Manuál pro obce k zákonu o právu shromažďovacím

Transkript

1 Manuál pro obce k zákonu o právu shromažďovacím aktualizace vydání z roku 2009

2 1. Úvod Od vydání Manuálu pro obce k zákonu o právu shromažďovacímu v květnu roku 2009 prošla tato agenda dynamickým vývojem. S celou řadou právně složitých situací se setkává stále více obcí. Lze sledovat trend organizování shromáždění v menších obcích, kde s nimi nemají úřady patřičné zkušenosti. Zodpovědní úředníci jsou často vystavováni stresovým situacím, kladou se vyšší nároky na jejich odbornost, ale i na jejich angažovanost. Rozhodli jsme se proto tento manuál aktualizovat. Tentokrát jsme zvolili poněkud odlišnou formu. Materiál jsme rozdělili do dvou částí před shromážděním a během shromáždění. Jednotlivé situace uvádíme konkrétními příklady. Nastiňujeme možné návrhy řešení. Nabízíme aktuální judikaturu a výkladová stanoviska. Aktualizace manuálu by nikdy nevznikla bez spolupráce s jednotlivými úřady. S mnoha úředníky se podařilo navázat dobrou spolupráci. Řada z vás se chovala velmi profesionálně v náročných situacích, kdy bylo nutné v krátké době reagovat na nátlaky různých nedemokratických skupin. Věříme, že vám bude tato příručka dobrým pomocníkem v nesnadných situacích při uplatňování zákona o právu shromažďovacím (dále jen ShrZ ) a těšíme se na další spolupráci s vámi. Odbor bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra gestor shromažďovací agendy

3 2. Před shromážděním 2.1 Lhůty Modelová situace č. 1 oznámení podané v pátek nebo před státním svátkem Svolavatel X podává oznámení v pátek v 10:00. Na posouzení oznámení má úřad tři pracovní dny. Bude mít dostatek času oznámení posoudit? Dne byla pod číslem 294/2009 Sb. přijata novela zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů. Novela nabyla účinnosti dne Znění ustanovení 11 odst. 1 je tedy nyní následující: O zákazu shromáždění ( 10) nebo době jeho ukončení ( 9) rozhodne úřad bezodkladně, nejpozději však do tří pracovních dnů od okamžiku, kdy obdržel platné oznámení. Úřad má tedy nyní na posouzení oznámení tři pracovní dny. V souvislosti s počítáním lhůt je třeba upozornit na 17 shromažďovacího zákona, který stanoví, že je-li v tomto zákonu lhůta určena počtem dnů, rozumí se jedním dnem doba 24 hodin od události, k níž se lhůta váže. Jak tedy prakticky počítat lhůty? Pokud bude oznámení podané v pátek, přeruší se běh lhůty o půlnoci a znovu se začne počítat v 0:00 hod. v pondělí. Ve výše uvedené situaci bylo oznámení podáno v pátek v 10:00 hod. Úřad má na posouzení oznámení tři pracovní dny, tedy 72 hodin. Okamžikem podání tedy začne úřadu běh této lhůty. Vzhledem k tomu, že je pátek, dojde v 24:00 hod. k přerušení lhůty. Lhůta začne běžet znovu v 0:00 hod. a uplyne v 10:00 hod. Modelová situace č. 2 oznámení o shromáždění podané em Svolavatel X podává oznámení úřadu em nepodepsané zaručeným elektronickým podpisem. Jak se na takové oznámení pohlíží? Co je třeba učinit? Je nutné svolavatele X neprodleně upozornit a poučit ho? Odkdy se počítá lhůta pro zákaz shromáždění? Na takové oznámení se ve smyslu 37 odst. 4 správního řádu pohlíží jako na podání, které je třeba potvrdit nebo doplnit tak, aby splňovalo písemnou formu nebo formu ústního podání do protokolu anebo bylo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem. Na nutnost potvrzení nebo doplnění oznámení o konání shromáždění ve formě ové zprávy nepodepsané zaručeným elektronickým podpisem úřad musí svolavatele (podatele) neprodleně upozornit a splnit vůči svolavateli poučovací povinnost, tj. svolavatele poučit, že obyčejné ové oznámení konání shromáždění nepodepsané zaručeným elektronickým podpisem lze ve lhůtě pěti dnů potvrdit nebo doplnit, jinak se nejedná o platné oznámení konání shromáždění. Lhůta pro zákaz shromáždění se počítá od doručení u úřadu. Modelová situace č. 3 vyblokování prostranství na půl roku V nedávné době proběhlo na náměstí v obci shromáždění pravicových extremistů namířené proti Romům. Pan X patří mezi odpůrce rasismu a několikrát se vyjádřil ve smyslu, že považuje za nepřípustné, aby zde neonacisté organizovali své marše a šířili nenávist. Pak pan X oznámil konání shromáždění Za mírové soužití na náměstí po dobu šesti měsíců. Lze se domnívat, že X každý den shromáždění pořádat nebude a že si náměstí tzv. vyblokoval, aby na něm nemohli pravicoví extremisté pořádat další shromáždění. Oznamování shromáždění v řádech dnů až měsíců může vést samo o sobě k podezření, že svolavatel pouze úmyslně vyblokovává prostranství, aby zabránil ostatním svolavatelům konat v dané 2

4 lokalitě jejich shromáždění. Tento postup může vést k podezření z obcházení zákona a k podezření z přestupku podle 14 odst. 2 písm. h) zákona o právu shromažďovacím, tedy z úmyslného zabránění jinému v podstatném rozsahu ve výkonu práva shromažďovacího. Shromáždění oznámené např. na týden by se skutečně mělo konat každý den, nikoliv tak, že si svolavatel následně vybírá, kdy shromáždění uskuteční. Pokud shromáždění fakticky nekoná, může dojít k situaci, že přesto, že je shromáždění oznámeno, bude se na daném místě konat shromáždění jiného svolavatele. K oznámení shromáždění, jehož účelem je pouze bránit jinému ve výkonu práva shromažďovacího, lze nepřihlížet, neboť zneužití práva nepožívá právní ochrany. Modelová situace č. 4 vyblokování prostranství na půl roky a počítání dnů Svolavatel oznámí shromáždění dne na s tím, že se shromáždění bude konat od do od 8:00 do 17:00. Je takový postup možný? Pro danou situaci platí kromě řešení jako u modelové situace 3 následující: V 5 odst. 2 zákona o právu shromažďovacím je stanoveno, že k oznámení, které svolavatel podá dříve než šest měsíců přede dnem konání shromáždění, se nepřihlíží. Toto ustanovení bylo do zákona zavedeno novelou č. 259/2002 Sb., a to právě kvůli tomu, aby se zabránilo oznamování tzv. blokačních shromáždění, tedy aby se zabránilo situaci, kdy svolavatel úmyslně podává oznámení shromáždění na dlouhou dobu dopředu, a tím si vyblokuje atraktivní místa. Pokud svolavatel oznámí shromáždění tak, že některý ze dnů, na něž je shromáždění oznámeno, nastane za dobu delší než šest měsíců, nejedná se o platné oznámení na tyto dny. Každý jednotlivý den musí být oznámen tak, aby byl v době šesti měsíců od oznámení. Nestačí tedy, že za šest měsíců bude první den shromáždění. 3

5 2.2 Možná kolize dvou shromáždění fáze podávání oznámení Modelová situace č. 1 oznámení shromáždění, u kterého lze předpokládat kolizi s oznámeným pochodem pravicových extremistů V obci došlo k situačnímu interetnickému konfliktu, který byl medializován. Pan X, jenž je předsedou zdejší místní organizace pravicově extremistické Demokratické vlastenecké strany, oznámil pochod, který bude mimo jiné směřovat přes náměstí Republiky. Proti pořádání pochodu se staví část veřejnosti, zejména pak lidskoprávní a protirasističtí aktivisté. Přichází oznámení od pana Y ze sdružení Žijeme tu společně, který chce organizovat ve stejný den shromáždění pod názvem Stop rasistickým předsudkům právě na náměstí Republiky. Toto shromáždění má proběhnout přesně v době, kdy bude přes náměstí procházet pochod členů a příznivců Demokratické vlastenecké strany. Na danou situaci dopadá zejména ustanovení 10 odst. 2 písm. b) ve spojení s 8 zákona o právu shromažďovacím. Střetávají-li se trasy a časy pochodu, je úřad povinen zprostředkovat kontakt mezi svolavateli tak, aby měli možnost se dohodnout. Zároveň může úřad činit vlastní návrhy, kde by se shromáždění mohlo konat tak, aby ke střetu v místě a čase nedošlo. O návrzích úřadu a komunikaci se svolavatelem je třeba vyhotovit úřední záznam, který je součástí spisu. Nedojde-li k dohodě o úpravě trasy či času, úřad shromáždění později oznámené v místech vzájemného střetu zakáže. Úřad nemá možnost zvažovat, zda jde o svolavatele dobrého nebo špatného. Zákon vychází z priority prvního oznámení, pokud nedojde k dohodě. Následná kritika úřadu za zákonný postup je proto bezpředmětná. Úředník tedy postupuje následovně: - Porovná trasy a čas pochodu dle oznámení o shromáždění. - Vyznačí si místa, kde se oznámení střetávají. - Upozorní svolavatele Y, tedy svolavatele druhého oznámeného shromáždění, že v daném místě a čase došlo ke kolizi, a zprostředkuje mu kontakt na svolavatele prvního shromáždění (v zájmu rychlé komunikace nejlépe telefon, ). Úřad stanoví svolavateli Y lhůtu, do kdy má seznámit úřad s výsledky jednání svolavatelů X a Y. - Upozorní svolavatele X, že bylo oznámeno další shromáždění a že ho bude kontaktovat svolavatel Y. - Úřad může rovněž uspořádat sám jednání mezi svolavatelem X a Y. - Dojde-li k dohodě o úpravě času nebo trasy, vyhotoví o tom úřad úřední záznam a shromáždění se mohou konat podle výsledku úpravy. - Nedojde-li k dohodě, úřad shromáždění svolavatele Y v místech a časech, kde dochází ke střetu, zakáže. Zákaz je tedy částečný, v daném případě na náměstí Republiky, kde dochází ke střetu. Příkladem zákazu shromáždění druhého svolavatele, kdy musel úřad přikročit k zákazům shromáždění odpůrců, je město Vítkov ve svém rozhodnutí o částečném zákazu veřejného shromáždění č. j. MUVI21621/2013. Zajímavostí je, že ke střetu došlo fakticky, kdy svolavatel druhého shromáždění vedl trasu pochodu přes trasu pochodu prvního svolavatele tak, že místa, kde se pochod křížil, neoznámil. Fakticky by však pochod nebyl možný bez střetu v daném místě trasy prvního svolavatele. Poznámka: Často si občané kladou otázku, proč mají ve výše uvedeném modelovém případě přednost neonacisté před občanskými aktivisty. Mezi neonacisty je řada osob s kriminální minulostí a jejich shromáždění mohou končit násilnostmi. Někteří z nich si na shromáždění přijíždějí vybít agresivitu. Naproti tomu v řadách občanských aktivistů jsou lidé, kteří se dlouhodobě věnují práci s menšinami a snaží se o jejich integraci do společnosti. Peníze vynaložené na zvládání shromáždění neonacistů by bylo možné smysluplněji využít na integrační projekty. Tyto otázky mají své etické opodstatnění, úřady však musí postupovat v souladu se zákonem. 4

6 Nicméně lze nalézt celou řadu možností, jak dát své občanské postoje, např. nesouhlas s rasistickými projevy neonacistů, najevo. Z domácí i zahraniční praxe lze uvést poklidné happeningy konané mimo trasu průvodu neonacistů. Např. během shromáždění ve Vítkově dne proběhl poklidný happening Strany rovných příležitostí upozorňující na nebezpečnost názorů radikálů. Je třeba si uvědomit, že případné konflikty mnoho neonacistů vítá. Pochod, který projde bez tzv. mimořádných událostí, nemá pro neonacisty symbolickou hodnotu. Neonacisté se vracejí na místa, kde už v minulosti ke konfliktu došlo. Extremisté považují akce bez mediálního pokrytí a bez zájmu veřejnosti za tzv. propadáky. 2.3 Zákaz Modelová situace č. 1 pochod kolem židovské synagogy ve výročí transportu Pan X svolává do obce průvod. Tvrdí, že zastupuje vlasteneckou skupinu Vzdor. Průvod má název Za tradiční české hodnoty. Koná se v den výročí transportu Židů za druhé světové války. O panu X proběhly v médiích zprávy, že je neonacistou. Objevily se i jeho fotografie, na nichž hajluje pod vlajkou s hákovým křížem. Na neonacistických webech se podle médií objevila výzva Přijďte všichni, ať se budou rabíni zase jednou klepat. Lze takové shromáždění zakázat, protože svolavatel X je pravděpodobně neonacista? Modelová situace č. 2 pochod extremistů ve vyhrocené situaci namířený k ubytovně obývané Romy V obci došlo k situačnímu interetnickému konfliktu, který byl medializován. Různé pravicově extremistické organizace tvrdí, že situace v obci je neúnosná, že Češi jsou šikanováni nepřizpůsobivými a je třeba tomu učinit přítrž. Pan X svolává protestní průvod pod názvem Proti teroru nepřizpůsobivých a za bezpečnost. Průvod směřuje k ubytovně, která je obývaná převážně Romy. Nevládní a protirasistická uskupení uvádějí, že X je pravicový extremista. Na svém facebookovém profilu prý uvedl, že se všemi cikány je třeba nekompromisně zatočit. Proslýchá se, že se pochodu chtějí zúčastnit pravicoví extremisté z celé republiky, včetně násilnických militantů. Oznámený účel sám o sobě k výzvě popírat nebo omezovat práva jiných nesměřuje. Úředník má však podezření, že se nejedná o skutečný účel. K tomu ho vedou další informace, které v rámci své úřední činnosti o shromáždění a svolavateli zjistil. 5

7 Jak postupovat, když... Svolavatel patří k extremistické skupině, která se v našem městě dopouští výtržností, sprejerství. Svolavatel má extremistické postoje. Je třeba zdůraznit, že zákaz shromáždění nelze odůvodnit pouze osobou svolavatele. I přesto, že je svolavatel sympatizant neonacismu či byl v minulosti trestně stíhán kvůli sympatiím k neonacismu, nelze bez dalšího shromáždění zakázat, neboť nelze a priori předpokládat, že na shromáždění má docházet k závadovému chování. Je vždy nutné zkoumat i další okolnosti shromáždění. To však neznamená, že by nebylo možné osobou svolavatele v rozhodnutí o zákazu argumentovat. Osoba svolavatele však nemůže být jediným důvodem pro zákaz. Například je třeba doložit, z čeho jsou extremistické názory svolavatele dovozovány, co svolavatel propaguje, jaké byly jeho aktivity v minulosti apod. Pozvánka zveřejněná na internetových stránkách jasně poukazuje na to, že jde o extremistu. Navíc je jasné, že pochod bude směřovat na minoritu v daném městě. Na webové stránce je málokdy uvedeno přímo jméno svolavatele. Je třeba se zabývat tím, v jakém vztahu je svolavatel s organizací nebo hnutím, které pozvánku na webu zveřejnilo, zda je tedy pozvánka svolavateli přičitatelná. Oznámený účel shromáždění je pochod za politické vězně, pochod za nevinné nacionalisty, za oběti policejní razie, pochod proti kriminalitě. Lze z toho vyvodit, že účel směřuje k rozněcování nenávisti? Platí výše uvedené. Pokud úředník váhá, zda je daný účel zcela v pořádku nebo zda skrývá nedemokratické cíle, je vhodné kontaktovat příslušné krajské ředitelství policie. Specialista na extremismus by měl mít přehled o tom, zda se např. koná turné neonacistických shromáždění, neboť sleduje dění v celé republice. Úřad chce zakázat shromáždění. Úřad před zákazem shromáždění nejedná se svolavatelem podle 8 ShrZ. Doporučujeme úřadu, aby se vzhledem k důležitosti shromažďovacího práva jako základního lidského práva vždy předtím, než přistoupí k zákazu shromáždění, zkontaktoval se svolavatelem, upozornil ho, v čem spatřuje důvody pro zákaz shromáždění a navrhl mu v závislosti na konkrétní situaci např. jinou trasu, jiné místo konání nebo jiný čas. Úřad by se měl zabývat tím, proč je jeho postup přiměřený. Úředník tedy: Kontaktuje policii s tím, že obdržel oznámení takového shromáždění. Policie může poskytnout více informací o svolavateli, např. aktuální informace o neonacistické scéně v ČR, aktuálních aktivitách pravicově extremistických hnutí. Policie však nemůže říct, zda se má shromáždění zakázat. Informace od policie může sloužit jako jeden z důkazů pro případný zákaz. Na každém krajském policejním ředitelství působí specialista na extremismus, který má největší přehled a je pravidelně školen a seznamován s aktuálními trendy. Konkrétní spolupráci s policií je potřeba si nastavit v rámci jednotlivých krajů s příslušným krajským ředitelstvím Policie ČR. 6

8 Úřad kontaktuje svolavatele. Upozorní ho na to, že z informací vyplývá, že účelem shromáždění může být rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti, a to zejména kvůli zvolené trase pochodu. Úřad by měl: Požadovat upřesnění trasy, pokud není zřejmá již z oznámení1); navrhnout svolavateli úpravu trasy; požadovat informace o organizačním opatření, které svolavatel přijme, aby shromáždění bylo pokojné. Zákaz shromáždění je vždy krajní prostředek. Úřad by měl odůvodnit, proč je daný zákaz přiměřeným zásahem do základního lidského práva se shromažďovat. 1) Zejména pokud svolavatel není místní, stává se, že ulice pochodu na sebe nenavazují, případně fakticky nelze danou ulici projít. 7

9 Judikatura Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č. j. 8 As 7/ křišťálová noc 2 V daném případě se jednalo o shromáždění svolavatelů, kteří byli spjati s neonacismem. Mělo se konat v den výročí křišťálové noci v židovské čtvrti v Praze. Úřad shromáždění zakázal s tím, že skutečný účel shromáždění směřuje k rozněcování nenávisti vůči Židům. Soud se zabýval faktem, zda je vůbec možné posuzovat jiný účel, než je uvedený v oznámení. Zákaz shromáždění však nakonec zrušil, neboť nebyl dostatečně odůvodněn. Stěžejní závěry Nejvyššího správního soudu: Nelze nalézt rozumný důvod, proč by měl v případě rozdílného oznámeného a skutečného účelu shromáždění vést k zákazu shromáždění pouze rozpor mezi oznámeným účelem a právy chráněnými v 10 odst. 1 shromažďovacího zákona, nikoliv však rozpor mezi skutečným účelem shromáždění a těmito právy. Je-li oznámený účel fingovaný, neohrožuje práva a právem chráněné zájmy, jejichž ochrana legitimizuje zákaz shromáždění právě proto, že není skutečný. V takovém případě může tyto zájmy ohrozit jen skutečný, reálně existující účel, za kterým je shromáždění svoláno. K tomu NSS uvedl, že nepřímé důkazy, jimiž je prokazován skutečný účel shromáždění, musí vždy tvořit logickou, uzavřenou a ničím nenarušenou soustavu důkazů, které na sebe navazují a vzájemně se doplňují, nejsou vyvráceny jinými důkazy svědčícími o opaku a jsou v takovém vztahu k dokazované skutečnosti, že z nich je možno dovodit právě jen jediný závěr. Správní orgán se nemusí omezovat na prokázání skutečného účelu pouze z charakteristiky svolavatele, specifického místa a času shromáždění. Skutečný účel lze prokázat jakýmikoliv důkazy, které byly získány v souladu se zákonem a které jsou s to tento účel prokázat. Závěr o skutečném účelu shromáždění se musí opírat o důkazy nenechávající pochyb o tomto účelu. Veškeré důkazy (kopie webových stránek, nahrávky veřejných projevů atd.) je třeba založit do spisu, aby bylo zřejmé, o jaké podklady správní orgán opírá své závěry. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č. j. 8 As 15/ Jednalo se o shromáždění Dělnické mládeže, resp. jejího předsedy, které bylo oznámeno jako tradiční prvomájové shromáždění. Jako problematická se jevila úřadu trasa, která vedla přes ulice obývané Romy. Úřad proto shromáždění zakázal, soudy však zákaz zrušily. Z rozsudku: I. Existence lhůty pro rozhodnutí správního orgánu o zákazu shromáždění ( 11 odst. 1 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím) není v rozporu s ústavním pořádkem ani nevede ke snížení požadavků kladených na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí. II. V případě zákazu shromáždění ( 10 odst. 1 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím) odůvodněného poukazem na jeho skutečný účel odlišný od oznámeného je správní orgán povinen své závěry prokázat. III. Zákaz shromáždění v místě, kde by bylo ohroženo zdraví jeho účastníků [ 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím], nelze odůvodnit poukazem na možné rušení shromáždění a případné střety účastníků shromáždění s jejich ideovými odpůrci. IV. Neobstojí zákaz shromáždění odůvodněný nutností excesivního omezení dopravy ( 10 odst. 3 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím), pokud správní orgán mj. nezakázal jiné shromáždění ve stejné lokalitě a obdobném čase. V. V případě kolize dvou shromáždění je správní orgán před zákazem později oznámeného shromáždění [podle 10 odst. 2 písm. b) zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím] povinen zkoumat, zda nedošlo k dohodě mezi svolavateli kolidujících shromáždění, a uzavření takové dohody umožnit přinejmenším sdělením o kolizi svolavateli později oznámeného shromáždění a zprostředkováním kontaktu mezi svolavateli. Úřad podle soudu nenabídl ke svým tvrzením žádné důkazy s výjimkou odkazu na kteréhokoliv historického průvodce Brnem nebo na notorietu, jíž ovšem Nejvyšší správní soud v jeho rozhodnutí neshledal. 8

10 Dále Nejvyšší správní soud konstatoval, že ke svému tvrzení nenabídl úřad žádné důkazy a ty nejsou ani obsahem spisů. Mělo-li by druhé shromáždění podle stěžovatele směřovat k provokaci a napadání menšin, jedná se o jeho samostatné posouzení vybočující z rámce této věci. Ustanovení 10 odst. 2 písm. a) shromažďovacího zákona zjevně nemá za cíl umožnit zákaz shromáždění v každém případě, kdy se předpokládá rušení shromáždění jeho ideovými odpůrci. Z uvedeného tedy vyplývá, že každé tvrzení je třeba mít podložené ve spise. Hypotetická možnost, že se budou účastníci napadat, sama o sobě pro zákaz shromáždění nestačí. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č. j. 9 As 4/2012 shromáždění v Havířově Shromáždění bylo oznámeno Dělnickou stranou sociální spravedlnosti tak, že směřovalo do lokality obývané Romy. Úřad shromáždění zakázal s odůvodněním, že může docházet k vzájemnému napadání, a tím k nebezpečí pro zdraví účastníků. Nejvyšší správní soud však rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zrušil s odůvodněním, že hrozba ohrožení zdraví účastníků shromáždění musí být v přímé souvislosti s charakterem místa konání shromáždění a musí být objektivně zjistitelná. Nestačí hypotetická úvaha o nebezpečnosti místa. Ani možnost násilných protidemonstrací nemůže vyloučit výkon a ochranu práva na shromažďování. Soud dále zdůraznil využití oprávnění úřadu podle 8 zákona o právu shromažďovacím, podle kterého úřad může s ohledem na místní podmínky nebo na veřejný pořádek navrhnout svolavateli, aby se shromáždění konalo na jiném místě nebo v jinou dobu. Přestože je z daného ustanovení zřejmé, že takový postup je pouze oprávněním správního orgánu, nikoli jeho povinností, má soud za to, že před zákazem shromáždění je více než vhodné tohoto oprávnění využít. Z rozsudku lze tedy dovodit, že při zákazech shromáždění, kdy je možné, že dojde ke střetu mezi dvěma znesvářenými skupinami, nelze zákaz odůvodnit pouze hypotetickou úvahou o nebezpečnosti daného místa. Pokud úřad dojde k závěru, že jsou naplněny důvody pro zákaz shromáždění, je vhodné komunikovat se svolavatelem podle 8 ShrZ a navrhnout mu jinou dobu nebo jiné místo konání shromáždění tak, aby mohlo proběhnout. Rozsudek Krajského soudu České Budějovice ze dne , sp. zn. 10 A-92/ (nyní u NSS, č. j. 6 As 125/2013) Zákaz shromáždění byl odůvodněn tím, že účel shromáždění směřuje k výzvám rozněcování nenávisti, dopouštění se násilí a porušování ústavy a zákonů ( 10 odst. 1 písm. a), b) a c) ShrZ). Úřad při posuzování účelu vyšel z: Charakteristik žalobce Současné situace v dané lokalitě Předchozích shromáždění v dané lokalitě Veřejně dostupných informací skupin, jejichž účastníci byli přítomni předchozím shromážděním Dostupných informací o plánovaném shromáždění. Všechna tvrzení úřadu jsou podložena příslušnými podklady, které se nacházejí ve spise. Svolavateli byl učiněn návrh uskutečnit shromáždění na jiném místě, který nebyl akceptován. Důležité je hodnotit celý kontext oznámeného shromáždění, nejen svolavatele, ale i lokalitu, veřejně dostupné informace, směřování shromáždění. Pro zákaz shromáždění před jeho konáním tedy platí: Úřad se může zabývat nejen účelem shromáždění, který je uvedený v oznámení, ale i kontextem shromáždění, tedy jeho skutečným účelem. Pokud je však z důvodu závadného účelu, který je dovozován z osoby svolavatele, pozvánek na webu, prezentováním akce, dnem konání, místem konání a dalších relevantních okolností, shromáždění zakázáno, nese správní orgán důkazní břemeno. Důkazy musí být natolik přesvědčivé, že nenechávají prostor pro jakékoliv pochyby, musí tedy tvořit ucelený logický řetězec. 9

11 Je stále potřeba mít na mysli, že shromažďovací právo je základním lidským právem a preventivní zákaz je vždy krajním řešením. Vždy je potřeba zvážit, zda argumenty pro zákaz jsou natolik závažné, že zásah do shromažďovacího práva bude legitimní. Nedostatečně a nesprávně odůvodněné zákazy shromáždění jsou následně krajskými soudy zrušovány. Pokud správní orgán nemá pro zákaz shromáždění před jeho konáním dostatek důkazů, je vhodnější shromáždění nezakazovat a připravit se na případné rozpuštění shromáždění na místě. Důležité rovněž je, že každé tvrzení musí mít oporu ve spise. Pokud tedy úřad odkazuje na webové stránky, facebookové diskuse apod., musí být kopie těchto stránek ve spise obsaženy. Úřad zároveň odpovídá za věrohodnost podkladů, z nichž vychází (pozor na falešné či recesistické stránky, nevěrohodné autory). Poznámka: Často lze slýchat věty: Je obecně známo, že pan X je proslulý neonacista a je nabíledni, proč chce projít se svými kamarády kolem ubytovny obývané Romy. Proč mu to tedy někdo nezakáže? Dotaz je opodstatněný, navíc je povinností, aby společnost chránila ohrožené menšiny před skupinami, které sympatizují s hnutím, které popírá či schvaluje holocaust. Velice náročná povinnost logicky řetězit důkazy pro zákaz shromáždění má ale své opodstatnění. Pravidla nemohou platit selektivně. Pokud budeme omezovat právo na shromažďování specifických skupin, může později docházet k omezení svobod i dalších skupin obyvatel na základě subjektivního hodnocení, kdo si určitá práva zaslouží a kdo už ne. Nesouhlas s rasistickými pochody lze projevit i jiným způsobem než jejich blokádou. Občanští aktivisté se rovněž mohou soustředit na situaci v dané lokalitě nejen v průběhu oznámeného shromáždění, ale i před samotným shromážděním či po jeho skončení. Doporučit lze např. pořádání diskusních panelů, nenásilné aktivity vyjadřující nesouhlas s radikálními názory neonacistů např. formou pouličního divadla, protirasistických hesel na chodnících, poklidnou bohoslužbou apod2). Povinnost ochránit menšiny před neonacistickými pochody je v demokratickém státě třeba ponechat na policii. 2) Srovnej příklad občanské aktivity Leckteří občané Budějovic. 10

12 3. Během shromáždění 3.1 Když dojde k incidentu Modelová situace č. 1 rasistické a hanobící projevy při shromáždění V obci probíhá pochod pravicových extremistů. Jak se přibližuje k ubytovně, kde bydlí sociálně vyloučení, dav se radikalizuje. Skupina mladých lidí začíná vykřikovat Cikáni do plynu. Pokud budou v této činnosti nerušeně pokračovat, je pravděpodobné, že se k nim přidají i další účastníci shromáždění. Lze předpokládat, že by se ten, kdo by shromáždění rozpustil, stal terčem minimálně verbální agrese ze strany agresivních účastníků shromáždění. V návaznosti na kontext celého shromáždění bude možné shromáždění rozpustit, a to z důvodů uvedených v zákoně o právu shromažďovacím v 12 odst. 5. Na místě by měl být přítomen zástupce obecního úřadu. Během vzájemných jednání mezi policií a úřadem před konáním shromáždění je vhodné se domluvit na vzájemné komunikaci během shromáždění a ochraně úředníka. Ochrana úředníka může mít různou podobu, záleží tedy na konkrétní dohodě s policií a rizikovosti shromáždění. Podle nejnovější judikatury NSS je rozpuštění shromáždění rozhodnutím na místě podle správního řádu. Rozpuštění musí být odůvodněno. Úředník vyhotoví o rozpuštění shromáždění záznam, s nímž seznámí svolavatele, případně jeho zástupce. Následně vyhotoví rozhodnutí o rozpuštění shromáždění, které je rovněž vyvěšeno na úřední desce. Modelová situace č. 2 kdo rozpouští shromáždění? Starosta došel k závěru, že shromáždění naplnilo zákonné důvody a je možné ho rozpustit. Není si ale jist, zda může shromáždění rozpustit, nebo zda je nutné, aby jej rozpouštěl tajemník. Nebo má shromáždění rozpouštět úředník? Záleží na tom, jak je upraven výkon přenesené působnosti na úseku shromažďovacího práva organizačním řádem. Ten zpravidla stanoví, že přenesenou působnost na úseku práva shromažďovacího vykonává určitý odbor úřadu, pak není prostor pro starostu obce, aby shromáždění rozpouštěl. Organizační řád však může stanovit, že přenesenou působnost na úseku práva shromažďovacího vykonává starosta obce (obecní úřad tvoří také starosta), potom je možné, aby shromáždění rozpustil starosta. Je třeba zdůraznit, že výkon agendy práva shromažďovacího je výkonem přenesené působnosti (státní správy). Regulace práva shromažďovacího práva tak zásadně nepřísluší představitelům samosprávy (tím spíše nelze např. hlasovat na zastupitelstvu obce, zda má být shromáždění zakázáno). 11

13 Judikatura Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne , čj. 30 A 30/ Jednalo se o rozpuštění shromáždění příznivců extremismu směřované proti Židům. Krajský soud však následně konstatoval, že pro rozpuštění shromáždění nebyly důvody. Soud zdůraznil, že při zásahu do práva shromažďovacího nepochybně dochází ke střetu různých konkurujících si práv na jedné straně právo na shromažďování, na straně druhé přibližně stejně silná práva jiná (ochrana veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku). Aby bylo možné posoudit zákonnost použitých opatření ve vztahu k rozpuštění shromáždění, je nezbytné mít vyjevené nejenom právní, ale především skutkové důvody. Skutkové důvody však ve sdělení o rozpuštění shromáždění nebyly uvedeny ani náznakem a nebylo možné si o nich udělat představu ani podle správního spisu, poněvadž ten stran této okolnosti neobsahuje rovněž nic. Aby bylo možné konstatovat zákonnost použitých opatření ve vztahu k rozpuštění shromáždění ( 12 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím), které bylo oznámeno a nebylo zakázáno, je nezbytné vyjevit účastníkům shromáždění při jeho rozpuštění nejenom právní, ale rovněž skutkové důvody takového kroku. Nelze tedy říci pouze shromáždění je rozpuštěno, ale úředník musí svůj postup odůvodnit. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne č. j. 2 As 104/ I. Rozpuštění shromáždění podle 12 odst. 1 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, je rozhodnutím na místě ve smyslu 143 odst. 1 písm. d) správního řádu z roku Rozhodnutí se vyhlašuje ústně, o ústním vyhlášení se vydá účastníkovi písemné potvrzení a následně se bez zbytečného odkladu doručí písemné vyhotovení rozhodnutí. II. Podání námitek podle 13 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, není vázáno na vydání písemného rozhodnutí; nejde tu totiž o celkový přezkum postupu a rozhodnutí správního orgánu, ale pouze o zjištění, zda shromáždění bylo či nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem. NSS potvrdil rozpuštění shromáždění Stop genocidě, které probíhalo před školou a během něhož by děti nemohly odejít ze školy, aniž by míjely informační panely s brutálními výjevy z potratů. Zdůrazněna byla práva dítěte a právo rodičů na výchovu svých vlastních dětí. NSS se rovněž vyjádřil k pojmu hrubá neslušnost. Hrubá neslušnost je pojem, který odkazuje na mimoprávní normativní systém (tj. na pravidla slušného chování). Obecně platí, že dopustí-li se někdo hrubé neslušnosti, nezpůsobuje to samo o sobě porušení práva. V tomto případě je ovšem situace jiná, neboť je to právní norma, která (právně) sankcionuje hrubé porušení pravidel slušnosti během shromáždění. Hrubá neslušnost během shromáždění je tedy i porušením práva. Touto hrubou neslušností bylo zacílení shromáždění s popsanými šokujícími panely proti dětem ve věku od 11 let; pravidla slušnosti přitom vycházejí právě z nutnosti zvýšené ochrany dětí, zákazu jejich indoktrinace a také z toho, že děti bývají společností všeobecně vnímány jako její nejzranitelnější část. 12