Pište správně česky. Poradna šílených korektorů. Dalibor Behún, Petr Behún

Transkript

1 Pište správně česky Poradna šílených korektorů Dalibor Behún, Petr Behún

2 Pište správně česky poradna šílených korektorů Autoři: Dalibor Behún, Petr Behún Rozšířené a přepracované vydání čtenáři oblíbeného seriálu Hříchy pro šíleného korektora ze serveru Interval.cz Copyright ZONER software, a.s. Vydání první v roce Všechna práva vyhrazena. Zoner Press Katalogové číslo: ZR907 ZONER software, a.s. Nové sady 18, Brno Odborná korektura: Miroslav Kučera Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián DTP: Miroslav Kučera Obálka: Pavel Kristián ml. Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení bylo sice postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývající důsledky. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku či v jiném systému bez výslovného svolení vydavatele, s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí. Veškeré dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, a.s. Nové sady 18, Brno tel.: , fax: knihy@zoner.cz ISBN

3 Obsah Část I Jak psát správně aneb Pravopisně-gramatický výlet pro otrlé 11 Kapitola 1 Vlastní jména pod lupou 13 Co jsou to vlastní jména 13 Osobní jména 14 Zeměpisná jména 18 Kapitola 2 Jak se popasovat s přídavnými jmény 25 Mladá děvčata, stará okna 25 Ranní, raný, nebo ranný? 25 Viděli jsme manžele Novákovy 26 O Nedvědově gólu, nebo o Nedvědovu gólu? 27 Chladicí versus chladící aneb Přídavná jména dějová a účelová 27 Když spojovník určuje význam 28 Spojení s číslovkami 29 Chytáky v přídavných jménech 30 Kapitola 3 Psaní velkých písmen 35 Oslovení v dopisech 35

4 4 Ještě jednou o vlastních jménech 36 Patálie s názvy měst, ulic a staveb 36 O živých bytostech a jim podobných 37 Instituce, státy a regiony všeho druhu 38 Velká písmena u přídavných jmen 40 Závěrečné slovo k identifikaci vlastních jmen 40 Psaní velkých písmen v závorkách 41 Kapitola 4 Psaní zkratek a značek 43 Trocha teorie 43 Trocha praxe 45 Tři doporučení na závěr 50 Kapitola 5 Zaměřeno na zájmena 51 Mně, nebo mě? 52 Ho, je, nebo jej? 52 Můj vs. svůj 53 Vaši/vaší, ji/jí 55 Společnost, jejíž posláním Skloňujeme jenž 56 Zrádné slovíčko jakýkoli 57 Sebe samy, ale sami sebe je to možné? 59 Kapitola 6 Člověk versus psaní číslovek 61 Druhy číslovek 61 Správný formát číslovek 62 Skloňování číslovek 65 Kapitola 7 Správné psaní s a z 69 Používání předložek s a z 69 Správné psaní předpon s- a z- 70

5 Když s- a z- určují význam 71 Slovo závěrem 72 5 Kapitola 8 Jak vyzrát na přechodníky 73 Krátká vsuvka o slovesných třídách 73 Typy přechodníků a jejich použití 74 Závěrečná poznámka 78 Kapitola 9 O správném stupňování 79 Trocha teorie na úvod 79 Problematické tvary 80 Stupňování nestupňovatelného 81 Dvojité stupňování 82 Stupňování pomocí výrazů víc/více 82 Závěrečná korektura 83 Kapitola 10 Jak nám čeština dává na výběr 85 Dublety 85 Další oblasti výběru 88 Kapitola 11 Nerovný boj s čárkami 89 Vedlejší a hlavní věta, poměry 89 Věty jednoduché 100 Závěr 110 Kapitola 12 Oříšky v našem slovníku 111 Absorpce (nikoli absorbce) 111 Abychom (nikoli aby jsme ) aneb Podmiňovací způsob 111 Alba (nikoli albumy) 112 Aniž, nebo aniž by? 113 Antedatovat (nikoli antidatovat) 113

6 6 Být s to (nikoli být z to) 114 Cíli (nikoli cíly) 114 Dokážu, dokážou (spíše než dokáži, dokáží) 114 , nebo ? 114 Euro (skloňování) 115 Exspirace (nikoli expirace) 115 Fax (nikoli fax.) 116 Hardware, software... (skloňování) 116 Jakoby, nebo jako by? 116 Je možné, je nutné (spíše než je možno, je nutno) 117 Kdo s koho (nikoli kdo z koho) 117 Kromě čeho, ale mimo co 117 Kůra, nebo kúra? 117 Leitmotiv (nikoli lightmotiv) 118 Lobovat, nebo lobbovat? 118 Na shledanou (nikoli nashledanou) 119 Na to, nebo nato? 119 Neboli (nikoli nebo-li) 119 Nemoc (skloňování) 120 Nohy, ruce, oči, uši (skloňování) 120 Oslyšet (význam nevyslyšet ) 121 Poliklinika (nikoli polyklinika) 121 Pomozte (nikoli pomožte) 121 Práce (skloňování) 122 Protežovat (nikoli protěžovat) 122 Přece (nikoli přeci) 122 Přihlaste se (nikoli přihlašte se) 123 Přesvědčete se i přesvědčte se 123 Připomněl (nikoli připoměl) 123 Respektive (nikoli respektivě) 123 Scenárista (nikoli scénárista) 124 Ses, sis (nikoli jsi se, jsi si) 124

7 Sestávat (nikoli sestávat se) 124 Shora, ale zdola 124 Skútr (nikoli skůtr) 125 Soudce (oslovujeme pane soudce ) 125 Spatra, nebo z patra? 125 Standard (nikoli standart) 126 Status, nebo statut? 126 Tchyně (nikoli tchýně) 127 Tip, nebo typ? 127 Triumf, nebo trumf? 128 Viceprezident (nikoli víceprezident) 129 Viz (nikoli viz.) 129 Výjimka (nikoli vyjímka) 129 Za to, nebo zato? 129 Zda, zdali (nikoli zda-li) 130 Část II Jak psát čtivě aneb Několik slov o stylistice 131 Kapitola 13 Nepřirozené vyjadřování 133 Jazyky se neliší jen slovní zásobou 133 Popularita slovesných substantiv 134 Řetězce podstatných jmen 135 Nadužívání trpného rodu 136 Jak se všechno dělá samo 137 Úmyslně odlidštěný jazyk 138 Souhrnně řečeno Kapitola 14 Jazyk spisovný, hovorová a obecná čeština 141 Slohové rozvrstvení jazykových prostředků 141 Hovorová čeština 142 Obecná čeština 143 Závěr 144

8 8 Kapitola 15 Uvrženi do vazby? 145 Typická chybná vazba 145 Významově podobná slova 146 Příliš populární předložka 146 Kapitola 16 Stavba vět 149 Několik poznámek ke slovosledu 149 Umístění přivlastňovacího zájmena 150 Opakování slov či vět 151 Nevyjádřený podmět 152 Výčty 152 Pro k vyjádření účelu 153 Špatné používání slova důvod 154 Nadměrné používání zájmen 154 Kapitola 17 Vylepšení nikoli kosmetická 157 Adjektivum, nebo trpné příčestí? 157 Díky/vinou/kvůli 158 Pleonasmy a katachréze 158 Kombinace sice ale 160 Spojka i se mění na ani 161 Kdy číslovky vypisujeme slovem 161 Naučili jste se psát čtivě? 161 Část III Jak psát hezky aneb Základy typografie 163 Kapitola 18 Plná hrst znamének 165 Pracujeme se středníkem 165 Pomlčka a spojovník 167 Závěr 173

9 9 Kapitola 19 Závorky a uvozovky 175 Závorky jak na ně 175 Píšeme v uvozovkách 178 Kapitola 20 Kdy (ne)používat mezerník 183 Proč mezery 183 Mezera ve větě 184 Tři tečky 184 Mezery v technických údajích 185 Rozsahy, spojovník a matematická znaménka 186 Jak pracovat s lomítkem 187 S trochou pečlivosti 187 Kapitola 21 Zásady správného dělení a sazby 189 Dělení slov 189 Několik tipů k sazbě 194 Dodatek Jak se vyhnout zbytečným chybám 197 Mezi psaním a kontrolou si udělejte pauzu 198 Uvědomte si, v čem často chybujete 198 Text si přečtěte alespoň dvakrát 198 Jednou si text přečtěte nahlas 198 Automatické kontroly pravopisu využívejte, ale nespoléhejte na ně 199 Nestyďte se zeptat 199 Požádejte někoho, aby si vaše dílo přečetl 199 Shrnutí a závěr 199 Použitá literatura 201 Rejstřík 203

10 10 Úvod Vážení čtenáři, u zrodu knihy, kterou právě držíte v rukou, stála série článků Hříchy pro šíleného korektora, jež vycházela od konce roku 2004 na serveru Interval.cz. Články, které více či méně stravitelnou formou rozebíraly nejrůznější záludnosti jazyka českého, se setkaly se značným ohlasem a nezřídka rozpoutaly bouřlivou diskuzi. Nakonec dozrál čas k tomu, aby se nashromážděná moudra přenesla ze světa internetu i do světa reálného a uhnízdila se v knižní vazbě. Nezůstalo ale jen u nich. Kniha oproti internetovému seriálu řádně nabobtnala, rozšířila se o nová témata a mnoho jazykových jevů pitvá do větších podrobností. Čím se vlastně kniha Pište správně česky poradna šílených korektorů liší od ostatních populárně-naučných titulů, které si kladou za cíl učinit ze svých čtenářů osoby jazykově zdatnější? Poměrně významným faktorem je osobnost autorů. Autoři nejsou akademičtí lingvisté, kdepak. Pravda je mnohem strašnější. Oba autoři jsou kromě pokrevního příbuzenství spřízněni i svým povoláním jsou to jazykoví korektoři. Jazykového korektora můžeme směle zařadit do množiny psychiatrických diagnóz, hned vedle paranoika, neurotika a psychotika. Korektor je člověk, který celé dny (někdy i noci) pročítá všemožné články, tiskové zprávy a další texty a slídí po chybách. Dopad, který to má nejen na jeho tělesnou schránku, ale zejména na jeho duševní stav, netřeba dlouze popisovat. Právě několikaletá praxe v této hnidopišské činnosti inspirovala nejen vznik internetového seriálu, ale posléze i této knihy. Zjistili jsme totiž, že pravopisné, gramatické i stylistické jevy, s nimiž tvůrci nejrůznějších textů zápasí, se z větší části stále opakují. Málokdo například spáchá slovo mamynka, ale na standartní postup či vyjímečnou nabídku člověk narazí na každém druhém kroku. Proto jsme se na popud pana Miroslava Kučery, hlavního editora serveru Interval.cz ( pustili do sepisování uceleného průvodce, v němž, jak věříme, si nejen nalistujete tu správnou stránku, až si nebudete s něčím vědět rady, ale kterou vás bude bavit přečíst i pěkně od začátku do konce. Naší ambicí není suplovat již existující odborné publikace, ze kterých ostatně sami vycházíme. Chceme vám spíš posvítit do tmavých zákoutí krásného jazyka zvaného čeština a seznámit vás s tím, jak se můžete vyhnout nejčastějším jazykovým přehmatům. Nečekejte od nás žádné velké teoretické rozbory, byť se jim úplně nevyhneme. Nečekejte ani pokaždé jednoznačný verdikt na to je čeština příliš komplikovaná a její vývoj příliš dynamický. Co ale čekat rozhodně můžete, je knížka, která vám pomůže psát správněji, čtivěji a srozumitelněji. Zároveň věříme, že se u jejího čtení nebudete nudit. Vaši šílení korektoři

11 02 Jak se popasovat s přídavnými jmény Přídavná jména dělíme na tvrdá, měkká a přivlastňovací a skloňujeme je podle vzorů mladý, jarní a otcův/matčin. Tyto charakteristiky přídavných jmen (neboli adjektiv) si možná ještě pamatujete ze školy. V této kapitole se spíš než na samotnou gramatiku zaměříme na nejčastější chyby, kterých se při používání přídavných jmen dopouštíme. Mladá děvčata, stará okna To, že přídavné jméno by se mělo rodem, číslem i pádem shodovat s podstatným jménem, které určuje, chápeme tak nějak instinktivně a správné tvary (typu chytrý žák, dřevěná kůlna či bezbranné dítě) volíme vesměs automaticky. Jeden z mála problematičtějších případů je shoda podstatného a přídavného jména v 1. pádě množného čísla středního rodu. Kromě správných tvarů mladá děvčata, stará okna či kachlová kamna se čas od času objevují i tvary chybné: mladé děvčata, staré okna, kachlové kamna. Mimochodem, přídavná jména nejsou jediné slovní druhy, u nichž bývají v tomto směru problémy. Možná si vybavíte repliku otce Žíly z Cimrmanovy hry Akt, jíž popisoval chování svých potomků: A dvojčata? Dvojčata se navzájem škrtily. Role korektora se v tomto případě zhostil jeho syn Láďa... Ranní, raný, nebo ranný? Ranní čaj, rané brambory, šestiranný revolver tak nějak vypadá užití inkriminovaných výrazů v praxi. Zvolit správnou variantu uvedených slov ovšem není vždy zcela jednoduché. Jak tedy na to? Vezmeme to pěkně po pořadě.

12 26 Kapitola 2 Jak se popasovat s přídavnými jmény Ranní ranní čaj, ranní noviny Adjektivum ranní, které se řadí mezi měkká přídavná jména skloňovaná podle vzoru jarní, je pochopitelně odvozeno od slova ráno a používá se u výrazů, které se k ránu bezprostředně vztahují. Bez své ranní kávy nedám ani ránu. Musím stihnout ranní vlak do Vídně. Zítra budu vstávat dřív, mám ranní. Raný rané brambory, raný středověk Výraz raný už není oproti slovu ranní s ránem tak úzce významově spojen. Je definován jako časný (raný podzim) a počáteční (raný středověk). Na rozdíl od předchozího adjektiva patří mezi tvrdá přídavná jména skloňovaná podle vzoru mladý. Trhali jsme rané třešně. Tvrz pochází z období rané gotiky. Jeho raná díla se vyznačují typickými mladickými ideály. Ranný ranná infekce, šestiranný revolver Přídavné jméno ranný je odvozeno od slova rána a v praxi se samostatně příliš nepoužívá (nejčastěji v lékařských textech). Daleko spíše se s tímto slovem setkáte ve spojení s číselným údajem (jednoranný, dvouranný, šestiranný). Objevil se u něj ranný šok. Koupil jsem si historický šestiranný revolver, jak z dob Divokého západu. Viděli jsme manžele Novákovy Napsali byste na konci uvedeného spojení pocitově měkké i (tedy manžele Novákovi)? Potom vězte, že v koncovce přídavných jmen přivlastňovacích píšeme měkké i pouze v 1. (a 5.) pádu množného čísla rodu mužského životného. Manželé Novákovi si tedy třeba koupí nové auto, ale na procházce potkáme pouze manžele Novákovy (ačkoli je to teď méně pravděpodobné, když si koupili to nové auto). Platí zde stejná zásada jako u obráceného slovosledu Petrovi rodiče posílají pozdrav z dovolené, ale hezké zážitky čekají na Petrovy rodiče. Dodejme ještě, že uvedené tvary platí pouze v případě, že je alespoň jedno jméno v rodu mužském životném. Pokud tomu tak není, musíme samozřejmě tvary upravit tedy manželé Novákovi, ale sestry Čermákovy a dvojčata Horákova. Sourozenci Čechovi u nás stráví celé léto.

13 Pište správně česky poradna šílených korektorů 27 Na sourozence Čechovy se už všichni těšíme. Sestry Čechovy se hlásí na stejnou školu. Rodinu jako celek můžeme pojmenovat buď pouze příjmením (Dvořákovi, Novotní nebo Novotných), anebo spojením rodina + příjmení (rodina Dvořákova nebo Dvořákových, rodina Novotných). Přijede k nám rodina Udatných a rodina Černíkových/Černíkova. O Nedvědově gólu, nebo o Nedvědovu gólu? A ještě jednou přídavná jména přivlastňovací... U mužského a středního rodu jste už možná někdy zápasili s tvary 3. a 6. pádu jednotného čísla mluvíme o Nedvědově gólu a Paukertově lahůdkářství, nebo o Nedvědovu gólu a Paukertovu lahůdkářství? Máme pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. V 6. pádu jsou možné tvary s oběma koncovkami (tedy -ově i -ovu). To je ta dobrá zpráva. Ta poněkud horší je, že ve 3. pádu už takovou svobodu pohybu nemáme gramaticky správná je pouze koncovka -ovu. Můžeme tedy mluvit o Nedvědově i Nedvědovu gólu, ale obdivovat se můžeme pouze Nedvědovu gólu. (Byť teď už zřejmě pouze ze záznamů.) Přestože jsme zatím mluvili výhradně o vzoru otcův, stejná zásada platí i u vzoru matčin. Můžeme vyprávět o matčině přání i o matčinu přání, ale vyhovět můžeme pouze matčinu přání. Hodně jsem si přečetl o znovuotevřeném Paukertově/Paukertovu lahůdkářství. Paukertovu lahůdkářství přeji hodně úspěchů. Četla si v Janině/Janinu deníku. Nemohla uvěřit Janinu vyjádření. Chladicí versus chladící aneb Přídavná jména dějová a účelová Snad vůbec nejčastější korektorské zásahy, pokud jde o přídavná jména, jsou způsobeny nedostatečným rozlišením dvou typů přídavných jmen dějových a účelových. Ono to také není vždy úplně jednoduché. Zatímco dějová přídavná jména popisují právě probíhající činnost (zdvihající se opona, šumící vodopád), účelová přídavná jména vyjadřují překvapivě účel, k němuž ta či ona věc slouží (vzdělávací místnost, zlepšovací návrh). Dějová přídavná jména se často nacházejí až za podstatným jménem; jak ale ukazují uvedené příklady, neplatí to stoprocentně.

14 28 Kapitola 2 Jak se popasovat s přídavnými jmény Chyby se nejčastěji vyskytují u těch přídavných jmen, u nichž o zařazení k přídavným jménům dějovým či účelovým vypovídá pouze dlouhé či krátké i. Jedná se o dvojice slov typu řídicí/řídící, chladicí/chladící, hasicí/hasící, hodnoticí/hodnotící, spořicí/spořící apod. Ve všech těchto případech platí, že krátce píšeme přídavná jména účelová, dlouze pak jména dějová. U osob používáme výhradně dlouhé tvary (na -ící): řídící pracovník, hodnotící komisař, velící důstojník (naproti tomu píšeme řídicí orgán/funkce, hodnoticí komise). Několik příkladů z praxe: balicí stroj (nikoli balící stroj pokud samozřejmě nechceme zdůraznit, že onen stroj právě teď něco balí; totéž platí i u některých dalších příkladů) bělicí prášek (nikoli bělící prášek) čisticí prostředky (nikoli čistící prostředky) hasicí přístroj (nikoli hasící přístroj) chladicí zařízení (nikoli chladící zařízení) kropicí vůz (nikoli kropící vůz) spořicí účet (nikoli spořící účet) školicí středisko (nikoli školící středisko) holicí strojek (nikoli holící strojek) Když spojovník určuje význam Už jste si někdy lámali hlavu, zda napsat žlutozelený, nebo žluto-zelený? Zda zvolit tvar kulturněpolitický, nebo kulturně-politický? A zda je správně pojistněmatematický, pojistně-matematický, nebo snad pojistně matematický vzorec? Základní pravidlo pro tvorbu složených přídavných jmen, jejichž první část je zakončena na -sko, -cko, -ně či -ově, je následující: Pokud je přídavné jméno odvozeno od ustáleného spojení přídavného a podstatného jména (trestní právo, pojistná matematika, zahraniční politika), píše se bez spojovníku a dohromady správné jsou tedy tvary trestněprávní, pojistněmatematický, zahraničněpolitický. Po volbách se očekává změna zahraničněpolitické orientace. Pokud je mezi oběma součástmi, z nichž je přídavné jméno odvozeno, souřadicí vztah, píšeme toto přídavné jméno se spojovníkem (který nahrazuje spojku a). Máme proto výchovně-vzdělávací program (výchova a vzdělávání), matematicko-fyzikální fakultu (matematika a fyzika) či společensko-kulturní akci (společnost a kultura), a přestože je zakotven tvar Československo, mluvíme o česko-slovenském slovníku. Výjimkou je například spojení řeckořímský zápas. Rádi bychom vás pozvali na naši pravidelnou sportovně-společenskou akci.

15 09 O správném stupňování Stupňování rozhodně nepatří mezi nejvíce náročnější jazykové disciplíny. Už od dětství skloňujeme tak nějak intuitivně sami od sebe volíme nejoptimálnější tvary druhého i třetího stupně. Přesto jsou situace, kdy možná trochu zaváháme. Obsah této kapitoly by měl posloužit k tomu, aby pro vás stupňování právě v těchto situacích bylo méně komplikovanější a aby vaše vyjadřování bylo ze stylistického hlediska více vytříbené a celkově čistčí. Přišel vám předchozí odstavec trochu podezřelý? Pokud ano, pak vězte, že zcela oprávněně. Dopustili jsme se v něm totiž v podstatě všech prohřešků proti zásadám správného stupňování, o kterých bude pojednávat tato kapitola. Pravidlům jsme se (tedy alespoň pokud jde o vědomé hříchy) zpronevěřili celkem pětkrát. Odhalíte všechna místa, kde se tak stalo? K úvodnímu odstavci se vrátíme v závěru kapitoly, kde si všechna provinění odhalíme a pokusíme se je napravit. Začněme ale postupně. Trocha teorie na úvod Stupňování je považováno za typ odvozování slov, případně za druh ohýbání (vedle skloňování a časování). Stupňovat můžeme přídavná jména (hezčí, mladší, chytřejší nejhezčí, nejmladší, nejchytřejší) nebo příslovce (rychleji, výše, silněji, lépe a radostněji nejlépe a nejradostněji). My budeme mluvit zejména o stupňování přídavných jmen, ovšem uvedené zásady se často vztahují i na stupňování příslovcí. V češtině rozlišujeme tři stupně: 1. Pozitiv (první, základní stupeň) základní míra vlastností. (Je stejně starý jako já.)

16 80 Kapitola 9 O správném stupňování 2. Komparativ (druhý stupeň) vyšší či nižší míra vlastností. (Je starší/mladší než já.) Občas se používá i komparativ bez srovnání (tzv. elativ), který zpravidla slouží ke zjemnění (eufemizaci) určitého vyjádření. (Je to už starší pán.) 3. Superlativ (třetí stupeň) nejvyšší či nejnižší míra vlastností. (Je nejstarší/nejmladší z celé třídy.) Tip: Můžete si vyzkoušet i stupňování s kytarou. Na pozitivech, komparativech a superlativech je v podstatě založena písnička Náměšť od Jaroslava Hutky ( Krásný je vzduch, krásnější je moře... ). Problematické tvary Tradiční příponou druhého i třetího stupně přídavných jmen je -ejší/-ější. Máme levnější/nejlevnější oblečení, silnější/nejsilnější alergii, chutnější/nejchutnější pokrmy, zralejší/nejzralejší ovoce a podobně. Některá přídavná jména můžeme skloňovat dokonce dvěma způsoby bez uzardění můžeme napsat hustší i hustější, čistší i čistější, hebčí i hebčejší, snazší i snadnější a podobně. Ta omáčka mohla být o něco hustší (i hustější). Čekal jsem, že ta písemka bude snazší (i snadnější). Některá přídavná jména mají stupňování nepravidelné. Konkrétně se jedná o výrazy dlouhý (delší, nejdelší), dobrý (lepší, nejlepší), malý (menší, nejmenší), velký (větší, největší) a zlý (horší, nejhorší v některých souvislostech lze použít i tvary zlejší, nejzlejší). To je ten nejdelší tunel, jakým jsem kdy jel. Horší výkon jsem snad nikdy neviděl. Ze všech zlých charakterů byl on ten nejzlejší. Zatím to jde, že? Teď ale začíná jít tak trochu do tuhého. Přídavná jména zakončená v základním tvaru na -ký (hebký, hladký, krátký, řídký, sladký) totiž mohou být stupňována buď s příponou -ší, anebo pouze s příponou -í, přičemž písmeno k se změkčí na č. A to nejlepší na konec u žádného výrazu nejsou tyto dvě možnosti libovolně zaměnitelné, správně je pouze jedna z nich. Protože příslušné pravidlo je v zásadě neodvoditelné, je nutné si správné skloňování zapamatovat, případně mít alespoň možnost se podívat do nějaké moudré knihy. Některé z nejrozšířenějších slov, v nichž by skloňování mohlo působit problémy, uvádíme v následujícím přehledu. Slova stupňovaná s příponou -í: hebký (hebčí) hezký (hezčí) křehký (křehčí)

17 Pište správně česky poradna šílených korektorů 81 lehký (lehčí) měkký (měkčí) mělký (mělčí) tenký (tenčí) trpký (trpčí) vlhký (vlhčí) Slova stupňovaná s příponou -ší: blízký (bližší) hladký (hladší) krátký (kratší) nízký (nižší) prudký (prudší) řídký (řidší) sladký (sladší) těžký (těžší) úzký (užší) vysoký (vyšší) Stupňování nestupňovatelného Některá přídavná jména nelze stupňovat už z hlediska slovotvorby (zkuste například vytvořit tvar druhého stupně od výrazu vynikající ). Dále by nás zřejmě nenapadlo stupňovat adjektiva ve spojeních typu psí bouda (psejší bouda?) nebo kamenná zeď, kde se jedná o přídavná jména druhově přivlastňovací, respektive vztahová. Mezi přídavnými jmény ovšem existují i taková, u nichž lze druhý i třetí stupeň utvořit velmi snadno a výsledný produkt nepůsobí alespoň gramaticky nikterak podivně. Problém ovšem spočívá v jejich významu. Jsou to výrazy, které samy o sobě vyjadřují absolutnost, nejvyšší stupeň něčeho. Je proto otázka, zda snesou další stupňování. Možná se i vy ošíváte, když slyšíte nebo čtete spojení typu: nejdokonalejší design nejoptimálnější řešení nejhlavnější úkol

18 82 Kapitola 9 O správném stupňování nejšpičkovější technologie nejkomplexnější nabídka Máte také pocit, že tu něco přebývá? Že se zde podařilo vytvořit jakési supersuperlativy? Pokud ano, máte svůj jazykocit naladěný na podobnou vlnu jako my. Přestože tuto oblast nelze postihnout striktními pravidly, doporučujeme se těmto tvarům vyhýbat. Jen málokdy se totiž stane, že bychom si nevystačili s obyčejným dokonalým designem, optimálním řešením, hlavním úkolem, špičkovou technologií a komplexní nabídkou. Dvojité stupňování Jedním z poměrně častých prohřešků proti správnému stupňování je cosi, co bychom mohli označit za dvojité stupňování. Často se objevuje v mluvených projevech, ale nezřídka se s ním žel setkáváme i v projevech psaných. Mohou to být věty typu: Díky našim opatřením snad budou následky záplav méně katastrofičtější. Abychom uspěli na mezinárodní scéně, potřebujeme mnohem více propracovanější systém řízení výroby. I kdybychom nesprávné tvary nevyznačili kurzivou, asi byste bez problémů odhalili, v čem je problém. Výrazy více či méně totiž samy o sobě vyjadřují míru, a proto není nutné (respektive ani správné) stupňovat i následné přídavné jméno. Náležité formulace by tedy byly: Díky našim opatřením snad budou následky záplav méně katastrofické. Abychom uspěli na mezinárodní scéně, potřebujeme mnohem propracovanější systém řízení výroby. Stupňování pomocí výrazů víc/více Příslovce víc/více slouží při stupňování jako alternativa použití druhého stupně přídavného jména. (Analogicky samozřejmě platí, že výrazy nejvíc/nejvíce jsou alternativou stupně třetího.) Pokud bychom tedy chtěli, mohli bychom v posledním příkladu předchozího oddílu použít místo tvaru propracovanější i tvar více propracovaný. Tuto možnost bychom však měli využívat uvážlivě. Zajímavé je v tomto směru srovnání s angličtinou. Ta u krátkých přídavných jmen (jednoslabičná a některá dvojslabičná) používá stupňování koncovkami -er a -est (great greater greatest), ale u dlouhých přídavných jmen volí opisné stupňování pomocí slůvek more a most (beautiful more beautiful most beautiful). V češtině je to jinak. Druhý i třetí stupeň v zásadě můžeme vytvořit i od těch nejdelších přídavných jmen, byť to nemusí být vždy jednoduché či praktické. Výjimkou jsou přídavná jména zakončená

19 19 Závorky a uvozovky V této kapitole se dozvíme něco o závorkách, zejména to, jak u nich (a v nich) pracovat s interpunkcí. Také se podíváme na zoubek uvozovkám bude nás zajímat, kdy který typ uvozovek použít, jak správně psát přímou řeč a podobně. Začneme závorkami. Závorky jak na ně Zdánlivě o nic nejde sdělení, které chceme do textu vložit, uzavřeme závorkami. Přesto se i tady dělají chyby. Postupně si je představíme. Jestliže je závorka na konci věty, kam patří tečka? Dovnitř závorky, nebo až za ni? V podstatě záleží na tom, jakou pozici závorce ve větě udělíme. Existují dvě možnosti: 1. Sdělení v závorce může bezprostředně souviset s obsahem věty v takovém případě závorka následuje hned za větou samou, přičemž tečka ukončující větu se vkládá až za závorku. Sdělení v závorce začíná pochopitelně malým písmenem. Podívejte se na příklad: Ve volné přírodě zde dosud žije řada hlodavců (například kapybary). Obsah závorky bezprostředně souvisí s obsahem věty před ní. Závorku tedy ponecháváme jako součást věty. 2. Obsah závorky možná nenavazuje přímo na větu před závorkou, spíše na celý předchozí úsek textu. Nebo zkrátka sdělení v závorce nemá s předcházející větou těsnou souvislost. V takovém případě se pisatel může rozhodnout udělat ze závorky samostatnou větu. Představte si delší výčet pokynů, který končí takto: Dále kontrolujte osoby přicházející dovnitř. (Uvedené pokyny je třeba respektovat za všech okolností.)

20 176 Kapitola 19 Závorky a uvozovky Povšimněte si, že věta v závorce neposkytuje doplňující informaci ani tak přímo k předcházející větě, jako spíše k více větám. Proto by nebylo vhodné závorku spojovat jen s poslední větou. Jelikož závorka je zde sama o sobě větou, musíme větu před závorkou ukončit tečkou a sdělení v závorce začít velkým písmenem a rovněž ukončit tečkou. Nakonec závorku uzavřeme. Neexistuje konkrétní postup, pomocí něhož by se určovalo, kdy má být závorka samostatným celkem a kdy ne. Bývá to tak, že jedná-li se o celou větu (tedy s přísudkem), oddělíme závorku zcela. Pokud to není věta, ale například pouze slovní spojení, ponecháme závorku ve spojení s větou. To ale není striktní pravidlo, spíš jakýsi obecný rys. I když je v závorce celá věta, může pisatel dojít k závěru, že její obsah je těsně navázán na předchozí větu. Snažte se tedy dobře posoudit situaci v kontextu. Nezapomínejte na to, že do závorky vkládáme jakési vsunuté sdělení. A protože vsuvky se od zbytku textu oddělují čárkami, závorková znaménka vlastně čárky nahrazují. Ve větě se tedy nesmí objevit obojí že bychom dali text do závorky a zároveň se snažili tuto vsuvku oddělovat čárkami. Na druhou stranu ostatní čárky, které jsou součástí stavby věty, zachováváme, protože ty závorkové znaménko nahradit nemůže. O několik odstavců výše jsme si uvedli, že je-li závorka na konci věty, vkládáme tečku až za ni. Totéž pravidlo platí i pro ostatní interpunkci, tedy i čárky. Když jsem nakonec dorazil domů, (a málem se mi to nepodařilo), byl jsem v šoku. (Špatně.) Když jsem nakonec dorazil domů, (a málem se mi to nepodařilo) byl jsem v šoku. (Špatně.) Když jsem nakonec dorazil domů (a málem se mi to nepodařilo), byl jsem v šoku. (Dobře.) Závorky končící zkratkou Někdy možná váháte nad specifickou situací, kdy se na konci závorky objeví zkratka, jež je zakončena tečkou, tedy zkratka jako atd., apod. a jiné. Zachovat tečku, nebo ne? A kam ji vložit? Odpověď zní, že se nemusíme bát tečku u zkratky napsat a pak ji po uzavření závorky zopakovat. Pokud trochu rozšíříme jednu z předchozích modelových vět, můžeme se podívat na příklad: Ve volné přírodě zde dosud žije řada hlodavců (například kapybary, morčata apod.). Když se soustředíme na kurzivou vyznačenou část věty, vidíme, že první z teček je součástí zkratky a druhá tečka ukončuje větu. Je to tedy jiný postup než u normální věty. Tam totiž, jestliže věta končí takovou zkratkou, se obě tečky slučují v jednu: Ve volné přírodě zde dosud žije řada hlodavců, například kapybary, morčata apod. Možná právě proto jsou někteří pisatelé na pochybách a zdráhají se tečku po uzavření závorky zopakovat, ale je to tak opravdu správně.

21 Pište správně česky poradna šílených korektorů 177 Jinak je tomu pochopitelně v případě, že závorku oddělíme coby samostatný celek. V takovém případě je totiž závěrečná tečka uvnitř závorky (jak jsme si ukázali výše), tudíž postupujeme stejně jako u normální věty: Model má bohatou výbavu. (Zákazníkům nabízíme klimatizaci, čtyři airbagy atd.) Vložené závorky Občas se stane, že musíme vložit závorku do závorky. Obecně je lepší se takovému zápisu vyhnout a v běžném textu se ani zpravidla nevyskytne důvod něco takového dělat. Pokud však přesto chcete vědět, jak na to, zde je návod. Zpravidla se takové situace řeší použitím hranatých závorek. Proč? Použití dvou stejných závorek vedle sebe nepůsobí hezky, nehledě na to, že je takový zápis matoucí. Špatně se v tom orientuje a spíše to vypadá jako tisková chyba nebo jako část smajlíka : (( Takto tedy vypadají správně vložené závorky: (Celý proces dále opakujeme [až k jeho ukončení].) Znovu ovšem připomínáme, že pokud to jen trochu půjde, bude lepší, když se pokusům s hranatými závorkami vyhnete. A to s jednou výjimkou. Místem, kde hranaté závorky mají své dobré opodstatnění, jsou výroky či slova vložená do přímé řeči nebo do citátu. To jsou ty případy, kdy přepisujeme něčí slova nebo text a v průběhu takové pasáže chceme vložit do textu nějaká svá slova upřesnění, vysvětlení apod. Takové vsuvky a vysvětlující poznámky je dobré vkládat do hranatých, nikoli kulatých závorek. Proč? Kulaté závorky jsou totiž natolik běžnou součástí textu, vypadají, jako by patřily k původní přímé řeči nebo citovanému úseku. Vložíme-li například svou poznámku k přepisu něčího proslovu do kulatých závorek, spíše to bude vyvolávat dojem, že obsah závorky v proslovu přímo zazněl. Čtenář nemusí pochopit, že to je naše vsuvka. Používání hranatých závorek je v takových situacích užitečné, protože tento typ závorky, který se v českém textu objevuje velmi zřídka (snad s výjimkou informací o výslovnosti), působí neobvykle a sám o sobě naznačuje, že obsah této závorky do původního textu nepatří. Malý příklad: Původní věta: Prohlásil, že se o jeho dílo intenzivně zajímá. Upravená věta: Prohlásil, že se o [Čapkovo] dílo intenzivně zajímá. Poznámka na závěr, malá, leč podstatná: Kde vzít na klávesnici hranaté závorky? Jednou možností je přepnout se na okamžik do anglické klávesnice hledané klávesy jsou pak vlevo od klávesy Enter. Pokud se vám přepínat nechce, nezoufejte: Zachrání vás klávesová kombinace Alt + 91, respektive Alt Ano, i tak snadná věc, jako jsou závorky, nám může dát zabrat. Mnohá z uvedených pravidel platí také v případě uvozovek. A na uvozovky si posvítíme právě teď.