Trestní právo a přestupky

Transkript

1 Trestní právo a přestupky Zákon má: přikazovat, zakazovat, povolovat, trestat. (Herennius Modestinus) Tato brožura vznikla během realizace projektu Vytvoření středoškolského vzdělávacího programu pro občanskou kompetenci absolventů. Tento projekt je spolufi nancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem hlavního města Prahy.

2 stav ke dni Obsah Úvod 3 Trestní právo hmotné 3 TRESTNÉ ČINY 3 PACHATEL 3 SPOLUPACHATEL 3 ÚČASTNÍCI TRESTNÉHO ČINU 3 ZNAKY TRESTNÉHO ČINU 4 NUTNÁ OBRANA 5 KRAJNÍ NOUZE 5 OMYL 5 PROMLČENÍ 6 TRESTY A OCHRANNÁ OPATŘENÍ 6 Trestní právo procesní 8 ORGÁNY ČINNÉ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 8 OBVINĚNÝ 8 OBHÁJCE 8 POŠKOZENÝ 9 PRŮBĚH TRESTNÍHO ŘÍZENÍ 9 OPRAVNÉ PROSTŘEDKY 10 Policie 11 OBECNÍ POLICIE 11 POLICIE ČR 12 Přestupky v otázkách a odpovědích 14 VYBRANÉ PŘESTUPKY PROTI VEŘEJNÉMU POŘÁDKU 15 VYBRANÉ PŘESTUPKY PROTI OBČANSKÉMU SOUŽITÍ 16 VYBRANÉ PŘESTUPKY PROTI MAJETKU 16 Právní předpisy 17 Příloha 1. TRESTNÍ OZNÁMENÍ 18

3 Úvod Trestní právo je právní obor, který má za úkol chránit společnost tím, že stanoví, které nejzávažnější porušení práva lze považovat za trestný čin, jaké lze za něj uložit tresty a jakým způsobem mají být trestné činy odhalovány, vyšetřovány, souzeny a jak má být vykonán trest. Trestní právo dělíme na trestní právo hmotné a trestní právo procesní. Trestní právo hmotné Trestní právo hmotné stanoví, co je v České republice považováno za trestný čin a jaké lze za něj uložit tresty. Najdeme ho upravené především v trestním zákoně č. 140/1961 Sb. Zvláštnosti platící v případě osob mladších 18 let nalezneme upraveny v zákoně č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. Co je trestným činem a jaký lze uložit trest, musí stanovit zákon. Není přípustné, aby se trestalo jednání v zákoně výslovně neuvedené na základě podobnosti s jiným jednáním. Jde o tzv. zákaz analogie. Pokud například trestní zákon považuje za trestný čin pohlavní styk s osobou mladší 15 let, není možné svévolně dovodit, že trestný bude i pohlavní styk s osobou, která je vzhledem k svému mentálnímu postižení na duševní úrovni 12-tiletého dítěte. TRESTNÉ ČINY Trestný čin je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Trestný čin musí být také společensky nebezpečný. Není možné, aby bylo nějaké jednání trestné pouze proto, že je uvedeno v zákoně, ačkoliv v konkrétním případě není ani nepatrně nebezpečné. O tzv. dokonaném trestném činu mluvíme v případě, kdy byly naplněny všechny trestním zákonem stanovené znaky. (Pachatel vystřelil na svou oběť. Kulka zasáhla cíl a oběť usmrtila.) Trestný je i tzv. pokus trestného činu. O pokusu mluvíme, jestliže k dokonání činu nedošlo, ale pachatel již úmyslně započal s nebezpečným jednáním, které směřovalo k bezprostřednímu dokonání trestného činu. (Pachatel vystřelil na svou oběť. Kulka však minula cíl a oběť se ukryla do bezpečí.) V případě zvlášť závažných trestných činů je trestná i tzv. příprava, která spočívá v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání trestného činu, můžeme-li takovéto jednání považovat za společensky nebezpečné a nedošlo-li k pokusu ani dokonání činu. (Trestné není třeba pouhé studium knihy pojednávající o jedech a jejich účincích, ale již by bylo možné stíhat opatření jedu s úmyslem použít ho k vraždě.) Příprava může spočívat například v opatřování si prostředků nebo nástrojů, spolčování, návodu, pomoci nebo organizování. PACHATELEM je ten, kdo sám naplní znaky trestného činu. (Pan O.P. napadne na ulici I.K. a způsobí mu nožem těžkou újmu na zdraví.) SPOLUPACHATELÉ jsou ti, kdo společně naplní znaky trestného činu. Spolupachatelé si musí být vědomi toho, že jednají společně. Nesmí jít o pouhou shodu okolností, kdy např. jeden sklad vykrádá z každé stany jiný zloděj. Znaky trestného činu může naplnit každý samostatně (dva útočníci společně mlátí pana R.T.) nebo dojde k dělbě rolí a každý ze spolupachatelů se dopustí pouze části trestného jednání (jeden z útočníků drží pana R.T. za ruce, druhý ho bodne nožem). Vedle pachatele či spolupachatele lze za dokonaný trestný čin či pokus potrestat i tzv. ÚČASTNÍKY TRESTNÉHO ČINU, kterými rozumíme: organizátora: toho, kdo spáchání konkrétního trestného činu zorganizoval nebo řídil, návodce: toho, kdo úmyslně vzbudil v jiném úmysl 3

4 spáchat konkrétní trestný čin, pomocníka: toho, kdo jinému poskytl pomoc k spáchání trestného činu. Pomocí je i pomoc psychická, například podporování někoho v rozhodnutí spáchat trestný čin, příslib pomoci pachateli po spáchání trestného činu atd. ZNAKY TRESTNÉHO ČINU Obecná část trestního zákona obsahuje znaky, které musí být přítomny u každého trestného činu. Zvláštní část trestního zákona je pak jakýmsi katalogem znaků, kterými se vzájemně odlišují konkrétní trestné činy. Znaky máme zvláštní a obecné. Vezměme si například trestné činy vraždy a křivého obvinění. Zvláštním znakem vraždy je úmyslné usmrcení jiného člověka. Zvláštním znakem křivého obvinění je lživé obvinění jiného z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání. Obecné znaky trestného činu (např. věk pachatele) musí být naplněny v obou případech. Zvláštní znaky nám říkají, jaký je rozdíl mezi vraždou a křivým obviněním. Věk: trestní odpovědnost vzniká v patnácti letech. Osoby od patnácti do osmnácti jsou tzv. mladiství a postupuje se u nich podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Zavinění: trestný čin musí být spáchán v přímém či nepřímém úmyslu, nestanoví-li zákon výslovně, že k spáchání konkrétního trestného činu postačuje nedbalost. Rozlišujeme tyto druhy zavinění: - úmysl: chci usmrtit bankovního úředníka. - nepřímý úmysl: nechci usmrtit bankovního úředníka, ale počítám s tím, že v důsledku mého jednání může zemřít. - vědomá nedbalost: vím, že mé jednání může bankovního úředníka usmrtit, ale bez přiměřeného důvodu spoléhám na to, že nezemře. - nevědomá nedbalost: nejsem si vědom toho, že mé jednání může bankovního úředníka usmrtit, ale vzhledem k okolnostem jsem to vědět mohl a měl. Příčetnost: nemůžeme mluvit o trestném činu, pokud by člověk neměl možnost posoudit následky svého jednání, nebo své jednání ovládat. Pravý kleptoman si pod bundu strčí balíček žvýkaček, aniž by je vůbec chtěl ukrást. Vědomě nic ukrást nechtěl, ale jeho tělo se pohybuje způsobem, který svou vůli nedokáže ovládat. Schizofrenik se domnívá, že bytost, kterou bodá nožem, není člověk, ale démon. Člověk však může být potrestán za to, že se úmyslně či z nedbalosti uvedl do stavu nepříčetnosti a následně spáchal čin, který by byl jinak trestný. Pan I.O. se účastnil večírku, kde vydatně popíjel alkohol. Cestou domů následně vymlátil výlohu obchodu a napadl řidiče autobusu. Následně své jednání omlouval tím, že byl opilý a nevěděl co dělá. I když bylo zjištěno, že byl opravdu natolik opilý, že nevěděl co dělá, byl odsouzen pro trestný čin opilství, jelikož moc dobře věděl, že se může popíjením alkoholu do takovéhoto stavu dostat. K nepříčetnosti se nebude přihlížet, pokud se pachatel úmyslně uvedl do stavu nepříčetnosti, aby se vyhnul odpovědnosti za trestný čin, který plánoval spáchat. Jednání: je to, čím se naše vůle projevuje navenek v hmotném světě. Zvláštní část trestního zákona uvádí, jaké jednání lze považovat za trestný čin. Chci někoho usmrtit ranou kladiva do hlavy, moje vůle následně dává příkaz mé ruce, aby chytila na stole ležící kladivo a udeřila jím oběť. Uchopení kladiva a úder kladivem je jednáním. Jednání není pouze činnost, ale i úmyslná nečinnost. 4

5 O nečinnost půjde například u následujících trestných činů: Pan J.K. se dozví, že jeho soused O.H. týrá své malé dítě, ale vůbec nic nepodnikne k tomu, aby týraní učinil přítrž. Paní H.G. potká na ulici těžce zraněného bezdomovce, neposkytne mu potřebnou první pomoc, ani nepřivolá sanitku. Lékař O.I. dojde k závěru, že nemá smysl, aby zachraňoval zraněného U.P., který by měl zřejmě do konce života závažné zdravotní následky. Neprovede proto chirurgický zákrok nezbytný k přežití pacienta. Následek: trestní právo taktéž uvádí, jaký následek musí nastat, aby se nepochybně jednalo o konkrétní trestní čin (např. u vraždy smrt člověka) Následek u některých trestných činů spočívá ve vyvolání stavu ohrožení. Například u rvačky postačuje ohrožení života či zdraví jiného a není rozhodující, že k usmrcení či zranění nakonec nedojde. Příčinná souvislost mezi jednáním a následkem: jednání musí být příčinou, bez které by k následku nedošlo a zároveň musíme zkoumat, o jak významnou příčinu jde. Pokud by význam daného jednání na způsobení následku byl nepatrný, nešlo by o trestný čin.. Pan E.R. ukradl osobní automobil a prodal ho panu T.U. Pan T.U. s automobilem srazil chodce. Bez krádeže a prodeje automobilu by sice pan T.U. chodce nemohl srazit, ale nejde o následek, který by se dal přičíst jednání pana E.R. Pan D.F. udeří do obličeje pěstí pana T.G., který následně spadne ze schodů a utrpí zlomeninu žebra s protržením plic. Operace v nemocnici je úspěšná, ale na pooperační komplikace pan T.G. zemře. Mezi ranou pěstí a smrtí pana T.G. je souvislost, kterou můžeme přičíst panu D.F. Možnost pádu ze schodů a pooperačních komplikací v důsledku úderu představuje něco, s čím mohl a měl D.F. počítat. NUTNÁ OBRANA o trestný čin nejde, pokud někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na trestním zákonem chráněný zájem (např. život, majetek). Nelze se však bránit způsobem, který je zcela zjevně nepřiměřený způsobu útoku. Nemohu tedy například chránit svůj majetek (hifi věž) před krádeží tím způsobem, že zloděje na útěku střelím do zad. KRAJNÍ NOUZE o trestný čin nejde, pokud někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící trestním zákonem chráněnému zájmu, jestliže nebezpečí nelze za daných okolností odvrátit jinak a způsobený následek není zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. V krajní nouzi například porušíme domovní svobodu svého souseda vniknutím do jeho bytu za účelem uhašení požáru. OMYL nikoho neomlouvá, že si nebyl vědom toho, že svým jednáním porušuje zákon. Na druhou stranu však o trestný čin nemůže jít v případě, kdy pachatel prokáže, že si nebyl vědom toho, že v daném případě může svým jednáním spáchat trestný čin. Pachatele pohlavního zneužívání dítěte neomlouvá skutečnost, že prokazatelně nevěděl o tom, že pohlavní styk s dívkou ve věku 13 let je v ČR trestný. O trestný čin by však nešlo, pokud by prokázal, že se vzhledem k okolnostem (vzhled dívky, obsah jejich rozhovoru) domníval, že jde o dívku ve věku let. 5

6 PROMLČENÍM zaniká trestnost činu, pokud uběhne tzv. promlčecí doba, jejíž délka činí tři roky až dvacet let podle závažnosti trestného činu. Zákon u některých trestných činů výslovně vylučuje možnost promlčení (např. některé zločiny proti lidskosti a válečné zločiny). V zákonem stanovených případech se běh promlčecí doby přeruší (např. sdělením obvinění), či se určitý časový úsek nebude započítávat. Vedle samotného trestu má odsouzení pro pachatele další nepříznivý důsledek. Skutečnost, že došlo k odsouzení, se eviduje a následně se objeví v tzv. výpisu z evidence Rejstříku trestů, který může být po občanovi požadován například v souvislosti s přijetím do zaměstnání. Odsouzení se nám však ve výpisu nemusí nutně objevovat do konce života. Může totiž dojí k tzv. zahlazení odsouzení. U některých trestů (např. obecně prospěšné práce) dochází k zahlazení automaticky po vykonání trestu. V případě podmíněného trestu odnětí svobody dojde k zahlazení odsouzení tím, že soud rozhodne, že se odsouzený během podmínky osvědčil. Nezahladí-li se odsouzení jiným způsobem, dojde k zahlazení až po uplynutí zákonem stanovené doby, po kterou musí odsouzený nepřetržitě vést řádný život. Tato doba činí jeden rok až deset let v závislosti na délce nepodmíněného trestu odnětí svobody a na druhu uloženého trestu. TRESTY A OCHRANNÁ OPATŘENÍ Účelem trestu je ochránit společnost, nikoliv se pomstít. Trest má bránit pachateli v páchání další činnosti a napravit ho tak, aby vedl řádný život. Zároveň ukládání trestů varuje ostatní členy společnosti, že budou potrestáni, pokud se dopustí trestného činu. Zkušenost nás učí, že účinné prevence nedosáhneme ukládáním přehnaně tvrdých trestů, ale tím, že nenecháváme pachatele ujít bez trestu. Pachateli trestného činu lze uložit pouze takový trest, který je uveden v trestním zákoně. Základním trestem, který je možné uložit u všech trestných činů, je trest odnětí svobody. Trest odnětí svobody se vykonává ve věznici, odsouzený je zařazen do jednoho ze čtyř typů věznic. Tyto věznice se od sebe liší přísností režimu. Výkon trestu odnětí svobody není bezplatný, odsouzený je povinen za každý den ve vězení zaplatit stanovenou částku. U každého trestného činu nalezneme uvedenu trestní sazbu, která určuje, jakou maximální a minimální délku trestu lze za spáchaní daného trestného činu uložit. To, jakou konkrétní délku trestu ze stanoveného rozmezí soud uloží, záleží na nebezpečnosti spáchaného činu, poměrech pachatele a možnostech jeho nápravy. Řada trestných činů dále uvádí okolnosti, za kterých se při ukládání trestu použije jiná, vyšší trestní sazba. Za znásilnění tak trestní zákon stanoví základní trestní sazbu dva roky až osm let. Znásilní-li však pachatel osobu mladší 18 let, vyměří se mu trest ze sazby tři roky až deset let. Nejvyšší normální trest odnětí svobody, který nalezneme uvedený u jednotlivých trestných činů, je 15 let. Nad touto hranicí zná české trestní právo již jen dva tzv. výjimečné tresty : trest odnětí svobody až na 25 let a trest odnětí svobody na doživotí. Účelem těchto trestů je ochránit společnost před zvlášť nebezpečnými pachateli, u nichž trest odnětí svobody na 15 let dostatečně nezaručuje, že po propuštění opět nespáchají závažný trestný čin. Tyto tresty lze uložit jen za stanovené trestné činy a za splnění zvláštních podmínek co do nebezpečnosti spáchaného činu a možností nápravy pachatele. Trest odnětí svobody na dobu nepřevyšující dva roky nemusí být ihned vykonán. Soud může rozhodnout, že pachateli trest odloží tzv. podmínkou. V případě, že je s odložením trestu zároveň vysloven dohled, 6

7 může soud podmíněně odložit trest nepřevyšující tři roky. Podstatou podmínky je, že se trest odnětí svobody odloží na určité časové období a po jeho skončení soud zkoumá, zda-li odsouzený vedl či nevedl řádný život. Podle toho rozhodne, zde si bude muset trest odnětí svobody vykonat, či nikoliv. U některých trestných činů zákon výslovně stanoví, že lze místo trestu odnětí svobody uložit jiný trest (např. zákaz činnosti). Kromě toho lze některými tresty obecně nahrazovat tresty odnětí svobody, jsou-li splněny zákonné požadavky. Například trest obecně prospěšných prací lze uložit místo trestu, za který lze uložit nejvýše 5 let odnětí svobody, pokud vzhledem k osobě pachatele a nebezpečnosti činu, bude takovýto trest postačovat. Tresty lze dále vzájemně kombinovat. Například se vedle trestu odnětí svobody uloží trest vyhoštění. V českém trestním právu se tresty nesčítají. Je-li pachatel souzen pro několik trestných činů, je mu uložen trest odpovídající nejpřísněji trestanému činu. Obecně prospěšné práce představují v českém trestním právu jeden z poměrně nových alternativních trestů. Jejich podstatou je uložení povinnosti vykonat během následujícího roku stanovený počet hodin obecně prospěšných prací. Pokud je odsouzený nevykoná, přemění se mu tento trest na trest odnětí svobody a to tak, že je za každé dvě neodpracované hodiny uložen jeden den odnětí svobody. Peněžitý trest je možné za méně závažné trestné činy uložit samostatně, nebo je ho možné uložit vedle jiného trestu v případě, že tak zákon výslovně stanoví, nebo jde o úmyslný trestný čin, kterým pachatel získal, nebo se snažil získat majetkový prospěch. Pachateli krádeže je uložen trest odnětí svobody na 6 měsíců podmíněně odložený na 1,5 roku. Vedle tohoto trestu je mu uložen peněžitý trest ve výši Kč. Zákaz činnosti spočívá v tom, že je pachateli zakázán výkon určitého zaměstnání, povolání, funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje zvláštní předpis. Lékař svým nedbalým přístupem k vyšetření pacienta přehlédne zjevné příznaky závažného onemocnění a zvolí léčbu, která ve výsledku pacientovi způsobí komplikace a těžkou újmu na zdraví. Lékaři je následně u soudu vyměřen trest odnětí svobody na 1 rok s podmínkou na 3 roky. Vedle tohoto trestu je mu na 5 let zakázán výkon povolání lékaře. Dalšími možnými tresty jsou: - propadnutí majetku, - propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, - vyhoštění, - zákaz pobytu, - ztráta čestných titulů a vyznamenání, - ztráta vojenské hodnosti. Tzv. ochranná opatření je třeba od trestů odlišovat. U dospělých pachatelů rozlišujeme dva druhy: ochranné léčení a zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty. Ochranná opatření lze ukládat vedle trestu, místo trestu, ale též v případech, kdy pachatel není za své jednání odpovědný. Pachatel zavraždí svou ženu. Při následném šetření se zjistí, že pachatel trpí těžkou schizofrenií a svou ženu usmrtil ve stavu nepříčetnosti. Pachatele nelze odsoudit pro trestný čin a uložit mu trest odnětí svobody, ale je mu možné vzhledem k jeho nebezpečnosti nařídit ústavní ochranné léčení. +Pachatel týrá svoje dítě. Odborným vyšetřením je zjištěno, že pachatel je sadista. Pachatel spáchal trestný čin kvůli své úchylce, ale nešlo o stav nepříčetnosti. Pachateli je proto uložen trest odnětí svobody a dále 7

8 ochranné léčení, jelikož pobyt tohoto neléčeného sadisty na svobodě by byl pro společnost nebezpečný. Trestní právo procesní Tato část trestního práva upravuje postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování trestných činů, při rozhodování o nich a při výkonu rozhodnutí (např. dodání odsouzeného do věznice či dohled nad odsouzeným v podmínce). Trestní právo procesní dále upravuje práva a povinnosti dalších na trestním řízení zúčastněných osob (obžalovaný, obhájce, poškozený, svědci a další). Trestní právo procesní nalezneme upravené především v zákoně č. 141/1961 Sb., trestním řádu. Zvláštnosti platící v případě řízení proti osobě mladší 18 let pak nalezneme v zákoně č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. ORGÁNY ČINNÉ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ Pod tímto pojmem rozumíme Policii ČR, státní zastupitelství a soudy. POLICE ČR Útvary Policie ČR odhalují trestné činy, zjišťují jejich pachatele a shromažďují důkazy potřebné k objasnění všech rozhodných skutečností o spáchaném trestném činu. STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ Soustava státních zastupitelství kopíruje soudní soustavu. U okresního soudu působí okresní státní zastupitelství, u krajského soudu krajské státní zastupitelství atd. Úlohou státních zastupitelství je dohlížet na činnost policie v přípravném řízení, rozhodovat o vznesení obžaloby a zastupovat tzv. veřejnou žalobu v řízení před soudem. Státní zástupce je sice tím, kdo na obviněného podává obžalobu, ale ve skutečnosti musí jeho činnost směřovat nikoliv pouze k prokázání viny, ale k co nejlepšímu objasnění věci. Státní zástupce proto předkládá nejen důkazy o vině, ale též důkazy o nevině obžalovaného. SOUDY Hlavní úlohou soudu v trestním řízení je posoudit důkazy a rozhodnout o vině či nevině obžalovaného a trestu, který má být za spáchaný trestný čin uložen. Soudy v trestním řízení dále dohlíží, aby byla lidská práva omezena trestním řízením jen v nezbytném a adekvátním rozsahu. Rozhodnutí soudu jsou proto například nezbytná k vzetí obviněného do vazby či k domovní prohlídce. OBVINĚNÝ V našem právním řádu předpokládáme presumpci neviny, tzn. není zcela správné někoho označit za pachatele, pokud nebylo o jeho vině rozhodnuto pravomocným rozsudkem. V trestním právu procesním se proto používá několik pojmů odpovídajících jednotlivým fázím trestního řízení: - podezřelý: je člověk, o kom policie během prošetřování uvažuje jako o možném pachateli - obviněný: je člověk, který je trestně stíhán pro trestný čin, z něhož byl policií obviněn - obžalovaný: je člověk, na kterého podal státní zástupce obžalobu k soudu a bylo nařízeno hlavní líčení Nutno dodat, že tyto pojmy se v běžném používání zaměňují, ale v některých případech mají zvláštní trestním řádem stanovený význam (např. podezřelý ve zkráceném přípravném řízení). OBHÁJCE Obhájcem v trestním řízení může být pouze advokát. Právo na právní pomoc advokáta je jedno ze základních práv obviněného. V řadě případů je na úvaze obviněného, zda si zajistí pomoc advokáta či nikoliv. Trestní 8

9 řád však stanoví, že v případech tzv. nutné obhajoby musí obviněný advokáta mít. Pokud si ho nezvolí sám obviněný, ani k tomu oprávněná osoba (např. manželka, rodiče), soud obhájce ustanoví z úřední povinnosti (tzv. advokát ex offo). O nutnou obhajobu jde zjednodušeně řečeno v případech, kdy má sám obviněný ztíženou možnost obhajoby (je např. ve vazbě či zbaven způsobilosti), či jde o závažnější trestný čin. Úkolem obhájce je prokazovat nevinu obviněného, či jeho vinu alespoň zmírňovat. Existence obhájce zvláště pak v případech nutné obhajoby představuje jakousi pojistku, že nebude odsouzen obviněný, proti kterému je vedeno stíhání na základě natolik chatrných důkazů, že je dokáže specializovaný právník s trochou úsilí rozvrátit. POŠKOZENÝ Pod tímto termínem rozumíme v trestním řízení toho, kdo v příčinné souvislosti se spácháním trestného činu utrpěl majetkovou, morální nebo jinou škodu, či mu bylo ublíženo na zdraví. Poškozený může v trestním řízení uplatnit nárok na náhradu škody, který by jinak musel uplatnit podle občanského soudního řádu v civilním procesu. Poškozený má právo nahlížet do spisu, navrhovat doplnění dokazování, účastnit se hlavního líčení i veřejného zasedání o odvolání a pronést závěrečnou řeč. PRŮBĚH TRESTNÍHO ŘÍZENÍ 1. ZJIŠTĚNÍ SKUTEČNOSTÍ NASVĚDČUJÍCÍCH TOMU, ŽE BYL SPÁCHÁN TRESTNÝ ČIN. Orgány činné v trestním řízením se o tom, že mohl být spáchán trestný čin dozvídají různými způsoby. Může jít o výsledek jejich vlastní činnosti (během domovní prohlídky podezřelého z vraždy je objeveno větší množství drog), zprávy podané jinými státními orgány (finanční úřad upozorní na daňový únik podnikatele), či je podáno trestní oznámení na známého či neznámého pachatele. Trestní oznámení je povinna přijmout kterákoliv služebna Policie ČR či státní zastupitelství. Každý má právo podat trestní oznámení bez ohledu na to, že ho policista případně od podání trestního stíhání odrazuje. Oznamovatel trestného činu má právo požádat, aby byl do 30 dnů písemně vyrozuměn o tom, jak bylo jím podané trestní oznámení vyřízeno. V případě pochybností, lze doporučit, aby si oznamovatel vyžádal kopii protokolu o podání trestního oznámení nebo si nechal potvrdit jeho doručení. 2. FÁZE PROVĚŘOVÁNÍ Orgány činné v trestním řízení (ve většině případů orgány Policie ČR pod dohledem státního zástupce), prověřují zjištěné skutečnosti, zda skutečně důvodně nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin a o kom se lze důvodně domnívat, že je pachatelem. Každý je na výzvu orgánu povinen podat tzv. vysvětlení o trestném činu či jeho pachateli. Odmítnout podat vysvětlení by bylo možné pouze v případě, že by tím byl vystaven riziku trestního stíhání sám vypovídající, či osoba jemu blízká. Pro fázi prověřování je typické, že se zde neprovádí důkazy mimo těch, jejichž provedení nesnese odkladu. Pan I.U. je policií předvolán k podání vysvětlení o trestném činu podvodu, kterého se mohla dopustit jeho manželka. Pan I.U. se ve stanovený čas dostaví na policejní služebnu a odmítne podat vysvětlení s tím, že by tím mohl vystavit riziku trestního stíhání svou manželku. Skutečnost, že pan I.U. odmítl podat vysvětlení se nesmí nijak použít v neprospěch jeho manželky. 3. FÁZE VYŠETŘOVÁNÍ Pokud zjištěné skutečnosti důvodně nasvědčují tomu, že se konkrétní osoba dopustila trestného činu, je proti této osobě zahájeno trestní stíhání. Domnělému pachateli je oznámeno, že je trestně stíhán a pro jaký čin. Následně orgány činné v trest- 9

10 ním řízení (ve většině případů služba kriminální policie a vyšetřování pod dohledem státního zástupce) vyhledávají důkazy k objasnění všech základních skutečností důležitých pro posouzení případu včetně osoby pachatele a následků trestného činu. Obhájce obviněného má právo účastnit se všech úkonů orgánů činných v trestním řízení, jejichž výsledek může být použit jako důkaz proti obviněnému. Před skončením vyšetřování je nutné vyzvat obviněného k tomu, aby si prostudoval spis (v kterém je zaznamenán dosavadní průběh trestního řízení) a případně navrhl další důkazy. 4. PODÁNÍ OBŽALOBY Poté, co jsou shromážděny důkazy dostatečně prokazující skutečnosti důležité pro posouzení viny a trestu, podává státní zástupce obžalobu. Obžalobu v trestním řízení může podat toliko státní zástupce. V českém právu není možné, aby obžalobu v trestním řízení podala soukromá osoba. 5. PŘEZKOUMÁNÍ OBŽALOBY SOUDEM Před tím, než je nařízeno hlavní líčení, dochází k další kontrole obsahu spisu. Předseda senátu přezkoumá obžalobu, zda lze na jejím základě postavit obviněného před soud. 6. HLAVNÍ LÍČENÍ Je ústředním stádiem trestního řízení. Obžalovaný je předvolán před soud, je přečtena obžaloba. Vyslýchají se svědci a předkládají se důkazy prokazující vinu i nevinu obžalovaného. Poté, co jsou všechny důležité skutečnosti dostatečně objasněny, je ukončeno dokazování a státní zástupce, poškozený i obviněný pronáší tzv. závěrečné řeči. Před samotným odchodem soudu k závěrečné poradě je obžalovanému uděleno tzv. poslední slovo. Po poradě soud vynese odsuzující nebo zprošťující rozsudek. Rozsudek je následně vypracován písemně se všemi zákonnými náležitostmi. Především vždy musí obsahovat poučení o opravných prostředcích a v zákonem stanovených případech i odůvodnění. Výše uvedený průběh trestního řízení je krajně zjednodušený. V každé fázi mohou nastat případy, kdy je povinnost či možnost postupovat jiným způsoben. Policie trestní stíhání zastaví, jelikož zjistí, že trestný čin spáchal někdo jiný. Trestní stíhání je postoupeno obci k projednání jako přestupek, jelikož se zjistí, že jednání nemělo znaky trestného činu. Trestní stíhání může být podmíněně zastaveno, jelikož se podmíněný doznal, nahradil škodu a vzhledem k okolnostem a závažnosti činu se takové řešení jeví jako dostatečné. Soud po tzv. předběžném projednání obžaloby vrátí věc k došetření, jelikož zjistí mezery v shromážděných důkazech atd. Zvláštní zastavení si zaslouží tzv. trestní příkaz. V situaci, kdy soudce po prostudování spisu dojde k závěru, že o vině obviněného nejsou pochybnosti, může vydat trestní příkaz, který představuje ve své podstatě návrh trestu, který bude obviněnému uložen, pokud přijme svoji vinu. Obviněný má po doručení trestního příkazu dvě možnosti. Buď nebude dělat nic, což bude vykládáno jako přiznání viny a přijmutí trestu, nebo podá proti trestnímu příkazu ve stanovené lhůtě tzv. odpor. Podáním odporu ztrácí trestní příkaz význam a pokračuje se v trestním řízení. Není-li však odpor podán, nabude trestní příkaz právní moci a má stejné účinky jako pravomocný soudní rozsudek. OPRAVNÉ PROSTŘEDKY Řádnými opravnými prostředky jsou napadána rozhodnutí, která dosud nenabyla právní moci. Odvoláním: je možné napadnout nepravomocný roz- 10

11 sudek ve lhůtě 8 dnů od doručení. Odvolání směřuje proti výroku rozhodnutí tedy tomu, že obžalovaný trestný čin spáchal, či je naopak nevinen. Odvoláním lze napadnout i uložený trest, aniž by byla zpochybňována vina obžalovaného. Stížností: je možné ve lhůtě 3 dnů napadnout ostatní rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. Proti usnesení policie je obecně přípustná stížnost k státnímu zástupci. V případě usnesení vydaných státním zástupcem či soudem zákon rozlišuje případy, kdy je podání stížnosti přípustné a kdy nikoliv. Skutečnost, že lze podat stížnost, však vždy neznamená, že usnesení bude vykonáno až po rozhodnutí o stížnosti, tento tzv. odkladný účinek zákon v některých případech vylučuje. Obviněný je vzat do vazby, jelikož panuje obava, že by se pokoušel ovlivnit průběh vyšetřování. Obviněný si proti rozhodnutí o vazbě podá stížnost, ale i tak je umístěn do vazební věznice. Naopak stížnost státního zástupce proti propuštění obviněného z vazby zablokuje propuštění až do rozhodnutí o stížnosti. Mimořádné opravné prostředky směřující proti pravomocným rozhodnutím. V trestním řádu nalezneme tři. Návrh na obnovu řízení: podáváme, pokud se objevily nové skutečnosti nebo důkazy, které mohou mít na rozhodnutí významný vliv a které nebylo možné použít v předchozím řízení. Dovolání: k Nejvyššímu soudu se dovoláváme jen ze zákonem stanovených důvodů. Nejvyšší soud neposuzuje, co se fakticky stalo, ale zda soud správně vyložil právo a zda nedošlo k zásadním procesním pochybením. Stížnost pro porušení zákona: je zvláštním opravným prostředkem, který může k Nejvyššímu soudu podat pouze ministr spravedlnosti. Stížností pro porušení zákona lze podat z důvodů porušení práva ve prospěch i neprospěch obviněného. Policie V první řadě si musíme uvědomit, že v české republice působí nejen sbor Policie ČR, ale též řada sborů obecní či městské policie. V běžném životě potkáváme též řadu pracovníků různých bezpečnostních agentur. Je si třeba uvědomit, že bez ohledu na to, jaký dojem se u nás snaží vyvolat svými uniformami a služebními vozidly, jde o pouhé občany, kteří nemají žádné zvláštní oprávnění zasahovat do našich práv. OBECNÍ POLICIE Na základě zákona o obecní policii č. 553/1991 Sb. si obce a města mohou zřídit vlastní obecní policii. Účelem obecní policie je ochraňovat veřejný pořádek v obci. Dohlíží nad dodržováním pravidel občanského soužití, nad bezpečností provozu na pozemních komunikacích, upozorňuje fyzické a právnické osoby na porušování obecně závazných právních předpisů, odhaluje přestupky a jiné správní delikty. Je třeba výslovně zdůraznit, že do působnosti obecní policie nepatří odhalovaní trestných činů a zjišťování jejich pachatelů. Obecní policie v případě nutnosti bezprostředně zakročí, ale jinak v případě, kdy dojde k důvodnému podezření, že by spáchán trestný čin, předá věc Policii ČR. Strážníci obecní policie mají řadu povinností a práv na úrovni Policie ČR. Rozsah jejich činnosti je však mnohem menší. Strážníci obecní policie mohou například požadovat prokázání totožnosti, podání vysvětlení k přestupku (např. k rušení nočního klidu nebo jinému správnímu deliktu či vstoupit do bytu bez povolení k domovní prohlídce je-li ohrožen život nebo zdraví osoby anebo hrozí-li větší škoda na majetku. PROKAZOVÁNÍ PŘÍSLUŠNOSTI K OBECNÍ POLICII Strážníci prokazují svoji příslušnost k obecní policii stejnokrojem opatřeným odznakem obecní policie, identifi kačním číslem a názvem obce, nebo služebním průkazem. Není-li takovéto prokázání příslušnosti 11

12 k obecní policii vzhledem k okolnostem možné, prokazuje se strážník ústním prohlášením obecní policie nebo městská police. Jakmile to okolnosti dovolí, musí se strážník prokázat výše uvedeným způsobem. POVINNOST STRÁŽNÍKŮ ZAKROČIT Obdobně s Policií ČR je upravena i povinnost strážníků obecní policie provést zákrok, úkon nebo jiné opatření v případech, když je páchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt anebo je-li důvodné podezření z jejich spáchání. Strážník je povinen i mimo svoji pracovní dobu provést zákrok, úkon nebo jiné opatření, je-li páchán trestný čin nebo přestupek, kterým je bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo majetek. POLICIE ČR Policie České republiky je zřízena přímo zákonem č. 283/1991 Sb. Působí po celém území České republiky. Z tohoto důvodu se o ní někdy mluví jako o státní policii. ÚKOLY POLICIE ČR Policie ČR plní mnohem větší množství úkolů než obecní policie, odhaluje nejen přestupky, ale i trestné činy, zjišťuje jejich pachatele, koná vyšetřování o trestných činech, bojuje proti terorismu, chrání bezpečnost osob a majetku, zajišťuje ochranu státních hranic, ústavních činitelů České republiky, tzv. chráněných osob (např. zahraniční prezident na státní návštěvě), vymezených objektů, vede evidence a statistiky pro plnění svých úkolů, vyhlašuje a vede celostátní pátrání atd. POVINNOST POLICE ČR POSKYTNOUT POMOC Každý má právo obrátit se na policistu nebo policejní útvar se žádostí o pomoc. Policista a policejní útvar jsou v rozsahu své působnosti povinni pomoc poskytnout. PROKAZOVÁNÍ PŘÍSLUŠNOSTI K POLICII ČR Policista svoji příslušnost k policii prokazuje služebním stejnokrojem s identifi kačním číslem, služebním průkazem nebo odznakem služby kriminální policie. Neumožňují-li okolnosti prokázat se tímto způsobem, prokáže se policista ústním prohlášením policie a výše uvedeným způsobem se prokáže ihned, jakmile to okolnosti dovolí. POVINNOST PŘÍSLUŠNÍKŮ POLICIE ČR ZAKROČIT Policista ve službě je povinen provést služební zákrok, služební úkon, popřípadě učinit jiná nezbytná opatření, je-li páchán trestný čin, přestupek anebo je důvodné podezření z jejich páchání. Policista má tyto povinnosti i mimo službu, je-li páchán trestný čin nebo přestupek, kterým je bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo majetek. PRÁVO POLICISTY ŽÁDAT POMOC OBYVATEL V případě nebezpečí bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo majetku, je policista oprávněn kohokoliv požádat o pomoc. Požádaná osoba může pomoc odmítnout pouze v případě, že by tím sebe nebo osobu sobě blízkou vystavila vážnému ohrožení, nebo jí v poskytnutí pomoci brání jiné závažné okolnosti. OPRÁVNĚNÍ POŽADOVAT VYSVĚTLENÍ Policista je oprávněn vyzvat osobu, která může přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení přestupku, trestného činu a pachatele, aby sdělila, co o věci ví. Jde o tzv. podání vysvětlení. Podání vysvětlení nemusí být provedeno bezprostředně, policista může dotčenou osobu vyzvat, aby se k podání vysvětlení dostavila ve stanovenou dobu na stanovené místo. Podání vysvětlení je možné odepřít pouze tehdy, pokud by jím dotčená osoba vystavila sebe či osobu blízkou (např. rodiče, děti, sourozence) nebezpečí trestního stíhání či postihu za přestupek. OPRÁVNĚNÍ POŽADOVAT PROKÁZÁNÍ TOTOŽNOSTI Zákon o Policii ČR stanoví, v jakých případech je policista oprávněn požadovat prokázání totožnosti. Prak- 12

13 ticky vzato může policista svůj požadavek na prokázání totožnosti vždy nějakým způsobem doložit. Zdůraznit lze skutečnost, že policista může požadovat prokázání totožnosti, pokud ho o zjištění totožnosti požádá třetí osoba s tím, že má na zjištění totožnosti právní zájem. Revizor dopravního podniku při kontrole jízdenek zjistí, že jeden z cestujících nemá jízdenku ani jiný platný jízdní doklad. Černý pasažér odmítne zaplatit na místě přirážku ( pokutu ) či předložit občanský průkaz. Revizor se obrátí na přítomného policistu s požadavkem, aby zjistil totožnost černého pasažéra, jelikož bez znalosti osobních údajů by dopravní podnik nemohl černého pasažéra žalovat. DŮSLEDKY NEPROKÁZÁNÍ TOTOŽNOSTI Pokud vyzvaná osoba odmítne či nemůže prokázat svoji totožnost, je ji policista oprávněn předvést za účelem zjištění totožnosti. Nepodaří-li se zjistit totožnost na základě evidence obyvatel, je policie oprávněna k sejmutí otisků, focení, měření těla a zjišťování zvláštních tělesných znamení. Nezjistí-li se totožnost osoby do 24 hodin, nelze ji za účelem zjištění totožnosti dále zadržovat a policie ji propustí. Pan H. L. byl zadržen hlídkou Policie ČR, když barvou ve spreji pomalovával odstavený vůz MHD. Pan H.L. se nebyl schopen prokázat žádným dokladem totožnosti a byl proto policisty předveden na služebnu, kde byl dotázán na své jméno, příjmení a adresu trvalého pobytu. Pan H.L. tyto údaje pravdivě sdělil a policista si ověřil jeho totožnost nahlédnutím do evidence obyvatel. ZAJIŠTĚNÍ Policista je oprávněn v zákonem stanovených případech zajistit osobu až na 24 hodin, ačkoliv nejsou splněny podmínky zadržení na 48 hodin podle trestního řádu. Zajištění se provádí v policejních celách a musí o něm být vyrozuměn někdo z blízkých zadrženého. Jde zejména o případy osob, které: - svým jednáním bezprostředně ohrožují svůj život, - svým jednáním bezprostředně ohrožují život nebo zdraví jiných osob, - svým jednáním bezprostředně ohrožují majetek jiných osob, na policejním útvaru uráží policistu, nebo úmyslně poškozují policejní majetek, jsou přistiženy při jednání, které má znaky přestupku, je-li důvodná obava, že budou v protiprávním jednání pokračovat, nebo mařit řádné objasnění věci. OPRÁVNĚNÍ OTEVŘÍT BYT NEBO JINÝ UZAVŘENÝ PROSTOR Pokud má policista důvodnou obavu, že je ohrožen život nebo zdraví člověka či hrozí větší škoda na majetku, může bez povolení k domovní prohlídce otevřít byt a vstoupit do něj, je-li to nutné k odvrácení nebezpečí. Pokud to situace umožňuje, má si policista zajistit přítomnost nezúčastněné osoby. Následně je o otevření bytu povinen vyrozumět uživatele bytu a byt prozatímně zajistit. Na linku 112 je oznámeno, že v Řeznické ulici č. 22 volá jakási žena o pomoc, že se jí manžel snaží zabít. Policejní motorizovaná hlídka dorazí na místo a poté, co na výzvu nikdo neotevře, vyrazí dveře, vstoupí do bytu a zajistí opilého násilnického manžela POUŽITÍ DONUCOVACÍCH PROSTŘEDKŮ Policisté jsou v zájmu ochrany, života a zdraví osob, majetku a veřejného pořádku oprávněni použít řadu donucovacích prostředků. Sortiment donucovacích prostředků policie je poměrně široký a sahá od chvatů či úderů sebeobrany až po použití vodního děla či varovného výstřelu. 13

14 Je-li to s ohledem na situaci možné, má policista před použitím donucovacích prostředků vyzvat dotčenou osobu, aby ukončila své protiprávní jednání a varovat ji, že jinak použije donucovací prostředky. Donucovací prostředek policista volí podle konkrétní situace, aby bylo dosaženo účelu, ale zároveň nešlo o prostředek zřejmě nepřiměřený dané situaci. Policejní hlídka přistihla při činu pana M.K., který vykrádal obchod s drobnou elektronikou. Policejní hlídka vyzvala pana M.K., že je zadržen pro trestný čin krádeže a bude předveden na policejní služebnu. Zároveň byl varován, aby nekladl odpor, podrobil se osobní prohlídce za účelem zjištění zda u sebe nemá zbraň a nastoupil do služebního vozidla. Policisté pana M.K. zároveň varovali, že pokud bude klást odpor, jsou oprávněni tento odpor překonat použitím donucovacích prostředků a nelze vyloučit ani obvinění z trestného činu napadení veřejného činitele. Pan M.K. se navzdory varování vzpouzel zatčení. Policisté použili hmaty sebeobrany, překonali odpor pachatele a nasadili mu pouta. POUŽITÍ ZBRANĚ Zákon o Policii ČR rozumí pod pojmem zbraň nejen zbraň střelnou, ale též zbraň sečnou a bodnou. Policisté jsou oprávněni použít zbraň jen v zákonem stanovených případech a pokud by použití jiných donucovacích prostředků bylo zjevně neúčinné. Oprávněné je použití zbraně policistou především v případě, kdy policista v nutné obraně chrání život a zdraví sebe či jiné osoby. Některé případy použití zbraně jsou vázány na nebezpečnost pachatele. Jde například o situaci, kdy se nebezpečný pachatel odmítá vzdát, nebo mu nelze jinak zabránit v útěku. Použití střelné zbraně je ale oprávněno například i tehdy, kdy nelze jinak zadržet automobil, jehož řidič bezohlednou jízdou vážně ohrožuje život a zdraví osob a na opětovné výzvy a znamení odmítá zastavit. Přestupky v otázkách a odpovědích Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v zákoně o přestupcích (z.č. 200/1990 Sb.) nebo v jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. Takže v zákoně o přestupcích nejsou uvedeny všechny přestupky? Zákon o přestupcích opravdu není vyčerpávající katalog přestupků. Obvykle zákonodárce postupuje tak, že zákon upravuje určitou problematiku (např. ochranu zvířat proti týrání) a zároveň stanoví, která jednání jsou považována za přestupek a jaké lze za ně uložit sankce (tresty). Může přestupek spáchat obchodní společnost, třeba nějaké s.r.o.-čko? Ne - přestupek může spáchat pouze fyzická osoba starší 15 let. Obchodní společnosti a jiné právnické osoby však mohou být za porušení práva postihovány jiným způsobem, především jim jsou ukládány pokuty za tzv. správní delikty. V zákonech je poměrně časté, že stejné jednání je buď přestupkem, nebo správním deliktem v závislosti na tom, kdo se ho dopustí. Rozdíl je především ve výši pokuty a způsobu, kterým se bude ve věci jednat. Jaký právní předpis upravuje řízení o přestupku? O přestupcích nerozhodují soudy, ale správní orgány (např. obecní úřad, obchodní inspekce, policie). Řízení o přestupku tedy neprobíhá podle trestního ani občanského soudního řádu. Obecně se použije správní řád, ale v zákoně o přestupcích najdeme řadu ustanovení, která pro řízení o přestupcích stanoví odlišný postup. Můžeme zjednodušeně říci, že řízení o přestupcích je zvláštní druh správního řízení, do kterého proniká řada znaků trestního procesu. 14

15 Jaké lze za spáchání přestupku uložit tresty? Za spáchání přestupku lze uložit napomenutí, pokutu, zákaz činnosti a propadnutí věci. Nejtypičtější je ukládání peněžitých pokut. Výše pokut je zpravidla upravena pro každý přestupek samostatně a konkrétní výši stanoví správní orgán na základě posouzení konkrétních okolností spáchání přestupku. Přišlo mi od úřadu městské části, že se mám dostavit k podání vysvětlení o přestupku, co to znamená? Každý je povinen na výzvu příslušného orgánu podat nezbytné vysvětlení k objasnění okolností spáchaného přestupku a osoby pachatele. Vysvětlení můžete odepřít, jestliže byste jím vystavil sebe nebo osoby blízké nebezpečí postihu za přestupek či trestný čin, popřípadě porušil zákonem uznanou povinnost mlčenlivosti (např. advokáti) nebo služební tajemství (např. příslušník BIS). Je možné vyřešit přestupek hned na místě, nebo je vždy nutné ústní jednání před správním orgánem? Řízení o přestupku může mít několik podob: Blokové řízení: Tímto způsobem lze projednat přestupek, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit. Pokud s uložením blokové pokuty souhlasí, vzdá se tím zároveň možnosti odvolání. Odmítne-li věc vyřídit v blokovém řízení, musí v dané věci proběhnout řádné řízení. Příkazní řízení: Nejsou-li pochybnosti o tom, že se obviněný dopustil přestupku, může správní orgán vydat příkaz o uložení napomenutí nebo pokuty. Jde vlastně o jakousi nabídku trestu, obviněný ji může přijmout nebo proti příkazu podá do 15 dnů od doručení tzv. odpor. Podáním odporu se příkaz automaticky ruší a o přestupku se rozhodne v řádném řízení. Řádné řízení: Zatímco blokové a příkazní řízení slouží k vyřízení jednoznačných případů, kdy ani obviněný nepopírá svoji vinu, řádné řízení o přestupku umožňuje obviněnému plně realizovat svoje právo na obhajobu. Řízení o přestupku je typické tím, že se o něm koná ústní jednání. Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, upozorňovat na skutečnosti a důkazy svědčící o jeho nevině, podávat návrhy a opravné prostředky. Je se možné odvolat proti uložení pokuty? Řádným opravným prostředkem proti rozhodnutí o přestupku je odvolání. O odvolání rozhoduje nadřízený orgán. Například v případě odvolání proti rozhodnutí obecního úřadu by o věci rozhodoval krajský úřad. Odvolání lze podat nejen z důvodu, že přestupek nebyl spáchán či ho spáchal někdo jiný, ale též pro procesní vady (špatný postup správního orgánu, řádně neodůvodněné rozhodnutí atd.) či pro skutečnost, že je uložená pokuta vzhledem k okolnostem nepřiměřeně tvrdá. Co když je moje odvolání nadřízeným orgánem zamítnuto? Rozhodnutí o přestupku je pouze správním rozhodnutím vydaným správními orgány. Ani v případě neúspěchu odvolání není proto vyloučeno, aby občan rozhodnutí o přestupku napadl žalobou proti rozhodnutí správního orgánu v tzv. správním soudnictví. Tuto žalobu lze podat nejen pro nezákonnost rozhodnutí, ale též jako jakousi žádost o snížení nepřiměřeně přísného trestu. VYBRANÉ PŘESTUPKY PROTI VEŘEJNÉMU POŘÁDKU - neuposlechnutí výzvy veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci, - rušení nočního klidu, - buzení veřejného pohoršení, - znečištění veřejného prostranství, veřejně přístupného objektu nebo veřejně prospěšného zařízení, - odkládání odpadků nebo odpadů mimo vyhrazená místa. 15

16 VYBRANÉ PŘESTUPKY PROTI OBČANSKÉMU SOUŽITÍ - ublížení na cti urážkou nebo zesměšněním, - nedbalostní ublížení na zdraví, - úmyslné vyhrožování újmou na zdraví, - drobné úmyslné ublížení na zdraví, - nepravdivé obvinění z přestupku, - narušování občanského soužití schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním. VYBRANÉ PŘESTUPKY PROTI MAJETKU - úmyslné způsobení škody na cizím majetku krádeží, zpronevěrou, podvodem nebo zničením či poškozením věci, nebo pokus o způsobení takové škody. - úmyslné neoprávněné užívání cizího majetku, - přisvojení si věci nálezem nebo jinak bez přivolení oprávněné osoby. 16

17 Právní předpisy zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích zákon č. 500/2004 Sb., správní řád 17

18 Příloha 1. TRESTNÍ OZNÁMENÍ Policii České republiky Místnímu oddělení Bartolomějská Bartolomějská 14, Praha 1 níže podepsaný Petr Novák bytem Soudečkova 45, Praha 1 narozený dne podává tímto: trestní oznámení na neznámého pachatele pro trestný čin poškozování cizí věci Jsem majitelem činžovního domu v Soudečkově ulici č. 45. Dnes ráno jsem při procházce (v cca 7:20) zjistil, že mi jakýsi vandal postříkal červeným sprejem fasádu domu. Hrubým odhadem bylo poškozeno 20m 2 fasády. Následně jsem obešel nájemníky, abych zjistil, zda někdo z nich něco neslyšel nebo neviděl. Pan Mrkvička (byt č. 2 v prvním patře) mi sdělil, že byl časně ráno probuzen šramotem pod oknem. Vyhlédl z okna a spatřil dvě postavy mizející v šeru. Bohužel si pamatuje pouze to, že měli na sobě tmavé bundy s kapucí. Jsem přesvědčen, že jsem byl poškozen na majetku činem neznámých pachatelů. Žádám, aby bylo v této věci zahájeno trestní řízení. Žádám, abych byl policejním orgánem v zákonné lhůtě jednoho měsíce vyrozuměn o učiněných opatřeních. V Praze, dne Petr Novák Trestní oznámení lze podat na kterékoliv služebně Policie ČR či státním zastupitelství. Trestní oznámení lze učinit písemně i ústně do protokolu. Nelze vyloučit ani použití faxu, elektronického podpisu či zaslání anonymního trestního oznámení. Trestní oznámení by mělo obsahovat maximum dostupných informací o spáchaném činu (kdy, kde, co, jak), o možnostech získání dalších informací (svědci, listiny) a pachateli (známá totožnost, co je známo o pachateli neznámé totožnosti). Trestní oznámení lze podat na konkrétní osobu ( můj sousedek Jan Novák, bytem Hlučická 17, Praha 4 mě včera v cca. 22:00 dlažební kostkou rozbil čelní sklo mého osobního automobilu ) i na neznámého pachatele. 18

19 Poznámky Trestní právo

20 Realizátorem tohoto projektu je Asociace občanských poraden ( Uvedené informace odpovídají právnímu stavu ke dni Více informací naleznete na Brožura je tištěna na recyklovaném papíře.