Zážitky. v Českosaském Švýcarsku. Zážitky v Českém Švýcarsku

Transkript

1 Českosaské Švýcarsko /16 Turistika Po stopách kramářů, pašeráků i tovaryšů Historie a kultura Z Krásné Lípy do Evropy a zpět Aktivní odpočinek Cesty za pěnivým mokem Příroda Patnáctiletý kapitán lesů a skal Doprava Po kolejích za neznámými trasami Zážitky v Českosaském Švýcarsku Zážitky v Českém Švýcarsku

2 VÁŽENÍ ČTENÁŘI! Českosaské Švýcarsko je úžasný kout naší země. Kromě nádherné přírody Labských pískovců a Lužických hor je tu mnoho historických a kulturních zajímavostí, které tvořili lidé po staletí. Mnohým z nás se stal tento kout domovem se vším všudy a my se teď snažíme alespoň část jeho darů nabídnout i těm, kteří sem přijedou za odpočinkem a poznáním. Berte prosím následující stránky jako malou inspiraci k návštěvě tohoto kouzelného regionu s několika tipy a náměty k výletům za jeho zajímavostmi. Provedeme vás z Děčína údolím Labe, přes hranici za zajímavostmi v národním parku Saské Švýcarsko (letos má 25. narozeniny) a pak úchvatnými skalními městy, divokými roklemi i náhorními plošinami národního parku České Švýcarsko (ten zase slaví 15 let) až k obcím na severu Šluknovského výběžku. Hlavním tématem tohoto čísla Zážitků jsou cesty. Cesty zapomenuté a znovu objevené, cesty oblíbené i docela skryté. A tak vás zveme, vydejte se po nich. Teprve na nich totiž pochopíte hloubku téhle krajiny, její krásu i duši. Je samozřejmé, že mnoho tipů a informací se sem nevešlo, ale o těch se můžete dozvědět v husté síti infocenter na české i německé straně, v četných informačních materiálech i na webových stránkách naší společnosti a obcí regionu. Přeji vám mnoho zajímavých zážitků a šťastných návratů do Českosaského Švýcarska. Zbyněk Linhart předseda Správní rady o. p. s. České Švýcarsko, senátor Parlamentu ČR za obvod Děčín Slovo autora Křinice Vybavujete si běžce s praporkem, který běhával před prvními automobily? Tak nějak si připadám já, když píšu Zážitky. Nemám sice praporek, zato diktafon a foťák, a neběhám před autem, ale před vámi. Snažím se prochodit, zažít a přesít všechno, co v Českosaském Švýcarsku stojí za to, a doporučit vám to. Možná vám budou chybět negativní strhávky, ale podle mě jich všichni máme z médií až nad hlavu. Zážitky jsou ryze pozitivní. Píšu o tom, co funguje, co se povedlo, co stojí za to. Tentokrát hlavně o tom, kudy chodit (neboť hlavním tématem jsou cesty), kde spát a kde jíst. K tomu fůra nových tipů na zážitky, které jsou tak fajn, že se snad ani nepočítají do života. Tak si to užijte stejně jako já. Rostislav Křivánek autor textů Redakční rada časopisu (zleva): Jiří Rak, Rostislav Křivánek, Filip Brodský, Tomáš John, Dana Štefáčková

3 OBSAH HISTORIE A KULTURA TURISTIKA AKTIVNÍ ODPOČINEK PŘÍRODA DOPRAVA ZAJÍMAVOSTI Vysvětlivky Informace o vstupném a otevírací době Bezbariérový přístup Cestami předků po stopách kramářů, pašeráků i tovaryšů... 6 Děčín, první české město na Labi...10 Ten, který slyší melodii údolí a skal Z Krásné Lípy do Evropy a zase zpět Město plné pokladů O hvězdách a akčním zámku Cesty za pěnivým mokem Golf v náruči té nejkrásnější přírody Patnáctiletý kapitán lesů a skal S loutkami ke křížkům aneb Dolní Poustevna ožívá Putování za taštičkou aneb Úžasné dílny U Markétky Příroda jako životní styl Chuť Českého Švýcarska V říši ohně, skla a nekonečné zábavy Na kole cestami známými i tajnými Lázně plné adrenalinu Saské Švýcarsko křížem krážem a bez auta! Znovuzrozená kráska Místo, kde je každý doma Doubice? Tam by chtěl žít každý Co Čechošvýcaři jídávali Usedlost plná radosti Wellington z hájovny Jídlo, které potěší na těle i na duši Pro frajírky i profíky Nádherná vyhlídka nad soutěskami Ve stopách Rudolfa Köglera Dům, který je neustále v pohybu Půvabné cyklotoulky Hornolužickou vrchovinou Po kolejích za známými i neznámými trasami Tajemství podstávkového domu V pohádkovém městě kamenných obrů Všechny cesty vedou na Tokáň Neodolatelné závislosti Dinosauři, kam se podíváš Nejkrásnější výhled tiše zvoní Lázně pro tělo i duši Brána do Čech otevřená dokořán Pro povaleče i výletníky Vesnice, kde je život růžový Záhada krásy drobných sakrálních památek Sen knížete Edmunda Srbská Kamenice, údolí utajených krás Mapa Saské Švýcarsko

4 TURISTIKA Cestami předků Cestami předků TURISTIKA Za modrým hřebenem 6 Více informací o trasách, dopravě i ubytování najdete na anebo se zastavte v infocentru v Krásné Lípě, kde vám všechno vysvětlí nad mapou. Tolštejn a Jedlová hora Výhled z Jedlové CESTAMI PŘEDKŮ PO STOPÁCH KRAMÁŘŮ, PAŠERÁKŮ I TOVARYŠŮ K ničemu nelze přirovnat život lépe než k cestě. Cesty jsou prostě vymezením našich životů, neustále odněkud někam směřujeme. Cesty budované lidmi byly prvními prvky kulturní krajiny. Jsou něčím, co nás uklidňuje. Najdeme-li cestu, jsme si jisti, že povede k cíli. Cesty spojují. Lákají. Vedou. Překvapují. Cesty se klikatí stejně jako život, za každou zatáčkou nás čeká něco nového. Skoro by se dalo říct, že cesty patří k člověku, že bez nich nemůže být. Jenomže dnes už se nechodí, dnes se uhání. Stejně rychle jako začala krajinu protínat stále hustší síť silnic a dálnic, začaly mizet prosté, nezpevněné, obyčejné, prastaré, zátočivé cesty. Vedly po březích potoků a řek, mezi políčky, vrývaly se do lesních svahů, stoupaly ke kostelíkům chráněny alejemi, potkávaly se na pasekách. Lidé neděli co neděli putovali na mši po kostelních stezkách, nosívali své mrtvé po stezkách umrlčích, kradmo se plížili po stezkách pašeráckých, rozeznívali zpěvem poutnické cesty a každé ráno s uzlíčkem a bandaskou šlapali za prací tu prašnými, tu zase bahnitými polními úvozy vyhrkanými do matičky země koly povozů. Stopy těch cest jsou dodnes patrné a má svrchovaný smysl navracet je na mapy i do povědomí lidí. Půvabným a divokým Pavliným údolím kráčejí dva muži. Už mají v nohách pořádný kus cesty a pěkný je ještě čeká. Putují po Modré hřebenovce, trase vytyčené z Ještědu až na Růžovský vrch. Ten prostovlasý, jistý Amand Paudler, si neustále přičiňuje poznámky do notýsku, ten v klobouku, August Frind, plní skicák obrázky. Hřebenovka je z podnětu delegátů několika horských a turistických spolků už nějaký čas vytyčována značkami se čtyřzubým modrým hřebenem, je tedy svrchovaně načase pořídit k ní ilustrovaný průvodce. Ten také, ještě téhož roku, léta Páně 1904, pod názvem Nová hřebenová cesta od Ještědu k Růžovskému vrchu vychází tiskem. Přešlo sto let, hřebenovka upadla v zapomnění. Teprve v posledních letech se obnovuje. Modrý hřeben se dostal do červeného pole a na území Libereckého kraje už se jím řídí turisté. Ústecký kraj chystá protažení značení po původní trase až na Pravčickou bránu a dále, do Krušných hor (v roce 1907 končila dokonce až u Aše). Do míst, kde žili nadšenci hlasitě podporující vznik obdoby alpských a durynských stezek, se ale stezka nikdy nedostala. Až teď. Spojením starých chodníků i cest už proznačených vznikla z popudu nadšenců z obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko takzvaná Lužická spojka. Lužickou spojkou Je to mámivě krásné putování. Na rozcestí Pod Ptačincem nad Dolním Podlužím se oddělíte od hřebenovky a vydáte se přes starobylý Tolštejn opředený strašidelnými pověstmi, horu Jedlovou s důstojnou kamennou rozhlednou, dámou už stočtyřiadvacetiletou, kolem chřibského nádražíčka do Rybniště a kolem secesního kostela vzhůru na Široký vrch. Vede vás červená značka a na rozcestnících se neustále ujišťujete, že jste na správné cestě, na Lužické spojce. Vyplatí se maličká odbočka na Karlovu vyhlídku odměnou je daleký pohled na nedozírné lesy Českého Švýcarska. Pak je Lužická spojka chvíli totožná s Köglerovou stezkou, o které ještě bude řeč na jiném místě. Cesta vás přivede až do Krásné Lípy. Lužice je ještě daleko, ale ta cesta za to stojí. Ve Vlčí Hoře zamáváte Köglerce (tedy až poté, co se vydrápete na rozhlednu plující nad krajinou českosaských skal, luk a lesů) a necháte se vést až na Křížový vrch u Brtníků. Tady projdete kolem všech zastavení křížové cesty, odpočinete si v Informačním středisku a galerii Ametyst a vyšlápnete k nádhernému, turisty ještě málo objevenému Zelenému kříži, utěšenému místu v lesích. Pak k nejvyššímu vrchu Šluknovské pahorkatiny, k čedičovému Hrazenému a ještě dál, přes kunratické arboretum, kolem bývalých lázní v Karlově údolí do Šluknova. Tady vás jistě zdrží zámek s krásným parkem i vůbec nejstarší křížová cesta na Šluknovsku. Lužická spojka ale vede dál, kolem rybníka Hraničáře, přes Královku, tedy někdejší Königshain, což je případné si připomenout, neboť saská hranice je už na dohled. Mohyla na rozcestí Betelmannstein už je za hranicemi a tady také (zatím) končí značení Lužické spojky. Cesta ale vede dál. Jen si zvyknete na německé značení, a můžete putovat Horní Lužicí. Ušli jste velmi zdatných 41 kilometrů, pamětliví toho, že jdete ve stopách obchodníků, potulných tovaryšů, pašeráků i prvních turistů. Kudy kam Karlova výšina Zřícenina hradu Tolštejn 7

5 TURISTIKA Cestami předků Cestami předků TURISTIKA Po Zlodějské cestě Tak jako Lužická stezka protíná České Švýcarsko a Šluknovsko z jihu na sever, prochází jimi Zlodějská cesta z východu na západ. Zvláštní jméno Zlodějská. Aby člověk pochopil, musí si připomenout, že se ocitl v hraniční oblasti, kde na sebe po staletí narážely tři naturely (český, saský a lužický) a nejrůznější státní útvary. Tady se prostě pašovalo, aby se přežilo. Odjakživa. Pašeráci tu mají dokonce své hrdiny, třeba Friedela Pietsche, zvaného Paschenfriedel. Krom toho se to tu ve středověku hemžilo loupežníky a ještě ve 20. století se tu hojně vyskytovali pytláci. A ti všichni se potřebovali pohybovat pokradmu, nenápadně, neviděni, zároveň ale tak, aby sami viděli daleko do kraje. Zlodějská cesta čili Zlodějka nikdy nevymizela z povědomí lidí. Proznačena byla ale teprve docela nedávno. Vydejte se po ní, protože je krásná. A navíc vás těsně před jejím koncem čeká překvapení. 8 Rozhledna v Janově Za výhledy, které berou dech Pramen téhle cesty je v Jiříkově. Zpočátku je značena zeleně, ve druhé polovině modře. Ještě předtím, než na ni vyrazíte, projděte si Jiříkov, městečko turisty neprávem opomíjené. Najdete tu kostel svatého Jiří obkroužený křížovou cestou, pozoruhodné barokní sousoší i nádherné podstávkové domy lemující Jiříkovský potok. Pak už vás Zlodějka povede náhorními lesy a loukami přes Valdek, kolem Světlého kopce až nad Nové Křečany (s odbočkou k pramenům Mandavy). Na Zeleném kříži se Zlodějka protne s Lužickou spojkou a změní barvu zmodrá. To, co jste až dosud mohli vidět ze Zlodějky, bude teď ještě umocněno. Úchvatné výhledy na panorama Lužických hor přes vyplazené jazyky luk a štětinaté hradby lesů budou střídat úkryty v hustých smrkových porostech a sluncem prozářené paseky. Až minete vrchol Plešného, dostanete se ke slavné trojboké kapli Nejsvětější Trojice nad Mikulášovicemi. To místo je podivuhodné a stavba skutečně skvostná. Pak znovu do lesů a k výhledům, Hančovu kříži a přes Vršky až do Tomášova (těsně před křižovatkou se žlutou tu odbočuje doleva lesní cesta, u které asi po dvou stech metrech najdete kamenný smírčí kříž). Právě v Tomášově vás očekává slíbené překvapení. Máte totiž dvě možnosti. Tou první je pokračovat po Zlodějce a vystoupat na rozhlednu Tanečnice. Jestliže jste byli zatím častováni především pohledy na Lužické hory, otevře se teď před vámi daleký pohled na celé České i Saské Švýcarsko, na saské stolové hory, samozřejmě Lužické hory, ale také České středohoří, a dokonce Krkonoše, ano, za dobré viditelnosti i na Sněžku. A uvidíte i Ještěd, ze kterého vybíhá na začátku zmíněná Modrá hřebenovka. Zlodějka končí v Mikulášovicích, účet se uzavře na 29 kilometrech. Prastarou cestou k Labi Druhou možností ale je vydat se z Tomášova po žluté, po půl druhém kilometru přejít hranici a putovat po prastaré a legendární Alte Hohe Strasse. Už v raném středověku, a možná ještě dříve, sloužila obchodníkům, kteří v Postelwitz u Bad Schandau přeložili zboží z lodí na povozy, vydali se do kopců a lopotili se až do Mikulášovic a dál do Šluknova, kde navazovala Solná stezka vedoucí do Budyšína. Půvab sestupu do údolí Labe je ovšem nejen v pocitu, že vaše nohy vstupují do šlépějí možná i tisíc let starých, ale především v mimořádné kráse té cesty. Už jen z faktu, že vás povede značení Panoramaweg (žluté kolečko), pochopíte, že výhledy zpět do Česka i na Saské Švýcarsko, na Lilienstein, Königstein, Schrammsteine, Falkensteine, Lichtenhain i skály kolem Winterbergu, do soutěsky Křinice a ke konci i na hadovité tělo Labe jsou fascinující a za tím slovem si stojím. Sestoupáte-li po skalních schodech až do Bad Schandau, budete mít v nohách (míněno z Jiříkova) 42 kilometrů, které vás obohatí jednou provždy. Na Pravčickou bránu jinak Kdo čte Zážitky pravidelně, ten ví, že Pravčická brána, soutěsky Kamenice a Jetřichovické vyhlídky nejsou zdaleka jedinými klenoty Českého Švýcarska. Na druhé straně, kdo je neviděl, nemůže mluvit o tom, že tu byl. Tradičním východištěm je Hřensko. My ale hledáme staré a obnovené cesty, chodíme jinudy a ve stopách předků. Zatímco ze Hřenska na Pravčickou jezdívalo panstvo na koních s průvodci a osly nesoucími zavazadla, pěší cesty vedly i úplně jinudy. Chcete-li je objevit, zkuste vyjít třeba z Janova, poté co z nové rozhledny prozkoumáte cestu. Žlutá značka vás dovede až na Hájenky. Jen pár metrů odtud najdete pravou indiánskou vesničku Rosehill tu určitě nevynechejte. K Hájenkám ovšem můžete přijít i z Růžové, také po žluté. Tak jako tak, od Hájenek už budete sestupovat po zelené značce, lesnatým svahem, nejprve zvolna a pak velmi příkře. Však také sestupujete na dno slavných soutěsek až ke korytu divoké říčky Kamenice. U můstku se můžete rozhodnout, zda doleva do soutěsky Edmundovy, doprava do Divoké soutěsky, anebo rovně. To je směr, který si teď vybereme. Půlkilometrová cik cak stezka vás vynese až do Mezné, odkud se vydáte buď po staré Mlýnské cestě (žlutá) ke Třem pramenům a na Pravčickou, anebo nádhernou alejí (zelená) na Mezní Louku, odkud vás k Pravčické donese slavná Gabrielina stezka, klikatící se kolem úpatí skalních stěn. Je to, věřte, zase úplně jiný zážitek než turisticky vykolíkovanou štrekou z Hřenska. A ještě jeden tip vyjděte z Růžové, vystoupejte na nevysoký Pastevní vrch, ze kterého je až nepochopitelně krásný rozhled, a přes Kamenickou Stráň, vesnickou rezervaci plnou utěšených podstávkových domů, sejděte k Dolskému mlýnu. A zase máte dvě možnosti buď proti proudu vílího potoka Jetřichovické Bělé do Jetřichovic a na vyhlídky, nebo příkrou strží do Vysoké Lípy, na loupežnický hrádek Šaunštejn či k Malé Pravčické bráně. Staré cesty prostě mají svůj nepopsatelný půvab. A ten, kdo po nich jde, dotýká se životů předků. Pravčická brána Tajný tip Ze Hřenska do Janova byla obnovena historická kostelní stezka Streckweg. Je značena zeleně a hned na začátku míjí architektonickou pozoruhodnost secesní plynárnu z roku 1905, takový hobití hrad. Až tudy půjdete, představte si, že proti vám spěchají vesničané ve svátečním, to aby stihli ranní mši ve hřenském kostele sv. Jana Nepomuckého Pohled na Hřensko z Janovské vyhlídky 9

6 HISTORIE A KULTURA Děčín Děčín HISTORIE A KULTURA 10 Labe Užitečné nejen o Labi hledejte na Městské informační centrum Karla Čapka 1441/3, Děčín I (celoročně 9 17, v sezóně od 8) , info@idecin.cz Městské informační centrum hlavní nádraží (celoročně 9 17) , info-nadrazi@idecin.cz Rafty nebo kánoe vám půjčí na Děčínská knihovna a infocentrum Víte, že... via ferrata má deset cest různé obtížnosti a některé jsou vhodné i pro starší děti? Ferratové sety (i s průvodcem) si můžete vypůjčit v nedaleké Cyklopůjčovně.com nebo v sousedním Ozzy baru. DĚČÍN, PRVNÍ ČESKÉ MĚSTO NA LABI Děčínský břeh Kdo chce kouzlo řeky pochopit na první pohled, měl by se vydat na vyhlídku na Pastýřské stěně, které se tu říká, jako lecčemu v Děčíně, Tyršova. Ten pohled mi vždycky sevře srdce, je úchvatný. Velebné tělo vodního tvora se plazí údolím a kolem něj vyrůstá město. Přímo naproti se tyčí bělostný zámek, který se po dlouhém spánku probudil, obrodil a stal se zase perlou města. Druhou dominantou je Tyršův most. Je mu přes osmdesát let a v době, kdy nahradil původní řetězový most Císařovny Alžběty, byl největším mostem v Československu. Hned za ním doslova svítí moderní architektura nové děčínské knihovny. Tam nezapomeňte zajít, sídlí tu totiž jedno ze dvou městských infocenter (to druhé najdete na hlavním nádraží), kde vám poradí, vybaví vás materiály, a dokonce vám nabídnou i občerstvení. Před knihovnou, které Děčíňáci patrně nikdy nepřestanou říkat Atlantic (podle budovy, která knihovně předcházela), už na řece samotné, kotví malá plavidla ve zbrusu nové maríně, takže si tu můžete docela dobře připadat jako někde u Středozemního moře. Větší dopravní lodě Labské plavební společnosti kotví pod zámkem a vy se na nich můžete svézt spektakulárním Labským kaňonem třeba do Hřenska, Drážďan nebo až do porcelánového království, do Míšně. O kus dál, na severovýchodě, vypíná se Stoličná hora, které tu ovšem nikdo neřekne jinak než Kvádrberk. Od informačního střediska v knihovně tam vede zeleně značený výletní okruh. Vystoupáte-li až nahoru, bude vám odměnou několik vyhlídek, z nichž zejména Labská stráž je legendární, osazená historickým pískovcovým pavilonem. Chcete-li dobrou radu, nespokojte se touhle vyhlídkou a vydejte se dál, po červeně značené stezce, která kopíruje okraje skal nad Labským kaňonem, a dojděte až na prostornou kamennou plošinu Belvedér. Na pohled odtud nezapomenete, co živi budete. Teď ale stojíte nad Děčínem a vaše oči se znovu stočí na břeh pod děčínským zámkem. Cosi se tam děje. Skupina lidí tu nasedá do raftů a vyráží vstříc dobrodružné plavbě pod dohledem kormoránů a bobrů až někam do Hřenska, anebo i dál, pod pískovcové stěny Saského Švýcarska. Tenhle výlet si samozřejmě můžete dopřát taky, agentura Za hranice vám ochotně půjčí raft a v cíli si ho zase vyzvedne. Až pojedete, budou vám ze břehu mávat cyklisté užívající si Labskou cyklostezku, která vede z Prahy až do Hamburku. S velkou pravděpodobností potkáte i šíf neboli nákladní loď. Ty totiž patří k Děčínu od nepaměti. Abychom se o nich ale něco dozvěděli, musíme na druhý břeh. Podmokelský břeh Děčínské Oblastní muzeum s expozicí vývoje labské plavby sídlí v bývalém thunovském loveckém dvoře a nabízí pestrý výlet do historie plavby na Labi od starých Slovanů do dnešních dnů. A je to výlet strhující, to mi můžete věřit. Nedaleko odtud, na Labském nábřeží, vlastně přímo pod vyhlídkou, z níž jste se ještě před chvílí dívali, začíná další děčínská pýcha, via ferrata, tedy zabezpečená cesta vzhůru po skále. Zkusit si ji mohou i úplní nelezci je to bezpečné a fascinující. Ještě o něco dál, hned za mostem, můžete v klidu rozjímat na lavičce ve tvaru loďky. Bude-li nízký stav vody, uvidíte pod sebou Hladový kámen s vyrytými nápisy, jimiž naši předkové žehrali na sucho je to jedna z nejstarších středoevropských hydrologických památek. Pak možná dostanete chuť sednout na kolo a vydat se po Labské cyklostezce po proudu řeky... Ale o tom zase až příště. Na kopci plném zvířat V Děčíně je toho, jak patrno, hodně k vidění. Každé město ale má své turistické klenoty. Děčín má dva. Tím prvním je zoologická zahrada, o které si dovolím prohlásit, že je nejhezčí v republice, a klidně to podepíšu krví. Je harmonicky zasazená do lesoparku jen kousek od vyhlídky na Pastýřské stěně. Je úžasně hravá a nezáleží na tom, kolik vám je. Však se také pyšní titulem společnost přátelská rodině a jistě není náhodou, že ji vloni vidělo téměř návštěvníků, tedy nejvíc v její šestašedesátileté historii. Nejde jen o velký dětský areál s průlezovým hradem, opičí lanovou dráhou, horolezeckou stěnou a dětskou kontaktní zoo. To místo je prostě absolutně interaktivní. Na každém kroku na vás číhá nějaký nápad, do kterého se můžete zapojit chmatací okénka, ve kterých si můžete osahat třeba svlečku hada, či okénka čichací, kde lze nasát pach zvířete. Můžete si prohlédnout, co zvířata žerou, některé tabule na vás budou mluvit, z telefonní budky můžete zavolat vybranému zvířeti Na stanovištích zoorekordů se dá vyzkoušet, předčíte-li třeba blechu nebo pásovce ve skoku do výšky. Zvířat je tu 450 ve 150 druzích. Hlavním záměrem je chov vzácných a málo známých druhů zvířat, se kterými se v naší zemi jinde nesetkáte. Třeba Siegfried a Helga jsou jedinými medvědy grizzly u nás. Dalšími taháky jsou medvěd malajský, levhart obláčkový, sambar skvrnitý, mravenečníci velcí, kakadu žlutolící sumbský, urzon kanadský, impozantní takinové indičtí nebo moji osobní favoriti kapybary, pro neznalé hodně, ale hodně přerostlá morčata. K tomu je tu i hájemství zvířat žijících v okolí, v Českosaském Švýcarsku takže se tu potkáte s kunou, jezevcem nebo rysem. Po zahradě můžete děti vozit na dřevěném vozíčku, zatímco váš plechový vozíček odpočívá na kamerami sledovaném zabezpečeném parkovišti a všechny cennosti, s nimiž se nechcete vláčet, v trezoru u pokladny. Za Thuny do zámeckých komnat i zahrad Druhým blyštivým klenotem je Zámek Děčín. To je vám naprosto kouzelné místo a myslím to doslova, protože jinak než kouzly jsem si dlouho neuměl vysvětlit, že z vojáky vybydleného a zdevastovaného prostoru se dá za pětadvacet let udělat nádherný a důstojný zámek s třemi prohlídkovými okruhy a terasovou zahradou. Ať sem přijedu kdykoli, vždycky je něco nového. Dokonce se už podařilo dohledat, přivézt a z velké části i restaurovat hodně z původního mobiliáře i obrazů. Vidíte a není to kouzlem, je to lidmi, kteří tu s nadšením a vášní pracují. A co tu uvidíte? Dva rovnocenné interiérové okruhy (osobně doporučuji projít si oba), které se vyznačují až pedantickou věrností a zabydleností. Skoro máte pocit, že si některý z Thunů jen na chvíli odběhl od rozdělané práce. První se jmenuje Zlatá léta děčínského zámku a provede vás životem rodiny Thunů v 19. století. Druhý zase Na návštěvě u knížete Františka Thuna. Na něm se dostanete do míst, kde měl kníže skutečně svou rezidenci. K tomu nutno připočítat okouzlující dětské prohlídky ta hodně hravá Za tajemstvím zámeckých dětí je pro menší děti (průvodkyní je doopravdická komtesa, hledají se útržky pergamenu, luští rébus ), pro větší je zase docela strašidelná Prohlídka s Černým rytířem (děti se dostanou i na místa, kam běžně návštěvníci nemohou). Třetí okruh je zčásti venkovní a jmenuje se Barokní perly zámku. Pro ten mám obzvláštní slabost zavede vás do úchvatné barokní konírny, do Růžové zahrady se salou terrenou a nádherným glorietem, do spojovací chodby vedoucí do kostela Povýšení svatého Kříže i do Dlouhé jízdy, evropsky jedinečného příjezdu k zámku. Venku se pak můžete procházet krásnými zahradami na jižních svazích nad romantickou Mariánskou loukou. Přiznám se, že na děčínský zámek jsem krátký. Já prostě nedokážu popsat zážitek z jeho návštěvy. Nedá se nic dělat, budete se sem muset vydat a prožít si to na vlastní kůži. Každopádně vás to dostane, to mi můžete věřit. Dětská kontaktní zoo Krom webových stránek se se zdejšími akcemi a aktivitami potkáte i na Facebooku, Twitteru a Google Plus. Zámecké aktuality zase najdete na Dětské prohlídky fungují o všech prázdninách v průběhu roku. Dlouhá jízda a Růžová zahrada na zámku Děčín Víte, že... se vstupenkou do zoo vás pustí i do úchvatné čtyřpatrové expozice Rajské ostrovy s obrovským mořským akváriem? 11

7 HISTORIE A KULTURA Osobnost Osobnost HISTORIE A KULTURA TEN, KTERÝ SLYŠÍ MELODII ÚDOLÍ A SKAL Z KRÁSNÉ LÍPY DO EVROPY A ZASE ZPĚT 12 Miloš Bok Víte, že... V březnu roku 2016 se v pražském Rudolfinu uskuteční světová premiéra prvního dílu Bokovy monumentální skladby Apokalypsa v Kamenické Stráni v provedení České filharmonie? A že skladbu provede dirigent světového významu Manfred Honeck, který si ji sám vybral? Chalupa č. 1 v Kamenické Stráni Až budete bloumat úchvatnými skalními městy, loukami a lesy, temnými roklemi a prosluněnými údolími potoků, bude se vám možná zdát, že slyšíte hudbu. Každým krokem si budete jistější, že musí být místo, kde vyvěrá jako pramen z nitra hory. Dojdete-li na své pouti až mezi neskonale malebné podstávkové domy a usedlosti Kamenické Stráně, na dohled od Růžové, a postojíte chvíli před rozložitým stavením s jedničkou na ostění dveří, budete stát v hudbě až po kolena. Tady totiž vytvořil svá stěžejní díla hudební skladatel Miloš Bok. Chalupa, kde bydlí hudba Od mala jezdil s rodiči do mohutné chalupy v Kamenické Stráni, vyrůstal tu, hledal a nacházel vztah k podivuhodné krajině a velmi brzy, už jako kluk, začal komponovat. Ve dvanácti ho přijali na konzervatoř. Když mu bylo sedmnáct, vrátil se z koncertu, který s přáteli uspořádal v bohosudovské bazilice, s hlavou plnou vířících myšlenek. Měl před sebou výzvu, která ho přesahovala, a on se ji přece rozhodl přijmout. Bohosudovský páter Josef Cukr ho vyzval, aby napsal liturgickou skladbu a za půl roku ji v Bohosudově provedl. A mladičký Miloš, obklopený neopakovatelnou atmosférou a geniem loci Kamenické Stráně, den za dnem vytvářel opulentní a v rozměru už dávno nezvyklou Missu solemnis. Navzdory varování, že ho vyhodí z konzervatoře, za složitých konspiračních opatření, doslova v sousedství mohutné sovětské posádky, provedl v Bohosudově skoro se všemi spolužáky svou přelomovou mši. Přelomová byla především pro něj samotného, protože určila jeho životní, morální i profesní směr. Miloš Bok se od té doby věnuje výhradně duchovní a liturgické hudbě, kterou se snaží povznést, zachovat ji při životě, uvádět v život a naplňovat jí kostely, ale třeba i louky u lesa. Missa solemnis se od té doby hrála bezmála padesátkrát, a pronikla dokonce až do slavné Carnegie Hall. Malebná podstávková usedlost v Kamenické Stráni byla zřídlem, z nějž Miloš Bok i nadále zhluboka pil. Vytvořil tu mnohé své skladby. Některé si pečeť krajiny svého vzniku nesou i v názvu třeba rozsáhlá oratoria Skřítkové z Křinického údolí a zatím rozpracovaná Apokalypsa v Kamenické Stráni. Poutník s poselstvím Dnes žije osmačtyřicetiletý skladatel v malé vesnici na Žluticku, ale část jeho duše je neodvratně připoutána k Českému Švýcarsku. Neokázalost, s níž jde životem, je vzácná. Neusiluje o medializaci a slávu, neobchází bezduché večírky, nesnaží se být viděn. Učí. Nikoli na univerzitě na několika základních a uměleckých školách, mimo jiné i v Děčíně. Kamkoli vstoupí, vzniká jako kouzlem orchestr, děti s úžasem objevují klasickou hudbu i její duchovní rozměr. Komponuje. Diriguje. Má dar věci propojit a uvést v život. Zhusta a rád spolupracuje s Děčínským pěveckým sborem ten ostatně jeho díla prováděl ještě za totality. Už zmíněná neokázalost se projevuje i v jeho poutnictví. Kdybyste ho znali, pochopíte, že on nemůže putovat sám. Vždycky se obklopí houfem nadšených muzikantů a zpěváků, naprostými amatéry i špičkovými hráči českých i zahraničních orchestrů, vytvoří na první pohled nesourodé, na první poslech ovšem nepochopitelně sourodé a jedinečné těleso a objíždí české kostely s Rybovou Českou mší vánoční. O Vánocích 2014 například zněla jeho Rybovka i v kostele svatých Petra a Pavla v Růžové. Miloš Bok a jeho hudba jsou prostě přítomni v krajině skal a roklin jednou provždy. Píše se rok 1922 a milostivá paní starostová se nese po krásnolipském náměstí, zavěšena do ctihodného pana starosty Augusta Böhma, svého chotě. Zvolna směřují do ulice, která už několik dní nese nové jméno, totiž August Frind Strasse. V domě číslo popisné dvě bydlí novopečený čestný občan města, významný malíř a portrétista, ano tentýž August Frind. Paní starostová vyděšeně strne, když se kolem nich prožene Albin Liebisch, zajíždějící právě nový model svého jedinečného motocyklu Čechie-Böhmerland, pak už ale oba vstoupí do Mistrova ateliéru, kde paní starostová ráčí usednouti modelem k vlastnímu portrétu. Přátelé z různých pólů Když se v roce 1852 narodil v chudé krásnolipské tkalcovské rodině, stály mu nad kolébkou sudičky s plnou nůší výtvarného talentu. Jeho vyhlídky na vzdělání ovšem nebyly valné, učil se litografem a do šuplete schovával tužkou kreslené žánrové obrázky a portréty. Jako zručný litograf se mohl vydat na zkušenou do sousedního Saska, odkud pak vyrážel na rajs na jih, třeba do Düsseldorfu. Tady se ocitl v dráždivém prostředí umělců všeho druhu a probudil v sobě touhu studovat a stát se akademickým malířem. Byl by ji v sobě s povzdechem umlčel, měl ale štěstí. Jen o rok později než on se v Krásné Lípě narodil Karl Dittrich, jehož rodina patřila k nejmajetnějším ve městě. Karlova maminka Teresie byla talentem a chudobou synova vrstevníka natolik pohnuta, že se rozhodla Augustovi umožnit studia na Drážďanské umělecké akademii. August studuje, s kamarádem Gustavem cestují po celém Německu a náruživě malují. Frindovy obrazy postupně získávají mnohá studijní ocenění, a dokonce přichází i první profesionální zakázka oltářní obraz pro kostel v polském Zyrardowě, kde Dittrichova rodina spoluvlastní mechanickou přádelnu. A tak zatímco Karl přebírá po otci vedení podniku, August zdobí kostel na dohled od fabriky. Hvězda obou stoupá Karl dovádí otcovu firmu ke světové proslulosti, August si najímá ateliér v Mnichově a vystavuje ve Vídni, v Paříži, Londýně Do Krásné Lípy jezdí léto co léto a v roce 1893 tvoří podle starých pečetí městský znak. Dostává tu ale i jiné zakázky krom oltářních obrazů a návrhu vitráží pro zdejší kostely především nádhernou práci na velkorysé a raritní rodinné hrobce koho jiného než Dittrichů. Tohle mauzoleum vyzdobil postupně nástěnnými malbami, oltářem, klekátky, kovanou mříží, a dokonce i originálním osvětlením. Jeho vztahy s Karlem už jsou teď téměř přátelské, úcta oboustranná. Návrat domů Prodejní úspěch na výstavách se nedostavuje, a tak se August Frind v roce 1912 natrvalo vrací do rodného města. Zůstává sám, bez rodiny, a brzy dokonce i bez přátel a mecenášů, neboť Teresie Dittrichová umírá nedlouho po jeho návratu a Karl v roce A tak se August noří do jediné útěchy, do tvorby. Zdobí kostely, boží muka a kaple obrazy a pozvolna se stává vyhledávaným autorem květinových zátiší a především módním portrétistou. Nakonec se přece jen dočkal uznání, dokonce ve svém městě. Teď tu stojí jako jeho čestný občan a maluje portrét paní starostové, a za dva roky má dokonce být protektorem zdejší Živnostenské výstavy Té pocty se už ale nedožije, umírá o čtvrté hodině ranní. Jeho dílo už je několik let z Mistrova rozhodnutí majetkem města. Z jeho bytu se postupně stává muzeum. August Frind Víte, že značná část Frindova díla je dnes deponována v rumburském muzeu, kde je několik obrazů i k vidění? Frindova ulice je dnes jinde, než bývala za Augustova života ta jeho se dnes jmenuje Smetanova, dům čp. 2 zdobí pamětní deska a najdete ho hned za Domem Českého Švýcarska. Krásná Lípa má i Frindův dům, což je ovšem název pouze symbolický. Jde o nejstarší dům ve městě a najdete ho na náměstí. Dnes si v jeho přízemí můžete posedět v cukrárně. Frindův rodný dům nese čp. 224 a najdete ho při silnici na Varnsdorf. Večer tříkrálový 13

8 HISTORIE A KULTURA Rumburk Mikulášovice, Šluknov HISTORIE A KULTURA 14 Náměstí s morovým sloupem O Rumburku se vyplatí informovat. Nejlépe uděláte, navštívíte-li stránky Loreta Tajný tip Vrch Dymník nad městem. Proč? Rozhledna, lanové centrum, restaurace, fotbalgolfové a frisbee hřiště, kamenná esoterika Stromu života Zábava na celý den. MĚSTO PLNÉ POKLADŮ I kdybyste se měli do Rumburku vydat jen kvůli nejsevernější české loretě, jedné z nejúžasnějších památek ve Šluknovském výběžku, bude to stát za to. A když tam budete, nechte se Rumburkem překvapit. Je to město, které nabízí daleko víc, než se může na první pohled zdát. Uvidíte, že vám nakonec jeden den bude málo. Zázrak jménem Loreta Rumburská loreta. Pro mě osobně místo zázračné. Protože co je to jiného než zázrak, že kdykoli sem přijedu, je tu něco nového, něco objeveného, rekonstruovaného, nová expozice Přijít sem můžete po celý rok, někdy dokonce i za tmy, kdy tu probíhají kouzelné prohlídky při svíčkách, ve dny všední, sváteční i tehdy, když tu pořádají Loretánské slavnosti (certifikovaný regionální zážitek Českého Švýcarska) nebo Slavnosti Porciunkule. Je to jako vejít do jiného světa. Bohatě zdobená Svatá chýše obklopená ambitem se čtyřmi rohovými kaplemi. Chodit ambitem, nechat na sebe působit nástěnné malby, dojít až ke stylizovanému Kristovu vězení a nakonec i ke skvostným a nádherně rekonstruovaným Svatým schodům lemovaným sochami vysmívajících se Židů, nahlédnout do Svaté chýše, usednout před tváří černé Madony loretánské, to je chvíle tak klidná a útěšná, že se snad ani nepočítá do života. Při prohlídce technického zázemí Lorety uvidíte kryptu, sklepy i půdy. Spojovací chodbou se můžete zajít podívat i do klášterního kostela sv. Vavřince. Určitě nevynechejte stálou Expozici církevního umění Šluknovska. Ostatně, to už budete mít za sebou i prohlídku některé z mnoha výstav instalovaných v ambitu. V létě tu dokonce můžete zanechat své děti, je tu pro ně připraven program osobně vám ale doporučuji, abyste se ho zúčastnili taky. Pak si tu totiž můžete všichni říct o nápaditou Hledačku výlet po Rumburku s tajemstvím. Projdete městem od gotiky po 20. století, budete řešit úkoly, hledat indicie a luštit tajenku. Komu se to podaří, bude v Loretě puštěn do síně pokladů a odnese si odměnu. Největší odměnou ale je, že objevíte duši města. Napříč staletími A co dál? Určitě zajděte na Lužické náměstí. Kromě památkově chráněných měšťanských domů s podloubími a bohatou štukovou výzdobou tu především užasnete u raně barokního morového sloupu Nejsvětější Trojice. Korunuje ho socha Panny Marie Immaculaty obkroužená sedmi sochami svatých a je to opravdu ojedinělá podívaná. Být v Rumburku a nevidět Šmilovského uličku, půvabný hobitín osmnácti podstávkových domů, chráněný jako památková rezervace, je prostě hloupost. Něco podobného totiž jinde nenajdete tkalcovská vesnička uprostřed města! Až si pak odpočinete v některém z parků, můžete vyrazit na tatáž místa znovu a zase uvidíte něco jiného. Tentokrát na vás promluví pozoruhodné domy z minulého století bývalá Německá banka architekta Lehmanna, funkcionalistická vila v Okružní ulici, legendární Café Henke, budova na pomezí art deca a kubismu Ne, ani desetina se mi jich sem nevejde budete muset zajít do Informačního centra na náměstí a dostane se vám podrobných rad, kam se vydat. Já už vás vyzvu jen k jedné vycházce, zato určitě nejhezčí. Vede do kopečka, který se zvedá nad městem, a přitom je to sem z centra jen pár minut. Strážný vrch. Na jeho vrcholu najdete půvabný kostelík s pohnutou historií. Kaple sv. Jana Křtitele byla už lecčím byla přebudována na větrný mlýn, bývala v ní dokonce restaurace Dnes slouží pravoslavným bohoslužbám. Především je ale na přilehlém palouku zajímavá křížová cesta s poměrně zachovalými reliéfy. Jestli nikde, tak tady si odpočinete zaručeně. O HVĚZDÁCH A AKČNÍM ZÁMKU Mikulášovické hvězdy O Mikulášovicích se v Zážitcích dozvídáte pokaždé něco nového. Není divu, je toho tu skutečně hodně, ale ne každý o tom ví. Je tu opravdu nádherný kostel sv. Mikuláše, opravené drobné sakrální památky, nádherná trojboká kaple Nejsvětější Trojice, kaple Tří otců se zbrusu novou kupolí vytvořenou místními řemeslníky, pozoruhodné industriální budovy, které už jsou také památkami, je tu výborné Informační centrum s malým muzeem, ve kterém můžete obdivovat rekonstruované staré pohlednice i historické výrobky mikulášovických továren třeba nože, stuhy, kancelářskou techniku, anebo dokonce medaile. V témže domě je i tvůrčí dílna Skloluxus, kde si můžete zkusit malování na sklo nebo keramiku. Málokdo zná nádherné mikulášovické přírodní koupaliště s klidnou atmosférou první republiky. Tentokrát vás chci pozvat jinam. Nenápadný dům naproti kostelu má zvláštní kupoli. Že by hvězdárna? A víte že ano?! Přesně před sto lety tu lékárník Adolf Krause uskutečnil první pozorování nočního nebe. A teď si představte, že se tuhle technickou raritu podařilo zachránit a vy se sem můžete zajít za dne podívat na původní techniku, kterou místní s láskou opravili, a za noci, o pravidelných hvězdářských večerech, i pozorovat hvězdy průzorem v otáčející se kupoli. A jak nejlépe poznat všechno, co Mikulášovice nabízejí? Zajít do Informačního centra. Tady vás provedou muzeem, seženou klíče od kostela nebo hvězdárny, nabídnou originální pohledy (vysvětlivka pro mladé: takové papírové MMSky) a vybaví vás plánkem, radou i úsměvem. A jedna půvabná na závěr: Když tu pozorují hvězdy, vypíná se v centru města světlo, aby bylo lépe vidět oblohu. Život ještě umí být fajn. Oživený zámek v krásném parku Když v roce 1986 na šluknovském zámku vypukl požár, vzala za své většina téhle perly saské renesance. Dnes byste tomu neuvěřili. Často se říká, že něco povstalo z popela tady to ovšem platí doslova. Šluknovský zámek dnes znovu zdobí město a je rok od roku vyhledávanější památkou, vloni si ho například našlo vůbec nejvíc návštěvníků v historii. Proč? Jedinečná budova obklopená pečlivě obnoveným parkem s růžovou zahradou, kašnou, altánem, jezírkem i nádhernými vzrostlými stromy totiž není jednou z mnoha spících přehlídek ložnic. Je to zámek, kde akce střídá akci. Stihnou jich tu i přes čtyřicet za rok! Výstavy, koncerty, divadelní představení, cestovatelské besedy, festivaly V roce 2015 chystají výstavy historických kočárků, spodního prádla nebo třeba lega na obrovské ploše 600 m 2! Na nádherné půdě, v opravdu jedinečném prostoru, si prohlédnete dřevěné brabence a létající stroje řezbáře Vítězslava Fischera. Určitě si nenechte ujít zdejší Zámecké večery s prohlídkou, často doplněnou divadelním provedením některé z pověstí, koncertem na svíčkami osvětlené půdě i posezením v půdní čajovně. A expozice? Je jich tu dokonce několik. Ta historická udivuje umem současných řemeslníků, kteří dokázali vytvořit kopie shořelých podlah, ostění dveří, kazetových stropů člověk by myslel, že už to dneska nikdo neumí. K tomu expozice Šluknovsko, vojenští vysloužilci a velká válka a Lesnické muzeum. V přízemí vás pak vybaví vším, co potřebujete vědět, přívětivé dámy v Informačním centru. Když dodám, že se v současné době výrazně rozšiřuje historická expozice a že je zámek otevřen celoročně, je vám asi jasné, že se jeho návštěva může stát obohacením vaší dovolené nebo výletu doslova kdykoli. Historická fotografie hvězdárny Spoustu užitečných informací najdete na nebo na Hledejte také na Šluknovský zámek 15

9 AKTIVNÍ ODPOČINEK Pivo Českého Švýcarska Pivo Českého Švýcarska AKTIVNÍ ODPOČINEK Víte, že křinického Falkenštejna si můžete poručit v saském Bad Schandau a v Hinterhermsdorfu (tady dokonce na dvou místech)? A že na Kocoura už dnes natrefíte třeba i ve Finsku? A že v děčínském obchodním centru Pivovar, které bylo nominováno na cenu Stavba roku 2014 a vyhrálo Best of Reality 2014, si můžete v pivotéce koupit nejen piva ze zdejšího, ale i z ostatních minipivovarů včetně zahraničních? Varnsdorfský pivovar Kocour CESTY ZA PĚNIVÝM MOKEM Bývaly doby, kdy bylo pivo velkým národním mystériem, čímsi nedotknutelným a nekonečně tajemným. Štamgasti se bili v prsa, že právě to jejich lokální pivo je vedle Plzničky, samosebou to nejlepší. Pivo bylo spouštěčem tiché a do hospod bezpečně uzavřené rebelie proti poměrům. Potom se čas překotil a pivo se osvobodilo od nálepky tekutý chléb. Rok za rokem se víc a víc stává především chuťovým fenoménem, vnímaným podobně jako víno. Minipivovary prokázaly, že dobré, ba skvělé pivo lze vařit i jinde než v mohutných fabrikách a že Čechy bude zajímat i pivo jiné než to naše. Lidé začali za pivem cestovat a zrodila se pivní turistika. Její čím dál hustší stezky už vedou i na tři místa Českého Švýcarska do Varnsdorfu, Krásné Lípy a Děčína. Přiznám se, že když jezdím po Děčínsku a Šluknovsku, jsou právě zdejší pivovary a pivovarské restaurace úlevnými záchytnými body, kde se vždycky dobře najím a především si vychutnám úžasné a v mnohém jedinečné pivo. Ostatně zvu vás na jedno (minimálně). Dáte si říct? Falkenštejnova družina V Krásné Lípě sice pivovar býval, ale na jiném místě. Křinický pivovar okupuje od roku 2013 krásný měšťanský dům na náměstí a zve do příjemného moderního interiéru restaurace, jejíž součástí jsou i varny a spilky, takže člověk sedí takříkajíc přímo u toho. Tady vsadili daleko více na klasiku, základem pivní nabídky jsou tři spodně kvašené ležáky doplněné svrchně kvašenými sezónními pivy a příležitostnými speciály, třeba dušičkovým stoutem nebo adventním bockem. V létě nabídku doplňuje stále oblíbenější pšeničné pivo, třeba s lipovou nebo konopnou příchutí. Snad právě proto, že jde o sociální podnik zaměstnávající také lidi s hendikepem, je tu obsluha vstřícná a až dojemně milá. Přiznám se, že mám rád, když někdo naplňuje, co si předsevzal. Zakladatelé pivovaru při otevření vyhlásili program Falkenštejn poteče Varny pivovaru Falkenštejn Křinicí, a o dva roky později tohle báječně vychmelené pivo opravdu najdete na několika místech Křinického údolí, na české i saské straně hranice. Také tady se můžete pohodlně ubytovat a navíc si ještě čas zpestřit kulturou, protože společenský sál pivovaru nabízí přednášky o cestování i pivu a chystají se i koncerty a další akce. A kuchyně? Začínalo se s chuťovkami k pivu, ale podle hesla s jídlem roste chuť je menu stále bohatší a propracovanější, navíc s jasnou tendencí vzkřísit regionální recepty. A plánům křinických pivovarníků se určitě dá věřit. Kapitánova posádka Křinický pivovar v Krásné Lípě Pivovar Kocour Varnsdorf Křinický pivovar Krásná Lípa Děčínský pivovar Všechny tři pivovary snadno Kocouří rodinka Jediným restauračním pivovarem, který skutečně vaří pivo najdete i na FB. ve zdech, kde fungoval historický thunovský pivovar, je ten Ve Varnsdorfu nikdy pivovar nebyl. Teprve roku 2007 začalo v Děčíně. Ze tří jmenovaných je nejmladší, jako součást obchodního v bývalé keramičce na kraji města několik nadšenců vařit pivo, a nákupního centra Pivovar byl otevřen teprve na jaře Pivovar tu žije a na svět přišel pivovar Kocour. Vsadili především na objevování v harmonické symbióze s restaurací. V atraktivním prostředí bývalé konírny, světových pivních chutí, které v té době Češi skoro neznali. Rozjeli se pod cihlovými klenbami svítí měděná varna a voní tu velice pestrá škála piv. do světa a krom chmelů a pivovarnických receptů začali vozit rovnou Vlajkovou lodí je několik tradičních děčínských značek v čele s Kapitánem, i sládky z Ameriky, Británie, Japonska, Nového Zélandu. Naučili se od nich kterého si nemůžete dát nikde jinde než právě ve zdejším výčepu. Posádku jejich triky a dnes vaří více než tři desítky druhů piva spodně i svrchně doplňují ještě Admirál, Korzár a Lodník, všechno svrchně kvašené ležáky. kvašená, stouty, portery, extrémně hořká piva i rafinované speciály Skutečnou pestrost ale nabídce dodávají svrchně kvašená piva od ejlů a samozřejmě i čím dál populárnější pšenici. Dostanete tu, troufnete-li si, po portery a stouty. Můžete si tu dát i degustační sadu a porovnat dokonce pivo s obsahem alkoholu 14,5%! Přijet na Kocoura je vždycky jedenáctky z chmelů z různých koutů světa. A pokud vás zajímá, jak zdejší dobrodružství. Děti se zabaví v přilehlé minizoo, dá se tu grilovat, chuťově často velmi překvapivá piva s mnohdy vysokou hořkostí vznikají, hrát všelicos s míčem, především se ale dá báječně posedět ve velmi stačí si dohodnout prohlídku a probrousit všechny pivovarské kouty. Pokud Pivovarská restaurace v Děčíně útulné a malebné hospůdce s půvabnými měděnými varnami. Na čepu jde o gastronomickou rovinu, na tu se v děčínské pivovarské hospodě dbá natrefíte denně na čtrnáct druhů zdejších pivních laskomin, a co je opravdu zásadně. Šéfkuchař Lukáš Krepčík vás zahrne moderní českou nejlepší jídelníček důsledně počítá s tím, že jste patřičně zmlsaní kuchyní z lokálních a výhradně českých surovin. Ostatně i veškerý alkohol Varnsdorfský pivovar Kocour a chcete párovat jídlo a pivo. A tak vám tu ke každému pivu doporučí tu najdete jen z české produkce, pivo a limonády tu mají samosebou vlastní. něco jiného od žeber přes zvěřinu po bramboráky a gulášek, Jídla jsou opravdu skvělá žádná dochucovadla, žádná chemie, pochopitelně v závislosti na sezóně. Pokud chcete zůstat, čekají vás vývar pěkně třicet hodin tažený. Vlastně se nemůžete splést, ať už buď příjemné apartmány přímo v pivovaru, anebo raritní a půvabné si dáte kachní kaldoun, koleno, žebra, svíčkovou, guláš, líčka nebo přenocování v odstaveném spacím železničním vagonu. A když jsme třeba domácí knedlíky s vajíčkem! A pivo si pochopitelně můžete, u železnice pozor! Kocour má svou vlastní železniční zastávku stočené do speciální petky, odnést i s sebou. 16 takže na pivo klidně přijeďte po kolejích. 17

10 AKTIVNÍ ODPOČINEK Golf Janov Golf Janov AKTIVNÍ ODPOČINEK Nic to nechce, jen hrát lehce GOLF V NÁRUČI TÉ NEJKRÁSNĚJŠÍ PŘÍRODY V posledních Zážitcích jsem dosti emotivně vyprávěl, jak mě Jaroslav Novotný, šéf janovského golfového hřiště, přiměl vzít poprvé do ruky devítku železo a zažít golf na vlastní kůži. Od té doby tu a tam hraju, dokonce i píšu o golfových hřištích, a tak mohu trochu porovnávat. A řeknu vám na rovinu Janov je pro mě místo s nejúžasnějším okolím a nejpříjemnější atmosférou na hřišti i v klubovně. Proto mě velmi zaujalo, když jsem se dozvěděl o anketě spolku Všudehrálů, tedy skupiny golfistů, kteří hráli alespoň na 60 ze 101 českých hřišť. Janov tu vyhrál kategorii devítijamkových hřišť. I daleko známější konkurenci válcoval, hlavně pokud šlo právě o atmosféru a zasazení do přírody. Co se ale za těmihle slovy vlastně skrývá? Vezměte si na sebe něco sportovního a pojďte, já vás do Janova vezmu. Zkusit si to může každý Hned na úvod vás musím zbavit předsudků nezáleží na tom, jací jste golfisti a jestli vůbec hrajete. V Janově totiž narazíte na partu gentlemanů, které golf v první řadě baví. Oni bytostně touží šířit golfové evangelium a obracet na víru jamek, greenů, fervejí a rytířského chování každého, kdo je třeba jen zvědavý. Jediné, na čem opravdu záleží, je jací jste lidé. Pokud otevření novým věcem, pohodoví a ochotní učit se, přijďte a nechte se vést. Tady nevyženou nikoho. Stačí zavolat a dohodnout se a můžete si poprvé zkusit, jaké to je, stát nad míčkem, který najednou vypadá jako zrnko máku, a zkoordinovat tělo tak, abyste ho zasáhli holí a uvedli do letu, který vezme dech. Nechte se prostě zasvětit. Možná z toho bude jen hezký zážitek a možná láska na celý život. Genius loci aneb Neokázalá přirozenost Co to tedy je, ta atmosféra, o které mluvím? Je to vlastně všechno, co tu zažijete, jakýsi duch místa. V některých klubovnách se to pohříchu jen hemží siláckými řečmi a snobskými výlevy, tady se k tomu obyčejně ani neschyluje. Jako by všichni cítili, že tady by bylo směšné dělat ramena. Je to tím, že tady je rozhodující radost ze hry a ze života vůbec. Z toho plyne potřeba a hlavně možnost být přirozený, na nic si nehrát, chovat se úplně normálně. V létě jsem tu zastihl dva Angličany. Čert ví, co je to napadlo, vybrat si zrovna tenhle kout Čech, zejména když byli členy přes sto let starého tradičního golfového klubu, ale vyškolili mě dokonale. Ne ve hře, i když jim to šlo jedna báseň. V přístupu. Přijmi hřiště, jak ho najdeš, nemudruj o střihu trávy a profilu, prostě hraj a raduj se. Byli atmosférou janovského hřiště tak okouzleni, že tu strávili všechen čas a nakonec se ani na tu Pravčickou nepodívali, přestože je na dohled. Jen hráli, anebo odpočívali a povídali si. Jediné, co si neodpustili, byl samozřejmě čaj o páté. Ta pohoda je totiž doslova hmatatelná, krásně se tu spí, jí i hraje. V noci vás z nedalekého podrostu uspává tiché chřást chřást ohroženého chřástala polního, jemuž se tu také líbí a kterému tu dělají pomyšlení, za měsíčních nocí vycházejí z lesů nad kamenickými soutěskami stáda srnčí i vysoké zvěře A kuchyně? Pravda, šneky na burgundském si tu nedáte, zato některou z báječných polévek, na které jsou tu pyšní, třeba pórkový krém s lososem, nebo výbornou pečínku zvanou Porcheta anebo a to je můj tajný tip čerstvý místní chleba se sádlem a škvarky na český či na francouzský způsob. Tohle je zkrátka místo, kde každý brzy pochopí, že nemá smysl se sám ze sebe zbláznit. Nadhled a smysl pro humor je také všudypřítomný. Tak třeba od páté jamky si můžete starým vojenským telefonem na kliku zavolat do kuchyně a objednat si vítězný sekt. (I kdybyste totiž na dalších čtyřech jamkách ztratili náskok, můžete se stejnou radostí oslavit vítězství protihráče.) Galerie půvabů krajiny A zmiňovaná příroda? Janov, to je galerie krás zdejší krajiny. Tak třeba na druhé jamce hrajete přes nádherné vzrostlé jeřabiny (zatímco se Děčínská jeřabinka z nich už chladí na baru), na kraji lesa u nejromantičtější lesnaté trojky zase natrefíte na vyhřívající se rodinku zmijí, svažitá fervej čtyřky jako by končila přímo pod majestátním Růžákem, který se zmocňuje obzoru. Nejkrásnější a také nejtěžší (třetí nejtěžší pětipar v Česku) je ovšem pětka. Od té vidíte mámivou siluetu Lužických hor s koketní Jedlovou, odměřeným Studencem a v oparu se rýsujícím Klíčem. A když se vydáte k vysokému buku na kraji lesa, nebudete věřit svým očím. Já tedy nevěřil. Jezevci si tu vybudovali gigantický hrad plný nor a teras. U šestky začíná defilé Českého Švýcarska. Vynoří se monumentální Křídelní stěna a pod ní klikatá Gabrielina stezka k Pravčické bráně. Ano, i tu uvidíte sedmá jamka vás totiž přivede až k patě rozhledny, ze které jsou vidět Lužické hory, ale především celé panorama Českosaského Švýcarska, i stolové hory Děčínský Sněžník, Zirkelstein, Kaiserkrone, Grosser Zschirnstein, ale také České středohoří reprezentované především Bukovou horou. Labské pískovce vás nicméně ohromí i z ferveje osmičky. Devátá jamka nabídne hru proti zalesněnému hřebenu, nad nímž nesměle vykukuje věž arnoltického kostela Nanebevzetí Panny Marie. Už chápete? To není hřiště, to je vyhlídkový okruh! Tělo, duše, oči, srdce všemu se tu dostane radosti. A víte co? Nedejte na mě, zkuste si to sami. Jdi a dívej se Aktivity na golfovém hřišti v Janově objednávejte v recepci areálu: nebo , golf.khgcs@seznam.cz, na Golfovým laikům doporučujeme absolvovat Ochutnávku golfu. Jedná se o zážitkový program, prostřednictvím kterého budete nezávazně uvedeni do světa této prastaré hry. Je určen pro skupiny dvou až šesti osob (včetně dětí) a trvá cca tři hodiny. V jeho průběhu budete obeznámeni s historií a filozofií golfu a po krátkém základním tréninku zažijete poprvé skutečné pocity hráče při hře na hřišti. Cena za skupinu činí 1490 Kč bez ohledu na skutečný počet účastníků. Veškeré potřebné golfové náčiní vám bude zapůjčeno. ZÁŽITEK GARANTOVÁN! uvidíš krajinu krásnou jako sen 18 19

11 PŘÍRODA Národní park České Švýcarsko Národní park České Švýcarsko PŘÍRODA Víte, že mezi další nejoblíbenější naučné stezky na území národního parku patří: Jetřichovické skály, Okolím Růžové a Köglerova naučná stezka Krásnolipskem? Krajina s láskou chráněná PATNÁCTILETÝ KAPITÁN LESŮ A SKAL Když se patnácti let dožije člověk, mívá za sebou základní školu a povětšinou ještě moc neví, co vlastně dokázal a co s ním bude dál. Když ale patnáctiny slaví park, je to něco úplně jiného. Zejména jde-li o národní park. První den roku 2000 byl založen národní park České Švýcarsko, přesně deset let po svém starším bratru národním parku Saské Švýcarsko. Bráchové, jakkoli deset let od sebe, si velmi dobře rozumějí, pomáhají si a postupně se jim daří odstraňovat hranice v přírodě i v myslích lidí. Sympatické na všech těch obětavých a zapálených lidech v NPČŠ ovšem je, že se nechystají nikterak okázale jubilovat, oslavovat, ohňostroje odpalovat. Oni prostě dál dělají, co je třeba. Příroda, jaká skutečně je už mnohé pochopili. Zpočátku měli strach, že jim bude někdo vytyčovat úzké koridory a zakazovat jim kdeco, nyní zjišťují že národní park zakazovat nechce, že se jen snaží definovat pravidla a kontroluje jejich dodržování. Přece je logické, že když zahnízdí úchvatní krasavci čápi černí nebo obrovští výři velcí, není možné, aby jim kolem hnízd denně halasily a dupaly davy. A že obnova lesa vyžaduje ohleduplnost cyklistů i pěších turistů. Vzájemné pochopení začíná převládat. Není divu blahodárné působení parkařů je prostě vidět. Národní park navíc zhušťuje síť naučných stezek, na kterých se turisté dozvědí, co by jinak klopotně hledali, a dost možná nenašli, v knížkách či na internetu. Rysí stezkou za tajemstvím lesa Zatím poslední v řadě, tou nejnovější, je letos otevřená naučná Rysí stezka u Mezní Louky. Je ze všech nejhravější, je zábavná a naprosto interaktivní. Přečíst informační tabuli většinou znamená dozvědět se úkol a začít ho plnit. A téma? Les. Jeho historický vývoj a péče o něj. Stezka má dvacet zastavení, dělí se na dvě části ta snáze průchodná je značená červeným mezikružím, ta náročnější modrým. Celá stezka měří půldruhého kilometru, ale zábavy si na ní užijete jako na celodenním výletu. A co konkrétně vás čeká? Tedy moc se mi to prozrazovat nechce, abych vás nepřipravil o překvapení, ale trochu napovědět můžu budete určovat a poznávat zvířata žijící ve zdejších lesích, snažit se je uzvednout, nakrmit nebo vystopovat. Budete číst z letokruhů, vnímat les chodidly, vracet medvěda, pratura, zubra nebo tetřeva do přírody, zkoušet rozpětí svých křídel a porovnávat je s ptáky, poznávat les všemi smysly, pozorovat ho z mířidel, balancovat na provazové lávce, zjistíte, co je smyk na dřevo, naučíte se lesní relaxaci, budete naslouchat hudbě stromů, prozkoumáte lesní tůně a dutiny stromů, dokonce se utkáte se zvířaty ve skoku dalekém Dost, nebo to všechno vyslepičím. Je vám už asi jasné, že nevzít s sebou děti by byla velká chyba. Na druhé straně, i bez nich tu objevíte, kolik hravosti a chuti zkoušet nové věci ve vás ještě zbylo a uvidíte, že hodně. Já tu poletoval jako pětiletý. S Elisalex k bráně bran Nechte auto doma a využijte k výletům turistický autobus linku 434, která jezdí o letních prázdninách denně na trase Děčín Hřensko Mezní Louka Jetřichovice Krásná Lípa. Pravčická brána je otevřena: duben říjen 10 18, listopad březen pátek, sobota, neděle: hodin ( denně hodin), vstupné 75 Kč, děti 25 Kč. Až projdete tenhle báječný okruh, dostanete možná, stejně Za těch patnáct let se podařilo opravdu hodně věcí. Příroda si oddechla jako já, nezvladatelnou chuť ověřit si to všechno někde a začala se obrozovat. Lidé z okolních obcí, zpočátku plní předsudků, v lese. Můžete se vydat mnoha směry, ale možná nejlepší že národní park bude omezovat jejich životy i práci, pochopili, že mají je vyrazit po navazující šestikilometrové naučné stezce v parku spojence a že se jim s jeho pomocí podaří prosadit i leccos, čeho Okolím Pravčické brány, kterou národní park České by sami nedosáhli. Tím nejpodstatnějším úspěchem ale vlastně je, že se Švýcarsko otevřel před třemi lety. Průvodci vám budou národní park stal přirozenou a neodmyslitelnou součástí krajiny pískovců, kněžna Elisalex Clary Aldringen a profesionální strážce roklí, lesů a luk. Hlavně lesy slyšitelně vydechly. Z převážně hospodářsky národního parku. Povedou vás po Gabrielině stezce až využívaných smrkových monokultur se pomalu stávají přirozené a pestré k bráně bran a na protější vyhlídky. K tomu, co jste se už lesy rostoucí v naprostém souladu s přírodními zákony. Na svahy zdejších dozvěděli o lese, přidají spoustu dalších pozoruhodností kopců se vracejí jedle bělokoré. Nebe už zase svým vznešeným letem a faktů o skalách, moři, které sice nevidíte, a přece tu bylo, protkávají sokoli stěhovaví. Kamenicí se hemží pravidelně vysazované o budování cest a prvních turistech A to všechno samozřejmě plůdky lososů. Příroda se vrací k normálu, někdy s pomocí člověka, jindy doplníte opulentními výhledy a fascinujícími sceneriemi. Zastavení Stromový panelák spontánně. Teď se pozornost lidí z parku zaměří na jeřábky lesní a snad U Pravčické brány se mnou pak pozvedněte číš a popřejte na Rysí stezce dojde i na tetřevy. Kulturní krajina se také probouzí drobné kulturní oběma národním parkům mnoho dalších let, spoustu nápadů památky už zase září, Dolský mlýn i Zadní Jetřichovice procházejí a obětavých lidí. Ať se vám vaše smysluplná práce daří! dlouhodobou obrodou, často za pomoci nadšených dobrovolníků. I turisté Dendrofon na Rysí stezce Čáp černý

12 TURISTIKA Dolní Poustevna Dolní Poustevna TURISTIKA Vrch Poustevník Všechno, co nevíte a vědět chcete, najdete na Kozí farma je otevřena od 8 do 20 hodin, kromě úterků, kdy jsou tu jen do 11, a střed, kdy je zavřeno úplně. Najdete ji na volat můžete na S LOUTKAMI KE KŘÍŽKŮM ANEB DOLNÍ POUSTEVNA OŽÍVÁ Dolní Poustevna byla konečně objevena dalo by se napsat v určité, ale ne zas tak velké nadsázce. Tohle hraniční městečko má už léta co nabídnout, ale přece jen, bylo sem odevšad daleko, a tak zdejší pozoruhodnosti znali jen turističtí fajnšmekři. Důvodem toho, že sem dnes proudí národ turistický v daleko větším množství, je toužebně očekávané obnovení železniční trati z Rumburka přes Dolní Poustevnu a Sebnitz do Bad Schandau a Děčína. O tom si ale podrobněji přečtete na jiném místě Zážitků. A tak teď prostě vystupme na nádraží a pojďme se projít. Barevné domy plné kultury Rozhodně nepřehlédnete dvě budovy. Obě jsou barevné, ta první obzvláště. Svítivá zelenožlutá fasáda s barevnými kolečky a čtverci je Loutkovým divadlem a Klubem mladých. Budete-li mít štěstí a natrefíte na představení, nebo dokonce na Mezinárodní loutkový festival (v roce 2015 proběhne už 17. ročník), neváhejte ani na moment. Mají tu totiž dokonce dva soubory Pomněnku tvoří dospělí amatérští loutkoherci a PODĚS (Poustevenský dětský soubor) logicky děti. Tradice loutkářství je tu hluboce zakořeněná a atmosféra představení je prostě jedinečná. Mají čilou přeshraniční spolupráci (říkají jí S Kašpárkem přes hranice) s profesionálními loutkáři ze saského Hohnsteinu, vyměňují si představení i zkušenosti. Divadlo je zbrusu nově zrekonstruováno a báječně vybaveno jako multifunkční prostor. Druhou budovou, tentokrát červenou, je Centrum setkávání. Jde vlastně o rekonstruovaný evangelický kostelík, který nikdy nesloužil svému účelu, protože nebyl dokončen. Dnes je tu galerie s velmi nápaditou dramaturgií, pořádají se tu zajímavé akce. Z věže kostelíka se navíc dá obhlédnout celá Dolní Poustevna. Po kamenných památkách i za bílou paní zajímavá odbočka k lesnímu pomníku U bílé paní. Odkud ten podivný název? Budete-li pozorní, objevíte nápis Carolo a letopočet V té době byly v Dolní Poustevně ubytováni vojáci a mezi nimi i zmíněný Carolo, podle jména Ital. Ten se zamiloval do krásné statkářky a utkal se pak v souboji s jejím mužem právě v těchto místech. Nic mu nebyla platná píka, statkář ho proklál vidlemi a připravil o život. Když statkářka ovdověla, nechala Carolovi postavit kamenný pomníček. Její hříšná duše nenašla klid ani po smrti dodnes ji tu můžete, uslzenou a celou v bílém, zastihnout hlavně za mlžných a bouřných nocí, jak zoufale volá svého milého. Další kříže vás čekají v osadě Karlín i v Horní Poustevně. Informační tabule jsou obsažné, takže se pokaždé dozvíte všechno, co vás bude zajímat. Poslední skupina křížků je v obci Nová Víska. Než tam ale dojdete, čeká vás příjemné překvapení. Víte, jak vysoko skáče kůzle? U odbočky na Novou Vísku se pokocháte obzvláště zdobným křížem z roku 1824 s bohatou figurální výbavou (včetně rozverně poletujících andělíčků) a pak už vás cesta povede vzhůru, až k zalesněnému vršku. Oficiálně nese jméno Poustevník, v lidové řeči je ovšem označován jako Špičák. Neleňte, odbočte z cesty a šplhejte vzhůru. Nápomocné vám bude kamenné schodiště se zábradlím. Nahoře zjistíte, že vršek zalesněný není, že ho zdobí vyhlídková plošina s dvojramenným křížem a malovaným Kristem vsazeným do žulového soklu s votivním nápisem. Je tu i vrcholová kniha. Panoramatický rozhled je úchvatný a v mnohém jiný, než z ostatních okolních vyhlídek. Vidíte sveřepou a drsně krásnou, neokázalou, a přece malebnou krajinu západního Šluknovska, ale také zvlněné kopce Hornolužické pahorkatiny. Až zase sestoupíte na cestu, uděláte jen pár kroků, a ocitnete se v malém ráji. Žádný strach, nic rokokově načinčaného, naopak tady není nouze o bláto. Kozí farma Víska je místem radosti. Jednak ze setkání s přívětivými manželi Malinovými, kteří vám rádi vypoví všechno o svých kozích miláčcích i o výrobě sýrů z jejich mléka, jednak z chuti těch sýrů jsou opravdu skvělé, doporučuji čerstvý sýr, a to i zapřisáhlým odpůrcům kozích sýrů ten zdejší dost možná jednou provždy zlomí jejich předsudek, a do třetice ze setkání se zvířaty. Je jich tu povícero, kromě koz a neposedných kůzlat se vás zmocní i přítulná koťata, oslík, psi, koně a především dvojice velmi bezprostředních vepříků. Tajný tip požádejte o kozí syrovátku, je to učiněný všelék! Centrum setkávání v Dolní Poustevně Co je ještě okolo Když už teď vlaky spojují Dolní Poustevnu a Sebnitz, nezapomeňte si tam udělat výlet. Krásné saské město nabízí muzeum umělých a hedvábných květin, vlastivědné muzeum, muzeum modelové železnice, Pravěký park, Africký dům nebo westernovou vesničku. Co je ale vůbec nejpozoruhodnější, to je nová naučná stezka po kamenných památkách. Přijmete-li dobrou radu, projděte si ji celou. Ona vás totiž nejenže zavede k citlivě rekonstruovaným drobným především Moudří už vědí sakrálním památkám, ale projdete díky ní celé městečko i jeho nesmírně Dolní Poustevna i ta Horní jsou prostě výborným a pořád ještě malebné, členité a velmi zvlněné okolí. Při cestě za památkami tak úplně neokoukaným tipem na výlet. O turisty tu stojí a vycházejí jim vstříc. A to poznenáhlu zjistíte, že je tu prostě krásně. Začít je třeba u nejvzácnější nejen ti, kteří se turistickým ruchem zabývají, ale i ti, kdo ho všemožně památky, slavné poustevenské Piety. Barokní pískovcové sousoší Panny podporují. Mezi nimi vyniká firma Izopol, výrobce pěnového polystyrénu. Marie držící v náručí Krista sňatého z kříže pochází z roku 1748 a je Ti do turismu investují, protože dobře vědí, že s turisty přichází do kraje Pieta zapsáno na seznamu kulturních památek České republiky. Protože pracovní příležitosti, že se region rychleji rozvíjí a jeho prestiž roste. Bez jste si na městském úřadu vyzvedli mapku naučné stezky, nebloudíte Kovaný kříž z roku 1824 podobně osvícených podnikatelů by se turistický ruch rozvíjel klopotněji a setkáte se nejprve se třemi kříži s kamennými sokly. Až minete kostel a hlavně pomaleji. 22 Archanděla Michaela (s nově opravenými varhanami), čeká vás velmi 23 Kozí farma

13 AKTIVNÍ ODPOČINEK Regionální produkty Regionální produkty AKTIVNÍ ODPOČINEK Terapeutická dílna Integrované centrum pro osoby se zdravotním postižením v Horní Poustevně provozuje dvě terapeutické dílny u Markétky. Najdete je snadno. Buď v Horní Poustevně u silnice na Lobendavu, v areálu hledejte dům číslo popisné 40 (sídlí tu i vedení centra). Ve Šluknově zase dojděte k vile v ulici T. G. Masaryka, která je označena číslem 575. Na internetu pak hledejte stránku PUTOVÁNÍ ZA TAŠTIČKOU ANEB ÚŽASNÉ DÍLNY U MARKÉTKY Tuhle jsem si na jednom řemeslném jarmarku koupil krásnou tkanou taštičku s dřevěným knoflíkem. Byla na ní visačka regionální výrobek Českého Švýcarska, a protože jsem člověk zvědavý, začal jsem pátrat, odkud se takhle krásné věci berou. Výsledek mi tak trochu vyrazil dech. Tu krásnou tašku vyrobili lidé s mentálním postižením. Řekl jsem si, tyhle lidi musím poznat. Tam, kde hledají cesty bez plotů Pátrání mě dovedlo na dvě místa, do dvou sídel Integrovaného centra pro osoby se zdravotním postižením do Horní Poustevny a do Šluknova. Začal jsem v Horní Poustevně, v krámku u silnice. Tkané věci, dekorativní keramika, úžasné výrobky z papíru, batikovaná trička, svíčky z včelího vosku, háčkované a pletené věci Všechno by obstálo v jakékoli prodejně s řemeslnou výrobou. Ředitelka Ilona Chrtová mě pak provedla celým areálem, a já zíral. Tohle zařízení v ničem nepřipomíná tradiční ústav. Žádné chodby s navěšenými pokoji, vývařovna, společenské místnosti, žádná deprese ani rezignace. Tady klienti bydlí v bytech, ve kterých probíhá normální život nakupuje se, uklízí, pere, vaří. A tak z jednoho bytu voní svíčková, zatímco hned vedle smaží řízky. Jde vlastně jen o to, jak závažný je hendikep, protože od toho se odvíjí míra samostatnosti. Někde všechno zařizují zaměstnanci centra, jinde jsou klienti skoro samostatní. Tady se totiž hledá cesta bez plotů. Alfou a omegou je sice péče, ale hned vzápětí i snaha o maximální integraci. Setkání, na které nezapomenete PŘÍRODA JAKO ŽIVOTNÍ STYL Šetrnost k přírodě, přirozený životní styl, přírodní zdroje, řemeslná výroba V Českém Švýcarsku je několik míst, kde se takhle opravdu žije a pracuje, a to bez okázalosti a sebestředného vykřikování. Do dvou z nich vás pozvu. Oáza první Nobilis Tilia Ve Vlčí Hoře láká k návštěvě Čajový klub v budově označené nápisem Nobilis Tilia. Kdo neví, v čem je celé kouzlo téhle budovy, zastaví se často jen na čaj a pak už je jen bez přestání překvapován. Čajovna totiž nabízí převážně čajové směsi, které si nemůžete dát nikde jinde pocházejí z vlastní zahrady Nobilis Tilia. Kromě vlídného prostředí, voňavých nápojů a vegetariánských dobrot vás přitáhne i okénko, kterým se dá nahlédnout do laboratoří, kde bělostné víly tančí mezi bylinami a oleji a pod rukama jim vzniká čistě přírodní kosmetika. Za domem se zase měsíc po měsíci proměňuje krásná permakulturní zahrada plná bylin a léčivek, doplněná keramickými popisky s názvy, které často znáte, ale nedokázali byste je přiřadit rostlině. Procházíte se, sednete si do trávy nebo na kládu k ohništi, smáčíte nohy v rybníčcích a díváte se, jak na listy stulíků usedají vážky, projdete si chodníček bosonohé terapie, dáte se do řeči se zahradnicí Irenou Čihákovou, možná dojdete až ke kořenové čističce a nakonec si v obchůdku třeba i koupíte některé z kosmetických kouzel. Vůbec nepochybuju o tom, že se sem vrátíte, Nobilis Tilia je návyková. Třeba na některou z pravidelně pořádaných komentovaných prohlídek nebo potom o Svatojánských slavnostech plných akcí, dílen a koncertů. Dost možná se sem vypravíte i na některou z víkendových dílen nebo přednášek, případně si zkusíte Hledačku, při které s lístkem plným otázek bloumáte zahradou a s odpověďmi se pak vracíte pro odměnu. Oáza druhá Mýdlárna Rubens Laboratoře přírodní kosmetiky hledejte na adrese Mýdlárnu Rubens najdete na Brzy jsem se ocitl i v terapeutické dílně. Sedělo tu asi patnáct lidí a všichni velmi soustředěně pracovali, každý na něčem jiném. Sedl jsem si mezi ně, chvíli se jen díval i oni po mně občas zvědavě koukli, a pak jsem se pustil do práce. Bylo to ne, to musíte zažít. Vlastní nešikovnost a jejich zručnost mě zaskočila. A celou dobu jsem myslel jen a jen na to, jak si často stěžuju a skuhrám a mám pocit, že mám problémy a nevím, jak je řešit. Tihle lidé si nic takového nepřipouštějí. Jsou trpěliví, baví je to, rádi se smějí, dokážou najít štěstí v maličkosti. Díky zázemí, které tu mají, mají krásný život. Škála výrobků, jejich nápaditost a perfektní provedení mě nadchly. Ty výrobky opravdu vytvářejí klienti centra, úplně sami. A když si je od nich koupíte, máte jistotu, že vaše peníze nepoputují kamsi na ústředí, ale zůstanou tady, nakoupí se za ně materiál, najme se lektor na další řemeslo. Zajel jsem i do Šluknova. Ve vilové čtvrti za Zámeckým parkem jsem objevil dům a v něm další Dílnu u Markétky, jak se terapeutické dílny centra jmenují. Každému radím, zkuste si to. Vede to k pokoře a k vděku za to, co je nám dáno prožít. Udělejte to jako já vydejte se do šluknovské vily nebo do hornopoustevenského areálu. Pokud to terapeutický režim dovolí, vždycky vás tu rádi provedou a všechno vám ukážou. A možná vůbec nejlépe přijeďte na letní otevřené dílny, kde lidé s hendikepem i bez něj Doby, kdy Miloslava Hrachovcová našla na půdě svého penzionu na kraji Růžové zašlý sešit s recepty na ruční výrobu mýdla, jsou dávno pryč. Od té doby se z kuchyňských pokusů s hrncem na odpis událo mnohé. U penzionu vyrostly dílny, předváděcí místnost, zahrada se změnila v bylinkový ráj, přibyly chodníky naboso a buduje se prosklený prostor pro přednášky a dílny, internetový obchod frčí a lidé se sem jezdí divit v čím dál větším počtu. Přitom se ale nezměnilo vlastně vůbec nic. Miloslava je pořád stejně vlídná, povídavá a usměvavá, mydlaření je pořád jen rodinným podnikem, všechno je důsledkem přirozeného vývoje. A co se tu vlastně vlastnoručně dělá? Bylinková mýdla, která nejen mydlí, ale také léčí. Za těch pár let tu vytvořili podivuhodný územní celek, ve kterém platí jiná pravidla než všude okolo. Ve státním znaku je úsměv, bez toho se tu neděje nic. Zákonem je klid, přirozenost, návrat k zapomenutým pocitům a zkušenostem. Návštěvníci jsou při překročení hranic zbavováni stresu a odjíždějí motivováni, nabiti energií a chutí zažívat úplně nové věci. A jak to v tomhle státě chodí? Pěkně vás uvítají a vypoví vám všechno o mýdlech, bylinkách a olejích, ukážou, jak se co dělá, a třeba vás i nechají zkusit si ozdobit mýdlo. Můžete se projít i po chodníku naboso. To se prostě zujete a jdete mezi záhony bylin v Mýdlárně Rubens je i hotel, ve kterém se nemůžete ubytovat? Jde o hmyzí hotel, který zástupci hmyzí říše zatím okukují a během tohoto roku by se měli nastěhovat. Najdete ho u chodníků naboso. Práce na stavu sedí u jednoho stolu, vyrábějí a třeba si i povídají. Dopřejte si to. Ano, sobě, po šiškách, kamíncích, dřevě Nakonec ponoříte nohy do křemičitého písku 24 ne jim, protože vás především takové setkání obohatí. Věřte mi, já to cítím dodnes. a už jen pozorujete, jak se vaše duše čistí od nesmyslů a vaše tělo pookřívá. Mýdlárna Rubens 25 Nobilis Tilia Víte, že...

14 AKTIVNÍ ODPOČINEK Regionální produkty Regionální produkty AKTIVNÍ ODPOČINEK Ručně pletené varnsdorfské sýry Další najdete na webové adrese součástí varnsdorfské mlékárny Milko je i prodejna. Dlaskovy dobroty pak koupíte buď v ulici Legií (vchod je ze dvora), případně na šluknovském zámku, více na cafe.dlask.cz. CHUŤ ČESKÉHO ŠVÝCARSKA Je libo něco opravdu typického? Něco, co si budete pamatovat ještě dlouho po návratu z dovolené? Něco, co se rodí právě tady a nikde jinde? Dobrá, pojďte za mnou Tajemství báječných sýrů Při toulkách po Českém Švýcarsku a okolí se vám určitě nejednou stane, že v obchodě nebo v restauraci narazíte na obzvláště lahodné sýry a budete si říkat tyhle korbáče chutnají nějak jinak, i konzistenci mají jaksi lepší. A tenhle pařený sýr je skvělý v čem je ten trik? Inu, v poctivých zdrojích, často s bio kvalitou, a především v převážně ruční technologii. Ručně dělané sýrové copánky prostě od těch průmyslově zpracovávaných poznáte takříkajíc na první skus. Když se pozorně podíváte, zjistíte, že tyhle sýry mají certifikát Regionální výrobek Českého Švýcarska. To je jednak tím, že jsou vážně výborné, a potom i tím, že se vyrábějí tady, ve Varnsdorfu, pod značkou Milko. Varnsdorfská mlékárna není žádný zelenáč, byla založena už v roce 1943, prošla nejednoduchými časy, ale dnes jede na plné obrátky a nestíhá uspokojit poptávku. Zpracovávají tu mléko stád pasoucích se na lukách Lužických hor a Českého Švýcarska. Zmíněné pařené copy dělají podle prastaré receptury ze severního Kavkazu, jejich čerstvý pastevecký sýr, vyráběný po starém pastýřském způsobu, to je vážně klenot oceněný jako nejlepší potravinářský výrobek roku Nabídnou vám i Burratu, řadu bio sýrů Mandava anebo sýry pro děti se sníženým obsahem soli Matylda z hor. Od jara do zimy se tu rodí i vynikající kozí sýry. Pro mléko ovšem nemusejí daleko, mají své vlastní stádo koz. To všechno by ale nebylo vůbec důležité, kdyby ty varnsdorfské sýry nebyly tak ukrutně dobré Vidíte, a přitom je to všechno tak prosté stačí dělat sýry rukama a srdcem. Jak šikovný Franta k cukrárně přišel V ŘÍŠI OHNĚ, SKLA A NEKONEČNÉ ZÁBAVY Do skláren AJETO v Lindavě a Novém Boru jezdím pravidelně a často o nich v Zážitcích píšu. Kdybych já mohl hlasovat o firmě roku, byli by jí zdejší mistři skláři už dávno. Takhle se jim to podařilo až vloni AJETO je totiž českou Firmou roku Od korálků do čertovy dílny Kdykoli se tu zastavím, je tu něco nového. Realizovat své plány do puntíku a vždycky ještě něco přidat, to je dnes velmi vzácné, ale tady se to děje. Tentokrát jsem nicméně byl opravdu ohromen. Začněme v Lindavě. To prosím přijedete k zářivě růžovočervené budově sklárny a vydáte se do vedlejší sklářské krčmy, kde najdete recepci. Odoláte touze zůstat v tom mámivém interiéru a vydáte se na exkurzi do sklářské hutě. Můžete buď využít služeb průvodce, anebo jít sami. Až dojdete na ochoz hutě, budete mít na chvíli pocit, že jste se ocitli v pekle. Pod vámi budou u otevřených výhní tančit čertovsky talentovaní mistři skláři s dlouhými píšťalami a dost možná tu zastihnete některého z předních světových sklářských výtvarníků, jak si tu nechává realizovat své vize. Ochoz je vybaven informačními tabulemi, takže v každé chvíli víte, nač se díváte. Až se zase vrátíte do pohostinné krčmy, můžete se tu nejen najíst a napít, ale především si u malé sklářské pece sami, pod dohledem zdejších machrů, vyfouknout vázičku nebo si troufnout i na půllitr. Hned vedle je korálkářská dílna, kde vám sličná umělkyně vysvětlí co a jak, poví vám něco o korálkářství a jeho historii, a vy si budete moci sami vyrobit drobný šperk na výběr je hned šestnáct variant. Pak nakouknete na terasu a zjistíte, že všechno teprve začíná. Sejdete k rybníčku s ostrůvkem, kde prýští voda vůkol skleněného stromu a rákosí a vy se můžete kolem projíždět na pramičce. U malého mlýnského kola se vám budou pod nohama plést kachny a nutrie Máte-li s sebou děti, budete mít co dělat, abyste je odtud po půl dni dostali. Je tu totiž dětské hřiště, pískoviště, lanovka, v lesním břehu se skrývá tajemná jeskyně a v ní sám Lucifer rozvalený v čertovské dílně, je tu báječné hřiště na hraní kuliček, spousta skleněných plastik už dávno vrostlých do přírody, u lesa lavičky, nádherný dřevěný holubník, u něhož se mísí živí holubi s těmi skleněnými Ještě dodám, že tu mají parkoviště nejen pro auta, ale i pro kola, a že ať narazíte na kohokoli, dočkáte se vstřícnosti a vlídného přístupu. A co chystají? Naučnou stezku kolem lesa. A to si tedy buďte jisti, že do roka tu stojí. Mistr křehké krásy Dokonalou představu, co všechno vás v Lindavě a Novém Boru čeká, si udělejte na stránce V Lindavě najdete AJETO snadno, je hned na kraji obce, pod mystickým vrchem Ortelem. V Novém Boru zase hledejte ulici T. G. Masaryka a buďte si jisti, že budovu AJETO nepřehlédnete. Byl jednou jeden český Franta, tedy pravda, on se vlastně narodil v Argentině jako syn varnsdorfského montéra, ale to jeho českost nijak nesnižuje. A jak tak rostl, začala v něm klíčit touha po vlastní cukrárně. Nejdřív se trochu zajížděl na Kanárských ostrovech a v Mexiku, ale pak si řekl, doma je doma, a otevřel si vysněný podnik uprostřed Varnsdorfu. Tenhle Franta, rozuměj František Dlask, odmítal šidit zboží a začal sázet na totální kvalitu surovin a virtuózní cukrařinu. Nespokojil se s žádným receptem, dokud ho tisíckrát nevyzkoušel a nedotáhl k dokonalosti. Říkáte si možná a kdepak je mu dneska konec Inu, v roce 2013 se stal podnikatelem Ústeckého kraje (v celostátním kole byl v TOP 5) a světe, div se lidi mu můžou ruce utrhat. Cukrárna jede jako po másle. V jeho Křehké poklady pod vlnící se střechou případě to platí doslova máslem se u Dlasků vážně nešetří. A co dobrého V nedalekém Novém Boru se taky odehrály velké změny. Restaurace si tu můžete dát? Určitě Dlaskův větrník! Je nejlepší na planetě, za to dám s prosklenou stěnou, přes kterou se od talířů s dobrotami díváte na práci hlavu na špalek obrovský, poctivý, prudce návykový. Pak špičky, kremrole, sklářů u pecí, i prodejní galerie uměleckého a užitkového skla dál nabízejí věnečky, punčáky, kokosky česká klasika, ale prohnaná Dlaskovým přesně to, co od nich hosté očekávají. Zato průčelí i budova sama se soukromým výzkumným ústavem. Najdete tu i dobroty certifikované jako proměnily. Přibylo patro, jehož rozbouřeně zvlněná střecha koresponduje Regionální výrobek Českého Švýcarska třeba hebounký dort tety Alenky, s nově vybudovaným vstupem. Muzeum skla je teď tedy ve dvou podlažích, anebo borůvkové řezy z borůvek z okolních lesů. Bohužel, člověk má jen v tom novém, architektonicky opravdu pozoruhodném, najdete část jeden žaludek, zato Dlask desítky pokušení. I ze světa ovšem improved sbírky uměleckého skla z mezinárodních sklářských sympozií. AJETO vás and made by Dlask. Třeba americký pekanový pie, kanadský carrot cake, František Dlask prostě překvapí při každé návštěvě. Představte si, že k tomu všemu mají italské tiramisu anebo pozor, to je můj tajný tip irský stout cake svůj autobus, kterým vozí do sklárny nejen účastníky častých firemních z černého piva Nakonec to můžete vyřešit tak, že co se do vás nevejde, akcí, případně děti ze škol, ale ráno co ráno svážejí ze širokého okolí skláře odnášíte si v krabici. Sklářská krčma 26 do práce. Tak už chápete, proč Firma roku a proč se sem musíte vydat? 27

15 DOPRAVA Cyklistika v Českosaském Švýcarsku DOPRAVA Labská cyklostezka NA KOLE CESTAMI ZNÁMÝMI I TAJNÝMI Ze všech prostředků lidské dopravy je k přírodě nejšetrnější bicykl, o tom nemůže být sporu. Navíc se zdá, že národ český cyklistice propadl, takže dnes daleko spíše platí co Čech, to cyklista, než co Čech, to muzikant. Českosaské Švýcarsko nabízí cyklistům jedinečné a velmi pestré příležitosti. Je jen třeba mít na paměti, že část tohoto území tvoří národní parky České Švýcarsko a Saské Švýcarsko a že v nich logicky platí některá omezení tady si prostě člověk nemůže jezdit, kde ho napadne, a musí se držet vyznačených stezek, aby se z ochránce přírody nestal jejím škůdcem. Máte chuť se projet? Tak helmu na hlavu, dofouknout galusky a vyrážíme! Spanilými údolími po březích řek Pýchou Českého Švýcarska jsou řeky a potoky. Kolem dvou největších řek vedou takzvané páteřní cyklostezky, čili se z nich můžete libovolně odpojovat a vydávat se jinam a zase se na ně vracet. Obě jsou krásné. Začněme tou slavnější, která vede z Prahy až do Hamburku, Labskou cyklostezkou. Chcete-li tip, jak si ji kromobyčejně užít, nasedněte v Děčíně na cyklobus, nechte se vyvézt na Děčínský Sněžník, vyšlápněte si na jednu z nejkrásnějších rozhleden u nás a pak už jen sjíždějte úchvatnými lesy až na břeh Labe, kde se pohodlně napojíte na cyklostezku. Povede vás Labským kaňonem, který nemá ve světě obdoby. Dobře, někdo by se možná hádal, ale my Čechošvýcaři víme své. Monumentální a až do nebe stoupající skalní stěny, štíhlé jehly, malebné kostelíky, sochy, starosvětský přívoz, koncentrovaná krása a klid. K tomu velebně plynoucí řeka, kormoráni, bobři V Schöně se převezete přes řeku a jste v Hřensku. Anebo pokračujete dál, po Elbe Radweg, k saským stolovým horám, do Bad Schandau, kam je libo. I na druhou cyklostezku mám jedno vylepšení. Cyklostezka Ploučnice začíná u Zubaté báby, barokního mostu přes řeku těsně před jejím ústím do Labe, a vede romantickým údolím Ploučnice, nádhernými soutěskami, kolem jezů, tůní a peřejí, někdy těsně vedle hladiny řeky, jindy lesem nad ní, a dovede vás idylicky až do Benešova nad Ploučnicí. Tady je kromě dvou zámků k vidění spousta věcí, stačí se pozeptat v informačním středisku nebo u pokladny zámku. Tak dál můžete vyhekat s kolem až nahoru na Ostrý, k romantické zřícenině, ale můžete také odbočit, přejet benešovský most a dát se proti proudu potoka Bystrá, stačí se, kam až to půjde, držet jeho meandrů. Pojedete mezi domky a vilkami, klidnými a malebnými místy přes Habartice a Markvartice a odbočíte na Veselé a pořád proti Bystré. Pak objevíte úplně snovou podstávkovou faru u krásně opraveného kostela sv. Marie Magdalény, aby vás cesta nakonec dovedla až do České Kamenice. Asi tak 27 kiláků. Jasně, teď tudy! Jste-li zdejšími cyklotrasami Víte, že... uchváceni (a nebylo by divu), nemusíte odtud spěchat, si nemusíte nutně vozit Nejkrásnějšími místy národního parku České protože pro vás mám skvostný svoje kola, ale trekingová Švýcarsko tip na smysluplné ubytování. kola, elektrokola, dětské Pod mostem. To není vtip! Pod vozíky, koloběžky i třeba Tuhle trasu mám moc rád, proplétá se skalami, dotýká se potoků a řek, novým děčínským mostem, dvojkolo si můžete půjčit vede lesy i po lukách a dostanete se jí přímo k srdci národního parku. v těsné blízkosti Labské v děčínské půjčovně Enthusia- Nejlepší je vyrazit z Mezní Louky a svěřit se cyklostezce Ta vás brzy cyklostezky na vás čeká Kemp Cyklopůjčovna.com? Ke dovede k odbočce na Malou Pravčickou bránu. Důrazně doporučuji vydat a Cyklostop Děčín. Tady jsou každému kolu dostanete navíc se tam. Kolo na chvíli odstavte a nechte se ohromit skalním útvarem, který hodně přátelští k cyklistům zdarma láhev vody a tip na jako by vypadl z oka své starší a daleko větší sestře. A když už tu budete, a mají pro ně výborné výlet, mají tu cyklodoplňky natáhněte pěší výlet ještě o pár set metrů a vyšplhejte po skalních žebřících Váňova trasa aneb Nejvíc nejlepší tajná cesta zázemí. Jsou tu sociální i mapy, a dokonce můžete na Šaunštejn. Kamenné plato s chodníčky po hlavách skal nabízí jeden zařízení, sprchy, ohniště, gril, požádat o výlet s průvodcem. z nejkrásnějších výhledů, co znám. Už zase na kole jeďte dál po trase 3030, Tuhle trasu nenajdete v žádném cykloprůvodci. Aspoň tedy ne celou. kuchyňka, pračka, dětské Hledejte je na adresách Hlubokým dolem až k rozcestí. Tři tisíce třicítka tu má odbočku, využijte Objevil ji můj kamarád Váňa a je báječná. Že jste to vy, prozradím ji. Je to hřiště, úschovna, půjčovna nebo ji a dojeďte až do Zadních Jetřichovic ke hraničnímu můstku. Utěšené ale vážně kus cesty, tak se na to připravte. Odměnou vám bude nádherná a servis kol, prodejna potravin, případně údolí bylo kdysi obydleno, někdejší vesnici dnes už připomínají jen shluky krajina Lužických hor i Českého Švýcarska. Výhodou trasy je i to, že jakoby a dokonce si tu můžete volejte na člověkem vysázených stromů. Je tu ale nebesky krásně, tichá říčka, skalní navzdory geografické logice jedete téměř pořád po rovině, snad jen se objednat i snídani! Stačí či stěna vyrůstající z lesa Živly si vzaly zpět, co lidé tak nemoudře opustili. dvěma třemi stoupáními, která skoro nestojí za řeč. Začíná a končí se naklikat (Kdo má náladu, vydá se odtud poznávat i Saské Švýcarsko, především v půvabné Srbské Kamenici. Za Janskou se odbočí přes můstek a o kousek a nebo vytočit úchvatné okolí Hinterhermsdorfu se slavnými soutěskami Obere Schleuse.) dál se po žluté značce projede krásné a pro mnohé neznámé údolí, čímž Nebo se tu prostě stavit, až Cyklostezka Ploučnice Pak se vraťte k místu, kde jste odbočili k hranicím, a dál se obelstí kopec před Českou Kamenicí. Z Kamenice po půvabné silničce pojedete kolem. se nechte vést trasou 3030 a užívejte si fakt, že jedete přes Mlýny do Kytlice (tenhle úsek miluju!), ke Hraničním rybníkům, po legendární České silnici, prastaré cestě spojující Česko doleva do kopečka a přes trať do oblasti Jedlové, druhé nejvyšší hory a Sasko. Tu opustíte až na dalším rozcestí. Využijete totiž Lužických hor, kterou vy ale chytře objedete po vrstevnicích a dostanete trasu 2029, a to sice ve směru doleva. Kolem vás budou se do Rybniště. Za secesním kostelem se odbočí na Doubici. Tímhle ubíhat lesy plné skal až na Tokáň. Odtud přes kopec nevyhlášeným skanzenem lidové architektury se projede do pohádkové po trase 3076 do Jetřichovic a třeba ještě dál, nádherným krajiny skal, které lemují silničku, že tu a tam musíte až hlavu skrčit, údolím Jetřichovické Bělé k nejromantičtějšímu místu na rozcestí Saula, kde je báječné informační středisko se skvělou stálou v širém okolí, k ruinám Dolského mlýna. Ale to nestačí, výstavou. Pak po lesní silničce bez provozu ke srubům Na Tokáni (o kterých dál nad soutěskami Kamenice do pohádkové Kamenické se dočtete na jiné stránce) a přes jediný kopec, o kterém má smysl se Stráně, vesnické památkové zóny plné podstávkových zmínit, dolů do Jetřichovic. Odtud na Všemily (tam si nenechte ujít domů, pokladů lidové architektury. Trasa končí v Růžové jedinečnou skalní kapli) a zpátky do Srbské Kamenice, kde si v klidu pod majestátním Růžákem i Pastevním vrchem, můžete projít obecní naučnou stezku s malovanými cedulemi. z něhož jsou výhledy krásné, až se tají dech. Nějakých Kdybych měl psát o všem, co cestou uvidíte, celé Zážitky by nestačily kilometrů čiré krásy. Jen si to pěkně objevte sami. Vyjde vás to zhruba na 55 kilometrů. 29

16 HISTORIE A KULTURA Bad Schandau Bad Schandau HISTORIE A KULTURA 30 Cokoli potřebujete vědět, najdete na webových stránkách: Interaktivní expozice v Domě Saského Švýcarska Bad Schandau LÁZNĚ PLNÉ ADRENALINU Bad Schandau na první pohled vypadá jako tiché, klidné a idylické lázeňské městečko odpočívající na obou březích Labe. Jenomže tohle zdání klame! Už několik let je to pulzující centrum Saského Švýcarska zaměřené především na aktivní odpočinek. Sjíždějí se sem turisté, horolezci i cyklisté, protože dobře vědí, že se tu o ně dokonale postarají. Najdete tu velmi dobře vybavené půjčovny kol horských, trekingových i elektrických, vybaví vás tu kompletními sety na lezení nebo na zdolávání via ferrat. Právě odtud se totiž vyráží do nádherných skalních scenerií, v první řadě do úžasných Schrammsteinů. Nejlépe uděláte, zajdete-li do Haus des Gastes na náměstí. Tady vám poradí a půjčí, co budete potřebovat. Až ukojíte své adrenalinové potřeby, dopřejte si zklidnění v nádherné scenerii města, zajděte do Bad Schandau Museum, kde se dozvíte všechno o historii města i horolezení, projděte se po Postelwitzu mezi malebnými hrázděnými domečky a určitě nevynechejte žandavskou Eiffelovku, padesát metrů vysoký osobní výtah ze břehu Labe až na vrchol skalní stěny nad městem už proto, že právě slaví dosti neuvěřitelné 110. narozeniny! Chcete-li zajímavý tip, jděte se podívat do zdejší botanické zahrady (ta je dokonce ještě o tři roky starší než výtah!). Od března do října vás tu pohltí flóra Saského Švýcarska. Na 5400 m 2 budete objevovat veškerá tajemství tohoto rozmanitého regionu, jeho typické, ale i raritní rostliny a botanické zvláštnosti. Dotýkat se přísně dovoleno! Co se nedozvíte tady, doplníte si v opravdu velkorysé a velice interaktivní expozici Domu Saského Švýcarska (Nationalpark Zentrum). Žádný strach, texty i multivize tu mají i v češtině, a tak si vy i vaše děti užijete výlet kouzelným domem, kde vás čeká dobrodružství ve tmě plné hlasů zvířat, zkusíte si, jak je těžké udržet rovnováhu v přírodě, ohromí vás pískovcová skála tyčící se uprostřed domu přes všechna podlaží, pochopíte vznik skalních měst, stanete se součástí mravenčího světa Na každém kroku vás čekají nejrůznější kukátka, šuplíky, hejblata, sluchátka, skládačky, odklopné lišty, provazová táhla. Na chvíli se stanete malířem okouzleným skalními partiemi i hlubokými lesy a roklemi, zaposloucháte se do hudby téhle podmanivé krajiny anebo budete pozorovat rafinované vodní kolo či zkoumat geniální systém podstávkových domů, který nevznikl na rýsovacím prkně předních architektů, ale v hlavách chalupníků. V kinosále vás čeká film, v němž se na národní park Saské Švýcarsko podíváte očima sokola stěhovavého, anebo tu prožijete trochu jako diváci a trochu jako aktéři půvabnou pohádku Lesní skřítek na cestách. A až vyjdete ven, čeká vás putování po rysí stopě, která vás provede celým městem. Voda zakletá do barev a tónů Koho by to všechno neunavilo! Chce to relaxaci, chce to nechat se rozmazlovat a hýčkat ve světě vody, která hřeje, a dokonce i hraje. Toskana Therme je úžasný vodní svět, proslulý komplex termálních bazénů, saun a wellness příležitostí. Můžete se slunit, popíjet u plážového baru, zahrát si beachvolejbal klid, nemáte-li s sebou plavky a ručník, tady vám je půjčí. Ještě bohatší je svět krytých bazénů vybavených rafinovanými masážními tryskami. Abyste rozuměli, tohle není žádný aquapark, kde se řádí, tohle je krajina relaxace, kde si člověk dobíjí baterie. A co teprve večer To tady všemi svými smysly zažijete tekoucí zvuk. V lehké mlze nad hladinou mámivě tančí barvy i obrazy, voda je plná hudby ať plavete, nebo se potopíte, je všudypřítomná, prostupuje vás, unáší V kopuli nad vámi se střídají snové krajiny a vy se nemůžete zbavit dojmu, že jste se ocitli v zajetí podivuhodných vůní a nepletete se, protože důmyslná aromatická zařízení vás jimi postupně doslova omotávají. Něco takového nikde jinde nezažijete, ten pocit je jen těžko popsatelný. Na vysoké hoře hrdá pevnost stojí Docela nedaleko od Bad Schandau, vysoko nad hladinou Labe, dohlíží na celé údolí velkolepá pevnost Königstein, strategicky položená na temeni stolové hory. Budována byla už od 13. století a dnes obsahuje jedinečný soubor staveb v pozdně gotickém, barokním a renesančním slohu i budov z 19. století. I kdybyste se sem měli vypravit jen kvůli neopakovatelnému výhledu na kaňon Labe a Českosaské Švýcarsko z výšky 250 metrů, bude to stát za to. Dostanete se sem třeba panoramatickou kabinou výtahu. Čeká vás naprosto ojedinělý historický vojenský skanzen, který prakticky každý víkend ožívá nějakou akcí. Zdejší výstavy jsou nesmírně zajímavé nejnovější stálá expozice se jmenuje In lapide regis, tedy Na králově kameni, a provede vás celou historií pevnosti včetně doby, kdy to ještě byl hrad českých králů. Prohlídka celého rozsáhlého pevnostního komplexu jen tak mimochodem, je to plocha 13 fotbalových hřišť zabere zhruba dvě hodiny, a věřte, že je to čas plný silných zážitků, ať už jste tu s dětmi, nebo bez nich. Dostanete se i do čtyři sta let starých sklepů a kasemat. Kromě padesáti pevnostních staveb zdobí pevnost i několik parků. Pro české návštěvníky je příjemné, že informační texty i audioprůvodce jsou k mání i v češtině. Lázně Toskana Therme Víte, že na všem zlém je něco dobrého? Poslední povodeň, která zle poničila Bad Schandau a okolí, jakoby ani nebyla! Do nové sezóny vstupuje město a všechny jeho atraktivity napulírované, vyfintěné, zářící a krásně opravené. Pevnost Königstein 31

17 DOPRAVA Nechte auto doma Nechte auto doma DOPRAVA Víte, že je možné zakoupit celodenní jízdenku REGIONet Labe-Elbe (německy Elbe- Labe-Ticket)? Ta platí v celém Ústeckém kraji a na německé straně v oblasti působnosti společnosti Vekehrsverbund Oberelbe. Platí vždy 1 den a je velmi výhodná. Lze ji použít na vlaky i autobusy v uvedených oblastech a dále např. i na tramvaje a ostatní městskou dopravu v Drážďanech a Mostě, na MHD v Ústí, Děčíně, Teplicích, Pirně, Míšni a všech ostatních městech. A na tramvaj Kirnitzschtalbahn máte 50% slevu! Labský kaňon SASKÉ ŠVÝCARSKO KŘÍŽEM KRÁŽEM A BEZ AUTA! Je s podivem, že tolik let od znovunabytí svobody pohybu i myšlení mnoho Němců nezná České Švýcarsko a většina Čechů netuší nic o krásách Saského Švýcarska. Jako bychom tu hranici měli vypálenou v duši. A přitom je to tak jednoduché. V tomhle čísle Zážitků objevujeme cesty. Je příjemné, že v tom nejsme sami a že existují lidé, kteří jsou připraveni nám v tom kdykoli pomoci. Následující řádky čtěte obzvláště pozorně, protože se vám dostane jednoduchého návodu, jak to změnit. Autobusem, cyklobusem nebo lodí (Fahrradbus). O všech sezonních víkendech se tak můžete nechat vyvézt, co nejvýše to jde, a pak hodiny sjíždět nádhernou krajinou skal, luk a lesů. Anebo jinak je tu přece Labe, to velebné a mohutné Labe, tak proč jezdit jen po silnicích? Výletní loď OVPS vás nalodí a nechá vás vnímat krásu Labského kaňonu mezi Schmilkou, Bad Schandau, Königsteinem, Pirnou a Heidenau a kde chcete, můžete vystoupit a být svými pány. Každá stanice je totiž skvělým výchozím bodem k příjemnému putování po obou březích řeky. Já to tak dělám už léta a věřte, je to pohoda k pohledání. Opravdu čiperná stará dáma Největší atrakcí OVPS ale byla, je a určitě i bude stará slečna na kolejích, jak jí Sasové něžně říkají, tramvaj, která vás zaveze doprostřed skal, přímo do srdce národního parku Saské Švýcarsko. Tramvají už jste určitě jeli, ale do skal? Důstojné žluté vozy Kirnitzschtalbahn vyjíždějí z Bad Schandau a sledují romantickou říčku Křinici, která tu slyší na jméno Kirnitzsch, líbezným údolím, lesy a loukami až k Lichtenhainskému vodopádu. A tak to v tomhle údolí chodí už od roku 1898! Však také některé vozy mají už značnou historickou hodnotu ty ale vyjíždějí jen při zahájení sezóny, o slavnostech a svátcích. Vy se nejspíše svezete novým vozem, který při každém zavření dveří vlídně zabzučí a brzy vám dopřeje výhledy velmi netramvajové. Vystoupit můžete kdekoli z většiny stanic vedou do lesů a skal turistické trasy s přehledným značením. Já, když dovolíte, doporučím výlet, který prostě miluju. To se dojede až na konečnou, a když se člověk dosyta vynadívá na úzkou strž, kterou se dolů řítí voda, vydá se, veden červeným kolečkem v bílém poli, nahoru lesem ke zdejší Pravčické, ke Kravínu. Tedy, abyste nemysleli, je to Kravín kamenný Kuhstall, skalní brána pod mohutným masivem, na který se dá vystoupat po uzounkých schodech do nebe. Ať shora, nebo z plata za branou, vždycky vás čekají daleké výhledy na protější skalní hřebeny. Kolem Kuhstallu se dá bloumat hodiny. Jsou tu zákoutí a skalní pukliny, slavný Schneiderloch jeskyně ústící do skalní stěny, je tu ale také příjemná restaurace, a kdo chce, může se odtud vrátit k tramvaji a jet zase k Labi. Od tramvaje na Kuhstall a zpět je to slabých pět kilometrů a ujdou to i mrňousové. Jestli jste ale milovníci krásy, sejdete od Kuhstallu příkrou soutěskou a přes lesnaté údolí vystoupáte skoro až na Malý Winterberg, odkud vede romantická traverzová skalní stezka se strhujícími výhledy, která vás dovede ke skalnímu bloku Frienstein s přírodní pískovcovou jeskyní Idagrotte, jednomu z nejkrásnějších míst celého Saského Švýcarska. Odtud pak sestoupáte kam jinam než k tramvaji, tentokrát na zastávku Beuthenfall. Věřte mi, je to naprostá bomba, tenhle výlet, užívám ho alespoň jednou ročně proti trudnomyslnosti. Čili, jak vidno, kdo se bojí za hranice, připraví se o velkou porci krásy a úplně zbytečně. Kašlete na obavy a svěřte se do péče saským řidičům, jsou fajn. Veškeré varianty výletů, jízdní řády i ceníky, všechno najdete na nebo (ty jsou i česky), cyklobusy pak na Verkehrsmittel/Bus/ Fahrradbus/470/. Tajný tip Každý poslední víkend v červenci jezdím tramvají na Letní křinické slavnosti. Všechno o nich najdete na krinicke-slavnosti. Uvidíme se tam? Praktický a ochotný pomocník se jmenuje OVPS (Hornolabská dopravní společnost Pirna-Sebnitz), dopravce, který na území Saského Švýcarska disponuje hustou sítí autobusových linek, cyklobusů, lodních výletů, přívozů, ale také jednou zcela výjimečnou tramvajovou tratí. Jeho výhoda je v tom, že se tu dokonale vyzná, takže vám odpadají jakékoli starosti s navigací, parkováním, bezpečností Oni vás prostě dovezou, kamkoli chcete. Vážně stačí se dostat (třeba Dráhou národního parku) do Bad Schandau, Sebnitze, Königsteinu či Pirny a určit si cíl. Je to vážně obdivuhodný systém představte si autobusy, které ve všední dny vozí děti do školy a lidi do práce, a jakmile nastane víkend nebo nějaký svátek, převléknou se do svátečního a stanou se z nich wanderbusy, které lidem z celé Evropy pyšně ukazují, co všechno je v Saském Švýcarsku k vidění. Můžete se s nimi podívat třeba k nejstaršímu turistickému mostu v Evropě, na úchvatnou skalní baštu Bastei nebo do údolí Bielatal k Herkulovým sloupům, do půvabného Hinterhermsdorfu, odkud se můžete vydat do soutěsky Obere Schleuse, do muzea umělých květin v Sebnitzi, ke stolovým horám, 32 Nastupovat! na Pfaffenstein, Papststein, Zschirnsteine i Lilienstein... A máteli sebou kolo, zase to není problém čeká vás sedm linek cyklobusů 33

18 TURISTIKA Krásná Lípa Krásná Lípa TURISTIKA Krásnolipskem do všech světových stran 34 Víte, že si v Krásné Lípě o letních prázdninách užijete i bohatou kulturní nabídku? Skvělým tipem jsou hlavně koncerty v kapli Panny Marie Karmelské ve Vlčí Hoře i koncerty, včetně varhanních, v krásnolipském barokním kostele svaté Máří Magdalény (ano, to je ten, který se zvedá nad náměstím). Podrobné o koncertech i dalších kulturních akcích najdete na Plavba na lodičce v soutěskách Křinice Křinické náměstí s Domem Českého Švýcarska ZNOVUZROZENÁ KRÁSKA Představte si, že byste se narodili před 654 lety, že byste už 145 let měli významný titul, že byste stárli a neodvratně chátrali a lidé by na vás pomalu zapomínali A pak by se najednou cosi stalo. Dostali byste nové šaty a vůbec by vás celé dali do kupy. Náhle by vám to slušelo, váš obličej by znovu vypadal svěží, mladý, dokonce krásný, lidé by vás začali vyhledávat, navštěvovat, stáli by o to, pobýt s vámi alespoň několik dní, podnikali by od vás výlety, ze kterých by se vraceli nadšeni, zkrátka by si vás zamilovali a po nějakém čase by je to k vám zase táhlo. Že to není možné? Ale je, jen byste se museli jmenovat Krásná Lípa. Probuzení spícího města To, co se od počátku tohoto tisíciletí stalo s tímhle městečkem, ležícím v půvabné kotlině sevřené divukrásným národním parkem České Švýcarsko, tajuplným a dosud neobjeveným Šluknovskem a mámivými Lužickými horami, to se dá bez velké nadsázky označit za zázrak. Krásná Lípa už nějaký čas dělá čest svému jménu. Klidné a usměvavé náměstí, kde do plochy rozprostřená pískovcová plastika připomíná, že tudy až do roku 1874 tekla mladičká Křinice (dnes tekoucí pod náměstím) a že přes ni vedl můstek zdobený čtyřmi sochami, na místě historické kašny se sochou Austrie udivuje vodními kouzly moderní kašna, fasády září barvami, z Křinického pivovárku voní slad, lidové podstávky, měšťanské i zcela moderní budovy si tu bez nevraživosti podávají ruce, Dům Českého Švýcarska vlídně nabízí, expozici i hmatatelný důkaz, že právě Krásná Lípa je už po mnoho desítek let tradičním turistickým východištěm ke krásám krajiny skal a roklí, luk a bučin, strání a potoků, do Českosaského Švýcarska. Náruč města je pohostinná, ale také pohodlná a neustále překvapující. Báječně vybavený sportovní areál Českého Švýcarska, moderní hotel koncipovaný jako relaxační dominium, kde se tak příjemně odpočívá po tenisovém mači i vydatné túře, už zmíněný pivovar s vyhledávaným a lahodným Falkenštejnem O tom všem si ostatně můžete přečíst na jiných stránkách Zážitků. Teď bych velmi stál o to, abyste pochopili, proč lidem, mě samotného nevyjímaje, přirostla Krásná Lípa v poslední době tolik k srdci. Její proměna totiž důstojně korunovala nádherné okolí kulturní krajinu plnou skvostných stop lidských životů. Vydejte se se mnou třeba na jihovýchod, proti proudu Křinice, sledujte, jak řeka mládne, až se změní v teninkou safírovou stužku, a dojděte až k její kolébce, vlastně ke kolébkám třem, ke studánkám chránícím tři prameny řeky, která se odtud vydává na spanilou pouť, vytváří Křinické údolí vyvzdorované vodou ve skalách a přirozeně propojuje českou část se saskou, v soutěskách Obere Schleuse vzpomíná na doby, kdy se tudy plavilo dřevo, a dnes shovívavě nosí místo klád lodičky s okouzlenými turisty a v Bad Schandau se úlevně vlévá do Labe a spolu s ním spěchá k moři. Nedaleko pramenů Křinice uchvacuje kolemjdoucí jeden z nejzachovalejších větrných mlýnů u nás, dokonce plný dochovaného vzácného soukolí a mechaniky, jen o kousek dál v osadě Žofín nabízí kozí farma kozí dary. Ale to už je krásně vidět Jedlová i Tolštejn a také Jiřetín pod Jedlovou s jeho turistickými lákadly vrcholícími rokokovou křížovou cestou na úbočí magnetické Křížové hory (prokláté štolou Jana Evangelisty) Anebo ne, pojďme raději na severozápad, na vršky nad městem, do Kamenné Horky s nádhernými podstávkovými domy, korálky lidové architektury, ke Köglerovu kříži, jedinečnému, čtyřstrannému a především opravdu krásnému pomníku lidské víry, a vydejme se odtud třeba do Doubice nebo na Sněžnou k půvabné kapličce Nejsvětější Trojice, za kterou už se vynoří mohutná Vlčí hora s věží rozhledny i stejnojmenná vesnička, do níž dojdeme přes Zahrady s ojedinělou geologickou mapou. Kdo čte Zážitky poctivě, ví, že Vlčskohorští umějí vyrábět přírodní kosmetiku, že dokážou být šetrní k přírodě i sami k sobě. A vraťme se třeba Dlouhým Dolem po cestě lemované domky a domečky, dalšími klenoty a památkami na lidové stavitele, a dojděme až do Kyjova, dejme si něco dobrého v Kyjovské terase a posilněni se vydejme vstříc Kyjovskému údolí buď zadumaně kolem řeky, nebo dobrodružně po skalách nad řekou. Nechme se vést prastarými cestami k zaniklým osadám, k Vlčímu kameni a možná až do Saska Kde jsme ještě nebyli? Co jihozápad? No samozřejmě do Rybniště, k největšímu rybníku na Děčínsku, k secesnímu kostelu svatého Josefa a pak dál, až na Karlovu výšinu s neobvyklým výhledem na Českosaské Švýcarsko, anebo naopak na druhou stranu, na první kopce Lužických hor, na Plešivec a třeba až na Jedlovou, odkud se dá sjet po rozkvetlé sjezdovce na půjčené koloběžce nebo káře až ke gigantické houpačce, ze které se tají dech Co zbývá? Severovýchod. Dymník, tajemná hora, na kterou vystoupáte z Krásné Lípy a sestoupáte z ní do Rumburka. Hora obdařená náhorní loukou ozdobenou Stromem života, pozoruhodnou skupinou kamenných obelisků, místem plným energie a tajemna. Když sem zabloudím, nikdy nevynechám návštěvu rozhledny a povětšinou neodolám a zahraju si alespoň pár jamek fotbalgolfu nebo fresbeegolfu, protože dovádět v korunách stromů v lanovém centru si přece jen netroufám. Ať ale vyrazíte kterýmkoli směrem, vždycky vás to potáhne zpátky do Krásné Lípy, do města, které si váží turistů a nabízí jim všechno, co potřebují. Nevím jak vy, ale já se prostě rád nechávám rozmazlovat Kyjovské údolí Co si ještě užít Určitě si nenechte ujít návštěvu Domu Českého Švýcarska na Křinickém náměstí. Kromě velmi dobře vybaveného informačního střediska tu najdete velkorysou interaktivní expozici České Švýcarsko Život-Tajemství-Inspirace. Můžete se tu na chvíli stát přírodovědcem, poutníkem, malířem nebo sklářem, roztočit lopatky větrného mlýna, vystoupat na rozhlednu, anebo se dokonce, samozřejmě virtuálně, proletět v koši horkovzdušného balonu nad krajinou, jejíž krása bere dech. Cokoli o expozici chcete vědět, hledejte na Expozice v Domě Českého Švýcarska 35

19 AKTIVNÍ ODPOČINEK Krásná Lípa Doubice AKTIVNÍ ODPOČINEK Aparthotel Lípa Informujte se na pište na a volejte nebo MÍSTO, KDE JE KAŽDÝ DOMA O tom, že je Krásná Lípa ideálním východištěm pro oblast Českého Švýcarska, už víte. Jak tak spolu procházíme místa, kde se dá dobře spát a jíst, napadá mě, že bude správné upozornit vás i na zbrusu novou stavbu, která uzavřela a doplnila Křinické náměstí. Udělám to ze dvou důvodů jednak je to pozoruhodná moderní stavba (oceněná titulem Stavba roku 2013), především je to ale komfortní a v mnohém výjimečný hotelový komplex, kde bydlím pokaždé, když jsem tu s rodinou nebo přáteli na delší dobu. Nač si člověk vzpomene aneb Cokoli chcete Architekturu Aparthotelu Lípa nepřehlédnete. Tři budovy tyčící se kolem vnitřního atria zdobí zvenčí dřevěné lamely, takže vás celkový dojem nenechá na pochybách, že jde o dílo vzešlé z Ateliéru Patrik Hoffman, který vyprojektoval i nádhernou novou Poštovnu na Sněžce. Další dva domy památkově chráněná budova Penzionu Lípa a velkoryse rekonstruovaná stará tovární budova Hostelu Lípa doplňují celek na Resort Lípa. Váš dojem bude už od příjezdu nezvyklý, rozumí se v kontextu regionu. Přijedete do podzemních garáží, odkud se vydáte buď na centrální recepci, anebo přímo do svého pokoje. Už na tomhle místě vám můžu říct, proč tu bydlím tak rád kvůli naprostému soukromí, které má v záloze perfektní služby. Jak bych vám to tak nejlépe vypodobnil To prostě nejsou hotelové pokoje, to jsou krásné, moderně a po zuby zařízené byty. Najdete tu všechno. Stačí přijet s taškou oblečení a zubním kartáčkem, všechno ostatní už tu je. Máte svůj vlastní kotel, na němž si podle libosti ovládáte teplotu v apartmánu. Nábytek je designový, a přece nesmírně pohodlný a praktický. Apartmány jsou velkorysé, prostorné a plné světla. Kuchyň? Vysoký standard. Na všechno je pamatováno je tu nádobí, káva a čaj, kolik vypijete, trezor, knihovnička s knížkami, užitkové sklo, fajnovější sklo, balkon situovaný do vnitrobloku, žehlička i s prknem, sedačky jsou rozkládací, televize nabízí 45 programů, je tu i pračka, a dokonce třeba i odkapávač na boty nebo nočník. Jste-li tu s dětmi, potěší vás stupínky k umyvadlu, malá záchodová prkénka, vanička na koupání, dětská jídelní židlička, místnost s přebalovacím pultem. Chybí vám bryndák nebo dětský příbor? Stačí si říct. A kdyby se přece jen čirou náhodou stalo, že si vymyslíte něco, co tu není, personál to ochotně opatří, třeba ještě tentýž den. DOUBICE? TAM BY CHTĚL ŽÍT KAŽDÝ Doubice, to je vůbec nejmenší vesnička v Českosaském Švýcarsku, vzdálená nějakých 500 metrů od hranice národního parku. Je nevyhlášenou památkovou rezervací klenotů lidové architektury. Drtivou většinu nádherných podstávkových domů zachránili chalupáři. Už jenom projít vesnicí je zážitek, a co teprve tady nějaký čas pobýt. Doubice je svými obyvateli nazývána mozkovými lázněmi. Zdejší vědí, co říkají pro ně je to celoroční relax a život v ráji. Jejich pospolitost je neběžná, akce tu následuje akci, lidé se scházejí, baví se, radují, diskutují, společně pečují o svou vesnici a vůbec nezáleží na tom, je-li někdo domorodec, nebo lufťák. Proto je také tak snadné připojit se k nim a užít si jedinečnou atmosféru klidu a pohody, i když jste tu třeba jen pár dní. Tak například v někdejší níťárně, která dnes nese název Fabrika Doubice, funguje hudební, převážně jazzový klub, kde vás čeká pestrá paleta stylů a muzikanti z Česka i odjinud. Asi vás překvapí, že tu naleznete hned čtyři restaurace, a dokonce zábavní park plný dřevěných soch, dětských prolézaček, hradů, lávek i pitoreskních reliktů doby minulé od soch přes stroje vojenské techniky. Dospělý zůstane v údivu stát, děti s hurónským řevem zmizí v hravém labyrintu a nedostanete je odtud. V Doubici je i idylický rybník opředený pověstí o dobromyslném vodníkovi, je tu kostel Nanebevzetí Panny Marie Především je to ale východiště mnoha cest vedoucích třeba do zmizelé osady Zadní Doubice, k Vlčí desce, do Kyjovského údolí, k neuvěřitelným Úzkým schodům a loveckým chatám Na Tokáni, na vyhlídku Karlova výšina, k někdejší vápence, snadno se tu napojíte na Köglerovu stezku a i pouhá projížďka na kole po silničkách kterýmkoli směrem je zážitkem, jaký se jinde prostě nedostaví. Pohodlná náruč Doubických chalup Kostel Nanebevzetí Panny Marie Na adrese najdete spoustu informací a třeba i virtuální prohlídku apartmánů. A když už jste na webu, naklikněte a hned budete vědět, kam třeba zajít večer. Až budete uvažovat, kde tu bydlet, vzpomeňte si na mou radu zvolte Doubické chalupy. To je několik budov vystavěných na sluncem polité Interiér pokoje svažité louce, ve kterých naleznete nečekaný komfort. Jak s oblibou říká majitel tohohle utěšeného místa pan Petřík: Je to jen Víte, že... Odpočívat nemusíte jen v posteli standard, ovšem viděno evropskýma očima. Netradiční rodinný penzion disponuje sedmi apartmány vybavenými kuchyňkou. Jsou prostorově velkorysé, najdete v nich dvě ložnice mimochodem Snaha vytvořit naprosté soukromí a kompletní komfort je vážně dostanete-li chuť objevovat s velmi prostornými a pohodlnými postelemi, takže rodina tu první ambicí lidí z Resortu Lípa. K tomu přičtěte posilovnu, saunu, České Švýcarsko nebo Lužické o dovolené nemusí činit vůbec žádné kompromisy. A interiér? spinning, masáže, solárium, dvoudráhový bowling, příjemně hory na kole, stačí se zmínit Jak bych vám ho tak popsal? Malebný, útulný, pedanticky čistý, prosvětlenou restauraci. K tomu všemu si můžete vybrat, kde chcete na recepci? Krásnolipská v chalupářském duchu, protože s malými okny a všudypřítomným bydlet jestli ve velkorysých apartmánech, útulném pokoji v penzionu, půjčovna kol vám vybraná dřevem, s důrazem na každý detail, ale hlavně pohodlný a vstřícný nebo v turistickém hostelovém pokoji. Přivezete-li si kamaráda kola trekingová, horská okamžitě se tu cítíte jako doma. Na přilehlé zahradě se dá grilovat, vozíčkáře anebo s sebou máte kočárek, nenarazíte na problém Resort nebo i dvoukolo (!) přistaví sedět u ohně, hrát badminton, relaxovat, slunit se, kola si můžete Lípa je bezbariérový. Párkrát už jsem tenhle komplex využil i na větší přímo k hotelu. A budete-li nechat v kolárně anebo si je tu přímo půjčit. Máte-li chuť se vykoupat, akci a zjistil jsem, že zázemí pro takzvanou kongresovou turistiku je tu chtít vyzkoušet dobrodiní maličká Kyjovská přehrada, sevřená v dlaních lesů, je odtud na dojití. stejně perfektní. Aby nevznikl mylný dojem, že se tu dá bydlet jen delší decentního motorového A nepřeje-li počasí, uvnitř je vlídno a teplo, protože topení v podlaze dobu to všechno, o čem jsem až dosud psal, si můžete užít i při pobytu temperuje po celý rok, je-li toho zapotřebí. Televize se satelitem, wi-fi Doubické chalupy pomocníka, budete mít na jednu jedinou noc. V čem je tedy háček, když je tu všechno tak super? Inu, k dispozici kolo elektrické. zdarma a jiné civilizační choroby jsou samozřejmostí, ale obávám se, že si přece v tom, že se musíte opravdu zavčas postarat, abyste se sem dostali. na ně ani nevzpomenete. Doubice je totiž oáza jinakosti obklopená lesy, 36 Zájem je velký a roste rok od roku. Potkáte tu lidi doslova z celého světa, které spojuje jedno pevné pouto úžas nad okolní krajinou a potřeba ještě někdy se sem vrátit. skalami, roklemi, údolími řek a potoků, prokvetlými loukami tady je škoda každé minuty, po kterou tu krásu nevnímáte všemi póry. 37

20 AKTIVNÍ ODPOČINEK Gastronomie Gastronomie AKTIVNÍ ODPOČINEK 38 Podstávkový dům Víte, že... nejlépe si předválečnou atmosféru užijete při toulkách vesnicemi plnými nádherných podstávkových domů? Nejvíc jich je v Kamenické Stráni, Dlouhém Dole a ve Vysoké Lípě, stejně jako na Kamenné Horce u Krásné Lípy anebo třeba v Doubici či v Chřibské CO ČECHOŠVÝCAŘI JÍDÁVALI Když po válce ze Sudet, a tedy i celého Českého Švýcarska nuceně odešli všichni ti, kteří tu po desítky generací žili, vzali s sebou vzpomínky, zvyky, zkušenosti, písně, modlitby i kuchařské recepty děděné z matky na dceru. Krajina osiřela, vyvrácena z kořenů. Přišli noví lidé s jinými kořeny a pomalu s krajinou srůstali. Přinesli si jiné vzpomínky, zvyky, zkušenosti, písně i kuchařské recepty odkdekud. Leccos se vyvinulo nově, ale tradice zmizely. Tedy ne tak docela. Když člověk usilovně pátrá, najde je zachované docela věrně, trochu v Sasku, ale především v Horní Lužici. Král Chléb a královna Brambora A jak se tedy v nádherných podstávkových chalupách kdysi vařilo a jedlo? Inu, skromně. Základem bývala moučná jídla, kaše, krupice a polévky. Někdy v 18. století se v rendlících a na talířích poprvé objevily brambory a ty se začaly jídelníčku venkovanů zmocňovat. Začátkem 20. století měla zdejší kuchyně dva hlavní hrdiny chléb a brambory. Brambory se připravovaly na všechny myslitelné způsoby, oblíbené byly brambory na loupačku s máslem nebo tvarohem, časté byly brambory šťouchané a největším hitem byla bramborová kaše připravovaná trochu jinak, než jak ji známe z dnešní české kuchyně hutná, s cibulí a slaninou. V Horní Lužici se jí dodnes říká Abernmauke (abern = brambory, mauke = kaše). A maso? Jen vejražně. Nejoblíbenější a nejdostupnější bývaly sledě, především nasolené a sušené. Herinky proto visívaly na šňůrách pod stropem v každé chalupě. Častá byla i zvěřina z okolních lesů a samozřejmé hovězí, to bylo daleko častější než dnes tak nadužívané vepřové, ale i skopové. Nejčastěji používaným receptem pak bylo hovězí s křenovou omáčkou. Brambory bývaly i základem sladkých jídel. Jedním z vůbec nejoblíbenějších byly tvaroháče. Těsto na ně bylo tvořeno ze stejné části brambor a tvarohu, přidalo se trochu mouky, rozinky, cukr, žloutek, pak se nadělaly placky, ty se opekly v horkém tuku do zlatohněda a pocukrovaly. O nedělích bývaly na stole koláče především drobenkový, tvarohový anebo flekanec. Jeho půvab nespočíval ani tak v rafinovanosti receptu základem bylo prostě kynuté těsto. Podstata byla ve zdobení každá hospodyňka měla vlastní styl. Náplň byla velmi pestrá mák, tvaroh, marmeláda, povidla. Někdo všechny ty dobroty na těsto nacákal vysloveně abstraktně, někdo vytvářel vzory. Flekanec se dělal všude, a přece byl v každé chalupě trochu jiný. Hodně důležité byly i nudle. Rybníček v kejdě, co se do tě vejde A jaká tedy bývala nejčastější jídla? Třeba rybníček v kejdě. To byla už zmíněná hutná bramborová kaše se slaninou, ve které se udělala jamka, do níž se nalil vývar s kousky zeleniny. Nebo bramborové pěsti vařené koule ze šťouchaných brambor a mouky přelité osmaženou slaninou, smažené vemínko dlouho vařené vemeno smažené v horkém sádle, krupičné lívance v horkém oleji smažené lívance z krupice, sýra a vývaru, hadí mord vařený černý kořen, pivní polévka, čokoládová polévka, polévka z restovaných hub, mnoho druhů chlebových polévek, třeba chlebová polévka s jablky, a samozřejmě oblíbená jídla z jednoho hrnce. Gastronomie v poslední době zažívá nebývalý boom. Třeba teď dojde i na českošvýcarskou kuchyni. USEDLOST PLNÁ RADOSTI Že se v usedlosti Na Stodolci báječně najíte, už nejspíš víte. Nestává se zase tak často, aby se restaurace z malého města, jakým je Chřibská, dostala v prestižním Maurerově Grand restaurant žebříčku až na 25. místo, a byla přitom vyhodnocena jako čtvrtá nejlevnější z TOP 100! To bylo před dvěma lety. Od té doby kuchaři Pavlína s Jiříkem rukou železnou dohlížejí na neměnnou kvalitu a přitom popouštějí uzdu kreativitě. Zcela vážně, chcete-li se někde v Českém Švýcarsku dobře najíst, Stodolec je dlouhodobě prověřený a zaručený tip. V útulné restauraci s kachlovými kamny vyznávají dvě zlatá pravidla jídlo má být domácí a čerstvé. A tak se tu z jídelního lístku nebo od usměvavé obsluhy v první řadě dozvíte, odkud pocházejí suroviny. Zjistíte, že povětšinou z nejbližšího okolí a že jsou všechny zásadně voňavé, křehké a právě přivezené od zcela konkrétních lidí, povětšinou v bio kvalitě. Jídelníček se tu mění s logikou roku. Hity? Pro mě osobně vlastně cokoli, ale dobrá určitě hovězí líčka, totálně čerstvý pstruh od pana Pšeničky, entrecôte s cibulovou marmeládou, vepřová žebra na pivu, znovuobjevené tradiční regionální krůtí prsíčko s angreštovou omáčkou, bio tatarák anebo neobyčejně obyčejné knedlíky s vajíčkem (ale jakým!). Veškeré hovězí je bio z farmy pana Douši, bio mléko zase od Janišů z Krásné Lípy, králíci a kachny od pana Krajčíka ze Cvikova Na své si tu přijdou i děti (výborná krupicová kaše) nebo vegetariáni. K tomu třeba pivo, které si nikde jinde nedáte polotmavého Stodoleckého Lišáka totiž vaří jen pro tuhle restauraci v krásnolipském Křinickém pivovaru podle tradiční regionální receptury. A pozor zdejší lívanečky jsou lehké jako dech lesních žínek a sladké jako polibek. Stodolecká stodola, málokdo jí odolá Co už ale vědí jen ti, kteří tu někdy byli, je, že Stodolec není jen výborná restaurace. Je to rozsáhlá usedlost v idylickém a krásném místě, obklopená malebnými loukami a nádhernou přírodou. Skvěle se tu spí, bohatě, zdravě a regionálně snídá. Jsou-li tu na někoho opravdu dobře připraveni, pak jsou to rodiče s dětmi už v restauraci je velkorysý dětský koutek, všude pobíhají domácí zvířata, jsou tu koně, na kterých se děti mohou učit jezdit. Děti tu prostě mají výsadní právo mít se skvěle. Také cyklisté to tu mají dobré i ti nevybavení. Půjčí vám tu kolo, krosnu na robě i cyklistický vozík k naložení nezvedenců. Celkový dojem je tak souladný, až se odtud člověku nechce z toho klidu, harmonie a pohlednicového okolí. Vůbec nejlepší je zajít si do prostorné kavárny vytvořené z bývalé stodoly (v létě tu bývají koncerty i divadla). Zdejší barista umí zázraky, a když si pak můžete tu dobrotu vypít venku, za zpěvu ptáků, s výhledem na utěšeně zvlněnou krajinu, máte pocit, že přesně takhle by měl život vypadat. Ve zmíněné kavárně je navíc nově zřízen Regionální obchůdek, kde si nakoupíte třeba stodoleckou paštiku či marmeládu, lahvového Lišáka nebo Kocoura, med od souseda pana Bechyně, vyhlášené varnsdorfské sýry a uzeniny, vynikající kozí sýry od Malinů z Dolní Poustevny, kváskový chléb z České Kamenice A cokoli si tu můžete v klidu i sníst tady vás rozhodně vyhánět nebudou. K tomu čaje, kmínku nebo Děčínskou Jeřabinku od Grešíka, knížky o regionu Uvidíte, že vás Stodolec nadchne a že se sem budete, stejně jako já, pravidelně vracet. Usedlost Na Stodolci Jídelníček i další na anebo na Facebooku: Penzion Na Stodolci. Interiér restaurace Tajný tip V těchto Zážitcích hledáme zapomenuté cesty. Jedna přepěkná: Začněte na náměstí v Chřibské, třeba v Muzeu Tadeáše Haenkeho, světově proslulého botanika a cestovatele, podél toku Chřibské Kamenice, u cukrárny Blaženka přes můstek, mezi podstávkami na Stodolec a od penzionu přes jednu z nejhezčích luk Českého Švýcarska, kučeravým lesem až do Studeného (asi 4 až 5 km). Tady navazuje opravdu krásná naučná stezka, která vás dovede do Pavlina údolí. Opravdu labužnický výlet! 39