Psychologie osobnosti ve službách

Transkript

1 Psychologie osobnosti ve službách Bakalářská práce Michaela Barošová Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o. katedra managementu Studijní obor: Hotelnictví Vedoucí bakalářské práce: doc. Mgr. Ing. Karel Chadt, Csc. Datum odevzdání bakalářské práce: Datum obhajoby bakalářské práce: ruzenek@seznam.cz Praha 2014

2 Bachelor s Dissertation Personality Psychology in Services Michaela Barošová The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Department of Management Major: Hotel Management Thesis Advisor: doc. Mgr. Ing. Karel Chadt, Csc. Date of Submission: Date of Thesis Defence: ruzenek@seznam.cz Prague 2014

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Psychologie osobnosti v oboru služeb zpracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použila, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektronická podoba práce je schodná. V souladu s 47b zákona č. 552/2005 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r. o. V Praze dne jméno a příjmení autora

4 Mé poděkování patří vedoucímu práce panu doc. Mgr. Ing. Karlu Chadtovi, Csc. Dále paní doc. PhDr. Miladě Šmejcové, Csc. za cenné rady týkající se mojí práce v rámci předmětu Diplomový seminář. A také všem respondentům z oblasti hotelnictví, kteří byli ochotni spolupracovat a vyplnili dotazník, který byl zdrojem cenných informací pro návrhovou část.

5 Abstrakt BAROŠOVÁ, Michaela. Psychologie osobnosti ve službách. [Bakalářská práce] Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o. Praha: stran Práce mapuje pomocí sumarizace a kompilace základní témata z psychologie osobnosti se zaměřením na obor hotelnictví. Poskytuje přehled vybraných typologií osobnosti a zmiňuje v současnosti preferované přístupy. Jejím cílem je prokázat zájem vybraných vedoucích pracovníků z oboru hotelnictví o školení z oblasti psychologických dovedností a psychohygieny. Dále poukázat na značnou četnost extrovertních povah v těchto profesích a velkou míru stresovosti v nich. Charakterizuje základní rysy zmíněných pracovníků a situace, se kterými se při každodenní praxi setkávají. V této souvislosti anonymně uvádí mnohé citace jejich názorů. Dochází prostřednictvím vyhodnocení údajů z dotazníkového šetření k závěru, že většina pracovníků žádné školení ze zmíněné oblasti neabsolvovala. Přičemž zjišťuje, že největší zájem je z jejich strany o poznání vlastní osobnosti. Proto v návrhové části udává některá z východisek pro školení v oblasti poznání vlastního temperamentu, sebeřízení, zvládání stresu a duševní hygieny. Klíčová slova dynamismy adaptace, inteligence, psychohygiena, stres, temperament

6 Abstract Using summarization and compilation the dissertation maps the basic themes of personality psychology with a focus on the hotel industry. It provides overview of selected typology of personality and modern approaches. Its aim is to demonstrate the interest of selected executives from the hotel industry in training in the field of psychological skills and mental hygiene. Next, it highlights the considerable frequency of extrovert personalities in these professions and high level of mental stress in this field of business. The dissertation characterizes key psychological features of these workers and situations that they encounter in daily practice. In this context, anonymously quotes many of their opinions. The dissertation concludes on the base of a review of the data in the questionnaire that most workers have t participated on any training from this zone. It finds, that executives are most interested in the topic of understanding their own personality. Therefore in the conclusion the dissertation gives some of the basic proposals for training in understanding own temperament, self-management, stress management and mental hygiene. Keywords adaptation dynamisms, intelligence, mental health, stress, temperanent

7 OBSAH Úvod TEORETICKÁ ČÁST Základní pojmy a složky osobnosti Objasnění pojmů z názvu práce Související pojmy z psychologie osobnosti Základní jednotky osobnosti Složky osobnosti Temperament Inteligence, schopnosti, tvořivost Zaměřenost Jáství Charakter Dynamismy adaptace Typologie osobností Charakteristiky osobnosti podle N. I. Rejnvaldové Big five PRAKTICKÁ ČÁST Praktická doporučení při poznávání lidské osobnosti Jak poznávat lidi kolem sebe Výzkum Vymezení problematiky a stanovení hypotéz Výzkumná metoda a návratnost Charakteristika oslovených organizací a osob Otázky a zjištěné výsledky Ověření hypotéz...42

8 3 NÁVRHOVÁ ČÁST Návrh školení z oblasti psychologie Poznání svojí osobnosti Práce s vlastním temperamentem Zvládání stresu Základy duševní hygieny...47 Závěr...50 LITERATURA...52

9 Úvod Téma Psychologie osobnosti ve službách jsem si vybrala proto, že poznatky z oblasti psychologie nabývají stále více na významu nejen v pedagogice, medicíně a terapeutické praxi, ale také v ekonomice. V knize Podniková ekonomika od Miroslava Synka a Evy Kislingerové se píše: Po zkušenostech z panik na trzích, které nikdy neměly obdoby, musíme připustit, že je třeba se znovu podívat na behaviorální směry v ekonomii a přiznat jim vysokou schopnost interpretovat některé jevy, které nyní neumíme tradičními postupy vysvětlit. V ekonomickém prostředí hraje psychologie větší roli, než jsme byli ochotni připustit. 1 Tento názor mě zaujal a myslím si, že hlubší poznání sebe i ostatních lidí s pomocí psychologie osobnosti může pozitivně ovlivnit nejen vztahy v rodinách, ale i vztahy pracovní, firemní kulturu, přispět k efektivní komunikaci a pomoci předejít mnohdy zbytečným problémům a konfliktům. Tím spíše v oboru služeb, který je charakteristický tím, že hlavním předmětem obchodu není výrobek, ale nehmatatelná služba, kterou poskytuje jedna osoba druhé. Dochází přitom ke vzájemné interakci dvou osobností a s pomocí psychologických znalostí je možné si osvojit dovednosti, které vztah mezi zákazníkem a poskytovatelem služby, manažerem a zaměstnanci povýší na úplně jinou úroveň. Bez znalosti této disciplíny se zcela jistě neobejdou vedoucí pracovníci (ať už si to uvědomují nebo ne), personalisté a mnozí další. Znalost lidí je potřebná pro správný výběr zaměstnanců a jejich umístění na pracovní pozice. Poté je třeba s nimi dále pracovat, motivovat je, řešit konflikty nebo složité situace. Pokud je tato práce založena na hluboké znalosti druhých lidí, může zajistit vysokou efektivitu práce, loajalitu k podniku, otevřené vztahy na pracovišti, vzájemnou důvěru, úctu, respekt a morální integritu, což může pozitivně ovlivnit i výsledek hospodaření. 1 SYNEK, M., KISLINGEROVÁ, E. a kol. Podniková ekonomika. Praha : C. H. Beck, s

10 Vzhledem k tomu, co bylo řečeno v úvodu, je cílem této práce prokázat zájem vedoucích pracovníků z oblasti hotelnictví o osvojení dovedností z oblasti psychologie osobnosti. V souladu s uvedenými fakty předpokládám, že více než 60% vedoucích pracovníků z oboru hotelnictví projeví zájem o školení z oblasti psychologie. Dále předpokládám, že minimálně 75% dotázaných bude patřit mezi extrovertní typy. A přes 50% dotázaných bude považovat své povolání za stresové. Pokud se tato tvrzení potvrdí, ráda bych v návrhové části alespoň bodově nastínila, co by dle vyjádření těchto pracovníků mohlo být obsahem takového školení. V úvodní teoretické části práce objasním význam pojmů z názvu bakalářské práce, aby bylo jasné jakou oblast lidské činnosti budeme zkoumat a z jakého pohledu. Dále alespoň rámcově nastíním některé poznatky z teorie psychologie osobnosti, které se vztahují k praktické části. Jedná se především o základní jednotky (dispozice) a složky osobnosti (temperament, inteligence, zaměřenost, jáství a charakter), adaptační dynamismy a typologii osobností. Aby byl dodržen předepsaný rozsah práce, shrnu poznatky z jednotlivých oblastí jen stručně, ačkoliv by každá z nich mohla být samostatným námětem pro bakalářskou práci. V praktické části sesbírám prostřednictvím dotazníku informace od vedoucích pracovníků z oboru hotelnictví. Jedna část otázek je zaměřená na osobnostní rysy pracovníků v hotelnictví, další pak přímo na roli psychologie v pracovním procesu. Odpovědi na otázky by měly přispět k lepšímu pochopení osob pracujících v hotelnictví a situací se kterými se ve své praxi setkávají. Zároveň doufám, že potvrdí stanovené hypotézy. Obsahem návrhové části bude stanovení možných výstupů vyplývajících z výsledků dotazníkového šetření a stručný návrh témat tréninku psychologických dovedností, o které bude podle dotazníku největší zájem. Psychologie využívá velkou škálu různých metod jako jsou psychologické testy, dotazníky, pozorování a přemýšlení o souvislostech, experiment, řízené rozhovory, statistické analýzy apod. V této práci bude využito komparace, sumarizace, pozorování a 10

11 přemýšlení o souvislostech, sebepozorování, rozhovory s lidmi a dotazníkové šetření mezi vedoucími pracovníky v oboru hotelnictví. Mezi nejdůležitější informační zdroje pro teoretickou část patří kniha Pozvání do psychologie osobnosti od Vladimíra Smékala a Psychologie osobnosti od Milana Nakonečného, které poskytují souhrn všech poznatků, teorií a přístupů psychologie osobnosti. V praktické části jsou hlavním zdrojem odpovědi respondentů, rozhovory s nimi, vlastní zkušenosti, knihy zabývající se praktickou psychologií jako je např. kniha Psychologie pro ekonomy a manažery od Daniely Pauknerové nebo kniha Tři pilíře úspěšného manažera od Jo Owena. V návrhové části pak výstupy z dotazníkového šetření a kniha Duševní hygiena a sebeřízení od Evy Bedrnové, která stručně a výstižně uvádí podstatu a techniky psychohygieny. 11

12 1 Teoretická část 1. 1 Základní pojmy a složky osobnosti Objasnění pojmů z názvu práce Psychologie - věda o tom, jak a proč lidé dělají to, co dělají. Slovo dělat v tomto vymezení reprezentuje všechny vnější činnost a úkony, jak předmětné, tak jednání, ale i vnitřní činnosti jako jsou uvědomování, prožívání, plánování, poznávání a rozhodování. 2 Osobnost - nemá v psychologii hodnotící akcent, osobností je, psychologicky vzato, každý od té doby, kdy jeho psychika začne vykazovat specificky lidskou formu fungování. 3 Podle Vladimíra Smékala v psychologii termín osobnost stále častěji označuje jednotu psychických procesů, stavů a vlastností, souhrn vnitřních determinat prožívání a chování 4. Nemá tedy hodnotící charakter a v psychologii se začal používat až na počátku 20. století. Psychologie osobnosti - popisuje jak a čím se lidé od sebe navzájem liší i podobají ve svém vědomí a jednání, a vysvětluje analýzou a vnitřních a vnějších podmínek, příčin a cílů, proč tomu tak je. Psychologie osobnosti tak poskytuje člověku nástroje k popisu a výkladu předmětných činností, sociálního jednání i vnitřního psychického a duchovního života člověka a umožňuje porozumět též konkrétnímu jedinci. 5 Odhaduje se, že v psychologii osobnosti existuje něco kolem 200 přístupů a teorií zabývajících se osobností. Služba hospodářská činnost uspokojující určitou potřebu. Jejím výsledkem je u jejích spotřebitelů užitný efekt, ne hmotný statek (výrobek). Služby se často rozlišují podle toho, zda uspokojují kolektivní nebo individuální potřeby, dále je můžeme dělit na základní a doplňkové, placené a neplacené, věcné, osobní a obchodní, atd. Jejich základní charakteristikou je neskladovatelnost, nehmotnost, proměnlivost, nedělitelnost, nemožnost vlastnění, pomíjivost, neskladovatelnost. 2 SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno : Barrister&Principal, s.12 3 NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. Praha : Academia, s.10 4 SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno : Barrister&Principal, s SMĚKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno : Barrister&Principal, s

13 1.1.2 Související pojmy z psychologie osobnosti Psychika představuje schopnost člověka odrážet svými stavy okolní skutečnost. Obsah psychiky je určován především subjektivním zpracováním vnějších i vnitřních podnětů, dříve i aktuálně působících. Psychika tedy představuje vždy individuálně (subjektivně) interpretovaný obraz objektivní reality. Má biologický základ, díky kterému můžeme reagovat na úrovni instinktů. Umožňuje však také proces učení, adaptaci na sociální prostředí a jeho aktivní, záměrné přetváření. 6 Duševní hygiena jedná se o mezidisciplinární obor, který zkoumá otázku uchování duševního zdraví, snaží se najít tu nejoptimálnější cestu pro každého člověka, aby mohl vést co nejefektivnější způsob života. Slovo hygiena připomíná termín z medicíny a také s ním souvisí. Snaží se totiž předcházet psychickým poruchám a zaměřuje se na udržení psychického zdraví. Často je psychické zdraví provázáno duševním, u mnoha lidí se při špatném psychickém stavu vyskytne i fyziologická komplikace, kterou tento problém způsobil (např. žaludeční vředy pramenící ze stresu a neschopnosti ho zvládat). 1.2 Základní jednotky osobnosti Základní složkou osobnosti jsou dispozice (jednotka, element, někdy vlastnost), v americké literatuře též charakteristiky, neboli rysy. Předurčují nás k určitému způsobu myšlení, jednání a prožívání různých situací. Podle M. Nakonečného se jedná o klíčový aspekt psychologie osobnosti aplikované v praxi, protože rozpoznáváme psychiské zvláštnosti jedince, psychologickou charakteristiku. M. Nakonečný dělí charakteristiky do dvou tříd: a) charakteristiky psychických procesů - myšlení, vnímání, přesné vybavování paměti b) charakteristiky vlastností osobnosti - rysy osobnosti Další možné dělení je na univerzální (např. výška, hmotnost, schopnost řeči, sexualita), 6 DANIELA, P. a kol. Psychologie pro ekonomy a manažery. Praha : Grada Publishing, a. s., s

14 diferenciální vyskytující se jen u určité skupiny lidí (např.přesnost) a individuální jedinečné pro zkoumaného člověka. Dispozice můžeme chápat též jako: 1) determinanty preformované programy, které vyvolávají určité prožívání nebo jednání 2) regulační dynamismy pokud určité jednání vzniká jako způsob řešení dané situace a není předurčené Člověk neexistuje ve vakuu, ale vždy v nějakém historickém - rodinném, společenském, dobovém kontextu, v určité situaci. Proto jsou jeho charakteristiky návyky, které získal svými zkušenostmi v rodině, povolání, atd. Angličtina má pro tyto návyky výstižný název habit systems. Existence a realizace základních jednotek nese u různých lidí specifické formy, které jsou poměrně stálé, těmto zvláštnostem se říká vlastnosti. U těchto vlastností můžeme určovat hloubku, výraznost, stálost, soudržnost s jinými jednotkami, rozsah situací, v niž se projevují apod. Dispozice se dále mohou seskupovat do složek komponent. Tradičně se objevuje těchto 7 složek osobnosti: stavba těla, temperament, schopnosti, motivace, charakter, jáství, životní dráha. 1.3 Složky osobnosti Temperament Z latinského slova temperamentum, což znamená správný poměr. Most mezi tělem a osobností. 7 Patří mezi nejdéle zkoumané osobnostní charakteristiky. Existují teorie trojkomponentové, čtyřkomponentové a vícekomponentové podle počtu typů temperamentu. Dále dvou a vícedimenzionální teorie podle počtu dimenzí, ze kterých se 7 SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno : Barrister&Principal, s

15 typy vyvozují. Snad nejznámější je Hippokratova teorie z přelomu 4. a 5. století př. Kr., kterou podrobněji vypracoval Galen. Lidé jsou podle této teorie rozděleni do čtyř typů podle tělních tekutin (žluč, krev, hlen a černá žluč), které odpovídají čtyřem živlům (oheň, vzduch, voda a zem). I když se této teorii říká humorální, její základní myšlenka je považována za velice moderní. Na hippokratovsko-galénovské poznatky navázal W. Wundt ( ) se svojí emotivní teorií, který zdůraznil sílu a rychlost změny citů u zmíněných čtyř typů. I. P. Pavlov poukázal na propojenost temperamentu se stavbou a činností nervové soustavy. Mezi zajímavé teorie lze rozhodně zahrnout i ty, které staví původ temperamentu na energetických základech. Zmínit můžeme E. Kretchmera, který zavedl pojem biotonus, jako napětí životní energie. Je dáno typem látkové výměny, stavem vegetativní nervové soustavy a energií některých center mozkové kůry. Vysoký bitonus značí velkou odolnost organismu, vitálnost, vysoké psychické tempo, pozdviženou náladu. Nízký biotonus naproti tomu způsobuje pokles pracovního tempa a vitality a odpovídám stavům deprese. Temperament je od tohoto biotonu odvozený jako připravenost a možnost kvantitativního zvyšování a snižování intenzity a tempa. Jednu z mnoha definic temperamentu vyslovil W. McDougall 8. Podle něj je temperament souhrn účinků metabolických nebo chemických změn, které konstatně vycházejí ze všech tkání těla, na mentální život. Velký vliv přikládá žlázám s vnitřní sekrecí, protože produkují určité hormony do krevního oběhu, což ovlivňuje psychický i fyzický stav jedince. V samotné práci uvedu alespoň základní dělení, podle kterého je možné se zorientovat v v typech extrovert introvert: Introvert pohroužený do sebe, klidný, stažený, zdrženlivý vůči lidem, vše si dobře rozmýšlí a plánuje, přijímá jen pomalu a obtížně změny, jen málokdy je agresivní, má rád 8 W. McDougall psycholog, který strávil půlku své kariéry v Anglii a zbytek v Americe, zabýval se teorií instinktů a sociální psychologií. 15

16 řád, má sklon k pesimismu. Extrovert má rád družnou společnost, bývá povrchní, nestálý, dělá mu dobře, když je obklopený lidmi, se kterými rád komunikuje a vtipkuje, dokáže rychle reagovat na změny, reaguje na základě momentálních impulzů, nedělá si s ničím dlouho starosti a má sklon k optimismu. Dále přehlednou tabulku, kterou v Knize Pozvání do psychologie osobnosti uvádí Vladimír Smékal: Formy prožívání Barva prožívání SANGVINIK CHOLERIK MELANCHOLIK FLEGMATIK velká schopnost odezvy, otevřenost, jemnost cítění, zájem, touha po zážitcích, přizpůsobivost, slabost citů, plochost prožitků, letmost, nestejnoměrnost prožívání, odvratitelnost, přelétavost lehkost, veselost, jarost, bezstarostnost, nedotčenost, důvěřivost, optimismus, lehkomyslnost, bezmyšlenkovitost, sebeuspokojení velká schopnost odezvy, síla citů, výbušnost, hněvivost, vydrážditelnost, zlostnost, nestejnoměrnost prožívání, nedostatek sebevlády naštvanost, rozdrážděnost, agresivita, nespokojenost, dotčenost síla citu, hloubka citů, zdrženlivost, prožitková stejnoměrnost, niternost, vcítitelnost, citlivost, nepatrná schopnost odezvy, samotářství vážnost, vědomí odpovědnosti, vědomí povinnosti, těžkomyslnost, smutek, úzkost, trápení, ustaranost, strach z osudu, pocit méněcennosti, nejistota stejnoměrnost, náročnost, snášenlivost, ochota se zařadit a podřadit, tolerance, ústupnost, malá schopnost odezvy, suchost, střízlivost, nevášnivost, neschopnost nadchnout se, ztráta zájmu klidnost, vyrovnanost, spokojenost, pokojnost, lhostejnost, fatalismus 16

17 Způsoby chování a pohyby rychlost a síla reakce, lehkost popudů a vůle, silná rozhodnost, velká sdílnost, výrazové bohatství, slovní obratnost, podnikavost, přehnanost ve výrazu, nerozvážnos, povídavost, nepromyšlenost, hazardérství, povrchnost, nesoustředěnost rychlost, síla, hojnost reakcí, nápor vůle, radost z odporu, letmost, nestejnoměrné chování, netrpělivost stálost a stejnoměrnost chování, píle, vytrvalost, pečlivost, důkladnost, svědomitost, pomalost, slabost, úspornost pohybů, malá schopnost přizpůsobení a změny Pasivní lpění, klid, stejnoměrnost, trpělivost, stálost, důkladnost, vytrvalost, spolehlivost, pomalost, slabost, neobratnost, těžkopádnost, nerozhodnost, jednotvárnost, pohodlnost, automatismus Tabulka č.1 - Charakteristiky jednotlivých temperamentových komponent (podle Rempleina) Někteří z dalších utorů zkoumají aktivitu (míru celkového výdeje energie), emocionalitu (neboli intenzitu reakcí, někdy též afektivitu), sociabilitu (touhu být s lidmi) a impulzivitu (tendenci reagovat snadno a rychle spíš než reakce brzdit) Inteligence, schopnosti, tvořivost Spolu s teperamentem jedno z nejprozkoumanějších témat psychologie. Podrobněji se jí vědci začali zabývat na začátku 20. století. Například W. Stern 9 (1921) chápal inteligenci jako obecnou schopnost psychického přizpůsobení se člověka novým životním podmínkám a úkolům. Jistý druh inteligence se dá pozorovat i u zvířat v souvislosti s chováním v problémových situacích a schopností adaptace. Existuje mnoho názorů na druhy a měřitelnost inteligence. Někteří badatelé jsou přesvědčeni o tom, že hlavní úlohu hraje genetika, tudíž jsou, podle nich, naše schpnosti 9 W. Stern americký filozof a psycholog německého původu, profesor psychologie, spoluzakladatel personalistické psychologie, autor inteligenčního kvocientu 17

18 zděděné a vrozené, což nás limituje v možnosti učení se. Na této myšlence je zkonstruována i většina testů inteligence, které jsou často podrobovány kritice. R. Feurstein (1974) zkoumal inteligenci jako to, co je člověk schopen se pomocí různých instrukcí naučit. Stejně tak Triarchická teorie R. Sternbergy poukázala na malou vypovídací hodnotu testů při předpovídání úspěšnost pracovníků v manažerských pozicích. Tento profesor Yalské univerzity poukázal na to, že je třeba brát v úvahu i praktickou chytrost, schopnost orientovat se v životních situacích, ekonomických a obchodních jednání. Navzdory všem názorovým rozkolům týkajících se inteligence se mnoho odborníků shoduje že existují následující druhy vloh: a) pro abstrakci, symbolizaci b) senzorické c) motorické d) pro sociální podněty a obsahy Za zmínku stojí tako teotie rozmanitých inteligencí H. Gardnera, který reprezentuje v současné době hodně populární koncepci specifických schpností jako jsou: jazyková inteligence, hudební inteligence, logicko -matematická inteligence, prostorová inteligence, tělesně pohybová inteligence, intrapersonální inteligence, interpersonální inteligence a nově ještě ekologická a spirituální inteligence. Speciální kapitolou v oblasti inteligence je tvořivost psychická činnost, při které se vyskytuje originalita, vynalézavost, neobvyklý přístup k situacím a předmětům. Pokud chceme při řešení situací využít tvořivý přístup, musíme v sobě překonat naše šablonovité myšlení a zbavit se tzv.funkční fixace, což je přesvědčení, že je třeba dělat věci nebo řešit situaci jedním navyklým způsobem. V oboru služeb se velice cení tvořivé myšlení, originalita, flexibilita, senzitivita, proměnnost, nonkonformismus. Proto si myslím, že stojí za to zabývat se možnostmi, jak rozvíjet tvořivost. 18

19 Nessia Laniado cituje ve své knize Jak od malička rozvíjet inteligenci děti Alberta Oliviera, profesora psychologie na jedné z římských univerzit. Tento citát se mi velmi líbil, protože výstižně charakterizuje dnešní dobu přehlcenou informacemi a nutnost neustálého učení se novým věcem. Ještě donedávna si člověk vystačil na celý život s tím, že se naučil svému řemeslu nebo profesi. Ale dnes je to jinak. Ve světě, který se tak rychle mění, se nejen musíme stále učit, ale také opouštět poznání, které bylo překonáno, a někdy i revolučním způsobem měnit své myšlení. Ze záplavy informací kolem sebe musíme vybírat ty, které jsou opravdu nezbytné, a přizpůsobovat se novinkám a změnám. Celý náš svět, ať v práci, volném čase, nebo v mezilidských vztazích, nás nutí k tomu, abychom se celý život učili něčemu novému. 10 Měli bychom se proto snažit využívat nejen vertikální myšlení řídící se systematickým postupem, ale i laterálním myšlení 11, díky kterému se můžeme dívat na problémy nově, přecházet mezi jednotlivými myšlenkovými schématy, prozkoumat všechny možnosti, vydat se do neprobádaných a nevyzkoušených alternativ. Zajímavost: Někteří odborníci (např.don Campbell) tvrdí, že k tvoření nových nervových spojení je nejvhodnější Mozartova hudba. Psychologové z jedné kalifornské univerzity prokázali, že u čtyřletých dětí, které se po 6 měsíců učily hrát na klavír, se o 34% zvýšily intelektuální schopnosti v oblasti vnímání času a prostoru Zaměřenost Jedná se o motivační systém, přičemž motivy mají charakter dispozic, ale stejně tak může jako motiv vystupovat vidina určitého cíle. Motiv je hnací síla k danému chování, která se nachází uvnitř člověka. 12 V odborných textech existuje celá řada způsobů, jak třídit motivy, tím se však v této práci nebudu zabývat. V současnosti se motivy někdy též označují termínem potřeby a řadí se mezi ně i zásady a hodnotové orientace. Pokud si 10 LANIADO, N. Jak od malička rozvýjet inteligenci dětí. Praha : Portál, s.r.o., s Tento termín zavedl anglický lékař a psycholog Edward De Bono. 12 Na rozdíl od incentiv, které jsou pobídkami zvenčí. 19

20 představíme nějakou činnost člověka, pravděpodobně najdeme celou řadu motivů, proč ji daný člověk vykonává. Výkonnost člověka je z hlediska jeho osobnosti determinována nejen pracovní způsobilostí, ale také jeho ochotou práci vykonávat, tj. pracovní motivací. Vzájemnou závislost výkonu, schopností a motivace vyjadřuje vzorec: V = f (S.M), kde: V je úroveň pracovního výkonu (z hlediska kvantity i kvality) S jsou schopnosti člověka pracovníka M je jeho motivace Ze vzorce je zřejmé, že budou-li schopnosti nebo motivace rovné nule, bude výkon také nulový. 13 Pro motivaci zaměstnanců je důležité nejen peněžní ohodnocení a uspokojení, kterou práce přináší, pocit vlastní důležitosti, vyplnění dne smysluplnou činností, ale také osobnost manažera, která významným způsobem přispívá ke spokojenosti zaměstnanců. Mezi nejznámější teorie motivace patří beze sporu Herzbergrova dvoufaktorová motivačně-hygienická teorie a Mc Gregorova teorie X a Y, která patří spíše k populárním, než věděckým Jáství Jáství, neboli sebeobraz, je nejen naše představa o sobě samém, ale také to, jaký máme k sobě vztah. Tento obraz může být plný neobjektivní sebelásky stejně jako přílišné kritiky a nedůvěry ve svoje schopnosti. Obvykle se člení do těchto čtyř kategorií: a) reálné já reprezentuje obsah a strukturu toho, jak sami sebe vnímáme b) vnímané já jak sami sebe vidíme v dané situaci c) ideální já udává to, jací bychom chtěli být 13 Pauknerová, D. a kol. Psychologie pro eonomy a manažery. Praha : Grada Publishing, a. s., s

21 d) prezentované já představuje tvář, kterou ukazujeme druhým lidem, nemusí se shodovat s tím, jací ve skutečnosti jsme. Kdo jsem já? Základní otázka, kterou si pokládá mnoho lidí. Při hledání odpovědi nalézáme postupně svoji identitu a stáváme se opravdu sami sebou. V této souvislosti existují dva typy lidí: 1) internalisté věří, že to, co je potkává je výsledkem jejich činnosti, 2) externalisté věří v osud a v to, že co se jim přihodilo není z důvodu jejich přičinění. Jádrem jáství je sebehodnocení, které disponuje celou řadou hodnot jako jsou: hrdost, domýšlivost, pýcha, ješitnost, pokora, sebekritičnost, ostýchavost, stud, ukřivděnost atd. Nejdůležitější charakteristika je sebeúcta, která dává našemu já hodnotu, která mu přísluší a která nám umožňuje proces sebeakceptace. Důležitým pojmem je také sebereflexe, kdy si uvědomujeme obsahy svého vědomí, charakteristiky a výsledky našeho jednání v kontextu morálních norem nebo ideálního já. Často zmiňovaným a diskutovaným pojmem je svědomí. Jedná se o část sebehodnocení, která v nás dokáže vyvolat pocity viny, pokud jednáme v rozporu s obrazem ideální osobnosti, je to jakási nepsaná soustava norem, které máme někde v naší osobnosti zakódované a souvisí s charakterem, který je popsán hned v následující subkapitole Charakter Charakter je soustava relativně stálých duševních vlastností, které se formují a projevují ve vztazích člověka k různým stránkám skutečnosti včetně vztahu k sobě samému (sebepojetí, sebeúcta). 14 Někteří psychologové však o tomto pojmu pochybují, protože v něm vidí pouze moralizující a normativní hledisko, které může být subjektivní a poplatné zvykům určité společnosti či kultury, tudíž nelze teoreticky popsat obecně platná neposuzující a objektivní tvrzení. Uveďme si např. názor G. W. Allporta, který tvrdí, že zmiňujeme-li charakter upadáme do hodnocení. Charakter chápe jako zhodnocenou 14 Šmejcová, M., Koklarová, B. Studijní opora MG 116 Psychologie řízení. Praha : VŠH, 2012, s.10 21

22 osobnost. Naproti tomu existuje řada badatelů, kteří pojem charakteru obhajují a tvrdí, že má nejen charakteristiky normativní, ale i psychologické, které můžeme pojmenovat čistě empirickými pojmy. Mezi neutrální charakterové vlastnosti patří např. vytrvalost a přesnost. K hodnotícím pak čestnost, mravnost, lhavost, atd. Rozdíly mezi lidmi se v minimálním množství začínají projevovat už u novorozenců, k větší diferenciaci však dochází až vlivem životních zkušeností, tzn., že charakter není vrozený, ale utváří se postupně, velký vliv má rodinné prostředí a výchova, což bylo i empiricky dokázáno Dynamismy adaptace Jedná se o způsoby zvládání životních úkolů, které nám pomáhají zachovat vnitřní integritu a vyrovnanost. Adaptovanost posuzujeme podle toho, jak je člověk spokojený sám se sebou a dokáže sám sebe řídit, což nám odhaluje míru osobnostní zralosti. V psychologii se na úrovni osobnosti rozlišují dva typy adaptace: a) objektivní jak dobře je člověk zakotven v rodině, ve světě lidí a práce b) subjektivní jak se v těchto oblastech cítí spokojený, nebo naopak nespokojený, plný úzkosti a neklidu. Adaptační dynamismy začínají viditelným způsobem a často nápadným způsobem determinovat a regulovat individuální prožívání a jednání člověka teprve v situacích zátěže, v nových či neobvyklých situacích nebo v období výrazných civilizačních či sociálních změn, a to zejména tehdy, když navyklá schémata prožívání a chování nestačí. 15 V souvislosti s dynamismy adaptace a reakcemi na zátěž se objevuje pojem naučená 15 SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno : Barrister&Principal, s