MORAVSKÁ VYSOKÁ ŠKOLA LOMOUC. Janečka Tomáš. Řízení obalového hospodářství v Mubea HZP s.r.o. Management of Packaging Economy in Mubea HZP s.r.

Transkript

1 MORAVSKÁ VYSOKÁ ŠKOLA LOMOUC Ústav managementu a marketingu Janečka Tomáš Řízení obalového hospodářství v Mubea HZP s.r.o. Management of Packaging Economy in Mubea HZP s.r.o Vedoucí práce : Ing. Anežka Machátová Olomouc 2010

2 OBSAH ÚVOD..3 I. Teoretická část Reverzní logistika Definice pojmu reverzní logistika Význam reverzní logistiky Příčiny rozvoje reverzní logistiky Reverzní logistika a její začlenění do systému logistiky Aktivity reverzní logistiky Procesy reverzní logistiky Vstupní inspekce Sběr Intervaly sběru Třídění pasivních prvků reverzní logistiky Zpracování Různé úhly pohledu na reverzní logistiku Legislativa odpadového a obalového hospodářství Zpětný odběr Reklamace Vratné obaly Definice vratných a přepravních obalů Systém vratných obalů Typy přepravních obalů Manipulační a přepravní jednotka...31 II. Praktická část Mubea HZP.r.o Popis společnosti Mubea HZP s.r.o Historie firmy Mubea HZP s.r.o SWOT Analýza Mubea HZP s.r.o Produkty Stabilizátory Pružiny Logistika ve firmě Mubea HZP s.r.o Řízení a plánování výroby Logistika obalového materiálu MHZP

3 5.5.3 Druhy obalových prostředků Manipulační prostředky Vratné obaly Likvidace obalů v MHZP...48 NÁVRH ŘEŠENÍ Řešení zjištěných nedostatků Návrh správy obalového materiálu Návrh hospodaření s bednami...52 ZÁVĚR...53 ANOTACE...54 Seznam použité literatury

4 Úvod : Součástí obalového hospodářství každé firmy je tzv. Reverzní logistika. Rostoucí nátlak legislativy a životního prostředí stále čím dál více tlačí na hospodaření a ekologické likvidování obalových materiálů a hlavně jejich opětovné využití. Tématu reverzní logistiky se literatura začala věnovat intenzivněji od 90. let dvacátého století. Počátky zájmu se směrují do USA. Někteří autoři se spíš věnovali problematice odpadů, ale někteří problém řešili spíše směrem od zákazníka k obchodníkovi a obchodníka k dodavateli v rámci reklamace. Dnešní literatura však již pohlíží na reverzní logistiku komplexněji. Česká odborná literatura se zatím problémem zpětných materiálových toků moc nezabývá, vyjma odpadového hospodářství. Proto při sestavování této diplomové práce je čerpáno převážně ze zahraniční literatury, která se touto problematikou zabývá intenzivněji. I dnešní zákony se tímto problémem již intenzivněji zaobírají, například zákon o zpětném odběru některých použitých a nefunkčních zařízení zpět k výrobci k ekologické likvidaci (zákon č.185/2001 sb.) Tato myšlenka vznikla někdy v 80. letech na půdě EU a jejím hlavním cílem bylo převést zodpovědnost za recyklaci odpadu přímo na původce, čili na výrobce produktu, ale jeho hlavním cílem není jen jeho odstranění, ale hlavně jeho následné využití. 3

5 Cíl práce : Cílem této diplomové práce je nahlédnout podrobněji a analyzovat řízení zpětných toků ve firmě Mubea HZP s.r.o. Analýza zpětných toků je zaměřena hlavně na oblast vratných přepravních obalů a nalezení slabých míst těchto toků. Na základě zjištěných zkušeností jsem se pokusil o optimalizaci tohoto průběhu zpětného odběru obalů, která by vedla ke snížení nákladů. Hlavní úkol, který jsem si pro mou práci vybral : - Obaly, nakládání s obaly - Analýza stávajícího systému nakládání s obaly - Vypracování návrhu postupu vedoucího ke splnění podmínek daných novou legislativní úpravou oblasti nakládání s obaly 4

6 I. Teoretická část 1. Reverzní Logistika 1.1Definice pojmu reverzní logistika Definice reverzní logistiky mohou být od sebe odlišné, je to tím, že někteří autoři definují logistiku z jejího užšího pohledu. Podle Škapy (2005) lze najít v literatuře tři úzké pohledy na reverzní logistiku : 1. Reverzní logistika z pohledu obchodní a marketingové funkce, která sleduje hlavně ekonomické cíle. 2. Reverzní logistika z pohledu ekologického, jejímž účelem je dostát legislativním požadavkům státu. 3. Třetí úzké pojetí zahrnuje pod pojmem reverzní logistika zejména organizaci různých způsobů zhodnocování starých výrobků (Product Recovery Management) Podle Stocka (1998) je definice reverzní logistiky z pohledu její obchodní funkce jako vracení výrobků, recyklaci, likvidaci odpadů, omezení zdrojů (source reduction), nahrazování materiálů, znovupoužití materiálů, opravování výrobků za účelem jejich dalšího použití (refurbishing, repair a remanufacturing) Škapa (2005, str. 21) definuje reverzní logistiku obecně :,,Hlavní náplní reverzní logistiky (neboli zpětné logistiky) je sběr, třídění, demontáž a zpracování použitých výrobků, součástek, vedlejších produktů, nadbytečných zásob a obalového materiálu, kde hlavním cílem je zajistit jejich nové využití, nebo materiálové zhodnocení způsobem, který je šetrný k životnímu prostředí a ekonomicky zajímavý. 1 Rogers a Tibben-Lembke (1998), vypracovali studii, kde definují, že aktivity u kterých nedochází ke zpětnému toku, by neměly být považovány za součást reverzní logistiky. Spadají spíše pod pojem zelená logistika (green logistics), pod tento pojem autoři zařazují spotřeby energie, snižování znečištěného prostředí dopravou, nebo navrhování obalů snižujících spotřebu materiálu. Zelená logistika se zabývá minimalizací odpadů logistiky na životní prostředí. Můžeme říci, že některé aktivity zelené logistiky jsou relevantní zároveň i pro reverzní logistiku. Jedná se například o recyklaci výrobků, obalů a odpadů nebo o vratné obaly. Podoba definice reverzní logistiky je také závislá na konkrétním hospodářském odvětví, v souvislosti s nímž je reverzní logistika spojována. Reverzní logistika má jinou úlohu v oblasti maloobchodu než například ve sféře výrobní. 1 citace ŠKAPA, R. Reverzní logistika.(2005) str.21 5

7 1.2 Význam reverzní logistiky Logistika hraje v ekonomice státu klíčovou úlohu a to ve dvou základních směrech. Po prvé, logistika představuje jednu z hlavních výdajových položek podniků, a tím ovlivňuje všechny další ekonomické aktivity a je nimi také sama ovlivňována. Například ve Spojených státech v roce 1996 se logistika podílela přibližně 10,5% na hrubém domácím produktu. Americký průmysl v tom roce vynaložil přibližně 451 milionů dolarů na přepravu nákladů a asi 311 miliónů dolarů na skladování a udržování zásob. V kombinaci s dalšími logistickými výdeji tato částka dosáhla zhruba 797 miliónů dolarů. 2 V roce 1980 představovali logistické náklady v USA cca 17,2% hrubého domácího produktu. Kdyby byly v roce 1996 logistické náklady stále tak vysoké, znamenalo by to, že by se v USA vydalo na logistické náklady o dalších 510 milionů dolarů víc. To by se promítlo buď do vyšších spotřebitelských cen, nebo do nižších zisků podniků. Výsledkem by bylo snížení všeobecné životní úrovně nebo snížení daňového základu. Zvýšením efektivnosti logistických operací logistika přispívá významně k zlepšení ekonomické situace společnosti jako celku. Škapa (2005) zastává názor, že se budou zvyšovat náklady na reverzní logistiku. Příčinou tohoto trendu je rozvoj e-commerce. Procento vráceného zboží prodaného přes internet je totiž mnohem vyšší než v kamenných obchodech, kde zákazníci vrátí asi 6% výrobků. Dekker (2002) ve své studii uvádí, že američtí zákazníci vrátí průběžně až 36% výrobků zakoupených přes internet. Oblast e-commerce bude tedy hlavním podnětem k dalšímu rozvoji reverzní logistiky. Podle Rogerse a Tibben-Lembke (1998) se význam reverzní logistiky liší dle odvětví. Obecně lze říci, že v odvětvích s vysokou hodnotou zboží nebo s vysokým podílem vrácených výrobků hraje reverzní logistika důležitější roli. Podniky v těchto odvětvích vyvíjejí úsilí na zlepšení procesu zpětných materiálových toků. Jako příklad odvětví s významnou úlohou reverzní logistiky uvádějí autoři trh s náhradními díly automobilů. V oblasti maloobchodu vrátí zákazníci asi 6% výrobků. Zásilkové obchody prodávající zboží prostřednictvím katalogů čelí mnohem vyššímu procentu vrácených výrobků, jedná se o až 25%. Tyto podniky se nutně musely zajímat o zlepšení procesu zpětných toků, aby minimalizovaly množství vrácených výrobků a náklady s tím spojené. Zpětná logistika, je v době, kterou stále citelněji ovlivňuje cena, ale i nedostatek surovinových zdrojů, sledovaným a perspektivním segmentem. 2 zdroj : MAZÁLKOVÁ,Helena. Řízení zpětných materiálových toků v dodavatelských řetězcích.[2008] 6

8 3 Dle ředitele logistiky u firmy MBA Polymers, Inc. v Rakousku Chrise Slijkhuise, byl vynalezen nový způsob na recyklaci odpadu z elektrotechnických produktů, který používá nejmodernější technologie. Zpracování odpadu není jen likvidace odpadů, aby nehyzdily ulice, zákoutí, netvořily odporné skládky a neškodily našemu zdraví a životnímu prostředí. Je to nejen ekologický, ale i efektivní ekonomický proces. K výrobě tuny plastu je potřeba 900 litrů ropy a 14 tis. kwh elektrické energie. Technologie, o níž Chris Slijkhuis hovořil, stejnou tunu vyrobí ze dvou tun odpadu s pouhými 950 kwh. Naši představu významu zlatých dolů a nalezišť vzácných kovů pro potřeby průmyslu asi vážně nabourá sdělení, že nejefektivnějšími zlatými doly současnosti jsou města s vyhozenými počítači, televizory, mobily a ostatní spotřební a veškerou elektrotechnikou. To vše poskytuje dostatek důvodů proto, aby se tyto výrobky poté, co doslouží sbíraly, třídily, zpracovaly a recyklovaly. Přežívají některé postupy, při nichž se část výrobků vrací a některé repasované součástky znovu používají, ale trend je dosáhnout cílového stavu, kdy se nic neskladuje, všechny výrobky se vrátí a projdou odpadním řetězcem. Elektrotechnického odpadu přibývá 3x rychleji než komunálního, proto již čtyři roky platí směrnice ukládající recyklovat ročně na osobu 4 kg elektrotechnického odpadu. V EU se tak ročně recykluje 9 mil. tun - a míří se k 12 milionům. K tomu se platí při nákupu zboží recyklační poplatek, obchody odebírají použité přístroje, fungují sběrné dvory nebo pověřené firmy. Složitý technologický proces lze jednoduše popsat: Šrot se mechanicky rozmlátí, elektrotechnika se rozemele, třídiče využívající fyzikální vlastnosti (magnetizmus, hmotnost) protřesou, vyplaví či jinak separují kovy, sklo, plasty. Kovy se recyklují už 100 let, plasty se dříve pálily či skladovaly. Dnes se po rozemletí smíšeného elektronického odpadu mixují a taví na hmotu, která má ve finále vlastnosti tak standardní, že je vhodná pro novou výrobu. Rogers a Tibben Lembke (1998) zkoumali bariéry reverzní logistiky pomocí dotazníkového šetření mezi manažery logistiky. Podle tohoto výzkumu jsou bariérami reverzní logistiky : Relativní nevýznamnost reverzní logistiky v porovnání s ostatními podnikovými funkcemi (39,2%) Jedná se o nejvýznamnější bariéru, i když některé podniky již svůj přístup přehodnotily a věnují reverzní logistice větší pozornost. Firemní politika (35%) Nesystémový přístup (34,3%) Konkurenční problémy (33,7%) Nezájem managementu (26,8%) Finance (19%) Lidské zdroje (19%) 3 zdroj : 7

9 Legislativní problémy (14,1%) Gecker a Vigoroso (2006) se ve své studii zabývají zejména výrobními podniky a problémy s vracením zboží jejich zákazníky. Správné řízení zpětných materiálových toků v této oblasti napomáhá podle těchto autorů k zvyšování loajality a spokojenosti zákazníků. Nedostatečná řízení těchto toků naopak vede ke zvyšování nákladů na reverzní logistiku, a tím ke snižování zisku. Podle výsledků jejich výzkumu považuje až 61% společností řízení zpětných materiálových toků za velmi důležité, zároveň je ale 60% společností nespokojeno s jejich současným přístupem k reverzní logistice. Jako hlavní překážka v oblasti řízení zpětných toků zboží se jeví problémy ve spolupráci se servisními podniky. Je zřejmé, že význam reverzní logistiky se liší v jednotlivých hospodářských odvětvích. Významnou roli hraje i velikost trhu na kterém se podnik nachází. 1.3 Příčiny rozvoje reverzní logistiky 4 Podle Stocka (1998) má reverzní logistika ekonomické i ekologické dopady. Pozornost v minulosti soustředila spíše na ekologický pohled reverzní logistiky. Lambert et al. (2000) je toho názoru, že se v posledních letech ekologickým otázkám věnuje hodně pozornosti. Zvyšuje se rozsah legislativních opatření v této oblasti, zejména v Evropě, ale i v ostatních částech světa. Rosta také poptávka zákazníků po zboží a službách s minimálními dopady na životní prostředí. Výsledkem legislativních opatření je, že mnoho podniků bylo nuceno rozpracovat vlastní systém reverzní logistiky, tak aby vyhověly těmto zákonným požadavkům. Právě z výše uvedených důvodů by se podle Lamberta at al. Měla věnovat velká pozornost ve strategickém plánovacím procesu ekologickým faktorům. Dle Škapy (2005) jsou dvě základní komunikační strategie tlaku a tahu (push a pull), kterými lze donutit výrobce k ekologičtějšímu chování. Strategie Push například zahrnuje přijímání zákonů na ochranu životního prostředí, protesty občanských iniciativ nebo ekologické chování konkurence a zaměstnanců. Strategie Pull spočívá například v udělování eko-cen subvencích pro ekologické aktivity, můžeme sem zařadit i chování ekologicky uvědomělých spotřebitelů. Jak již bylo zmíněno v podkapitole o významu reverzní logistiky, další velkou příčinou rozvoje reverzní logistiky, je rozmach rozvoje e-commerce. Procento vrácených výrobků zakoupených v internetových obchodech je mnohem vyšší, než v klasických kamenných obchodech. 4 MAZÁLKOVÁ,Helena. Řízení zpětných materiálových toků v dodavatelských řetězcích.[2008] 8

10 Škapa (2005) se zabývá vlivem internetu a oblasti B2C (Bussines to consumer) na reverzní logistiku. Identifikuje tři oblasti invenčního chování internetových obchodníků : Proaktivní minimalizace vráceného zboží spočívá v předcházení chybné objednávky zákazníka prostřednictvím sofistikovaného softwaru. Omezuje se tak množství vrácených výrobků Minimalizace faktorů nejistoty zákazník, který chce vrátit nebo reklamovat výrobek o tom informuje výrobce prostřednictvím jeho webových stránek. Zákazník musí zadat výrobní číslo výrobku, tím dojde k identifikaci produktu a zákazníkovi jsou nabídnuty různé způsoby předání zboží. Zákazník je finančně motivován, aby postupoval tímto způsobem. Outsorcing reverzní logistiky. se nevyplatí podnikům, které v minulosti působily jako katalogoví prodejci a mají tak se zpětnými toky zkušenosti. 1.4 Reverzní logistika a její začlenění do systému logistiky 5 Podle Stehlíka (2003) se definuje institucionální členění logistiky na makrologistiku, mikro a mezologistiku. Makrologistické systémy mají národohospodářskou povahu, příkladem může být systém dopravy zboží v daném národním hospodářství. Systémy mikrologistiky se vztahují na logistické systémy jednotlivých podniků. Mezologistické systémy překračují hranice podniků. Škapa (2005) uvádí příklady činností reverzní logistiky na všech výše zmíněných úrovních. Na úrovni makrologistiky jsou činnosti reverzní logistiky určeny například legislativními požadavky požadavky v oblasti odpadového a obalového hospodářství. Příkladem činnosti zpětné logistiky na úrovni makrologistiky je třeba závazek státu vybudovat fungující systém recyklací autovraků nebo recyklační kvóty EU pro zpracování obalových odpadů. Na úrovni mikrologistiky se jedná o rozhodování jednotlivých podniků o hospodaření s obaly, o nakládání s vrácenými a reklamovanými výrobky apod. A nakonec na úrovni mezologistiky se podniky snaží o snížení nákladů spojených se zpětnými materiálovými toky formou kooperace se spolupracujícími organizacemi. Stehlík (2003) zahrnuje logistiku recyklace a likvidace odpadu jako poslední článek funkčně vymezených logistických systémů, ke kterým dále patří pořizovací logistika, výrobní logistika a distribuční logistika. Logistika recyklace a likvidace odpadu zahrnuje dle Stehlíka poškozené, nebo špatně vyexpedované zboží, které se vrací zpět k dodavateli, vratné obaly, odpady určené k likvidaci a zboží určené k znovupoužití nebo znovu zhodnocení. 5 MAZÁLKOVÁ,Helena. Řízení zpětných materiálových toků v dodavatelských řetězcích.[2008] 9

11 2. Aktivity reverzní logistiky 6 Aktivity související s tokem výrobků : Vrácení zboží dodavateli (Return to suppliers) Opětovný prodej (Resell) Prodej zboží ve speciálních obchodech (Seel via outlet) Oprava (Recondition) Upgrade (Refurbish) Přepracování (Remanufacture) Recyklace (Recycle) Sběr odpadových surovin (salvage) Likvidace (Landfill) Aktivity související s tokem odpadů : Opětovné použití obalů (reuse) Upgrade (Refurbish) Sběr odpadových surovin (Salvage) Dle rozdělení je vidět, že Rogers a Timbben-Lembke se dívají na logistiku z užšího pohledu, nezahrnují sem například vůbec zpracování odpadu vznikajícího při výrobě. Škapa (2005) rozděluje hlavní aktivity reverzní logistiky obecněji : Použité výrobky od spotřebitelů jedná se o vadné výrobky v záruční lhůtě, opotřebované výrobky nebo zakoupené výrobky, které nesplnily očekávání zákazníků. Odpad a materiálové ztráty v souvislosti s výrobou Zboží vrácené obchodem, včetně obalů do této kategorie patří neprodané výrobky, které se dodavatel nebo výrobce zavázal odebrat zpět (sezónní zboží, nadbytečné zásoby, výměna staršího typu za novější), dále sem patří výrobky poškozené při přepravě, s prošlou záruční lhůtou a obaly. 6 ŠKAPA, R. Reverzní logistika.(2005) 10

12 2.1 Procesy reverzní logistiky Cílem podniků by mělo být vytěžit z prvků, které se vrací logistickým řetězcem co nejvyšší hodnotu s přihlédnutím k legislativním omezením. Aby tohoto cíle podniky dosáhly, musí být systém reverzní logistiky postaven na těchto procesech : 1. Vstupní inspekce (Initial inspection) 2. Sběr (Sortation) shromažďování pasivních prvků reverzní logistiky. 3. Třídění (Sortation) rozhodování o tom jakým způsobem bude naloženo s jednotlivými prvky reverzní logistiky. 4. Zpracování (Processing) na základě rozhodnutí podle č.3 jsou výrobky, materiál atd. zpracovávány Vstupní inspekce Vstupní inspekce slouží pro rozhodování, zda do systému reverzní logistiky vpustit vrácený výrobek, nebo jiný pasivní prvek zpětné logistiky. Cílem je hlídat náklady za zpětné materiáloví toky. Do zpětného materiálového toku by tak například neměl být vpuštěn výrobek, který je natolik poškozený, že už jej nelze opravit a je tedy efektivnější tento výrobek ekologicky zlikvidovat, než jej například převážet na opravu do specializovaného servisu. 7 Dle Škapy (2005) kvalitní vstupní inspekce je prvním kritickým faktorem pro efektivní řízení zpětných toků a tím i pro ziskovost podniku. Do procesu vstupní inspekce patří i autorizace zboží, tedy prověření výrobku, který chce zákazník vrátit, zda byl opravdu prodán u tohoto zákazníka, zda se na něj vztahuje reklamační lhůta, nebo jiná směrnice reklamační politiky. Zákazníci vracejí výrobky z důvodů : Výrobek nesplňuje jejich potřeby Zákazník neví, jak má výrobek správně používat Výrobek byl vadný Zákazník zneužívá reklamační politiku obchodníka 7 ŠKAPA, R. Reverzní logistika.(2005) 11

13 Maloobchodníci vracejí výrobky svým dodavatelům : Prošlá záruční lhůta Sezónní výrobek Výrobek je nahrazen novější verzí Výrobek je stažen dodavatelem z důvodu zastavení prodeje Příliš vysoké zásoby výrobku Ukončení činnosti obchodníka Jestliže je výrobce zodpovědný za ekologickou likvidaci jeho výrobků, tak naopak bude podporovat činnosti, které budou stimulovat ke vstupu výrobků do zpětného toku. Ekonomické stimuly vrácení výrobků : Zálohy na vratné obaly jako např. láhve,palety. Odkoupení prodaných výrobků obchodník nabídne zákazníkovi odkoupení používaného výrobku, pokud výrobek splňuje určité požadavky. Cena odkoupeného výrobku závisí na možnosti jeho dalšího prodeje. Odměna za dodání výrobku obchodník zaplatí zákazníkovi odměnu za dodání výrobku určeného k recyklaci nebo dalšímu prodeji na určité místo (např. secon hand obchody) Zpětný odběr výrobků v tomto způsobu se jedná o výrobky, které zákazník potřebuje zlikvidovat. Likvidace je zpoplatněna u specializovaných společností. Firmy, které tyto výrobky potřebují pro jejich recyklaci tak nabízejí zákazníkům jejich bezplatný, nebo levnější odběr. Další faktory podporující zpětný odběr výrobků : Výměna nového výrobku za starý Zapůjčení, nebo pronájem zákazníkům, namísto samotného prodeje Způsoby vracení výrobků pro vracení výrobků od zákazníků se v praxi užívají dva rozdílné způsoby. První systém se nazývá pickup a systém bring. Pickup je systém, kde výrobky určené pro vrácení zpět jsou sbírány v místě využití. Systém Bring je pro prodejce jednodušší, zákazník přinese výrobek sám do určeného místa odběru. Nejběžnější je využití kombinace obou systémů. Aktuální a přesná informace informace o tom, za jaké podmínky, jaké zboží a kde se může vracet Legislativa Moc zákazníků možnost ovlivnit zákazníkem určité chování obchodníků. Zdůraznění ochrany životního prostředí pomocí značek a reklamy apelovat na zákazníky, kteří se zajímají o životní prostředí Charita za každý vrácený výrobek zákazník nepřímo přispěje na charitu. 12

14 2.1.2 Sběr 8 Podle Škapy (2005) je druhým stádiem proces shromažďování (collection) výrobků, přebytků, vedlejších produktů, materiálu a jejich přesun do místa, kde dochází k další kontrole a zpracování. Veškeré aktivity spadající pod proces sběru jsou definovány jako : vyhledání žádoucích vstupů, jejich nákup, bezúplatný odběr, přemístění na místo uskladnění atd. Tyto procesy do jisté míry zabezpečuje a vyžaduje legislativa, samozřejmě na typu produkce. Zjednodušeně Škapa (2005) charakterizuje sběr starých výrobků na tři základní způsoby : Zákazník zasílá zboží přímo výrobci Nejčastěji toto můžeme sledovat v případě kopírovací techniky, kde při koupi nového spotřebního materiálu výrobce zanechá v obalu vrácenku pro starý spotřební materiál. Nebo poukázku na nový spotřební materiál při prokázání a předání použitého toneru na prodejně. Výrobky jsou odebírány u obchodníka od obchodníka si pak výrobek odkoupí výrobce. Výrobky jsou sbírány třetí nezávislou stranou ta si pak sama domluví odprodej výrobci, nebo přímo zpracovatelům. Pod tuto třetí stranu spadají i sběrné dvory, které jsou v obcích i městech, kam občané mohou bezplatně své použité výrobky odložit. obr. č.1. Část sítě pro přepracování kopírek. 8 ŠKAPA, R. Reverzní logistika.(2005) 13

15 obr. č.2. Graf způsobu zpětného odběru. 9 Dle Škapy (2005) je hlavním problémem nejistota místa, odkud by se měly výrobky sbírat, jejich objemu a časem sběru. Toto způsobuje komplikace v plánování a řízení sběru. Faktory nejistoty právě nejvíce ovlivňují integraci klasických (dopředných) a zpětných toků. Nesoulad těchto dvou toků je příčinou zbytečné přepravě vráceného zboží. To má negativní dopad logistických aktivit na životní prostředí. Škapa (2005) uvádí, že jsou velmi populární centralizované místa vrácení zboží (centralized return centres). V systému s centrálním místem jsou všechny relevantní produkty dováženy do jednoho bodu, kde jsou tříděny, zpracovávány a zasílány na místa dalšího určení. Tento systém užívá výhod economy of scale a většinou vede k vyšším příjmům ze zpracovaného zboží. Centralizovaný model je pro výrobce zajímavější tím, že se zvyšuje úroveň služeb pro zákazníky. Urychlují se tím totiž technické záležitosti, jako je autorizace a kontrola vraceného zboží. Z hlediska managementu informací je přínosný tím, že výrobce může snáze pozorovat důvody vrácených výrobků a poučit se z nich. 9 ŠKAPA, R. Reverzní logistika.(2005) 14

16 graf č.1. Subjekty podílející se na zpětném sběru komodit, u kterých zpětný odběr přikazuje česká legislativa : Intervaly sběru Sběr druhotných odpadů a surovin lze sbírat při jejich vzniku (produkcí) a to synchronně, kdy není potřeba vytvářet žádné mezisklady těchto surovin. Tento synchronní sběr je vhodný zvláště v případě, pokud není dostatek místa pro skladování a pokud je potřeba druhotné suroviny okamžitě použít pro další produkci, nebo z hlediska bezpečnosti, pokud by se jejich včasným odvozem bezpečnost snížila. Další možností sběru je pravidelný sběr, ten je používán při dostatku skladovacího místa, popřípadě z technologických důvodů. Nesynchronní sběr je uskutečňován v nepravidelných intervalech, například na zavolání. Výhodný je například při vyzvednutí vrácených výrobků u obchodníků. 15

17 obr.č.3. Typy sběrných cyklů Zdroj : Škapa (2005) Třídění pasivních prvků reverzní logistiky Po sběru je třeba určit, jak s daným produktem naložit. Podle Rogerse a Tibben- Lemkeho (1998) je tato fáze jedna z nejdůležitějších v rámci procesu reverzní logistiky. Tato fáze se nazývá fáze sortation. Zjednodušeně lze říci, zda a kolik ekonomické hodnoty obsahují, do kterého místa zpracování (processing centre) poputuje. Zároveň dochází k větvení toku výrobků a jejich dílů, protože součástí tohoto procesu je i demontáž. Obecným pravidlem je, že rozhodnutí před začátkem zpracování je vždy nákladově výhodnější. Proto důležitou roli hraje kvalita produktu, na té závisí rozhodnutí, je li možno výrobek opětovně použít, nebo je nutné jej recyklovat, popřípadě zlikvidovat. Škapa (2005) uvádí další možnosti užití výrobků : Vrácení dodavateli Opětovný odprodej Prodej ve speciálních obchodech (Outlet) Zásadní oprava Přepracování Rozebrání na součástky 16

18 Recyklace Skladování Způsoby dalšího užití obalů : Opětovné použití Rozebrání na použitelné díly Recyklace Skladování obr.č.4 Procesní model zpracování vrácené elektroniky 17

19 2.1.5 Zpracování Kromě způsobů uvedených v podkapitole mohou být ještě další varianty, jak s vrácenými obaly a produkty naložit. Jak s výrobkem naložit je charakterizováno vlastní podstatou výrobku, jeho konstrukcí, stupněm poškození a hlavně ekonomickými kritérii. Dle Thierryho in Škapa (2005) lze kategorizaci určit na : Direct use přímé použití bez předchozích oprav, zpravidla po vyčištění (například vratné láhve) a přebalení Oprava (repair) pokažené výrobky jsou opraveny do funkčního stavu. Jde o opravy či výměnu pokažené součásti. Na takovéto výrobky se obvykle stanovují nižší požadované kritéria kvality. Oprava je méně náročná na montáž a demontáž jako u ostatních způsobů zhodnocení výrobku. Zjistíme, že na příklad u spotřební elektroniky se rozsah oprav v budoucnu bude snižovat, kvůli ekonomickým důvodům. Cena oprav se dále zvyšuje a v porovnání s cenou nového výrobku ji kolikrát i převyšují. Role nezávislých (licencovaných) opraven se bude do budoucna rozšiřovat, předpokládá se, že budou cenným a důležitým zdrojem informací pro oddělení vývoje a marketingu. Stanou se nezávislými posuzovateli legitimnosti reklamace atd. Recyklace výrobek, nebo jeho část je rozebrána na své základní materiály, které se po zpracování dají opět použít. Látky, které by jinak skončili na skládkách jako odpad se použijí jako další surovina. Bohužel, ale recyklované materiály vykazují horší fyzikální vlastnosti, a to je zapříčiněno snížením látkové čistoty. Přepracování (remanufakturing) Při přepracování opotřebených výrobků je zapotřebí velkého množství práce. Většinou je výrobek zapotřebí rozebrat na jednotlivé součásti, které jsou důkladně překontrolovány. Vadné a opotřebované díly se nahrazují novými. Konečný výrobek se tedy skládá ze starých i nových dílů a po stránce kvality je plně srovnatelný s novým výrobkem.proto je možné tento renovovaný výrobek prodávat za stejných podmínek jako originál. V některých případech je renovování spojeno i s upgradem výrobku. Upgrade (refurbishing) stejně jako oprava, s tím rozdílem, že na upgrade výrobku je zapotřebí vynaložit více práce, ale výsledný výrobek je pak více kvalitnější a má větší hodnotu, než pouze opravený výrobek. U rozebraného výrobku jsou některé moduly prověřeny, opraveny a některé části jsou vyměněny za dokonalejší. V konečném výsledku je ale upgradovaný výrobek nedosahuje takové kvality, jako nově vyrobený kus. Typickým produktem procházejícím tímto procesem jsou letadla vojenská i civilní, částečně do jisté míry i počítače. Kanibalizace jedná se o postup, kdy jedna, nebo více částí z jednoho, nebo více výrobků je použita na opravu jiného výrobku. Na rozdíl od předchozích postupů se při tomto procesu zhodnotí pouze menší část výrobku. 18

20 Dalšími způsoby mohou také být : Vrácení dodavateli z důvodu například příliš velkých zásob je možné zboží opět vrátit dodavateli, to ale musí být vždy předem stanoveno, nebo dohodnuto s dodavatelem. Vrátit zboží lze také v případě, že je zboží poškozené (defectives) nebo pokud bylo předem dohodnuto, že z důvodu například marketingové akce bylo dodáno více kusů a po ukončení se neprodané kusy vrátí opět zpět k dodavateli. Opětovný prodej v některých případech je možné vrácené zboží opět prodat jako nové a to v takovém případě, pokud je zboží nepoškozené a nepoužité, často je ale zapotřebí zboží znovu přebalit do originálního obalu. Sem lze zahrnout i vratné obaly, které je možné po očištění opět znovu použít. Prodej ve speciálních obchodech (outletech) Například pro prodejce módního značkového oblečení je prodej zboží v outletu často jediná možnost, jak naložit s vráceným zbožím. Tento druh obchodů je u zákazníků velice oblíben. Dle Rogerse a Tibben-Lembkeho, američtí zákazníci jsou ochotni někdy cestovat i 200 mil. Za nákupy v outletech. Odprodej na second market pokud je zboží neprodejné v obchodě, nebo v outletu, nebo není možnost jej vrátit dodavateli, je možnost zboží prodat firmám, které takovéto zboží vyhledávají a skupují, pak je prodávají ve svých obchodech, které jsou známé jako dolar shopy. U nás je známe jako Vše za 49,- Kč atd. Darování charitě Při darování na charitu může ze zákona obchodník získat daňovou úlevu a vylepšit si tak zisk. Skládkování (Landfill) je poslední z možností jak se dá naložit s produktem. Tato varianta je většinou obchodníkem volena, na přání distributora zboží, který se nechce zabývat vrácenými produkty a zároveň nedovoluje obchodníkovi naložit se zbožím jiným libovolným způsobem. tabulka.č.1 Porovnání způsobů zhodnocení starých výrobků 19