STRUKTURA PODNIKOVÝCH AKTIV (REÁLNÁ, FINANČNÍ) A STRATEGIE FINANCOVÁNÍ

Transkript

1 SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o. Bakalářský studijní program: Ekonomika a management Studijní obor: Účetnictví a finanční řízení podniku STRUKTURA PODNIKOVÝCH AKTIV (REÁLNÁ, FINANČNÍ) A STRATEGIE FINANCOVÁNÍ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Autor: Markéta Dufková Vedoucí bakalářské práce: Ing. František Kalouda, MBA, CSc. Znojmo, duben 2009

2 Abstrakt Tématem této práce je struktura podnikových aktiv a strategie financování včetně aplikace teoretických poznatků na výkazy firmy podnikající ve výrobě ocelových konstrukcí. Účelem bylo ověřit použití teoretických principů pro praktické řízení firmy. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V první jsou definovány pojmy týkající se tohoto tématu. V druhé části jsou obsaženy údaje z let doplněné o výpočty vztahující se k jednotlivým rokům v oblasti solventnosti, likvidity a přiměřenosti financování dlouhodobými zdroji a možnosti obnovy dlouhodobého hmotného majetku. Abstract The subject of this work is structure of company assets and the financial strategy including application of the theoretical informations on the annual reports of the company, which business is production of steel constructions. The purpose was to verify the using of theoretical principles for the practical managment of the company. This work is divided into the theoretical and the practical part. In the first part, there are defined the basic concepts concerning this subject. In the second one, there are contained the datas from years fulfilled with calculations concerning each year in the field of solvency, liquidacy and the adequacy of the financing by the long-term resources and the possibilities of the reconstruction of the long-term property. 3

3 Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně na základě pokynů svého vedoucího práce. Tímto bych chtěla poděkovat svému vedoucímu práce panu Ing. Františkovi Kaloudovi, MBA, CSc. za poskytnuté rady a pomoc při psaní této práce, dále pak společnosti s ručením omezeným za poskytnuté podklady. 4

4 Obsah Úvod...7 Cíl práce a metodika Struktura podnikových aktiv Majetková struktura podniku Dlouhodobý majetek Oběžný majetek Vazba struktury aktiv na typ podniku Řízení pracovního kapitálu Vliv majetkové struktury na míru zadluženosti podniku Zlaté bilanční pravidlo financování Zlaté bilanční pravidlo vyrovnání rizika Zlaté bilanční pari pravidlo Strategie financování podniku Financování podniku Řízení financování podniku Faktory ovlivňující financování Faktor času Faktor rizika Rozhodování při finančním řízení Finanční rozhodnutí operativní Finanční rozhodnutí strategická Druhy financování podniku Strategie financování Umírněný přístup Agresivní přístup Konzervativní přístup Dlouhodobé financování Zdroje dlouhodobého financování Krátkodobé financování Nástroje financování Porovnání nástrojů

5 3. Popis vývoje konkrétní společnosti v jednotlivých letech Rok Rok Rok Rok Rok Rok Závěr Použité zdroje

6 Úvod Tématem této práce je struktura podnikových aktiv a strategie financování. V první části (teoretické) je vysvětleno základní rozdělení struktury aktiv podniku na majetek dlouhodobý a oběžný ve vztahu k typu podniku a jejich vazba na zdroje financování. Dále jsou pak v této části popsány postupy a nástroje řízení pracovního kapitálu. Čistý pracovní kapitál je definován jako souhrn zásob, pohledávek a finančního majetku a to po odpočtu krátkodobých závazků. Dále je zde zkoumán vliv majetkové struktury na míru zadluženosti podniku, například financování dlouhodobých aktiv vlastním dlouhodobým kapitálem a dlouhodobým úvěrem, či naopak financování oběžného majetku krátkodobými závazky, tzv. stálými pasivy včetně krátkodobých úvěrů. Je zde rozvedena strategie rozhodování a faktory ovlivňující financování, formy získávání finančních zdrojů a jejich využití k úhradě výdajů na činnost podniku. Druhá (praktická) část této práce se zabývá vyhodnocením vývoje společnosti s ručením omezeným za období let na základě skutečných výkazů aktiv a pasiv popsaných v textu bakalářské práce. Jedná se o podnik střední velikosti zabývající se výrobou ocelových konstrukcí. Data jsou posuzována s ohledem na vývoj stálých i oběžných aktiv, zdrojů jejich financování s dopadem na likviditu a solventnost firmy a možnosti obnovy dlouhodobého hmotného majetku volbou strategie financování. Jsou zde popsány i ostatní zdroje financování, především forma investičních a provozních dotací, včetně formy pomoci Českomoravské záruční a rozvojové banky malým a středním podnikům ve formě dotace úroků investičního úvěru. 7

7 Cíl práce a metodika Cílem práce je definovat pojmy týkající se struktury podnikových aktiv a strategie financování firmy a jejich aplikace na výkazy firmy podnikající ve výrobě ocelových konstrukcí, jejíž činnost je klasickým příkladem kusové výroby, neboť každá jednotlivá zakázka je vázána na individuální projektovou dokumentaci od zákazníka nebo vyhotovenou firmou včetně vypracování dílenských výkresů. Cílem práce bylo ověřit použití teoretických principů pro praktické řízení firmy v oblasti dlouhodobého investičního a oběžného majetku, vlastního kapitálu s dopadem na užití hospodářského výsledku běžného období a strategie využití zisků k reinvesticím nebo podílu na zisku společníků. Dále se jedná o analýzu cizích zdrojů z pohledu na tvorbu rezerv, vývoj stálých pasiv a konečně bankovních úvěrů a rozhodnutí firmy o využití formy bankovních úvěrů. V úvodu praktické části jsou popsána základní pravidla účtování aktiv a pasiv dle Směrnice pro vedení účetnictví, kterou společnost s ručením omezeným vydává každoročně dle úprav Účtové osnovy a postupů účtování pro podnikatele a navazujících předpisů. Tato část práce je rozdělena na jednotlivé roky a čerpá data z rozvah v zjednodušeném rozsahu a je metodicky doplněna o výpočty ukazatelů likvidity, solventnosti firmy a čistého pracovního kapitálu v jednotlivých letech a posouzení hlediska rizika financování ve vztahu k dlouhodobosti či krátkodobosti zdrojů. Součástí je analýza podílu financování formou záloh od odběratelů a neuhrazených závazků vůči dodavatelům (dodavatelských úvěrů) na financování firmy. Shrnutí získaných údajů z let je obsaženo v závěru práce. 8

8 1. Struktura podnikových aktiv Kromě kvalifikovaných manažerů a ostatních pracovníků vyžaduje každé podnikání hmotné i jiné hospodářské prostředky: výroba vyžaduje budovu, stroje, suroviny, doprava dopravní prostředky, pohonné hmoty atd. Konkrétní složení prostředků se označuje jako majetek (majetek podniku, firmy), jeho jednotlivé položky jako aktiva. Aby podnik získal potřebná aktiva, musí mít finanční zdroje, tj. kapitál. Zdrojem může být buď vlastní kapitál, nebo cizí kapitál (dluhy). Majetek tedy vyjadřuje, co podnik vlastní a kapitál komu to patří Majetková struktura podniku Majetková struktura podniku představuje podrobnou strukturu aktiv podniku. Aktiva znamenají v širším smyslu celkovou výši ekonomických zdrojů, které má podnik k dispozici v určitém časovém okamžiku. Zdroje bývají označovány jako majetek podniku, jde-li o právní pojetí, nebo také jako kapitál, jde-li o finanční stránku ekonomických zdrojů. Majetková struktura podniku (podíl jednotlivých majetkových součástí) je dána jednak odvětvím a typem podniku, jednak finanční politikou podniku. Převažuje-li v podniku dlouhodobý majetek, hovoří se o podnicích investičně intenzivních. Převažuje-li oběžný majetek, hovoří se o podnicích provozně intenzivních. 2 Majetek podniku je souhrn všech věcí, peněz, pohledávek a dalších majetkových hodnot, které jsou ve vlastnictví podnikatele a slouží k jeho podnikání. Tvoří jej dvě základní skupiny prostředků lišící se dobou, po kterou jsou využívány pro činnost podniku, než se přemění zpět do peněžních prostředků. Tyto dvě základní skupiny se dělí na: - dlouhodobý (neoběžný) majetek - oběžný majetek 1 SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4. vyd. Praha: Grada, s. ISBN SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4. vyd. Praha: Grada, s. ISBN

9 1.1.1 Dlouhodobý majetek Dlouhodobý majetek slouží podniku po delší dobu (obvykle déle než 1 rok) a tvoří samotnou podstatu jeho majetkové struktury. Tento majetek není pořizován za účelem dalšího prodeje. Rozděluje se do tří základních skupin: - nehmotná aktiva (dlouhodobý nehmotný majetek) - hmotná aktiva (dlouhodobý hmotný majetek) - finanční aktiva (dlouhodobý finanční majetek) Dlouhodobý hmotný majetek je v podniku využíván dlouhou dobu a postupně se opotřebovává (znehodnocuje), příkladem jsou budovy, stroje, výrobní zařízení aj., nebo je používán delší dobu, aniž by se znehodnotil (pozemky, umělecká díla). Dále se tento dlouhodobý hmotný majetek dělí na majetek movitý, který je možno přemisťovat (stroje, výrobní prostředky) a na majetek nemovitý, který není možné přemístit (budovy, pozemky). Dlouhodobý majetek se nespotřebovává najednou, ale postupně dochází k opotřebovávání a znehodnocování. Úměrně tomuto procesu dochází k přenášení hodnoty majetku do nákladů formou odpisů (odpisy se člení do kategorií, kterým následně odpovídá jejich výše). Tento majetek slouží v podniku po mnoho let, a proto je rozhodování o jeho pořízení jedním z nejdůležitějších v procesu řízení podniku. 3 Dlouhodobý nehmotný majetek jsou za úplatu získaná oprávnění a povolení jako například software, licence a patenty. Dlouhodobý finanční majetek finanční účasti podniku v jiných podnicích, cenné papíry (akcie, obligace). Další formou dlouhodobého majetku jsou náklady příštích období (náklady na výzkum a vývoj aj.). 3 SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4. vyd. Praha: Grada, s. ISBN

10 Dlouhodobý majetek se pořizuje koupí, je vytvořen vlastní činností nebo je získán bezúplatným převodem, případně leasingem. Obr. 1 Struktura majetku podniku pozemky nemovitý budovy hmotný stavby movitý stroje patenty výrobní zařízení dlouhodobý majetek nehmotný licence (stálá aktiva) autorská práva dopravní prostředky finanční finanční účasti inventář Majetek oběžný cenné investiční papíry podniku majetek ve věcné formě výrobní (aktiva) zásoby pohledávky nedokončené v peněžní (z obchodního výroby formě styku, aj.) hotových přechodná aktiva finanční výrobků majetek náklady příštích zboží období peníze příjmy příštích období na účtech, kurzové rozdíly aktivní v bankách dohadné položky aktivní krátkodobé cenné papíry Zdroj: SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4. vyd. Praha: Grada, s. ISBN

11 1.1.2 Oběžný majetek Oběžný majetek existuje v různých formách: ve formě věcné jako je materiál, nedokončená výroba, hotové výrobky; v podobě peněžní, což jsou peníze v pokladně a na účtech bank, dále pak pohledávky (vůči odběratelům, zaměstnancům aj.), a také krátkodobý finanční majetek (krátkodobé cenné papíry). Oběžný majetek přechází z jedné formy (za peníze jsou nakoupeny suroviny) do formy jiné (suroviny jsou využity na výrobu nedokončených produktů, z těch jsou poté získány hotové výrobky, které přejdou v pohledávky a ty v konečné fázi na peníze v hotovosti nebo na účtech bank). Oběžný majetek je tedy v neustálém pohybu, z čehož také vychází jeho název. Jeho doba obratu bývá velice krátká (řádově dny až týdny). Čím kratší je doba obratu oběžného majetku, tím přináší podniku větší zisk. Tento majetek je využíván i k vyrovnávání závazků podniku, v případě, že nejsou k dispozici pohotové peněžní prostředky Vazba struktury aktiv na typ podniku Objem a struktura aktiv se odvíjí od zaměření podniku. Praktická část bakalářské práce se zabývá výrobním podnikem, pro které jsou podstatné vztahy mezi výrobou, odbytem, investováním a financováním. Objem výroby je určen výrobní kapacitou. 4 Samotná činnost podniku se dělí na hlavní výrobu (výrobky představující hlavní náplň podniku), vedlejší výrobu (polotovary, náhradní díly), doplňková činnost (využití volné kapacity) a přidruženou výrobu (většinou odlišný charakter výroby). Obvykle se rozlišují tyto typy výroby: 5 Kusová výroba vyrábí se jeden výrobek, pokud je jich více, pak se vzájemně liší (např. lodě, mosty atd.). Má vysoké nároky na kvalifikaci pracovní síly, výrobní zařízení jsou univerzální a přestavitelná. 4 SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4. vyd. Praha: Grada, s. ISBN SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4. vyd. Praha: Grada, s. ISBN

12 Sériová výroba je jednou z opakovaných výrob (hřebíky, kartáče atd.). Je výrobou na sklad, objednávky jsou realizovány ze skladu, zákazník výrobu neovlivňuje. Hromadná výroba - masová výroba jednoho druhu výrobku ve velkém množství po dlouhou dobu (mouka, papír atd.). Výrobní proces je vysoce automatizován a mechanizován, lidská práce tvoří malou část vstupů. 1.2 Řízení pracovního kapitálu Všechny aktivní položky hotovostního cyklu (tj. položky na straně aktiv v rozvaze) jsou součástí pracovního kapitálu. Ten je tvořen zásobami, pohledávkami a finančním majetkem. Odečtením krátkodobých závazků vzniká čistý pracovní kapitál. Pracovní kapitál je z velké části financován závazky vůči dodavatelům. 6 Položky pracovního kapitálu tvoří tzv. hotovostní cyklus - hotovost je využívána k nákupu zásob (materiálu, surovin, polotovarů), ty pak přechází v zásoby nedokončené výroby i hotových výrobků. Prodejem pak dochází k jejich přeměně na pohledávky za odběratelem a následně opět na hotovost. V celém procesu hotovostního cyklu je jediná konstanta a tou je pracovní kapitál. Jeho složky se však neustále mění, proto je (čistý) pracovní kapitál užitečnou souhrnnou mírou běžných aktiv a závazků. Předností pracovního kapitálu jako míry je to, že není ovlivňován sezónními nebo jinými dočasnými pohyby mezi různými běžnými aktivy a pasivy. 7 6 KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, s. ISBN BREALEY R.A. MYERS S.C. Teorie a praxe firemních financí. 2. vyd. Praha: Victoria Publishing, s. ISBN

13 Tab. 1 Motivy držby pracovního kapitálu Položka Zásoby Motivy bezpečnostní provozní smluvní Vykrývání výdejů nad rámec plánu (výroba, zákazník), nebo při poruchách na straně příjmu na sklad (dodavatel, výroba) Časový a objemový nesoulad mezi příjmy a výdaji na skladě (vstupů, výstupů, nedokončené výroby) Pohledávky --- Bezhotovostní platby pro administrativní zjednodušení vypořádání obchodu Hotovost Potřeba hradit splatné závazky bez ohledu na příjmy od zákazníků Časový a objemový nesoulad mezi příjmy a výdaji Závazky --- Bezhotovostní platby pro administrativní zjednodušení vypořádání obchodu Požadavek zákazníka držet minimální úroveň skladu Financování části hotovostního cyklu zákazníka, konkurenční boj mezi dodavateli --- Financování části hotovostního cyklu ze strany dodavatele, konkurenční boj mezi dodavateli Zdroj: KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, s. ISBN Vliv majetkové struktury na míru zadluženosti podniku Aktiva s vysokou likviditou (tj. aktiva rychle převoditelná na peněžní prostředky) je možné krýt krátkodobými závazky. Naopak dlouhodobá aktiva je vhodné financovat dlouhodobým kapitálem, vlastním i cizím. Vyšší podíl dlouhodobého kapitálu snižuje celkovou efektivnost činnosti podniku (dlouhodobý kapitál je dražší). Nižší podíl dlouhodobého kapitálu je však značně riskantní, protože může vyvolat vážné platební potíže podniku. Uvedená konstatování lze podrobněji rozvinout do orientačních zobecnění rozsáhlých empirických výzkumů platných zejména v dlouhodobějším časovém horizontu, která se stala známými pod označením bilanční pravidla. Jde o následující doporučení: 8 8 KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, s. ISBN

14 1.3.1 Zlaté bilanční pravidlo financování Toto pravidlo vychází z potřeby sladit časový horizont používání aktiv v podniku s časovým horizontem zdrojů, pasiv, kterými je financován. Podnik by měl zajistit financování dlouhodobého majetku prostřednictvím vlastního kapitálu a (nebo) dlouhodobých cizích zdrojů. Je nutné vzít v úvahu úroky (cenu) různých zdrojů, riziko jednotlivých zdrojů, tedy své vlastní vyhlídky do budoucna. Naopak oběžná aktiva by měl podnik financovat ze svých krátkodobých zdrojů Zlaté bilanční pravidlo vyrovnání rizika Doporučuje u vlastního a cizího kapitálu maximální poměr 1 : 1 s tím, že záleží na oboru, v němž firma podniká. Vklad majitelů do jejich podniku by měl být alespoň stejně velký jako vklad věřitelů, tj. cizí zdroje. Jedná se tedy o stupeň zadluženosti firmy (s větším zadlužením podniku roste riziko věřitele a tím obtížněji lze shánět dodatečné zdroje financování) Zlaté bilanční pari pravidlo Předpokládá převahu vlastních zdrojů v rámci celkových dlouhodobých zdrojů potřebných ke krytí dlouhodobého majetku, resp. sladění velikosti vlastních zdrojů s velikostí typických dlouhodobých aktiv přítomných v podniku.. Tyto pravidla však nelze brát dogmaticky. Jsou chápána spíše jako oblasti, na které by se mělo zaměřit při finančním řízení firmy a při kontrole jejího finančního zdraví. 9 9 KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, s. ISBN

15 2. Strategie financování podniku 2.1 Financování podniku Činnost podniku má dvě stránky věcnou (hmotnou, majetkovou), a peněžní (finanční). Z hlediska věcného představuje činnost podniku tok statků (strojů, surovin, materiálů, hotových výrobků) a skládá se ze tří hlavních aktivit: zásobování, výroby a prodeje (to v plné míře platí jen u výrobních podniků). Každá z těchto činností musí být zajištěna finančními zdroji (penězi). Tok peněz má formu plateb příjmů nebo výdajů. Má obrácený směr než tok statků: zásobování a výroba jsou spojeny s výdaji peněz, prodej je spojen s příjmy peněz. Kromě těchto základních toků plateb existují další finanční toky, které jsou spojené s rozdělováním zisku (podíl na zisku společníků, splátky úvěru, investicemi, výzkumem, vývojem a technickým rozvojem aj.) Věcné a finanční toky musí být ve vzájemném souladu: aby mohly být získány věcné statky (pokud nejsou samy přímým vkladem např. pozemky, budovy, zařízení) a aby mohly probíhat všechny činnosti podniku, musí být zajištěny finančně. 10 Získání finančních zdrojů a jejich využití k obstarání potřebných statků a k úhradě výdajů na činnost podniku se označuje jako financování (pod toto označení se zahrnují i všechny finanční úkony při založení podniku, při jeho rozšiřování, při fůzi, sanaci a likvidaci). 2.2 Řízení financování podniku Řízení financování se v posledních letech stalo hlavní složkou řízení podniku. Mezi jeho cíle patří zajištění: - růstu tržní hodnoty podniku - průběžné platební schopnosti (solventnosti) a průběžné likvidity podniku. Ukazatelé likvidity měří schopnost firmy uspokojit (vyrovnat) své závazky. Likvidita podniku je zároveň předpokladem jeho finanční rovnováhy. Je-li podnik trvale nelikvidní (finanční rovnováha je porušena), hovoříme o platební neschopnosti 10 SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4. vyd. Praha: Grada, s. ISBN

16 (insolvenci). To je tedy stav, kdy podnik není schopen platit své závazky po dobu 12 měsíců. Nevýhodná je i nadbytečná likvidita (vyšší podíl aktiv s vyšším stupněm likvidity současně snižuje výnosnost podniku). Rozlišují se tři stupně likvidity: pohotové peněžní prostředky Likvidita I (hotovostní likvidita) = krátkodobé závazky typické hodnoty min. 0,2 pohotové peněžní prostředky + pohledávky Likvidita II (pohotová likvidita) = krátkodobé závazky typické hodnoty cca 1 oběžný majetek celkem Likvidita III (běžná likvidita) = krátkodobé závazky typické hodnoty 2-2,5 Řízení financování má tyto hlavní úkoly: získávat kapitál (peníze, fondy) pro běžné i mimořádné potřeby podniku a rozhodovat o jeho struktuře a změnách (získat úvěr, získat zálohy na financování nákupu materiálů od finálních odběratelů, restrukturalizovat zdroje aj.), 2. rozhodovat o umístění kapitálu (nakoupit aktiva a financovat běžnou činnost podniku, vývoj nových výrobků a technologií, vracet vypůjčený kapitál investorům...), 3. rozhodovat o rozdělení zisku (reinvestovat jej nebo vyplatit ve formě podílu na zisku společníků), 4. prognózovat, plánovat, zaznamenávat, analyzovat, kontrolovat a řídit hospodářskou stránku činnosti podniku. 2.3 Faktory ovlivňující financování Veškeré financování i finanční řízení jako takové je ovlivňováno dvěma faktory : časem a rizikem. 11 SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4. vyd. Praha: Grada, s. ISBN

17 2.3.1 Faktor času Faktor času spočívá v časovém nesouladu příčin, tj. určitého rozhodnutí, a následků, tj. vlivu rozhodnutí na ekonomiku podniku. Dnešní rozhodnutí ovlivňuje budoucí tok peněz (budoucí cash flow) Faktor rizika Faktor rizika vzniká z nutnosti rozhodnutí pro jeden z možných postupů řešení, přičemž není jistý výsledek těchto variant. Většinou varianta s větším rizikem přináší i větší zisk, varianta s menším rizikem přináší menší zisk. Riziko představuje i případná ztráta prostředků, které byly investovány. Riziko může vzniknout z vnějších příčin (přírodní katastrofy, hospodářské krize, inflace apod.) nebo z vnitřních příčin podniku (chybný odhad poptávky či investice). Existuje mnoho typů rizik. Úkolem rizikového managementu je reagovat na čisté riziko (způsobuje pouze ztrátu např. požár), dále pak na spekulační riziko (zavedení nového výrobku na trh), riziko poptávky (tomu musí čelit každý podnik poskytující výrobky nebo služby), riziko ve vstupních zdrojích (pohyby cen surovin), finanční riziko (změny úrokových sazeb nebo měnových kurzů), riziko plynoucí z nových zákonů na ochranu životního prostředí aj. Rizikový management se snaží riziku částečně vyhnout nebo jej přenést na jiný subjekt. Musí nejprve riziko identifikovat, změřit potencionální efekt každého rizika, omezit riziko přenesení na jiný subjekt (např. na pojišťovnu), využít tzv. derivátů (např. zajištění ceny termínovou smlouvou, stejně tak úrokových měr a měnových kurzů), provést opatření snižující např. riziko požáru apod. Riziko ztráty vynaložených prostředků se snižuje jejich rozložením do více akcí vytvářením tzv. portfolia, diverzifikací výrobního programu SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4. vyd. Praha: Grada, s. ISBN SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4. vyd. Praha: Grada, s. ISBN

18 2.4 Rozhodování při finančním řízení Je možno odvodit všeobecná pravidla pro finanční rozhodování, kterými se investoři a finanční manažeři řídí: preferuje se vždy větší výnos před výnosem menším, 2. preferuje se vždy menší riziko před rizikem větším, 3. za větší riziko se požaduje větší výnos, 4. preferují se peníze obdržené dříve před stejnou částkou peněz obdrženou později, 5. motivací investování do určité akce je očekávání většího výnosu, než by přineslo investování do jiné akce, ovšem s přihlédnutím k míře rizika, 6. motivací veškerého investování je zvětšení majetku; toto kritérium však není operabilní. Proto všeobecným kritériem finančního rozhodování je cash flow, resp. zisk. Rozlišují se finanční rozhodnutí operativní (taktická) a strategická Finanční rozhodnutí operativní Operativní rozhodnutí většinou vyžadují jen menší peněžní částky a jinak nemění dosavadní činnost podniku. Je to např. nákup stroje, pořízení větších zásob, zdokonalení výrobku apod. Chybné taktické rozhodnutí obvykle podnik nijak neohrozí. Jeho výsledky bývají přesně vypočitatelné Finanční rozhodnutí strategická Strategická rozhodnutí jsou taková, která vyžadují velké částky peněz a která přinášejí velké změny v činnosti podniku. Očekávaným výsledkem je podstatná změna v zisku, což je ovšem spojeno s velkým rizikem. Chybné strategické rozhodnutí přináší velké ztráty, někdy přivede podnik i k bankrotu. 14 SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4. vyd. Praha: Grada, s. ISBN

19 Strategická rozhodnutí lze zařadit do dvou skupin: 1. strategická dlouhodobá investiční rozhodnutí, 2. strategická dlouhodobá finanční rozhodnutí. 2.5 Druhy financování podniku Existuje několik hledisek,. podle kterých můžeme druhy financování klasifikovat. V běžné praxi jsou využívány: Podle pravidelnosti financování: 1. financování běžné, 2. financování mimořádné. Financování běžné spočívá v zajišťování a vynakládání peněz na běžný provoz podniku (nákup materiálu, energií, výplata mezd, platba nájemného, daní atd.). Toto financování se týká převážně oběžných aktiv, jejichž souhrn je nazýván hrubý pracovní kapitál. Financování mimořádné je: a) financování při zakládání podniku, tj. zajištění peněz na pořízení pozemků, budov, strojů, zásob surovin a materiálů a částek na mzdy a platy do doby, než začne příliv peněz ve formě tržeb, b) při rozšiřování podniku a jeho aktivit (alokace volných fondů do věcných a finančních investic), c) financování při spojování nebo sanaci podniku, d) financování při likvidaci podniku. Podle původu finančních prostředků rozeznáváme: 1. financování vlastním kapitálem (peněžními a věcnými vklady majitelů), 2. financováním cizím kapitálem (bankovním úvěrem, zálohami odběratelů), 3. samofinancováním (financování ziskem, odpisy). Sleduje-li se odkud finanční prostředky přicházejí, rozlišuje se financování externí, vnější (vklady, účasti, úvěr) a financování interní, vnitřní (z tržeb, tj. ziskem, odpisy apod.). 20

20 Použití zisku k dalšímu rozvoji je samofinancování. Pro podnik je to hlavní způsob rozmnožování majetku. Podle doby, po kterou je kapitál podniku k dispozici, rozeznáváme financování: 1. krátkodobé (zdrojem jsou krátkodobé bankovní úvěry, dodavatelské úvěry, nevyplacené mzdy, neodvedené daně atd.), 2. dlouhodobé (zdrojem je obvykle vlastní kapitál, dlouhodobý cizí kapitál, např. dlouhodobé bankovní úvěry, dluhopisy). 2.6 Strategie financování Část oběžného majetku nekolísá a je v podniku v podstatě trvale vázána (tzv. trvale vázaný oběžný majetek) stejně jako jsou vázána stálá aktiva, zatímco druhá část kolísá (kolísající oběžný majetek, přechodná aktiva). Podle toho se mění i potřeba fondů k jejich financování. Podle přístupu podnikového managementu ke způsobu financování trvale vázaného oběžného majetku a kolísajících oběžných aktiv jsou rozlišovány tři přístupy k financování pracovního kapitálu (oběžných aktiv): Umírněný přístup Umírněný přístup slaďuje životnost aktiv s životností pasiv, tj. dobou jejich splatnosti. Znamená to, že trvalá aktiva jsou financována dlouhodobými zdroji (vlastním kapitálem, dlouhodobým úvěrem, stálými pasivy), kolísající aktiva krátkodobými závazky. Podstata tohoto přístupu spočívá v tom, že cash flow planoucí z aktiv hradí půjčky na ně získané a ty se tedy sami likvidují Agresivní přístup Agresivní přístup k financování trvalých oběžných aktiv využívá krátkodobý kapitál (krátkodobý úvěr). Protože krátkodobý kapitál je obvykle levnější než kapitál dlouhodobý, je 15 SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4. vyd. Praha: Grada, s. ISBN

21 toto financování levnější, avšak podstatně rizikovější, zvláště jsou-li krátkodobými zdroji kryta i fixní aktiva. Krátkodobé financování dlouhodobých potřeb (aktiv) může být nebezpečné i pro ziskový podnik Konzervativní přístup Konzervativní přístup využívá dlouhodobý kapitál nejen k financování trvalých aktiv (fixních a trvale vázaných oběžných aktiv), ale i pro dočasná (sezónní) oběžná aktiva. Krátkodobý kapitál používá jen pro špičkové požadavky. Tento způsob financování je dražší, ale nejméně rizikový. Všeobecně platí, že k financování krátkodobým dluhem je riskantnější než financování dlouhodobým dluhem. Přesto krátkodobý dluh má určité výhody, pro které je široce využíván: - je obvykle levnější - lze jej snáz získat (pro poskytnutí dlouhodobého dluhu jsou většinou žádány záruky) - lze jej získat rychleji (pro poskytnutí dlouhodobého dluhy investoři, většinou banky, zkoumají finanční situaci podniku a jeho perspektivy) 2.7 Dlouhodobé financování Financováním investic podniku se obvykle rozumí financování prvotního pořízení, obnovy a rozšíření různých forem dlouhodobého majetku. Často je financování investic nazýváno dlouhodobým financováním. Je tomu tak proto, že přeměna investičního majetku na peněžní formu trvá déle než u běžného majetku a peněžní prostředky jsou vázány v investičním majetku po delší dobu. 16 Někdy se dlouhodobé financování ještě rozděluje na: a) střednědobé financování (v rozsahu 1-5 let), b) vlastní dlouhodobé financování (financování majetku s životností vyšší než 5 let). 16 VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. vyd. Praha: Ekopress, s. ISBN

22 V teorii podnikových investic se však dlouhodobé financování nespojuje jen s financováním podnikových investic do dlouhodobého fixního majetku. Do dlouhodobého financování se zahrnuje i financování části oběžného majetku, který má trvalý charakter. Dlouhodobé financování (pořízení, obnova či rozšíření dlouhodobého fixního majetku podniku) investic by mělo sledovat tři základní cíle: 17 a) zajistit ekonomicky zdůvodněnou rozpočtovanou výši kapitálu na podnikem předpokládané investice, splňující požadovanou míru výnosnosti, b) dosáhnout co nejnižších průměrných nákladů kapitálu na požadované investice, c) nenarušit finanční stabilitu (nezvýšit podstatně finanční riziko firmy) např. neúměrným zapojením cizího dlouhodobého kapitálu do financování investic Zdroje dlouhodobého financování podniku Interní zdroje dlouhodobého financování podniku nelze zaměňovat s pojmem vlastní zdroje a obdobně externí zdroje financování není možné ztotožňovat s cizími zdroji financování. Za interní zdroje dlouhodobého financování se považují finanční zdroje, které vznikly na základě vnitřní činnosti podniku. Vlastní finanční zdroje je pojem širší - zahrnuje interní zdroje a tu část externích zdrojů, která má charakter vkladů vlastníků. Naopak cizí zdroje dlouhodobého financování jsou pojem užší než externí zdroje. Zahrnují veškeré externí zdroje snížené o vklady vlastníků. Patří sem zdroje získané pomocí obligací, dlouhodobých úvěrů, finančního leasingu eventuálně formou finanční podpory státu aj. institucí. Při financování investic pomocí interních a externích zdrojů se dlouhodobě ve vyspělých průmyslových zemích prosazují tři základní tendence: VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. vyd. Praha: Ekopress, s. ISBN VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. vyd. Praha: Ekopress, s. ISBN