Analýza nabídky dalšího vzdělávání

Transkript

1 V E Ř E J N Á Z A K Á Z K A J E S P O L U F I N A N C O V Á N A E V R O P S K Ý M F O N D E M P R O R E G I O N Á L N Í R O Z V O J, E V R O P S K Ý M S O C I Á L N Í M F O N D E M A S T Á T N Í M R O Z P O Č T E M Č E S K É R E P U B L I K Y Analýza nabídky dalšího vzdělávání Závěrečná zpráva Ing. Lubor Hruška, Ph.D. a kol. PROCES Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s.r.o. 1

2 Závěrečnou zprávu zpracovala společnost: PROCES - Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s.r.o., Švabinského 1749/19, Ostrava - Moravská Ostrava Zápis v obchodním rejstříku Krajského soudu v Ostravě oddíl C, vložka Společnost je registrovaná u Úřadu pro ochranu osobních údajů pod reg. č IČ: , DIČ: CZ Telefon: ; Web: info@rozvoj-obce.cz Autorský kolektiv: Ing. Lubor Hruška, Ph.D. odborný garant, tvorba návrhové části Ing. Hana Doleželová metodické vedení realizačního týmu PhDr. Ladislava Zapletalová senior expert v oblasti vzdělávání Mgr. David Rucki senior expert v oblasti strukturálních fondů a jejich evaluace Ing. Ivana Foldynová expert v oblasti ekonomiky a financování Ing. Kamila Frenová tvorba koncepce studie, analýza dat Mgr. Lukáš Dědič interpretace výsledků průzkumu Bc. Jan Vyhlídal statistická analýza dat a vyhodnocení průzkumu a další. Konzultace a připomínkování studie: Mgr. Pavla Růžková, PhD. - Odbor financování a rozvojových nástrojů- implementace OP VK, MŠMT PaedDr. Věra Kolmerová vedoucí oddělení vyššího odborného a dalšího vzdělávání, MŠMT Mgr. Jan Brůha oddělení vyššího odborného a dalšího vzdělávání, MŠMT PhDr. Lenka Mužíková oddělení vyššího odborného a dalšího vzdělávání, MŠMT Ing. Vladimír Gelnar vedoucí odboru programování a metodiky, Regionální rada regionu soudržnosti Moravskoslezsko - Úřad Regionální rady Ing. Ivona Crháková - projektový manažer pro oblast podpory 3.2 Podpora nabídky dalšího vzdělávání, Krajský úřad Moravskoslezského kraje Děkujeme všem konzultantům za připomínky, kterými přispěli ke tvorbě této studie. 2

3 Obsah Úvod Analytická část Trendy na trhu práce v kontextu vzdělávání Vývoj trhu práce Toková analýza trhu práce Současná situace na trhu práce Přehled o realizovaných programech DV Analýza sekundárních dat ÚIV Analýza primárních dat Analýza zapojení škol v dalším vzdělávání Doporučení pro intervence ESF na podporu dalšího vzdělávání Systém čerpání prostředků z EU v programovacím období Programovací období Systém intervencí ESF na další vzdělávání v ČR v programovacím období Doporučení druhů škol a institucí jako příjemců podpory Další doporučení Použité zkratky

4 Úvod Celá společnost v posledních dvaceti letech prošla výraznými změnami, které byly způsobeny nejen přechodem k tržnímu hospodářství, ale i v rámci modernizačních procesů přechodem k tzv. postindustriální společnosti. Tento proces se výrazně projevil i na trhu práce, nárůstem zaměstnanosti v neproduktivním sektoru služeb, především v obchodu, pronájmu nemovitostí, finančním zprostředkování a ve zdravotní a sociální péči. Na trhu práce dochází k růstu rozdílů, a to jak v příjmech, tak i v délce nezaměstnanosti. Prudce vzrůstají požadavky na zaměstnance, a to především z pohledu nových znalostí souvisejících zejména s informačními technologiemi, a dovedností, které se týkají zvláště dovedností sociálních a kreativního řešení problémů. Uvedené změny se promítají do vzdělání. V současnosti již vzdělání není ochranou před rizikem nezaměstnanosti a není ani jediným určujícím faktorem pro výši platu, to platí i u vysokoškolského vzdělání. S růstem vzdělání sice roste výše průměrného platu, je však doprovázena zvyšující se variabilitou platů, protože zaměstnavatelé si více cení osobních předpokladů, nabytých zkušeností a dovedností než úrovně dosaženého vzdělání, přičemž největší variabilita je právě u nejvzdělanější části populace. Význam dalšího vzdělávání v kontextu výše uvedených změn poroste. Za další vzdělávání je považováno vzdělávání v dospělém věku. Od počátečního vzdělávání, které probíhá od dětství, je většinou odděleno vstupem na trh práce nebo jinou formou časového odstupu od ukončení počátečního vzdělávání. Ekonomové vnímají vzdělávání jako investici do lidského kapitálu, která může podporovat ekonomický růst, zvyšovat produktivitu a jako každá investice obsahuje náklady a očekávaní výnosů. Lidský kapitál je považován za nejdůležitější činitel rozvoje každé země a má vliv na technické a technologické inovace. Na druhou stranu je nutné zmínit i sociální rozměr vzdělávání, tj. pozitivní vliv na osobní a sociální rozvoj. Návratnost investice do vzdělávání je velmi problematická. U zaměstnavatelů se však projevuje neochota investovat zejména do starších zaměstnanců, neboť předpokládaný čas, který by tito zaměstnanci měli strávit ve firmě, považují za příliš krátký pro zhodnocení investice. Cílem Analýzy nabídky dalšího vzdělávání je zpracování přehledu o programech dalšího vzdělávání (dále jen DV) poskytovaných školami a soukromými institucemi. Na základě analýzy trhu práce (a to jak na úrovni EU tak i ČR) a dalšího vzdělávání včetně průzkumu zaměstnavatelů, vzdělávacích institucí a neziskových organizaci, byla zpracována série doporučení pro zaměření intervencí strukturálních fondů na podporu DV v programovacím období

5 1 Analytická část V analytické části jsou uvedeny klíčové informace vycházející z dílčí zprávy, které jsou nutným východiskem pro návrhovou část. Vývojové trendy na trhu práce v kontextu vzdělávání a jejich vliv na další (profesní) vzdělávání byly stanoveny na základě analýz z dat EUROSTATU, ČSÚ, MŠMT a MPSV. Popsané trendy byly přezkoumány na základě kvantitativních a kvalitativních průzkumů aktérů trhu práce. Dále je v analytické části uvedeno hlavní zjištění ze zpracovaného přehledu o neakreditovaných programech DV poskytovaných soukromými institucemi i školami. Přehled byl rozčleněn dle vybraných hledisek, přičemž hlavním zdrojem informací byla šetření a databáze ÚIV od roku 2007 a také vlastní dotazníkový průzkum z října roku Rovněž jsou zde výsledky z vytvořeného přehledu jednotlivých škol v DV v oborech odpovídajících oborům počátečního vzdělávání v detailním členění. Na základě analýzy existujících šetření a databází (šetření ÚIV o DV v regionálním školství z roku 2011 a výkaz o středních školách M8) byl vytvořen přehled zapojení škol v DV. 1.1 Trendy na trhu práce v kontextu EU Rozsah pracovního zapojení obyvatelstva je rozhodujícím faktorem ovlivňujícím celkovou sociálně ekonomickou situaci v jednotlivých zemích. V podmínkách naší republiky je proto nutné řešit řadu problémů, jako je zvýšení souběhu pracovní aktivity a přípravy na výkon povolání ve skupině mladých, také je potřeba vytvářet odpovídající podmínky pro větší aktivitu po dosažení věku šedesáti let. Z porovnání s ekonomicky vyspělými zeměmi vyplývá, že se změní odvětvová struktura národního hospodářství a charakter požadovaných zaměstnání. Industriální země tedy očekávají proces deindustrializace nebo reindustrializace. V tomto smyslu nabývá na zvláštním významu rozvoj systému celoživotního vzdělávání, který by měl umožnit dlouhodobé kvalifikované uplatnění pracujících, kteří jsou v současné době v mladším a středním produktivním věku. V roce 2011 z půlmiliardové populace Evropské unie pracovalo 217 miliónů osob, tj. necelých 44 %. Oproti roku 2008 jejich počet klesl o 15 miliónů (tj. o 1,9 %). Přes určité zvýšení zaměstnanosti v minulém roce stále nedosahuje počet pracujících předkrizové úrovně z roku Pokles zaměstnanosti oproti roku 2008 se přitom nejvíce projevil nejen v mediálně frekventovaných zemích jako Řecko, Irsko a Španělsko, ale i v Bulharsku a v pobaltských zemích. Relativně příznivá situace je v malých evropských státech Lucembursko a Malta, ale i v ekonomicky silném Německu a také v Polsku. Česká republika dosahuje průměru EU s poklesem zaměstnaných od roku 2008 o 2 %. Tabulka 1.1.1: Počet zaměstnaných osob (v tis) v členských zemích EU27 (seřazeno podle velikosti rozdílu) Země Rozdíl 2008/2011 (v %) Lucembursko 202,4 224,8 11,1 Malta 160,1 168,6 5,3 Německo , ,0 3,1 Polsko , ,5 2,1 Belgie 4 445, ,3 1,4 Rakousko 4 089, ,8 1,3 Švédsko 4 593, ,9 1,1 Francie , ,0-0,5 Spojené království , ,7-1,0 Maďarsko 3 879, ,9-1,7 Itálie , ,2-1,9 Kypr 382,9 375,6-1,9 Česká republika 5 002, ,0-2,0 5

6 Manažeři, profesionálové, techničtí a pedagogičtí pracovníci Administrativní pracovníci Pracovníci ve službách Kvalifikovaní dělníci Nekvalifikovaní dělníci Ostatní Země Rozdíl 2008/2011 (v %) Finsko 2 530, ,7-2,3 Rumunsko 9 369, ,7-2,5 Nizozemsko 8 592, ,7-2,6 Slovensko 2 433, ,4-3,4 Dánsko 2 852, ,7-5,3 Slovinsko 996,1 936,1-6,0 Portugalsko 5 197, ,9 Estonsko 656,5 609,1-7,2 Litva 1 520, ,9-9,8 Řecko 4 559, ,7-10,3 Španělsko , ,6-10,6 Bulharsko 3 360, ,6-12,2 Lotyšsko 1 124,5 970,5-13,7 Irsko 2 101, ,9-13,9 EU , ,9-1,9 Zdroj: Eurostat, LFS (Výběrové šetření pracovních sil) Pokles zaměstnanosti je nutné vnímat v kontextu snižování počtu pracovních míst. Pokud nedojde k růstu produktivity jednotlivý pracovních míst, vede tento trend ke snižování ekonomického výkonu států a k jejich nižší konkurenceschopnosti. V zemích, kde dochází ke snižování pracovních míst, poroste ekonomická polarizace společnosti a sociální napětí. Další (profesní) vzdělávání je jeden z nástrojů, který by měl dalším snižování konkurenceschopnosti ČR v globální ekonomice zabránit. Důležité je při tomto porovnávání zohlednit strukturu zaměstnanosti dle profesních tříd. Největší podíl řídících pracovníků a profesionálů je u zemí Lucembursko, Velká Británie, Švédsko, nejmenší podíl manažerských pracovníků (28,5 %) má Bulharsko. V této kategorii by mělo převládat zastoupení zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním. V kategorii administrativních pracovníků dosahuje největších hodnot Belgie, Itálie, Německo. Nejnižší podíl administrativních pracovníků mají Estonsko, Lotyšsko, Litva a Rumunsko. U pracovníků ve službách jsou nejvyšší hodnoty nad 21 % u Bulharska, Irska a Švédska. Nejvyšších hodnot v oblasti kvalifikovaných dělníků dosahuje Rumunsko, Česká republika, následovaná Bulharskem a Estonskem. Nejvyšší podíl zaměstnanosti u nekvalifikovaných dělníků dosahují státy Španělsko, Lotyšsko, a Portugalsko. Naopak nejnižší podíl nekvalifikovaných dělníků je ve Švýcarsku, Švédsku a České republice. Tabulka 1.1.2: Socio-profesní struktura v EU v % ZEMĚ Lucembursko 55,1 10,7 9,9 15,1 7,9 1,0 Švédsko 47,3 6,3 21,4 19,0 5,2 0,3 Velká Británie 47,1 11,2 20,1 11,8 9,3 0,4 Litva 44,9 4,7 13,6 27,9 8,5 0,4 Finsko 44,9 7,6 19,7 19,9 6,9 0,4 Francie 44,4 10,8 16,9 15,5 11,2 1,2 Nizozemsko 44,3 11,2 19,4 14,1 9,1 0,4 6

7 Manažeři, profesionálové, techničtí a pedagogičtí pracovníci Administrativní pracovníci Pracovníci ve službách Kvalifikovaní dělníci Nekvalifikovaní dělníci Ostatní ZEMĚ Dánsko 44,0 9,6 20,0 14,6 11,3 0,4 Slovinsko 43,3 8,8 14,4 25,4 6,8 0,7 Belgie 42,2 15,5 12,5 17,7 11,3 0,7 Estonsko 40,4 5,8 13,6 30,2 9,6 - Německo 40,2 13,2 15,1 20,8 9,3 0,5 Irsko 39,9 12,2 21,9 15,0 9,8 0,5 Malta 38,7 13,0 18,8 16,9 10,8 1,3 Lotyšsko 38,1 6,2 15,6 24,6 14,9 - Polsko 38,0 8,4 14,8 29,4 8,6 0,7 Rakousko 37,7 12,4 18,4 21,8 9,4 0,3 Česká republika 36,0 10,6 14,7 32,0 6,3 0,4 Slovensko 35,3 7,9 16,6 30,0 9,6 0,4 Kypr 35,1 13,1 15,8 15,9 19,0 1,2 Maďarsko 34,9 8,7 14,9 31,2 9,7 0,5 Řecko 32,4 15,1 20,0 19,5 10,6 2,5 Rumunsko 32,0 6,2 17,6 35,7 7,4 1,2 Itálie 31,3 15,5 15,1 24,3 12,5 1,4 Španělsko 31,0 11,6 20,5 20,9 15,4 0,7 Portugalsko 28,8 10,3 17,3 28,6 14,2 0,8 Bulharsko 28,5 7,3 22,0 30,7 10,5 1,0 Zdroj: Eurostat, LFS (Výběrové šetření pracovních sil) Pozn.: - Tato kategorie profesní třídy není v dané zemi specifikována Dalším klíčovým srovnávacím hlediskem trhu práce v EU je klasifikace ekonomických činností v jednotlivých členských zemích. V této části se zaměříme jen na základní rozdělení ekonomických aktivit dle sektorů (podrobnější výsledky jsou v Tabulce A 3 v příloze dílčí zprávy Analýzy dalšího vzdělávaní, 2012). Závěry jsou následující: více než 73 % obyvatel EU je zaměstnáno v terciéru, přičemž největší zaměstnanost je v Lucembursku, Velké Británii a Irsku (nad 80 %). Nejméně rozvinuté služby mají Slovensko, Rumunsko a Česká republika. ČR je nejprůmyslovější zemí EU, což je dáno historickým vývojem od Rakouska-Uherska. Zaměstnanost v primárním sektoru se postupně snižuje, a to ve všech zemích. Tabulka 1.1.3: Struktura hospodářských odvětví ve státech EU v % (seřazeno dle zaměstnanosti v průmyslu) Země Primární sektor Sekundární sektor Terciární sektor (průmysl) (služby) Česká republika 3,8 36,0 60,2 Rumunsko 4,1 34,5 61,3 Slovensko 3,4 33,3 63,4 Slovinsko 1,9 31,2 66,4 Polsko 3,8 31,0 65,2 Estonsko 4,5 30,4 65,3 Bulharsko 4,7 30,3 65,0 Maďarsko 4,1 29,1 66,7 Itálie 2,6 28,3 69,1 Portugalsko 2,7 28,3 69,2 Německo 1,1 27,7 70,9 7

8 Země Primární sektor Sekundární sektor Terciární sektor (průmysl) (služby) Rakousko 1,1 26,7 72,3 Litva 3,9 23,7 72,7 Finsko 1,8 22,0 75,7 Belgie 0,4 21,9 77,8 Lotyšsko 5,6 21,7 72,6 Malta 0,0 21,7 78,3 Francie 1,1 20,7 77,7 Španělsko 3,2 20,4 76,3 Kypr 1,7 19,1 79,1 Dánsko 1,5 18,6 79,9 Švédsko 1,1 18,6 79,9 Řecko 2,3 17,7 79,9 Irsko 1,5 17,0 81,2 Velká Británie 1,0 15,9 82,7 Nizozemsko 1,5 14,6 74,6 Lucembursko 0,0 12,9 84,5 EU 27 2,1 24,1 73,4 Zdroj: Eurostat k Pozn.: Hodnoty vznikly na základě sloučením základních profesních odvětví EU dle NACE: Primární sektor Zemědělství, lesnictví a rybářství, Těžba a dobývání; Sekundární sektor Zpracovatelský průmysl, Stavebnictví. V rámci procesu desindustrializace je sektor služeb brán jako klíčový sektor. Toto tvrzení je nevyřčeně bráno s pozitivním rozvojem postindustriální společnosti, kde hnacím motorem přestává být průmysl a klíčovou roli začínají hrát služby. Otázkou je, co vlastně do sektoru služeb patří. Terciární sektor je velice různorodý a žádná charakteristika nevystihuje všechny jeho oblasti. Služby se nejčastěji dělí na tržní a netržní, případně na veřejné a osobní. V některých službách roste produktivita rychleji než v průmyslu, především v bankovnictví a informačních technologiích, ale u většiny služeb osobní povahy (např. kosmetika a kadeřnictví, restaurace) nemůže být o nárůstu produktivity ani řeč. Podrobnější rozvedení komplikované problematiky služeb a jejich produktivity je ale mimo rámec této studie. Potenciál zdroje pro ekonomický růst je v obyvatelstvu v produktivním věku, to jsou i účastníci dalšího vzdělávaní. Je nutno podotknout, že podíl této kategorie v populaci je v ČR mezi nejvyššími v rámci EU. Problémem, který trh práce v Evropě rovněž znesnadňuje, je demografický vývoj, který lze jednoduše shrnout termínem stárnutí obyvatelstva. Počet osob, které dosáhly 65 a více let (poproduktivní složka obyvatelstva) již výrazně převyšuje počet dětí mladších patnácti let a je zřejmé, že počet osob v poproduktivním věku se bude stále zvyšovat i se zvyšováním naděje dožití a počet dětí a produktivní populace bude dále klesat. Při tomto nepříznivém demografickém vývoji je nutné se ptát, jaká je budoucnost trhu práce a jestli lze nějakým způsobem těmto nepříznivým vlivům čelit, resp., jak na ně reagovat účelným a efektivním způsobem. Na základě údajů z Eurostatu v roce 2011 nepracovala ve věku let v Evropské unii více než třetina osob. Špatná situace je zejména u mladých lidí po skončení jejich vzdělání. V Itálii nebo Řecku např. nepracovali ve věku 25 až 29 let čtyři z deseti osob, a jak ukazují data z posledních měsíců i ze Španělska, situace se stále zhoršuje. Příčina je především v tom, že vzniká nízký počet nových pracovních příležitostí. Česká republika dosahuje v rámci EU horších výsledku především u osob ve věku 25 až 29 let (věková kategorie 20 až 24 je ovlivněna vysokým podílem osob ve vysokoškolském stupni), což ukazuje obtížný přístup na trh práce daný jednak nedostatkem pracovních příležitostí, ale i nevhodnou strukturou absolventů a jejich schopnosti uplatnit 8

9 dovednosti získané při formálním vzdělání v zaměstnání. Tyto skutečnosti je nutné zohlednit v dalším profesním vzdělávání. Tabulka 1.1.4: Podíl osob bez práce* v zemích EU27 v roce 2011 dle věku v % (seřazeno dle sk let) Země Věková skupina Itálie 43,1 66,2 41,2 28,8 36,6 79,2 Řecko 44,4 70,4 40,2 30,1 42,0 71,9 Španělsko 42,3 63,8 36,9 30,8 39,1 67,3 Bulharsko 41,5 63,4 35,7 25,7 32,7 73,2 Irsko 40,8 52,3 33,7 30,3 36,6 59,8 Slovensko 40,5 64,4 32,7 23,8 30,9 82,2 Maďarsko 44,2 66,9 32,6 26,4 38,1 85,8 Rumunsko 41,5 65,1 31,7 24,5 42,3 71,0 Dánsko 26,9 33,5 26,8 17,6 20,8 57,1 Lotyšsko 38,2 55,3 26,6 23,9 29,7 65,7 Česká republika 34,3 58,3 26,4 17,6 23,5 74,2 Litva 39,3 64,8 26,3 22,2 30,1 64,2 Polsko 40,3 57,7 26,2 21,2 40,2 78,8 Estonsko 34,9 50,3 26,0 21,8 26,6 56,0 Portugalsko 35,8 53,9 25,5 21,0 35,1 63,2 Slovinsko 35,6 54,0 25,2 15,4 40,3 84,5 Finsko 31,0 40,6 24,3 17,7 22,6 58,2 Francie 36,2 51,6 24,0 18,4 27,8 81,2 Belgie 38,1 56,0 23,1 19,5 35,0 79,2 Spojené království 30,5 37,2 22,9 19,8 24,7 55,9 Německo 27,5 34,8 22,6 17,0 21,9 55,8 Švédsko 25,9 40,5 21,9 14,1 15,5 36,8 Kypr 31,9 48,3 20,7 17,5 28,0 57,6 Lucembursko 35,4 64,9 20,2 16,9 33,9 79,1 Rakousko 27,9 30,0 18,7 14,4 27,6 79,1 Malta 42,4 32,7 18,0 26,2 46,2 84,9 Nizozemsko 25,1 26,5 15,8 14,9 23,8 60,0 EU27 35,7 50,4 27,9 22,0 30,7 68,6 Zdroj: Eurostat, LFS (Výběrové šetření pracovních sil) *počet ekonomicky neaktivních a nezaměstnaných Vývoj trhu práce v ČR Trh práce je rozdělen na nabídkovou a poptávkovou stranu. Toto rozdělení je respektováno i v následující analýze trhu práce. Vývoj trhu práce z pohledu uspokojené nabídky lze popsat prostřednictvím vývoje míry zaměstnanosti. Existují dva přístupy pro výpočet této míry, při níž počet zaměstnaných je vztažen k populaci v produktivním věku (tj let) nebo k počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva. V tomto případě je míra zaměstnanosti brána jako doplněk míry nezaměstnanosti. Z tohoto důvodu je zvolen první z uvedených přístupů, který je rovněž vhodnější i z pohledu mezinárodních komparací. Z níže uvedeného grafu je kromě vývoje celkové míry zaměstnanosti znázorněn i vývoj specifické míry zaměstnanosti mužů a žen. Nejvyšších hodnot dosahovala míra zaměstnanosti do roku 1996, pak začíná pokles, který s drobnými výjimkami trvá do roku 2004 a poté následuje mírný nárůst, který je zastaven v roce Jedním z důvodů poklesu v roce 1996 je počátek recese české ekonomiky, která se projevila zvýšeným nedostatkem volných pracovních míst. Od roku 2008 je zároveň znatelný dopad celosvětové ekonomické krize. Podrobnější rozbor bude níže uveden v tokové analýze trhu práce dle věkových kohort. 9

10 Graf 1.1.1: Vývoj míry zaměstnanosti dle pohlaví Zdroj: ČSÚ, VŠPS 1993 až 2011 Pozn.: Míry zaměstnanosti = počet zaměstnaných / populace v produktivním věku let *100. Rozdíl v míře zaměstnanosti mezi rokem 1993 a 2011 není způsoben pouze růstem nezaměstnanosti, ale dochází i k rozdílné specifické míře zaměstnanosti dle věku, vzdělání i pohlaví. Z grafu níže je vidět pokles míry zaměstnanosti u osob mladších 25 let, jehož příčinou je jejich delší pobyt ve vzdělávacích institucích. Naopak nárůst ve věkové kategorii let (případně i let) je způsoben pozdějším odchodem do důchodu. Graf 1.1.2: Míra zaměstnanosti dle věku v roce 1993 a 2011 Zdroj: ČSÚ, VŠPS 1993 až 2011 Pozn.: Specifická míra zaměstnanosti = počet zaměstnaných v dané kategorii / populace v dané kategorii *100. Jsou velké rozdíly i podle vzdělání. Nejnižší míra zaměstnanosti je u osob se základním vzděláním, na druhou stranu nejvyšší je u osob s vysokoškolským vzděláním. S rostoucím vzděláním dochází k poklesu rozdílů mezi roky. 10

11 Graf 1.1.3: Míra zaměstnanosti dle vzdělání v roce 1993 a 2011 Zdroj: ČSÚ, VŠPS 1993 až 2011 Pozn.: Specifická míra zaměstnanosti = počet zaměstnaných v dané kategorii / populace v dané kategorii starší 15 let *100. V míře zaměstnanosti jsou výrazné rozdíly mezi muži a ženami předně ve věku let, kdy je výrazně nižší zaměstnanost žen, způsobená jejich pracovní neaktivitou z důvodu péče o děti (např. mateřská dovolená). Další rozdíl je u žen starších 55 let, který vznikl jejich dřívějším odchodem do důchodu. Nutno podotknout, že Česká republika patří mezi země EU s nejvyšší mírou zaměstnanosti žen. Nejvyšší míra zaměstnanosti mužů je ve věku let, která dosahuje přes 93 %. Graf 1.1.4: Míra zaměstnanosti dle věku a pohlaví v roce 1993 a 2011 Zdroj: ČSÚ, VŠPS 1993 až 2011 Pozn.: Specifická míra zaměstnanosti = počet zaměstnaných v dané kategorii / populace v dané kategorii starší 15 let *100. Uspokojená nabídka práce znamená zaměstnané osoby, z pohledu firem interpretováno jako uspokojená poptávka po práci. De facto se jedná o obsazená pracovní místa. V níže uvedené tabulce je vidět, že v letech došlo celkově k poklesu pracovních míst o 19 tisíc. Tento pokles byl v prvé řadě ovlivněn poklesem pracovních míst v zemědělství, lesnictví a rybářství (OKEČ A) o cca 213 tisíc, v odvětví zpracovatelského průmyslu (OKEČ C) o cca 118 tisíc míst a v odvětví těžby a dobývání (OKEČ B) o cca 79 tisíc pracovních míst. Naopak nárůst byl zaznamenán v odvětví Velkoobchod a maloobchod, oprava motorových vozidel 11

12 (OKEČ G). Počet pracovních míst v tomto odvětví vzrostl o téměř 100 tisíc. Nárůst je evidován také v odvětví profesní, vědecké a technické činnosti. Na těchto číslech lze spatřovat transformaci, kterou česká ekonomika prošla od roku Tabulka 1.1.5: Odvětvová struktura zaměstnanců OKEČ Popis odvětví Počet zaměstnanců (v tis.) Podíl zaměstnanců (v %) Rozdíl Rozdíl A Zemědělství, lesnictví a rybářství 358,5 145,6-212,9 7,4 3,0-4,4 B Těžba a dobývání 124,6 46,1-78,6 2,6 0,9-1,6 C Zpracovatelský průmysl 1 405, ,6-117,5 28,8 26,5-2,3 D Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla 79,3 57,7-21,7 1,6 1,2-0,4 E Zásob. vodou; činnosti souvis. s odpady 37,5 51,0 13,5 0,8 1,1 0,3 F Stavebnictví 441,2 431,0-10,2 9,1 8,9-0,2 G Velkoobchod a maloob.; opr. mot. vozidel 497,5 597,4 99,8 10,2 12,3 2,1 H Doprava a skladování 338,9 322,2-16,7 7,0 6,6-0,3 I Ubytování, stravování a pohostinství 148,9 185,0 36,1 3,1 3,8 0,8 J Informační a komunikační činnosti 93,6 145,4 51,8 1,9 3,0 1,1 K Peněžnictví a pojišťovnictví 68,7 122,5 53,8 1,4 2,5 1,1 L Činnosti v oblasti nemovitostí 25,3 41,8 16,6 0,5 0,9 0,3 M Profesní, vědecké a technické činnosti 122,7 198,7 76,1 2,5 4,1 1,6 N Administrativní a podpůrné činnosti 84,9 114,5 29,6 1,7 2,4 0,6 O Veřejná správa a obrana; pov. soc. zabezp. 299,2 314,8 15,6 6,1 6,5 0,3 P Vzdělávání 316,5 295,5-21,0 6,5 6,1-0,4 Q Zdravotní a sociální péče 276,5 324,8 48,3 5,7 6,7 1,0 R Kulturní, zábavní a rekreační činnosti 63,3 82,6 19,4 1,3 1,7 0,4 S Ostatní činnosti 89,2 88,2-1,0 1,8 1,8 0,0 Celkem 4 871, ,3-19,0 100,0 100,0 Zdroj: ČSÚ, VŠPS V analyzovaném období 1993 až 2011 rovněž proběhla výrazná transformace z pohledu obsazených pracovních míst. Došlo k výraznému poklesu pracovních pozic v oblasti řemeslníků a opravářů o cca 235 tisíc pracovních míst a u pomocných a nekvalifikovaných pracovníků, kde činil pokles o více jak 127 tisíc pracovníků. Na druhou stranu nárůst pracovních pozic je evidován u technických a odborných pracovníků (nárůst o 205 tisíc) a u specialistů, kde je od roku 1993 nárůst o 117 tisíc pracovníků. Tabulka 1.1.6: Vývoj pracovních pozic KZA M Popis pozice Počet zaměstnanců (v tis.) Podíl zaměstnanců (v %) Rozdíl Rozdíl 1 Zákonodárci a řídící pracovníci 191,9 230,8 38,8 3,9 4,7 0,8 2 Specialisté 499,6 616,6 117,0 10,3 12,7 2,4 3 Techničtí a odborní pracovníci 735,6 940,8 205,1 15,1 19,3 4,2 4 Úředníci 385,9 458,2 72,4 7,9 9,4 1,5 5 Pracovníci ve službách a prodeji 653,3 743,1 89,8 13,4 15,3 1,8 6 Kvalifikovaní pracovníci v zemědělství, lesnictví a rybářství 126,7 66,4-60,3 2,6 1,4-1,2 7 Řemeslníci a opraváři 1 098,2 863,5-234,7 22,5 17,7-4,8 8 Obsluha strojů a zařízení, montéři 720,8 673,3-47,5 14,8 13,8-1,0 9 Pomocní a nekvalifikovaní pracovníci 390,5 263,4-127,1 8,0 5,4-2,6 0 Zaměstnanci v ozbrojených silách 71,2 15,5-55,7 1,5 0,3-1,1 Celkem 4 873, ,4-2,1 100,0 100,0 Zdroj: ČSÚ, VŠPS

13 Následující část je zaměřena na rozbor neuspokojené poptávky po práci, která je měřena mírou nezaměstnanosti. V níže uvedeném grafu je vidět nárůst míry nezaměstnanosti od roku 1997, způsobený recesí, do roku Pak následuje pokles míry nezaměstnanosti, který je přerušen zvýšenou mírou nezaměstnanosti v letech Hodnoty míry nezaměstnanosti na počátku sledovaného období jsou jen mírně nižší než v roce Od roku 2008 do 2010 je zřejmý postupný nárůst míry nezaměstnanosti, který způsobila ekonomická krize. I když v následujícím roce došlo již k poklesu míry nezaměstnanosti, následky celosvětové ekonomické krize pokračují dodnes. Rovněž i v míře nezaměstnanosti jsou výrazné rozdíly ve věku, vzdělání i pohlaví. Graf 1.1.5: Vývoj míry nezaměstnanosti dle pohlaví Zdroj ČSÚ, VŠPS 1993 až 2011 Pozn.: Míry nezaměstnanosti = počet nezaměstnaných / počet ekonomicky aktivních *100. V analyzovaném období došlo k výraznému zvýšení specifické míry nezaměstnanosti hlavně u osob mladších 25 let. Tyto osoby mají největší problém získat zaměstnání, může to být způsobeno jejich nedostatečnou kvalifikací a možná i nižší motivací pracovat. Graf 1.1.6: Míra nezaměstnanosti dle věku v roce 1993 a 2011 Zdroj ČSÚ, VŠPS 1993 až 2011 Pozn.: Specifická míra nezaměstnanosti = počet nezaměstnaných v dané kategorii / počet ekonomicky aktivních v dané kategorii*

14 V následujícím grafu jsou zobrazeny specifické míry nezaměstnanosti v jednotlivých vzdělanostních skupinách. Dle očekávání, nejvyšší míru nezaměstnanosti mají osoby s nejnižším vzděláním, u těchto osob se nejdříve projevila nárůstem nezaměstnanosti výše zmíněná recese české ekonomiky. Zajímavý je výrazný nárůst nezaměstnanosti těchto osob po roce 2003, kdy míra nezaměstnanosti dosahovala vyšších hodnot než při vrcholu recese české ekonomiky. Graf 1.1.7: Vývoj míry nezaměstnanosti dle vzdělání Zdroj ČSÚ, VŠPS 1993 až 2011 Pozn.: Specifická míra nezaměstnanosti = počet nezaměstnaných v dané kategorii / počet ekonomicky aktivních v dané kategorii*100. Rozdíly v míře nezaměstnanosti jsou i mezi muži a ženami, největší rozdíly jsou ve věku let, způsobené pravděpodobně problematickými návraty z mateřských dovolených. Také se tady projevuje i skrytá diskriminace zaměstnavatelů, kteří se obávají zaměstnávat ženy s dětmi pro větší absence při péči o nemocné děti. Graf 1.1.8: Míra nezaměstnanosti dle věku a pohlaví v roce 2011 Zdroj ČSÚ, VŠPS 1993 až 2011 Pozn.: Specifická míra nezaměstnanosti = počet nezaměstnaných v dané kategorii / počet ekonomicky aktivních v dané kategorii*

15 Populace v post-produktivní fázi Populace v učící se fázi (formální vzdělávání) Toková analýza trhu práce Tokové pojetí trhu práce je širší a více zohledňuje i okolí trhu práce, přičemž toková analýza zachycuje skutečný pohyb lidí a změny pracovních míst. Toková analýza se zabývá například rozdílnou pozicí jednotkových věkových kohort na trhu práce. Při užití tokového konceptu trhu práce se rozlišují dva druhy toků: generační toky (generational flows) a dočasné toky (temporary flows). Generační toky jsou přeměny jednoho stavu na druhý, který může proběhnout jednou za život jednotlivce. Dočasné toky zahrnují většinou přechodné toky, které mohou nastat více než jednou za život. Rovněž k pracovním místům je vhodné přistoupit tímto způsobem, jelikož pracovní místa vznikají a zanikají dle potřeb trhu. Pro analýzu vzdělanostních potřeb je nutné vycházet právě z dynamického tokového přístupu a ne jen ze statistických přístupů zaměřených na stav. Jedině tímto přístupem je možné zmapovat i budoucí potřebu pracovníků a jejich kvalifikací, a to jak na úrovni státu, tak na úrovni regionu nebo podniku. Schéma 1.1.: Fáze života a toky na trhu práce Hledání první práce Zaměstnaní Nezaměstnaní Ekonomicky neaktivní populace, která je v produktivním věku 15 Věk 65 Z údajů ČSÚ od roku 1997 do 2011 vyplynulo, že do zaměstnání vstupují muži nejčastěji ve věku let a odcházejí ve věku let. Jsou evidovány značné rozdíly mezi třemi pětiletými analyzovanými periodami, rozdíly jsou viditelné zejména v rozmezích let, kdy je zřejmý pozdější nástup mužů do zaměstnání a v rozmezí 65+, kdy se vlivem důchodové reformy výrazně oddálil odchod mužů ze zaměstnání do důchodu. 15

16 Graf 1.1.9: Toky do zaměstnání - muži v období Zdroj ČSÚ, VŠPS 1997 až 2011, výpočet vlastní. Obdobná je tato situace u vstupu žen do zaměstnání, který je nejčastější ve věku let. Ve třetím analyzovaném období je však zřetelný výrazný pokles. Nárůst nástupů je viditelný ve věkové kategorii let. U žen lze rozlišit pozvolnější vstup do zaměstnání až do věku 40 let. Na druhou stranu, z důvodu důchodového systému odcházejí ženy ze zaměstnání o pět let dříve než muži. Graf 1.1:10: Toky do zaměstnání - ženy v období Zdroj ČSÚ, VŠPS 1997 až 2011, výpočet vlastní. V letech 2007 až 2011 vstoupilo do populace v produktivním věku o 57 tisíc osob méně než v předchozích pěti letech, a to z důvodu nízké porodnosti, která je jedním z hlavních demografických trendů ČR, přičemž vstup osob do produktivního věku bude mít i nadále klesající tendenci. Při analýze zastoupení mužů a žen dochází mezi sledovanými obdobími ke snížení podílu žen, které vstupují na trh práce, ale i k nižšímu podílu žen, jež vystupují z trhu práce Současná situace na trhu práce Pro zjištění současné situace na trhu práce se vycházelo jednak z analýz z dat, z předchozích průzkumů a průzkumu aktérů trhu práce v průběhu října a listopadu Z analýzy vyplynulo, že na trhu práce existují disproporce především v oblasti profesní nebo kvalifikační struktury. Lze říci, že disproporce mezi nabídkou a poptávkou je zřetelná u některých technických oborů, což ovlivňuje nedostatek kvalifikované pracovní síly v oborech, které se již několik desítek let 16

17 nevyučují, případně se vyskytují ve velmi nízkých, nedostatečných počtech. V těchto případech se pak jejich nedostatek řeší například zahraniční zaměstnaností. Mezi nejhůře obsaditelné pozice na trhu práce patří v současné době zejména profese související s informačními technologiemi (vývojáři, projektoví manažeři, analytici), řemeslníci a opraváři. Nicméně u řady resortů se vyskytují také potíže s obsazením svých specifických pozic, často výrazně specializovaných. Ostatně přímá podpora (zakládání a provozování učňovských škol při velkých podnicích) jsou toho přímým důkazem. Zaměstnavatelé požadují v současné době také stále více obchodníků, obchodních zástupců, případně marketingových specialistů, jelikož jsou nuceni zobchodovat své produkty. Poměrně vysoce požadované na trhu práce jsou stále také účetní a fakturanti. Nicméně lze konstatovat, že nejhůře a nejsnáze obsaditelné profese na trhu práce reflektuje zejména hospodářské zaměření regionu nebo aktuální ekonomickou situaci. Za slabou stránku a jisté riziko trhu práce lze v mnoha krajích ČR považovat zhoršující se demografickou - stárnoucí struktura obyvatelstva s prioritním odlivem vzdělané a kvalifikované skupiny. Současným trendem je také stále nižší zájem o málo placenou práci především u mužů a zaměstnanců dříve zaměstnaných např. v těžkém průmyslu. Problémy s nezaměstnaností rostou především tam, kde chybí výraznější zaměstnavatel, ale také v menších obcích se špatnou dopravní dostupností. V evidenci ÚP převažuje velký podíl osob bez vzdělání nebo se základním vzděláním v kumulaci s vyšším věkem a zdravotním omezením. Dále se na vysokém procentu udržuje počet dlouhodobě nezaměstnaných (v evidenci nad 1 rok). V současné době se také začíná opět zhoršovat zaměstnanost nových absolventů škol a učilišť (zaměstnavatelé požadují hotové pracovníky, ne lidi bez praxe a bez zkušeností). Za důležitý nástroj aktivní politiky zaměstnanosti je považována rekvalifikace. Z dostupných dat MPSV bylo zjištěno, že největší počet uchazečů v rekvalifikaci byl evidován v roce 2011 v regionu soudržnosti Jihovýchod, Moravskoslezsko a Severozápad. Existuje souvislost počtu uchazečů v rekvalifikaci s počtem nezaměstnaných osob v daném regionu soudržnosti NUTS 2, jelikož regiony s nejvyšším počtem uchazečů v rekvalifikaci se shodují s regiony soudržnosti s nejvyšším počtem nezaměstnaných osob, přičemž nejvíce bylo evidováno uchazečů se středním odborným vzděláním (vyučení). Je nutné, ale reformulovat účel a především způsob rekvalifikace z důvodu její nízké efektivity. V této oblasti musí být účastník rekvalifikačního kurzu od začátku rekvalifikace propojen se svým budoucím zaměstnavatelem. Většina zaměstnavatelů musí v souvislosti s probíhající ekonomickou krizí snižovat náklady (tedy i na vzdělávání), a to vzdělávací instituce nesporně pociťují. Ze strany úřadu práce jsou však zaměstnavatelé podporováni v rámci zaměstnanecké rekvalifikace nebo v rámci různých projektů. Uchazeči projevují zájem o své další vzdělávání, jelikož jsou si vědomi ztíženého uplatnění na trhu práce. Zájem o vzdělávání ze strany uchazečů o zaměstnání je individuální, lze však vysledovat, že s vyšším vzděláním roste zájem o vzdělávání. S rostoucím věkem pak zájem naopak klesá. V oblasti dalšího vzdělávání pracovníků je považováno za vhodné, aby tuto činnost vykonávaly komerční firmy, protože školy nejsou tak pružné a schopné operativně reagovat. Protože technologie a vývoj jdou stále kupředu, jsou podniky nuceny své pracovníky neustále vzdělávat. Podniky proto potřebují reagující vzdělávací instituce, které dovedou vyškolit člověka rychle a na míru, nemohou čekat několik let, než proběhnou potřebné formální náležitosti se zavedením oboru ve škole. 17

18 1.2 Přehled o realizovaných programech DV Byla zpracována analýza neakreditovaných programů dalšího vzdělávání poskytovaných soukromými institucemi i školami dle dále specifikovaných hledisek, včetně jejich kombinace v regionálním průřezu a rovněž vyhodnocení vývoje v letech 2007 až Analýza sekundárních dat byla provedena z šetření ÚIV z let 2007 až Analýza primárních dat za rok 2012 byla získána z provedeného průzkumu v říjnu Analýza sekundárních dat ÚIV Analýzou sekundárních dat bylo zjištěno, že nejčastěji realizovanými neakreditovanými kurzy jsou kurzy zaměřené na Osobní rozvoj, které díky svému širokému uplatnění jsou vhodné pro většinu lidí bez rozdílu věku. Díky rozvoji technologií a inovací některých technických oborů dochází k velkému zájmu o pracovníky technického zaměření a proto jsou velice často realizované kurzy v oboru Informatika, správa, ochrana a využití počítačů, případně strojírenské a elektrotechnické obory. Perspektivní jsou také obory s ekonomickým zaměřením (Obchod, finance, řízení administrativa). Podobnou strukturu vykazují také akreditované kurzy, s výjimkou toho, že kurzy Osobního rozvoje nahradily kurzy Osobní služby, které jsou po ekonomických oborech druhé nejčastěji realizované. Trendem posledních let je pozitivní růst počtu kurzů, zejména v regionech Severovýchod a Moravskoslezsko. Z hlediska ekonomické právní formy poskytovatele jsou neakreditované i akreditované vzdělávací kurzy všech typů zaměření nejčastěji realizovány společností s ručením omezeným, fyzickou osobou podnikající dle živnostenského zákona nezapsanou v obchodním rejstříku, akciovou společností a příspěvkovou organizací. Značným počtem se na realizaci akreditovaných kurzů podílely také Obecně prospěšné společnosti. Společnost s ručením omezením je nejčastějším poskytovatelem vzdělávacích kurzů ve všeobecných programech a dále v oborech Vzdělávání a výchovy, Společenské vědy, obchod a právo či Přírodní vědy, matematika a informatika. Součástí dalšího profesního vzdělávání jsou také normativní kurzy, které jsou dané ze zákona. Jsou to zejména kurzy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, kurzy požární ochrany a kurzy směřující ke složení zkoušek odborné způsobilosti. Na základě metodiky vyhledávání klíčových slov vyšlo, že podíl normativních kurzů v posledních letech mírně poklesl. Trendem posledních let je také růst průměrného počtu účastníků na 1 program na celostátní úrovni (až 7 x za sledované období). To je vyvoláno situací na trhu práce a potřebou lidí zvyšovat své odborné dovednosti. Zatímco neakreditované programy zažívají boom v návštěvnosti, akreditované programy navštěvuje až 10 x méně účastníků a počet nadále klesá. Počty účastníků na 1 neakreditovaný program dle oborů ne zcela korespondují s nejvíce realizovanými kurzy v jednotlivých oborech. Účastnící tak nejvíce navštěvují kurzy zaměřené na Bezpečnostní a Dopravní služby. Velký počet účastníků bývá pravidelně u kurzů v oborech Zdravotnictví i průmyslových oborů (Strojírenství, elektrotechnika, energetika, chemie). Nicméně také kurzy ekonomického zaměření a Osobního rozvoje, které jsou realizované v největším počtu, navštěvuje značný počet lidí. Překvapivý je pokles zúčastněných lidí v IT kurzech. Míra ukončování neakreditovaných kurzů se u většiny oborů pohybuje nad hranicí 95 %, v některých případech je dokonce 100% (Právo, Veterinářství). Celková úspěšnost akreditovaných kurzů se během sledovaného období pohybuje v rozmezí 92,3 94 %. 18

19 V rámci České republiky ve sledovaném období průměrný počet lektorů na jednu organizaci stagnuje či spíše mírně poklesl. V roce 2007 bylo průměrně v jedné organizaci 13 lektorů, v následujících letech se tento počet ustálil na hodnotě 11. Nejvíce lektorů je každoročně zaměstnáváno ve společnostech s ručením omezením, následovaných vzdělávacími institucemi typu příspěvkové organizace. Z hlediska délky kurzu převládají ve většině krajů ČR programy krátkodobého charakteru s hodinovým rozsahem do 40 hodin. Nejkratší kurzy probíhají na Vysočině a v Praze. Oproti tomu akreditované kurzy mají průměrný hodinový rozsah více než dvojnásobný. Nejdelší akreditované kurzy jsou realizovány v Olomouckém a Moravskoslezském kraji. Financování kurzů je dotováno z různých zdrojů. Nejčastější formou poskytnutí finanční podpory je prostřednictvím evropských zdrojů. Od roku 2008 podíl financování neakreditovaných vzdělávacích programů z ESF vzrostl z 5,7 % na 23,2 % v roce Financování kurzů z prostředků EU není hrazeno zcela v plné výši, přičemž podíl dotací z ESF na celkové náklady kurzů se obvykle pohybuje nad 70 %. Velký podíl na financování kurzů DV mají také podniky, které tyto kurzy platí svým vlastním zaměstnancům Analýza primárních dat 2012 Průzkum byl zaměřen na následující cílové skupiny organizací: velcí zaměstnavatelé, malý a střední zaměstnavatelé, neziskové organizace a vzdělávací instituce. Výběrový soubor tvořilo 990 organizací stratifikovaných dle typu a dle regionů NUTS2. Průzkumem bylo identifikováno celkem 464 kurzů dalšího vzdělávání. Největší počet poskytovaných kurzů je akreditovaných (254) a následně neakreditovaných (166), z toho certifikovaných bylo v průzkumu uvedeno pouze 44. Nejvýraznější počet neakreditovaných kurzů byl se zaměřením na Osobní dovednosti. Vyšší počet neakreditovaných kurzů je realizován také v ekonomických (Obchod, řízení a správa) a technických oborech. Mezi perspektivní obory z pohledu české společnosti patří Humanitní vědy. Realizace kurzů je zřejmě podmíněna také celkovým počtem pracovníků, kdy nejvyšší podíl měly organizace se 31 a více zaměstnanci. Nejvyšší zastoupení poskytovatelů dalšího vzdělávání je u neziskových organizací, které poskytují nejkratší hodinové rozsahy kurzů (do 48 hodin). S rozlišováním kurzů normativních a nenormativních měly podniky a organizace problém, což vypovídá o nízké úrovni znalostí a povědomí o této problematice. Tato neznalost při začleňování kurzu mohla být nejspíš důvodem vyššího zastoupení nezařazených kurzů. Účastníků kurzů dalšího vzdělávání bylo nejvíce zjištěno v regionu Jihovýchod. Výrazný podíl účastníků v neakreditovaných kurzech byl zaznamenán také v regionech Praha a Střední Čechy, v ostatních regionech se nepodíleli ani z 10 %. Oproti tomu akreditované kurzy ve větší míře navštěvovali lidé v regionu Moravskoslezsko, Severovýchod a Severozápad. Velké rozdíly mezi akreditovanými a neakreditovanými kurzy z hlediska míry ukončování kurzů nelze spatřovat, oba typy kurzů dosahují 100% míry ukončení svých účastníků zejména v oborech Umění, Právo a Bezpečnostní služby. U neakreditovaných kurzů vykazují nejmenší úspěšnost účastníků kurzy se zaměřením na Humanitní vědy a Informatiku a u akreditovaných kurzů z oboru Osobní služby, které mají jen 50% úspěšnost ukončení. Počet lektorů je nejvyšší vzhledem k jednomu vzdělávacímu subjektu v regionu soudržnosti Severovýchod. Naopak nejmenší počet lektorů připadajících na jeden vzdělávací subjekt je v regionu Moravskoslezsko. Ve většině regionů jsou využíváni externí lektoři, což je pro 19

20 většinu organizací ekonomicky výhodnější. Celkový počet lektorů dle typu instituce je největší ve vzdělávacích institucích. Velcí zaměstnavatelé využívají pro vzdělávání svých zaměstnanců spíše své vlastní lektory. V budoucnu lze předpokládat nutnost zvýšení počtů kvalifikovaných lektorů v důsledku vyššího zájmu o kurzy dalšího vzdělávání. V rámci republiky se hodinový rozsah kurzů pohybuje průměrně kolem 75,9 hodin. Průměrný hodinový rozsah nekreditovaných kurzů je 50,8 hodin a u akreditovaných je to 94,2 hodin. Hodinový rozsah kurzů je nejvyšší v regionu Moravskoslezsko, Severozápad a Severovýchod. U většiny regionů převažují programy krátkodobého charakteru (do 65 hodin). V současné době jako hlavní zdroj financování kurzů dalšího vzdělávání jsou dotace z ESF. Dochází tak k nárůstu dotací z evropských fondů, zatímco podíl financování samotnými zaměstnavateli a účastníky značně klesá. 1.3 Analýza zapojení škol v dalším vzdělávání Sledovaným obdobím byl školní rok 2010/11 včetně období letních prázdnin Analýzy vycházející z šetření ÚIV jsou v některých případech doplněny daty shromážděnými na základě výkazů o středních školách M 8, resp. jeho částí vztahujících se k rekvalifikačnímu studiu a jeho účastníkům. Byly osloveny všechny školy regionálního školství, které jsou zahrnuty do rejstříku mateřských, základních, středních a vyšších odborných škol. Více než polovina škol spadá do kategorie primární vzdělávání a nižší sekundární vzdělávání, které poskytují také nadpoloviční většinu kurzů dalšího vzdělávání. Nejrozšířenější druhy škol rozdělené dle oboru poskytovaného počátečního vzdělávání jsou školy s obory obecné přípravy, které tvoří více než ¼ z celkového počtu dotazovaných škol. Z analýzy škol z hlediska obsahového zaměření realizovaných kurzů vychází, že nejvíce kurzů proběhlo ve Zdravotnictví a technicky zaměřených oborech. Nejméně byly navštěvovány kurzy s přírodní tématikou (Zemědělství, lesnictví a rybářství, Ochrana životního prostředí a Vědy o živé a neživé přírodě). Ve většině regionů převažují školy primárního a nižšího sekundárního vzdělávání (nadpoloviční většinu těchto škol mají regiony Střední Čechy, Severozápad, Střední Morava, Severovýchod a Jihovýchod, region Moravskoslezsko dosahuje podílu 49 %). Oproti tomu v regionech Praha a Jihozápad převažují školy vyššího sekundárního vzdělávání. Mateřské školky jsou nejvíce situovány do regionu Střední Morava a Střední Čechy. Nejčastěji realizované jsou jednodenní kurzy, které tvoří více než polovinu kurzů dalšího vzdělávání. Další velkou část kurzů DV tvoří kurzy celoroční, konkrétně více než čtvrtina všech kurzů DV v České republice. Analýza se dále zabývala finanční podporou vzniku realizace kurzů dalšího vzdělávání škol, jež vycházela z informačního systému MONIT. Nejvíce podpořených vzdělávacích kurzů vykazují školy v regionu Severovýchod, kde byla dosud podpořena nadpoloviční většina vzdělávacích projektů. Nejmenší podíl realizovaných projektů z celkového počtu jich bylo podpořeno v regionu Střední Čechy, který zároveň žádal o podporu nejmenšího celkového počtu projektů. Finanční podpora pro školy vyššího sekundárního vzdělávání poskytující kurzy dalšího vzdělávání je směřována zejména z úřadu práce. Z těch škol, ve kterých si hradí kurzy sami účastníci je jich více než 83 % postsekundárního neterciárního vzdělávání. Dalším subjektem, který hradí kurzy pro zlepšení rekvalifikace, jsou zaměstnavatelé. Z evropských zdrojů (z ESF) byly financovány pouze kurzy ve školách vyššího sekundárního vzdělávání. 20

21 Délka kurzů je ovlivňována zejména typem školy, která jej realizuje, neboť tomu odpovídá také náročnost samotného kurzu. U středních škol byly nejčastěji realizovány měsíční kurzy, které tvořily více než 43% podíl. Nejméně bylo realizováno dlouhodobých kurzů s trváním minimálně jeden a více let. Zatímco struktura délky kurzů u středních škol je poměrně vyrovnaná, vyšší odborné školy v naprosté většině realizovaly ve sledovaném roce krátkodobé kurzy. Forma studia kurzů DV pořádaných školami se liší z hlediska interakce žáků s vyučujícími. Naprostá většina škol preferuje prezenční typ ať už formou docházky účastníků do škol nebo lektorů za účastníky. Korespondenční formu studia neposkytuje ani jedna z dotazovaných škol. Tuto formu studia nahradil v důsledku rozvoje informačních technologií e-learning, u kterého lze očekávat další zvyšování využití. Rozčlenění proběhlo také z hlediska cílových skupin účastníků navštěvujících kurzy realizované středními a vyššími odbornými školami. Nejvíce je zastoupena cílová skupina žáci, avšak poměrně výrazný podíl tvoří také účastníci v kategorii jiní, nejméně jsou zastoupeni pedagogičtí pracovníci a zaměstnanci podniků. Nejvíce se do dalšího vzdělávaní zapojují školy v oboru Zdravotnictví, kde je počet účastníků rekvalifikačního studia oproti počtu žáků počátečního vzdělání téměř čtyřnásobný. Míra zapojení škol nad 100 %, což odpovídá převaze účastníků dalšího vzdělávání nad počtem žáků počátečního vzdělání, je také v oborech Osobní a provozní služby a Elektrotechnika, telekomunikační a výpočetní technika. 21

22 2 Doporučení pro intervence ESF na podporu dalšího vzdělávání Evropský sociální fond (ESF) je jedním ze tří strukturálních fondů Evropské unie a je klíčovým finančním nástrojem pro realizování Evropské strategie zaměstnanosti. Hlavním posláním ESF je rozvíjení zaměstnanosti, snižování nezaměstnanosti, podpora sociálního začleňování osob a rovných příležitostí se zaměřením na rozvoj trhu práce a lidských zdrojů. Hlavní cílovou skupinou podpory ESF jsou lidé, včetně znevýhodněných skupin. Fond má však poskytovat také podporu podnikům a institucím zejména v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání a sociálních věcí. Z hlediska cíle ESF je nutno poznamenat, že vzdělávání je zde jedním z klíčových vstupů, který přímo ovlivňuje samotný cíl. Situaci můžeme znázornit prostřednictvím následujícího vývojové diagramu. Jinými slovy, zatímco řešení problematiky nezaměstnanosti je řešení následků, řešení podpory vzdělávání je řešením příčin, a proto jej nelze považovat nikoliv jen za instrument (jako v případě Strategické evaluace ESF s důrazem na OPLZZ, DHV 2012). Pochopitelně jde o to, aby toto vzdělávání naplňovalo cíle, které musí být definovány. Obrázek 2.1: Vztah vzdělávání k cíli ESF Zdroj: Vlastní zpracování K tomu abychom mohli navrhnout konkrétní doporučení pro intervence ESF na podporu dalšího vzdělávání, je nutné vycházet ze zkušeností a dosavadní praxe financování vzdělávání z evropských fondů, a proto je v následujícím textu nastíněn obecný systém financování ze strukturálních fondů EU v programovacím období Systém čerpání prostředků z EU v programovacím období Členské země EU mohou využívat finanční zdroje z evropských fondů pouze na základě existence operačních programů (OP), které jsou specificky připravovány na každé programovací období. Odpovědnost za mechanismy řízení a správné čerpání dotací byly převedeny na jednotlivé členské státy, které musely pro řízení systému čerpání dotací z fondů EU zřizovat a spravovat instituce a orgány zabývající se tím, aby se finance z EU dostaly k realizátorům projektů, včetně nastavení kontrolních mechanismů. Česká republika měla na 22

23 programovací období přiděleno 26,7 mld. EUR. ČR si pro toto období zřídila 26 operačních programů z nichž bylo 8 tematicky orientovaných (Integrovaný operační program, OP Podnikání a inovace, OP Životní prostředí, OP Doprava, OP Vzdělávání a konkurenceschopnost, OP Výzkum a vývoj pro inovace, OP Lidské zdroje a zaměstnanost, OP Technická asistence), 7 regionálních (zaměřené na regiony soudržnosti NUTS 2), 2 OP pro Prahu a dále operační programy evropské územní spolupráce. Operační programy jsou oficiální strategické dokumenty navržené samotnými členskými státy a schválené Evropskou komisí (EK). Definují problémy, které jsou z prostředků EU řešeny a čeho chtěla Česká republika v programovacím období dosáhnout. Cílem bylo, aby projekty byly vybírány účelně a přispívaly k naplňování cílů politiky ekonomické a sociální soudržnosti EU (PESS EU). Priority EU pro realizaci PESS definoval dokument Strategické obecné zásady Společenství, členské státy svoje priority definovaly v Národním rozvojovém plánu. Soulad těchto dokumentů představoval na území členského státu Národní strategický referenční rámec. Jak byly operační programy zařazeny do soustavy strategických dokumentů, a jak do nich zapadaly projekty, znázorňuje níže uvedený obrázek. Realizované projekty byly financovány z evropských zdrojů maximálně z 85 % všech výdajů. Přípravu ČR na využívání fondů EU koordinuje Ministerstvo pro místní rozvoj, což zůstává i v dalším programovacím období Obrázek 2.2: Zařazení operačních programů do soustavy strategických dokumentů Zdroj: Pro oblast vzdělávání bylo na období možno čerpat finanční prostředky z Evropského sociálního fondu. V tomto programovací období byla intervence ESF, orientovaná na podporu dalšího vzdělávání, realizována prostřednictvím dvou operačních programů Operační program vzdělávání pro konkurenceschopnost (OPVK) a Operační program lidské zdroje a zaměstnanost (OPLZZ). K tomu je však zapotřebí připočítat i Operační program Praha adaptabilita (OPPA), neboť území hlavního města Prahy nespadá do tzv. Cíle 1 Konvergence. 23

24 Obrázek 2.3: Cíle jednotlivých operačních programů (OPLZZ, OPVK a OPPA) zaměřené na další vzdělávání Zdroj: Vlastní zpracování Pokud bychom zkoumali absolutní objem finančních prostředků směřující do dalšího vzdělávaní, tak by situace vypadal následovně. Tabulka 2.1: Orientační finanční alokace stávajících OP do dalšího vzdělávání OPLZZ OPVK OPPA mil Zdroj: Vlastní zpracování Pozn.: Počítáno z celkových výdajů EU + SR v relevantních oblastech podpory. Z uvedené tabulky, která bere v potaz pouze relevantní oblasti podpory, vyplývá, že do dalšího vzdělávání bylo na období určeno 1 mld. Euro, což činí cca 25 mld. Kč směřujících na aktivity spojené s dalším vzděláváním. 2.2 Programovací období Před samotnými doporučeními jak a kam by měla směřovat podpora z ESF na další vzdělávání v následujícím programovacím období, je nutné ozřejmit změny, které nastanou v systému čerpání finančních prostředků z fondů EU v programovacím období oproti současnému období. Dosud není zcela jasně rozhodnuto, jaký mechanismus podpory z evropských fondů bude v dalším programovacím období nastaven, nicméně z prozatímních rozhovorů mezi Evropskou komisí a jednotlivými členskými státy vychází tyto návrhy nařízení, které upravují pravidla pro čerpání fondů EU: 1 Základním strategickým dokumentem bude Dohoda o partnerství mezi Evropskou komisí a členským státem, na základě čehož dojde k posílení principu partnerství. Dohoda stanoví 1 MMR. Podklady pro přípravu Dohody o partnerství pro programové období Vymezení operačních programů a další postup při přípravě České republiky pro efektivní čerpání evropských fondů