Na mě nic takového nezkoušej, mladá dámo, jinak víš, co se stane.

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Na mě nic takového nezkoušej, mladá dámo, jinak víš, co se stane."

Transkript

1 01 Anna Betuštiaková CESTA VE SNU Haló, vzbuď se. Musíš hned vstát a jít do školy, jinak přijdeš pozdě. Rychlým pohybem ruky jsem si přetáhla peřinu přes hlavu a snažila se nevnímat otravný hlas svého budíku. Na mě nic takového nezkoušej, mladá dámo, jinak víš, co se stane. Ale ne, to opravdu nechci zažít. Stačilo mi pouze zavzpomínat na to ráno, kdy můj elektronický budík spustil ten šílený alarm, jenž mě postavil na nohy téměř ve vteřině. Vždyť už jdu, vrhla jsem ospalý pohled na malinký přístroj u mé postele. Prosila bych toasty a pomerančový džus. Jo, a taky si dneska do školy obleču sukni a nějaké tílko. Díky, prohodila jsem do prázdného bytu a přitom se snažila v rozespalosti nezakopnout o Rafa. Došla jsem přímo k lesklé skříni a čekala. V tom okamžiku se její dveře rozevřely a na ramínku visela tmavě modrá letní sukně a bílé tílko poseté malinkatými třpytkami. Popadla jsem kusy oblečení, které pro mě DSP vybral a zamířila do prostorné kuchyně. Lahodně jsem žvýkala křupavě upečený chléb, na němž se nacházel malinkatým písmem nápis DSP, neboli Domácí Spolehlivý Pomocník. No jo, on o sobě zkrátka musí neustále dávat vědět. Rozhlédla jsem se kolem a marně se snažila najít svoji identifikační kartu. Co si počnu? Bez ní se nedostanu ani z bytu. A co teprve do lébusu, tedy do létacího autobusu, ale nikdo mu tak neříká. Ne. Nesmím panikařit, nemohla bych ani na hodiny ve škole. Zběsilé pobíhání po bytě zřejmě rozrušilo dokonce i Rafa a tak se schoval do naší příruční zahrádky. Spokojené vrcení ocásku a skřípání koleček mi prozradilo, v čí tlamičce by se moje karta mohla nacházet. Promiň, Rafe, nedá se nic dělat, ale musím tě vypnout. Píp. Píp. Píp. Slyším přicházet jakoby z velké dálky. Poslepu nahmatám hranatou věc a zamáčknu knoflík. Převalím se ve své měkké posteli a pomalu procitám do nového dne.

2 02 Terezie Šenkyříková, 14 let prosince 2148, Praha, Svaz spojených Evropských národů Už několik dlouhých hodin zoufale toužím uslyšet jakýkoliv zvuk, nebo alespoň spatřit titěrný záblesk světla. Když mi táta ukazoval podzemní kryt, který měl naší rodině v případě vypuknutí války poskytnout bezpečí, podle jeho výrazu jsem poznala, že to neříká jen tak. Tehdy jsem se pomalu začala připravovat na to, že se k válce opravdu schyluje a počítala jsem tak s tím, že v tomto krytu budeme nuceni nějaký čas přečkat. Ani ve snu mě však nenapadlo, že tu nakonec skončím úplně sama, odříznutá od světa, informací, od všeho živého. Jak dlouho tu vlastně jsem? Minuty, hodiny, nebo snad dny? Netuším, můj mozek je totiž plně zaneprázdněn zpracováváním toho, co se v poslední době událo.to, že je válka na spadnutí jsem poznala, když nám televize v 3D podobě živě promítala pohled na nepokoje v USA, Arabské Unii, Asijském společenství a také tady u nás, ve Svazu spojených Evropských národů. Všechny tyto státy, až na první jmenovaný, vznikly v posledních padesáti letech. Ze začátku šlo všechno podle plánu. Společná měna, jazyk, vláda a nově vytvořená kultura přinášeli výhody, tak jak se předpokládalo. Téměř všechno se zdálo být ideální a to až do rozsáhlé hospodářské krize, která v novodobé historii nemá obdoby. Drtivá většina lidí neměla co jíst, ekonomický systém se zhroutil a nastal obrovský chaos. Ačkoliv od krize uplynulo už šestnáct let, svět se stálo plně nevzpamatoval a si ani nikdy nevzpamatuje. Již v době krize začali vznikat spolky, které žádaly rozpuštění nových států a obnovu těch starých. Tyto původně malé skupiny se postupně rozšiřovaly, až do nich patřil téměř každý občan nově vzniklých států. Téměř. Vláda a bohatí podnikatelé, jimž nový model světa zcela vyhovoval, se snažili hlasy obyvatel utišit. Dařilo se jim to až do teď. Právě povstání, která jsem viděla v televizi, se staly jiskrou, jež zažehla oheň v podobě světové války mezi bohatými a chudými. Války, která mi během jedné vteřiny vzala rodinu. Nemuselo se to stát, všechno je to moje vina. Rodiče i moji mladší sourozenci, Zuzka a Martin, mohli být v době, kdy přední část našeho domu srovnal se zemí granát, zastaralá výbušnina z dávných dob, schovaní v bezpečí krytu. Kdybych se nevrátila pro svůj náramek a oni na mě nečekali v předsíni, byli by tu teď se mnou. Slzy, které mi stékají po tvářích mi připomínají skutečnost, že mám obrovskou žízeň. Ze zoufalství se jazykem snažím nějaké slzy zachytit, ale k zahnání mé nezměrné touhy po jakékoliv tekutině to nepomáhá. Pořád slyším ohlušující výbuch, jež zapříčinil smrt celé mě rodiny. Všechny následující vzpomínky se mi vybavují jen v záblescích. Zoufalý pláč, pravděpodobně můj, i když si nepamatuji, že bych brečela, ruinu, která kdysi bývala přední částí našeho domu, Zuzančinu ruku, vykukující spod hromady trosek a pak také ulici orámovanou hořícími domy, po níž

3 jsem tak nějak automaticky utíkala do krytu, který jsme pořídili za úspory, původně určené na nové auto. Zajímalo by mě, jak to teď venku vypadá. Jak vlastně válka vypadá? Co ostatní lidé? Stihli se schovat, nebo ne? Mé dumání přeruší mocný záchvěv země a až příliš hlasitý výbuch. Nic neslyším, myslím, že mi výbuch poškodil sluch. Tohle nemohl nikdo přežít, nebo ano? Uvnitř mě se začíná probouzet nepříjemné tušení. Zůstala jsem snad posledním živým člověkem na světě?

4 03 Anna Betuštiaková CESTA VE SNU Haló, vzbuď se. Musíš hned vstát a jít do školy, jinak přijdeš pozdě. Rychlým pohybem ruky jsem si přetáhla peřinu přes hlavu a snažila se nevnímat otravný hlas svého budíku. Na mě nic takového nezkoušej, mladá dámo, jinak víš, co se stane. Ale ne, to opravdu nechci zažít. Stačilo mi pouze zavzpomínat na to ráno, kdy můj elektronický budík spustil ten šílený alarm, jenž mě postavil na nohy téměř ve vteřině. Vždyť už jdu, vrhla jsem ospalý pohled na malinký přístroj u mé postele. Prosila bych toasty a pomerančový džus. Jo, a taky si dneska do školy obleču sukni a nějaké tílko. Díky, prohodila jsem do prázdného bytu a přitom se snažila v rozespalosti nezakopnout o Rafa. Došla jsem přímo k lesklé skříni a čekala. V tom okamžiku se její dveře rozevřely a na ramínku visela tmavě modrá letní sukně a bílé tílko poseté malinkatými třpytkami. Popadla jsem kusy oblečení, které pro mě DSP vybral a zamířila do prostorné kuchyně. Lahodně jsem žvýkala křupavě upečený chléb, na němž se nacházel malinkatým písmem nápis DSP, neboli Domácí Spolehlivý Pomocník. No jo, on o sobě zkrátka musí neustále dávat vědět. Rozhlédla jsem se kolem a marně se snažila najít svoji identifikační kartu. Co si počnu? Bez ní se nedostanu ani z bytu. A co teprve do lébusu, tedy do létacího autobusu, ale nikdo mu tak neříká. Ne. Nesmím panikařit, nemohla bych ani na hodiny ve škole. Zběsilé pobíhání po bytě zřejmě rozrušilo dokonce i Rafa a tak se schoval do naší příruční zahrádky. Spokojené vrcení ocásku a skřípání koleček mi prozradilo, v čí tlamičce by se moje karta mohla nacházet. Promiň, Rafe, nedá se nic dělat, ale musím tě vypnout. Píp. Píp. Píp. Slyším přicházet jakoby z velké dálky. Poslepu nahmatám hranatou věc a zamáčknu knoflík. Převalím se ve své měkké posteli a pomalu procitám do nového dne.

5 04 Ondřej Barabáš, 14 let Stroj času Psal se rok 2013 a v Praze žil muž jménem Jan Hubička. Byl trochu jiný, on totiž moc rád kradl auta. Měl sice velmi dobře placenou práci, ale tato nezákonná činnost jej prostě bavila, byla pro něj něco jako koníček. Kráčel si to jednou po ulici a vtom uviděl auto, jenže ne ledajaké, ale takové zvláštní. Honzovi se strašně líbilo. Došel tedy k němu a uviděl, že klíčky jsou v zapalování, zkusil dveře a ty byly odemčené. Štěstěna mi dnes hodně přeje... pomyslel si Jeník. Najednou na něj někdo zakřičel: Hej, počkejte! Co si myslíte, že děláte? Jan rychle vlezl do automobilu a nastartoval. Zařadil zpátečku a chtěl ujet, jenomže místo toho, aby vycouval z ulice, rozhostila se tma...a kolem auta se začaly míhat prapodivné obrazy. V jednu chvíli viděl Honza nějakou neznámou ulici, poté lidi, které nepoznával, a krajinu, která se měnila, stejně jako podnebí a kultura obyvatel. Najednou si Jeník uvědomoval, že cestuje časem. Samozřejmě nechtěl skončit někde v pravěku, takže rychle šlápl na plyn. a hned zase brzdu. Jakmile vystoupil, zamumlal si pro sebe: Asi jsem to trochu přehnal. Ocitl se totiž na parkovišti a vedle něho stál bilboard a na něm se psalo: Blíží se konec 30. století! Musíme očekávat vesmírnou invazi... Když už byl v budoucnosti, chtěl se tam trošku porozhlédnout. Jeho město v budoucnosti jej opravdu zajímalo. Nejdřív šel do ZOO, zjistil, že je možné klonování, a tak se mohl podívat na různé dinosaury, mamuty i šavlozubého tygra. V muzeu si zas poklábosil s Komenským, Karlem IV. nebo s Masarykem. Ochutnal jídla a nápoje budoucnosti.vyzkoušel si 9D kino, ve kterém se opravdu vcítil do filmu. Užil si dva týdny na Marsu a uchvátilo jej robotí divadlo na Měsíci. Po měsíci úžasných zážitků se mu ale začalo stýskat po domově. Vrátil se tedy na parkoviště, došel k místu, kde nechal automobil a pěkně od plic zaklel. Auto bylo totiž pryč. Tak se stalo, že byl i zloděj okraden. Co se stalo s Honzou Hubičkou? Kdo mu vůz ukradl? Na tyto a další otázky se my odpověď stejně nedozvíme... leda tak v budoucnosti.

6 05 Nela Lusková, 11 let Rok 2033 Píše se rok Je mi 33 let. Za sebou mám střední i vysokou školu. Honosím se titulem Mgr. Mám svoji vlastní lékárnu na Měsíci. Před dvěma lety se mi narodil syn Jakub. S manželem jsme si pořídili své vlastní létací auto, ostatně jako každý normální člověk na Zemi. Auta jezdí... spíš létají... na bioplyn, ropa před sedmi lety došla. Když mi bylo dvanáct let, tak si každý myslel, že roboti ovládnou Zemi, ale nestalo se. Pár věcí se tu ale přesto změnilo, ale ne moc radikálně. Pořád jsme ve vesmíru sami, ale lidé bydlí v podzemí jako krtci. Šušká se, že kdyby vybouchl Temelín, tak je úplně jedno, jestli jsme na povrchu planety, nebo jsme se zavrtali do země. Každý má pidimobil, který je tenký jako papír. Všichni spolužáci ze základní školy jsou už dávno dospělí, každý má svůj vlastní život, a proto se moc nevídáme. Aďa se přestěhovala do Paříže... já do Prahy... a ostatní? Každý si našel ten svůj oblíbený koutek na Zemi. Pracuji na Měsíci, stejně jako většina lidí. Cesta do práce mi trvá hromadnou raketodopravou asi pět minut. Nevěřili byste, už jsme se tam docela zabydleli, můžeme tam dokonce i dýchat. Prostě a jednoduše, tahle doba je pro nás dobrá, ale už ne tak pro naši Zemi...

7 06 Denisa Šebestíková, 14 let, I těžká překážka se dá zdolat Pod pojmem budoucnost si každý představuje něco jiného. Jiné cíle a sny, za kterými jde. Moje sny jsou omezeny. Nemůžu chodit. Před rokem se mi stala autonehoda a já se ocitla na vozíku. Mohu být ráda, že jsem přežila, ale úplná výhra to není. Ještě před havárií jsem si přála být zpěvačkou, ale teď o tom začínám pochybovat. Jak bych na pódiu vypadala? Jen k smíchu! Miluju zpěv, prožívám ho celým svým srdcem. S každou písní zapomenu na bolesti v mém těle i na posměch ostatních dětí a litování všech. Z obou reakcí je mi špatně. Zprvu mě to skličovalo, někdy i rozplakalo, ale už jsem se s tím naučila žít. Skládám si písně. Většinou veselé a plné života, aby mi připomínaly, kolik je na světě radosti, i když už jí mám tak málo. Jsem v deváté třídě a je na mně, jakou cestou se rozhodnu jít. Moc ráda bych se dostala na konzervatoř, ale bojím se. Už mám zkoušky za sebou. Jsem nervózní. Každým dnem by měly přijít výsledky. Nevím, jestli to chci vědět, ale zároveň jsem zvědavá. Zajímá mne, jak jsem na ně zapůsobila, jak se jim líbil můj hlas, a hlavně... co říkali tomu vozíku... Emo... dopis! volá na mě z kuchyně mamka. V mžiku jsem u ní. Nesměle si beru obálku. Je to ona! vydechnu. Teď držím v ruce svoji budoucnost. Buď se dostanu a můj komplikovaný život bude o něco veselejší, nebo budu muset dělat nějakou jinou práci. Pomalu roztrhávám obálku. Třesou se mi při tom ruce. Rozevírám list... a čtu. Mamka mi zvědavě nakukuje přes rameno. Napjatě čtu... skvělá zpráva! Přijali mě, mami, já jsem se dostala! Budu zpěvačkou! jásala jsem. Nemůžu uvěřit, že si splním svůj sen. Od tohoto okamžiku se můj život změní k lepšímu. Nikdy nepřestávej věřit svým snům. I když jsi nějak nemocný, nevzdávej se. Tvoje vůle dokáže mnoho. Je jen na tobě, jestli tu dlouhou cestu plnou nástrah a překážek chceš podstoupit. Ty sám si píšeš svůj životní příběh.

8 07 Jakub Bartoš I nepatrný úsměv za to stojí Doba bude zlá, lidé bez peněz a práce, svět nebude vhodné místo pro výchovu našich potomků a vše bude jen a jen horší. Zhruba takhle vypadá reakce (bohužel většiny) mladých lidí, když se jich někdo zeptá na budoucnost a co od ní očekávají. V horším případě vám odpoví, že jim je to jedno a přitom v puse nechutně převalí žvýkačku. Následně se otočí a odchází s myšlenkami na opravdu důležité věci, což většinou znamená, jestli mají nejnovější iphone nebo jaké že oblečení si musí koupit. Protože to je přeci to nejdůležitější. Svým způsobem se jim nedivím. Lidé si sami vytvořili dnešní společnost do takové podoby, v jaké teď žijeme a pozitiv bychom mnoho nenašli. Ať už je ale doba jakákoliv, nyní je jen na nás, co se pokusíme udělat, abychom mohli do budoucnosti vyhlížet byť s nepatrným úsměvem. Protože proč bychom tu jinak měli být? Abychom se jen trápili a slepě kritizovali? NE. Zkusme se více zapojit do dění kolem nás. Sledovat, co se kolem nás děje, utvářet si názory a perspektivu. Udělejme něco pro sebe a něco proto, aby byla budoucnost díky nám lepší. Spousta lidí se zavírá do černé schránky obalené slepotou, hluchotou a jen plivou nadávky, urážky a kritiku. Tímhle způsobem věci nebudou lepší, a i když je někdy těžké udělat něco, co se zdá být beznadějné tak právě nyní musíme věřit, že se naše snaha jednoho dne projeví na společnosti. Rozbijte tu schránku. Otevřete oči a naslouchejte. Už jen tohle je maličkost, kterou může udělat každý a nějakým způsobem ovlivnit sebe i ostatní. Chtít vědět, poznávat a dělat něco, co má smysl. To je to, co potřebujeme. A teď si buď řekněte, že tohle byl jen chvilkový výplach mysli dospívajícího člověka nebo něco, co má smysl a nad čím bychom se měli zamyslet a začít něco tvořit. Já osobně volím to druhé.

9 08 Jan Bártů CESTA DO BUDOUCNOSTI Už víme, že svět jednou zanikne. Budu vám vyprávět příběh z doby třetího tisíciletí před koncem světa. Aktuality: V Americe se po celokontinentovém hlasování rozpustila vláda a vypukla občanská válka. V této době již čtvrtá. Na každém kontinentu kromě Evropy se válčilo. Evropa držela mír. Evropa byla jediný ostrov. Víte proč? Protože v roce 2588 bylo obrovské zemětřesení a mezi Evropou a Asií se vytvořila megapropast dlouhá přes 500 kilometrů, široká dvacet kilometrů a hluboká jeden kilometr. V Evropě se žilo krásně, nikde se nestřílelo ani neválčilo. Lidé si žili ve městech i na vesnicích. Létali svými auty na vodu si odpočinout na měsíc. Po jednom svém výletě jsem se díval na zprávy a tam jsem zaslechl, jak povídají: Kvůli nadměrné těžbě ropy v Mexickém zálivu se severní Amerika propadla do ocánu. To vše z dopisu poslaného časovou poštou.

10 09 Eliška Bendová Budoucnost Jmenuji se Ela a měla jsem sen o naší budoucnosti. Bude dobrá nebo špatná? Vzbudila jsem se a koukla jsem se na mobil, kolik je hodin, v tom jsem si všimla i data Došla jsem do kuchyně za rodiči a byli starší jako já. Co se to stalo? Zeptala se rodičů ale ty se na mě jen dívali a nekomentovali. Vyšla jsem ven a tam pusto. Stromy, tráva, keře byly žluté. Našla jsem leták, na kterém bylo napsáno: Lidé se bojí, hurikán obletěl už celý svět! Voda dochází, dožijeme se zítřka? Z druhé strany bylo: Ten kdo nemá počítač, jako by nebyl! Všichni si mysleli, že budoucnost bude lepší a lepší létající auta a další. To není možný! Zvedl se prudký vítr a já běžela domů, strašně jsem se bála. Pak jsem se vzbudila a jen řekla: TOHLE SE NIKDY NESMÍ STÁT!

11 10 Alois Medek Cesta do budoucnosti Je rok 2022 a po dlouhých letech zkoumání se na planetu Mars vydává první loď s lidskou posádkou. Let MARS 01 je plánován na jako pocta prvnímu přistání na Měsíci a pokud se vše zdaří, doletí loď Phobos k Marsu do 29 hodin. Velitel lodi, plukovník Mark Arens, pilot a kosmonaut, spočinuvší již třikrát na Měsíci, kontrolující již asi po sedmé během poslední hodiny kokpit a skafandry, není zcela ve své kůži. Není divu, povede nezkušenou posádku, která i přes své výtečné hodnocení ještě neabsolvovala jedinou vesmírnou misi. To ale nebyla jediná věc, která plukovníka zneklidnila. Má se jednat o první mezinárodní vesmírnou misi v dějinách, když nepočítáme stanici ISS. Pilot Mike Sanders byl součástí jeho týmu z poslední expedice a tak ho dobře zná, ale schopnostem navigátorky Alisi Ivanové zatím zcela nevěřil a mladému inženýrovi Curthu Vernerovi už vůbec ne. Tak už aby to bylo za mnou! řekl si pro sebe a vyšel ven z lodi. V těchto dnech byl největší zájem novinářů z celého světa zaostřen na Kennedyho vesmírné středisko a kolem centra stály masy lidí těšící se na 1. let Země Mars. Posádka již byla v kokpitu a dokončovala předstartovní procedury. Rezervní kyslíkové nádrže naplněné. Přídavné palivové nádrže zapojeny a připraveny. Stabilizační kotva aktivní, hlavní motory běží na 40 %. Tak zněly poslední odpovědi na velitelův rozkaz: Hlášení! Arens byl spokojený, stručné a rychlé odpovědi jeho podřízených se mu zamlouvaly. Tak, je čas startovat, řekl si pro sebe a do vysílačky sdělil: Phobos kontrolní věži: všechny systémy fungují. Jsme připraveni ke startu! Obratem začalo odpočítávání a se slovem start byla uvolněna stabilizační kotva a motory se rozburácely na maximum. Během několika sekund se loď ztratila všem z očí a zamířila si to k Marsu. Tak to bychom měli, řekl si Arens a dodal: Teď to bude ještě zajímavější.

12 11 Andrea Mánková Cesta do budoucnosti Svou budoucnost si představuji jako něco neobvyklého, a to, co můžu zažít jenom já. Lidé mají různé představy o své budoucnosti. Někteří chtějí lásku do konce života, jiní touží po malém domku se psem či kočkou. Člověk si může svou budoucnost naplánovat, ale někdy se to nevyplní podle jeho představ. Jak se vyvíjíme a poznáváme nové věci, sny se nám mění. Dokážu si představit hezkou budoucnost a vím, že cesta nebude jednoduchá a že bude plná překážek. Překážky jsou od toho, abychom je překonali a vzali si z nich ponaučení. Moje cesta do budoucnosti má tři směry: běžecké lyžování, floristika a letuška. Běžecké lyžování mě hodně baví i přesto, že ve skutečnosti je to velká dřina, disciplína a odříkání. Živit se sportem profesionálně není snadné. Floristika a aranžování je velmi zajímavá práce. Láká mě představa floristických soutěží, nových trendů v aranžování. Letuška je pro mě lákavá cesta do budoucnosti. Představa létat do Ameriky, na Nový Zéland či Kapverdské ostrovy je neuvěřitelná. Krásné účesy, společenské vystupování, nádherné oblečení, mluvit plynule několika jazyky. Možná nevýhodou mohou být partnerské vztahy, jelikož práce letušky je časově náročná. Lákadlem je obletět celý svět a podívat se i tam, kam se jen tak snadno nedostaneme. Každý den přemýšlím, co by bylo pro mě nejlepší. Moc si přeji, aby se vyplnily mé sny a cesta do budoucnosti nebyla moc trnitá.

13 12 Cesta do budoucnosti Beníčková Adéla Občas někdy přemýšlím, jaké je to v budouclosti, ráda si pak vymýšlím, celý svět bez lidské zlosti. Zdravé lesy, hodně zvěře, čistou vodu, ovzduší, nepřemýšlet o nevěře, krásný pocit na duši. Nevím, zda se tato přání vůbec někdy vyplní, nemám ráda lidské lhaní, osud se však naplní. Kdybych třeba někdy mohla nastartovat raketu, odletět do budoucnosti a zjistit, jak je to tu. Po návratu z velké dálky na procházku šla bych ven, moje přání o budoucnu je však zatím jenom SEN.

14 13 Adriana Beránková, 9 let Cesta do budoucnosti Jednoho slunečného dne trávila Tea, devítiletá holčička, se svým bratrem Erikem krásné odpoledne u babičky na zahradě. Hráli si na schovávanou. Pikal Erik. Tea si našla úkryt pod svěšenou, hustou vrbou, když tu náhle si všimla výrazně rudého tlačítka na starém kůlu. Na nic nečekala a vykřikla: Eriku, Eriku! Erik se zděsil, a proto za ní rychle běžel. Když se dozvěděl o tlačítku, měl z toho radost. Děti neváhaly ani vteřinu a společně ho stiskly. Čekaly s napětím, co bude dál. Podívaly se na sebe a najednou se ze země začala rodit veliká, třpytící se oranžová cesta vedoucí k oblakům. Tea s Erikem se nestačili divit. Vyrazili. Čím výše stoupali a stoupali, tím jim bylo chladněji. Po nekonečné cestě se před jejich očima zjevil obrovský ostrov. Nad ním stál nápis BUDOUCNOST. Děti bojácně vstoupily na hliněnou zem, a když se otočily, cesta zmizela. Ostrov byl plný smutných lidí. Nad jejich hlavami se vznášeli maličkatí tvorové, velcí asi jako prostředníček. Měli malinkaté, robotické botičky, ze kterých šlehaly žlutočervené plamínky. Tea a Erik dostali strach. Když se nejistě otočili, zírali na ně dva roboti. Já jsem Tea a to je Erik., šeptla jemným hlasem Tea. Vítejte v budoucnosti, my jsme Midar a Ester, řekli. Měli spolu stánek s názvem Avosam aknyčit, což byla masová tyčinka, kterou prodávali. Dětem chutnala, ačkoliv ji neznaly. Všechno v budoucnosti bylo neznámé. Všechno bylo z kovu a železa, všechno mělo různé vysílače a satelity, všechno to různě blikalo a všechno to vydávalo nějaké zvuky. Vtom se začala třást zem, foukal vítr a v hustě šedé mlze se objevilo něco velikého s červenýma očima. To je Antybod 5000, řekla Ester. Král naší země, dodal Midar. Antybod 5000 podal dětem do rukou listinu, pousmál se a v temné mlze zmizel. Když si děti listinu přečetly, pochopily, že se musí vrátit domů, aby mohly předat vzkaz od krále budoucnosti lidem tady na Zemi. Král je totiž žádal o lepší chování k přírodě, zvířatům, věcem a k sobě navzájem, protože jen tak se může budoucnost pro všechny zlepšit. Najednou se zase objevila záře třpytivé oranžové cesty. Děti na nic nečekaly, rozloučily se s roboty a utíkaly domů. Vše povyprávěly rodičům a ti jim s předáním vzkazu pomohli. Erik s Teou doufají a věří, že budoucnost bude lepší!

15 14 Kateřina Bobková Cesta do budoucnosti Byl krásný letní den. Procházela jsem se po lese a najednou se přede mnou objevila jeskyně. Nikdy předtím jsem ji zde neviděla. Po krátkém zaváhání jsem vešla dovnitř. Na zdech byly namalovány tajemné symboly. Neměla jsem ani zdání, co znamenají. Odtud vedla pouze jedna chodba. Kráčela jsem dál a brzy jsem zjistila, že tato chodba se rozvětvuje. Vstoupila jsem do jedné z nich. Když jsem z ní vyšla, spatřila jsem jen zničenou přírodu. Tekl zde malý potůček, ale měl tak špinavou vodu, že v něm nebyla ani rybička, a cítila jsem z něho nějaké chemikálie. Nikde nebylo jediné zvíře, ba ani motýlek. Byl to smutný pohled. Nedaleko odtud leželo městečko. Chtěla jsem vědět, kde to jsem, a tak jsem se tam vydala. Dorazila jsem do města. Všude samá technika. Zjistila jsem, že je rok Uvědomila jsem si, že ta tajemná jeskyně mě posunula o 100 let do budoucnosti. Zajímalo mě, jaká je tato doba, a proto jsem se poohlédla po městě. Byla zde spousta nových věcí. Vzduchem létala přenášedla, která přenesla člověka, kam jen chtěl. A spousta jiné techniky a robotů. Obchody byly plné věcí, které nikdo nepotřeboval. Lidé na sebe ani na své blízké neměli vůbec čas. Také jsem postřehla, že nikde nebylo žádné hřiště. Rodiče si nehráli se svými dětmi. Usilovně pracovali na vymýšlení nových věcí, které by jim usnadnily život, ale nevšimli se, že při tom ničí poslední zbytky přírody. Na polámaných lavičkách smutně posedávali staří lidé, kteří vzpomínali na své dětství. Bylo mi z toho úzko, a tak jsem utíkala zpátky do jeskyně. Běžela jsem dlouhou chodbou a chtěla jsem se co nejrychleji dostat ven. Omylem jsem však vběhla do jiné postranní chodbičky. Když jsem se znovu ocitla venku, oněměla jsem úžasem. Všude rostly nádherné stromy, kolem poletovali krásní barevní ptáci a motýli. Jakmile jsem popošla pár kroků, uviděla jsem mezi stromy malou vesničku. Pomyslela jsem si, že se snad nacházím v minulosti, jen jsem nevěděla v jaké době. Najednou ke mně přišla malá dívenka, která mě zavedla do vesnice. Cestou mi vyprávěla o životě ve vesnici. Všichni měli skromné příbytky, ve kterých žila vždy celá velká rodina dospělí, jejich děti, rodiče a někdy ještě i prarodiče. Staří lidé hlídali malé děti, hráli si s nimi a předávali jim své zkušenosti. Dospělí lidé přes den pracovali buď přímo ve vesnici, nebo v blízkém městě. Protože však vyráběli jen tolik, co spotřebovali, měli ještě čas na své děti a rodiče. Úzkostlivě chránili svoji nádhernou přírodu. Prababička té dívky mi vyprávěla, co se vlastně stalo. Lidé si před mnoha lety v honbě za penězi, mocí a novými vynálezy zničili všechno krásné kolem sebe nejprve přírodu, vztahy mezi lidmi a nakonec celou svoji civilizaci. Zbylo pouze pár tisíc zubožených lidí. Lidé se museli uskromnit, změnit své myšlení a chování. Snažili se zachránit poslední zbytky přírody a po dlouhé snaze se jim to podařilo. Uvědomili si, že pokud se chtějí mít dobře a být šťastní, nesmí ji už dál ničit.

16 Do krajiny se znovu vrátili ptáci, motýli a ostatní zvířata. Lidé se dožívali velmi vysokého věku, jelikož jedli zdravé potraviny, žili v čistém prostředí, a dokonce nahradili nezdravé věci, vytvořené v naší době, za zdravé výrobky z ovoce. Přebytky potravin lidé z venkova vyměňovali za věci vyráběné ve městě. Lidé byli velmi přátelští a pohostinní a bylo mi mezi nimi dobře. Po návratu domů jsem se do této krásné doby vracela často, a to nejen ve vzpomínkách.

17 15 Michaela Candrová, 7 let Sen a fantazie Je ráno. Ráno jako každé jiné. Vstávám z postele a vidím, že můj pokoj je celý šedobílý. Někdo mě zdraví: Do-bré-rá-no," jako by mluvil počítač.,,ááá co se to dějě?!" Ne-mu-síš-se-bát," odpovídá ten někdo. Vyskočím z postele a běžím se obléknout do své šatny, ale šatna nikde. Z plechové zdi se vysouvá něco, co vypadá jako... Moje šatna!" křičím radostí. Vybíhám z pokoje, ale najednou: Buch!" Ohlušující rána mě sráží k zemi. Je to divné, ale mezi otevřenými dveřmi něco je. Zvedám se a všímám si, že vedle dveří je malá tabulka s tlačítky. Jdu k ní. V jednom sloupci je tlačítko s názvem door". Mačkám na něj a ono krátce zapípá: Jste-moc-blíz-ko! Po-po-jdě-te-o-je-den-krok-zpět!" Poslechnu a vrátím se o krok zpět. Mezi dveřmi se roztahuje cosi, co vypadá jako průhledný plech. Rychle tím procházím, a jakmile jsem krok za tím, zavírá se to. Běžím po schodech. Ale co se to děje? Já neběžím, já jedu!" křičím a stojím na eskalátorech, které mě vyváží před dům. Stojím u domu, který znám už od malinka a díky těm všem změnám si připadám jako Alenka v říši divů. Je všední den, musím do školy. Procházím kolen domů, které mají divné kovové ploty. Autobusová zastávka je plná dětí. Všichni mají v ruce něco, co se podobá ipadům. Ptám se jich, co to mají a všichni jednohlasně odpovídají: Mikropad." Autobus téměř nepoznávám. Chci zaplatit, jenže nemám komu. Není tam ani sedačka, ani volant, ani řidič. Jdu si sednout. Autobus se pomalu rozjíždí. Má tři řady sedaček a na konci je velký bufet s automaty. Konečně jsme v Třeboni. U domů nejsou kovové ploty! Spolužáci mají telefony a ne mikropady! Můj sen končí. Jsem ve škole. Jsem ráda, že jsem opět v našem barevném světě bez kovových plotů a vysouvacích šaten. Ten svět není tak dokonalý, ale je náš.

18 16 Karolína Koubová, 14 let Cesta do budoucnosti Probouzím se na neznámém místě. Vypadá, jako by ho právě opustila krutá válka. Rozhlížím se kolem. Já to místo poznávám! Tady bývaly dřív schody našeho domu, kde jsme sedávali s kamarády, smáli se a pošťuchovali. Tady bývala zahrada, kam jsme lezli pro jablka. A všude ticho, ani jeden jediný zvuk, ani jeden jediný pohyb. Rozběhla jsem se k místu, které jsem vždy milovala. Doufala jsem. Tak zoufale jsem doufala, že alespoň tohle místo zůstalo neporušené, zůstalo živé. Běžela jsem bývalým lesem. Teď šedým a pustým. Ohořelá tráva, mrtvé pahýly stromů, žádné zvíře, brouk. Nic. Les byl stejný jako všechno ostatní. Padla jsem na kolena, skryla tvář do dlaní a slzy nechala volně stékat po tvářích. A pak - téměř neslyšný krok na troskách přírody, kterou jsem milovala.vstala jsem a vydala se za zvukem. Na zemi seděla vrásčitá stařenka se skloněnou hlavou. Vítej dítě, zašeptala a zvedla ke mně pohled kalných, prázdných očí. Kde kde jsou všichni? koktám vyděšeně. Vidíš snad někoho? řekla se smutným úsměvem na rtech. No ne. Jak jak dlouho už tady sedíte? Čas pro mne přestal existovat už dávno, dítě. Napadla mě příhodnější otázka: Jaký je vlastně rok? Jak už jsem řekla - čas pro mne ztratil smysl. Poslední rok, který si vybavuji, byl myslím Strnula jsem. Tohle že má být naše budoucnost? Pod budoucností jsem si vždycky představovala nepřirozeně přetechnizovaný svět. Ale tohle?! To by mě ani ve snu nenapadlo. A co co se tady stalo? zeptala jsem se. Tady? Kéž by jen tady. Na celém světě už nenajdeš jediné místo, které by vypadalo jinak. Ona... ona tady propukla válka? Stařenka se začala hořce smát. Kéž by tomu tak bylo. To bychom měli ještě naději. To lidská chamtivost, neuváženost, sobeckost zavinila zkázu lidstva. Dítě,věříš, že tady na Zemi ještě existuje nějaký život? Přísahala bych, že mi její slepé oči vidí až do duše. Naskočila mi husí kůže. Rozhlédla jsem se kolem. Ne. V tomhle světě už umírá i naděje.

19 Ne, vyřkla jsem nahlas své úvahy. Pleteš se, pousmála se. Zbyl. Jeden jediný. A ty ho musíš chránit! Spolu zabráníte úplné zkáze lidstva! Musíš na něj dávat pozor, nebo svět přijde o ten nejkouzelnější zvuk odmlčela se a pozvedla ke mně spojené dlaně, o ptačí zpěv. Rozevřela dlaně a v nich spal schoulený Modrý drahokam. Ptáčátko. Beze slova jsem si ho od stařenky vzala. Otevřelo oči, zvedlo hlavičku, podívalo se na mě, otevřelo zobáček a zacvrlikalo. Byl to ten nejkouzelnější zvuk, jaký jsem kdy slyšela. A teď utíkej, běž! vykřikla. A já jsem poslechla. Běžela jsem, i když jsem vlastně netušila kam. Jen jsem vnímala tlukot srdíčka mého Modrého drahokamu. S trhnutím jsem otevřela oči. Ležím ve své posteli. Byl to jen sen, bujná fantazie. Bohudík, spadl mi kámen ze srdce. Otočila jsem se zády ke zdi a v tu chvíli jsem ho uviděla. Schoulený, vystrašený ptáček seděl na mém stole. Modrý drahokam!

20 17 Antonie Nýdlová 6.A (11let) Cesta do budoucnosti Vítám vás, jmenuji se Roman Lukáš. Je mi 25 let. A teď vám budu vyprávět příběh o tom, jak jsem cestoval do budoucnosti. Bylo mi 12 let a přál jsem si, abych byl vynálezce. Pořád jsem něco vynalézal a všichni se mi smáli. Hele támdle jde ten kluk, co si o sobě myslí, že je vynálezce, smáli se mi. Velmi mě to trápilo, ale skoro jako na truc jsem vynalézal čím dál víc. Moc jsem toužil sestrojit auto, které by cestovalo do budoucnosti. Já jim dám, že nic neumím, říkal jsem si. Vynaleznu ho a pak se budu smát já. Spojil jsem dva obvody a prásk. Vybuchly mi v ruce tak silně, až jsem měl černou hlavu a vlasy mi trčely úplně všude. Tu slyším z kuchyně hlas. Byla to moje maminka a volala na mě: Romane, co to děláš tam nahoře a co je to tam za rány? Ale nic, mami řekl jsem. Tak se tedy pojď najíst a pak už půjdeš spát, dodala. Když jsem šel druhý den do školy, bylo vše jako obyčejně. Posmívali se mi a já jsem šel domu hned zase vymýšlet další díly auta budoucnosti. Když jsem konečně vyrobil všechny kusy a spojil jsme je v jedno, zkusil jsem auto spustit. Poprvé nic, podruhé nic a potřetí auto začalo svítit a blikat. Když jsem se rozkoukal, najednou jsem se ocitl v nějakém pralese. To je divná budoucnost, říkal jsem si. A tu najednou jsem uslyšel křik, ale nebyl to lidský křik. V tu chvíli jsem ani nevěděl, čí to je křik. A v tom naproti mě běží dinosaurus, jen tak tak jsem se uhnul, aby mě nesrazil. Utíkal jsem zpět k autu, ale v tom mě něco vzalo a zvedlo mě to do výšky a odnášelo mě to pryč od auta. Když mě to konečně pustilo, pohlédl jsem vzhůru. Dinosaurus, který mě donesl kamsi pryč byl stegosaurus. Pořádně jsem se rozhlédl, kde to jsem a zjistil, že mě asi donesl do svého hnízda, abych si hrál s mláďaty. Když jsem se snažil utéct, mláďata začala křičet a brečet a jejich máma mě uchopila opatrně do zubů a vrátila mě do hnízda. Čekal jsem až do večera, dokud mláďata i máma neusnuly. Když usnuly, potichu jsem se vytratil. Už jsem byl dost daleko, když jsem začal utíkat k autu. Nebylo to daleko, jenom pár kroků. Přiběhl jsem k autu a okamžitě jsem s ním zmizel. A byl jsem zase doma. Mamka mě zavolala k večeři a šel jsem spát. Rodičům jsem se o tom nezmínil, nevěřili by mi. Druhého dne byla sobota a tak jsem okamžitě po snídani šel k autu, předělat ho. A tak jsem předělával asi pět hodin a pak jsem se znova odhodlal spustit ho. Zablesklo se a já i s autem jsme zmizeli. Objevil jsem se opět doma. Docela mně to překvapilo, myslel jsem si, že se to asi nepovedlo. Stál jsem ve svém pokoji a v tom se otevřely dveře a vešel jsem já. Skoro jsem vykřikl, zdálo se že mě moje já nevidí. Poznal jsem že, můj plán dostat se do budoucnosti se zatím nedaří, a tak jsem znova sedl do auta a zmizel. Doma jsem poznal hned, jak jsem vyšel z pracovny kde jsem dělal na svém autě, že jsem se svým autem dostal o deset minut dopředu, protože v té době jsem také vstoupil do pokoje. Tak zítra to auto předělám znovu a doufám, že se dostanu do budoucnosti, řekl jsem.

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

ČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015

ČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015 ČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015 Obsah: Co by bylo, kdybych mohl(a) jíst, co bych chtěl(a). 2-11 Co by bylo, kdybych se ocitl(a) v minulosti 12-22 Co by bylo, kdybych se

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

PŘÍLOHY KONTROLNÍ SKUPINA ŽÁKŮ PRACOVNÍ LISTY: Pracovní list č. 1 Materiál pro učitele věty k rozstřihání. Pracovní list č.

PŘÍLOHY KONTROLNÍ SKUPINA ŽÁKŮ PRACOVNÍ LISTY: Pracovní list č. 1 Materiál pro učitele věty k rozstřihání. Pracovní list č. PŘÍLOHY KONTROLNÍ SKUPINA ŽÁKŮ PRACOVNÍ LISTY: Pracovní list č. 1 Materiál pro učitele věty k rozstřihání Pracovní list č. 2 Křížovka Pracovní list č. 3 Text O Červené kšiltovce Pracovní list č. 1 Před

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

ŘÍJEN. strana: 1 E_O-N

ŘÍJEN. strana: 1 E_O-N strana: 1 E_O-N V pátek 26.9. se šestka zúčastnila akce pořádané společností EON. Anička nám popsala, jak celá akce probíhala. V pátek jsme měli akci EON-trak. Chvíli jsme se učili a pak šli do EON-trucku.

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

Jak se v parku narodil dráček

Jak se v parku narodil dráček Jak se v parku narodil dráček Klárka a Matýsek jsou dobří kamarádi. Nejradši chodí ven do parku. Hrají si s dalšími kamarády na schovku SCHOVKA POD DEKOU, na honěnou HONIČKA SE ZÁCHRANOU nebo si jen tak

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

1. číslo čtvrtletníku

1. číslo čtvrtletníku 1. číslo čtvrtletníku ŠKOLNÍ ROK 2014 / 2015 SLOVO NA ÚVOD VZPOMÍNÁME NA PRÁZDNINY Nejoblíbenější věc z celého školního roku skončila. Myslíme tím prázdniny. A my jsme se opět vrátili do svých školních

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Poprvé publikováno jako Karlinchen od Annegert Fuchshuber (Annette Betz Verlag, Wien/München, 1995). Copyright 1995

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška.

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. O letadélku Káňeti Knihu od Bohumila Říhy převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. Tomešovic rodině se narodila Anežka. O tři roky později se jim narodil kluk Vojta. -

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková

Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková Každý si pod pojmem cesta ke hvězdám představí něco jiného. Jeden si bude představovat chodník slávy v Los Angeles, další si sní o své cestě ke hvězdám a někdo úplně jiný

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Autor: Mgr. Petra Grygová Partnerské zařízení: Dětský domov, Základní škola a Střední škola, Žatec Poznámka: kopírovat dle počtu žáků Výukový materiál

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH VÁNOČNÍ PŘÍBĚH Návštěva anděla Kdysi dávno žila v Nazaretu dívka. Byla jemná a skromná a jmenovala se Marie. Zasnoubila se s tesařem jménem Josef. Jednou, když si vyšla na procházku, přihodilo se jí něco

Více

22. základní škola Plzeň

22. základní škola Plzeň 22. základní škola Plzeň Třída: 7. A Jméno: Lenka Hirmanová Datum:29. 11. 2008 1 Skoro každý měl ve školce stejný sen, co by chtěl dělat Jako malá jsem měla různé zájmy, i když některé se moc nezměnily.

Více

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Název : Malý princ, Antoine de Sain - Exupéry Autor: Mgr. Jitka Řádková Ročník: 3. ročník

Více

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá.

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. To jsem JÁ 1I JMENUJI SE: Baví mě: To je otisk mé ruky: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. 2I Jmenuji se......... a je mi... let. Žiju společně s: Bydlím v: Nejvíc

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř. DŮM ČÍSLO 12076 Tys byl odjakživa hrozný paličák, Dominiku! řekla Tina Erikovi. Nesmysl, jste nějak moc moudrá, paní profesorko Patti! opáčil hbitě Erik. Cha, ona není Patti, ale Erik, zvolala pravá Patti

Více

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé -

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé - Pohádkové povídání - pro děti i dospělé - Knížka Pohádkové povídání vznikla v roce 2009 v rámci výzkumné práce: Problematika znakového jazyka a možnost jeho využití v pohádkách pro sluchově postižené děti

Více

MATĚJ A STEGOSAURUS. prro prv. v ňáč ky. Z. Pospíšilová / I. Autratová

MATĚJ A STEGOSAURUS. prro prv. v ňáč ky. Z. Pospíšilová / I. Autratová Také miluješ dinosaury jako Matěj z téhle knížky? Pak je tento neuvěřitelný příběh právě pro tebe! S Matějem a jeho dinosauřím kamarádem tě čtení bude bavit jako procházka po dinoparku. Některé knihy mají

Více

Telefonní budka. Varovný telefonát

Telefonní budka. Varovný telefonát MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak

Více

22. Základní škola Plzeň. Až já budu velká. Třída: 7. B. Datum: 8. 12. 2008. Jméno: Kamila Šilhánková

22. Základní škola Plzeň. Až já budu velká. Třída: 7. B. Datum: 8. 12. 2008. Jméno: Kamila Šilhánková 22. Základní škola Plzeň Až já budu velká Třída: 7. B Datum: 8. 12. 2008 Jméno: Kamila Šilhánková V pěti letech jsem onemocněla zánětem ledvin a ležela jsem v nemocnici u svatého Jiří. Byla tam veliká

Více

Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO. Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE

Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO. Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE Kvíz k vodě 1. Kolik vody zaujímá povrch planety? a) 61% b) 81% c) 71% 2. Jaký je chemický

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída V jedné malé chaloupce žila babička dědeček a jeden malý kluk jménem Toník. Blížily se Vánoce a Toník byl čím dál víc nedočkavý, až do té doby když k

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Dobrý den, S pozdravem. Lucie Pondělíková

Dobrý den, S pozdravem. Lucie Pondělíková v loňském roce jsem se zúčastnila projektu "ŠANCE PRO DĚČÍNSKO", který měl zvýšit možnosti mého uplatnění na trhu práce. Po úspěšném ukončení dvou vzdělávacích modulů tohoto projektu jsem získala certifikáty

Více

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny.

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

Na zemi je schovaná myška,

Na zemi je schovaná myška, Básnička Hanky Holíkové Na nebi letí pták, nad ním je velký mrak. Na hřišti si hrají děti, ptáček nad nimi letí. Na obloze máme sluníčko, právě vysvitlo maličko. U země je vrána, před ní velká brána. Na

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

O ČEM JE KNIHA. Tato kniha je o dívce, která vypravuje svůj příběh ze života. Pokut chceš, pojď se připojit k příběhu s ní. 1.

O ČEM JE KNIHA. Tato kniha je o dívce, která vypravuje svůj příběh ze života. Pokut chceš, pojď se připojit k příběhu s ní. 1. O ČEM JE KNIHA Tato kniha je o dívce, která vypravuje svůj příběh ze života. Pokut chceš, pojď se připojit k příběhu s ní. 1. Kapitola,,Děti, budu Vám vyprávět příběh. řekla Tereza,,A co? řekly obě děti.,,budu

Více

R O Z H O V O R Y S U K R A J I N S K Ý M I D Ě T M I M U K A Č E V S K É H O I N T E R N Á T U

R O Z H O V O R Y S U K R A J I N S K Ý M I D Ě T M I M U K A Č E V S K É H O I N T E R N Á T U R O Z H O V O R Y S U K R A J I N S K Ý M I D Ě T M I Z M U K A Č E V S K É H O I N T E R N Á T U Pro časopis ZÁMEČEK foto, text: František Miker, Lukáš Pěkný, Aleš Dvořák Mukačevo Ukrajina, dne 2. 7.

Více

Malá knížka o Amálce

Malá knížka o Amálce Malá knížka o Amálce Ahoj, jmenuji se Amalthea, ale říkají mi Amálka. Jsem bájná koza, první pěstounka, která se starala o malého Dia, když se o něj nemohla postarat jeho vlastní maminka. Proto podle mne

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci?

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci? Účastnice A: No asi nic moc, protože jsem neměla práci a nikde jsem ji nemohla najít. No doufám, že mi pomůže? Myslíte jako najít práci nebo obecně? No hlavně tu práci, no a pak se budu mít jako celkově

Více

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a čemu jsme se naučili. Máma s tátou mi říkali, že se

Více

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam.

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam. Šablona č. 7, sada č. 1 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Rodina Příbuzenské vztahy v rodině, orientace v čase, život ve městě x vesnici Ročník

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové,

Více

Význam ochrany přírody

Význam ochrany přírody Význam ochrany přírody 1. Velký, protože příroda představuje podmínky pro náš život a představuje přirozenou krásu pro náš duševní život. 2. Na světě nejsme sami, žijí s námi i jiné živočišné a rostlinné

Více

1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI

1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI 1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI Čti velmi pozorně text a odpovídej na otázky. Kdysi dávno žily u řeky Visly rodiny dvou bratrů. Jeden se jmenoval Čech a byl vojvodou, stařešinou, náčelníkem.

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou.

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou. 40.V Ý S T U P Eva, Bára (EVA s BÁROU stojí na lávce, hraje Bářin magnetofon) Mami, byla jsi taky někdy takhle zamilovaná? Nemyslím do táty, myslím úplně poprvé? První láska! Když jsi cítila, že je to

Více

Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice. Moje rodina

Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice. Moje rodina Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice Moje rodina Jméno a příjmení: Michaela Želichovská Třída: 5. A Školní rok: 2014/2015 Garant / konzultant: Roman Kotlář ml. Datum odevzdání: 23.

Více

Vyprávění z časů vikingů

Vyprávění z časů vikingů Leif Nordenstorm Arne syn náčelníka Vyprávění z časů vikingů K A V A P E C H ARNE, SYN NÁČ ELNÍKA Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h

Více

Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz. Milí rodiče a milé děti,

Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz. Milí rodiče a milé děti, Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz Milí rodiče a milé děti, už skutečně ubývá dne a brzy se šeří, proto se nám blíží čas Martinských slavností. Sejdeme se na Švagrově v sobotu 9. 11. 2013

Více

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE 1 2 www.65pole.cz SMRT KRÁLE ŠUMAVY EDICE TAH SVAZEK 1 MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR

Více

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Ucítila jsem, jak mě něco udeřilo do zátylku, a svět kolem mě zčernal. D o tváře mi šplíchala studená voda. Když jsem otevřela

Více

děkuji Vám, že jste mi

děkuji Vám, že jste mi Mistryně, děkuji Vám, děkuji Vám, že jste mi Rádo se stalo. že jste mi sem pomohla přivést devět starších lidí v jejich 60 nebo 70 letech, aby Vás tentokrát viděli. Přeji Vám stále dobré zdraví a krásu.

Více

ZÁKLADNÍ ŠKOLA TOCHOVICE ŠKOLA TYPU RODINNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ ŠKOLNÍ ROK 2009/2010 číslo: 20

ZÁKLADNÍ ŠKOLA TOCHOVICE ŠKOLA TYPU RODINNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ ŠKOLNÍ ROK 2009/2010 číslo: 20 ZÁKLADNÍ ŠKOLA TOCHOVICE ŠKOLA TYPU RODINNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ ŠKOLNÍ ROK 2009/2010 číslo: 20 Obsah: Slovo ředitele školy,projektový den, divadelní představení, Podzimní radovánky, výlet do Prahy, vyhodnocení

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více