Náš rozhovor. Státní program ochrany přírody a krajiny. Rozhovor s Oldřichem Musilem. Zasloužili se o přírodu

Transkript

1

2

3 Náš rozhovor Státní program ochrany přírody a krajiny Rozhovor s Oldřichem Musilem Letos v červnu vláda Josefa Tošovského přijala Státní program ochrany příro dy a krajiny, který je jedním z n ástroj ů k realizaci čl. 7 Ústavy České republiky, jenž výslovně ukládá státu, aby dbal o šetrné využívání přírodních zdrojů a o ochranu přírodního pros t ředí. Program vznikl z potřeby u celeně formulovat východiska, cíle a úkoly státu při ochraně přírody a krajiny. Na jeho realizaci se rovněž podílel ing. O ld ř ich Musil, náměstek ministra životního prostředí, jehož jsme požádali, aby nám při blí žil okolnosti vzniku programu a jeho perspektivy. V červnu byl vládou přijat Státní program ochrany přírody a krajiny, jak jste s ním spokojen?. Konkrétně já jsem s ním spokojený, protože se podařilo schválit dokument, který dává celému resortu ochrany přírody a krajiny, tzn. ministerstvu životního prostředí, odborné ochraně přírody i nevládním organizacím, další prostor k jejich působení. Důležitá je především část 5, kde se úkoluje vláda a ministerstva. Víme, že motivace není nikdy dost. Je proto dobré, že byly přijaty termíny ke splnění většiny projektů. Nyní se budeme muset s daný mi termíny vyrovnat. Velmi pozitivní je pak sku tečnost, že zaúkolována byla nejen ministerstva, která s námi spolupracují, ale i ministerstva, s nimiž je resort životního prostředí ve střetu. Domníváte se, že by tato koncepce byla přijata i za předpo kladu, že by j i neprojednávala vláda Josefa Tošovského? Existuje paralela s rokem 1992, kdy se za mimořád n é situace podařilo schvá lit Zákon o ochraně přírody a krajiny. O současné vládě mám prozatím ještě málo informací, ale přijetí tohoto programu vládou Václava Klause je zcela vyloučené. Pod smíšenými a list/latými porosty se vytvářejí hydrologicky příwivějšíformy humusu /lež pod jehlič/latými, zej11lé/lo smrkovými porosty. Foto L. D. Ham" Zasloužili se o přírodu Česká vláda se od vzniku samostatného českého státu v roce 1992 zajištěním péče o přírodu a krajinu příliš nezabývala. Pod vedením Václava Klause sice ministři předváděli televizním kamerám v Národním parku Šumava, že se naučili jezdit na bicyklech, ale ochrana přírody byla v duchu premiérových slov zařazena mezi pověstnou ekologickou "šlehačku na doně", která musí počkat, až budeme opravdu, ale opravdu bohatí. Ministru životního prostředí této vlády se nepodařilo projednat ani vyhlášení Národního parku České Švýcarsko, ani chráněné krajinné oblasti Novohradské hory, ani rozšíření CHKO Pálava, o dlouhodobé koncepci ochrany přírody a krajiny se dalo jenom snít. Některé sny se ovšem překvapivě naplňují. Vláda premiéra Josefa Tošovského dne 17. června 1998 př ijala usnesení Č. 415 o Státním programu ochrany přírody a krajiny České republiky, který předložil ministr životního postředí Martin Bursík. Tento pro ochranu přírody n eobyčejně významný dokument byl zpracován pod vedením n áměstka ministra životního prostředí Oldřicha Musila. V úvodní části je s t ručně charakterizován stav přírodního prostředí a vystiženy jeho vývojové trendy: Od poloviny minulého století ve vývoji krajiny a přírodního prostředí výrazně převažují negativní vývojové telldence, které byly ještě umowěny v posledních desetiletích. Jejich příčinou byl ekonomický růst, uskutečiíovaný na základě bezplatné potřeby a devastace přírodních zdrojli. Po vyhodnocení účinnosti stávajících nástrojů k ochraně přírody a krajiny jsou definovány CÍle a principy státního programu: Hlavním cílem je udržovat, chrállit a vytvářet esteticky vyváženou ekologicky stabilní a trvale produkční krajinu. Zároveň udržovat v pnrodním stavu lokality, které dosud nebyly v:~razněji narušelly lidskou činllostí. Nejdůležitější je závěrečná část státního programu, obsahující prioritní úkoly a opatření v ochraně přírody a krajiny. U každého úkolu je stanoveno, které ministerstvo za jeho plnění odpovídá a do kdy má být úkol doplněn. Většina termínů je stanovena v časovém horizontu do roku Do má například ministerstvo životního prostředí připravit k vyhlášení Národní park České Švýcarsko, do má MŽP v součinnosti s vládou ČR vytvořit systém podpory zakládání biocenter a biokoridorů včetně ekonomických a majetkoprávních aspektů, do mají mi nis terstva zemědělství a životního prostředí zavést výrobkové poplatky na vybrané pesticidy a hnojiva k odstranění kontaminace půdy způsobené hospodařením. Bylo by pochopitelně možné vytknout některé nedostatky, program je ovšem prezentován jako "dokument otevrený a dynamický, jenž není uzavten doplií. kúm či změnám". W(j511"(jDUufi ~ STÁTNí OCHRANA PŘÍRODY 1

4 - Myslím, že žádná rozumná vláda nemá důvod měnit základní cíle a úkoly tímto programem stanovené. Za vytvoření a schválení tohoto programu je třeba J. Tošovskému, M. Bursíkovi, O Musilovi a týmu zpracovatelů poděkovat: zasloužili se o přírodu a krajinu České republiky. Antonín Buček Medvědi nevědí..., že podle myslivecké vyhlášky je možno je u nás střl1et, i kdyžjsoll chráně"i mezinárodními úmluvami i zákonem (114/92 Sb.) o ochra1lě přírody a kraji/ly. Foto Anto1lín Řl1,a Které body programu bylo nejtěžší prosadit? Velká diskuse byla vedena o zastoupení listnatých melioračních dřevin v le sích, tedy o tom, zda jít nad dosažený standard, jaký dosahují Lesy České re publiky, či nikoli. Ministerstvo zemědělství na náš požadavek reagovalo ar gumentem o nereálnosti jeho uskutečnění z časového hlediska. Zastávalo ná zor, že během 30 let nelze připravit dostatečné množství porostů. Nakonec jsme se však přece jen dopracovali k závěru, který stanovuje dosažení dvoj násobného počtu melioračních dřevin oproti dnešku, a to do roku Poda řilo se nám v tomto bodě prosadit do programu rovněž realizační program, a to alespoň do roku 1999, i přes námitky ministerstva zemědělství. Nad ka pitolou Ochrana zvláště chráněných území byl velký boj již mezi zpracova telským týmem programu a vedením ministerstva životního prostředí. Usku Co se nepodařilo do programu prosadit a proč? Jediný bod, který neprošel, je myslivecká vyhláška. V této zemi je myslivost velice zvláštním oborem lidské činnosti. Velké procento lidí, kteří mají moc, ať už formální či neformální, jsou totiž současně myslivci. Týká se to minist rů, poslanců, senátorů a mnoha jiných. O tuto základnu se pak každý, kdo má státní správu myslivosti na starost, opírá a velmi účinně využívá jejího vlivu. Jediné, co ministr zemědělství v tomto programu zcela jednoznačně vetoval, byla právě otázka myslivosti. Hledání kompromisů Jaký je Váš názor na to, že jsou po povodních řeky uváděny opět do "původního" stavu, staví se znovu za inundační čarou ap.? Najedné straně musím přiznat, že se tak skutečně děje, místy se opravdu vrací koryta do původního nevyhovujícího stavu. Někdy z důvodů, které mají své opodstatnění, většinou však z lidské pohodlnosti a ze setrvačnosti. Na druhé straně je třeba přiznat některým vodohospodářům - stojícím, řekněme, na opačné straně barikády - ochotu ke změně. V některých podnicích Povodí Moravy přistoupili na návrh našeho resortu vytipovat celé velké úseky řek v "přirozeně" revitalizovaném stavu a ponechat je tak v rámci možností. Rád bych rovněž ocenil jejich toleranci k malé schopnosti a pružnosti ministerstva životního prostředí kodifikovat právní stav takto nově vzniklých terénů. Musím totiž přiznat, že náš resort je vždy o krok pozadu za reálným vývojem v krajině. Na to, že se staví v inundačním prostoru, abych řekl něco obecně, nemám dost údajů. Domnívám se však, že málokterý stavební úřad si dnes troufne povolit byť jen rodinný domek v zátopovém území. Pokud vím, z ministerstva pro místní rozvoj, jež má doposud gesci za územní plán, šly dopisy na všechny stavební a okresní úřady. Tato upozornění jim připomněla nutnost respektovat stavební zákon v tomto směru. tečnila se komplexní diskuse, jaká CHKO do programu napsat, zda by se mě la rozšířit a případně o jakou plochu. V bodě, který pojednává o propojování dotací spočíval problém zase v tom, že "provozáci" z ministerstva zeměděl Nejvyšší kontrolní úřad v červenci ství požadovali, aby dotace šly do výroby. Náš resort zastával naproti tomu uvedl, že z prostředků, které byly určeny názor, že Česká republika si jako kandidát vstupu do EU nemůže dovolit do na revitalizaci, se na tyto projekty nepoužilo téměř nic. tovat zemědělskou výrobu, naopak že je třeba podporovat mimoprodukční Já jsem na to okamžitě reagoval. Problém je funkce. Jak se podaří obsah této kapitoly naplnit, je otázkou vztahů minister v tom, že tyto prostředky nejsou určeny na stev zemědělství a životního prostředí a jejich ministrů. Velkou diskusi teprve bezprostřední ochranu proti povodním, ale očekávám nad bodem, který jsem prosadil do programu já sám, a který se tý jsou poskytovány na obnovu krajiny a rekonstrukci vodního režimu v krajině. Ochrana ká přehodnocení stávajících pravidel regulujících volný pohyb návštěvníků proti povodním je v nich zakomponována ve velkoplošných CHKO. Mým cílem je umožnit vážným a odpovědným zá druhoplánově. Jestliže obnovíme rybník jemcům o přírodu větší volnost pohybu. Mám na mysli skutečné milovníky a vybavíme ho retenčním objemem, je přeci přírody, kteří se dnes pohybují po CHKO tajně a přitom chtějí například nau jasné, že na povodí pod tímto rybníkem bude menší povodňová vlna. Stejně tak když změníme druhovou skladbu v lesích, je jasné, že čit své děti lesní moudrosti. Kde je to mají naučit - na vyhrazených parko vištích? Věřím, že se obnoví diskuse na toto téma a podaří se najít nějaké ro při každé srážce bude odtok vody zmenšen zumné řešení. a zpomalen. Ochrana proti povodním je doprovodným jevem tohoto programu. Uvědomujeme si, že samotný název programu nevystihuje přesně to, co bychom chtěli. Uvažujeme proto o názvu Revitalizace vodního režimu krajiny ap. Čeho byste chtěl ještě ve své funkci dosáhnout? Vy se mě ptáte v okamžiku, kdy ještě ministr Kužvart - přestože už je poměrně dlouho ve funkci - neřekl, zda si své náměstky ponechá či neponechá. V případě, že si mne tu po- 2 STÁTNí OCHRANA PŘíRODY V(j)rr<!Dllufi ~

5 v1(f3n:~ Dllm ~ Kdy tedy dojde k novelizaci myslivecké vyhlášky? Nechci být prorokem, ale již nejčerstvější vývoj po nástupu ministra Fencla je provázen značně negativním postojem ministerstva zemědělství třeba prá vě k pokusu našeho resortu o změnu usnesení vlády k přijetí Bernské úmluvy o ochraně evropské fauny a flóry. Takže nejsem schopen byť jen odhadnout, jaký bude vývoj. Podaří se splnit termínované úkoly zahrnuté v programu? Co se týče úkolů, které nás čekají v příštím roce, jsem optimista. Rok je pod le mého názoru postačující doba na jejich zpracování. Projektů, které nesou datum 1998, není mnoho. V zemědělské kapitole sem patří příprava progra mu na změnu nepříznivého poměru v rozloze orné půdy vůči lukám a pastvi nám. Naplňovat se může při jakékoliv příležitosti, třeba při zpracovávání no vého vládního nařízení o mimoprodukčních funkcích zemědělství. Dalším le tošním úkolem je vyhlášení parku České Švýcarsko. Před několika dny jsem vzal vedení ministerstva zemědělství přímo na místo, kde jsme diskutovali o malé variantě, a o tom, jestli hranice mezi malou a velkou variantou je logická, zdali jsou přírodní společenstva v malé a velké variantě opravdu odlišná. Přestože došlo v některých bodech ke sblížení, výhrady představitelů ministerstva zemědělství přetrvávají. Navzdory jejich nesouhlasu by však tento materiál mohl vládou projít. Jakého rázu jsou výhrady ministerstva zemědělství? Pokouším se dopátrat podstaty těchto výhrad. Mám-li být upřímný, zdá se mi, že je to hluboká nedůvěra k orgánům ochrany přírody. Na základě zkušeností, které mám, mohu uvést, že jednotliví představitelé ministerstva zemědělství na různých místech této země si v podstatě přizvukují v tom, že orgány ochrany přírody jsou neseriózní partneři. Podle jejich názoru představitelé ochrany přírody a krajiny nedodržují dohodnutou linii a vše, co se s nimi dohodne, slouží vzápětí jako odrazový můstek k dalším požadavkům. Jestliže jsem pak těmto argumentům několik hodin cíleně vystaven, občas uznám, že mají jakési racionální jádro. Na budoucích jednáních asi nezbude nic jiného, než pitvat slovo po slově, aby se předešlo následnému obviňování. Otázku vzájemné nedůvěry nesmíme bagatelizovat. Ptal se Dalibor Zachoval V zemědělské politice patří mezi priority změna nepřízllivé/1o poměru v rozloze orné půdy Vl/či loukám a pastvi1lám. Foto Tomislav Pivec"ka nechá, bude i nadále platit to, s čím jsem nastupoval. To znamená, že chci změnit především vztahy. Vztahy mezi lidmi na tomto ministerstvu, vztahy mezi sekcemi, mezi odbory v rámci jedné sekce a vztahy k jiným ministerstvům. Za takovýchto rozhádaných poměrů se dá těžko co dělat. Co mě pak pronásleduje jako černá můra, a co bych chtěl změnit, je otázka vztahů nevládních organizací a státu i fundamentalismus některých představitelů nevládních organizací, jejich neschopnost domyslet důsledky jakýchkoliv veřejných činů a prohlášení. Mám dojem, že si neuvědomují, jakou moc drží ve svých rukou. Proto by měli svým prohlášením věnovat dvojnásobnou pozornost. Jejich krajní stanoviska pak nejen omezují jejich vlastní vyjednávací pozici, ale snižují i vyjednávací pozici státních úředníků, kterým často jde také o dobrou věc. Vím, že tyto moje názory jsou překvapivé a mnozí představitelé nevládních organizací s nimi nebudou souhlasit, ale ověřil jsem si jc na desítkách jednání. Kudy vede cesta ven? Řešením by mohlo být nalezení sjednocujícího prvku v rámci nevládních organizací. Já sám jsem navrhl v diskuzích, že by tímto prvkem mohla být - protože jsem VčřÍcÍ člověk - františkánská idea sbratření mezi člověkem a vším stvořením. Domnívám se, že k této tezi by se mohli přihlásit takřka všichni příslušníci evropské ci vilizace, která z křestanství vychází. Pravděpodobně by se k ní mohli ale připojit i vyznavači budhismu, hinduismu a zrovna tak i euroindiáni. Navíc mě vždy deptalo, když jsem viděl s jakou lehkostí expremiér Václav Klaus smetl jakékoliv argumenty nevládních organizací. které byly mezi sebou rozhádané a navzájem nesjednocené. Daleko větším proti partnerem by mu byla jednotná fronta. Čekám tedy, kdo tuhle rukavici zvedne. Myslíte, že k tomuto sjednocení v České republice vůbec může dojít? To záleží na tom, jestli bude mezi dnešními teenagery nová vlna zájmu o přírodu a jestli početně přehluší dnešní třicátníky. Pokud se tak nestane, doufám, že i současní třicátníci budou vyzrávat a časem dojdou k nějakému rozumnému hledání kompromisů. Takže jsem do jisté míry optimista, ale bohužel zatím nevidím ten sjednocující prvek, ani nevládní organizaci, která by se o to mohla pokusit. D.Z. ~'U911",(]Dilnfi ~ STÁTNí OCHRANA PŘíRODY 3

6 Návrat bob rů Jiří Lehký, Otakar Pražák B o b ři byli odedávna významnou složkou fauny říčníc h ni v, lužních lesů a mokřadů celé severní polokoule. Bohužel (pro bobry) právě říč ní nivy a lužní lesy, s jejich úrodnými půdami, zvolil za své úto č i ště i neolitický zemědě le c. Č lo vě k rozumný (Horno sapiells) během mnoha set let vět š i nu lužních lesů vykácel a přemě n i l je na louky a pole. S touto zm ěn ou se je š tě bobři vy pořád al i. Na Moravě byl bobr nejh ojn ějš í v lužních lesích podél řeky Moravy, na Do u b ra vě a ve Střeňs kém lese. Uvádí se, že stav bobrů na Olomoucku byl srovnatelný s T ře boňskem. Avšak soustavné pronásledování pro kožešinu, maso, nebo z důvo dů jejich "škodlivosti" je přivedl o na pokraj záhuby. Poslední bobr na Moravě byl uloven roku 1730 u Grygova. Podobný osud měli i bobři v Čec hách. A tak v p olovině 18. století na více než d vě staletí zmizel bobr z naší p ří rod y. Pokusy o jeho chov a následnou repatriaci do volné p řírody, podnikané v minulém století na Třeb oň sku a jižní Moravě, s k o n č ily n e ú spěc hem. Bo bři se k nám zača li vracet na počá tku osmdesátých let díky reintrodukcím prováděným v letech v Rakousku a Bavorsku. Pravdě podobně od roku 1988 pak je najižní Morav ě (Dyje, Morava, Kyjovka) stálá populace, která se úspěšně šíří v zh ů ru, proti proudu Moravy. Tito bobř i se k nám a na slovenské Záhorie dostali z Rakouska, kde byli vysazeni v roce 1977 v blízkosti našich hranic. V letech byli b obři vysazeni na území Chráně n é krajinné oblasti Litovelské PomoravL V roce 1993 se bobři objevili i na Labi a vy tvořili kolonii nedaleko Děčína. Pravděpodobn ě v roce 1995 se bobři usadili na K ateři n ském potoce na Tachovsku (nedaleko Rozvadova). V roce 1996 byli bobři vysazeni na řeku Odru ve Vojenském výcvikovém prostoru Libavá (Oderské vrchy). Na sklonku roku 1997 se b obři objevili na řece Olši nedaleko Jablunkova a Stonávce na Karvinsku. Jak si žijí bobř i na jižní Mo r avě Ještě donedávna spojovala většina lidí jméno tohoto našeho největšího hlodavce s rozsáhlými jezerními oblastmi Kanady, nebo panenskou přírodou severní Euroásie. Proto bylo bezesporu velkým překvapením zj i štění výskytu bobra v roce 1986 najižní Moravě v lužních lesích mezi Lednicí a Nejdkem na lokalitě s názvem Herdy. První, kdo objevili typicky ohryzané kmeny s t romů, byli pravděpodobně místní lesníci, myslivci a rybáři. Snad kvů li obavám o jeho další osud, mluvili o místu jeho výskytu jen velmi neradi a s pat ři čnou dávkou tajemna. D ů vody k mlče n í vycházely především z obecně známých sku t ečností, že bobr byl u nás vyhuben a stej né neštěstí by mohlo potkat také navracející se jedince. Vymírání a zmrtvýchvstání V loňském roce si mohli ochránci přírod y ud ěla t opět u jednoho druhu černý křížek a p řip sat odborné slůvko Extinct - vymizel, vym ř el. V loňském roce jsme se mo hli totiž za naprostého nezájmu veřejnosti i ministerstva životního pros t ředí rozlouč i t s jedním významným, kriticky ohroženým druhem naší fauny - dropem velkým. Před pěti lety vyhynul v Polsku, loni u nás. Nabízí se otázka, zda je to navždy. Ne nemusí to být navždy, může to být na dlouho. Pokud ale vyhyne v celém areálu, možná už se s ním neshledáme nikdy. Při těc h to truchli vých zjištěních potěš í, že jsou k dispozici i zprávy opačné, zprávy o zmrtvýchvstání. Tak na p říklad živočišný druh, který byl v našich zemích vyhuben před n ěko li ka staletím se jak se zdá, u nás zabydlel znovu. Nabízí se otázka, zda je to navždy. Ano, m ůže to být navždy, pokud se naučím e s bobrem žít, pokud se naučíme respektovat jeho místo v p ř í rodě. Před něk olika lety jsem se o bobrech bavil s Bavorskými ochránci přírody a ti mi sdělili, že bobr už je u nich jako doma. Největší problémy jsou prý se sedláky, protože jim bobr chodí na kukuřici. A tak Bavoři vytvořili a rozšířili dotazník, kde každý kdo má na pozemku bobra, má vyzn ačit jaké škody mu způsobil a Bavorsko mu na základě toho vyplatí částečné odškodné. Vášně se uklidnily, problém se téměř vyřešil. Dokonce mi ukazovali (nadšeně) jeden dotazník, kde sedlák uvádí, že mu sice bobr hodně škodí, ale že peníze nežádá, protože je rád, že tam má bobra. Nevědě l jsem, zda mám Bavorákům závidět moudrý (a bohatý) stát nebo ekologicky cítícího rolníka. Radši jsem neříkal nic. Vlastně ne, řekl jsem "uvídíme". Uvidíme! Mojmír Vlašín 4 NÁVRAT BOBRŮ Bobr na Kroměřížsku Na Kroměřížsku se bobři objevili v roce 1992 a osídlili zde několik lokalit. První z nich byla tůň Čistá, vlastně slepé rameno původního toku potoku Mojena u Záhlinic, které se nachází na rozhraní lužního lesa a extenzivně obdělávaných luk. Bobři se zde objevili zřejmě již na podzim roku 1991 a vyvedli časně zjara následujícího roku tři mladé. Na jaře roku 1993 však bohužel pro. ně velmi výhodnou lokalitu opustili, zřejmě kvůli tomu, že nebyli schopni ovlivňovat kolísání vodní hladiny, které je zde ovlivňová- Bobr při čištěnísrsti. Foto Otakar Pražák Wa911"(]DilUfl<r3~

7 Proto se také stalo zpočá tku záhadou, odkud bo b ři na jižní Moravu přiš li, respektive připlavali. S největší pravd ě p o d ob ností je zdrojem souč asné místní populace sousední Rakousko. Zde bylo v letech vysazeno 42 b o b rů následujícího původu: 9 skandinávských (Castor Jiber Jiber), 15 kanadských (e. canadensis) a 18 východoevropských (e. f vistulanus). Lze předpok l ád at, že někteří z těchto jed i n c ů, nebo jejich potomci, p o s tu p ně migrovali na území jižní Moravy, kde se trvale usadili. Sledováním bobrů, předevš ím v oblasti aluvia dolního toku řeky Dyje, se kromě pro fesionálních p racov i šť ochrany p ří rod y z ačala zabývat také základní organizace Ces kého svazu ochrá n ců p ř íro dy v Břeclavi. Již v roce 1988, tedy po dvou letech od prv ních zjištění jejich př í tomnosti, bylo zřejmé, že bobr zač í n á s v ůj areál výskytu rozši řo v at. Přispěla k tomu snad okoln ost, že území, které si za svůj nový domov vybral, plně vyhovuje jeho životním ná rokům. Přes provedené vodohospodářské úpravy na dolním toku řeky Dyje zůstala zachována prakticky v celém území nivy kombinace stojatých a tekoucích vod s břehovými porosty měkkých dřevin, zejména vrbami, ol šemi, osikami a topoly. Překvapující byl nález bobrem ohryzaných vrb na rybníku Vč e línek u pros třed zimy 1991 až Lokalita se totiž nachází asi pět set metrů od centra Břeclavi a je hojně navštěvována místními rybáři. To, že se bobr v oblasti také rozmnožuje, prokázali břeclavští ochránci přírody popr vé v roce 1993 nálezem uhynulého jednoměsíčního m l áděte na již zmíněn é lokalitě Herdy. Doslova senzací se stala přítomnost bobrů na řece Dyji up rostřed Břeclavi koncem května roku Poprvé v životě jsem měl možnost pozorovat životní projevy toho to zajímavého živočicha na vlastní oči a ze vzdálenosti pouhých pěti metrů. Po dobu jednoho týdne, vždy kolem 22 hodiny, se objevovala dvojice zvířat u kmenů mladých vrb. Dřeviny vyrůstaly z bahnitého náplavu v bezprostřední blízkosti Domu kultury. Zv í řata konzumovala nejenom konce větví a kůru stromů, ale také mladé výhonky kopřiv. Zajímalo mne, kolik rodin obývá m ěs tský úsek Dyje, který je dlouhý přibliž ně 2 km. Na základě mého přímého pozorování jednotlivých exemplář!":l a ústních sdělení místních rybářů osídlovaly břeclavský úsek Dyje v roce 1996 dvě rodiny bob rů, z nichž u každé jsem pozoroval minimálně 2 jedince. Zajímavé také bylo, že hra nice jejich revírů se nepřekrývaly. Ruch města bobrům pravděpodobně vůbec nevadí, protože jsou za normálních okolností aktivní převážně v nočních hodinách. Jiná situace však může nastat v době povodní. V tomto období zvířata zpravidla nej více migrují. Některé splavy a propusti velkých stavidel se pro ně mohou stát proble- Záchrana bobra pod splavem v Břecla v i. Foto Otakar Pražák B obří okusy na Záhlillických rybnících. Foto V. Tupý no manipulací Státním rybářstvím Přerov. Bobři se zde dokonce několikrát pokusili ucpávat přepad výpusti! Mezi obcemi Záhlinice a Hulín se bobři trvale usadili ve staré, částečně rekultivované, částečně přirozenou sukcesí zarostlé K vasické pískovně. Sem v roce 1994 pravděpodobně přešli z tůně Čistá a v průběhu následujících let zde vytvořili kolonii, která v současné době čítá asi dvacet šest jedinců. Je to velice perspektivní lokalita, odkud mohou bobři expandovat na další místa na řece Moravě, a proto byla uzavřena dohoda s místním rybářským spolkem o nezasahování do pobřežní vegetace v místech největšího výskytu bobrů. Bohužel však zde ochránci přírody již nalezli i položená železa a jiné nástrahy k odchytu... Dalším místem, které na Kroměřížsku bobři osídlili, jsou Záhlinické rybníky. Lokalitu s bobřími okusy zde nalezneme v těsné blízkosti velmi frekventované cesty na hrázi mezi Němčan ským rybníkem a napouštěcím kanálem, který tvoří páteř celé zdejší rybniční soustavy. Je zajímavé, že si zde bobři vybudovali noru ve hrázi mezi kanálem a rybníkem, i když je hlava hráze široká pouze čtyři metry. Ve střední části hráze si bobr vytvoř i l ventilačn í otvor tak, že ústí přímo mezi vyjeté koleje od aut. Záhli nické rybníky však nejsou lokalitou vhodnou, protože se jedná o rybníky s intenzivním hospo d aře n ím a častou manipulací s hladinou. To, že se zde bobř i usídlili, svědčí o jej ich expanzi v kvasické pískov ně, odkud zřej mě vyrážejí mladí jedinci vyhledávat nová místa k usídlení. Čtvrtý m místem, kde byl výskyt bobra, alespoň soudě podle o hryzů, zaznamenán, je lokalita Lesní č i Malé Bečvy u Ch ropyně, odkud však zatím p římé pozorování chybí. Vladimír Tupý, Pavel Sálek ZO ČSOP Via Hulin Člán ek je zkrácenou verzí materiálu Y,ýskyt bobra evropského na Krom ěřížs ku. Hulín 1998, neprodejné. ~'(j5n",(]dllufi<r11 NÁVRAT B OBRŮ 5

8 matickou překážkou. V březnu r uvízli postupně dva dospělí jedinci bobra na ocelových segmentech výpustného objektu dolní nádrže vodního díla Nové Mlýny. Zaměstnanci Povodí Moravy tuto skutečnost oznámili správě CHKO a BR Pálava. Jeden bobr byl odtud převezen do Národní přírodní rezervace Křivé jezero a druhý, značně zesláblý, byl předán do zařízení břeclavských ochranářů. Zde bobr konzumoval veškerou předkládanou potravu. Nejvíce mu však chutnal starý chléb a ječmen. Předkládané vrbové větve okusoval jen sporadicky. Během týdne se tak dostal do velmi dobré tělesné kondice, a proto mohl být opět vypuštěn do volné přírody. Často se lidé zajímají o to, zda bobři na jižní Moravě také staví hráze a bobří hrady. První hráz objevili břeclavští ochránci přírody na jaře roku Bobr si ji vybudoval napříč kanálem napájejícím vodou území národní přírodní památky Pastvisko u Lednice. Unikátní mokřad tak málem vyschl. Další hráz si bobři postavili na "Čistém járku" v oboře Soutok pod Lanžhotem. Několik hrází nalezl starosta obce Bulhary na soustavě kanálů v blízkosti Zámecké Dyje nad Lednicí. Bobří hrad, vysoký cca 2 metry. si jedna z rodin postavila nad kolmým břehem slepého ramene "Krumpava" při dolním toku Moravy. V období nízkého stavu vody zde bobři obývají prostory vyhloubené v břehu. Při povodních se stěhují do "podkroví". V roce 1996 byla přítomnost bobrů zjištěna sportovními rybáři v melioračních kanálech na katastrech obcí Rakvice a PřítIuky. Většina pozemků je v této oblasti zemědělsky obhospodařována. Stromy a keře zde rostou pouze ve větrolamech a úzkých pruzích podél břehů vodotečí. V okrese Břeclav je znám doposud jediný případ, kdy si člověk stěžoval na "škody" způsobené bobrem. Známý brněnský zoolog dr. Šebela se, kromě jiného, zabývá již několik let pěstováním hlavatých vrb v přírodní památce Betlém. Přestože mezi jednotlivými vrbami jsou relativně velké mezery s měkkými dřevinami několika druhů stromů, bobr zde takřka selektivně okusuje a poráží jenom vypěstované hlavaté vrby. Litovelské PomoravÍ - úspěšný výsadek Ve dnech a bylo na území CHKO LP, díky úsilí pracovníků Katedry ekologie PřF UP Olomouc a ZO ČSOP 08 Olomouc, vysazeno celkem 20 exemp l ářů bobra evropského (Castor liber vistulanus Matschie, 1907), odchycených v severovýchodním Polsku (pojezeří Suwalki). Na podzim 1996 pak byl vypuštěn v CHKO LP jeden pár bobrů z Litvy. Bezprostředně po vysazení bobři opustili umělé vypouštěcí nory a vyhledali si vhod nější stanoviště. V současnosti odhadujeme, že v CHKO Litovelské Pomoraví žije na deseti lokalitách zhruba 50 bobrů. Co jim chutná Potravu bobra tvoří dřeviny (zejména měkké, rychle rostoucí druhy) a byliny rostoucí jak ve vodě, tak i na březích. Potravní spektrum se různí podle nabídky na dané lokalitě a podle ročního období. V jarních měsících přechází bobři téměř úplně na bylinnou stravu, která tvoří až do podzimu až kolem 90 % celkového množství přijímané potravy. Od října do prosince (dle rázu počasí) bobři ve zvýšené míře kácí dřeviny - připravují zimní zásoby. Od podzimu do jara tedy tvoří převažující podíl ve stravě bobrů dřeviny (kůra, lýko, výhonky a listí), ale také oddenky vodních rostlin. Bobr na řece Stonávce Minimálně od podzimu 1996 se vyskytuje asi šest bobrů na řece Stonávce u obce Doly v okrese Karviná, poblíž soutoku Stonávky s Olší. Krajina zde má charakter široké ploché pánve s výraznými rysy říční nivy řeky Olše. Po levé straně jsou za umělými břehy Stonávky stará říční ramena s bohatými břehovými porosty vrby a topolu, jejichž část však v důsledku poklesů poddolovaných půd odumírá, protože se dostává trvale pod hlé'dinu vody. Pravý břeh řeky pak je tvořen téměř výhradně navážkou důlní hlušiny. Odkud sem bobr, který zde vytvořil charakteristické skluzavky, soustavu prostorných nor a dvou "poloh radů" - dřevinami překrytých propadlých nor na břehu řeky - přišel, není přesně zjistitelné. Vzhledem k tomu, že v minulých letech byl hojně vysazován v Polsku na Visle a Olši, lze předpokládat, že přišel právě odtud. Vše je o to pozoruhodnější, že lokalita, kterou můžeme označit jako jednu z mála relativně přírodních ukázek mokřadního biotopu v oblasti, je silně ovlivněna antropickými činiteli (znečištěná řeka, umělé úpravy koryta, skládkování odpadů z dolů, provoz na blízkých komunikacích atd.). To, že bobr, který zřejmě musel migrovat desítky kilometrů, našel svůj domov právě zde, svědčí o určité kvali tě území. V. Kostkan, T. Vávra, P. Sirovátková, J. Keltnerová Článek je výtahem z Odborného posudku výskyt bobra evropského na řece Stonávce, k. ú. Doly. Olomouc Není bobr jako bobr Ida Keltnerová Ono se řekne: "Bobři jako bobři", ale přece jenom nemají život všude úplně stejný. Někde je chovají málem v peřince. jsou to takové vymodlené děli. Jinde přidělávají spíš vrásky na čele. A jak je tomu u našich sousedů v Polsku? V této zemi byla vždy situace trochu jiná než u nás. Přes značné snížení populace bobra evropského (Caslor liber) na několik set kusů na začátku tohoto století nebyl tento nikdy úpl n ě vyhuben. S postupnou repatriací do míst původního osídlení se začalo již v roce 1948 a v roce 1994 žilo odhadem na celém území Polska jedinců. Zvířata odchycenájednak ve volné přírodě a jednak odchovaná v odchovných stanicích se stala zdrojem pro repatriaci nejen v Polsku. ale i v jiných zemích Evropy. (Mj. i bobři vypuštění v CHKO Litovelské Pomoraví pocházejí z Pojezeří Suwalki na severu Polska.) Program na repatriaci se v České republice začal naproti tomu realizovat až v 90. letech a současný počet je din ců je odhadován pouze na něko lik set. Polské bobry jsem mě l a možnost studovat V Přírodn ípamátce Betlém kácí bobr zapěs to vané h Ůl vaté vrby. Foto Otakar Pražák 6 NÁVRAT BOBRÚ \)'(19n:i!Dllufi<r;~

9 Na území CHKO Litovelské Pomoraví se vyskytuje zhruba 26 rodů (resp. 54 druhů) dře vin. Využito (tzn. že bobr "ochutnal") bylo dosud asi 33 druhů (z 19 rodů). U většiny dřevin se jedná pouze o nepatrná množství. Bobři jednoznačně preferují mladé topoly a vrby do průměru 20 cm, které nejčas těji rostou ve společenstvu křovitých vrb, případně vrbotopolového luhu (svaz Salicion a/bae). Na každé lokal i tě vždy jedna z těchto dřevin dominuje svou početností, a tím pádem i v bobří potravě. Zajímavé je poměrně rozsáhlé kácení břízy na Ch0 moutovském jezeře. Bříza je však v hojné míře využita především jako stavební ma teriál. Jak již bylo zmíněno, bobři se ve vegetačním období živí převážně bylinnou potra vou. Lze však nalézt důkazy i o kácení a ohryzávání dřevi n i mimo obvyklé, podzim ní období. Především v předjaří, pokud se uvolní vody od ledu a není ještě dostatek bylin, bobři často masivně kácí. Kácení dřevin, i když jen v malé míře, bylo každo ročně zaregistrováno i v zimě, na sněhové pokrývce. Zimní zásobu tvoří větve z poražených stromů, které jsou zapíchány do dna toku ne bo nádrže. Množství zimních zásob připadající na jednu rodinu je odhadem cca 1,5 m3 dřevní hmoty. Dalším zjištěným způsobem tvorby zásob je kácení dřevin "do zásoby". Tento strom je poražen a zůstává téměř netknutý na pozdější použití. Bobři se k němu vrací často až v předjaří a zjara, lze ovšem nalézt i stromy, které nebyly vůbec využity. Považuji za vhodné zmínit se o skutečnosti, že bobři se naučili využívat některých kulturních rostlin. V roce 1997 jsme nalezli stopy po vyhrabávání topinambur. V ro ce 1996 nám agronom ZD Haňovice ohlásil, že bobři chodí u Vísky do kukuřice. Na podzim 1997 jsem nalezl (pravděpodobně na stejném místě) stopy, svědčící o tom, že bobři chodí na pole, kde leželo značné množství zbytků po sklizni cukrové řepy. Bobří stavby Jednou ze všeobecně známých schopností bobra je jeho schopnost budovat si obydlí hrady a hráze, které zadržují vodu, potřebnou na zabezpečení vchodů do nich. Evropští bobři (Castor fiber) se však vyznačují nižší stavební aktivitou než příbuzní severoameričtí bobři (Castor canadensis). Evropští bobři si budují v zásadě dva základní typy obydlí - známé hrady, nadzemní stavby ze dřeva a bahna, a nory, vyhrabané do břehů. Typ stavby závisí na charakteru stanoviště. Rozhodující je úhel sklonu a výška břehu, dále pak struktura půdy. U mělkých břehů si bobři zpravidla staví hrady, do strmých si hrabou až několik metrů dlouhé nory. Existuje samozřejmě řada přechodových typů, které můžeme nazvat "polohrady". Na všech sledovaných lokalitách CHKO Litovelské Pomoraví žijí bobři hlavně v norách. Vchod je vyústěn vždy pod vodou a často je prohlouben jakýmsi příkopem ve dně. Zatím pouze na Chomoutovském jezeře začali bobři již na podzim 1993 s budováním staveb, jež lze označit za polohrady. V současné době lze tyto stavby již označit téměř jako hrady, neboť je začali, jak je obvyklé právě u hradů, těsnit bahnem vynošeným ze dna jezera. Výška staveb je okolo 60 cm nad terén. Důvodem budování polohradů je nejspíš sklon břehu (cca ) a štěrkovito-písčitá, velmi nesoudržná půda. Díky tomu se neustále řítí stropy nor při jejich budování a rozšiřování, neboť bobři díky malému sklonu břehu hrabou velmi blízko povrchu. Proto jednoduše překrývají vzniklé propadliny ohryzanými větvemi a částmi kmenů. Jako "stavební dříví" používají často břízu, ze které jako potravu využili pouze tenké větvičky. Od roku 1995 začali bobři stavět hráze na Tachovsku, bobří hrad je v poslední době známý také z lokality Betlém u střední novomlýnské nádrže. Působení bobra na příbřežní ekosystémy Jak nasvědčují zkušenosti z jiných oblastí (západní Čechy, Polsko, Severní Amerika), může mít přítomnost bobra výrazný vliv na tvář krajiny. Mám tím na mysli především hrazení toků a s tím spojenou tvorbu jezírek - často i na úkor zemědělské půdy. V podmínkách Litovelského Pomoraví tato aktivita zatím nebyla zaznamenána. Největší vliv má bezesporu narušování břehů v souvislosti s hrabáním nor. Bobří chodby Bohr dokáže pokácet také stromy o průměru kmme 120 cm. Foto Otakar Pražák hlavně v Poleském národním parku (PPN), který leží ve východním Polsku 50 km na východ od Lublinu. Tento park slouží k ochraně vodních, mokřadních a rašelinných ekosystémů. Množství jezer s rozsáhlými rašeliništi porostlými břízou, vrbou či borovicí vytváří miniaturu tundry a lesotundry zasahující nejdál na jihovýchod v Evropě. Bobři sem byli repatriováni v roce 1992 v počtu 13 kusů. Populace zaznamenává prudký nárůst a dosáhla počtu 80 jedinců v zimě 1997/98. Obývají zde jezcra, řeku a melioracní kanály. Často si na podmáčené půdě staví hrady úctyhodných rozměrů. Největší z nich měří v současnosti na výšku 2,10 m a má průměr 3.85 m. Zdejší bobři ~e kromě toho zdají býti celkem zkušenými inženýry. Pouštějí se do stavby hrází, nad kterými srdce plesá radostí, a to hned ze dvou důvodů. Za prvé je taková hráz obdi vuhodné vodní dílo, ať už si všímáme konstrukce nebo precizně provedeného designu, a za druhé je účinným nástrojem managementu rašelinišť a podmáčených lesů a luk v PPN. Dokáže totiž zadržet vodu na značném území. Ptáte se, proč tady všichni tolik prahnou po vodě? Odpověď je jednoduchá. V 50. letech tady, stejně tak jako na jiných místech, byla vybudována hustá síť melioračních kanálů, které celé území odvodnily. Nasytil se tak hlad po zemědělské půdě a pastvinách. S ubývající vodou začala rostlinná společenstva podléhat sukcesi. Některá rašeliniště zarostla úplně březovým lesem, rašeliniště pfechodového typu trpí náletem pionýrských dřevin, na vysušených místech byly vysazeny borové monokultury. Naštčstí se kanály časem částečně zanesly a břehy zarostly vrbami, ale zasypat je úplně není zatím možné. Problém s odvodněním vyřešily na části území parku právě bobři hráze. Po jejich postavení došlo k zaplavení několika hektarů nepůvodního březového lesa, stoupla hladina vody v jezeře Lukie ~'(j9rr~dil1)ů<b~ NÁVRAT BOBRŮ 7

10 dosahují délky až někol ika me trů, a po několi k a letech obývání určité část i pobřež í mů že být tato značně provrtána. Zvýšený pohyb lidí po břehu (rybá ři) pak vede k propadání stropů (a zřejmě i k hrabání nory nové). V Litovelském Pomoraví bobři výraz n ě o vliv ňuj í b řehy ost r ov ů na Chomoutovském jezeře, kde jsou č ás ti břehu sesuté evidentn ě v dů s l edků hrabavé činnosti bob rů. Bob ři p ř i hrabání do břeh u vě tš ino u s točí tunel do strany. Ne zřídka pak dojde k utržení celého břehu a sesunu po ploše t voře n é zč á sti právě bob řím tunelem. Narušené místo pak vypadá jako vykousnuté a otevírá cestu zvýšené abrazi vlnami. Jiným zásahem do břehové čáry jsou skluzy do vody. B ob ři dokáží vyhrabat a vyhry zat i v p oměrně strmém břehu pohodlnou skluzavku, která jim umožní snadnějš í trans-port větví i výstup z vody. Nejvyšší skluz byl cca 80 cm vysoký (Chomoutov ské jezero - leden 1998). Naopak pokud je b ř eh nízký, ča sto používané bo bř í chod níčky v ro změ kl é p ůdě se časem zahlubují v kanálky (Hvězda, Malá voda). Vliv na vegetaci Bezesporu nejvýraz nějš í je však vliv bobra na vegetaci stano v iště, kde se bobr zdržuje. Kácením měkkých dřevin (vrb a topolů) v p o ds t a tě blokuje počá te ční stadium sukcese (spo l eče n stvo křovitých vrb) a brání tak nástupu tvrdého luhu, který je v podmínkách CHKO LP klimaxovým společens tv em. Stálé ohryzávání rychle zmlazujících vrb a topolů (v CHKO LP zmlazuje dobře pře dev š ím hoj ný alochtonní topol kanadský - Popu/us x canadensis) nezpůsobí jejich likvidaci, ale naopak pů sobí spíš stimulačně. Po několika letech se bobr k výmladků m opět vrací. S trochou nadsázky by se dalo říci, že bobr si tyto dřev iny pěstuje. Na loka l itě Bahenka, kde je mladý osikový porost (p růměru cm), zas naopak došlo k postupnému zvětšován í "bobří paseky" v důsledku horšího zmlazování osiky. Vliv na bylinnou vegetaci zatím u nás nikdo blíže nestudoval, dá se však předpok l á dat zvýšení počtu druhů a posun druhového spektra ve prospěch svět l omilnějších druhů na " bobřích pasekách". Nebylo zatím pozorováno ani v literatuře uváděné zarůstání těchto "pasek" neofyty (s výjimkou netýkavky žlaznaté na l oka l itě Bahenka). Na příkladě Chomoutovského jezera lze též naznačit možný vliv bobra na ornitofaunu. Díky poměrně početné bob ří kolonii zde dochází k pozotovatelné změně druhového spektra dřevin. Existuje reálná možnost, že právě na této lokal i tě bobři pokácí veškeré stromy (!) - tím by v podstatě vyloučili hnízd ění ptáků, kteří hnízdí právě na stromech. Již několikrát jsem zaznamenal, že na pokáceném stromě bylo hnízdo (moudivláček, straka, drozdovití i jiní pěvci). V současné době již z většího ostrova prakticky zmizely všechny velké stromy (s průměrem kmene nad 20 cm) - především pak topoly a stromové vrby. Při pohledu ze břehu upoutá pozornost porost bříz, které bobr v takové míře nekácí. Na lokalitách v lužním lese může zase naopak vytvoření tzv. "bobří paseky" mít příznivý vliv na zvýšení druhové diverzity ptactva v důs l edku prosvětlení prostoru a změny jeho vegetace. Tím je um ožn ěno hn ízdění i druhům nelesním, p říp. vyhledávajícím ke hnízdění vrbové křo v i n y. Bobr v našich podmínkách prakticky nemá potravního konkurenta. Jediný, který by přicházel v úvahu - los, v Pomoraví nežije. Svou č i n n ostí však b obři vytv áří potravní příležitost i pro jiné druhy. V zimě lze n apř. běžně pozorovat, že bobrem pokácené dřev i ny ohlodávaj í zajíci. Závě r Vzhledem k výše uvedeným skuteč no stem lze považovat bobra za ži v oč i šný edifikátor pobřežních biocenóz - tedy druh, který svou činnos tí vy tv ář í podmínky pro ostatní živ očic hy. Ze všech našich živ očichů p obřež n í zóny má bobr také zdaleka nej v ět š í biomasu. Lze předpokláda t, že vliv bobra na pobřežní biocenózy Litovelského Pomoraví se ještě zvýší po obsazení vět šího po čt u vhodných st anovi š ť a stabilizaci populace v oblasti. A tak vlastně můžeme být rádi že bobr, před něk oli ka málo léty ještě u nás v ymřelý druh, pomalu přestává být ži v o čichem z červ ené knihy... Mgr. Ji ří Lehký je zoologem Správy CHKO Litovelské Pomoraví Otakar Pražák - referát ŽPOÚ Břeclav, před seda ZO ČSO P Bře c l av Bobří skluz na Zálzlinických rybnících. Foto V. Tupý i v okolních kanálech. Pracovníci PPN doufají, že d louhod obě zaplavené bř ízy pos tupně uhynou a krajina se tak začne vracet do stavu před padesáti lety. Zatímco se stále častěj i setkáváme spíše s pot řebou nalézt metody jak zabráni t bobrům v zaplavován í půdy, v PPN je naopak tato č inn ost vítána. Bobrům se tady proto promíjej í n ěkteré škody, které způsobují např. selektivním kácením topolů v lesních porostech. Jedině pytláci s.e asi s bobry u jezera nesmíří nikdy. Tito lidé každoročně při jarním tahu štik z Jezera na tření do řeky profitovali z jejich odchytu do sítí za hranicí parku. Vyplouvání ryb z jezera je však hrázemi omezeno. Zmínění pytláci se rozhodli vzít "spravedlnost" do vlastních rukou a hráze rozboř i li. Zaměstnanci parku postavili nový základ hlavní hráze sbitý hřeby, aby tak předešli jejímu opěto v nému poškození. Nepochybuji o tom, že by si bobři přehradili řeku znovu sami, ale stálo by to mnohem víc času a úsil í. Další zvláštností PPN je to, že si nikdo p říliš neláme hlavu s tím co d ělat, až tady bude bobrů p říliš mnoho. Počít ají jednoduše s tím, že se povolí lov tohoto druhu a každý myslivec si poř ídí slušivou bobří čapku. V každém p řípad ě mi připadá být šťastn ějším řešením nadb y t ečn é jedince odchytit a přemístit je na jinou vhodnou lokali tu. Toto opatře ní je v ČR téměř samoz řej m é. Na závě r mi už zbývá jen odpovědět na otázku nepřímo položenou na z ačátku. "Jakže se to těm bobrům v PPN vl ast n ě dař í?" Podle mého názoru si nemohou na nic stěžovat. Mají v parku ideální podmínky pro rozvoj své populace. Zatím využívají jen zlomek území, které by při p adalo v úvahu a mají širokou potravní základn u. Č inn ostí č lo věka větš i nou nej sou rušeni a oj ed ině l é zásahy do "soukromí" doposud přež ili ve zdraví. 8 NÁVRAT BOBRÚ W([ 9rriJDUIDB~

11 Súčasná situácia rozšírenia bobra v Slovenskej republike Dušan Valachovič Situácia v Európe Od začiatku tohto storočia v Európe bobria populácia narastá. V súčasnosti žije v Európe okolo jedincov v 19 štátoch. Umelá reštitúcia bobrej populácie začala v prvej polovici storočia v škandinávskych krajinách po vzore kanadského úspechu z minulého storočia, dnes postupuje smerom na juh. V súčasnosti sa hranic a znovuosídlenia posúva na Balkán. V roku 1996 v Maďarsku vypustili bobrov do oblasti dunajskej rezervácie Gemenz (pod Miškolcom), súčasti NP Donau Drava, póvodom boli z Dunaja pod Viedňou. V tom istom roku z Bavorskej lokality Donau Moos (pri Pobehausene) previezli bobrov do Chorvátska na lokalitu Žutica. Program reštitúcie bobra v súčasnosti rozbiehajú aj v Rumunsku na rieke Olt, v neskoršom období plánujú do projektu zahrnúť biosférickú rezerváciu Dunajská delta. Aj napriek rizikám pre hospodárstvo v industriálnych krajinách je snaha o reštitúciu bobra povzbudzujúca. Pre územie Slovenskej republiky sú zaujímavé reštitučné projekty na susediacich lokalitách okolitých krajín. V Rakúskej republike od roku 1976 obnovujú populáciu na rieke Dunaj pod Viedňou (Lobau - Eckertsau), kde do roku 1988 vypustili 39 jedincov. Dnes má táto populácia jedincova ďalej sa územ ne rozširuje všetkými smermi. Smerom na východ na Slovenské a Maďarské územie a smerom na sever do Českej republiky a na západ, kde sa očakáva jej skoré spojenie s druhou rakúskou populáciou založenou v roku 1972 na riekach Salzbach a Inn. Základ tvorilo 3q bobrov (c. f f) zo Švédska. V PoTskej republike je originálna populácia spontánne sa rozširujúca z Litvy a Bieloruska na východnom okraji štátu. Na ďalšie územiaje v Polsku bobor rozširovaný vďaka vefkému programu odchovu a reštitúcie. Hlavnú rolu v ňom hrala odchovná stanica v Po pile ne v oblasti Mazúrských jazier. Dnešná stabilizovaná populácia slúži ako zdroj pre reštitučné projekty v oko litých krajinách. V roku 1981 zahájili v Pofsku projekt reštitúcie bobra do potských Karpát a od roku 1982 aj do národného parku Bieszczady. Zo súčasných štyroch lokalít osídlených bobrom na území Českej republiky má vazbu na populáciu bobra na Slovensku populácia rozširujúca sa od Slovenskej hranice na dolnej Morave. Populácia založená v strednej časti rieky Moravy vďaka projektu Palackého univerzity v Olomouci od roku 1991 na území CHKO Litovelské Pomoraví má možnosť prenikania na juh a geneticky premiešať už tam existujúcu populáciu. Prehlad o vyskýte bobrov v Európe Územie - rok reštitúcie* Počet bobrov Z toho kanadských Svédsko ? Nórsko 50000? Litva 50000? Západné Rusko Fínsko Lotyšsko 10000? Estónsko 4000? Nemecko Francúzsko 2000 PoTsko 2000 Ostatná Európa (Bielorusko; Cesko ; 10000? Holandsko ; M aďarsko ; Chorvátsko ; Rakúsko ; Slovensko ; S vaj čiarsko ; Ukrajina) * uvedený rok sa viaže k zač i atku organizovanej reštitúcie v jednotlivej krajine. Praotec bobr "Na počátku byla země pokryta vodou, v níž žili jen bobři, vydry a ondatry. Potápe1i se do hloubek a vynášeli odtud bahno, z nenož Velký Duch stvořil souši. Pohoří, vodopády a jeskyně byly prací bobrů, kteří byli velcí jako obři. Jejich úkolem bylo dát pevnině tvar. Tito obrovití bobři měli i svou vlastní řeč. Nicméně později vzbudili hněv Velkého ducha a ten jich mnoho pobil. Za trest jim také odebral řeč. Duch bobra vyšel z jeho te1a a stal se člověkem. " - Pilleri (1986). Takto si vysvětlují vznik světa a následně člověka z " Otce všech bobrů" severoameričtí indiáni kmene Amokino, tj. " bobří lidé" od jezera Huron. Bobr na útěku. Foto V. Salko "Škůdce" bobr? Zatím nejvýraznější bobří aktivitou v naší krajině je kácení stromů v podzimním období, kdy si bobr připravuje zásoby na zimu. A že to s tím zásobováním myslí vážně, dosvědčují nalezené pařezy nebo "načaté" stromy. Zatím největší pokácený strom v Pomoraví měřil 125 cm v průměru (ve výšce cca 50 cm, kde ho bobři přehryzali). S narůstajícím počtem zvířat bude narůstat i množství skácených dřevin. Bobr naštěstí věnuje svoji pozornost především měkkým rychle rostoucím dřevinám v úzkém pásu kolem vodotečí, takže jeho přítomnost na lokalitě zatím nechává lesáky chladnými. Lze však předpokládat, že časem bobři osídlí i méně výhodné biotopy, než jsou lužní lesy a řič ní mok řady, a osídlí drobné toky či kanály v kulturní krajině. Na tuto "invazi" nejsme ovšem vůbec při p raveni - stačí se projít po březích potoků a řek. Sady a zahrádky (obz v l á šť pokud "od vody" není plot) budou bobry j i s tě lákat. Z Litovelského Pomoraví máme ověře no, že p rávě ovocné stromy patří ~~9[r'(]DU1lflcr.2l NÁVRAT B OBRŮ 9

12 Kreslil Jan Steklík Situácia na Slovensku Od roku 1977 sa bobry v tichosti vrátili na územie Slovenska. Pochádzajú z rakúskej reštitúcie na Dunaji a prvé lokality obsadzovali v povodí rieky Moravy. Na slovenskej časti Dunaja bol potvrdený obnovený výskyt v roku 1985, stadiafto pochádzal posledný záznam o výskyte póvodného bobra z roku V porovnaní s Moravou sa tu nachádza nižšia populácia bobra z dóvodu vyššieho stupňa odprírodnenia brehov. Dnes sa odhaduje na Dunaji do 10 lokalít. Zatiaf za Čuňovskú priehradu s oh fadom na stály stavebný ruch neprenikli. Populácia sa rozširuje ďalej do vnútrozemia, od roku 1995 je evidovaný v Jurskom Šúri a na Dudváhu pri obci Mostová. Ďalšie výskyty na Slovensku vznikajú prienikom z genetických zdrojov v Pofsku. V roku 1981 bol usmrtený autobusom bobor medzi obcami Nižná Polianka a Smifno, 20 km severne od Bardejova, v roku 1987 bol bobor potvrdený neďaleko obce Vyšný Orlík pri Svidníku. Na rieku Poprad preniká bobor od roku Aktuálne je potvrdený pri Spišskej Belej. Na východnom Slovensku bobor má trvalejší výskyt na hornej časti rieky Ondavy v katastri obce Cigla. ZatiaT jediný reštitučný projekt na obnovu bobra bol vykonaný v roku 1995, na území CHKO Horná Orava v rámci projektu malých grantov GEF. Do povodia potoka Jelešna ústiaceho do Oravskej priehrady bolo vypustených 5 jedincov (z toho 2 páry) z Pofska (e. f vistulanis). Zvolený počet bobrov nespfňal záruku pre úspe šnosť projektu. Riešitelia možno preto volili lokalitu v blízkosti štátnej hranice s Pofskom. Dnes v širšom okolí sú ohryzy signalizujúce existenciu nestabi1izovaného jedinca. Situácia na Záhorí V júli roku 1997 uplynulo dvadsať rokov od doby čo bol bobor opatovne zistený na území Slovenska. Vtedajší nález uhynutého jedinca na Jakubovských rybníkoch (Záhorská nížina) je dnes exponátom v zoologických zbierkach Prírodovedeckej fakulty UK v Bratislave. Pochádzal pravdepodobne z v tom čase začínajúcej obnovy populácie bobra v Dolnom Rakúsku. PodTa prehtadu ich vysádzania zaznamenaný jedinec bol z prvej šestice škandinávskych bobrovo Za dobu kratšiu ako j 8 mesiacov prekonal vzdíalenosť od miesta reštitúcie (Eckertsau) riečnych kilometrov. V súčasnosti bobria rodina na lokalite Centnus, vzdialená 1,6 r. km od miesta prvého nálezu, reprezentuje najvitálnejšiu rodinu na Záhorí. Po roku 1977 boli sporé ďalšie údaje o výskyte, aj vďaka vtedajšiemu režimu ochrany nivy rieky Moravy ako hranici socialistického tábora. Do roku 1985 bol i známe iba tri lokality výskytu: Jakubov, stredný tok Rudavy (ll. r. km) a Cerová. Všetky sú vo vnútrozemí, kde nebola až v takej míere blokovaná návš tevnosť pozorovatetov. Ďalší výskyt bobra nadobudol územne vefkú expanziu až po roku V tom období prenikol po toku Moravy do severnejšej časti rieky v Če s kej republike. Na východe sa usadzuje na úpatí masívu M alých Karpát. Trasy rozširovania možno rekonštruov ať následovne. Z rakúskej čas tí Dunaj a prenikol do rieky Moravy, stadiaf postupne obsadzoval cez Rudavku lokality na Jakubovských rybníkov (1977), na Zohorskom kanále a Malíne. Ďalšia trasa viedla po toku ri eč ky Rudavy na ll. r. km (1 983?) a lokalitu v Cerovej (1984). Prienik na Myjavu je ťaž š i e rekonštruovatetný. Na dolnom toku nie sú žiadne stopy, Myjava je na tomto úseku technickými úpravami najznehodnotenejší tok v celom regióne. ZatiaT sa p ri k l áň ame k názoru, že bobor do hornej čas ti povodia Myjavy prenikol z Rudavy cez Myjavskú Rudavu a až neskar z ač a l obsadzovať lokality na nižšej strednej Myjave. V súčas n os ti obsadil prevážnu č a sť optimálnych lokalít v regióne a z ač al si vylepšovať mož n osť pre nové osídfovanie stavbami na suboptimálnych lokalitách. Prvé bobrie stavby sme zaznamenali až v roku D nes evidujeme tri hrádzové systémy, štvrtá hrádza (p aneláreň HEBEL) bola zlikvidovaná p o vodň o vým i vodami v roku 1997, a tri hrady, štvrtý hrad odstránila po v od eň v 1997 roku (Úradnica). Pre bobrov sú stavebné aktivity asi jediná m ož no s ť, ako si maže sám p o s i l n i ť výskyt v Záhorskom regióne vzhfadom na antropické z aťaže ni e územia. mezi ty, na nichž si bobři opravdu pochutnají. Rovně ž pokácení jediné řady topolů doprovázejících meliorační kanál bude, z pohledu lidí, výrazným zásahem do krajiny a stejně jako např. již zjištěné hrabání nor v hrázích rybníků (u Záhlinic - okr. Kroměříž) může být důvodem k "menší popularitě" bobrů u některých skupin obyvatelstva...nepohodlná" zvířata je sice možné odchytit a odvést na vhodnou lokalitu. ovšem za předpokladu, že taková existuje. V zahraničí, kde již naznačené "bobří problémy" nastaly, proto již delší dobu probíhá intenzivní výzkum zaměřený na získání spolehlivých prostředků na odpuzení bobrů od určitých míst. Jak tento problém řeší v zahraničí? Výrazný početní nárůst bobří populace ve Spojených státech znamenal také velké rozšíření škod jimi působených - zaplavování cest, železnic, zemědělských a lesních porostů, dokonce i golfových hřišť, kácení dřevin na větších plochách. Ve státě New York bylo za rok 1993 zaznamenáno na stížností týkajících se škod působených bobry. Díky těmto problémům začali právě ve Spojených státech hledat způsoby jak bobry odradit od osídlení určitých míst. Dovoiím si zde stručně shrnout dosavadní výsledky tohoto hledání repelentu proti bobrům. výzkum probíhá ve dvou směrech: oblast vnitrodruhových (tj. bobřích) pachů a oblast mezidruhových pachů. Využití vnitrodruhových pachů je založeno na poznatku, že bobří rodiny si značkují svá teritoria kastoreem spolu s výměšky análních žláz. Ty nanáší na hromádky bláta, tlející organické hmoty a větví, postavené v bezpros třední blízkosti vody. Předp ok l ád á se, že pokud tyto hromádky odrazuj í migrující jedince od osídlení místa, mohlo by se toho využít k umě l ému značkování míst, kam nechceme, aby se bobři usadili. V oblas tech s nízkou hustotou bobří populace tento systém vcelku fungoval, ovšem v oblastech s vysokou hustotou populace n e měl a tato metoda prakticky žádný úči nek. Proto, aby mohly být pachové repelenty úči nn é, musí mít bobři možnost volby jiných neozn ačených míst. Další postup, využití mezidruhových pach ů vychází z poznatku. že pachy predátoríl mohou odpuzovat býložravce. Ve Svédsku se prý pomocí p řípravku s pachem vlčí moč i ošetř uj e okolí dálnic, aby se odpudili losi a nedocházelo tak ke s tře tu s automobily. A tak v USA byly výtažky z trusu vlka, kojo 10 NÁVRAT BOBRÚ ~~~rr'()oo1lfi<p.2l

13 Bobrí hrad lul Pemeckom rybníku presahuje hladinu vody 150 C11l. Foto Dušan Valac/lOvič Početný stav bobrov iba odhadujeme. V súčasnosti odhadujeme počet od 120 do ISO jedincov, včítans bobrov žijúcich bezprostredne na oboch brehoch hlavného koryta rieky Moravy, na rakúskom a českom brehu. Vo vnútrozemí dnes evidujeme 21 aktívne osídlených bobrích revírov, kým pre samotný tok Moravy uvažujeme asi o revíroch. Na základe súčasného rozšírenia bobra na Záhorí nepriraďujeme ho k skupine najviac ohrozených druhov živočíchov. Obrat k úplnému zániku neočakávame. Potreba pozornosti z dóvodu ohrozenia existencie tohto živočíšneho druhu je v poslednej dobe vytláčaná dóvodom sledovania jeho vplyvu na krajinu. Verejnosť s návratom bobra sympatizuje. Miestni obyvatelia sa sami zapájali na zachovanie pokoj a na nových lokalitách, bez nám známeho vonkajšieho impulzu. V regióne zatiaf nebolo zaznamenané priame prenasledovanie bobra človekom. Otáznaje doba, pokiaf sympatie vydržia. Verejná mienkaje zatiat štylizovaná ústretovosťou informácii v médiách, vzhfadom k jeho osudu vyvrcholenom v minulom storočí. Škody spósobené bobrom zatiaf hlásia niektorí malí súkromní pofnohospodári iba z mimolesných plóch ako zhryzenie porastu pšenice (Martinek 20 árov) a kukurice, ojedinelý obhryz klasov kukurice (Martinek). Vzrastá poče t hlásení narúšania brehov a základov rekreačných domov (Centnus, Martinek). Lesníci zhrýzanie stromov z hfadiska hospodárenia nepovažujú za škodu. Stínaním prevážne mak:kých listnatých stromov bobor neovplyvňuje výsledný ekonomický efekt. Ochranu bobra zatiaf stačilo zabezpečovať osvetou a intervenciami v odvodňovaní bobrími aktivitami zaliatych častí ornej pody. Na lokalite Martinek na jeseň 1996 vzdutím hladiny hrádzovým systémom došlo k zaliatiu 7 ha ornice. Po čase sa ukázalo, že iba odvodnenie nepostačuje. Bobor podrytím vačšej plochy ornej pody pozdrž vodnej plochy zneprístupnil podu pre pofnohospodárske využívanie. Bobrom vzdutá hladina vody na tejto lokalite poškodzuje rekreačné domy, ktoré majitelia neprispósobili vysokej vodnej hladine z dóvodu jej dlhodobej neprítomnosti od doby odvodnenia Záhorskej nížiny. Budovanie systémov nor je za určitých podmienok nebezpečenstvom pre vačšiu zver. Hlavne, ak človek odstraňuje bobrom spustené kmene. Bobor totiž norám ponecháva vermi tenkú klenbu a tá sa pri jednorázovom zaťažení fahko preborí. Naspúšťané kmene bránia v pohybe vefkej zveri. Pri ich absencii norový systém móže fungovať ako pasca, ktoráje schopná výrazne poškodzovať vetké bylinožravce. Bobor je pre Záhorie zaujímavý ako pozitívny faktor významne ovplyvňujúci sprírodňovanie brehov umelých melioračných kanálov. Negatívny vplyv má v podpore rozširovania inváznych druhov flóry do prirodzených lužných lesov a brehovej vegetácie. Naše sledovanie trofnej základne bobra dokazuje, že bobor stín a prevážne autochtónne druhy. Tým vytvára niku pre alochtónne druhy. Problémom posíleni a implantácie nepóvodných druhov do krajiny je aj bobor sám. V Európe prežil autochtónny bobor v prirodzených geografických rasách na štyroch izolovaných územiach. (Dolný tok Rhóny vo Francúzsku (Castor fiber galliae), stredný tok Labe v Sasku - Anhaltsku (Castor fiber albicus), v južnom Nórsku (Castor fiber fiber - C. f f) a v Bielorusku - Rusku (Castor fiber vistulanus - C. f v.). Pre Slovensko sa nezachovala populácia bobrov reprezentujúca panónsku faunu. Ako zdroj genetického materiálu pro reštitúcie by sa mala preto využívať východoeurópta, psa, medvěda, vydry, rysa a lva (!) aplikovány na kmeny topolu osiky, tj. místně preferované potravy bobra. Aplikace výtažků redukovala množství skácených stromů. I výtažky z rostlin jsou testovány jako možné zdroje bioaktivních látek. Američtí vědci si všimli toho, že na území státu New York jsou často posledními stojícími dospělými stromy v okolí vod javory červené (Acer rubru11l), ačkoliv jsou řazeny k tzv. měkkým javorům a bobři měkké dřeviny preferují. Pravděpodobně tedy obsahují látky, které je činí pro bobry neatraktivní. Na topol osiku byl aplikován výtažek z drcené ki'lry javoru červeného, což vedlo ke snížení jeho atraktivity. Další výzkum v naznačených směrech by mohl vést k získání vskutku účinného repelentu. V Bavorsku působí vysazení bobři také problémy. Podle německých zoologů však škody. ukazují na nevhodné obhospodařování krajiny. Navrhují proto vytvoření pásů kolem toků (např. 20 metrů od každého břehu), které by nebyly využívány. Tím by vzniklo vhodné prostředí nejen pro bobra, ale i další organismy. Navíc by se snížil negativní vliv zemědělství na vody (splachy z polí). Bobr se tak dle nich stal indikátorem "správného" využití poříčních ploch. V Německu se pro prevenci používá oplocení, elektrický ohradník nebo chemické repelenty. U oplocení se doporučuje, aby buď stálo na podezdívce, nebo aby jeho část byla zakopána. Pro individuální ochranu dřevin se používá pletivo o výšce 1 m. Může být drátěné i plastové, lze prý použít i lepenku a textilie. Včtší plochy bývají ošetřeny chemicky. Zajímavý je údaj, že polovina škod na zemědělských a lesních pozemcích i v zahradách vznikne v pásu do!o metrů od vody. A co II nás?! V našich krajích se zatím jako nejjednodušší a nejúčinnější jeví mechanická ochrana cenných dřevin (sady, hnízdní stromy apod.) například obalením pletivem, nízkým plotem, případně vhodným repelentem. Vzhledem k problémům, se kterými se potýká ochrana pfírody ve vztahu ploty versus krajinný ráz. bych upřednostňoval individuální ochranu jednotlivých dřevin před oplocením desítek. metrů břehů. V září raví přistoupila 1997 Správa CHKO Litovelské Pomo k experimentu, kdy v PR Chomoutovské jezero bylo pokusně ošetřeno cca 50 stromů přípravkem LAV ANOL - běžně používaným k ochraně lesních kultur před okusem zvěří. Lavanol je roztíratelná hmota pastovité konzistence, světlé barvy a charakteristického \)~~lndl.l1lfl<b~ NÁVRAT BOBRŮ 11

14 ska geografická rasa (e. f v.). Povod novej bobrej populácie pod Viedňou založený z exemplárov nasledovného povodu: 8-9 škandinávskych (e. f n, kanadských (e. c.) a východoeurópskych Ce. f v.). Na Záhorí zatiaj' tento problém nevieme riešiť ani teoreticky. Zatiaf sa musíme spoliehať na vernosť kanadských bobrov bližším lokalitám k miestu povodného vypustenia (Witzelsdorf - 10 r. km od hranice SR). Očakávať, že pri nemožnosti vzájomného kríženia prírodné prostredie vyselektuje do budúcna populáciu, ktorá bude bližšia k povodnej populácii vyhynutého bobra - reprezentanta panónskej fauny, nám však bránia informácie o rozdielnosti fertility medzi európskymi a kanadskými bobrami. Priekazne na to poukazuje rozvoj kanadských bobrov vo Fínsku, kde počas rokov bolo vypustených 19 európskych bobrov (e. f n, a 7 bobrov kanadských (e. c.). Z tohto iniciálneho poč tu sa vyvinula súčasná populácia čítajúca približne bobrov, z nich je I 000 európskych, zbytok kanadských. Ďalších jedincov kanadských bobrov z totožného zdroja žije v susednom severozápadnom Rusku (Karélia). Záver Bobor sa na územie Slovenska vracia po 122 ročnej úplnej absencii. Nachádza tu krajinu sil no ovplyvnenú antropickými tlakmi. Funkcie vodných ekosystémov boli vefmi obmedzené. Namiesto povodných funkcií, ako napríklad biotop pre rozne.druhy organizmov, boli vlastnosti tokov zmenené tak, aby zabe z p eč ov a li hlavne hospodárske funkcie, ako drenovanie agrocenóz, recipient znečisten i a antropogenného povodu, akumulácia energie a výrobný prostriedok. Návrat bobra prebudil novú nádej pre prírodné prostredie. Bobor je svojou činnosťou v krajine v mnohých prípadoch schopný urýchliť obnovu prírodných [unkcií vodných ekosystémov. Jeho vplyv na krajinu je porovnaterný azda iba s vplyvom verkých bylinožravcov zabraňujúcich sukcesii na rozsiahlych nelesných plochách. Spomedzi všetkých druhov autochtónnej fauny má bobor výnimoč n ú sch opnosť v sprírodňovaní zničeného vodného prostredia. Svojou stavebnou č in nosťou spojenou s vysokým rege n eračným potenciálom mokradí, aj antropicky silne atakovaných, dosahuje významný efekt. Bobor diverzifikuje jednoduché geometrické línie melioračných kanálov spúšťaním stromov, budovaním hrádzí, hradov a kanálov. Opatovným zavodnením oddrenovaných malých tokov obnovuje vodný ekosystém so všetkými funkciami. Prispieva k zlepšeniu retenčnej kapacity časti povodia. V horných častiach povodí zachytáva časť z jarných prívalových vod. Svojimi vodnými stavbami vyrovnáva odtokovú krivku a tým prispieva k ochrane dolných častí povodí pred záplavovými vlnami. V suchých obdobiach zadržiava vyššiu vodnú hladinu a tým vytvára lepšíe podmienky pre niektoré druhy rýb, obojživelníkov, plazov, vodné vtáctvo, hlodavcov a makrofyty. Bezprostredné brehy zneprístupňuje pre pohyb mechanizmov intenzívnym podrývaním a tým zlepšuje podmienky pre ochranu vodných tokov pred priamym znečistením. Napríklad hranicu využívanej pornohospodárskej pody pri starej Myjave (lok. Martinek) bol hospodár nútený posunúť o 80 až 100 metrov od brchu. Vyhrabávaním nových kanálových systémov, ktorými si buduje nové transportné trasy k zásobám potravy a stavebného materiálu, prispieva k rozširovaniu mokradí. Vodný sdpec na lokalite Hradište pod Vrátnom pred bobrou kolonizáciou vo vodnatom období roku dosahoval maximálnu výšku v úzkom koryte 20 cm. Dnes po troch rokoch dosahuje vodný stfpec cm na rozsiahlej ploche navyše divezifikované zatiaf len iniciálným štádiom kanálovej siete. Bobor je zaujímavý aj sposobom získavania potravy. V súčasnosti sa v našich podmienkach nezachoval druh, ktorý by využíval rovnaký zdroj potravy podobným sposobom. V rámci fylogenézy fytofágov majú rovnakú potravnú gildu iba vefké organizmy ako napríklad predstavitelia čeradi Elephantidae. Bobor zhryzávaním vzrastlých stromov mení skladbu vegetácie a tým životné prostredie aj iným živočíšnym druhom. Na mieste stromov zhryzených bobrom vyrastie mladina drevín s pružnejšou reprodukciou. Tým posobí vratný proces pre vývoj lužného lesa v prospech makkého luhu. Listy týchto rýchlorastúcich drevín obsahujú menšie množstvo obranných látok než listy povodne pomaly rastúcich stromov, tým slúžia ako prístupná potrava vačšej škále bylinožravcov. Dynamizuje kolobeh živín v prostredí. Z hradiska ochrany prírody je súčasne rozširovanie bobra významným dovodom k spokojnosti a vzácnou výnimkou v každodennej práci ochranára. Výnimočné vlastnosti bobra predznamenávajú, že nádej na obnovu majú najma tic živočíchy, a rastliny, ktoré sú vybavené schopnosťou obnoviť (odrudštiť) si krajinu zn ičenú človekom. Dušan Valachovičje vedoucím Správy CHKO Záhorie Prepojovací kanál vybudovaný bobrolll na 10 kalite Homola. Foto Dušan Valachovič zápachu, daného obsahem vosku z ovčí vlny. Úči nnými látkami jsou: lanolin (7 %), olein (19 %) a mletý vápenec (60 %) - ten působí jako tzv. zubovrz. Přípravek byl přezkoušen a hodnocen Ús tředním kontrolním a zkušebním ústavem zemčdělským v Brně a řádně registrován jako přípravek na ochranu rostlin. Na východní straně jezera, kde jsou břehové porosty velmi slabě vyvinuty a každý pokácený strom je citelným zásahem do charakteru této lokality, byly ošetřeny vybrané stromy. Přednostně skupina (řada) vzrostlých topolů, které stojí přímo na břehové čáře jezera. Dále, ve větší vzdálenosti od břehu, byly ošetřeny stromové vrby, několik osik, olší a mladých dubů. Preferovány byly v případě najít účinný topolů autochtonní (původní) osiky před alochtonními (Cizími) kříženci (Populus x canadensis). Poněvadž šlo o test účinnosti repelentu, bylo naší snahou, aby co nejblíže ošetřeného stromu, který jsme označili číslem, stál neošetřený strom stejného druhu a velikosti jako srovnávací exemplář. Podobně byly vybírány dřeviny i na Velkém ostrově Ueden ze dvou ostrovů v PR Chomoutovské jezero). Zde byla motivem snaha po udržení samotného stromového patra a udržení jeho druhové diverzity. Obzvlášť zde totiž hrozí, že stromové patro bude tvořeno pouze břízami v podrostu s vrbovými houštinami. Dle dosavadních pozorování bobři "zkusili" pokácet (a pokáceli) pouze tři stromy. Další ošetřené stromy nechali (zatím) bez povšimnutí. V letošním roce (1998) plánujeme ošetření dalších stromů dle výše uvedeného principu. Pokud se nám podaří a k přírodě ohleduplný prostředek k ochraně dřevin, rádi se o své zkušenosti podělíme i se čtenáři Veroniky. Jiří Lehký 12 NÁVRAT BOBRŮ \)'(!~rr"qdll1jfi ~

15 Náš fejeton Úleva Ervín Kukuczka Jít ke dveřím a čekat až vám podzim otevře podzim schoulený do zádl/m i šustící pod nohama. Vladimír Holan vnímá sejít pak v pokofe domů Podzim očima básníků tento úkaz po svém: Jen jedna k ůstka mrazí kku - a ejhle, / park dáví listí. / Poslední květ rl/ce rozevřít a srdce ukonejšit škvarkům a žitnému chlebu Věra Fojtová se prudce začerve na l / a nejsme jisti, / zda lže či lia krev štípe rosu... (V říjnu). Mikuláš však oslovuje i listopad m ěkce lyricky: +++ Jak peníz tiše položený slepci jsi tu, m ůj pod kzime... napsal básník František Halas v jedné Uschlé listí se na hladinu snáší / - poslední Usychám k podzill/li z nejkrásnějšíc h "podzimních" básní. Jaro sbohem - / strom už nechce vzlétat. (Listo obalepad.). ale mé oči se nebojí jíním a podzim jsou roční období nejen nejvíce oslovující, ale také oslavované básníky. Jaro Nejen u básníků vyvolává podzim tichou nostalgii a zvláštní pokoru. Ale oni promlouvají a touha po novéllljant i rall/ena přes tala se chvět pro naději, kterou s sebou p řináší a podzim pro klid a vyrovnanost, pro mlžná rána i pro k našim srdcím a skrze verše koluje ve mnějako v kmeni jívy můžeme vidět vysoké dny, kdy je daleko vidět. Podzi m při jejich očima. A když už jsem byla u svých chází ze dne na den a také tak odchází. Zatím co jaro přiskakuje po krůčkách, překvapuje nás každý dcn něčím novým a rozkvétá postupně, aby nás pomalu zvedalo ze dna zi my, podzim přichází bez varování. Jeden den ještě nastavujeme tvář letnímu slunci, po noci však najdeme v dolících lehounké fáče mlhy a nesmělé slunce jako by přes noc ztratilo svoji palčivost. Jan Skácel, básník nad jiné mi milý, cítí tu překvapující náhlost a říká: Nedali jsme si pozor zas jsme zapomněl i / milých přátel, nemohla jsem opomenout Jiřího Ortena: Polnice podzimu. Na koho ona volá? / Ach, na mne, věděl jsem, za dne i za noci / vábí mlij dávný strach z roztočeného Konec listopadu kola / po smrti v útrobách / po červech vovoci. (Jeremiášův pláč). Jít do kopců a naslouchat zvonění brouskli o kosy pluhům které o kámen cinknou Věra Fojtová Když nám padne k nohám první list a hněd á Okolo plotll vleče oblost kaštanu, mučeného klíněnkou a p řesto jak zbitý pes štědrého, ukryjeme ji v dlani, jako bychom si svůj kožich zmáčený. na chvíli ch t ěli uschovat kousek tepla, vzpo mínku. A jednou ráno, jako by n ě k do trhl Po šípku rány, a nepřipravené nás podzim pře kvapil / Pyká provázkeme a strhl zlatou kulisu k zemi, vyso po trnkách trpkost, za to ted' a sbohem sbohem léto / odpusť nám lhostejným té těžké viny dí!... A přijde ko nastlaný barevný koberec zašustí pod no hama a skrze nahé větve nesměle blýskne po květech bílý sníh. podzim s novým loučen ím / a klíny křídel za unavensáhnou slunce. Člověkje náhle opuštěný nás znova. (Podzimní). A jak vid ě l Podzim je krásný! Neboť i víno dozrává, aby jak dřevěný vůz na polích podzim Oldřich Mikulášek? - Podzim už zlát náne v dobách plískanic předalo teplo léta. a mezi žebry vítr hvízdá / na stromech / sem tam listem. / A vzduch Krajina v mlhách. Podzim hodil / kamenem nevlídný, tichý, zlostný smích. a dech / jak po říznutí čistém / ji tří vše nená zlatývratné. výzva pro nás, abychom jej přijali jako dar. A trocha mlhy ze všech sil... napsal Jan Skácel. Je to Dominantou podzimu je listí. Barevné, letící Jak peníz tiše položený... jen tak do dlaní a někde v dálce zarosené svítání. Konec roku Stěpánka Sekaninová Jako podzim i mile stáčí si Slunce do sudů. A bezzubá ústa březové matičky sládnou punčem Vánoc Letos naposled a na počest narozené smrti. Poslední. Foto Tomáš Crím \)'U9rr:qDilufl<e~ NÁŠ FEJETON 13

16 Velké šelmy - kam s nimi? Petr Koubek Konkurenční boj vrcholových predátorů člověka (Cecha, Moravana a Slezana) a velkých 'šelem (medvěda, rysa a vlka) dosahuje na území Ceské republiky svého vrcholu. V některých případech se dokonce zdá, že o vítězi je již rozhodnuto, v jiných je vše připravováno k závěrečné zteči. Nepoučeni historií, pohrdajíce základními normami kultivovaného chování, odvolávajíce se na jedné straně na humanistické ideje, které na straně druhé nahrazuje obava ze ztráty státní definitivy, prosazují různé skupiny své zájmy bez ohledu na fakta. Ke škodě věci je celý tento problém velmi často zjednodušován na trojúhelník - "bezohledný myslivec" - velké šelmy - "militantní ochranář". Zpravidla stranou zůstávají instituce, které jsou za aktuální stav odpovědné. S rostoucí medializací problematického vzta- Setkání s vlky Ačkoli mají vlci z odborného pohledu pověst plachých šelem, které se člověku vždy raději vyhnou, jejich pozorování v Beskydech v posledních letech není zas tak výjimečné a chovatelé ovcí, myslivci a lesníci by mohli vyprávět zajímavé příběhy. I tak jsme ale vždy při zjišťování jejich výskytu v CHKO Beskydy byli rádi, když se nám podařilo najít jakékoli v známky vlčí přítomnosti (stopy, trus, zbytky kořisti) nebo dokonce zaslechnout vlčí vytí. Začátkem loňského podzimu, jsem se vracela z terénní cesty v Těšínských Beskydech. Když jsem odbočila z hlavního hřebene na hranici Moravy a Slovenska směrem k údolí řeky Lomné, byl už večer kolem půl sedmé a rychle se stmívalo. V ohybu úzkého vrstevnicového chodníku mne potkalo nečekané překvapení - mezi houštinami mladých buků téměř potmě jsem se střetla s vlčí smečkou. Nejprve mne zastavilo hlasité vrčení, které se ozývalo asi deset metrů přede mnou. Vrčení postupně zesilovalo a přecházelo ve výhružný, místy až hysterický řev. V prvém okamžiku mne napadlo, že jsem potkala medvěda, ale po chvíli přešlo vrčení v kňučení, krátké vytí a další těžko popsatelné zvuky, včetně vzájemného rafání několika zvířat, nepochybně vlků. Pak vlci ztichli, přiblížili se ke mně a ve vzdálenosti asi pěti metrů mě opatrně obíhali. Podle toho, ze kterých míst se ozývalo šustěni kroků v suchém listí, se zdálo, že byli tři. Za chvíli jsem slyšela, jak mne vlci obcházejí ve stále větších půlkruzích a jeden po druhém se vzdalují. Po celou dobu setkání jsem stála bez hnutí. Druhý den jsme se s kolegou vypravili na stejné rnisto za denního světla a výskyt vlků v tomto území jsme potvrdili nálezem vlčího trusu a úlomků kostí z vlčího úlovku. Ke vzájemnému střetnutí nepochybně přispěla souhra náhod. Vlci chodník, špatně zřetelhu člověka a velkých šelem se z publikovaných článků, televizních i rozhlasových relací vytrácí objektivita a stupňuje vzájemná nedůvěra. Výsledkem není dohoda a hledání kompromisu, ale téměř vždy kontraproduktivní chování jedné či druhé strany. Jaká vlastně je současná situace velkých šelem v Ceské republice? Zatím nejmenší "problémy" jsou s medvědem. To jistě souvisí i s tím, že většina lidí ho má zafixovaného jako všežravce dávajícího přednost rostlinné potravě a mršinám a jen výjimečně lovícího něco, co "patří" člověku. Neméně podstatná je i skutečnost, že na území Ceské republiky žijí v současné době medvědi. Ti pravděpodobně pouze dva až tři se zdržují především v severní části Hrubého Jeseníku, Rychlebských horách a přiléhající části pohoří ležícího v Polsku. Dosud bezkonfliktní soužití člověka a medvěda bylo v roce 1997 narušeno kuriózním sporem, který vyvolaly Lesy Ceské republiky s. p. (státní podnik). Podnikem, který v témže roce vynaložil nemalé prostředky na vypracování studie, týný a místy zarostlý, používali jako svou stezku, já jsem tudy šla výjimečně a v době, kdy zde nikdo nechodí. Kvůli ohybu chodníku mě vlci zaregistrovali, až když jsem byla kousek od nich. Snad si to takto vysvětluji správně. Podle názoru ing. Findi, slovenského odborníka na velké šelmy, se kterým jsem tuto příhodu konzultovala, se patrně jednalo o mladé vlky, protože starší a zkušení by se snažili nepozorovaně vytratit. Pokud jde o strach, v prvých okamžicích setkání jsem se lekla, jako asi každý, když v odlehlém místě nečekaně narazí na jiného člověka nebo větší zvíře. Pak však byly mými hlavními pocity překvapení a zvědavost, co se bude dít dále, protože z vlčích hlasů postupně zaznívala nejistota a vlci byli zjevně tímto střetnutím zaskočeni stejně jako já. Když jsem později už nerušeně pokračovala v cestě a teprve jsem si začala uvědomovat tento zážitek, bylo mi zároveň trochu líto, že kající se posílení populace rysa ostrovida v Jeseníkách, podnikem, kde spatřil světlo světa požadavek na vysazení vlků, medvědú a orlů skalnich do Jeseníků. Spor mezi LCR a OÚ v Jeseníku je veden o "jelení kýtu", kterou jeden z medvědů pozřel poté, co našel postřeleného jelena dříve než lovec. Jsem přesvědčen, že není třeba žádného komentáře. Jen nevím jak by tentýž podnik postupoval v případě, kdyby na základě jeho žádosti byly realizovány výše uvedené záměry. Pravděpodobného vítěze známe v kauze vlk. Podle posledních údajů (zima 1997/98) se v Moravskoslezských Beskydách občas objeví jeden až dva vlci. To je po letech, kdy bylo odborníky odhadováno, že se zde vyskytuje pravidelně pět dospělých vlků a šest vlčat, radikální zmčna počtu. Zcela jednoznačně lze říci, že příčinou tohoto stavu je nezákonný odstřel na obou stranách státní hranice. Na příkladu vlka můžeme demonstrovat typické prvky chování všech zainteresovaných skupin. Dle mého soudu hrají prim úředníci státní správy rozesazení na různých úrovních, kteří jsou přesvědčeni, že vše se musí ~ CHKO Beskydy - pohled 1Ia část lesa, ve kterém došlo k popisovanému setkání s vlky. Foto Da1la Bartošová jsem připravila vlky o klid v jednom z mála odlehlých míst v našich horách, kde se zřejmě cíti li doma. Svůj zážitek jsem se snažila co nejpodrobněji popsat jako zoologickou informaci a kvůli mínění o nebezpečnosti vlků. Vlci mou přítomností rozhodně nebyli nadšeni, což svými projevy dali jasně najevo. Oproti mně, samotné a beze zbraně, byli ve výhodě a zřejmě to i věděli. Přesto mě nenapadli a nesežrali, jak by to měli "správní" vlci podle přetrvávajících středověkých představ udělat. Vlci, které jsem potkala, již pravdě podobně nežijí. Byli to totiž zřejmě oni, kteří byli o něco později uloveni na slovenském území kousek za naší státní hranicí... Dana Bartošová 14 PERSPEKTIVA VELKÝCH ŠELEM V ČR \Y(fSI1'lJDUllficB~

17 Wd;l1:c! DIl1lfi ~ přizpůsobit, pokud možno okamž i tě, zákonům a vyhláškám, byť by byly sebenedokonalejší. Neschopnost, liknavost a neochota zaujmout jednoznačné stanovisko v otázce náhrady škod způsobených "vlky" byla vystřídána snahou o nápravu stavu. Nejjednodušším a nejúčinnějším způsobem, jak lze tento stav napravit, je zbavit se příčiny problému. Nejurputnější souboj je v současné době veden o rysa. Ten, jak čtenáři jistě vědí, je naší nejrozšířenější velkou šelmou. V největším počtu (asi 120 jedinců) žije v jihozápadních Cechách, malé populace v severních Cechách (do 10 jedinců), Jeseníkách (do 5 jedinců) a v Beskydech (do 15 jedinců). To je podle mého, připouštím optimistického odhadu 150 rysů v celé Ceské republice. Jak ukazují některá předběžná zjištění, populační dynamika se zpomaluje a v některých oblastech výskytu početnost rysů stagnuje. O to neuvěřitelnější je zpráva z oficiální statistiky MZe CR, podle které se v CR vyskytuje 268 rysů! Kdybychom postupovali stejnými metodami, jak autoři zprávy postupují v případě zpětného výpočtu skutečných stavů jelení zvěře, tak v roce 1998 bude rysí populace posílena o téměř 170 dalších jedinců. Přestože podobně vysoké stavy rysa byly MZe vykazovány i v minulých letech, populační dynamika jim neodpovídala, skutečné stavy v přírodě byly totiž podstatně nížší. I když existenci ilegálního odstřelu připouštím (30-40 jedinců) rozhodně nedosahuje takové úrovně, jak by odpovídalo údajům publikovaným MZe. Je tedy evidentní, že počet rysů uvedených ve zprávě MZe neodpovídá, ale ani se nepřibližuje skutečným stavům. Díky malým rozlohám honiteb dochází totiž k několikanásobnému započítávání a vykazování jednoho a téhož rysa. Pro ilustraci uvádím, že jeden z rysích samců označených vysílačkou, kterého jsme celý rok 1997 sledovali, se zdržoval na území o rozloze přibližně 400 km 2, což představuje plochu téměř 22 honiteb! Ptám se pracovníků MZe, má vůbec smysl takové údaje publikovat a komu to poslouží? Odpověď lze najít v článku odborníků z téhož ministerstva, řídících myslivost v Ceské republice, publikovaném v časopisu Myslivost, pojmenovaném - Přístup MZe k materiálu Mlp "Záchranný program silně ohroženého druhu živočicha rysa ostrovida v CR". Kromě zřejmě záměrného překrucování některých pasáží původního textu MŽP se celý článek hemží tendenčně vybranými údaji s jediným cílem celou situaci co nejvíce vyhrotit a víceméně ukázat všem, kteří jsou tímto orgánem řízeni, kam až ve svém postoji k ochraně rysa mohou zajít. Rozsah tohoto snažení jsem si v plné míře uvědomil teprve poté, co jsem měl možnost zúčastnit se jednání svolaném jakousi "Asociací profesionálních myslivců" (podle tváří, které jsou v této asociaci soustředěny se spíše jedná o profesionální úředníky řídící myslivost). Cílem jednání bylo vyjádřit stanovisko k "přemnožení některých škůdců" myslivosti (v pozvánce "-7\ / '" /... _~ - \ "fi\'. f.:.- /í, - #.'it,\ I I.-/ l / I Lokalita Kavalčanky. Datla Bartošová " /..., (.,./ Typická vlčí stopa. Foto byl kromě rysa uveden také jezevec, vydra a krkavec, ale jak se ukázalo, jednalo se pře devším o rysa). Již samotné zahájení naznačilo v jakém duchu se celé jednání povede. Je pravda, že byl dán prostor pracovníkovi MŽP k obhájení programu rys, ale to spíš jen proto, aby byl ostatním řečníkům ukázán původce jejich problému. A tak následovaly emot ivně-odborné řečnické eskapády presidenta asociace (shodou nějakých divných náhod současně pracovníka odboru řídícího myslivost na MZe), zástupce Státní veterinární správy, soukromého výzkumného ústavu, představitelů některých okresů "postižených" rysí přítomností, ale kupodivu také okresů, kde předpokládaný výskyt rysa je opravdovou utopií, své polínko pod rysí kotlík přiložil pochopitelně zástupce CMMJ. Všechna vystoupení bez výjimky byla formulována velmi ostře proti návrhu MŽP a tudíž i proti výskytu rysa a jeho dalšímu šíření. Musím také přiznat, že některá vystoupení, zpravidla ta nejkontroverznější, byla odměněna frenetickým potleskem auditoria. Shrnuto a podtrženo, strpěn by byl rys snad jen v NP Ca to jen některém), pokud možno v minimálním množství (do 10 ks.) a všude jinde by měl být likvidován. V okamžiku, kdy prezident Asociace profesionálních úředníků řídících myslivost uvedl a doložil, že nekontrolované šíření rysa je v rozporu se Základní listinou lidských práv a svobod, jsem toto jednání opustil. Chtě nechtě musím srovnávat. Na sklonku roku 1996 jsme se zúčastnili jednání s úplně stejným obsahem i se shodným složením účastníků, ale v německém Deggendorfu. Na rozdíl od Žďáru nad Sázavou, kde byla více než stovka účastníků zdarma, služebními auty, v pracovní době a za peníze daňových poplatníků, účastníci semináře v Deggendorfu vše platili a účasti věnovali svůj víkend. Vzorem našim úředníkům řídícím myslivost by mohla být také úroveň semináře, konstruktivní přístup k problému a snaha najít optimální řešení. Ani ten nejmilitantnější příspěvek z Deggendorfu by ve Žďáru nad Sázavou neuspěl. Rozdílnost v přístupu (odborné úrovni či odpovědnosti a vztahu k přírodě) obou seminářů dokumentuje výsledek jednání. Ve Žďáru nad Sázavou vzniklo jakési usnesení proti rysovi, v Deggendorfu účastníci semináře naprosto spontánně založili nadaci, jejímž cílem je úhrada škod způsobených rysem na hospodářském zvířectvu a přímo od účastníků bylo vybráno v přepočtu asi Kč. Kolik nás stál žďárský seminář si netroufám odhadnout... Jako zoolog se děsím možnosti, s jakou mohou státní úředníci, často nekvalifikovaně a v mnoha případech neodvolatelně a bez viditelného postihu zasahovat do tak citlivého organismu jakým je naše příroda. Jako myslivec považuji za největší škodnou právě ty úředníky, kteří o svých rozhodnutích nepochybuji, neboť jsou všechna správná, a kteří v myslivosti neustále vidi jakousi zemědělskou a lesnickou prvovýrobu. Bude-Ii rysí záchranný program realizován i v praxi, závisí v současné době do značné míry na většině z účastníků žďárského semináře. Pokud většina z nich svůj postoj nezmění, pak musím mít o osud rysa ostrovida v Ceské republice obavy. P.s. Můj poněkud optimistický předpoklad, pokl/d jde o české medvědy, bere v posledmí době za své, poněvadž zprávy, které z oblasti výskytu českých medvědů přicházejí, jsou skličující. 'ládné stopy, žádná pozorování. Jen dol/fám, že informace o kalkulaci, že finanční postih za odhalený ilegální odstřel medvěda je v Cesku podstatně levnější nežjeho poplatkový odstřel na Slovensku a preparace medvědí trofeje kdesi na Svitavsku, že jsou mysliveckou latinou. RNDr. Petr Koubek, CSc., je vědeckým pracovníkem Ústavu ekologie krajiny Akademie věd Ceské republiky v Brně ~'U)rr<!Dilufi<r.2l PERSPEKTNA VELKÝCH ŠELEM V ČR 15

18 Člověk a hospodářská zvířata Dana Kumprechtová Člověk, jak známo, pa t ří mezi všežravce. Konzumuje nejen rostliny, ale i ži vočichy a jejich produkty. Způ sob získávání potravy se vyvíjel spolu s lid skou civilizací. Nejstarším způsobem chovu zv ířa t je kočovné pastevectví. P ozděj i se lidé na učili obděláva t pů du, usadili se a užitková zvířata drželi v ohradách a chlé vech u svých obydlí. Zemědělská velkovýroba existovala v p o dstatě již ve starém Řecku a v Římě. Například Homér se ve své Odysseji zm iňuje o Eu maiově vepřínu s 600 prasnicemi. Ve středověku byl chov zv ířat extenzívní, převažovala malá hospodá ř ství. V 19. století vzrostla s rozvojem techniky a zvyšováním počtu obyvatel v Evropě potřeb a potravin a jiných pro duktů ži vočišného původu. Zvířata byla více šlech těna, vzniklo mnoho nových ple men s vyšší užitkovostí. Ve dvacátém toletí, zejména v jeho druhé polovině, dochází k bou řli vé industrializaci zemědělstv í. Vzrůs t ají počty zvířat na far mách, jsou zaváděn y nové technologické systémy, s i lně se uplatňuje technic ký pokrok. Zemědělství se stává průmys lovým o dv ětvím a ztrácí svoji pů vodní funkci (tvorba krajiny, obživa obyvatel venkova). V minulosti se sedláci řídili zavedenými a staletími prov ěřeným i pravidly a praktikami, které byly p řiměřen é nárokům jednotlivých dru hů hospodář ských zvířat. Dnes'se však zví řata musejí přizp ůsobi t "ekonomickým" velko výrobním technologiím, kde je s nimi zacházeno nikoliv jako s živými a citli vými bytostmi, ale jako se stroji, které musí co nejvíce vyprodukovat s mini málními náklady. Dopadu takových podmínek na zdraví a životní pohodu zvířat je věnována jen velmi malá pozornost. Dříve se používalo označení sedlák, farmář, dnes se říká producent. Ztrácí se pocit sounáležitosti chovate le se zvířaty. V "moderních" systémech je nahromaděno co nejvíce zvíř at na co nejmenší ploše. Jsou po celý život držena ve stáj ích, mají omezenu svobodu pohybu, v extrémních případech se nemohou pohybovat téměř vůbec. Nemají dosta tek psychických podnětů, je narušena přirozená sociální hierarchie skupin. Problémy přináší také přešlechtěnost plemen. Š lechtění je mnohdy zaměřeno pouze jednostranně na zvýšení užitkovosti, například na zrychlení růstu a zvětšení objemu svaloviny u zvířat chovaných na maso, na zvýšení dojivos ti u krav, snášky u slepic. Preferováním těchto fenotypových zn aků se snižuje odolnost zvířat a dochází ke zdravotním poruchám. Nepřiměřené ži votní prostředí, přešlechtěnost a nepřirozená skladba krmiva přináší zvířatům utrpení po stránce fyzické i psychické. Legislativa ochrany hospodářských zvířat o tom, že týrat zvířat a je špatné, dnes nikdo nepochybuje. Nad hospodářským i z v íř aty se však často záměrně přivíraj í oči. Různým polomilitantním skupinám "ochrán ců " zvířat slibují mnohem větší publicitu excesy jako vypouš tění pokusných zvířat do volné přírody nebo m ařeni koňských dostih ů. O oc hraně h ospodářských zv í řat se u nás zatím veřejně moc nemluví. České zemědělstv í se dosud potýká se zn ač n ý mi problémy a etické aspekty chovu zvířat jsou p ořád ještě pověstnou "třešničko u na dortu". V bohatých zemích s vysokou životní úrovní, zejména v západní E v rop ě, je situace o něco lepší než u nás, i když zdaleka není ideální. Tamní široká veřejn o st je dnes již poměrně dobře informována o ochraně hospodářských zvířat a chová se u vědom ěle. pod stále větš ím tlakem veřejnosti. Jejich situace není jednoduchá, na jedné straně ekonomický tlak vyrábět co nejl evněji, na druhé etické požadavky s p otřeb i telů. Zemědělci jsou Současné právní úpravy ochrany hospodářských zvířat v nadnárodních evropských organizacích Ochrana zv í řat je zakotvena v právních před pisech Rady Evropy. V oblasti ochrany zvířat hospodářských byly Radou Evropy přijaty a ratifikovány následující dohody: EVROPSKÁ DOHODA O OCHRANĚ zvl ŘAT CHOV A ÝCH PRO HOSPODÁŘ SKÉ ÚČELY (Řada evropských smluv č. 87, Strasbourg, 1976) Chov prasat Prase (čeleď Suidae) zdomácnělo v průběhu třetí h o tisíciletí před Kristem pravděpodobně hned na dvou místech: v Číně a v oblasti Baltského moře. Předkem asijského domácího prasete je prase páskované (Sus vittatus), tmavý divoký vepřík žijící doposud v Číně. V Evropě se prase domácí (Sus scrofa domestica) vyvinulo z prasete divokého (Sus scrofa). Divoká prasata dodnes obývají velkou čás t Evropy severně od Alp a Karpat a část Asie severně od oblasti stepí. Jsou velmi přizpůsobivá přírodním podmínkám, dávají přednost listnatým a smíšeným lesům. Živí se různými travinami, bylinami, lesními plody, houbami, kořínky i potravou živočišnou - hmyzem, larvami, červy a drobnými obratlovci. J sou to zvířata společenská, v jejich společenstvích je pevná sociální struktura. Základní jednotkou sociální struktury je rodina se- Kreslil Jan StekU k 16 ČLOVĚK A HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA \JU~J1'\lruufl<r.21

19 I'./ Kreslil Jali StekU k stávající z jedné nebo více bachyní a jejich mláďat. Dospělí kanci žijí odděleně, k samicím se přidruž ují jen v období říj e. Do 18. století žila domácí prasata téměř stejně jako jejich divocí příbuzní. Hledala si potravu převážně sama v lesích a by-ia přikrmována kuchyňskými odpady (pomyjemi). Byla porážena asi v jednom a půl roce při hmotnosti přibližně 50 kg (pro srovnání, dnešní moderní plemena dosahují běžně v púl roce hmotnosti 100 kg). Počátkem 19. století vzrostla poptávka po mase a tuku. Vznikla robustnější plemena. V 50. letech se naopak změn i ly požadavky spotřebitelú. Začali dávat přednost libovému masu s minimálním množstvím tuku. Byla vyšlechtěna dlouhá štíhlá prasata se svalnatými šunkami a rameny (Belgická Landrase, Pietrain). Dnes je většina prasat chována v intenzívních systémech. Jejich život není záviděníhodný. Vykrmovaná prasata běhají v mnoha chovech po nepohodlných roštových podlahách a trpí nemalými problémy s končetinami, jsou přiotrávena čpavkem, který se uvolňuje z jímek na výkaly pod rošty. Kotce pro kojící prasnice jsou tak malé, že v nich mohou jen sedět nebo ležet. Prasnicím je zabráněno ve stavbě hnízda pro potomstvo, nemohou provádět tělesnou očistu, nemají k dispozici slámu. Za těchto podmínek se nevyvine přirozený vztah mezi matkou a potomstvem. Důsledkem jsou poruchy chování jako nezájem o potomstvo nebo dokonce agresivita matky vedoucí k zalehnutí či sežrání selat. V intenzívních chovech není "rentabilní" nechávat selata příliš dlouho u prasnice. Běžně se provádí tzv. časný odstav selat ve věku 21 až 28 dnů. (Tradičně byla domácí selata odstavována zhruba v 56 dnech, v přírodě zůstávají selata u matky asi 9 týdnů.) V tak raném věku nemají selata dostatečně vyvinutou imunitu a bez přísunu protilátek v mléce prasnice trpí průjmy a respiratorními chorobami. Přešlechtěná prasata s nadměrným množstvím svalové tkáně velmi citlivě reagují na sebemenší stresující podnět. Špatně snášejí příliš vysoké i nízké teploty, fyzickou zátěž, transport. Často nepatrné vzrušení vede k selhání krevního oběhu. Když se s nimi nešetrně zachází na jatkách, a týrání zvířat na jatkách není u nás bohužel výjimkou, mění se následkem hormonálních změn v organizmu vyvolaných stresem složení jejich masa. Takové maso se pak označuje zkratkou PSE, z angličtiny pale = bledé, sojt = měkké, exudative = vodnaté. PSE maso není schopno vázat vodu, což zhoršuje jeho kulinářské vlastnosti. Smažením nebo pečením se zmenší objem PSE masa, které je pak dlouho tuhé. Protože neobsahuje vnitrosvalový tuk, jenž je nositelem aromatických látek, ztrácí chutnost. Nevhodná technologie chovu, přešlechtěnost, špatné stájové klima, psychické strádání, to vše vede ke zvýšené nemocnosti a úhynům. Proto jsou běžně nasazována antibiotika a jiná léčiva. Antibiotika mají ve výživě prasat, krůt a kuřat ještě jiné využití - jako takzvané stimulátory růstu. Dokáží totiž selektivně vyhubit nepříznivé druhy a kmeny mikroorganizmů žijících ve střevech zvířat. Ta pak lépe využívají přijaté živiny a rychleji přibývají na váze. V Evropské unii nyní probíhá boj mezi odpůrci antibiotických stimulátorů a jejich zastánci, kteří jsou podporováni farmaceutickou lobby. Chov skotu Skot patří do čledi Bovidae - turovití. Hlavním předkem dnešního skotu byl pratur (Bos primigenius). Pravděpodobně poprvé byl pratur zdomácněn na Tato dohoda se vztahuje na výživu, ošetřování a ustájení zvířat zvláště v moderních systémech intenzívních chovů. Spolu se svou novelizací (Protokol o novelizaci Evropské dohody o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely, Řada evropských smluv č. 145, Strasbourg, 1992) vytváří základní předpoklady pro zachování zdraví a životní pohody zvířat. Ty spočívají v dobrých chovatelských praktikách a v chovatelském systému, který odpovídá fyziologickým a etologickým potřebám. Je kladen důraz na plnohodnotnou výživu a vhodnou krmnou techniku, dále na možnost volného pohybu, fyzické pohody a normálního chování při vstávání, uléhání, odpočinku, spánku, přijímání krmiva, kálení a močení. Zvířata by mčla mít možnost přiměřených sociálních kontaktů, být chráněna proti nepříznivým klimatickým podmínkám, před poraněním, zamořením škůdci, před nemocemi nebo poruchami chování. Do legislativy Evropské unie aplikuje tuto dohodu rozhodnutí Rady Evropské unie týkající se závěrů Evropské dohody o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely (78/923 EEC). Minimální požadavky na ochranu jednotlivých druhů zvířat stanovují příslušné směrnice. EVROPSKÁ DOHODA O OCHRANĚ JATEČNÝCH ZVíŘAT (Řada evropských smluv Č. 102, Strasbourg, 1979) Má za účel zajistit ochranu zvířat určených k poražení. V členských zemích EU by měly být používány pokud možno jednotné porážecí metody, které chrání zvířata od útrap a bolesti. Zvíře musí být v době porážky ( Kresba Jalla StekUka ~'U9J1:qDUufl ~ ČLOVĚK A HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA 17

20 území dnešního Uzbekistánu a Turkmenistánu koncem 4. nebo začátkem 3. tisíciletí př. Kr. Původní pratuři byli mnohem větší a silnější než dnešní skot. Nepříznivé vlivy domestikace jako omezení pohybu, nedostatek nebo špatná jakost potravy způsobily úbytek velikosti domácích zvířat oproti jejich divokým předkům. Pratuři dnes již neexistují. c Skot má výraznou potřebu sociálních kontaktů. V přirozených podmínkách existuje uvnitř stáda pevná sociální struktura. Krávy s telaty představují nejmenší sociální jednotky. Kromě skupin matka-potomstvo se ve stádě obvykle nachází ještě několik mladých samců. Telata vytvářejí jakousi "školku". Pohlavně dospělí samci středního věku se shromažďují mimo období říje do vlastní skupiny. Staří samci žijí buď osaměle nebo v malých tlupách. Každé stádo má svoji hierarchii a jsou v něm respektovány vztahy dominance a podřízenosti. Mezi Kresba Jalla Stek/{ka zvířaty, která stojí na sousedních stupních hierarchického žebříčku, se často vytvářejí přátelské vztahy projevující se například vzájemnou péčí o srst. Domestikovaný skot byl nejprve využíván všestranně. Zvířata tahala pluhy a vozy, byla dojena a až dosloužila, poskytla maso. Teprve v 19. a především ve 20. století byly krávy šlechtěny ve dvou liniích. Buď na produkci mléka (plemeno Holštýn, Ayrshire, Jersey) nebo pro výkrm (např. Angus, Hereford). Dlouholetým šlechtěním se výrazně zvýšil objem svaloviny u masných zvířat, zejména v oblasti kýt. Například u modrého belgického skotu (Blue Belge), extrémně masného plemene, nabylo osvalení patologických rozměrů. Telata byla příliš velká a většina porodů se musela provádět císařským řezem. Chov tohoto plemene byl naštěstí z etických důvodů zakázán. Nejproduktivnějším mléčným plemenem jsou "holštýnky". Jejich dojivost je neuvěřitelná. Při dobrém ošetřování nadojí krávy s nejlepším genofondem i 80 I mléka za den, jsou to doslova továrny na mléko. Jejich organizmus je k tomu geneticky naprogramován. Úspěch socializmu, kubánská kráva Umbre bianca (Bílé vemeno) nadojila prý svého času i 100 I mléka denně. Masný skot je v západní Evropě a v Americe často chován na pastvinách, což je nejpřirozenější a nárokům zvířat nejlépe odpovídající způsob chovu. I dojné krávy mívají na většině farem když už ne možnost pastvy, tak alespoň výběh. Dobrý farmář ví, že krávy musejí mít dostatek pohybu, být udržovány v čistotě a šetrně dojeny. Pokud tomu tak není, mají problémy s končetinami a trpí záněty vemene, mastitidami. U nás byla za socialismu situace v mnoha družstevních a státních kravínech nedobrá. Převažovala takzvaná kombinovaná plemena, která dojila výrazně méně, než specializovaná mléčná plemena, ale měla o něco více masa. Krávy ušetřeno veškeré bolesti, strachu, úzkosti a utrpení v maximální možné míře. Tuto dohodu aplikuje do legislativy EU rozhodnutí Rady Evropské unie o závěrech Evropské dohody o ochranč jatečných zvířat (88/306/EEC). Na tuto problematiku se vztahuje také směrnice Rady Evropské unie o ochraně jatečných zvířat v době jejich porážky a utracení (93/ I 19/EEC). Evropské předpisy týkající se ochrany hospodářských zvířat však zdaleka ještě nejsou dokonalé. Vždyť v Římské smlouvě, zakládajícím dokumentu Evropského hospodářského společenství uzavřeném roku 1957, jsou hospodářská zvířat právně ošetřena jako zboží nebo zemědělské produkty. Teprve v červnu roku 1997 na mezivládní konferenci v Amsterodamu 15 členských států EU právně uznalo, že zvířat jsou cítící a vnímající bytosti, tvorové, kteří jsou schopni nejen pociťovat bolest a utrpení, ale také prospívat v příznivých životních podmínkách. Legislativa v ČR V naší zemi po roce 1989 poněkud zesílil zájem o vztah člověka ke zvířeti. Řada zájmových organizací, hnutí a nadací v té době zařadila do svého programu zvýšení ochrany zvířat proti týrání. Jediná platná úprava zakazující týrání zvířat obsažená v zákoně č. 87/1987 Sb., o veterinární péči se ukázala jako nedostatečná. V roce 1992 se podarilo prosadit samostatný zákon Č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Česká národní rada se usnesla v tomto zákoně, že "zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení, a zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka". Účelem zákona je "chránit zvířata... před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením bez důvodu, pokud byly způsobeny, byť i z nedbalosti, člověkem". V 4 se definuje, co je považováno za týrání zvířat. Jde mimo jiné i o omezování výživy zvířete včetně jeho napájení, omezování svobody pohybu nutné pro zvíře určitého druhu, pokud by způsobilo utrpení zvířete. Dále se nesmí zvířeti podávat bez souhlasu veterinárního pracovníka veterinární léčiva a přípravky, které nejsou volně v prodeji. Není dovoleno chovat zvířata v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama způsobovala bolest nebo utrpení. Protizákonné je také zacházet se zvířetem, přepravovat je nebo pohánět způsobem, který u něj vyvolá nepřiměřenou bolet, utrpení nebo poškození zdraví. Nesmí se používat k vázání zvířat prostředky, které jim způsobují utrpení, a také překrmovat zvířata, zejména drůbež, násilným způsobem. Paragraf 5 uvádí jako je 18 ČLOVĚK A HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA WClSrr"(jDu1lfKr;~