence, které mají německé energetické koncerny tím, že mohou libovolně intenzívně používat nezdanitelné zádržné ve výši více než 70 miliard DM na odstraňování atomového odpadu; ze všech těchto důvodů nelze v současné době počítat s tím, že by se na trhu s el. proudem vyvinula tržní cena, která odpovídá střednědobým a dlouhodobým skutečným nákladům zásobování elektrickým proudem. Proto je nutné, řídit odměnu za obnovitelné zdroje energie nejprve přes pevné ceny, aby se zajistila nevyhnutelně nutná a kontinuální výstavba. Dosavadní zákon o napájení el. proudem vedl k nerovnému zatížení podniků zásobujících el. energií, které jsou povinny k poskytování odměny. Procentuální krytí napájení proudu provedené ve druhé novele z roku 1998 si vyžaduje korekturu, protože použití větrné síly v prostoru severního Německa tím již nyní dosahuje hranici zavedení na trh. Proto jde EEG o to, aby byla odstraněna horní hranice a zaveden nebyrokratický mechanismus stejného rozdělování vícenákladů, který zahrne všechny podniky zásobující el. proudem. Protože měl dosavadní zákon o napájení el. proudem podnik zásobující energií jako adresáta, který mohl být zároveň výrobcem, nadregionálním provozovatelem a rozdělovatelem sítě, je na základě nového zákona o hospodaření s el. energií nutné také nově definovat adresáta napájení a podniky, které jsou povinny platit odměny. Ustanovení o odměnách zákona o obnovitelné energii staví na zákoně o napájení el. proudem a orientuje se podle doporučení Evropské komise v Bílé knize Energie pro budoucnost: Obnovitelné energie a podle rozhodnutí o tomto tématu v Evropském parlamentu. Sazby pro odměny byly stanoveny pomocí vědeckých studií podle měřítka, že je tím možný při racionálním řízení podniku ekonomický provoz zařízení podle pokročilého stavu techniky a geograficky zadaných přirozených nabídek obnovitelných energií. Záruka na krytí nákladů vztahující se na každé zařízení s tím ovšem není spojena. Náklady za poskytování el. proudu na základě obnovitelných energií leží částečně ještě mnohem výše než je tomu o konvenční energie. To je z větší části způsobeno tím, že se převážná část externích nákladů na výrobu el. proudu z konvenčních energií vůbec neodráží v ceně, neboť se tyto náklady nesou jako všeobecné náklady nebo je ponesou příští generace. Kromě toho dostávají konvenční zdroje energie také dnes obrovské státní dotace, které udržují jejich cenu umělo nízkou. Na druhé straně leží příčina vyšších nákladů ve strukturálním znevýhodnění nových technologií. jejich malý podíl na trhu neumoř(nule uplatnění odstupňovaných efektů. Nižší počty vedou k vyšším nákladům za kus a snižují tak konkurence schopnost, - což - jako v začarovaném kruhu - zabraňuje výrobě vyššího počtu kusů. S ohledem na tento zákon je proto nutné, vedle zajištění provozu běžících zařízení, prolomit tento začarovaný kruh a ve všech oblastech zásobování el. proudem zahájit dynamický vývoj obnovitelných energií. V kombinaci s opatřeními ke zmezinárodnění externích nákladů se má touto cenovou regulací přivolat střednědobě a dlouhodobě konkurence schopnost s 9

10 konvenčními nosiči el. energie. Aby se i nadále zaručila jasný vývoj technické efektivity, jsou stanoveny odměny předpokládané zákonem o obnovitelných energiích diferencovaně podle energetických nosičů, stanovišť a velikostí zařízení a také časově vymezeny. Kontrola každé dva roky zajistí kontinuální a časově blízké přizpůsobení sazeb pro odměňování na vývoj trhu a nákladů. U zákona o obnovitelných energiích se nejedná podle názoru Německého spolkového sněmu a spolkové vlády v souladu se stálou legislativou Evropského soudního dvora o státní nebo ze státních prostředků poskytnutou pomoc ve smyslu článku 87 smlouvy o založení Evropského společenství (EGV). V ustálené judikatuře rozhodl Evropský soudní dvůr v souladu se zněním článku 87 EGV, že lze považovat za pomoci ve smyslu zákona pouze takové výhody, které se poskytují přímo nebo nepřímo ze státních prostředků. Tak tomu v případě zákona o obnovitelných energiích zcela určitě není. Nepřináší ani přímo ani nepřímo nebo dodatečně peněžní nebo naturální prostředky pro veřejné instituce nebo s sebou nenese zřeknutí se vymáhání daní nebi jiných dlužných peněžních nebo naturálních plnění. Placené odměny spíše plynou ve smyslu čistého transferu peněz podle všeobecného právního principu jejich zapříčinění přímo do nákladů na vznik el. proudu. Evropský soudní dvůr v souvislosti s obdobným cenovým ustanovením již výslovně stanovil, že opatření, které je charakterizováno stanovením minimálních cen s cílem zvýhodnit prodávajícího nějakého výrobku k tíži samotného spotřebitele, nemůže být pomocí. Kromě toho se nejedná u odměn, které se platí na základě zákona, již podle pojmu o pomoci. Provozovatelům zařízení na výrobu el. proudu z obnovitelných energií nebudou poskytována žádná zvýhodnění, nýbrž budou vyrovnány nevýhody, které musí nést v porovnání s výrobci konvenčního el. proudu. Neboť sociální a ekologické následné škody konvenční výroby el. energie doposud nenesou z velké části provozovatelé, nýbrž jsou rozloženy všeobecně, nesou je daňoví poplatníci a budoucí generace. Již samotná tato konkurenční výhoda oproti výrobě el. proudu z obnovitelných energií, která zapříčiňuje pouze malé externí náklady, bude na základě zákona o obnovitelných energiích snížena. V žádné jiné oblasti není legitimní regulace cen k tíži osob, které je zapříčinily a lépe zastupitelná než při výrobě konvenčního el. proudu z důvodu ekologických následných škod. Zákon o obnovitelných energiích, který platí pro zavádění energií bez emisí a energií snášenlivých se životním prostředím a tím pro substituci konvenčních nosičů energie, obsahuje striktní přetrvávající stejné rozdělení zátěže pro všechny dodavatele proudu. To odpovídá principu zapříčinění v ochraně životního prostředí. Je to součástí primárního práva zákona o obnovitelných energiích, který předepisuje ve čl. 6 dodržování hledisek životního prostředí. Nejedná se také o umělou cenovou podporu zboží kilowatthodina proudu z obnovitelných energií, nýbrž o stanovení ceny, která vůbec teprve umožní investice ve smyslu ekonomického vedení provozu. Zákon o obnovitelných energiích obsahuje jako centrální regulační prvek povinnost ke koupi el. proudu z obnovitelných energií na základě množství el. proudu vyrobeného v kalendářním roce, rozděleného do celkového odbytu el. proudu. Taková povinnost je běžná, jestliže je nutné vážit nebezpečí pro externí zájmy z nákladní dopravy a nelze očekávat dobrovolnou péči ze strany zapříčiňující osoby k předcházení nebezpečí nebo lze takou očekávat pouze 10

11 jako nedostatečnou. Takové nebezpečí pro klima a životní prostředí je dáno u konzumu el. proudu na volném trhu. Tím má zákon o obnovitelných energiích ochranný standard. Zákaz prodeje alkoholických nápojů mladistvým není pomocí pro nealkoholické nápoje. Také cílené zlevnění bezolovnatého benzínu i přes vyšší výrobní náklady není žádnou pomocí, nýbrž pouze principem založeným na podnětech ke koupi a investicím. Předpisy zákona o obnovitelných energiích se zakládají na směrnici 96/92 Evropského společenství Evropského parlamentu a rady ze dne 19. prosince 1996 ve věci společných předpisů pro vnitřní trh s elektrickou energií, obzvlášť článku 3 odstavec 2, článku 7 odstavec 5, článku 8 odstavec 3 a 4 a článku 11 odstavec 3, a slouží k uskutečnění ochrany dle článku 20a základního zákona pro přirozené základy života jako odpovědnosti pro budoucí generace a uskutečňování cílů ochrany životního prostředí podle článku 2, 6 a 10 smlouvy k založení Evropského společenství. K 1 K odstavci 1 B. Zvláštní část Odstavec 1 normuje účel zákona. Zákon slouží k uskutečňování takového zásobování el. energií, aby se chránilo životní prostředí a klima. Představuje tím instrument k převádění do praxe cílů a klimatických strategií Evropské unie a Spolkové republiky Německo dohodnutých v rámcové konvenci o klimatu Spojených národů. K odstavci 2 Cíl zdvojnásobení podílu obnovitelných energií je zakotven již v Bílé knize Evropské komise Energie pro budoucnost: Obnovitelné zdroje energie a je potvrzen ministerskou radou. Také spolková vláda si vzala tento cíl na zdvojnásobení za svůj. Bude výslovně potvrzen Německým spolkovým sněmem zákonem o obnovitelných energiích. Obnovitelné energie musí přinést v příštích desetiletích důležité příspěvky k zásobování el. energií a tím na ochranu klimatu. Pro dostatečné zásobování el. energií proto musí dojít v dalším desetiletí ke zdvojnásobení až ztrojnásobení příspěvku obnovitelných el. energií k výrobě el. proudu. Evropská komise považuje v roce 2010 celosvětově za potřebný příspěvek obnovitelných energií na zásobování elektřinou ve výši 23,5 procent. V současné době leží Německo s podílem obnovitelných energií na zásobování el. proudem asi šest procent daleko pod evropským průměrem. K 2 K odstavci 1 11

12 Odstavec 1 stanoví pozitivně oblast použití zákona. Zahrnuty jsou jako již v zákoně o napájení el. proudem vodní síla, větrná síla, plyn z deponií, důlní plyn, kalový plyn a biomasa. Pojem sluneční energie, který se ještě používal v zákoně o napájení el. proudem, je nahrazen fyzikálně správným pojmem solární energie. Obsahuje obzvlášť fotovoltární zařízení a zařízení k solárně-tepelné výrobě el. proudu. Geotermie, která není obsažena v zákoně o napájení el. proudem, je také obsažena v oblasti použití tohoto zákona, aby bylo možné využít její velký potenciál. Energetické zhodnocení důlního plynu zlepšuje bilanci kysličníku uhličitého a metanu oproti nezhodnoceným únikům do atmosféry, a proto došlo k přijetí tohoto ustanovení do zákona. Pod vodní silou se rozumí stejně jako u zákona o napájení el. proudem originální, regenerativní využití vodní síly v elektrárnách s výhradně přirozeným přítokem. Pojem biomasa není konečně definován. Neobsahuje ovšem v souvislosti s účelem zákona normovaným v 1 v žádném případě fosilní paliva olej, uhlí a plyn, které se neregenerují v lidském časovém prostoru. Zákon se drží principu výjimečnosti, který je známý ze zákona o napájení el. proudem, podle kterého je privilegována pouze taková forma výroby el. proudu, která se úplně zakládá na použití uvedených nosičů energie, pokud není výroba el. proudu z regenerativních nosičů energie možná teprve zápalným nebo podpůrným spalováním. Princip výjimečnosti zpravidla není splněn, jestliže se použijí např. přístavní zbytkové materiály, použité železniční pražce, třísky ze syntetických materiálů nebo jiná stará dřeva obsahující škodliviny. Rozhodující je podle účelu zákona normovaného v 1 u daného postupu příznivý vliv na životní prostředí a klima. Aby nedošlo od samého začátku k vyloučení ekologicky a ekonomicky účelných metod, které se ještě nacházejí ve vývoji, aby došlo případně ke korekci chybného vývoje, bude pověřeno spolkové ministerstvo životního prostředí, ochrany přírody a bezpečnosti reaktorů sledováním a kontrolou vývoje a zmocněno k vydávání předpisů, aby se jasně stanovilo, které látky a technické postupy patří do oblasti použití zákona, a které požadavky na životní prostředí je nutné dodržet. Zákonodárci záleží ve výsledku na tom, aby byly použitím příslušné metody škodliviny obsažené v biomase co možná nejvíce koncentrovány ve zbytkových látkách a nedostávaly se dále v koloběhu vzduchu a vody. V ostatním se použijí ustanovení zákona na ochranu před škodlivým působením na životní prostředí v důsledku znečištění vody, hluku, otřesů a obdobných postupů (spolkový zákon na ochranu před emisemi - BlmSchG) a příslušná prováděcí nařízení. Kromě toho se připravuje prováděcí nařízení k zákonu u cirkulačním hospodářství a zákonu o odpadech, které stanoví postup při odstraňování starého dřeva. Do oblasti použití zákona spadá také bioplyn, který se vyrábí na jiném místě a poté se jím zásobuje plynová síť, zhodnocuje se tedy energeticky, pokud se pro jeho původ předkládá výpočetní důkaz, protože energetický obsah množství plynu, které se odebírá, odpovídá energetickému obsahu napájeného množství bioplynu. Oblast použití zákona se rozšiřuje na výhradní hospodářskou zónu ležící mimo 12-ti mílovou zónu, aby se v této oblasti umožnily offshore-větrné projekty. 12

13 Pojem provozovatel sítě navazuje na stanovení pojmů v zákoně o zásobování elektřinou a plynem (EnWG). Je nutné vyzdvihnout, že povinnost k odběru a k placení odměny mají pouze provozovatelé sítí pro všeobecné zásobování. K odstavci 2 Odstavec 2 stanoví oblasti vyloučení z použití zákona. Jak již bylo uvedeno v zákoně o napájení el. proudem, nejsou zahrnuty velká vodní zařízení, deponie a čističky odpadních vod. Na jedné straně je nutné vycházet z toho, že velká zařízení se musí provozovat ekonomicky, aniž by byla zahrnuta do oblasti použití tohoto zákona, a na druhé straně že právě decentrální menší zařízení se mají stát základem budoucího zásobování el. energií. V souvislosti s výrobou el. proudu z biomasy je provedeno rozšíření oproti dosavadnímu právnímu stavu. Oblast použití zahrnuje zařízení na biomasu do výkonu 20 megawatt, aby se odkryly dodatečné potenciály a zaktivovaly efektivní rezervy. Dále se zákon zabývá prostorově oddělenými zařízeními v souvislosti s jejich oblastí použití, i když napájí společným vedením. Z důvodu stejného přístupu jsou do oblasti použití zákona nyní zahrnuta také zařízení podniků zásobujících el. energií, která byla doposud vyloučena. Sem patří vymezení zařízení na výrobu el. proudu ze solární energie. Tím se má zabránit dalšími zastavení volných ploch. Ke stavebním zařízením ve smyslu zákona, které spadají k ustanovením o odměnách, patří také střechy, fasády, protihlukové stěny a v jednotlivém případě také zemní násypy, které nebyly založeny výhradně k účelům solární výroby el. energie. K odstavci 3 Odstavec 3 obsahuje definici starých a nových zařízení ve smyslu zákona. Toto stanovení pojmů je důležité především pro zařízení na větrnou energii. Měřítkem nákladů na nové investice jsou tak pouze náklady, které vzniknou od horní hrany základů. K 3 K odstavci 1 Povinnost k připojení, odběru a zaplacení odměny se týká nejbližší vhodné sítě. Toto je národohospodářsky účelnější, než odběr na zásobovací podniky podle dosavadního ustanovení v zákoně o napájení el. proudem. Provozovatel sítě je nadále správným adresátem pro povinnost připojení, odběru a poskytování odměny, protože vlastní přirozený monopol, který není v praxi ohrožován ani dekartelizací podniků zásobujících elektřinou a liberalizací trhu s el. proudem. V odstavci je konstatováno, že se povinnost k odběru a placení odměny neomezuje na tzv. přebytečný proud, nýbrž na veškerý proud nabízený provozovateli sítě. 13

14 S odvoláním na směrnici o vnitřním trhu s elektrickou energií Evropské unie se předepisuje v ní předpokládaný přednostní odběr a odměňování el. proudu z obnovitelných zdrojů. To má za následek, že odběr a odměnu nelze odepřít s odvoláním se na úplné vytížení sítě konvenčně vyráběným el. proudem. Ze stejného důvodu bude výstavba nové sítě nutností pouze tehdy, jestliže již bude síť plně vytížena proudem z obnovitelných zdrojů. Tak tomu bude zásadně pouze ve výjimečném případě. Proto je opodstatněné, že bude provozovateli sítě v tomto ojedinělém případě uložena povinnost k výstavbě nové sítě, pokud bude existovat příslušná žádost provozovatele sítě, který se bude chtít připojit podle tohoto zákona. Hranici pro tuto povinnost představuje hledisko, zda je toto možné ekonomicky požadovat na základě zásady poměrnosti. Protože jak provozovatel sítě tak i podnik žádající o napájení musí provést nákladné plánovaní a majetkové dispozice, existuje povinnost k předložení potřebných dat. Odstavec 2 Provozovatel přenosové sítě, který leží nejblíže k provozovateli sítě ve smyslu odstavce 2, je povinen odebrat tímto dodávané množství proudu a zaplatit za něj odměnu podle 4 až 8. K 4 až 8 Ustanovení o odměnách se řídí pro všechny obnovitelné zdroje energie v oblasti použití zákona zásadou, provozovatelům optimalizovaných zařízení na výrobu proudu z obnovitelných zdrojů zásadně umožnit při racionálním řízení provozu ekonomický provoz těchto zařízení. Základem pro stanovení odměny jsou obzvlášť investiční, provozní a kapitálové náklady a náklady na měření určitého typu zařízení vztažené na průměrnou životnost a na běžné úročení kapitálu použitého na trhu. Aby došlo k omezení správních nákladů především u podniků napájejících energií decentrálními zařízeními, ale také na straně provozovatelů sítí a státních institucí, stanoví se princip jednotné spolkové minimální odměny, u které se neprovádí v dílčím případě kontrola nákladů nebo hospodárnosti. Tento postup nemůže a nechce zajistit v dílčím případě rentabilní odměnu. Z tohoto důvodu zákon vychází z minimální odměny a tak umožňuje placení odměny ve vyšší výši k cílené podpoře jednotlivých technologií tímto způsobem lépe, než by tomu mohlo být s paušálním ustanovením tohoto zákona. Spolkovému ministerstvu hospodářství a technologie přísluší, po dohodě se spolkovým ministerstvem životního prostředí, ochrany přírody a bezpečnosti reaktorů a spolkovým ministerstvem výživy, zemědělství a lesnictví, sledovat vývoj a případně podle 12 navrhovat diferencovaná přizpůsobení výše odměny pro nová zařízení. Od roku 2002 dojde k zohlednění technologického pokroku a z důvodu očekávaného snížení nákladů jednotně pro stavební rok k nominálně degresivně stanovenému ročnímu snížení sazeb pro odměny za biomasu ve výši 1 procenta, pro větrnou energii ve výši 1,5 procenta a pro fotovoltaiku ve výši 5 procent. Potenciály pro snižování nákladů v investiční technice pro vodní elektrárny, plyn z deponií, důlní plyn a čističky odpadních vod jsou již oproti tomu vyčerpány. Zbývající potenciály na snížení nákladů jsou již v dostatečné míře zohledněny v inflaci. Pro geotermická zařízení na výrobu el. proudu tedy neexistuje v dohledné době žádná potřeba jejich změny, protože taková zařízení půjdou do provozu teprve za několik let. 14

15 S výjimkou zařízení na větrnou energii je přístup ke starým a novým zařízením totožný. U zařízení na větrnou energii je zohledněna ta skutečnost, že odměny byly placeny již podle dřívějšího zákona o napájení el. proudem, které umožnily na dobrých stanovištích ekonomický provoz. Proto dochází ke zkrácení období pro tato stará zařízení, ve kterém se budou platit vyšší odměny, na minimálně čtyři roky místo původních pěti. Tím dochází k dostatečné ochraně zásob. K 4 Ustanovení pro vodní energii, plyn z deponií a kalový plyn jsou v podstatě stejná jako dříve, protože se v minulosti osvědčila; došlo pouze k rozšíření o důlní plyn. K 5 Energetické použití biomasy v sobě doposud skrývalo pouze nedostatečně odkrytý potenciál zásobování el. energií s příznivém vlivem na životní prostředí. Nabízí současně dodatečné perspektivy pro tuzemské zemědělství a lesnictví. Je zde ovšem nutné zvýšení sazeb pro odměny oproti zákonu o napájení el. proudem, aby se umožnil provozovatelům zařízení ekonomický provoz a tak se podnítil dynamický rozvoj. Diferencování podle elektrického výkonu zohledňuje vyšší náklady na vznik el. proudu u menších decentrálních zařízení. K 6 Využívání geotermie pro zásobování elektřinou závisí na podnětných zákonných rámcových podmínkách pro investory, které jsou tímto ustanovením vytvořeny. K 7 V oblasti větrné síly se ukázalo, že dosavadní ustanovení není dostatečné, aby se vyhovělo nutné diferenciaci stanoviště. Novým zněním dochází k technicky neutrální diferenciaci výše odměny podle výnosu stanoviště. Toto ustanovení povede počítáno na provozní dobu dvaceti let v porovnání s předchozí právní situací na velmi dobrých stanovištích ke snížení výše odměn na 13,5 feniků za kilowatthodinu, na stanovištích s průměrnými povětrnostními podmínkami ke stabilizaci na 16,4 fenikách za kilowatthodinu a na stanovištích ve vnitrozemí ke zvýšení na 17,3 feniků za kilowatthodinu. Tímto způsobem se předejde tomu, že by se na stanovištích, kde je velký vítr, platila vyšší odměna než kolik je nutné pro ekonomický provoz a vytvoří se tak i podnět pro zřízení větrných zařízení ve vnitrozemí. Tato diferenciace je důsledkem různě dlouhého časového období, ve kterém se platí zvýšená počáteční odměna. Relativně vyšší počáteční odměna dále umožňuje financování větrných zařízení, která úvěrové instituce při starém právním stavu stále více zpochybňovaly. Doba, po kterou se platí zvýšená počáteční odměna, se vypočítá na základě porovnání s referenčním zařízením. Základem výpočtu je výkonnostní křivka referenčního zařízení, která se stanoví buď podle směrnice pro zařízení na větrnou energii Fördergesellschaft Windenergie (FGW) nebo podle standardu pro měření a výpočty Network of European Measuring Institutes (MEASNET), kterou požadovala Evropská komise. Stanovení charakteristik zařízení směrodatných pro určení rovnosti typu slouží na jedné straně k zabránění manipulací ze strany výrobce nebo provozovatele zařízení. Na druhé straně se konstatuje, že ne pro každou změnu na zařízení je nutný nový výpočet. 15

16 Výpočet prodloužení doby, po kterou se platí vyšší počáteční odměna, je možné znázornit na následujícím příkladu: Stanoviště s referenčním výnosem 144 leží šest procent pod vztažnou hodnotou 150. Těchto šest procent dává děleno uvedenými 75 procenty referenčního výnosu hodnotu osm, která se vynásobí uvedenými 24 měsíci. Z toho vyplývá hodnota 16 měsíců, která se přičte k pěti základním rokům. Vyšší odměna bude tedy placena po dobu 6 let a 4 měsíců. Offshore-zařízení na větrnou energii slibují do budoucna značně nižší náklady na vznik el. proudu. V současné době ovšem ještě nemáme dostatek zkušeností z důvodu vyšších nákladů na nové typy zařízení, z důvodu nákladného zřizování a doposud chybějících sériových efektů, a z těchto důvodu jsou investiční náklady značně vyšší než náklady na onshorezařízení. Zvláštní ustanovení pro offshore-zařízení, které platí na dobu určitou, zohledňuje tuto skutečnost a má vytvořit podnět pro investice. Zvláštní ustanovení platí pro zařízení, která jsou zřizována od vzdálenosti tří námořních mílí měřeno ze strany moře ze základní linie. Z toho vyplývající linie není ovšem v každém případě totožná s námořním vymezením dřívější tří mílové zóny. K 8 K odstavci 1 Ve využití solární energie se nachází z dlouhodobého hlediska největší potenciál pro zásobování el. energií s příznivým vlivem na životní prostředí. Tento zdroj energie je současně technicky náročný a dosáhne v budoucnu obrovský ekonomický význam. Srovnatelně vysoká sazba pro odměnu je podmíněna tím, že se toto zařízení na výrobu el. energie v současné době z důvodu nedostatečné poptávky ještě nevyrábí v dostatečném počtu kusů. Jakmile bude tímto zákonem vytvořena dostatečná poptávka, je nutné počítat v důsledku masové výroby se značným snížením výrobních nákladů a tím nákladů na vznik el. proudu, takže mohou tyto sazba pro odměny velice rychle klesat. Tento vývoj bude dále charakterizován v zákoně vedle reálného snížení výše odměny v důsledku inflace stanovením degresivně klesající odměny. Pro zařízení uvedená do provozu po 1. lednu 2000, klesne odměna degresivně po dobu životnosti zařízení o pět procent. Pro zařízení, která půjdou do provozu po 1. lednu 2003 a v dalších letech, se opět bude provádět degresivní pokles o pět procent, který ovšem platí pro zařízení nově uvedená do provozu. V kombinace s programem střech tedy vyplývá pro soukromé investory atraktivní odměna, která ovšem bude ležet v každé době ještě mnohonásobně pod rentabilní odměnou. Výše odměny se řídí také podle odměny placené v současné době ve Španělsku. Přitom je nutné zohlednit, že je intenzita záření ve Španělsku vyšší než intenzita v Německu. K odstavci 2 Pro el. proud ze solární energie končí povinnost k placení odměny ve výši určené podle 8 odstavec 1 dne 31. prosince toho roku, který následuje po roce, ve kterém překročí celkový instalovaný výkon fotovoltaického zařízení, za které se poskytuje odměna podle tohoto zákona, hranici 350 megawatt. Lhůta dvanácti měsíců slouží k tomu, aby nedošlo ke 16

17 znejistění trhu a k tomu, aby byl pro účastníky na trhu zajištěn nenásilný přechod. Číslo 350 megawatt se vypočítá ze součtu zařízení a objemu 300 megawatt, o který se usiluje programem střech. Německý spolkový sněm dohodne v rámci zákona ustanovení o odměně za připojení, která zajistí ekonomické řízení provozu s ohledem na v mezidobí dosaženou degresi nákladů a postará se o to, že bude rychleji pokračovat výstavba fotovoltaiky. k 9 K odstavci 1 Ustanovení o placení odměny na dobu určitou, a to na 20 let, vyplývá z běžných energetickoekonomických výpočetních vzorců a amortizačních cyklů. Pouze u vodní energie není tato lhůta zpravidla dostatečná k zajištění rentability zařízení. Začátek zúčtovacího období na dobu oplacení odměny za el. proud ze starých zařízení dne zaručuje pro provozovatele starých zařízení ochranu investic. K odstavci 2 Jestliže se proud z několika zařízení na větrnou energii vyúčtovává přes společné měřící zařízení. považuje se toto pro účel stanovení výše odměny jako zařízení. K 10 K odstavci 1 Ustanovení o nákladech za připojení slouží k předcházení právních sporů a tím k průhlednosti a právní jistotě. Pokud existuje mezi zařízením a sítí pro všeobecné zásobování, která má povinnost k odběru, další síť, která neslouží pro všeobecné zásobování, potom se tato může použít v rámci technických možností pro připojení zařízení. Tímto způsobem se předejde národohospodářsky nesmyslným nákladům. K odstavci 2 Náklady na výstavu sítě, které zahrnují také nutné rozšíření sítě, nese - obdobně jako ustanovení platné v Dánsku od roku 1997 se souhlasem Evropské komise - provozovatel sítě. Povinnost k předložení důkazů slouží k nutné průhlednosti, protože nutné výdaje je možné uplatit při stanovení odměny za užívání sítě. K odstavci 3 K urovnání sporů bude zřízeno u spolkového ministerstva hospodářství a technologie vyjasňovací místo. K zúčastněným kruhům patří obzvlášť spolky provozovatelů sítě a provozovatelů zařízení na výrobu el. proudu ve smyslu 2. 17

18 K je nutné sledovat v úzké souvislosti s 3. Oba paragrafy společně stanoví odstupňovaný vyrovnávací systém odběrů a odměn. Na prvním stupni, který stanoví 3 odstavec 1, je normováno připojení zařízení na výrobu el. proudu na nejbližší vhodnou síť. Tato síť bude zpravidla místní sítí nízkého napětí. Může být ale - např. u velkého větrného zařízení - také sítí vyšší úrovně napětí, podle okolností dokonce přenosovou sítí. Příslušný provozovatel sítě je povinen k odběru a placení odměny. Druhý stupeň, který je obsažen v 3 odstavec 2, stanoví odběr a odměnu za el. proud nadřazeným provozovatelem sítě. Jestliže je síť, na kterou je zařízení připojeno, přenosovou sítí, neexistuje žádná další nadřazená síť. V tomto případě je proto druhý stupeň bezpředmětným. Třetí stupeň, který je stanoven v 11 odstavec 1 až 3, se stará o rovnoměrné vyrovnané odebíraných množství el. proudu a prováděných plateb odměn mezi provozovateli přenosových sítí po celém území spolku. Tímto způsobem má být odstraněn nedostatek dřívějšího zákona o napájení el. proudem, který vedl k tomu, že nekteré regiony musely odebírat velmi nadprůměrný podíl. Zákon navazuje na vyrovnání mezi provozovateli přenosových sítí, protože se u nich jedná o malý a přehledný počet účastníků, kteří jsou také schopni bez dalšího realizovat transakce spojené s vyrovnáním a vzájemně se kontrolovat. Po uzavření vyrovnání vlastní všichni provozovatelé přenosových sítí podle tohoto zákona ve vztahu k množství proudu, které bylo vedené jejich sítí, procentuálně stejný podíl el. proudu. Na čtvrtém stupni obsaženém v 11 odstavec 4 je uskutečněn další krok. Množství proudu, které se dostanou k provozovatelům přenosových sítí, budou dále rozdělena rovnoměrně ve vztahu k množstvím el. proudu dodaným dodavateli el. proudu v oblasti na odpovědné provozovatele sítě a tito provozovatelé je zaplatí průměrnou sazbou jednotnou pro celé území spolku. Výsledkem je, že všechny podniky zásobující el. energií, které dodávají proud, jsou povinny k procentuálně stejným podílům k odběru proudu a odměně za něj. Tento čtvrtý stupeň decentralizace podniků zásobujících el. energií vede ideálně k odpovídajícímu závazku dodavatelů proudu jako osob, které vyrábějí energii způsobem, který ohrožuje klima a životní prostředí. Povinnost k odběru a placení odměny podle 11 odstavec 4 neexistuje pro energetické podniky, které odevzdávají z více než poloviny el. proud z obnovitelných zdrojů energie, protože tyto - zase podle principu zapříčinění - toho již udělaly pro ochranu životního prostředí a klimatu dost. El. proud, za který se poskytuje odměna podle 4 až 8, se nesmí prodávat za průměrné sazby pro odměny jako el. proud z obnovitelných zdrojů energie, aby se působilo proti cenovému dumpingu na trhu s ekologickým proudem. Takové nebezpečí existuje proto, protože největší podíl proudu odebíraného podle zákona budou odebírat velké podniky zásobující energií, které pořád ještě mají převažující místo na trhu. Směrodatným časovým obdobím pro výpočet průměrné sazby pro odměnu je příslušné předchozí čtvrtletí. V prvním čtvrtletí zákona o obnovitelných energiích lze použít analogicky platby za odměny podle zákona o napájení el. proudem. 18

19 Ustanovení odstavce 5 slouží pro průhlednost při odběru a odměňování ze strany provozovatele sítě, který je povinen se připojit, a také k vyrovnání množství el. proudu a odměn ze strany provozovatelů přenosových sítí. K 12 Ustanovení slouží ke sledování stupně pronikání na trh a technologického vývoje zařízení k používání obnovitelných zdrojů energie a případně k přizpůsobení výše sazeb pro odměny. Přizpůsobení výše odměny musí být oznámeno v přiměřeném odstupu před jejím zavedením. Přizpůsobení se může ovšem provést pouze pro nová zařízení, protože provozovatelé by jinak ztratili jakoukoliv bezpečnost svých investic a úvěrové instituce podílející se na financování by nemohly kalkulovat investice. Zdroj MŽP/