Sbírkotvorná činnost Městského muzea a galerie Břeclav

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie Bc. Silvie Vymyslická Posluchačka druhého ročníku magisterského kombinovaného studia muzeologie Sbírkotvorná činnost Městského muzea a galerie Břeclav Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Otakar Kirsch, Ph.D. Brno 2016

2 Prohlašuji, že jsem práci zpracovala samostatně a použila jen uvedených zdrojů. V Břeclavi dne 5. července 2016 Bc. Silvie Vymyslická

3 Poděkování Děkuji vedoucímu práce Mgr. Otakaru Kirschovi, Ph.D., za vedení práce, odborné rady a pomoc s výběrem muzeologické literatury. Zároveň děkuji kolegům z Městského muzea a galerie Břeclav, za vstřícnost při vypracování této práce. Své rodině děkuji za pochopení a podporu.

4 OBSAH OBSAH... 4 ÚVOD SBÍRKOTVORNÁ ČINNOST MUZEÍ Nástin vývoje problematiky sbírkotvorné činnosti v muzeologické literatuře Muzealizační proces a postavení sbírkotvorné činnosti v jeho rámci Sbírkotvorná činnost v muzejní praxi Legislativa upravující sbírkotvornou činnost v České republice Tvorba sbírky Evidence sbírkových předmětů CES Centrální evidence sbírek Trvalé ukládání, ochrana a pohyb sbírkových předmětů muzea Vyřazování předmětů ze sbírkové evidence Inventarizace sbírek MĚSTSKÉ MUZEUM A GALERIE BŘECLAV Nástin historického vývoje instituce Současnost Městského muzea a galerie Břeclav Personální složení Městského muzea a galerie Břeclav Objekty ve správě Městského muzea a galerie Břeclav Činnost Městského muzea a galerie Břeclav v oblasti muzejnictví, kultury a cestovního ruchu vyjma činnosti sbírkotvorné SBÍRKOTVORNÁ ČINNOST MĚSTSKÉHO MUZEA A GALERIE BŘECLAV Charakteristika sbírkového fondu a správa jednotlivých podsbírek Složení sbírkového fondu Archeologie Etnografie Historie Galerie Textil Knihy Plakáty Kartografický materiál Periodika

5 Fotoarchiv Pohlednice Příležitostný tisk Plošná historie vyjma periodického a příležitostného tisku Vnitřní předpisy upravující sbírkotvornou činnost organizace Nabývání předmětů do podsbírek MMG Způsoby nabývání sbírkových předmětů v letech Financování MMG Břeclav a jeho vliv na tvorbu a vedení sbírek Evidence sbírkových předmětů Chronologická evidence I. stupeň Systematická evidence II. stupeň Digitalizace Centrální evidence sbírek Konzervace a restaurování sbírkových předmětů Trvalé ukládání, ochrana a pohyb sbírkových předmětů Pohyb sbírkových předmětů uvnitř muzea Depozitáře MMG Břeclav Pohyb sbírkových předmětů vně muzea Vývoz sbírkových předmětů do zahraničí Inventarizace sbírkových předmětů Vyřazování předmětů ze sbírky a nakládání s vyřazenými předměty ZÁVĚR ENGLISH RESUME SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ

6 ÚVOD Téma své diplomové práce Sbírkotvorná činnost Městského muzea a galerie Břeclav, jsem si zvolila z několika důvodů. Tím hlavním bylo to, že jsem v Městském muzeu a galerii Břeclav (dále také jako MMG) začala pracovat od května 2015 jako vedoucí úseku muzeum a galerie. Součástí mé pracovní náplně bylo mimo jiné zaštítit veškerou agendu související se sbírkotvornou činností organizace. Do té doby jsem měla pouze teoretické znalosti související se sbírkami muzejní povahy získané studiem muzeologie a četbou odborné literatury. Také bylo, dle mého názoru v rámci mé pozice, potřeba zmapovat směr, kterým se této oblasti instituce ubírá, postihnout případné nedostatky ve sbírkotvorné činnosti a navrhnout jejich nápravu. Získané vědomosti o fungování instituce se promítnou v textu této práci. Cílem práce je zmapování a hlavně analýza sbírkotvorné činnosti v MMG. Danou problematiku sleduji v posledních pěti let, tedy roky Toto období jsem vybrala s ohledem na skutečnost, že do roku 2011 nebyla v instituci vydána směrnice upravující režim zacházení se sbírkami. Takováto směrnice vešla v platnost až s účinností od , kdy byl také vydán Organizační a jednací řád poradního sboru pro sbírkotvornou činnost Městského muzea a galerie Břeclav. Dále jsou od roku 2011 k dispozici ucelené výroční zprávy organizace. Práce je rozdělena na tři kapitoly, které zahrnují teoretickou část související obecně se sbírkotvornou činností muzeí, informace o Městském muzeu a galerii Břeclav a sbírkotvornou činnost Městského muzea a galerie Břeclav. Úvodní kapitola vysvětluje, co vlastně sbírkotvorná činnost muzejních institucí je a jaký je její smysl. Dále je rozčleněna na podkapitolu, ve které je tato činnost objasněna z pohledu muzeologie. Zde jsou vysvětleny odborné pojmy jako teoretická muzeologie, muzealita, muzealizace, muzeálie a další. Také je v ní popsán muzealizační proces. Další podkapitola se zabývá sbírkotvornou činností v muzejní praxi a je rozdělena na podkapitoly zabývající se legislativou upravující sbírkotvornou činnost v České republice, tvorbou sbírky muzejní povahy, evidencí sbírkových předmětů, Centrální evidencí sbírek, trvalým ukládáním, ochranou a pohybem sbírkových předmětů muzea, vyřazováním předmětů ze sbírek a inventarizací. Druhá kapitola se týká Městského muzea a galerie Břeclav. V první podkapitole je popsán stručný vývoj instituce až do dnešní doby. V druhé podkapitole pak současnost MMG jeho právní forma a hlavní náplň činnosti, včetně krátkého shrnutí změn v jeho vedení. Dále je popsána aktuální personální oblast a přiloženo mnou vytvořené grafické schéma pracovníků. Také jsou představeny objekty, které jsou ve správě Městského muzea 6

7 a galerie Břeclav a zároveň jsou využívány k aktivitám organizace. Na závěr druhé kapitoly je popsána rozsáhlá činnost Městského muzea a galerie Břeclav v oblasti muzejnictví, kultury a cestovního ruchu vyjma. Třetí kapitola tvoří stěžejní část této práce. Nazývá se Sbírkotvorná činnost Městského muzea a galerie Břeclav a popisuje celou sbírkotvornou činnost této instituce a její součástí jsou zpracované statistické údaje. Úvodní podkapitola Charakteristika sbírkového fondu a správa jednotlivých podsbírek stručně popisuje sbírku instituce včetně jejího rozdělení a počtů inventárních čísel ve sledovaném období. Na ni navazuje podkapitola Složení sbírkového fondu, ve které je představeno všech 13 podsbírek muzea. Následuje podkapitola Vnitřní předpisy upravující sbírkotvornou činnost organizace, ve které je zmíněna především Vnitřní směrnice číslo 19/2014 Režim zacházení se sbírkou a Organizační a jednací řád Poradního sboru pro sbírkotvornou činnost Městského muzea a galerie Břeclav. Dále následují podkapitoly přímo související se sbírkotvornou činností. Nabývání předmětů do podsbírek MMG popisuje postup při získávání předmětů do sbírek a jsou popsány způsoby nabytí a pomocí grafů je znázorněn počet nabytých přírůstkových čísel a získaných kusů sbírkových předmětů ve sledovaném období. Také jsou v tabulce uvedeny způsoby nabývání v letech ve členění podle jednotlivých podsbírek. Na základě výše uvedených analýz jsem došla k závěrům, které jsou v dané podkapitole zdůvodněny a popsány. Dále jsem se zabývala financováním muzea v podkapitole Financování MMG Břeclav a jeho vliv na tvorbu a vedení sbírek. Zde jsou uvedeny finanční zdroje muzea a v tabulce zpracován vztah mezi finančními prostředky instituce a výdaji na nákup sbírkových předmětů. V podkapitole Evidence sbírkových předmětů je popsán systém chronologické a systematické evidence v instituci, jsou zde zmíněny informace související s digitalizací sbírkových předmětů a dále je řešen vztah instituce k Centrální evidenci sbírek. Navazuje podkapitola Konzervace a restaurování sbírkových předmětů, jejíž součástí jsou přehledy o počtu kusů konzervovaných a restaurovaných sbírkových předmětů ve sledovaném období, které jsou ještě v tabulce rozčleněny podle jednotlivých podsbírek. Podkapitola Ukládání, ochrana a pohyb sbírkových předmětů se věnuje uložení sbírkových předmětů v depozitářích a jejich ochraně a dále je vysvětleno jakým způsobem probíhá pohyb sbírkových předmětů uvnitř i vně muzea a vývoz sbírkových předmětů do zahraničí. Podkapitola Inventarizace sbírkových předmětů popisuje postup inventarizační činnosti v instituci a její součástí je tabulka, ve které je zaznamenán přehled inventarizace sbírkových předmětů ve sledovaném období. V poslední podkapitole Vyřazování předmětů ze sbírky a nakládání s vyřazenými předměty je popsán tento proces, souvisejí se sbírkotvornou činností. 7

8 Informace potřebné ke zpracování této práce byly čerpány z Výročních zpráv Městského muzea a galerie Břeclav za roky , Zřizovací listiny příspěvkové organizace Městské muzeum a galerie Břeclav a dále z Vnitřní směrnice číslo 19/2014 Režim zacházení se sbírkou, Organizačního a jednacího řádu Poradního sboru pro sbírkotvornou činnosti Městského muzea a galerie Břeclav, Centrální přírůstkové knihy a Inventární knihy MMG Břeclav. Dále byly použity fotografie a údaje ze zdrojů internetových stránek Městského muzea a galerie Břeclav a z facebookových stránek instituce. 8

9 1. SBÍRKOTVORNÁ ČINNOST MUZEÍ Sbírkotvorná činnost s následným zpracováním sbírkového fondu (roztřídění předmětů do podsbírek, jejich uchovávání, zkoumání a zprostředkování veřejnosti) je jednou ze základních aktivit muzeí. Zároveň se jedná o záležitost velmi specifickou, která se svou podstatou liší od ostatních forem sběratelství. Proto je velmi důležité uvědomit si rozdíl právě mezi sbírkotvornou činností muzeí a sbíráním věcí, zvláště soukromým sběratelstvím. Jiří Žalman k tomuto uvádí: Jak prosté, pokud víme, jaký je mezi oběma pojmy rozdíl. Je především v tom, že hodnota souboru nasbíraných věcí finanční i kulturní či vědecká je více či méně součtem hodnot jednotlivých předmětů, zatímco vytvářením sbírky vzniká hodnota zcela nová. 1 Dle autora výrazně zvyšuje vypovídací schopnost sbírky to, že společně se sbírkovými předměty je uchovávána dokumentace k těmto předmětům. Dále je významnou skutečnost, že předměty vybírá kurátor do sbírky na základě znalosti mnoha souvislostí. Zbyněk Zbyslav Stránský (dále také jako Z. Z. Stránský) vidí rozdíl v soukromém a muzejním sběratelství také v tom, že v případě muzejního sběratelství se nejedná pouze o objekt, ale také o míru svědectví, kterou objekt přináší. 2 Sběratelství je záliba s velmi dlouhou kulturní historií, kterou lidé provozují z mnohých důvodů. Motivů, které vedou k této činnosti je více. Soukromí sběratelé ve většině případů rozšiřují sbírky nahodile na základě svého vkusu či názoru bez stanoveného akvizičního plánu. Oproti institucionální tvorba sbírky muzejní povahy je založena na vědeckosti, profesionalitě a jasně stanoveném akvizičním plánu. Pokud je sbírka správně vytvořená a spravovaná, pak může být, dle Jiřího Žalmana, naplněn hlavní smysl sbírkotvorné činnosti veřejných muzeí. Tímto smyslem je využít vypovídacích schopností sbírky a získat poznatky o světě a ty spolu se sbírkovými předměty uchovávat, zkoumat, zprostředkovat veřejnosti, zvláště pak vystavovat za účelem studia, vzdělávání, výchovy a potěšení. Nejsou-li ze sbírek v muzeích poznatky o okolní realitě (například geologii, dějinách státu, obce, přírodě, a tak dále) čerpány a využívány, není tento základní smysl sbírkotvorné činnosti naplňován. Žádné veřejné muzeum totiž nebylo založeno proto, aby mělo sbírku, ale proto, aby jejím prostřednictvím zjednodušeně řečeno znovu a znovu pomáhalo lidem pátrat po odpovědi na věčnou otázku kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme. 3 1 ŽALMAN, Jiří a kolektiv. Příručka muzejníkova I., Tvorba, evidence, inventarizace a bezpečnost sbírek v muzeích a galeriích, 1. vydání, Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2002, s STRÁNSKÝ, Zbyněk Zbyslav. Archeologie a muzeologie. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005, s ŽALMAN, Jiří a kolektiv. Příručka muzejníkova I., Tvorba, evidence, inventarizace a bezpečnost sbírek v muzeích a galeriích, 1. vydání, Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2002, s

10 Sbírka muzejní povahy je definována v Zákoně č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o sbírku, kterou tvoří soubor sbírkových předmětů shromážděných lidskou činnosti a která je významná pro historii, umění, literaturu, techniku a přírodní či společenské vědy. 4 Muzea by proto měla sbírky cíleně tvořit v souladu se svými sbírkotvornými plány tak, aby předměty byly do sbírky zařazovány na základě záměru, výběru a znalostí souvislostí. Tento výběr předmětů, následně zařazených do systému sbírek je nazýván selekcí. Vybírány by měly být především ty předměty, jenž jsou autentickými reprezentanty skutečnosti (o tom více v kapitole 2.1.1). Sbírkové předměty, které vzájemně pojí určité souvislosti (například území, materiál, autor, doba, obor a další) pak tvoří podsbírku. Soubor všech jednotlivých podsbírek nacházejících se v muzeu je, alespoň v českém prostředí, buď sbírkovým fondem, nebo sbírkou muzejní povahy. Každá sbírka muzejní povahy by měla být otevřená, což znamená, že do ní mohou být zařazovány nové předměty a zároveň z ní mohou být nepotřebné materiály vyřazovány Nástin vývoje problematiky sbírkotvorné činnosti v muzeologické literatuře V Československu byla v roce 1950 vydána kniha Jiřího Neustupného Otázky dnešního muzejnictví, ve které byly poprvé zformulovány myšlenky týkající se toho, zda lze muzeologii považovat za autonomní vědu či nikoli. 6 Její součástí ale také bylo zhodnocení sběratelské práce muzea a dále vystavovatelské, vědecké a vzdělávací činnosti. V druhé části byl zmapován přehled prací sovětských, francouzských, amerických a mexických muzeí i s přihlédnutím na jejich sbírkotvornou činnost. V roce 1968 pak vyšla rozsáhlejší publikace Jiřího Neustupného Muzeum a věda, v níž precizoval své dřívější závěry. Podle autora tak spočívá úloha muzea zejména v budování muzejních sbírek jako pramenné základny pro jednotlivé vědní obory s využitím metod vědních oborů působících v muzeu. 7 4 Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů české republiky. Břeclav. Moraviapress a.s., 2000, částka ŽALMAN, Jiří a kolektiv. Příručka muzejníkova I., Tvorba, evidence, inventarizace a bezpečnost sbírek v muzeích a galeriích, 1. vydání, Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2002, s NEUSTUPNÝ, Jiří. Otázky dnešního musejnictví: příspěvky k obecné a speciální museologii. 1. vydání, Praha: Orbis, NEUSTUPNÝ, Jiří. Muzeum a věda. 1. vydání, Praha: Kabinet muzejní a vlastivědné práce při NM v Praze, 1968, s

11 Dalším, koho lze považovat za průkopníka české i světové muzeologie a kdo se zároveň v teoretické rovině zabýval fenoménem sbírkotvorné činnosti, je Zbyněk Zbyslav Stránský. Ve své analýze vyšel z toho, že muzeologie musí objasňovat, proč toto vše děláme, proč něco je pro nás muzejním předmětem a proč se stavíme proti přirozenosti změny a zániku tím, že navzdory Herakleitovu panta rei uchováváme některé prvky skutečnosti. To má jistý smysl. Člověk by to vše nedělal, nevynakládal na to své síly i prostředky, kdyby mu to nic nepřinášelo, kdyby ho to nijak neobohacovalo, prostě: kdyby to nepotřeboval. 8 Tato autonomní věda tedy ve Stránského optice řeší specifický vztah člověka ke skutečnosti, který se realizuje prostřednictvím shromažďování, ochrany a dokumentace vybraných předmětů z okolní reality a zprostředkováním znalostí o nich. Je rozdělena na dílčí subdisciplíny, a to na historickou, teoretickou, aplikovanou (muzeografie), speciální a společenskou. Poznávací jádro systému muzeologie pak tvoří teoretická muzeologie. Dle Z. Z. Stránského je její doménou poznání toho, co motivuje onen osobitý vztah člověka ke skutečnosti, proč a jak se se transformuje v paměťovou kulturní meta skutečnost a jak lze jejím prostřednictvím ovlivňovat personální i transpersonální vědomí a povědomí. 9 Pro přesnější a snazší pochopení tohoto specifického jevu začal koncem 60. let 20. století Z. Z. Stránský pracovat s pojmem muzealita a spolu s W. Ennebachem vymezili pojem muzealizace. V procesu muzealizace jsou podle Z. Z. Stránského vyjímány ze skutečnosti určité prvky, které dokumentují a autenticky dokládají podobu a stav lidské kultury v určitém časovém období. Tyto vybrané hmotné prvky (tezaury), v nichž je zachycena lidská kultura, jsou pak v tomto procesu chráněny před zánikem a dále využívány k dalšímu rozvoji lidské kultury a je umožněno jejich předávání dalším generacím. Mohou také sloužit jako zdroj a prostředek poznání, které dále rozvíjí lidskou kulturu. Hodnotu, na základě které jsou předměty vybírány proto, aby byly nadále zachovány, a kulturně využívány nazývá Z. Z. Stránský muzealitou, kterou definuje takto: Muzealitu pojímám jako hodnotovou kategorii, která spadá do široké sféry kulturních hodnot a má pro člověka, resp. lidstvo paměťový význam. 10 Předměty, které prokazatelně nesou znaky muzeality jsou pak označovány jako muzeálie. Klasifikaci muzeálií pak rozpracoval Z. Z. Stránský a také Josef Beneš. Obvykle se rozlišují tyto typy muzeálií: naturfakt, artefakt a mentefakt. Za naturfakt je považován prokazatelně existující přírodní objekt (například rostlina), artefakt je pak vnímán 8 STRÁNSKÝ, Zbyněk Zbyslav. Úvod do studia muzeologie. 2. vydání, Brno: Masarykova univerzita 2000, s Tamtéž, s Tamtéž, s

12 jako objekt, který byl vytvořen člověkem (například kniha). Mentefakt je specifická muzeálie dokladující výtvor lidské mysli (například lidový tanec). 11 V rámci teoretické muzeologie se specifická fáze muzealizace, kterou sbírkotvorná činnost bezpochyby je, často označuje termínem muzejní dokumentace. Členění dokumentace, její vlastní obsah i terminologické označení se u některých autorů dosti liší. Friedrich Waidacher kupříkladu dokumentaci rozděluje na primární a sekundární. Primární dokumentací je myšlen vlastní hmotný autentický předmět doplněný o doprovodnou dokumentaci. 12 Sekundární pak záznamy včetně těch, které se týkají nového muzeálního kontextu. Edita Stránská a Z. Z. Stránský v knize Základy štúdia muzeológie sbírkotvornou dokumentaci rozdělují na autentickou dokumentaci (dále jako AD), primární dokumentaci (dále jako PD) a průvodní dokumentaci (dále jako PD). Dále se ve výše uvedené publikaci vyskytují pojmy jako SBD (sebedokumentace) a SD (selekční dokumentace). Autoři uvádějí: Z muzeologického hľadiska je najdôležitejšia autentická dokumentácia, pretože představuje ontickú zhodu mezi dokumentáciou a muzealizovaným fenoménom. Běžně sa tým rozumie doloženie muzealizovanej skutočnosti prostredníctvom objektov vybraných z tejto skutečnosti. 13 Z výše uvedeného členění částečně vychází i Josef Beneš v publikaci Muzeum a sbírky, kdy podle něj muzejní dokumentace shrnuje všechny možné způsoby a úrovně svědectví o muzealizovaném jevu a dokladuje muzealitu jako takovou, jednak podle předmětu (autentického svědka) tak podle dokladů. A tuto dokladovou hodnotu charakterizuje Josef Beneš jako 1) dokladovost přímou, která je dána přímo fyzickou existencí předmětu 2) dokladovost připojenou sekundární, která zachycuje údaje o vztazích a vazbách v původním prostředí a 3) dokladovost získanou navíc při zhodnocením předmětu vědeckým zkoumáním. 14 Ivo Maroević v publikaci Introduction to Museology The European Approach (Úvod do muzeologie Evropský přístup) muzejní dokumentaci vidí v úzkém propojení s ostatními obory kulturního dědictví, přičemž společným jmenovatelem je především informační hodnota a kapacita předmětu. Dokumentaci rozlišuje na tři skupiny: primární, sekundární a terciální. Primární dokumentace vychází přímo ze sbírkového předmětu. Zahrnuje dva typy dat její první a největší skupina je celek složený z dat o předmětu, druhá skupina se pak 11 STRÁNSKÝ, Zbyněk Zbyslav. Archeologie a muzeologie. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005, s WAIDACHER, Friedrich. Príručka všeobecnej muzeológie. 1. vydání, Bratislava: Slovenské národné muzeum, 1999, s. 116, STRÁNSKÁ, Edita, STRÁNSKÝ, Zbyněk Zbyslav. Základy štúdia muzeológie. Banská Štiavnica: 2000, s BENEŠ, Josef. Muzeum a sbírky. 1. Vydání. Praha: Ústav pro informace a řízení v kultuře, 1972, s

13 sestává ze stejných dat uspořádaných v dílčích skupinách. Sekundární dokumentace pak zahrnuje překódování primární dokumentace do jiných médií čímž je pak vytvořen nový druh dokumentace. Konečně terciální dokumentace se skládá z vědeckých výstupů o sbírkovém předmětu. Ohledně dokumentace autor uvádí: Dokumentace je nepostradatelným doprovodem veškerého výzkumu a práce, která se zabývá zachováním a interpretací dědictví. Používá se pro ověření výsledků výzkumu a k vymezení pracovních procesů a postupů. 15 Součástí lidského poznání se údaje stanou, když jsou zaznamenány na vhodná média. Autor dále uvádí, že Z. Z. Stránský považoval za primární dokumentaci pouze vybraný sbírkový předmět a dokumentaci o samotném předmětu a s ní související muzejní práci pak za dokumentaci sekundární. Zdokumentování kulturního dědictví je podle něj organizovaný proces, ve kterém jsou zpracovány informace, které mají kulturní dědictví a předměty jako celek vydávat. Vzhledem k tomu, že jsou tyto údaje různorodého charakteru, rozsahu a intenzity, mohu poskytnout přesný dojem z předmětu nebo celku, a to z profesionálního i vědeckého hlediska Muzealizační proces a postavení sbírkotvorné činnosti v jeho rámci V teoretické muzeologii je nutné, vzhledem k povaze předmětu muzeologie, uplatňovat ve vzájemné vazbě poznávací metody důležité pro muzealizační proces, jejichž funkční členění navrhl Z. Z. Stránský. Jedná se o teorie selekce, tezaurace a prezentace. Zejména teorie muzejní selekce a tezaurace patří mezi stěžejní aspekty sbírkotvorné činnosti. Teorie muzejní selekce je zaměřena na první fázi muzealizačního procesu. Zabývá se volbou objektu, hodnocením muzealizačních kritérií a výběrem možných forem sbírkotvorné dokumentace. Friedrich Waidecher v Príručke všeobecnej muzeológie definuje pojem selekce jako: Výběr určité skupiny nebo nějakého individua z celku. Děje se tak jako přirozený proces v organickém životě nebo i jako plánovaně uskutečňovaný proces. 17 V Úvodu do studia muzeologie je podle Z. Z. Stránského první fází výběr objektu muzealizace (dále také 15 MAROEVIĆ, Ivo. Introduction to Museology the European Approach. Munich: Verlag Dr. Christian Müller-Straten, 1998, s Documentation is an indispensable accompaniement of all research and work that deals with preserving and interpreting heritage. It is used to validate the results of research, as well as to define the working processes and procedures. 16 MAROEVIĆ, Ivo. Introduction to Museology the European Approach. Munich: Verlag Dr. Christian Müller-Straten, 1998, s WAIDACHER, Friedrich. Príručka všeobecnej muzeológie. 1. vyd. Bratislava: Slovenské národné muzeum, 1999, s

14 jako OM) podmíněn poznáním kulturního a vědeckého významu objektu, aktuálností jeho muzealizace, paměťovou hodnotou a ontickou potencí jeho reprezentace. Podstatou selekce tedy je, že se z celkové reality (všech jejich zástupců) vybere jejich část, tedy jen některé předměty. Druhá etapa se soustřeďuje na identifikaci možný nositelů muzeality, tedy možných potencionálních muzeálií (dále také jako PM). V rámci muzealizace mají evoluční význam jen některé prvky (věci, jevy). Většina prvků je z muzeologického hlediska nadbytečná. Selekce se proto orientuje na takové prvky muzealizované skutečnosti, které mají evoluční význam, a to jak v rozměru vzniku, existence i zániku, tak v rozměru jeho přesahu, tj. obecného evolučního významu reprezentují kulturně-paměťové hodnoty, tj. muzealitu. 18 Tyto potencionální muzeálie mohou být s muzealizovaným objektem shodné onticky (totožnost), ikonicky (vizuálnost) nebo informačně (kódovanost). Ontická shoda je PM s muzealizovaným objektem muzeologicky nejvlastnější. 19 V muzeologické literatuře je rozlišováno mezi muzeologickou selekcí ve vztahu k minulosti a přítomnosti. Selekce zaměřená k minulosti je podmíněna řadou omezujících faktorů, a proto ji považujeme za pasivní (dále také jako PS). Tato PS se omezuje pouze na zachycení toho, co se zachovalo. Vždy se však nezachová to nejpodstatnější a nejhodnotnější. V nemálo případech tak nemáme možnost výběru a nemůžeme ani zabezpečit odpovídající průvodní dokumentaci. Aktivní selekce (dále také jako AS) Z muzeologického hlediska má proto velký význam aktivní selekce. Jedná se o selekci soudobé skutečnosti. To nám dává možnost zachytit ji nejen co nejautentičtěji, ale i z hlediska určujících stránek. Existují také optimální podmínky pro provedení průvodní dokumentace. 20 U AS jsou optimální podmínky pro provedení průvodní dokumentace s tím, že lze zachytit na vhodných médiích i ty jevy, které se věcně nefixují hudba, divadlo a další. Pokud je pořizovaný technický záznam bezprostředním, živým záznamem jedná se o primární dokumentaci. AS je náročný poznávací a hodnotící proces, ve kterém je potřeba souběžně zabezpečovat sekundární dokumentaci (dále také jako SD). SD dokumentuje vlastní selekční proces, ale zároveň pracuje i s údaji pořízenými při zpracování předcházejících typů dokumentace. Sekundární dokumentace by měla vysvětlovat a zdůvodňovat skutečnost, proč a za jakých okolností byl předmět vyjmut z původního prostředí a začleněn do sbírky. K důležitosti a nezbytnosti této dokumentace se vyjadřuje i Z. Z. Stránský: "Je dost dokladů o tom, že mnohdy rozsáhlý výzkum postrádal tuto sebedokumentaci a s odchodem jeho realizátora ztratil soustředěný materiál nejen vědeckou, 18 STRÁNSKÝ, Zbyněk Zbyslav. Úvod do studia muzeologie. 2. vydání, Brno: Masarykova univerzita 2000, s Tamtéž. 20 Tamtéž, s

15 ale i muzeální hodnotu." 21 V případě AS i PS mnohdy vytváří nositel muzealizovaného fenoménu vlastní sebedokumentaci zanechává svědectví o sobě samém. Potencionální muzeálie, průvodní dokumentace případně sebedokumentace a sekundární dokumentace tvoří vzájemně celek. 22 Teorie muzejní tezaurace je zaměřena na vytvoření sbírkové struktury muzejního tezauru. Tezaruace označuje v muzeologii zařazení již vybraných (selektovaných) předmětů so sbírkového fondu. Edita Stránská a Z. Z. Stránský v publikaci Základy štúdia muzeológie uvádějí prostredníctvom múzejnej zbierky, presnějšie prostredníctvom zbierkového fondu je možné čo najkomplexnějšie zastupovať sledovanú skutečnosť a zároveň vytvárať izolovanú metaskutečnosť, ktorá je predpokladom dlhodobého uchovavania a využívania takto koncentrovaných reprezentantov kultúrných hodnôt. 23 Proces, který tak probíhá má zároveň poznávací a hodnotící povahu. Právě v tezaurační fázi je potřeba mnohostranně vyhodnocovat selektované potencionální muzeálie provázené odpovídající dokumentací. Tento poznávací a vyhodnocovací proces vyžaduje prohloubení poznání selektovaných prvků z hlediska vztahu k původnímu funkčnímu či nálezovému prostředí předmětu, ostatním současně selektovaným prvkům a zároveň také k těm prvkům, které již tvoří sbírku. Pak je možné posuzovat jejich uchovávací a tezaurační schopnost. Jen tak je možné rozlišit tezaurační úrovně jednotlivých prvků reality muzeálií a rozhodovat o jejich uchování. Od běžného vytváření sbírek se tezaurační proces liší tím, že nejde jen o uspořádání vybraných prvků, ale o formování systému selektovaných prvků, který odráží vnitřní vztahy muzealizované skutečnosti a zároveň reprezentuje kulturně-paměťový význam celku této skutečnosti. Vytváření sbírkového fondu je doprovázeno poznávacím a hodnotícím procesem, který dovršuje rozeznání reálných muzeálií a zároveň zachycuje soustavu sbírky tak zvaný sekundární kontext. Tento proces je potřeba, stejně jako v případě selekce zachytit a trvale doložit, tzn. zpracovat jeho vědeckou dokumentaci, prostřednictvím které jsou zachyceny tezaurované a tezaurační informace. Tímto způsobem je pak vytvářen informační tezaurus sbírky, prostřednictvím kterého je možné operovat s obsahem sbírky. Dále tato vědecká dokumentace umožňuje zpracovávat a pramenně využívat sbírku, kterou je následně možné vyhodnocovat a zároveň identifikovat její význam i význam jednotlivých částí či složek. Díky tomu lze se sbírkou mnohostranně pracovat a přistupovat k ní jako k otevřenému 21 STRÁNSKÝ, Zbyněk Zbyslav. Úvod do studia muzeologie. 2. vydání, Brno: Masarykova univerzita 2000, s Tamtéž. 23 STRÁNSKÁ, Edita, STRÁNSKÝ, Zbyněk Zbyslav. Základy štúdia muzeológie. Banská Štiavnica: 2000, s

16 a dynamickému systému. Proto musí být tezaurační proces provázen i druhotnou selekcí, tzv. muzeální skartací. 24 V rámci tezauračního procesu je potřeba rozlišit dvě roviny. První rovinu tvoří ontické a primární prvky sbírky, které jsou označovány termíny sbírkový předmět a jejich systém pak sbírka. Druhou rovinu pak tvoří informace z tezaurační dokumentace, které jsou získány na základě muzealizačního procesu. Z výše uvedených informací nám pak vyplývá, že právě propojení sbírkového fondu s vědeckou dokumentací tvoří to, co můžeme nazývat muzeálním tezaurem. Teorie muzejní prezentace je zaměřena na působení tezauru (vybraných objektů) na subjekty (veřejnost). Vzhledem k tomu, že je tezaurus utvářen jako paměťový systém, který nemá povahu sdělovacího prostředku, je potřeba z něj vyvodit to, co chceme sdělovat a vytvořit z něj médium. Následně je pak nutné zprostředkovat přímý kontakt subjektů s paměťovými nosiči a prostřednictvím doprovodných informací zprostředkovat poznání a pochopení významu muzealizované skutečnosti. Důležitým momentem je pak přímý kontakt dotyk subjektu a objektu. Pouze tímto způsobem je možné zajistit působení tezauru na subjekty (veřejnost). Z muzeologického hlediska je nejvlastnější ontická prezentace, která umožňuje přímou shodu s muzealizovanou skutečností. Jejím základem je ostenze. 25 Autorem teorie ostenze je Ivo Osolsobě, který v publikaci Ostenze, hra, jazyk (sémiotické studie) poukazuje na poznávací podstatu ukazování: Podstata ukazování je tedy noetická. A ukázat někomu něco je tedy totéž jako něco s ním epistemicky sdílet, totéž jako dát něco k dispozici jeho poznávací aktivitě, tj. především jeho vnímání (zrakem, sluchem, hmatem, některými smysly, všemi smysly); dát to k dispozici úplné nebo jen částečné, ale vždy aspoň natolik, nakolik je třeba k rozpoznání, identifikaci ukazované věci. 26 Ukazováním tedy zprostředkováváme poznání a osvojování si muzealizované skutečnosti. Toto bezprostřední, dotykové poznání zintenzivňujeme ještě komunikací doprovodných, vysvětlujících informací jedná se o tak zvanou mediaci tezauru. Vzhledem k tomu, že ostenze je nejvlastnějším momentem medializace tezauru, je tento subsystém označen Z. Z. Stránským termínem prezentace. Tento termín vystihuje zvláštnost této komunikace, že něco je presens, což znamená, že něco je přítomné 24 STRÁNSKÝ, Zbyněk Zbyslav. Úvod do studia muzeologie. 2. vydání, Brno: Masarykova univerzita 2000, s Tamtéž, s OSOLSOBĚ, Ivo. Ostenze, hra, jazyk (sémiotická studie). Brno: Host vydavatelství s.r.o, 2002, s

17 v časovém i prostorovém smyslu. Muzejní pracovníci mají odbornou, vědeckou i morální odpovědnost za úroveň celého muzealizačního procesu zakončeného prezentací Sbírkotvorná činnost v muzejní praxi Sbírkotvorná činnost v muzeích zahrnuje vytváření sbírkového fondu instituce, péči o sbírky (zejména jejich uložení a ochranu) a dále jejich odborné zpracování. Pro muzea platí, že svěřený majetek, se kterým hospodaří, musí být řádně zjištěn, evidován a spravován podle příslušných předpisů. Tato skutečnost se týká také sbírkových fondů a jejich integrální součásti sbírkových předmětů. 28 V rámci sbírkotvorné činnosti je velmi důležitým aspektem dodržování pravidel odborné správy a zároveň je potřeba, aby se sbírky staly výsledkem aktivit s jasným a cíleným záměrem. Jen tak mohou vypovídat o světě a splňovat toto základní kritérium tvorby sbírek Legislativa upravující sbírkotvornou činnost v České republice První právní normou na území Československé republiky, která stanovila a charakterizovala smysl a cíle muzeí byl zákon 54/1959 Sb., Zákon o muzeích a galeriích vydaný v roce 1959 Národním shromážděním. Tento zákon a další právní normy, které se k němu vztahovaly, však neřešily správu sbírek. Neuváděly ani, kdo provádí kontrolu jejich dodržování, stejně tak neumožňovaly ani uložení sankcí. Sbírkotvornou činnost částečně upravovala pouze Instrukce ministerstva školství a kultury z , č. j /60 V/2 Směrnice pro správu a sbírek v muzeích a galeriích a dále pak s platností od Směrnice pro správu, evidenci a ochranu sbírek v muzeích a galeriích vydaná Ministerstvem kultury ČSR pod číslem jednacím 12983/83 VI/3. Oba dokumenty byly v platnosti pro muzea zřizovaná ústředními orgány státní správy a národními výbory všech stupňů. Další legislativa dotýkající se činností muzeí souvisela s archivnictvím, státní památkovou péčí (oblast archeologických výzkumů), vývozem předmětů kulturní hodnoty a zákony související se zmírňujícím dopadem některých majetkových křivd. 27 STRÁNSKÝ, Zbyněk Zbyslav. Úvod do studia muzeologie. 2. vydání, Brno: Masarykova univerzita 2000, s ŽALMAN, Jiří a kolektiv. Příručka muzejníkova I., Tvorba, evidence, inventarizace a bezpečnost sbírek v muzeích a galeriích, 1. vydání, Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2002, s. 9,

18 Po roce 1990 začala postupně opět vznikat soukromá muzea a galerie. Skutečnost, že ne všechny muzejní instituce musí být zřizovány státem, vyššími územními samosprávnými celky nebo městy a obcemi měla také vliv na změnu názorů v oblasti legislativy. Zákon č. 54/1959 Sb., o muzeích a galeriích byl v platnosti až do roku 2000, kdy byl nahrazen zákonem č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a změně některých dalších zákonů (dále také jako zákon č. 122/2000 Sb.). Tento zákon upravuje práva a povinnosti vlastníků sbírek muzejní povahy včetně povinnosti sbírku spravovat podle jednotlivých ustanovení zákona a prováděcích vyhlášek. V 1 je vysvětlen předmět úpravy tohoto zákona následovně: Tímto zákonem se stanoví podmínky ochrany sbírek, uchovávaných zejména v muzeích a galeriích, stanoví se podmínky a způsob vedení evidence sbírek muzejní povahy, práva a povinnosti vlastníků sbírek muzejní povahy, upravují se veřejně prospěšné služby, vybrané veřejné služby a standardizované veřejné služby poskytované muzei a galeriemi a stanoví se podmínky jejich poskytování a sankce za porušení stanovených povinností. 29 K výše uvedenému zákonu č. 122/2000 Sb., byla vydána prováděcí Vyhláška Ministerstva kultury číslo 275/2000 Sb. (dále také jako vyhláška č. 275/2000 Sb.). Dalšími předpisy upravující sbírkotvornou činnost jsou Metodické pokyny Ministerstva kultury: č. j. 53/2001, k zajišťování správy, evidence a ochrany sbírek muzejní povahy v muzeích a galeriích zřizovaných Českou republikou nebo územními samosprávnými celky, č. j /2002 k provádění některých činností souvisejících s tvorbou sbírek, péčí o sbírky a vývozem sbírkových předmětů do zahraničí, č. j /2004, k vývozu kulturních statků z celního území Evropských společenství, č. j. 5762/2005, k provádění zákona č. 122/2000 Sb., ve znění zákona č. 483/2004 Sb. a k dopadu zákona č. 1/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, na změny v centrální evidenci sbírek, č. j /2010, k ochraně sbírek muzejní povahy a sbírkových předmětů před krádežemi, vloupáním a požárem a Metodický pokyn k provedení vyhlášky Ministerstva financí č. 270/2010 Sb., o inventarizaci majetku a závazků. Dále je to legislativa zákony, vyhlášky a metodické pokyny související s muzejní činností v oblasti vývozu kulturních statků, památkové péče (archeologické nálezy), archivnictví a spisovou službou, autorským zákonem, knihovnami, periodiky a publikacemi atd Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů české republiky. Břeclav. Moraviapress a.s., 2000, částka Lze nalézt na: ASOCIACE MUZEÍ A GALERIÍ ČR. Muzejní legislativa. [vid ] Dostupné z: < 18

19 1.2.2 Tvorba sbírky Tvorba sbírky je dlouhodobý proces, který se skládá z několika kroků. Jedná se zejména o výběr a získání sbírkových předmětů, po němž následuje jejich začlenění do sbírkového fondu muzea. Zásadní, mnohdy ale opomíjenou součástí, je také pak vyřazování muzeálií. Předměty musí být do sbírky zařazovány v souladu s určitým záměrem a v souladu se zřizovací listinou a sbírkotvorným plánem instituce. O jejich přijetí rozhodují odborní pracovníci (kurátoři jednotlivých podsbírek) podle nejrůznějších, většinou oborových kritérií, dále poradní sbor pro sbírkotvornou činnost (poradní sbor ředitele muzea) a konečně i ředitel (statutární zástupce) instituce. Z. Z. Stránský v Úvodu do studia muzeologie uvádí: Smysl sbírky musíme hledat v jejím vztahu ke skutečnosti, v její úloze optimálního reprezentanta paměťově-kulturní hodnoty skutečnosti. Přitom systém sbírky musí naplňovat kritéria obecné teorie systémů. 31 Aby se určitá věc movitá či nemovitá stala sbírkovým předmětem je její pouhé nabytí do muzea nedostačující. Provedena musí být (pokud je to možné) tzv. průvodní dokumentace, která je velmi potřebná pro doložení původních vztahových momentů vybraných dokumentů. Průvodní dokumentaci mohou tvořit písemné, obrazové, akustické záznamy, ale i věci movité povahy nebo lidské výtvory. Dále musí být pořízen evidenční záznam a následně evidenční číslo zapsáno do Centrální evidence sbírek (dále také jako CES), to vše v souladu se zákonem č. 122/2000 Sb. K CES více v podkapitole CES Centrální evidence sbírek. Muzea a galerie získávají předměty úplatně (koupí a ostatními formami převodu vlastnictví) či bezúplatně. V Příručce muzejníkově I. uvádí Jiří Žalman, že do bezúplatného získávání patří například, náhodný sběr, dary od právnických či fyzických osob, přebírání dědictví nebo pozůstalostí, převod od jiných právnických osob, záměrné vytváření dokladů s vypovídající schopností o přírodě nebo společnosti prováděné vlastní činností a vytváření tak zvaných živých sbírek pěstební nebo chovatelskou činností. 32 Při úplatném získávání předmětů hraje nemalou roli rozpočet organizace a její finanční možnosti. Pro vytvoření kvalitní sbírkového fondu je potřeba také určitých předpokladů ze strany odborných správců sbírek. Kurátoři by měli prokázat především znalost příslušného vědního oboru včetně pro ně typických základních metod získávání sbírkových předmětů (zvláště terénních sběrů a výzkumů). Je nutné mít i rozsáhlé vědomosti o vývoji příslušných podsbírek 31 STRÁNSKÝ, Zbyněk Zbyslav. Úvod do studia muzeologie. 2. vydání, Brno: Masarykova univerzita 2000, s ŽALMAN, Jiří a kolektiv. Příručka muzejníkova I., Tvorba, evidence, inventarizace a bezpečnost sbírek v muzeích a galeriích, 1. vydání, Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2002, s. 22,23. 19

20 a o prostředí (území), ze kterého jsou akvizice získávány. Důležité je v tomto směru orientovat se v aktuální situaci na trhu s předměty kulturní hodnoty a v tržních cenách. Samozřejmostí je schopnost umět do sbírkotvorné činnosti promítnout nejen některé teoretické muzeologické zásady, zvláště z oblasti muzejní selekce a tezaurace, ale i znalost příslušných právních předpisů, vnitřních předpisů organizace, obecných zásad a základních metod restaurování či preparace a konzervování sbírkových předmětů. To se týká i ukládání, uchovávání a prezentace sbírkových předmětů Evidence sbírkových předmětů V České republice je evidence sbírkových předmětů vedena v souladu se zákonem č. 122/2000 Sb., a vyhláškou č. 275/200 Sb., kterou se výše uvedený zákon provádí. Tato evidence sbírkových předmětů vedená vlastníkem, nebo správcem sbírky je, dle zákona č. 122/2000 Sb., chronologická a systematická. Je především nutné zajistit jednoznačnou identifikaci všech sbírkových předmětů, nebo jejich souborů tak, aby byla vyloučena možnost záměny předmětů podobného vzhledu. Proto je nezbytné, aby obsahovala veškeré potřebné náležitosti. Zapsáním věci do obou typů evidence (chronologické a systematické) je myšleno pořízení evidenčního záznamu v souladu s ustanovením 9 odst. 1 písm. d) zákona 122/2000 Sb., evidenční záznam tak musí obsahovat: 1) název a stručný popis jednotlivých sbírkových předmětů popřípadě materiál, z něhož jsou vyrobeny, rozměry, hmotnost, časové zařazení, datum získání, identifikace autora nebo výrobce a další identifikační znaky, 2) označení území, z něhož sbírkové předměty pocházejí, je-li známo, 3) způsob okolností nabytí jednotlivých sbírkových předmětů (například sběr, dar, dědictví, koupě), 4) stav sbírkových předmětů, 5) evidenční čísla jednotlivých sbírkových předmětů, 6) označení archiválií, jsou-li součástí sbírky. 34 Pokud má sbírkový předmět více částí (movitých nebo nemovitých) musí mít evidenční záznam k němu všechny náležitosti uvedené v bodech 1. až 6. V případě, že sbírka obsahuje více jak věcí movitých nebo více než 11 věcí nemovitých se musí vést dvoustupňová evidence. Prvním stupněm je chronologická evidence, vlastně evidence přírůstků, druhým stupněm je pak systematická evidence katalog sbírko- 33 MINISTERSTVO KULTURY ČR. Metodický pokyn Ministerstva kultury České republiky č. j.: /2002, k provádění některých činností souvisejících s tvorbou sbírek, péčí o sbírky a vývozem sbírkových předmětů do zahraničí. [vid ] Dostupné z: < 34 Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů české republiky. Břeclav. Moraviapress a.s., 2000, částka

21 vých předmětů vedený většinou v inventární knize nebo na zvláštních katalogizačních listech. U sbírek, které výše uvedeného počtu věcí movitých či věcí nemovitých nedosahují, může být vedena pouze chronologická nebo pouze systematická evidence. Správce sbírek může vést evidence obě. 35 Údaje o každém sbírkovém předmětu je nutno uchovávat a doplňovat. Po zaevidování má každý sbírkový předmět své evidenční číslo: přírůstkové označení při zařazení do chronologické evidence a inventární označení při zařazení do systematické evidence. Sbírkový předmět může mít čísla obě. Přidělení evidenčního čísla inventárního není důvodem k odstranění čísla přírůstkového. 36 Předmět musí být evidenčním číslem označen tak, aby toto číslo nebylo snadno odstranitelné, ale zároveň tak, aby předmět nebyl znehodnocen. Evidence I. stupně Evidence I. stupně neboli chronologická evidence je základní majetkoprávní evidencí sbírkových předmětů, zařazených do sbírky muzea. Jsou do ní zapisovány evidenční záznamy nově získaných přírůstků do sbírky v pořadí, v jakém je muzeum získalo. Evidenční číslo tak zvané přírůstkové číslo je zpravidla tvořeno pořadovým číslem přírůstku v daném roce, lomítkem a číslem označujícím rok, ve kterém byl přírůstek získán. Dokladuje převzetí předmětů do správy organizace. Pokud nejsou sbírkové předměty v ní vedené zapsány do systematické evidence, slouží jako podklad pro inventarizaci sbírek. Tady dochází ke změně oproti dosavadním zvyklostem, kdy majetkoprávní evidencí byla evidence systematická; k této změně muselo dojít na základě toho, že sbírkové předměty zapsané do v chronologické evidenci není třeba povinně evidovat v evidenci systematické. 37 Chronologickou evidenci vedou muzea v tzv. přírůstkové knize. Přírůstková kniha je svázaná, má číslovány strany a počet stran je v knize uveden společně s razítkem muzea. Pokud muzeum vede záznamy chronologické evidence také v počítačové databázi, jedná se pouze o pomocnou evidenci, nikoliv o závazný doklad. V chronologické evidenci nelze zrušit záznam a je nepřípustné v ní škrtat či měnit údaje. Možné je pouze doplňovat s tím, že všechny dříve zapsané údaje zůstávají zachovány MINISTERSTVO KULTURY ČR. Předpis č. 275/2000 Sb. Vyhláška ministerstva kultury, kterou se provádí zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a změně některých dalších zákonů. [vid ] Dostupné z: < >. 36 ŽALMAN, Jiří a kolektiv. Příručka muzejníkova I., Tvorba, evidence, inventarizace a bezpečnost sbírek v muzeích a galeriích, 1. vydání, Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2002, s Tamtéž, s ŽALMAN, Jiří a kolektiv. Příručka muzejníkova I., Tvorba, evidence, inventarizace a bezpečnost sbírek v muzeích a galeriích, 1. vydání, Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2002, s

22 Evidence II. stupně Evidence II. stupně neboli systematická evidence je výrazem a výsledkem odborného zpracování sbírky a jednotlivých sbírkových předmětů. Jejím cílem je potvrdit rozhodnutí o zařazení předmětu do sbírky a trvale jej uchovat, a to na základě dalšího odborného posouzení. S použitím evidenčního záznamu z chronologické evidence je v rámci systematické evidence pořízen nový evidenční záznam, který je zpravidla doplněn o další údaje o předmětu, které jsou získány jeho odborným posouzením a zhodnocením. Sbírkový předmět je pak v rámci systematické evidence zařazen do některé z již vytvořených systematických skupin sbírkových předmětů. Zákon neukládá povinnost rozšiřovat evidenční zápis v systematické evidenci oproti evidenčnímu zápisu v chronologické evidenci s výjimkou doplnění inventárního čísla. Protože však systematická evidence je odrazem odborné správy sbírek, doplnění se předpokládá. 39 Zákon také neukládá povinnost pořizovat k evidenčním záznamům obrazovou dokumentaci. Jedná se však o jeden z nejlepších způsobů identifikace sbírkových předmětů. Systematická evidence je vedena prostřednictvím katalogizačních karet, může být pro ni použit tisk z databáze, případně může mít formu inventární knihy CES Centrální evidence sbírek Zákon č. 122/2000 Sb., mimo jiné zavádí Centrální evidenci sbírek vedenou Ministerstvem kultury. CES je seznam sbírek, které jsou spravovány podle výše uvedeného zákona, přístupný veřejnosti. Avšak údaje o vlastníkovi sbírky a místě uložení sbírky, pokud jím není Česká republika nebo územní samosprávný celek, lze sdělit pouze se souhlasem vlastníka sbírky. Povinnost požádat o zápis sbírky do CES mají ze zákona správci sbírek ve vlastnictví státu, krajů a obcí tedy muzea a galerie. Mohou do ní být však zapsány i sbírky jiných fyzických či právnických osob, a to na základě jejich dobrovolné žádosti. Podmínkou je, že sbírka se trvale nachází na území České republiky a obsahuje nejméně 5 sbírkových předmětů. Žádost o zapsání sbírky do CES podává vlastník na tiskopisu, jehož vzor je uveden ve vyhlášce č. 275/2000 Sb. Muzeum nebo galerie mohou zapsat do CES jednu nebo více sbírek. Nejčastěji má jedno muzeum či galerie zapsánu jednu sbírku. Vzhledem k tomu, že sbírky pak obsahují velké množství sbírkových předmětů, jsou na základě vztahů mezi 39 ŽALMAN, Jiří a kolektiv. Příručka muzejníkova I., Tvorba, evidence, inventarizace a bezpečnost sbírek v muzeích a galeriích, 1. vydání, Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2002, s Tamtéž, s. 32,33. 22

23 předměty členěny na tak zvané podsbírky (nejčastějším kritériem pro jejich rozdělení je obor například etnografická, zoologická, archeologická podsbírka a další). V 6 zákona č. 122/2000 Sb. jsou stanoveny údaje, které se zapisují do centrální evidence: a) název sbírky, b) popis sbírky (její charakteristiku, obor, který dokumentuje, území, z něhož jsou převážně jednotlivé sbírkové předměty získávány, časové období a charakteristické druhy sbírkových předmětů), c) seznam sbírkových předmětů nebo výčet evidenčních čísel jednotlivých sbírkových předmětů (ke dni zápisu do CES), d) místo kde je sbírka uložena, e) vlastník sbírky (Česká republika, příslušný územní samosprávný celek, nebo jméno, příjmení a místo trvalého pobytu fyzické osoby, a jde-li o občana České republiky, i jeho rodné číslo, nebo název a sídlo právnické osoby, včetně organizační složky na území České republiky, patřící právnické osobě se sídlem v zahraničí, a identifikační číslo osoby), f) správce sbírky, g) evidenční číslo sbírky přidělené ministerstvem a e) datum kdy byla sbírka do CES zapsána. Jsou-li součástí sbírky archiválie je potřeba tuto skutečnost vyznačit v centrální evidenci. Vlastník sbírky, který požádal o zápis do CES, nesmí v období od podání žádosti do dne obdržení osvědčení o provedení zápisu, nebo obdržení rozhodnutí o zamítnutí žádosti, případně o zastavení řízení, provádět úkony, které by měly za následek změnu údajů obsažených pod písmeny a) až d). Veškeré údaje potřebné pro zápis dodávají CES jednotlivá muzea. Pokud dojde ke změně výše uvedených údajů písmena a), b), d), e) a f), je povinen vlastník sbírky podat ministerstvu, do 15 dnů ode dne, kdy ke změně došlo, písemný návrh na změnu zápisu v CES. Pokud má dojít ke změně údaje uvedeného pod písmenem c), je povinen vlastník sbírky podat ministerstvu písemný návrh na změnu údajů v CES před tím, než ke změně dojde. Ministerstvo posoudí úplnost a správnost údajů zapsaných v seznamu sbírkových předmětů, anebo opodstatněnost vyřazení sbírkového předmětu ze seznamu. Pro změny zápisu v CES má stanoveno Ministerstvo kultury lhůty. 41 Nezbytnou součástí CES jsou také fotografie zařazených sbírkových předmětů, které musí muzea pro zařazení do evidence dodat. Problematiku související s doplněním obrazových údajů v CES upravuje Metodický pokyn Ministerstva kultury k evidenci a inventarizaci sbírkových předmětů a k doplnění obrazových údajů pro charakteristiku sbírky v CES a ke změně zákona č. 1222/2000 Sb., zákonem č. 303/2013 Sb., č. j.: MK 16688/2014 OMG. Je přesně stanoven počet fotografií opatřených názvem a stručným popisem, který jsou muzea povinna dodat k jejich sbírkám. 41 Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů české republiky. Břeclav. Moraviapress a.s., 2000, částka

24 Měly by být vybrány fotografie, které budou sbírku nebo její oborové části co nejlépe charakterizovat. 42 Zapsáním sbírek do CES vznikají vlastníkovi určitá práva a povinnosti. Vlastník sbírky zapsané v CES má tak právo: na odbornou pomoc, kterou mu bezplatně poskytnou organizace státu nebo územního samosprávného celku určeného ministerstvem (odborné určení sbírkových předmětů a jejich třídění, odborné doporučení vhodných podmínek a způsobu ukládání sbírkových předmětů, určení podmínek pro uchovávání a vystavování sbírkových předmětů, revizi sbírek z hlediska potřeb konzervování, restaurování nebo preparace a poradenské služby ve věci inventarizace sbírek případně vývozu do zahraničí), na placené služby, které jsou mu povinny poskytnout organizace státu nebo územního samosprávného celku určené ministerstvem. 43 Jedná se o služby zahrnující konzervování, restaurování a preparaci sbírkových předmětů. Dále mohou být vlastníkům sbírky zapsané do CES poskytnuty příspěvky z veřejných prostředků na vybavení objektů, kde je sbírka umístěna, na zajištění bezpečnostních a požárních systémů, konzervování, restaurování a preparaci sbírkových předmětů, instalaci a zpřístupnění výstav a expozic a další. Výčet je taxativně uveden v 10 zákona č. 122/2000 Sb. Paragrafem 9 jsou pak vlastníku sbírky stanoveny zejména následující povinnosti: zajištění ochrany sbírky před krádeží, vloupáním a poškozením, zajistit v případě potřeby konzervování, restaurování a preparaci sbírky, vést sbírkovou evidenci, která obsahuje všechny zákonem požadované záznamy, uchovávat sbírku jako celek, tak jak byla zapsána do CES s výjimkou vyřazení sbírkových předmětů nebo zařazení nových sbírkových předmětů, umožnit zpřístupnění sbírky nebo jednotlivých sbírkových předmětů veřejnosti, stanovit v organizaci režim zacházení se sbírkou a kontrolovat jeho dodržování, na základě rozhodnutí ministerstva provést mimořádnou inventarizaci, provádět každoroční inventarizaci sbírek nebo jejich určených částí, vyřazovat předměty ze zákonem stanovených důvodů, zaměstnancům ministerstva umožnit kontrolu ustanovení zákona, v případě převodu vlastnictví ke sbírce upozornit nabyvatele na skutečnosti, že sbírka je zapsána v CES. V případě zničení nebo odcizení sbírky je třeba oznámit tuto skutečnosti ministerstvu do MINISTERSTVO KULTURY ČR. Metodický pokyn Ministerstva kultury k evidenci a nventarizaci sbírkových předmětů a k doplnění obrazových údajů pro charakteristiku sbírky v CES a ke změně zákona č. 1222/2000 Sb., zákonem č. 303/2013 Sb., č.j.: MK 16688/2014 OMG. [vid ] Dostupné z: < 43 Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů české republiky. Břeclav. Moraviapress a.s., 2000, částka

25 dnů ode dne, kdy se o této skutečnosti dozvěděl. Výčet je uveden v 9 zákona č. 122/2000 Sb. 44 Pokud má být CES smysluplnou a účelnou evidencí je potřeba učiněné zápisy aktualizovat. Odborní pracovníci muzejních institucí jsou povinni zasílat do CES pravidelná hlášení změn. Není-li na základě vzájemné dohody s Ministerstvem kultury stanoveno jinak, pak se jedná o interval 2 krát ročně a to v měsících květnu a listopadu. Jedná se o změny související s přírůstky sbírkových předmětů, úbytky (vyřazením) sbírkových předmětů, výměnou přírůstkového čísla na za inventární v CES (zaevidování sbírkového předmětu dosud vedeného v chronologické evidenci do evidence systematické), rozepsáním inventárního čísla (v případě přiřazení dalších inventárních čísel k věcem, které doposud tvořily jeden sbírkový předmět s jedním inventárním číslem), vyprázdněním inventárního čísla (v případě kdy je sbírkový předmět doposud evidovaný pod vlastním inventárním číslem přiřazen k jinému, již existujícímu inventárnímu číslu), se zjištěnými omyly ve sbírkové evidence (například pokud je zapsán neexistující sbírkový předmět a nebo pokud byly zjištěny omyly zápisu v CES (bylo zapsáno neexistující evidenční číslo v CES). Každá žádost o změnu v CES musí být vždy dostatečně odůvodněná. 45 Doposud probíhal aktualizace zápisu sbírek v CES pomocí počítačového programu CESík. Správce sbírek muzejní povahy prostřednictvím tohoto programu vygeneroval žádost o aktualizaci v CES, kterou společně s povinnými přílohami zaslal na Ministerstvo kultury České republiky (dále také jako MK ČR). Od letošního roku je to prostřednictvím aplikace CESonline Trvalé ukládání, ochrana a pohyb sbírkových předmětů muzea Trvalé ukládání, ochrana a pohyb sbírkových předmětů zahrnuje především jejich ochranu a ukládání v prostorách a depozitářích organizací a pohyb sbírkových předmětů uvnitř i vně organizace. Důležité je vytvoření optimálních podmínek v depozitářích i výstavních sálech tak, aby zajištěna optimální teplota i vlhkost a zabráněno prašnosti či přístupu biologických škůdců. Nedílnou součástí ochrany sbírkových předmětů je jejich konzervování, restaurování a preparování. Každé muzeum by mělo mít zpracovánu směrnici 44 Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů české republiky. Břeclav. Moraviapress a.s., 2000, částka ŽALMAN, Jiří a kolektiv. Příručka muzejníkova I., Tvorba, evidence, inventarizace a bezpečnost sbírek v muzeích a galeriích, 1. vydání, Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2002, s. 36,

26 upravující manipulaci se sbírkovými předměty a nastavující režim zacházení se sbírkou. Ve směrnici by měla být mimo jiné upravena i správa depozitářů (depozitární řád), její součástí by měl být badatelský řád a upraven vývoz sbírkových předmětů do zahraničí. Vývoz sbírkových předmětů do zahraničí je specifikován 11 zákona č. 122/2000 Sb., a to tak, že sbírku nebo sbírkové předměty zapsané v CES lze vyvážet do zahraničí pouze na dobu určitou na základě povolení ministerstva a pouze z důvodů vystavování, vědeckého zkoumání, popřípadě z důvodu konzervování, restaurování nebo preparace. Dále výše uvedený paragraf stanovuje administrativní postup vývozu Vyřazování předmětů ze sbírkové evidence Postup při vyřazování předmětů ze sbírkové evidence je podrobně upraven v 7 a 9 zákona č. 122/200 Sb. a v 4 vyhlášky č. 275/200 Sb. Správci příslušné části sbírky nebo inventarizační komise mohou navrhnout vyřadit ze sbírky takový předmět, který je přebytečný nebo neupotřebitelný, a to na základě odpovědného a fundovaného posouzení. Rozhodnutí o vyřazení předmětu ze sbírkové evidence předpokládá kvalifikovaný návrh kurátora sbírky, názor dalších odborníků (například sbor pro sbírkotvornou činnost) a dobrou znalost daného předmětu (např. posudek konzervátora či restaurátora). Za přebytečný lze považovat takový sbírkový předmět, který nezvyšuje vypovídací schopnost sbírky muzea nebo má sám o sobě mizivou nebo nulovou vypovídací schopnost a sbírku (podsbírku) tedy nezhodnocuje. Neupotřebitelný je tehdy, pokud je nenávratně poškozen, případně fyzicky dožil, anebo pokud došlo k jeho ztrátě, předmět nebyl nalezen při inventarizaci ani následném dohledávání a není důvodné podezření, že byl odcizen. 47 Při vyřazování sbírkových předmětů může nastat situace, že sbírkový předmět tvoří více věcí, ale je potřebné vyřadit pouze jejich část. Podle Jiřího Žalmana je postup následující: pokud je předmět evidován pouze v chronologické evidenci musí být převeden pod více čísly do systematické evidence (provede se změna v CES) a následně budou vyřazeny ty předměty s inventárními čísly, o kterých bylo rozhodnuto, na základě odborného posouzení, že jsou pro muzeum neupotřebitelné či přebytečné. Pokud je předmět zapsán v systematické evidenci potom části, které nadále v instituci zůstanou, se rozepíší pod jedním nebo více inventárními čísly do systematické evidence a provede se změna zápisu do CES. Původní sbírkový 46 Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů české republiky. Břeclav. Moraviapress a.s., 2000, částka Tamtéž. 26

27 předmět, který je již tvořený pouze částmi o které nemá instituce zájem, se vyřadí a provede se změna zápisu v CES. Část sbírkového předmětu, tj. jednu nebo více věcí movitých či nemovitých, nelze ze sbírkové evidence vyřadit! Vyřadit lze pouze sbírkový předmět celý, tedy všechny části, které jej tvoří Inventarizace sbírek Inventarizací se rozumí porovnání sbírkového předmětu s evidenčním záznamem o něm. Smyslem inventarizace je zjištění stavu svěřeného majetku, ověření stavu sbírkových předmětů a v případě mimořádných událostí (vloupání, povodně a jiné) zjištění rozsahu škod. Důležitým aspektem je zabezpečení sbírek. 49 Periodická (každoroční inventarizace) Jen tehdy, pokud je inventarizace prováděna soustavně a v určitém období je inventarizována celá sbírka, je naplněn smysl a význam inventarizace. Účinností novely vyhlášky č. 275/2000 Sb., ke dni došlo také k úpravě ve věci inventarizace sbírkových předmětů. V současné době musí být každá sbírka inventarizována nejpozději v průběhu 10 let. Sbírky, které obsahují více než sbírkových předmětů nejpozději v průběhu 15 let a sbírky obsahujíc více než sbírkových předmětů pak nejpozději v průběhu 20 let. Rozhodující je počet sbírkových předmětů uvedený v CES. První inventarizační období začíná dnem zápisu sbírky do CES a končí inventarizací všech sbírkových předmětů, které byly ve sbírkové evidenci k tomuto dni evidovány. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení 9 odstavec zákona č. 122/2000 Sb., je vlastník (případně správce sbírky) povinen provádět inventarizaci každoročně. Platí, že pokud vlastník (případně správce sbírky) provede inventarizaci sbírky dříve než ve stanoveném časovém termínu (10, 15, 20 let) např. za 8 let, nezahájí inventarizaci až za 2 roky (v případě lhůty 10 let), ale následující inventarizační období pro něj začíná běžet již prvním dnem měsíce následujícího po dni ukončení inventarizace ŽALMAN, Jiří a kolektiv. Příručka muzejníkova I., Tvorba, evidence, inventarizace a bezpečnost sbírek v muzeích a galeriích, 1. vydání, Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2002, s Tamtéž, s MINISTERSTVO KULTURY ČR. emuzem.cz správa sbírek. Metodický text k inventarizaci sbírkových předmětů. [vid ]. Dostupné z: < 27

28 Mimořádná inventarizace Provedení mimořádné inventarizace může Ministerstvo kultury nařídit kdykoliv, ve smyslu 9 odst. 1 písm. h) zákona č. 122/2000 Sb., a v případech uvedených v 3 odstavce 2 vyhlášky č. 275/200 Sb. Také zřizovatel nebo ředitel muzea či galerie může kdykoliv nařídit mimořádnou inventarizaci části sbírky (podsbírky), v určitých případech i celé sbírky. Při mimořádné inventarizaci se postupuje obdobným způsobem jako při inventarizaci řádné. 51 Průběh inventarizace Paragrafem 12 zákona č. 122/2000 Sb., je stanoveno, že inventuru provádí komise, která je složena nejméně ze tří osob jmenovaným vlastníkem sbírky. V případě mimořádné inventarizace pak ministerstvem. O výsledku inventury je povinna komise sepsat zápis, který všichni členové podepíší a komise jej předloží vlastníku sbírky, v případě mimořádné inventarizace ministerstvu. Pokud je inventarizací zjištěn rozdíl mezi skutečným stavem a evidenčními záznamy sbírkové evidence, je součástí zápisu protokol, ve kterém jsou zjištěné rozdíly uvedeny včetně jejich zdůvodnění. Pokud jsou při inventarizaci zjištěni nedostatky, stanoví vlastník opatření k jejich nápravě. V případě mimořádné inventarizace tak učiní ministerstvo. O provedení inventarizace se provádí záznam do evidenční knihy s uvedením data provedení inventury. Vlastník sbírky je povinen ministerstvu oznámit provedení inventarizace a její výsledek. V případě shledaných nedostatků pak musí uvést opatření, která byla stanovena k jejich nápravě Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů české republiky. Břeclav. Moraviapress a.s., 2000, částka Tamtéž. 28

29 2. MĚSTSKÉ MUZEUM A GALERIE BŘECLAV V kapitole věnované MMG je shrnut vývoj této instituce od počátku 20. století do současnosti. Po něm následují informace týkající se její současnosti, a to zejména hlavní náplně činnosti a aktuálního personálního složení. Představeny jsou také objekty ve správě MMG, které využívá ke své činnosti. 2.1 Nástin historického vývoje instituce MMG bylo založeno v dubnu 1995 jako příspěvková organizace města Břeclavi. Přestože jsou počátky muzejnictví v Břeclavi v odborné literatuře spojovány se založením Muzejního a vlastivědného spolku v Břeclavi v roce 1928, muzejní aktivity v této lokalitě sahají již do dřívějšího období. Některé archivní prameny uvádějí datum založení břeclavského muzea v roce 1909, nicméně až v roce 1914 mu byly pro jeho účely poskytnuty prostory břeclavské radnice. 53 Po říjnovém převratu v roce 1918 se do vedení města dostávají čeští zástupci a původně instalované sbírky byly novou správou patrně vyklizeny. V roce 1928 byl v Břeclavi z iniciativy představitelů českého národního života založen Muzejní a vlastivědný spolek. Jeho činnost navazovala na aktivity městské rady, která podporovala shromažďování sbírkových předmětů a archiválií vztahujících se k Břeclavi a okolním obcím. Práce členů spolku byla přerušena kolem roku K dalším zásadním změnám došlo v období po mnichovské dohodě. I přes výraznou převahu českého obyvatelstva došlo k začlenění Břeclavi do Velkoněmecké říše. Na obsazeném území byly rušeny všechny zájmové české organizace a tato skutečnost se dotkla také muzejního spolku (dále také jako spolku). Sbírky spolku se tak dostaly pod nové německé vedení města a byly přestěhovány z prostor v místní mateřské škole na půdu školy základní. Muzejním kustodem byl jmenován Karel Petzina vlastivědný pracovník, místní školní inspektor a organizátor kulturní činnosti břeclavských Němců, který již od roku 1939 usiloval o vznik muzejní instituce. Muzeum bylo nakonec umístěno pouze v jedné místnosti, kde byl sbírkový materiál vystaven. Jednalo se sbírky geologické a paleontologické (od bývalého českého spolku). Výrazný prostor byl věnován především historii. Vliv na další činnost muzea mělo zatčení kustoda Petziny vídeňským gestapem za 53 KIRSCH, Otakar, K vývoji německého muzejnictví na území dnešního okresu Břeclav, Jižní Morava, 2011, roč. 47, č. 50, s MĚSTSKÉ MUZEUM A GALERIE BŘECLAV. Historie muzea. [vid ]. Dostupné z: < 29

30 sepsání a rozšiřování letáku, ve kterém napadal některé vůdčí osobnosti vedení mikulovského landrátu. Po svém propuštění se již do své funkce Petzina nevrátil. 55 Po ukončení druhé světové války se v Břeclavi objevily snahy o opětovné založení muzea, stalo se tak v lednu 1948, kdy se Městské muzeum Břeclav stalo zároveň členem Svazu českých muzeí. Přelom v jeho vývoji nastal na počátku 60. let 20. století, kdy došlo v oblasti muzejnictví k několika zásadním změnám, které se dotkly i činnosti muzejní instituce. Břeclavské muzeum bylo nejprve zařazeno do sítě okresních muzeí, následně ale zcela zaniklo. Až v roce 1992 byl v Břeclavi opětovně ustanoven Muzejní spolek s cílem obnovit muzejní tradici. 17. ledna 1995 vydalo město Břeclav zřizovací litinu příspěvkové organizace Městské muzeum a galerie Břeclav, jejíž činnost započala 1. dubna téhož roku Současnost Městského muzea a galerie Břeclav Městské muzeum a galerie Břeclav je příspěvkovou organizací města Břeclav. S účinností od byla vydána nová zřizovací listina MMG, která organizaci rozčlenila na následující úseky: Muzeum a galerie, Turistické informační středisko, kultura a cestovní ruch a Ekonomické a správní činnosti. Ve zřizovací listině má Městské muzeum a galerie Břeclav v oblasti muzejnictví vymezenu činnost v souladu s ustanoveními zákona 122/2000 Sb. a provozovat odborné aktivity související s naplňováním poslání muzejní instituce. V souladu se zřizovací listinou příspěvkové organizace Městské muzeum a galerie Břeclav hospodaří s movitým i nemovitým majetkem, který mu byl předán zřizovatelem do správy a s finančními prostředky získanými vlastní činností, přijatými z rozpočtu zřizovatele, ze státního rozpočtu, případně z dalších zdrojů. Při svém finančním hospodaření je příspěvková organizace povinna řídit se ustanoveními zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů KIRSCH, Otakar, K vývoji německého muzejnictví na území dnešního okresu Břeclav, Jižní Morava, 2011, roč. 47, č. 50, s. 126, MĚSTSKÉ MUZEUM A GALERIE BŘECLAV. Historie muzea. [vid ]. Dostupné z: < 57 Město Břeclav. Zřizovací listina příspěvkové organizace Městské muzeum a galerie Břeclav. Břeclav Příruční spisovna Městského muzea a galerie Břeclav, s. 3, 4, 5. 30

31 2.2.1 Personální složení Městského muzea a galerie Břeclav Statutárním zástupcem instituce je ředitel, kterého jmenuje a odvolává Rada města Břeclavi. Ředitel řídí činnost příspěvkové organizace, je oprávněn jednat jejím jménem a plní úkoly vedoucího příspěvkové organizace. Ředitel je povinen řídit se všemi platnými obecně závaznými právními předpisy a pokyny zřizovatele. Od vzniku muzea v roce 1995 došlo k několika změnám na místě statutárních zástupců-ředitelů Městského muzea a galerie Břeclav, které výrazným způsobem zasáhly do chodu organizace a způsobu jejího vedení. Od roku 1995 do roku 2007 byla ředitelkou archeoložka PhDr. Evženie Klanicová. Ta na svou funkci rezignovala k Od do roku 2010 byla do funkce ředitelky jmenována radou města Břeclavi ekonomka Ing. Jana Kramářová. Po její rezignaci byla pověřena vedením instituce PhDr. Alena Káňová, která se ředitelkou stala v roce Koncem února 2015 rada města Břeclavi PhDr. Alenu Káňovou odvolala a řízením organizace byla pověřena její zástupkyně Bc. Alena Andělová. Od byla na základě výsledků výběrového řízení jmenována radou města opětovně do funkce ekonomka Ing. Jana Kramářová. MMG má v současnosti 18 kmenových zaměstnanců zajišťujících muzejní a galerijní činnost a dále vyvíjí aktivity v oblasti kultury, cestovního ruchu a v rámci turistického informačního centra. V úseku muzeí a galerií je aktuální situace následující. V průběhu měsíců leden květen 2016 došlo ke změně v personální oblasti na místě vedoucí úseku muzeum a galerie, kdy s účinností od byla bez udání důvodu odvolána Bc. Silvie Vymyslická a došlo ke jmenování Mgr. Niny Kuhnové. Bc. Silvie Vymyslická vykonává činnosti odborného pracovníka-muzeologa. Dále došlo ke změnám na místě archeologa, kdy odešla na mateřskou dovolenou Mgr. Gabriela Dreslerová, a byl přijat Mgr. Libor Kalčík. Od přešla z Dohody o provedení práce do stálého pracovního poměru Bc. Jana Štylárková, která byla přijata na místo etnografa a edukativního pracovníka. Na Dohodou o provedení práce pracuje pro MMG také historik Mgr. Jakub Miklín. Víkendoví a sezónní průvodci jsou zaměstnáni na Dohodu o provedení práce nebo poskytují organizaci své služby na základě živnostenského listu k předmětné činnosti. Aktuální stav pracovníků MMG Břeclav k je znázorněn v níže přiloženém schématu. 31

32 Obrázek 1 Organizační schéma Městského muzea a galerie Břeclav (stav k ) (zdroj: Silvie Vymyslická) Dle mého názoru je současné personální obsazení MMG, co se týká počtu zaměstnanců dostačující. Jako negativní jev vnímám personální nestabilitu a časté změny na místech kurátorů jednotlivých podsbírek, vedoucích úseku muzeum a galerie, i statutárních zástupců. Personální stabilizace organizace by umožnila odborným pracovníkům lépe naplňovat jejich činnost včetně kvalifikovaného rozšiřování jednotlivých podsbírek. Za těchto podmínek by 32