Základní kolo Svojsíkova závodu ve

Transkript

1 Skautský měsíčník střediska Junáka Křtiny číslo 170 červen 2015 Základní kolo Svojsíkova závodu ve Křtinách Putování Moravským Švýcarskem pátek sobota Po čtrnácti letech se ve Křtinách opět konalo okresní kolo celostátního závodu skautů a skautek, tzv. Svojsíkáč. Přípravný tým měl před sebou realizaci závodu pro celkem 41 nahlášených družin skautek a skautů z celého Junáckého okresu Brno-venkov doplněných o několik družin z jiných okresů. Pro představu se mělo jednat dohromady o skupinu okolo 300 osob. Ve výsledku dorazilo 31 družin, z toho 11 dívčích a 20 chlapeckých. Spolu s jejich doprovody (vedoucími) utvořily na koupališti ve Křtinách, kde bylo místo startu a cíle, vcelku početný krojovaný dav. Však jsme jim ve spolupráci s Kordisem JMK přiravili samostatné posilové autobusy z Brna, aby se všichni zvládli do Křtin dostat včas. Závod odstartoval v pátek slavnostním nástupem, na kterém soutěžní hlídky obdržely podrobné instrukce a měly za úkol samostatně se připravit na výpravu do okolí Křtin. Celý závod byl koncipován jako dvoudenní putování družin po okolí Křtin. Trasu pochodu, která měřila něco okolo 20 km, si družiny plánovaly samostatně a bylo na nich, k jakému stanovišti se vydají jako k prvnímu a kam budou dále pokračovat. Pevně měly určeny pouze místa, kde se nacházela stanoviště s jednotlivými úkoly/disciplínami závodu. Tato místa se nacházela v okruhu okolo Křtin a byla to: Pomník Pocta půdě (mezi Babicemi a Březinou), Malá Mococha (u Babic), Hrádiště poblíž vývěru Křtinského potoka, vrch Močová (nad Habrůvkou), areál Dykových lesních školek (poblíž Klostermannovy studánky), studánka K. J. Schindlera, rozcestí Liščí leč a takzvané Staré arboretum mezi Křtinami a Bukovinou. /pokračování na straně 7/ Hodnocení činnosti v měsíci květnu * Reportáže: Základní kolo Svojsíkova závodu ve Křtinách Putování Moravským Švýcarskem, Svojsíkův závod očima Muchomůrek, Putování z pohledu skautské družiny Vlků Svojsíkův závod, Pálení čarodějnic s přespáním, Velká vlčata s rybářem u rybníka Vzkaz v láhvi, Prodloužená schůzka Velkých vlčat Lukostřelecká, Střelecká schůzka mladších vlčat, Skauti na kolech, Akce RR Vltavská jízda (třetí část a čtvrtá část), 3. cykloexpedice Gdaňsk část třetí s. m. r. k. 170/1

2 Hlásná trouba I. Naše nejbližší akce Závěrečná schůzka oddílu skautů Přeživší čtvrtek Blížící se konec skautského roku přináší i závěrečnou schůzku. Jako každý rok se můžete těšit na dobrodružnou cestu, velkou hru a snad i cestu domů z ostrova,... Sraz: v h u klubovny. Ukončení: ve h u klubovny. S sebou: VP1 (to co na schůzku), špekáčky, tvrdý sýr, nebo něco jiného na opékání. Hroch, Náčelník a Eskym Schůzka Benjamínků pátek Zveme děti a rodiče na další schůzky Benjamínků dětí do 6 let. Začátek: v h u klubovny. Ukončení: v h u klubovny. Irča, Anita, Markéta a Mihanka Závěrečná schůzka vlčat Za pokladem! středa Vyrazíme do lesů kde u táboráku vyhodnotíme celý rok a možná najdeme i poklad. Sraz: v h u klubovny. Návrat: v h do Křtin. S sebou: věci připravenosti na prodlouženou schůzku VP2 (zápisník, tužku, uzlovačku, kápézetku, Stezku, nůž, pláštěnku), něco na opékání a pití. Vše sbalené do batůžku na záda. Na tuto slavnostní schůzku půjdeme ve skautských krojích. Hanka, Irča, Zbyněk, Béďa II. Organizační Vesnice roku a zapojení našeho střediska Křtiny se letos opět účastní soutěže Vesnice roku a po úspěších z minulých let nyní cílíme na zisk nejvyšší trofeje, takzvané Zlaté stuhy. Tentokrát přijede hodnotící komise v úterý v čase od 9.30 do h. Kdo můžete, přijďte podpořit náš městys. V této souvislosti prosíme všechny členy střediska, kteří navštěvují místní základní školu ve Křtinách, aby na sebe v tento den oblékli skautský kroj. Pokud jej nemáte, tak vezměte alespoň tričko z kteréhokoliv ročníku Křtinské 50 a k tomu nejlépe skautský šátek. Komise, která se přijede do školy podívat, bude jistě ohromena tím, kolik nás skautujících vlastně ve Křtinách a okolí dohromady je. křtinské spolky a Warden Tábory 2015: Stavěčka a pomoc rodičů Opět uvítáme pomoc rodičů při stavbě tábora. Termín hlavní části stavěčky je plánován na sobotu a neděli Prosíme rodiče, kteří chtějí pomoct, ať dají vědět nejpozději do středy vedoucím družin. Doporučujeme s sebou vzít pracovní oblečení, pracovní rukavice, jídelní misku, příbor (lžíci), láhev s pitím. Jídlo během dne bude zajištěno. s. m. r. k. 170/2

3 Na místo tábora se nejlépe dostanete pěšky po polní cestě vedoucí mezi hájovnami (cca 15 minut chůze). Upozorňujeme, že vjezd na polní cestu do Přírodního parku Říčky je možný pouze s povolením od orgánu ochrany přírody a krajiny. Můžete do tábora zkusit projet, ale pokud vás zastaví (např. správa lesů), tak se vystavujete riziku pokuty, navíc cesta samotná je v horším stavu. Doporučujeme tedy nechat automobily u hájoven a přijít pěšky. vedoucí táborů a Vašek Středisková rada, Smrk a Fénix Středisková rada se na konci června již neuskuteční. Proběhne před začátkem nového skautského roku, a to v neděli od h ve skautské klubovně. Kroniky a standardní podklady k vyhodnocení Fénixe za červen (včetně grafických listů, veškerých reportáží a vyhodnocení závodu do Měření sil) dodají vedoucí k Wardenovi domů nejpozději v neděli do h. Také veškeré příspěvky do Smrku zašlete do uvedeného termínu Wardenovi a Víťovi na mail, ať jsou připraveny na vydání na konci srpna. Díky celé střediskové radě a všem vedoucím za spolupráci a odvedenou práci během pomalu končícího skautského roku Warden III. Vyhodnocení Fénixe za květen 2015 Družina 1. pomoc středisku (0 10 b) (0 15 b) (0 30 b) (0 15 b) (0 5 b) (0 10 b) (0 85 b) 2. grafický list 3. kronika 4. Smrk 5. měření sil 5. divoká karta Celkem 1. Ještěrky Vlci Muchomůrky vlčata Jestřábi Celkové pořadí: 1. Družina skautů Vlci (675 b) 2. Roj světlušek Ještěrky (673 b) 3. Družina skautek Muchomůrky (666 b) 4. Smečka vlčat (656 b) 5. Družina skautů Jestřábi (567 b) Galeony květen Celkem vlčata 2 19 Gal Ještěrky V 17 Gal Jestřábi 0 8 Gal Vlci 3 8 Gal Muchomůrky 2 13 Gal Předposlední měsíc mezidružinové bodovací soutěže Fénix je za námi. Květen se na celém středisku nesl ve znamení Svojsíkova závodu a tak hlavně družiny skautek a skautů pilně ladily formu. Přesto povětšinou nezapomněly na pečlivé splnění úkolů do Fénixe. Většina bodovaných činností družin/oddílů se nám stále více srovnává na stejně kvalitní úroveň. Je to vidět jak u grafických listů, tak i u kronik, které dosahují téměr dokonalosti a je vidět, že se všichni zapisující hodně snaží. Boj o první místo je velmi těsný a vedoucí Vlky zdatně stíhají druhé Ještěrky. Zvládnou holky smazat náskok skautů? Jak to vše nakonec dopadne uvidíme již brzy, do konce nám zbývá jen jeden měsíc. Vítězům gratulujeme a všem přejeme hodně snahy a úspěchů v posledním měsíci letošního klání. vedoucí družin a Warden s. m. r. k. 170/3

4 IV. Různé Gratulace Během května jeden z našich vedoucích úspěšně dokončil vůdcovskou zkoušku Junáka. Tato zkouška opravňuje k vedení veškerých skautských jednotek a akcí (např. vedení oddílu, střediska, táborů atd.). Z pohledu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, které zkouškám udělilo akreditaci, osvědčuje, že absolvent má dostatečné znalosti i zkušenosti pro samostatnou a kvalifikovanou práci s dětmi. I touto cestou tak blahopřejeme Ondřeji Vavrečkovi ke složení zkoušek a přejeme hodně elánu a sil při vedení. Poděkování Za pomoc a spolupráci při organizaci Základního kola Svojsíkova závodu ve Křtinách děkujeme Úřadu městysu Křtiny, Obecnímu úřadu Habrůvka, Obecnímu úřadu Babice nad Svitavou, panu Stanislavu Přikrylovi a koupališti Křtiny, zaměstnancům Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny a panu Přemyslu Horkovi, Ing. Pavlu Podlipnému, Petru Veselému, Ing. Aloisi Švendovi, CSc., společnosti Kordis JMK a panu Antonínu Chudiakovi, Křtinským spolkům, všem organizátorům a pomocníkům z řad členů našeho střediska i dalším zapojeným dobrovolníkům. Děkujeme Úřadu městysu Křtiny za pomoc při organizaci a zajištění parkoviště o poutích. Také děkujeme všem organizátorům a členům střediska, kteří se podíleli na zdárném průběhu parkoviště, jeho přípravách i úklidu. Děkujeme společnosti MEZOS spol. s r.o. za sponzorský dar na činnost našeho střediska. Světlušky děkují paní Moskovské Suchánkové za přípravu cukrářské družinovky ke Dni matek. Vlčata děkují panu Zdeňkovi Zukalovi za umožnění návštěvy u rybníčku a zajištění instruktáže o rybách. Vlčata děkují manželům Ruby za zajištění a organizaci střelecké schůzky. Děkujeme Úřadu městysu Křtiny za tisk některých materiálů pro skautské letní tábory. Živá kronika Hodnocení měsíce května 1. dívčí oddíl šestka světlušek Ještěrky : Květen u světlušek jsme zahájily společným pálením čarodějnic na Slunečním vrchu. V původním plánu jsme chtěly vyrazit i na kola, ale počasí bylo proti nám a tak se na kola budeme muset vydat jindy. První květnovou družinovku k nám přišla paní Moskovská, která s děvčaty vyráběla krásná linecká srdíčka pro naše drahé maminky ke dni matek. Holkám se moc povedly a maminky z nich měly obrovskou radost. Další družinovku nás pozval Bílý Králík na čaj o páté a my si tak užily pikniku na čerstvém vzduchu a mohly si zaskotačit na louce. Zbylé dvě družinovky jsme s holkama věnovaly dobrému skutku pro středisko, kdy se holkám povedlo uspořádat společnou skříň s pastelkami a také knihovnu. V pozadí samozřejmě nezůstaly ani hry, další pomoc Řísi Divů či cestičky. V červnu se můžete těšit na oddílovou výpravu do lanového centra a závěrečnou družinovku s překvapením. Bližší informace o naší činnosti a fotografie z ní můžete najít na Míša Brzobohatá a Nikola Matušková-Broskvička s. m. r. k. 170/4

5 1. smečka vlčat: V měsíci květnu měla Malá a Velká vlčata po čtyřech schůzkách z nichž jedna byla prodloužená. Velká vlčata se během květnových schůzek intenzivně zabývala dokončením 1. stupně stezky vlčat. Téměř polovina vlčat jej má v podstatě dokončený. V červnu dostanou nášivku osvědčující splnění podmínek 1. stupně a začnou s plněním 2. stupně. Kluky to velice baví a na jednotlivé body se většina poctivě chystá i doma. Také moc dobře spolupracují jejich rodiče. Jednu ze schůzek jsme měli prodlouženou lukostřeleckou. Seznámili se se základy lukostřelby a také si pěkně zastříleli. Ani lehký deštík je neodradil od závěrečného opékání špekáčků. Na jedné schůzce jsme se vypravili na návštěvu k místnímu rybníčku, kde jsme se potkali s jeho majitele rybářem Zdenkem Zukalem. Bylo to skvělé setkání, při němž se kluci dozvěděli zajímavosti o rybníčku a hlavně se podívali na různé druhy ryb. Byl to zároveň jeden z úkolů do soutěže Vzkaz v láhvi. Hlášení jsme do soutěže odeslali a také nám došly průběžné výsledky. Před posledními dvěma úkoly jsme na 5. místě, jen dva body za bronzovou příčkou. Samozřejmě, že jsme v květnu také hráli spoustu her. Kdo by se chtěl inspirovat tak ať se nás zeptá jak se hrají třeba Kouzelná čísla či Hledání základen. Malá vlčata měla duben hodně hravý. Také Malá vlčat pokračují v 1. stupni Stezky. Povídala si o svých koníčcích, o tom co dělají jejich rodiče a jak tím pomáhají druhým. Jejich prodloužená schůzka byla střelecká. Pozvali je manželé Ruby k nim domů, kde pro ně připravili improvizovanou střelnici. Kluci si mohli zastřílet z různých druhů vzduchovek a vzduchových pistolí. Moc se jim to líbilo. Hráli také hodně her. Hry byly hodně zaměřeny na spolupráci v rámci šestek a menších týmů, aby se kluci učili spolupracovat. Byly to třeba hry Základny, Pátrače, Želvičky nebo Zombíky. Jeden květnový pátek se sešli také naši Benjamínci. Program připravil osvědčený tým Irča, Markéta a Anita. Chystáme se pozvat benjamínky na jeden den na návštěvu tábora Celková účast na činnosti byla v dubnu u Velkých vlčat 72% a u Malých vlčat 85%. U Velkých vlčat je v současnost 14 vlčat, ale dva kluci v květnu téměř nechodili. U Malých vlčat stabilně chodí 17 vlčat a velká většina chodí velice pravidelně. V červnu nás čeká schůzka na kolech a závěrečná schůzku s cestou za pokladem. Bližší informace o naší činnosti můžete najít a fotografie si prohlédnout na webových stránkách Hanka Drápelová-Mihanka a Zbyněk Drápela-Náčelník 1. dívčí oddíl družina skautek Muchomůrky : Měsíc květen je za námi. Jeho vrchol jsme si výjimečně užili hned na začátku, formou Svojsíkova závodu, jinak jsme měli čtyři družinovky. Jistě si říkáte, že je toho nějak míň. Ano máte pravdu. Rozhodli jsme se, že si v květnu trošičku odpočineme. Na pozadí poutí a Svojsíkáče, hlavně jeho příprav a tréninku, jsme tuhle změnu i uvítali. Na našich družinovkách jsme se převážně věnovali dokončování Nováčků, aby nám mohli holky odslibovat ještě před táborem. Samozřejmě jsme žádný z bodů nechtěli brát na lehkou váhu, proto jsme se jim věnovali velice důkladně. Opomenout nesmíme ani plnění Fénixe a běžného střediskového a družinového dění. Jak už jsem psal výše, vrcholem měsíce byl pro nás Svojsíkáč. Do celého závodu jsme šli s určitým očekáváním a myslím, že ho holky naplnily. Vzhledem k věku a zkušenostem, jsme rádi, že si tuhle zkušební verzi vyzkoušely a v příštích letech budou jistě atakovat medailové příčky. Velice chválím výkon na stanovišti s uzly, kde dle slov Terky, si holky vedly velice dobře. Těšíme se na další ročníky. Velká gratulace našim skautům, kteří dosáhli na nejvyšší stupně vítězů a budou nás reprezentovat na krajském kole. Přejeme hodně štěstí. Účast na akcích byla krásných 88 %, holky chodí velice svědomitě. Veliká pochvala Mumii, která si drží neskutečnou účast. Od začátku roku vynechala pouze jedinou akci, kde ji účast překazilo zdraví. s. m. r. k. 170/5

6 V červnu nás čeká dokončení nováčků, závěrečná schůzka na ukončení skautského roku s vyhodnocením bodovací soutěže, skládání slibů, výlet s celým dívčím oddílem do lanového centra a na závěr, již v červnu, táborový puťák a samotný tábor. Moc se těšíme. Bližší informace o naší činnosti a fotografie naleznete na Vedoucí skautek Romcek Valenta Kamikaze a Ondra 1. chlapecký oddíl: V květnu jsme měli celkem šest akcí. Na naší první schůzce jsme se učili věci na Svojsíkův závod. Naše druhá schůzka byla prodloužená a byla těsně před Svojsíkáčem. Na ní jsme si zabalili batohy na Svojsíkáč a ještě se trochu připravili. Druhý den jsme vyrazili na Svojsíkův závod, na kterém jsme obsadili první a druhé místo, za což oběma družinám gratuluji. Dále jsme měli ještě jednu prodlouženou schůzku, na které jsme vyrazili na kolech do pískovcového lomu u Rudic. Mimo to jsme měli ještě dvě další normální schůzky, na kterých jsme se připravovali na krajské kolo Svojsíkáče a také jsme na nich točili video o cestě časem do minulosti, které máme za úkol udělat na Svojsíkáč. Také jsme si udělali filmový zábavný pátek, na kterém jsme využili náš nový střediskový projektor. Na filmy se na něm dívá naprosto úchvatně. Celková účast v květnu byla 70 %, což je velmi slušné. V červnu čeká obě družiny krajské kolo Svojsíkova závodu a vyvrcholení etapové hry. Více informací o naší činnosti najdete na našich webových stránkách Zbyněk Drápela-Hroch, Jiří Pinďák-Diki, Zbyněk Drápela-Náčelník, Václav Ševčík 1. chlapecký oddíl družiny skautů Jestřábi : Měsíc květen se nesl ve znamení vítězství v okresním kole Svojsíkova závodu, kde Jestřábi obsadili první místo ovšem s těsným náskokem 0,42 bodu na druhou družinu, což byla družina Vlků. Závodu se zúčastnil Richard Samson, Filip Kalate Kozel, Matěj Balů Opletal a jako rádce já, Jakub Makča Zoblivý. Tímto jim chci moc poděkovat a pochválit je za vzornou reprezentaci při tomto závodě jak našeho oddílu tak hlavně naší družiny, kdy sami sebe přemáhali a dokázali ze sebe dostat to nejlepší, co mají a doufám, že v tomto rytmu, budou nadále pokračovat. Krom Svojsíkova závodu se Jestřábi sešli celkem na třech schůzkách, jedné speciální schůzce na kole a na jednom zábavném pátku pod taktovkou Hrocha. účast byla docela dobrá, činila 67,95 %. Další měsíc bude opět patřit Svojsíkově závodu, jelikož se uskuteční června krajské kolo tohoto závodu, na které se obě družiny dostaly a budou se na něm se prát o účast v kole republikovém. Celý program měsíce května byl vlastně veden v tréninkovém duchu, kdy jsme obohacovali naše znalosti nebo je zdokonalovali v tom, v čem máme ještě nějaké mezery. Je proto důležité aby členové, které jsem zmiňoval o kousek výše, měli čas a opět prokázali, co všechno dokáží. Krom toho závodu se uskuteční závěrečná schůzka, jelikož červen je poslední měsíc skautského roku a hned poté, po týdnu prázdnin vyrazíme do kraje údolí Říček na 25. skautský tábor. Těším se proto na všechny, kdo na tyto akce dorazí. Makča 1. chlapecký oddíl družiny skautů Vlci : Vlci se v květnu potkali na šesti akcích. Měli jsme jednu prodlouženou schůzku, čtyři normální schůzky, zúčastnili jsme se Svojsíkova závodu a někteří se zúčastnili i pochodu v okolí Boskovic. Na schůzkách se Vlci věnovali přípravě na krajské kolo Svojsíkáče, a to hlavně šifrám a dopravním značkám. Hráli jsme několik her jako třeba Hledání značek či Píšťalka. Svojsíkův závod se tentokrát odehrával ve Křtinách. Zúčastnily se ho obě dvě družiny a obě dvě družiny byly velmi úspěšné. Po dvoudenním putování spojeným s plnění úkolů s. m. r. k. 170/6

7 na stanovišti jsme nakonec skončili o 0,42 bodu na 2. místě! Celý závod jsme si však užili a moc se nám líbil. Na naší prodloužené schůzce jsme se společně s Jestřáby vypravili na kolech do lomu u Rudic. Lom jsme si nejprve celý prohlédli, a potom jsme si zde zahráli velkou hru. Na závěr jsme zde ještě začali natáčet krátký film, který je předzávodovým úkolem na krajské kolo Svojsíkáče. Pak už jsme se jen vrátili přes Habrůvka zpátky do Křtin, kde byl rozchod. Někteří z nás se zúčastnili i pochodu Za sedmizubým hřebenem. Neboť se tento pochod odehrával v okolí Boskovic, využili jsme toho a prozkoumali jsme zdejší kraj. Bude se tu totiž odehrávat krajské kolo Svojsíkova závodu. Kromě pochodu jsme taky lovili kešky a dali jsme si výbornou zmrzlinu. Účast na činnosti byla 61,1%. Na všech akcích a včas byl Eskym. V červnu se Vlci chystají na závěrečnou schůzku. Bližší informace o naší činnosti můžete najít a fotografie si prohlédnout na webových stránkách Eskym a Náčelník Reportáže z proběhlých akcí Základní kolo Svojsíkova závodu ve Křtinách Putování Moravským Švýcarskem pátek sobota /dokončení ze strany 1/ Na těchto místech měly družiny plnit úkoly ze skautské praxe, a to historii a symboliku Junáka, zdravovědu, kimovu hru (poznávání předmětů po hmatu, zapamatování ukázaných věcí, poznávání chutí), třídění odpadu, rozdělávání ohně, byrokracii (vyplňování různých lejster a formulářů), uzlování a poznávání přírody (stromy, byliny, zvířata). I díky velmi vydařenému počasí tak družiny při putování poznaly krásy okolí Křtin. Během závodu měly soutěžní hlídky přidělen doprovod (dospělého vedoucího z jiného střediska), který po celou dobu (dle přiloženého a velmi podrobného manuálu) hodnotil schopnosti a znalosti družiny při orientaci v terénu, plánování trasy, balení batohu, chování na výravě a spolupráci družiny. Během putování, z pátku na sobotu, měly družina také za úkol utábořit se v okolí Křtina přespat zde. I toto bylo doprovodem hodnoceno. Závod se tedy pro všechny skládal jak z plnění úkolů z běžné skautské praxe, tak i z hodnocení družiny v rámci praktických návyků a dovedností, které skauti používají během svých výprav. Druhý den, v sobotu 9. 5., se během dopoledne sešly zpět v cíli na koupališti opět všechny družiny. Pod taktovkou Štófy, jakožto hlavního rozhodčího, započalo velké sčítání bodů a vyhodnocování. Pro ukrácení času byla nachystána terénní bojová hra Maršál a špión. Po jejím skončení následoval závěrečný nástup, kde Warden (z titulu vedoucího celého závodu) a ve spolupráci s bratrem Jurou z okresní rady Junáka Brno-venkov vyhlásili výsledky celého zápolení. Družiny na prvních čtyřech místech v každé kategorii (tedy samostatně čtyři družiny skautek a čtyři družiny skautů) si zajistily postup do krajského kola, které proběhne začátkem června v Boskovicích. A mezi těmito postupujícími byli i obě dvě družiny křtinských skautů. První místo získali naši Jestřábi (zisk 358,75 bodů) a na druhém místě skončili naši Vlci (358,33 bodů). Navíc, obě uvedené družiny skončily na prvním a druhém místě také v absolutním hodnocení všech hlídek. Gratulujeme! Na závěr obdrželi všichni účastníci pamětní list a placku s logem závodu. Nejlepší družiny se navíc mezi sebe rozdělily věcné ceny v podobě kotlíků, sekerek, karetních her Bang a map okolí Křtin. O zážitcích ze závodu z pohledu našich družin Vlků a Muchomůrek si můžete přečíst v tomto čísle Smrku. I podle ohlasů od zúčastněných družin (nebo od vedoucích z jiných oddílů a středisek), které k nám po závodě em či osobně doputovaly, věříme, že se všem závod líbil a celé putování si všichni náležitě užili. za tým organizátorů Warden s. m. r. k. 170/7

8 Svojsíkův závod očima Muchomůrek pátek sobota V pátek jsme se sešli v klubovně při finálních přípravách Svojsíkova závodu. Nabalit bágly, nezapomenout celty a spacáky a vyrazili jsme na sraz, směr křtinské koupaliště. Hned po příchodu jsme se šli zaregistrovat. Holky jako účastníci, já jako doprovod. Měli jsme všichni štěstí. Já si losnul skautky z Domašova, které mi neskutečně sedly a holky si vylosovala Eliška. Co jiného si přát, než naši kamarádku z Bukovinky. Poslední přípravy a organizační věci, slavnostní nástup a start. Holky vyrazily a ztratily se mi z dohledu. Zprávy jsem měl jen ze stanovišť. Když se však blížila osmá hodina, procházeli jsme kolem paloučku poblíž oficiálního tábořiště. Dle rachotu jsem hned věděl, která bije. Bylo jasné, že jde o naše slečny. Vybavené na to byly. Celoročně se je snažíme vést spíše k pod širáku a bivakování, což jsme právě tady zužitkovali. Velice příjemné překvapení na mě čekalo na stanovišti zdravovědy. Z dálky se k nám blížila skupinka, a čím blíže byla, tím se mi zvětšoval úsměv. Princezny moje, pomyslil jsem si. A měl jsem pravdu. I holky měli obrovskou radost, Beátka mě div nepovalila radostí na zem. Skvělý pocit, když jsem viděl, jak šťastné jsou. Drtivou většinu cesty do cíle jsme pak šli společně. Vykládání dojmů, zážitků, zkušeností a příhod. Seznámení se s jiným dívčím oddílem, se kterým bychom se chtěli během roku občas sejít. Nakonec jsme s vypětím sil dorazili do cíle. Celé jsme to ještě zakončili velkou bojovkou. Holky závod velmi bavil, umístění sice nedopadlo úplně nejlíp, ale nabrali jsme spoustu zkušeností. Jistě se v příštích letech dostaneme na bedny! Nakonec rituální zmrzlina a hurá domů. zapsal Romcek-Kamikaze Putování z pohledu skautské družiny Vlků Svojsíkův závod pátek sobota Po dvou letech jsme se opět dočkali Svojsíkova závodu, který se tentokrát konal ve Křtinách. Na závodě nás reprezentovaly celkem tři družiny, a to dvě skautské a jedna družina skautek. Vše začalo na zdejším koupališti, kde se po registraci všech družin odehrál zahajivací nástup. Byla na něm vztyčena státní vlajka a také jsme dostali základní informace o závodu. Po nástupu jsme dostali ještě obálku, ve které byly včechny potřebné informace a také mapa stanovišť. Následně jsme se jen nahlásili na startu a mohli jsme vyrazit. Naše družina vyrazila nejprve na stanoviště, které bylo umístěno ve starém arboretu. Dorazili jsme tam jako první, a tak jsme měli klid na plnění prvního úkolu. Tím bylo poznávání rostlin, stromů a živočichů a to podle lebek. Po zdárném splnění úkolu jsme pokračovali na další stanoviště. Prošli jsme ještě přes uzly a taky byrokraci, po které jsme se vrhli na vaření oběda. Následovalo s. m. r. k. 170/8

9 rychlé posilnění a po jídle se šlo zase dál. Šli jsme vcelku rychle, a proto se nám podařilo dojít až na okraj Babic, kde se nacházelo předposlední stanoviště, kterým byla zdravověda. Po splnění úkolu jsme si ještě načepovali u jedné paní trochu vody a vyrazili jsme si hledat místo na přenocování. Nakonec jsme došli až na Palouk, kde jsme si postavili stany a mohli jsme dokonce i rozdělat oheň. Chvíli jsme u něj poseděli, ale pak už jsme šli spát. Další den už nás naštěstí čekalo jen jedno stanoviště, a proto jsme se ráno rychle zabalili, uklidili tábořiště a vyrazili vstříc poslední části závodu. Stanoviště jsme měli za chvíli splněné a tak jsme se už jenom vrátili na koupaliště, kde nás čekalo nahlášení družiny, krátká pauza a taky oběd. Před samotným vyhlášením nás však čekala ještě hra Maršál a špión, po které nás čekalo to nejdůležitější závěrečný nástup s vyhlášením výsledků. Nervózní jsme čekali na výsledky, které nakonec byly víc než dobré. Obě naše družiny se umístily na medailových místech, a to Vlci na 2. místě a Jestřábi na 1.!!! To znamená, že oboum družinám se povedlo probojovat do krajského hola, kde se pokusí o co nejlepší výsledek. Celý závod jsme si užili a už se těšíme do krajského kola! zapsal Eskym Pálení čarodějnic s přespáním čtvrtek pátek V páteční podvečer jsme se spolu se skautkami, kamarády, sourozenci a rodiči sešly u Míši na Slunečním vrchu. Než se ovšem všichni dostavili a naše sestava tak mohla být kompletní, pustily se holky do přípravy spacího prostředí. Na louce si každý vybral vhodné místo, kde by mohl postavit stan. Pak si z několika stanů vybral ten nejméně plesnivý a spolu s ním i nejméně poničené tyčky a kolíky a mohl se pustit do stavby stanu. Když bylo spaní zajištěno, sešla se kompletní sestava u výběhu se zvířaty. Holky si zahrály na lovkyně jehňátek a kůzlátek, když si je snažily pohladit a pak se vrhly do chystání ohniště, zajištění dřeva a výrobu čarodějnice. Spolu se skautkami vytvořily tři skupiny, které měly vše za chvilku nachystané. Oheň byl úspěšně zapálen, čarodějnice přinešené, i ta vyrobená, byly upáleny a my se mohli pustit do opékání špekáčku, chleba a dalších pochutin, co si kdo přinesl. Den se chýlil ke konci, sluníčko už zapadlo za humna a my, za doprovodu kytary, zpívali a usínali nad plápolajícím ohněm. Holky sice ještě ve tmě hrály píšťalku, ale čas se nachýlil a tak se šlo spát. Druhý den časně ráno, konkrétně ve 4.30 h, se za mírného deště někteří chtěli dostat ze spacáků a jít běhat. Plán jim byl ovšem překažen a tak mlhavá louka opět utichla. O dvě a půl hodiny později se už však ze spacáků drali všichni. Někteří částečně namočení, jiní zcela suší, začali se jsme se postupně balit a já holkám chystala snídani. Čajík byl uvařený, chleba namazaný máslem a marmeládou a první jedlíci se sešli u Míši doma. Protože se ale počasí neustále nelepšilo, spíš naopak, pobalily holky spacáky, karimatky a kola, oblíkly pláštěnky a deštivé pálení čarodějnic zakončily pokřikem. Výlet na kolech se sice nekonal, ale i tak jsme si přespání náramně užily. Nikola Matušková-Broskev s. m. r. k. 170/9

10 Velká vlčata s rybářem u rybníka Vzkaz v láhvi středa Naše Velká vlčata se v tomto skautském roce účastní soutěže vyhlášené celostátním skautským časopisem Světýlko s názvem Vzkaz v láhvi. Jedním z úkolů na květen bylo potkat se s rybářem u rybníka. Velká část jedné schůzky se tak odehrála u rybníčku Zdenka Zukala. Kluci se dozvěděli, jak se jmenují jednotlivé části rybníka a hlavně se dozvěděli hodně o rybách jaké v rybníce žijí, kolik jich tam je, co které dokážou a jaký úkol v rybníce mají. Kluci pozorovali jak se ryby vrhají na házení krmení a také se mohli podívat na sivena a pstruha, které Zdenek vylovil podběrákem. Ukázal nám taky kapra, kterého ulovil už dříve a měl ho v sádce. Z něj byli kluci úplně u vytržení, protože si ho mohli vzít i do rukou a důkladně si ho prohlédnout. Celé setkání s rybářem u rybníka bylo velice vydařené a kluci na něj budou určitě dlouho vzpomínat. Velké poděkování patří Zdenku Zukalovi! Zbyněk-Náčelník Prodloužená schůzka Velkých vlčat Lukostřelecká středa Jednu z květnových schůzek jsme si udělali prodlouženou a byla ve znamení lukostřelby. Sraz jsme měli tradičně u klubovny, kde jsme si dali nástup a zahráli hru Město, stát, řeka. Potom jsme se vypravili ke Drápelům, kde jsme měli připravenou lukostřelnici. Nejprve jsme si pověděli něco o lukostřeleckém vybavení, bezpečnosti při lukostřelbě a řekli si jak se správně střílí. Následovalo rozdělení na dvě poloviny. Jedna vždy střílela z luku a druhá si plnila body ze Stezky. Asi po dvaceti minutách se střelci se stezkaři vystřídali. Když jsme si všichni zastříleli, nachystali jsme si táborák a začalo poprchávat. Nicméně nás to od opékání neodradilo. Pekli jsme špekáčky, sýr i jablko. Moc jsme si pochutnali. Na závěr jsme si zahráli hru Kouzelná čísla a po pokřiku se rozešli do svých domovů. Zbyněk-Náčelník Střelecká schůzka mladších vlčat středa Ve středu jsme se sešli jako obvykle v 16:15 u klubovny. Rychle jsme se pozdravili a rozdělili se do dvou týmů průzkumníků. Obě skupinky dostaly mapy, kde měly zakreslenou trasu. Vlčátka se v nich poměrně samostatně snažila zorientovat a vyrazila plna elánu na cestu. Ne vždy to probíhalo hladce, ale případné bloudění jsme si pojistili doprovodem dospělých vedoucích. Po cestě si vlčata potrénovala orientaci v mapě, značení turistických tras, určování severu, čtení vrstevnic a také co je to nadmořská výška. Pověděla si i jak chodíme jako skupinka po krajnici vozovky. Cestou jsme poznávávali stromy, květiny, zvířata a hledali přírodní zajímavosti. Některá vlčata trochu remcala, že nejdeme nejkratší cestou. Díky delší trase jsme se však v co největší míře vyhnuli chůzi po silnici a zpestřili si cestu zajímavým programem. Ke konci naší cesty jsme přišli ke Smíškovi, kde jsme hledali poklad. Rubyovi tu pro nás měli ukázkově připravené pomůcky a místa pro střelbu. Také zajistili ohniště a přispěli vlčatům technickým zázemím a občerstvením v podobě buchet a sodovek. Potom jsme se bleskově rozdělili ze dvou s. m. r. k. 170/10

11 skupinek na čtyři. Většina vlčat se věnovala střelbě a vybraní jedinci připravili oheň. Mohli jsme tak začít s opékáním špekáčků, sýrů a chleba. Průběžně jsme se ve střelbě a opékání vystřídali. Jedinou drobnou vadou byl drobný až silnější deštík, který střelce pokropil a urychlil závěr střelby. Ale vlčata jsou, stejně jako skauti, nerozpustná. Ať v pláštěnách nebo i bez ní se věnovala ohni a jídlu. Na zpáteční cestu jsme se rozdělili. Jedna skupinka šla s Irčou přímo do Habrůvky a Křtiňáci se vraceli zpět kratší cestou přez skalky u zámku. Mnohé z dětí překvalily skály v tak blízkém okolí Křtin. Na náměstí jsme se vrátili malinko po čtvrt na osm. Spokojení a utahaní jsem se postupně rozešli. Mihanka Skauti na kolech čtvrtek Tato schůzka byla ojedinělá a tak i sraz byl v jinou dobu, než tomu bývalo normálně. Sešli jsme se již v h před klubovnou. Postupně přicházelo čím dál více kluků. Mezi tím co ostatním chodili, jsem příchozím účastníkům kontroloval povinné vybavení a funkčnost kola. Jak došel Hroch, náš hlavní velitel výpravy, počkali jsme ještě na Jediho, našeho hlavního navigátora výpravy, a vyrazili jsme směrem na kopec k Zapletalům, okolo hřbitovní zdi, dál do kopce lesem. Hned v tomto prvním stoupáním narazilo pár jedinců na problém a to ten že to nedají, že to otáčí a jedou domů. Tuto první krizi se naštěstí podařilo zažehnat a po krátké instruktáži kdy jsem vysvětlil dotyčným jedincům, jak funguje i přehazka a kdy se který stupeň má použít se jim hned jelo lépe. Cesta byla velmi veselá. Zavedla nás do blízkosti Klostermannovi studánky, kde jsme zavzpomínali na minulé kola Svojsíkova závodu, jelikož pár metrů od ní bylo jedno stanoviště. Poté jsme již jen jeli k našemu cíli. Náš cíl byl kaolinový lom u Rudice. Popsal bych ho jako menší údolí obklopen hliněnými horami uprostřed s jezírkem s velmi studenou vodou. Po krátké prohlídce, kdy jsme si lom prohlíželi, ve chvíli kdy jsme byli na jiné půlce lomu, Náčelník, který dojel později, v druhé půlce nachystal hru, kdy jsme v hracím poli měli hledat lístečky, na kterých byly dopravní značky. Vběhli jsme vždy do pole, našli jsme značku, zapamatovali si číslo, které na ní bylo napsané, vyběhli jsme ven s hracího pole a na papír jsme napsali číslo a k němu pokud možno správný název dané značky. Jak hra skončila, sečetli jsme si body. Hra se hrála v etapovkových skupinkách a vyhrála skupina pod vedením Jurdy, druhá byla skupina Hložovců, třetí skupinka byla ta, kde jsem byl já a čtvrtá Jediovci. Jak jsme dohráli, vrhli jsme se na natáčeních prvních záběrů do videa, které musíme vytvořit k blížícímu se krajskému kolu Svojsíkova závodu, jelikož je to jeden z povinných bodů. Jak jsme něco natočili, zabalili jsme si věci, nasedli jsme na kola a vyrazili směr Křtiny. Vzali jsme to trochu jinačí cestou, kdy jsme se do Křtin vrátili skrz Habrůvku přes Slunečný vrch. Na náměstí jsme počkali, až všichni dojedou, dali si zde poslední fotku a pokřik a rozjeli se domů. Makča s. m. r. k. 170/11

12 Akce RR Vltavská jízda (třetí část) středa neděle A bylo tu další ráno. Poté co jsme vylezli ze spacáků, nahřívání svítícím sluncem do našich zad, absolvovali jsme naši osobní hygienu. Poté jsme si šli všechno sbalit do našich barelů, složili jsme stany, rozloučili jsme se naposled s naší milou obsluhou a vyrazili jsme dál po proudu Vltavy. Náš dnešní cíl bylo doplout krásného města, Českého Krumlova. Cesta to neměla být dlouhá ovšem zato velice složitá jelikož nás měla čekat spousta jezů. Hned první část cesty, však byla poněkud vyčerpávající. Narazili jsme na první výraznější úsek kdy se Vltava chovala jako volej (úsek kdy voda prakticky stojí na místě). Museli jsme vynaložit hodně sil na to, abychom tento úsek přejeli, jelikož jsme museli pořád pádlovat. Vysíleni jsme dorazili k našemu prvnímu jezu. Už od pohledu vypadal velice nebezpečně. Bezpečně jsme se museli ujistit, že jsme schopni ho přejet. Při rozmýšlení jsme využili zdejší hospůdky a občerstvili jsme se. Já si hrál s Hrochem s foťákem a napadlo nás, že bychom mohli fotit tzv. foto-kulometem (možnost fotoaparátu fotit rychle za sebou sled několika fotek) ostatní jak budou jez sjíždět.první jeli Míša a Warden. Výsledek dopadl nad míru dobře. Zkusili jsme to tedy i na Romckovi a Štefanovi a také to dopadlo fajn. Pak jsme přišli na řadu my. Bohužel nás nikdo fotit nemohl, ale vynahradili jsme si to selfie pod jezem. Pak jsme pokračovali dál. Mysleli jsme si, že zde Vltava bude téct trochu rychleji, ovšem byli jsme na omylu. Byla ještě stálejší než před tím. Pádlovali jsme, co nám síly stačily, taky proto jsme pak museli hodně odpočívat, až jsme nakonec dorazili k dalšímu jezu. byl to snad nejdelší jez, který jsme potkali, avšak pro nás to byla hračka. Sjeli jsme ho s nadhledem nám vlastním a pokračovali dál. Zde již řeka tekla velmi uspokojivě, a proto jsem udělali soulodní útvar a skotačili jsme společně na lodích. Warden si skočil z lodě zaplavat. Jeho postavení jsem dále využili v mělčí části řeky, která nás zastihla, kdy nás odtlačil zpět do hlubších vod. Poté nás čekal další jez. Tento jez měl být naprosto hračka a také to pro ostatní hračky byla, ovšem my s Hrochem jsme si najeli tak šikovně že se nám při dojezdu na chvíli zabořil pod vodu prakticky celý předek společně se mnou. Další půlhodina byla strávená vysušováním lodi. Pokračovali jsme dále až nás začali vítat domečky postavené zhruba 15 metrů nad vodní hladinou podél břehů. Připlouvali jsme blíže a blíže k samotnému centru. Před centrem na nás čekal ještě jeden velmi hustý jez. Byl to asi nejtěžší jez ze všech, ale my jsme ho bez větších potíží přejeli (tedy zase jsem byl parádně vysprchovaný ale co už). V centru pak na nás čekal impozantní výhled na zdejší zámek, právem zapsán na seznam UNESCO. V Krumlově jsme na chvíli zaparkovali naše plavidla a šli jsme si město projít. Bylo to opravdu nádherné, prošli jsme se po vysokém zámeckém mostu, ze kterého jsme viděli celé panoráma města, speciální otočné divadlo, a taky samotné historický střed s malými obchůdky, které nabízeli velkou škálu suvenýrů. Dali jsme si tu také oběd. Než jsme stačili město trochu projít, již se začalo smrákat. Proto jsme se rozhodli, že je čas vyplout. Krumlov jsme opouštěli v době západu slunce a musím říct, že nic tak Krásného jsem nezažil. Dojeli jsme kousek za Krumlov a nastalo opět dilema, Velký kemp, velká párty nebo menší kemp, ale osobnější párty, zvolili jsme druhou variantu, ovšem ve velkém kempu jsme využili zdejších sprch. Večer, hned poté co jsme se utábořili, jsme si sedli pod zdejší pergolu a hráli jsme různé hry a povídali si různé příběhy až do pozdních hodin večerních, než jsme si šli všichni lehnout. Byl to pěkný den plný skvělých zážitků a velice povedených selfie. Co se událo další den? To se dozvíte v další části. Makča Akce RR Vltavská jízda (čtvrtá část) středa neděle Nastal už čtvrtý den, naší velkolepé vltavské jízdy. Ráno jsme sbalili stany, občerstvili se a vyrazili dál po proudu do Zlaté koruny. Neuběhlo ani moc času, jen asi tak 50 makčových selfieček a přihnala se bouřka. Naštěstí ale prošla těsně kolem nás a tak jsme si ji jen vyfotili a pluli dál. Řeka byla plynula pořád dál, ale byla čím dál pomalejší a pomalejší. Nám se ale nechtělo pádlovat, s. m. r. k. 170/12

13 tak jsme si při soulodění na prostřední lodi vytáhli vařič Var a rozhodli jsme se, že si v lodi uvaříme čaj. Šlo to celkem dobře a čaj byl za chvíli hotov. Hned jak jsme ho vypili, připluli jsme k jezu, takže jsme další už nevařili. Nejdřív jsme dopluli ke břehu, abychom si jez prohlídli. Bylo tady zrovna hodně ostatních vodáků, ale jez vypadal dobře a tak jsme zase nastoupili a pluli na něj. Chvíli jsme ještě čekali ve frontě, ale pak jsme si užili pěkný dlouhý sjezd. Pár metrů za jezem už na nás čekal kemp Zlatá koruna, kde jsme vytáhli a umyli lodě, protože taky naše cesta končila a museli jsme je vrátit zpátky do půjčovny. Radši jsme si hned postavili stany, protože kemp začínal být dost narvaný. Potom jsme se šli projít po Zlaté koruně. Chtěli jsme navštívit místní klášter, ale bohužel ho zavírali už v pět hodin a tak jsme se dovnitř už nedostali. Prošli jsme si tedy aspoň přilehlou zahradu a prohlédli jsme si ho aspoň zvenku. Ještě jsme navštívili místní restauraci a pak šli zpátky do kempu, kde jsme unavení zalehli do svých stanů. Hroch 3. cykloexpedice Gdaňsk část třetí pondělí čtvrtek V druhé části jsme vyrazili z lesíku nedaleko Eisenhüttenstadtu. Projeli Frankfurtem nad Odrou, odpoledne zavítali do Polska na návštěvu pevnosti v Kostrzyni nad Odrou a nocleh u válečného hřbitova ve Starych Siekierkach. Po návratu do Německa projeli Schwedtem a pak už Německo opustili nadobro. Rozloučili jsme se ve spacácích pár stovek metrů před polským Štětínem. Den šestý (sobota ) Vybatolili jsme se standardně kolem půl desáté a po pár minutkách jízdy zapluli do Štětína. Měli jsme v plánu hned několik věcí doplnit zásoby, koupit mapu, zmapovat možnosti návratu vlakem domů (ne hned:)), nakoupit nějaké součástky na kola, vybavení atp. Tohle vše nám trvalo víc než do dvou hodin, i se zevrubnou prohlídkou města. Vlaky jsme nezjistili, neboť se nám nepodařilo najít vlakové nádraží. Už jsme se k němu pomalu propracovávali (anglicky hovořící prodavačka v jednom z obchodů nám dokázala popsat jakž takž cestu), ale nebyla to pro nás úplná priorita, tak jsme z důvodu úspory času nepokračovali. Zbytek úkolů dopadl dobře, v případě mapy dokonce nadmíru dobře Jony na informacích obstaral zdarma vynikající (ačkoliv ne úplně přesnou, jak se později několikrát ukázalo:)) podpultovní mapu Západopomořanského vojvodství a částečně i s ním východně sousedícícho Pomořského vojvodsví, do jehož hlavního města jsme měli v úplném finále namířeno. S pomocí naší nové mapy (obsahovala i dostatečně detailní plán Štětína) jsme se z města vymotali správným směrem a jeli bez ustání až do půl páté, kdy jsme si na pěkném odpočívadle, sice u silnice, zato ale v příjemném borovém lese, dopřáli vydatnější svačinu. Byli jsme asi 7 km před Goleniówem. Teď už jsme se nedrželi žádné cyklotrasy, ale plánovali jsme kratší úseky do konkrétních míst, které nás měly přibližovat vzdálenějším cílům. Snažili jsme se využívat co nejzapadlejší silnice (ač někdy bylo nutné použít i nějakou vyšší třídy) a v zásadě jsme měli namířeno severovýchodním směrem. Každý kousek na sever nás přibližoval Baltu, každý kousek na východ Gdaňsku. Do večera jsme ujeli slušných cca 50 km s jednou kratičkou zastávkou v našem prvním polském sklepě ve vesničce Żó lwia B loć, kde jsme si dali zmrzku (bylo pěkně) a nakoupili nějaká piwa w puszce (různé druhy polských piv v plechovce), která jsme chtěli večer ochutnat a odborně ohodnotit. Při nákupu jsme ještě pokecali s polskými cyklisty, z nichž jeden pracoval kdysi v mladoboleslavské Škodovce, takže rád oprášil češtinu. Rozhodli jsme se přenocovat v kempu. Těsně před osmou jsme se ocitli před bránou kempu u jezera v Golczewu. Nějaký čas trvalo, než nás paní správcová zaregistrovala a pustila dovnitř, ale stálo to za to, mnozí z nás by tehdy ve sprše nejraději přespali:) s. m. r. k. 170/13

14 Ale večeře v restaurantu (dnes jsme zanedbali oběd) a degustace našeho nákupu nás ze sprchy přece jen vyhnaly. (Tento den jsme ujeli 94,80 km za 5,43,21 h v sedle. Celkem máme za sebou 502,13 km za 29,46,00 h v sedle.) Den sedmý (neděle ) Ráno jsme v příjemných slunečních paprscích dosušovali oblečení a prováděli různé údržby a opravy (díky materiálu pořízenému ve Štětíně), takže jsme na trasu vystartovali sice až skoro v jedenáct hodin, ale např. všem nám brzdila kola, takže to stálo za to:) Jeli jsme do města Gryfice, kam jsme dorazili kolem půl jedné. Nakoupili jsme něco potravin a chtěli pokračovat, plány nám však zkřížil déšť. Nouzově jsme se dopravili na kryté podium v parku, kde jsme si připravili oběd, abychom nepříznivého počasí aspoň nějak využili. O půl třetí jsme vyrazili dál, sice pořád pršelo, ale již ne tak hustě. Další pasáž nás vedla po rušnější silnici, takže celkově se sešlo nepříjemné s nepříjemným:) Během tohoto úseku cesty jsme si museli dát ještě jednu asi patnáctiminutovou přestávku vynucenou příliš hustým deštěm. Ale krize jsou od toho, aby se překonávaly a o nějakých dvacet kilometrů dál a hodinu a půl později už bylo fajn. Nacházeli jsme se ve městě Trzebiatów, kde jsme se již, čas od času poctěni vykuknutím slunce, kochali krásou místního kostela. Jeho 90 metrů vysoká věž (byla vidět široko daleko) v sobě uchovává údajně jeden z nejstarších zvonů v Polsku (z roku 1399). Dál jsme pokračovali přece jen příjemnějšími cestami (i když narozdíl od včerejška s občas hodně divokým povrchem) a ani jsme se nenadáli a zahučeli jsme do moře:) Doslova ne, ale kolem půl šesté jsme dorazili do Mrzeżyna malé vesničky plné turistů, stánků a atrakcí jako o křtinské pouti (ne přímo kolotočů, ale hodně v kurzu jsou tam air hockeyové stoly a půjčovny šlapacích kár, které pak překáží na stezce:)). Ve vesnici se nachází rybářský přístav, marina a oblíbená pláž, kam jsme samosebou zavítali, udělali přímořské fotky a nasáli slaný vzduch. Smočili jsme tak maximalné palec u nohy, nebylo totiž právě horko, zato bylo značně větrno. Nekoupal se sice nikdo ani v okolí, ale i tak bylo na pláži lidí hromada. Hradba mraků směřujících k pobřeží a povážlivé houpání jedné plachetnice vedené odvážným kapitánem nám připoměly, že je třeba bryskně pokračovat v cestě. Za chvíli se dostavil i déšť, takže jsme opět čas od času museli zastavit někde pod stříškou. Jinak se jelo ale příjemně, protože jsme kopírovali břeh po pěkné a udržované stezce EuroVelo 10 (která tvoří kolem Baltu okruh). Urazili jsme ještě cca 17 km a kolem půl osmé stanuli v Ko lobrzegu, přivítáni další várkou deště, potěšeni ukázkovou duhou. Znovu jsme se rozhodli využít služeb kempu. Jednak protože v okolí bychom jen těžko hledali vhodné místo k táboření a jednak protože horká sprcha je dosti návyková záležitost:) V umývárnách jsme nechali opět sušit nějaké věci (z toho už se začínal stávat rituál bez valného praktického významu, protože věci obvykle ani nestihly uschnout a už byly znovu mokré:)) a doufali, že ráno je ještě najdeme. Po nekonečně prodlužované sprše jsme ještě vyrazili do zšeřelého města a po souboji s jedním až dvěma Żubry ( okaz natury ) a Lechy jsme se odebrali spát. Ani nám tolik nevadilo, že kousek vedle našeho místa v kempu, neboť jsme byli na jeho kraji hnedle za plotem, kdosi kdysi nakladl železniční trať... (Tento den jsme ujeli 79,37 km za 4,48,41 h v sedle. Celkem máme za sebou 581,50 km za 34,34,41 h v sedle.) Víťa S. M. R. K. je měsíčník, který vydává Junák český skaut, středisko Křtiny, z. s. pro svou vnitřní potřebu. Je distribuován zdarma reg. členům střediska. Číslo 170, ročník 17., vyšlo 3. června 2015 ve Křtinách v nákladu 90 výtisků. s. m. r. k. 170/14