PROGRAM ROZVOJE VENKOVA ČESKÉ REPUBLIKY NA OBDOBÍ

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "PROGRAM ROZVOJE VENKOVA ČESKÉ REPUBLIKY NA OBDOBÍ 2014-2020"

Transkript

1 PROGRAM ROZVOJE VENKOVA ČESKÉ REPUBLIKY NA OBDOBÍ DRAFT ZPRACOVANÝ NA ZÁKLADĚ: NÁVRHU NAŘÍZENÍ EP A RADY O PODPOŘE ROZVOJE VENKOVA Z EZFRV PRACOVNÍHO DOKUMENTU EVROPSKÉ KOMISE ELEMENTS OF STRATEGIC PROGRAMMING FOR THE PERIOD STRUKTURA PROGRAMOVÉHO DOKUMENTU BUDE UPRAVENA NA ZÁKLADĚ ZNĚNÍ PROVÁDĚCÍHO NAŘÍZENÍ A PŘÍPADNÝCH VODÍTEK EK K OBSAHU PROGRAMOVÉHO DOKUMENTU Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí

2 1 PROGRAM ROZVOJE VENKOVA ČR OBSAH 1 Název programu pro rozvoj venkova Členský stát Zeměpisná oblast, na kterou se program vztahuje Regiony označené jako méně rozvinuté Analýza situace z hlediska silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb (SWOT analýza), strategie zvolená k naplnění potřeb a hodnocení ex ante Analýza situace ve vazbě na jednotlivé priority pro rozvoj venkova Předávání znalostí a inovací v zemědělství, lesnictví a ve venkovských oblastech Konkurenceschopnost všech druhů zemědělské a lesnické činnosti a životaschopnost podniků Organizace potravinového řetězce a řízení rizik v zemědělství Obnova, zachování a zlepšení ekosystémů závislých na zemědělství a lesnictví Zemědělství Méně příznivé oblasti pro zemědělství (LFA) Lesnictví Podpora účinného využívání zdrojů a podpora přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku v odvětví zemědělství, potravinářství a lesnictví, která je odolná vůči klimatu Podpora sociálního začleňování, snižování chudoby a hospodářského rozvoje ve venkovských oblastech se zaměřením na tyto oblasti Demografie Ekonomika Průřezově posouzené potřeby týkající se životního prostředí, zmírňování změn klimatu a inovací Tabulkové shrnutí SWOT analýzy Podpora předávání znalostí a inovací v zemědělství, lesnictví a ve venkovských oblastech Zvýšení konkurenceschopnosti všech druhů zemědělské činnosti a zlepšení životaschopnosti zemědělských a lesních podniků Podpora organizace potravinového řetězce a řízení rizik v zemědělství Obnova, ochrana a zlepšování ekosystémů závislých na zemědělství a lesnictví Podpora účinného využívání zdrojů a podpora přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku v odvětvích zemědělství, potravinářství a lesnictví, která je odolná vůči klimatu Podpora sociálního začleňování, snižování chudoby a hospodářského rozvoje ve venkovských oblastech Strategie zvolená k naplnění potřeb Priorita 1 Podpora předávání znalostí a inovací v zemědělství, lesnictví a ve venkovských oblastech Priorita 2 Zvýšení konkurenceschopnosti všech druhů zemědělské činnosti a zlepšení životaschopnosti zemědělských a lesních podniků Priorita 3 Podpora organizace potravinového řetězce a řízení rizik v zemědělství Priorita 4 Obnova, ochrana a zlepšování ekosystémů závislých na zemědělství a lesnictví

3 Priorita 5 Podpora účinného využívání zdrojů a podpora přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku v odvětvích zemědělství, potravinářství a lesnictví, která je odolná vůči klimatu Priorita 6 Podpora sociálního začleňování, snižování chudoby a hospodářského rozvoje ve venkovských oblastech se zaměřením na tyto oblasti Popis mechanismů koordinace mezi strategiemi místního rozvoje, opatřením týkajícím se spolupráce podle článku 36, opatřením týkajícím se základních služeb a obnovy vesnic ve venkovských oblastech podle článku 21 a podporou pro nezemědělské činnosti ve venkovských oblastech v rámci opatření týkajícího se rozvoje zemědělských podniků a podnikatelské činnosti ve venkovských oblastech podle článku Ex ante hodnocení Posouzení předběžných podmínek a harmonogram k jejich naplňování Identifikace aplikovatelných předběžných podmínek a zhodnocení jejich naplnění Zásadní milníky pro PRV Popis zvolených opatření Souhrn opatření vybraných k realizaci potřeb Přehled jednotlivých opatření a základních podmínek pro jejich implementaci Popis přístupu k inovacím Analýza potřeb pro monitoring a hodnocení včetně plánu hodnocení podle článku 49 nařízení (EU) č. [společný strategický rámec/2012] Finanční plán Roční příspěvek z EZFRV (v EUR) Finanční plán po opatřeních (v EUR pro celé programové období ) Plánovaný příspěvek Unie po opatřeních (v EUR za celé programové období ) Plán ukazatelů Doplňkové vnitrostátní financování Veřejná podpora Doplňkovost programu s jinými nástroji SZP, nástroji politiky soudržnosti a OP Rybářství Doplňkovost vůči kohezní politice a Společné rybářské politice Doplňkovost vůči I. pilíři SZP Doplňkovost realizace místních rozvojových strategií Leader, aktivit předpokládaných v rámci opatření Spolupráce podle čl. 36 a opatření Základní služby a obnova vesnic podle čl. 21 a ostatních ESI fondů Systém implementace programu Určení orgánů pověřených řízením a kontrolou programu a popis řídící a kontrolní struktury Řídící orgán Platební agentura Certifikační subjekt

4 Kompetentní orgán Finanční toky Popis systémů monitorování a hodnocení Obecné zásady Složení monitorovacího výboru Úkoly monitorovacího výboru Monitorování řídícím orgánem Výroční zprávy o pokroku Monitorovací systém Hodnocení Programu Zajištění propagace Programu / Komunikační plán Určení partnerů a výsledky konzultací s partnery Členové Odborné skupiny PRV Platformy Ministerstva zemědělství pro přípravu PRV Postup projednávání v Odborné skupině PRV Závěry z jednání Odborné skupiny PRV Celostátní síť pro venkov Struktura celostátní sítě pro venkova Hlavní prvky akčního plánu Hlavní prvky Akčního plánu Celostátní sítě pro venkov Organizační zajištění činnosti Celostátní sítě pro venkov Organizační struktura Celostátní sítě pro venkov Hlavní partneři Sítě Finanční rozpočet

5 4 Seznam použitých zkratek (pro domo: zatím seznam předpokládaných použitých zkratek v textu, bude průběžně aktualizován) AEO AOPK ČR b.c. BPEJ CF ČHMÚ ČLS ČKOLH agro-environmentální klimatická opatření Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky běžná cena bonitační půdně-ekologická jednotka Cohesion Fund (Fond soudržnosti FS) Český hydrometeorologický ústav Česká lesnická společnost Česká komora odborných lesních hospodářů ČSÚ ČÚZK Český statistický úřad Český úřad zeměměřický a katastrální DPH daň z přidané hodnoty DKM digitální katastrální mapa ECCP Evropský program ke změně klimatu (European Climate Change Programme) ECEAT Evropské centrum pro eko agroturistiku (European Centre for Eco Agro Tourism) EMFF Evropský námořní a rybářský fond (European Maritime and Fisheries Fund) EFRR Evropský fond regionálního rozvoje (European Regional Development Fund ERDF) EK Evropská komise ES Evropské společenství ESF Evropský sociální fond (European Social Fund) EU nebo Evropská unie EU 27 Evropská unie po roce 2010 (připojeno Rumunsko, Bulharsko) EU 15 Evropská unie po roce 1994 (připojeno Rakousko, Finsko, Švédsko) EU 12 Evropská unie do roku 1994 (Belgie, Dánsko, Německo, Španělsko, Francie, Velká Británie, Řecko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko) EUR euro = společná měna Evropské měnové unie (platnost od ) EUROSTAT Evropský statistický úřad EZ ekologické zemědělství EZFRV Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (European Agricultural Fund for Rural Development - EAFRD) EZGF Evropský zemědělský záruční fond (European Agricultural Guarantee Fund - FADN FKNM FNVA/AWU FO GMO HACCP HDP HPH HRDP HZP CHKO IACS EAGF) Farm Accountancy Data Network (Síť testovacích podniků) Fyzická kontrola na místě Farm net added value/annual working unit (čistá přidaná hodnota na podnik/ roční pracovní jednotka) fyzické osoby geneticky modifikované organismy Hazard Analysis Critical Control Points system (systém HACCP - analýza rizik a kritické kontrolní body) hrubý domácí produkt hrubá přidaná hodnota Horizontální plán rozvoje venkova (Horizontal Rural Development Plan) hrubá zemědělská produkce chráněná krajinná oblast Integrovaný administrativní a kontrolní systém

6 5 IPPC Integrated Pollution Prevention and Control (Integrovaná prevence a omezování znečištění) KPÚ KP komplexní pozemkové úpravy kulturní památka LEADER Liason entre les actions de dévélopment economique rural (Vazba mezi akcemi hospodářského rozvoje venkova) - název iniciativy EU a osy IV v PRV LFA Less Favoured Areas (méně příznivé oblasti) LPIS Land Parcel Information System (registr půdních bloků) LVS lesní vegetační stupeň MAS místní akční skupina (Local Action Group LAG) MF ČR Ministerstvo financí České republiky mikroregion území sdružených obcí MMR ČR Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky MPO ČR Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky MZe ČR Ministerstvo zemědělství České republiky MŽP ČR Ministerstvo životního prostředí České republiky NP národní park NIS ČR Národní inovační strategie ČR NPP národní přírodní památky NPR národní přírodní rezervace NSP Národní strategický plán rozvoje venkova ČR na období NUTS Nomenclature des unités territoriales statistiques (územní statistické jednotky) NV Nařízení vlády OECD Organization for Economic Cooperation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) OKEČ odvětvová klasifikace ekonomických činností OLH OOP odborný lesní hospodář orgán ochrany přírody OP Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství o. p. orná půda OSVČ osoba samostatně výdělečně činná OV odpadní vody OZE obnovitelné zdroje energie PEFC Programme for the Endorsement of Forest Certification (Program ke schvalování certifikace lesů) PGRLF Podpůrný garanční rolnický a lesnický fond PO právnická osoba POR prostředky na ochranu rostlin POV Program obnovy venkova PP přírodní památky PR přírodní rezervace PRV Program rozvoje venkova na období PRV Program rozvoje venkova na období PRVKÚK plán rozvoje vodovodů a kanalizací území kraje PUPFL Pozemky určené k plnění funkcí lesů RASFF Rapid Alert System for Food and Feed (Systém rychlého varování pro potraviny a krmiva) RRD rychle rostoucí dřeviny RV rostlinná výroba

7 6 SAPARD SAPS SLŠ ČR SPÚ SRS SVOL SWOT SZIF SZP SZÚ TTP TUR UAA ÚHÚL VÚMOP VÚV TGM VÚZE z.p. ZCHÚ ZOD ZPF Special Accession Programme for Agriculture and Rural Development (Speciální předvstupní program pro zemědělství a rozvoj venkova) single area payments scheme (jednotná platba na plochu) Sdružení lesních školkařů ČR Státní pozemkový úřad Státní rostlinolékařská správa Sdružení vlastníků soukromých a obecních lesů v ČR SWOT Analysis Strengths silné stránky, Weaknesses slabé stránky, Opportunities příležitosti, Threads hrozby (analýza silných a slabých stránek, příležitostí a ohrožení) Státní zemědělský intervenční fond Společná zemědělská politika (Common Agricultural Policy CAP) souhrnný zemědělský účet trvalé travní porosty trvale udržitelný rozvoj utilised agricultural area (zemědělsky využitá plocha) Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.Masaryka Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky zemědělská půda zvláště chráněná území zranitelné oblasti dusíkem zemědělský půdní fond

8 7 Definice pojmů (pro domo: zatím jen ilustračně používané pojmy k vysvětlení) nařízení o společných ustanoveních - méně rozvinuté regiony - regiony, jejichž hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele je méně než 75 % průměru HDP v EU-27 mikropodnik, malý a střední podnik - mikropodniky, malé a střední podniky vymezené v doporučení Komise 2003/361/ES opatření - soubor operací přispívajících k jedné či více prioritám Unie v oblasti rozvoje Small bussines act - transakční náklady - náklady spojené se závazkem, které však nelze přímo přičíst jeho provádění zemědělsky využitá plocha - zemědělsky využitá plocha ve smyslu rozhodnutí EK 200/115/ES ze dne 24. listopadu 1999

9 8 1 Název programu pro rozvoj venkova Program rozvoje venkova České republiky na období Členský stát 2.1 Zeměpisná oblast, na kterou se program vztahuje Zde bude popsáno vymezení oblasti působnosti pro PRV, předpoklad celá Česká republika + specifikace případného zúžení u jednotlivých opatření dále. 2.2 Regiony označené jako méně rozvinuté Na základě rozhodnutí Komise cca v roce 2013 bude stanoven seznam méně rozvinutých regionů (analogicky k RK ze dne 4. srpna 2006, kterým bylo stanoven seznam konvergenčních regionů - oznámeno pod číslem K(2006) 3475) Vazba i na jednání o víceletém finančním rámci - viz zařazení i přechodových regionů. ZPRACUJE MZE

10 9 3 Analýza situace z hlediska silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb (SWOT analýza), strategie zvolená k naplnění potřeb a hodnocení ex ante Obecná charakteristika České republiky se zaměřením na sektor zemědělství, potravinářství, lesní hospodářství, životní prostředí a rozvoj venkova Česká republika (dále jen ČR ) je středoevropským státem o celkové rozloze km 2 a s 10,5 mil. obyvatel. Na východě a severovýchodě sousedí se Slovenskou a Polskou republikou, na jihu s Rakouskem a nejdelší hranici má na severozápadě až jihozápadě se Spolkovou republikou Německo. Z celkové plochy území leží jen 39 % v nadmořské výšce pod 400 m n. m. V evropských poměrech má charakter horské až podhorské oblasti. Dle soustavy NUTS je ČR členěna na 8 regionů NUTS 2 a dále pak na 14 samosprávných celků krajů na úrovni NUTS 3. Tyto celky byly vymezeny především z hlediska historického vývoje správního členění území ČR, tzn., že z hlediska přírodních nebo ekonomických podmínek, které jsou důležité pro rozvoj zemědělství a venkova, mají tyto regiony v podstatě velmi podobný charakter. Z hlediska přírodních ani ekonomických podmínek neexistují výrazné rozdíly, a tedy ani důvod pro návrh regionálních Programů rozvoje venkova. Rozloha zemědělsky využité půdy v roku 2007 činila ha a v roce ha. Podíl plochy zemědělské půdy klesl mezi roky 2007 a 2011 z 53,88 na 53,62 % celkové rozlohy ČR 1. Naopak podíl plochy lesní půdy vzrostl z 33,62 na 33,73 %. Hustota obyvatelstva stoupla v ČR mezi roky 2007 a 2011 z 131 na 133 obyvatel 2 na km 2. V tomto období mírně narostlo zastoupení nejmladší věkové skupiny populace (0-14 let) z 14,4 na 14,5 %, mírně kleslo zastoupení střední věkové skupiny (15-64 let) ze 71,2 na 69,9 % a narostlo zastoupení nejstarší věkové skupiny (65 a více) z 14,4 na 15,6 % 3. Ekonomická situace České republiky může být charakterizována vývojem HDP na obyvatele, který v běžných cenách představoval v roce 2007 a v Podíl hrubé přidané hodnoty tvořené primárním sektorem, kam zemědělství a lesnictví patří, na národní ekonomice poklesl z 2,4 % na 2,2 % 5. V případě jednotlivých odvětví došlo v případě zemědělství k poklesu tohoto podílu na celkové tvorbě hrubé přidané hodnoty v národním hospodářství z 1,66 % v roce 2007 na 1,41 % v roce 2011, v případě lesnictví k nepatrnému nárůstu z 0,71 % na 0,72 % a v případě potravinářského průmyslu k poklesu z 2,45 % na 2,38 %. Česká republika náleží v rámci EU mezi země s mírně nadprůměrnou mírou zaměstnanosti. Míra zaměstnanosti mezi roky 2009 a 2010 klesla ze 72 % na 70,9 %. Míra nezaměstnanosti naopak rostla mezi roky 2007 a 2011 z 5,3 na 6,7 % 6. Ve 2. čtvrtletí 2011 dosáhla míra zaměstnanosti 15-64letých osob 65,7 %. Míra zaměstnanosti žen však byla v ČR 57,1 %, což je nižší než unijní průměr 58,7 % v EU 27. Nezaměstnanost zaznamenala na venkově nárůst ze 4,7 na 6,3 % (roky ). Ekonomická situace zemědělsko-potravinářského sektoru Rozloha zemědělské půdy dle ČÚZK v minulém období klesala (v roce 2007 celkem 4,249 mil. ha a v 2010 celkem 4,229 mil. ha). Klesaly také stavy hospodářských zvířat 1 EUROSTAT 2 ČSÚ, pozemky a vybrané demografické informace 3 EUROSTAT 4 EUROSTAT, 5 EUROSTAT 6 EUROSTAT

11 10 v období mezi 2007 a 2011 (z dobytčích jednotek (DJ) v roce 2007 na DJ v roce 2010 tj. 0 16,5 % 7,8 ). Také klesají počty farem (v roce 2007 celkem na v roce 2010). Současně klesaly počty pracovníků v zemědělství (v roce 2007 celkem se nížilo na v roce 2010). Průměrná velikost zemědělského podniku se zvýšila ze 178,4 ha obhospodařované z. p. v roce 2007 na 179,8 ha v roce Zemědělské podniky v roce 2010 vykazovaly následující velikostní strukturu z hlediska jejich počtu: podniky s rozlohou <5 ha představovaly 15,4 % všech podniků, s rozlohou 5-50 ha 54,7 %, podniky s rozlohou ha 10,6 % a podniky nad 100 ha představovaly podíl 22,9 %. Z hlediska počtu podniků se oproti roku 2007 nejvíce zvětšil podíl farem ve velikostní skupině nad 100 ha a dále v intervalu od 50 do 100 ha. Z hlediska obhospodařované výměry se zvýšil podíl pouze ve skupině podniků od 50 do 100 ha. Ve velikostní skupině nad 100 ha se v důsledku dělení podniků snížila průměrná velikost obhospodařované půdy, ale v této skupině podniků dochází k majetkové konsolidaci podniků do větších celků. Průměrná ekonomická velikost podniku se zvýšila ze 161,7 tis. v roce 2007 na 179,9 tis. v roce Věková struktura pracujících v zemědělství se v období 2007 a 2010 výrazně nezměnila. Plocha znevýhodněných oblastí se příliš neměnila a činila z plochy zemědělsky využitá půdy 49,9 % (podrobněji: 14,6% horské, 29,6% ostatní a 5,7% oblasti se specifickým omezením) v roce 2007 a 50,3 % (14,8% horské, 29,6% ostatní a 5,8% oblasti se specifickým omezením) v roce Plocha příznivých oblastí činila v roce ,1 % a v roce ,7 % zemědělsky využívané půdy. Produkce zemědělského odvětví rostla, přičemž v letech dosahovala 1216 /ha přičemž v letech dosahovala 1312 /ha 12. Produktivita práce se v období mezi 2007 a 2011 zvyšovala, a to u hrubé přidané hodnoty z /AWU na /AWU. Ve srovnání s EU 15 dosahovala produktivita práce v českém zemědělství 66 p. b. za srovnatelné období let , nicméně v jednotlivých letech byla velmi proměnlivá. Plocha lesů (dle ČÚZK) vzrostla z ha v roce 2007 na ha v roce Celková situace v oblasti životního prostředí Na zemědělské půdě se nachází významný podíl ploch klíčových pro vývoj životního prostředí, které hospodaření na zemědělské půdě zásadním způsobem ovlivňuje. Významný podíl (40 %) zemědělské půdy je ohrožen půdní erozí 13. Podíl ploch Natura 2000 představoval 7 Z důvodu srovnatelnosti údajů za FSS 2007 a AGC 2010 byly přepočteny údaje o počtu DJ a počtu farem na prahové hodnoty AGC 2010 pro podniky s výměrou 5 a více ha z. p. Prahové hodnoty zjišťování pro FSS 2007 činily 1 ha obhospodařované zemědělské půdy vlastní nebo pronajaté, nebo m 2 intenzivních ploch (sady, zelenina, květiny), nebo m 2 vinic, nebo 300 m 2 skleníků a pařenišť, nebo chov 1 kusu skotu, nebo 2 kusy prasat, nebo 4 kusů koz a ovcí, nebo 50 kusů drůbeže, nebo 100 kusů králíků nebo kožešinových zvířat. Pro Agrocenzus 2010 byl zvolen práh obhospodařované zemědělské půdy vyšší než 1 hektar. Byl stanoven na takové úrovni, aby se vyloučily jen menší zemědělské subjekty, které tvoří celkem nejvýše 2 % obhospodařované zemědělské půdy a nejvýše 2 % z celkového počtu velkých dobytčích jednotek. Prahové hodnoty zjišťování pro AGC 2010 činily 5 ha obhospodařované zemědělské půdy vlastní nebo najaté, nebo 1 ha sadů, nebo m 2 vinic, nebo součtová plocha zeleniny, jahod a květin od výměry m 2, nebo chov 5 kusů skotu, nebo 10 kusů prasat, nebo 10 kusů koz a ovcí, nebo chov 100 kusů drůbeže včetně běžců. 8 Pokud nejsou zohledněny stejné prahové hodnoty strukturálních šetření (výměra 5 a více ha z. p.), poté klesá stav hospodářských zvířat z DJ v roce 2007 na DJ v roce 2010 a v případě počtu podniků z v roce 2007 na v roce 2010 (takto uvedeno také v EUROSTATu). 9 Pokud nejsou zohledněny stejné prahové hodnoty strukturálních šetření, poté se zvýšila průměrná výměra farem z 89,3 ha v roce 2007 na 152,4 ha v roce Pokud nejsou zohledněny stejné prahové hodnoty strukturálních šetření, poté se zvýšila průměrná ekonomická velikost vyjádřená hodnotou standardní produkce z 91,2 tis. v roce 2007 na 168,5 tis. v roce Zdroj: LPIS 12 Eurostat Souhrnný zemědělský účet a ČSÚ. 13 Zdroj: Zpráva o stavu zemědělství ČR 2010, MZe ČR.

12 11 v roce 2011 bez překryvů typů těchto oblastí 4,4 % z UAA 14. V roce 2010 bylo vykazováno z UAA 7,1 % zemědělských ploch obhospodařovaných s ohledem na zachování vysoké přírodní hodnoty cenných ploch, po novém vymezení v roce 2011 se jednalo o 9,13 % UAA. Jedním z ukazatelů vývoje biodiversity na zemědělské půdě je agregovaný index běžných druhů ptáků zemědělské krajiny. Tento vztažený k roku 2000 (2000 je 100) vykazoval v roce 2007 hodnotu 83,4 % a v roce 2011 hodnotu 74,9% 15. Z toho je zřejmé, že docházelo na zemědělské půdě k poklesu biodiverzity ptáků. Od roku 2007 do roku 2011 docházelo k ustálenému úbytku zemědělské půdy ve prospěch jiného využití ve výši přibližně 5 tis. ha ročně (dle ČÚZK). Bilanční přebytek dusíku na hektar zemědělské půdy se od roku 2000 pohybuje mezi 91 kg N (2007) a 60 kg N (2009) 16. Bilanční přebytek fosforu je velmi nízký (3 kg P/ha v roce 2007) a v roce 2009 došlo dokonce na ha z. p. ke ztrátě 3,7 kg P 17. Z uvedeného vyplývá, že obecný tlak na jakost vod není na ČR úrovni vysoký, místně však může být značný. V roce 2011 překročilo 22,4 % vzorků podzemních vod normu pro znečištění prostředky na ochranu rostlin. V ZOD byla překročena norma pro pitnou vodu u dusičnanů v povrchových vodách (měřena koncentrace dusičnanů v měrných profilech) v roce 2007 u 6,4 % vzorků a v roce 2011 u 8,7 % vzorků 18. U podzemních vod se jednalo o překročení normy u 18,4 % vzorků v roce 2007 a o 17,8 % v roce 2011 (monitoring ČHMÚ). Spotřeba vody na závlahy se pohybovala v roce 2007 na úrovni mil. m 3 a v roce 2011 na úrovni mil. m 3. Zemědělství ČR vykazovalo v roce 2007 emise skleníkových plynů (vyjádřených v ekvivalentu CO 2 ) t a v roce 2011 celkem t, což představovalo 3 % celkových emisí v ČR. Celková hospodářská a společenská situace na venkově Podíl převážně venkovských oblastí dle typologie OECD představoval v 2007 i 2011 úroveň 48,4 % plochy ČR, přičemž zde žilo 33 % obyvatel 19. HDP na obyvatele převážně venkovských oblastí představoval v roce 2007 výši ,8 20. Celkový podíl hrubé přidané hodnoty v převážně venkovských oblastech představoval 25,97 % a u přechodných oblastí 26,15 % (rok 2009) 21. Podíl zaměstnaných osob ve věku let byl v převážně venkovských oblastech 70,0 %, u přechodných oblastí 68,4 % a v převážně městských oblastech 74,4 % (rok 2011) 22. Venkov dle typologie OECD 23 je definován podílem obyvatelstva žijícího v obcích s hustotou zalidnění menší než 150 obyvatel/km 2. Podíl rozlohy takto vymezených regionů byl v roce 2011: převážně venkovské 48,4 %, významně venkovské 37 % a významně urbanizované oblasti 14,6 %. 24 Tyto podíly se v podstatě od roku 2007 nezměnily. V rámci Programu rozvoje venkova byl venkovský prostor stanoven podle kritérií OECD a Eurostatu na úrovni jednotek NUTS III (kraje) tak, že za významně nebo převážně venkovské území bylo označeno celé území České republiky s výjimkou hlavního města Prahy. 14 Zelená zpráva Zpráva o stavu zemědělství ČR; podíl oblastí NATURA 2000 ze z.p. (bez překryvů, dle ČÚZK) byl v r ,11% a v r ,39% (Zdorj: Zpáva stavu zemědělství ČR 2007 a 2011) 15 Informační systém statistiky a reportingu (JPSP (ČSO/ORNIS)) 16 Zdroj VÚRV (nepublikováno) 17 Zdroj VÚRV (nepublikováno) 18 Zdroj: Zpráva o stavu zemědělství ČR 2007, MZe ČR, Monitoring jakosti povrchových vod podle nitrátové směrnice (% vzorků překračujících limitní hodnoty), VÚMOP Za venkovské mohou být např. dle metodiky ČSÚ považovány všechny obce s velikostí do 2000 obyvatel, a dále obce s velikostí do 3000 obyvatel, které mají hustotu zalidnění menší než 150 obyvatel/km2. 20 EUROSTAT 21 EUROSTAT 22 EUROSTAT EUROSTAT

13 Analýza situace ve vazbě na jednotlivé priority pro rozvoj venkova Předávání znalostí a inovací v zemědělství, lesnictví a ve venkovských oblastech Transfer znalostí Zavádění nových postupů a technologií v zemědělství i lesnictví vyžaduje zaměstnance s vyšší úrovní vzdělání a rovněž se širším profilem vzdělání, tj. univerzálnější a flexibilnější, což dokazuje vývoj úrovně kvalifikačních požadavků pracovních míst v České republice v odvětví zemědělství, lesnictví a rybolov, která se za posledních 10 let zvýšila o 0,18 bodu na osmistupňové škále 25. V roce 2010 činila hodnota 3,46 bodu, což je o 0,78 bodu méně, než je kvalifikační náročnost všech pracovních míst v celé ČR, avšak o 0,33 bodu více, než jsou kvalifikační požadavky pro tuto oblast v EU 27. Graf 1 Struktura pracovních míst podle stupně kvalifikačních požadavků Zdroj: Absolventi škol a trh práce Zemědělství, lesnictví a rybolov (ISIC-01-05), 2011 NÚOV Praha Postupně sice dochází k pozvolnému zlepšování struktury vzdělanosti pracovníků, to je však způsobeno odchodem pracovníků se základním vzděláním z oboru, čímž narůstá podíl pracovníků s vyšší kvalifikací, nikoliv jejich absolutní počet. Počet pracovníků v odvětví zemědělství, lesnictví a rybolov se mezi lety snížil o 44 % z 327 tis. na 183 tis. osob. Pokles počtu zaměstnaných bude pokračovat i v příštích letech. V roce 2020 má být v odvětví zemědělství, lesnictví a rybolov zaměstnáno jen necelých 165 tis. osob, což je o více než 10 % méně než v roce V důsledku odchodu do důchodu opustí své pracovní místo téměř 66 tis. osob. Z nich bude mít necelých 7 tis. základní vzdělání, téměř 35 tis. střední vzdělání bez maturity, 16 tis. střední vzdělání s maturitou a 8 tis. terciární vzdělání. Do roku 2020 bude v České republice v odvětví zemědělství, lesnictví a rybolov potřeba nově obsadit až 47 tis. pracovních míst. 25 ISCO-08 (International Standard Classification of Occupations).

14 13 Tabulka 1 Počty absolventů středních škol v jednotlivých letech podle stupně vzdělávání a počet akreditovaných oborů Stupeň vzdělávání Celkem Ženy 2004/ / / / / /2009 E; Nižší střední odborné vzdělání H; Střední odborné vzdělání s výučním listem J; Střední nebo střední odborné vzdělání bez maturity i výučního listu L; Úplné střední odborné vzdělání s vyučením i maturitou M; Úplné střední odborné vzdělání s maturitou (bez vyučení) N; Vyšší odborné vzdělání Celkem Počet akreditovaných oborů 1) ) Celkový počet akreditovaných oborů, včetně duplicit (tj. oborů, které byly otevřeny na více školách). Zdroj: ÚIV, Oblast zemědělského středního školství se v následujících letech ocitne v historicky nejvýraznějším demografickém propadu (téměř o třetinu ve srovnání se školním rokem 2006/2007) 26, proto lze očekávat dále prohlubující se rozpor mezi požadavky na trhu práce a nabídkou vzdělávací soustavy. Problém je navíc umocňován skutečností, že jen malá část absolventů technických oborů má zájem vykonávat po ukončení školy tu kvalifikaci, pro kterou se vzdělávala. Podobně i z vysokých škol je příliv absolventů do zemědělství minimální. Pouze necelých 20 % ekonomicky aktivních obyvatel v zemědělství pracuje na pozicích v úplné shodě se svým vzděláním a 42 % je v hrubé neshodě 27. Společně se zhoršující se věkovou strukturou zemědělských pracovníků (viz kap. Konkurenceschopnost) stagnuje, nebo klesá kapacita zemědělství přijímat nejnovější poznatky a inovovat. Předávání znalostí a inovační proces probíhá v ČR různými formami: prostřednictvím soukromých (nezávislých) poradců, poradenskými a vzdělávacími službami firem nabízejících zemědělské technologie, je zabezpečován univerzitami a výzkumnými organizacemi, profesními a zájmovými organizacemi zemědělců, nevládními neziskovými organizacemi, sítí rozvoje venkova, poradenským systémem MZe, organizacemi podřízenými MŽP a nezávislými médii i internetovými službami MZe. Tyto formy existují paralelně, jejich provázanost a koordinovanost je spíše slabá. Zemědělcům a venkovskému obyvatelstvu je předáváno množství informací, které však v mnoha případech nejsou komplexní. Poradenství Poradenské služby tvoří čtyři stupně: Zdroj: Uplatnění absolventů škol na trhu práce, NÚOV Zdroj: Shoda dosaženého vzdělání a vykonávaného zaměstnání 2009, NÚOV.

15 14 I. Vstupní konzultace, které jsou poskytovány agrárními nevládními neziskovými organizacemi (NNO) včetně Krajských informačních středisek pro rozvoj zemědělství a venkova (KIS) a Celostátní sítí pro venkov. II. Odborné konzultace, které představují přímý přenos poznatků z vědeckých pracovišť do praxe, poskytují resortně orientované výzkumné ústavy, vysoké školy a odborné organizace. III. Individuální poradenství, které se zaměřuje na specifické problémy žadatelů vyžadující intenzivnější spolupráci poradce. Poskytovatelem poradenských služeb jsou soukromí poradci akreditovaní MZE. V oblasti ochrany životního prostředí zemědělci mnohdy dostávají poradenství od organizací podřízených MŽP (AOPK ČR, Správy NP) a nevládních neziskových organizací. IV. Poskytování informací prostřednictvím specializovaných webových portálů. Stávající poradenský systém MZe je založen zejména na certifikovaném individuálním soukromém poradenství, kde je vzdělávání poradců garantováno státem, a na kompenzaci části nákladů na poradenství zemědělcům. V registru poradců (v garanci ÚZEI) bylo v roce 2012 vedeno cca 300 poradců akreditovaných pro oblast zemědělství a lesnictví. Geografické a strukturální rozložení těchto poradců není v rámci ČR rovnoměrné. Je nezbytné zlepšit jejich rozmístění, a tím i dostupnost poradenské služby, a rovněž vyrovnat dostupnost poradenské služby i podle jednotlivých oblastí/ podoblastí odbornosti (akreditace). Poradci se mohou akreditovat v oblastech zemědělství, lesnictví nebo rostlinolékařství. Někteří poradci jsou akreditováni ve více oblastech nebo podoblastech. Oblast zemědělství se dále dělí na podoblast rostlinná výroba, živočišná výroba, ekologické zemědělství, optimalizace hospodaření zemědělského podniku, péče o půdu, energetické využití agrárních produktů a zemědělství a ochrana přírody a krajiny. Oblast rostlinolékařství má dvě podoblasti rostlinolékařství v zemědělství a rostlinolékařství v lesnictví. Nejvíce poradců je akreditováno v podoblastech rostlinná výroba a živočišná výroba. Co se týká tematického obsahu, je individuální poradenství zaměřeno na oblasti kontrol podmíněnosti a doplňkově na technologické poradenství. Poradenství však není dostatečně zaměřeno na implementaci nově definovaných cílů SZP, jako jsou agroenvironmentální - klimatická opatření (AEO), zlepšení produktivity a efektivnosti zemědělství zaváděním nových technologii a postupů v oblasti ochrany vody, ovzduší a změny klimatu a v oblasti rozvoje venkova. V roce 2012 byly také identifikovány další potřeby kvalitního poradenství v oblastech týkajících se vlivu zemědělství na životní prostředí, v oblasti bezpečnosti potravin a welfare zvířat, dále péče o půdu (ochrana proti erozi), organická hmota v půdě a struktura půdy, rostlinolékařství. Poradenské služby k AEO poskytuje mimo poradenský systém MZe rovněž AOPK ČR a Správy NP. V rámci vymezování lokalit v LPIS vhodných pro tento způsob hospodaření je konzultováno vymezení těchto lokalit s možnostmi farmářů, navrhovány a projednávány výjimky z jednotlivých titulů a v závislosti na časových možnostech pracovníků AOPK prováděno terénní poradenství. Na farmách, kde je hrazena péče z finančních zdrojů MŽP, je spolupráce ještě intenzivnější. Současné kapacity AOPK ČR a Správ NP však nedostačují k pokrytí potřeby těchto intenzivních konzultací. Poradenství v oblasti lesnictví principiálně kopíruje Koncepci poradenského systému Ministerstva zemědělství na léta I. stupeň poradenství (vstupní konzultace) vykonávají odborní lesní hospodáři (OLH). II. stupeň (odborné konzultace) naplňuje Lesní

16 15 ochranná služba (LOS) prostřednictvím Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i. (VÚLHM), a to především v oblasti ochrany lesů a rostlinolékařství, dále pak Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (ÚHÚL), a to především v oblasti ekonomicko-právního poradenství. Na komerční bázi naplňují II. stupeň také vysoké školy nebo podnikatelské subjekty. III. stupeň poradenství je zajišťován prostřednictvím privátních poradců akreditovaných MZe, vedených v Registru poradců pro oblast lesnictví. IV. stupeň je naplňován prostřednictvím specializovaných webových portálů. Poradenství v lesnictví není systematizováno a je roztříštěné. Úroveň výkonu OLH vykazuje diametrální rozdíly, odborní lesní hospodáři nejsou systematicky dále vzděláváni. V rámci poradenského systému chybí v lesnictví článek plnící úlohu KIS, tedy nezávislého konzultanta v regionech. Stávající počet poradců akreditovaných MZe pro oblast lesnictví je 52 (stav v roce 2012). Vzhledem k tomu, že poradenství má významnou úlohu při řešení problematiky spojené se zmírňováním změny klimatu, biologickou rozmanitostí a ochranou vod a půd, problematikou hospodářského a environmentálního profilu lesního podniku, je počet poradců nedostatečný. Vzdělávání Naplňování cílů SZP především v oblasti agroenvironmentální, účinného využívání přírodních zdrojů, přizpůsobování se změně klimatu a zmírňování této změny, zajištění potravinové bezpečnosti a zvyšování produktivity, vyžaduje průběžné vzdělávání pracovníků v zemědělství a lesnictví na všech pracovních úrovních. Rovněž k provozování resortních činností je nezbytné prokázat celou řadu odborných znalosti, kterých lze dosáhnout absolvováním odborných kurzů, které jsou většinou podporovány z národních zdrojů. V současné době jsou potřeby resortního vzdělávání řešeny též prostřednictvím PRV , opatření I.3.1. Další odborné vzdělávání a informační činnost. Toto opatření je zaměřeno na získávání a prohlubování znalostí a dovedností a šíření informací, chybí však dlouhodobá rezortní koncepce vzdělávání, kterou by vzdělávací instituce naplňovaly. Tematické a strukturální zacílení vzdělávacích programů plně nekoresponduje s potřebami zemědělské praxe. I když je podporován dostatek vzdělávacích aktivit, vzhledem k obsahové duplicitě vzdělávacích projektů není potenciál opatření plně využit. Další odborné vzdělávání poskytuje i Celostátní síť pro venkov, v rámci celoživotního učení jsou zapojeny i zemědělské univerzity, střední odborné školy, resortní výzkumné ústavy, státní příspěvkové organizace jako ÚZEI a další nevládní neziskové organizace jako je Agrární komora ČR apod. Odborné vzdělávání v lesnictví je realizováno především prostřednictvím profesních sdružení (ČLS, SVOL, ČKOLH, SLŠ ČR atd.), která zaměřují své akce převážně na transfer poznatků. Akce jsou podporovány z prostředků MZe. Vzdělávacích akcí je dostatečné množství, ovšem opět chybí větší systematičnost a cílenost. Profesní sdružení se zaměřují převážně na svoji členskou základnu. Průřezově je orientována pouze ČLS (státní správa, státní podniky, OLH, subjekty hospodařící v lesích, vlastníci lesů). Důsledkem je nerovnoměrné poskytování informací v rámci jednotlivých cílových skupin. Systematickému vzdělávání a informování vlastníků lesů do výměry 50 ha se prakticky buď nikdo nevěnuje, nebo jen velmi okrajově. Zemědělské subjekty a obyvatelé venkova mohou rovněž využít ke vzdělávání svých pracovníků nebo spoluobčanů sektorové operační programy, které administrují MŽP, MMR a MPSV, a regionální operační programy. Vzdělávání v zemědělství a lesnictví a vzdělávání k venkovské problematice je však z těchto zdrojů využíváno jen velmi okrajově.

17 16 Inovace Inovace lze chápat ve smyslu konceptu zemědělského inovačního systému jako zlepšení ekonomického a společenského významu, která jsou technické, manažerské/organizační nebo institucionální povahy. Inovační proces může být odstartován mnoha činiteli (např. změnou cen faktorů, dostupnými technologiemi, změnami podmínek a regulací, zájmy o zdraví a pohodu zvířat atd.). Z hlediska procesů inovace zahrnují výzkum, transfer znalostí a technologií, investice do produkce a infrastruktury, instituce (pravidla) nebo řízení (governance). Řízení inovací je velmi relevantní ve vztahu k Programu rozvoje venkova a koordinuje vznik/dostupnost nových technologií (GMO, biotechnologie), poradenský systém i vzdělávání. V současné době je ekonomický růst v České republice založen zejména na absorpci a šíření technologií, které jsou nové ve firmách nebo v zemi, ale nejsou nové ve světě. Vývoj nových domácích znalostí prostřednictvím VaVaI nebo nevýzkumných technických aktivit, stejně jako akumulace znalostí ve veřejném systému VaVaI, není dosud hlavním hybatelem růstu 28. Tento obecný stav se plně promítá do oblasti zemědělství i přesto, že zde existuje dlouhodobě specifický resortní výzkum. Velkým problémem existujících systémů transferu znalostí je jejich roztříštěnost, nepružnost a rovněž neochota podnikatelské sféry podílet se na nákladech spojených s transferem znalostí. Příčinou může být nedostatečná důvěra v tyto služby, zejména v jejich přínos při řešení problémů podniků, obcí nebo zájmových sdružení. Nepřímým indikátorem problému transferu znalostí je zaostávání v produktivitě výrobních faktorů ve srovnání s konkurenty (v EU i ve světě). Tabulka 2 Přidaná hodnota, celková produkce a produktivita práce v zemědělství Zdroj: Absolventi škol a trh práce Zemědělství, lesnictví a rybolov (ISIC-01-05), 2011 NÚOV Praha Přes značný nárůst produktivity za posledních 10 let české zemědělství zaostává v produktivitě půdy o 60 % oproti zbytku EU a v produktivitě práce o 22 % měřeno hrubou přidanou hodnotou (HPH). 28 Technopolis Group Mezinárodní audit výzkumu, vývoje a inovací v České republice, MŠMT 2011.

18 17 Graf 2 Srovnání produktivity faktorů 1) (půda a práce) mezi ČR a vybranými zeměmi (průměr ) poměr české produktivity vůči vybrané zemi Německo Rakousko Polsko Slovensko EU 27 EU 15 Produktivita práce Produktivita půdy Pozn.: 1) Produktivita faktorů vyjádřená jako Hrubá přidaná hodnota v základních cenách vztažená na ha z.p. a nebo celkový počet AWU. Zdroj: Eurostat SZÚ Z případových studií 29 pak vyplývá, že zaostávání je částečně způsobeno nedostatkem kvalifikované pracovní síly, která by zajistila efektivní využití moderních technologií. To je umocněno zhoršující se věkovou strukturou pracovní síly v zemědělství, což představuje snížení kapacity zemědělství generovat a užívat inovace. Výzkumy, které byly prováděny v oblasti implementace dobrovolných agroenvironmentálních opatření, potvrzují, že podnikatelům často chybí informace o smysluplnosti těchto opatření, o jejich skutečných a potenciálních efektech a širších souvislostech ochrany přírodních zdrojů a mitigace klimatické změny. A právě specifické charakteristiky ochrany životního prostředí (charakter veřejného zboží, obtížná měřitelnost efektů, místní specifičnost apod.) vyžadují vstupování do užších vazeb mezi zadavatelem (veřejnou správou) a opatřovatelem (podnikatelem). Tyto vazby vyžadují sdílení společných hodnot, přesvědčení o smysluplnosti aktivit a důvěru mezi partnery, což může zprostředkovat zejména poradenství. Jedním z nezbytných nástrojů úspěšných inovací z hlediska hospodaření v lesích vedoucích k větší konkurenceschopnosti je podpora výzkumné základny. Přesto v letech finanční zdroje na výzkum poklesly na cca 40 % předchozího stavu. Lesnický výzkum se potýká s problémem nízkého provázání výzkumných aktivit s podporou jednotlivých soukromých subjektů (bez ohledu na jejich druh či velikost vlastnictví), což je způsobeno převážně nedostatkem finančních prostředků. Podniky se prvotně zaměřují na běžnou hospodářskou činnost. V současné době české lesnictví preferuje pět oblastí aplikovaného výzkumu biologie a šlechtění lesních dřevin (včetně lesního semenářství a biotechnologií), ekologie lesa, pěstování lesů, ochrana lesů a lesnická politika a ekonomika. V návaznosti na celkový trend a mezinárodní závazky jsou uvažovány další důležité oblasti: uchovávání biodiverzity 29 Zdroj: Medonos a kol. 2012, ÚZEI.

19 18 a genofondu lesních dřevin, výzkum poškození lesa včetně monitoringu zdravotního stavu lesa a studium lesního ekosystému Konkurenceschopnost všech druhů zemědělské a lesnické činnosti a životaschopnost podniků Zemědělské podniky V širším významu lze konkurenceschopnost ztotožnit se schopností zemědělských podniků generovat dostatečný příjem z tržních i netržních aktivit v kontextu jednotného trhu EU. V užším významu jde o úroveň produktivity výrobních zdrojů ve srovnání s konkurenty v jiných zemích. V důsledku to znamená úspěšnost jednotlivých komodit obstát a prosadit se na zahraničních trzích. Konkurenceschopnost je výsledkem působení všech složek ekonomického fungování sektoru, vč. spotřebitelů, institucí, vlády. České zemědělství je charakteristické duální strukturou výroby, kde 87 % podniků připadá na podniky fyzických osob (z nichž pouze část představují farmy rodinného charakteru bez najatých pracovníků), obhospodařující celkem 30 % z. p. Zbylých 13 % podniků jsou podniky právnických osob s převážně nájemní pracovní silou, hospodařící na 70 % výměry z. p. v ČR 30. Vysoký podíl půdy v zemědělství je najaté (v roce 2011 činil 76 %, ale stabilně se snižuje, v průměru o 1,2 p. b. ročně). České zemědělství vykazuje z evropského pohledu jednu z nejnižších hustot jednotlivých kategorií zvířat na obhospodařovanou plochu z. p. Tabulka 3 Hustota zatížení hospodářskými zvířaty v roce 2010 Ukazatel MJ EU-26 Německo Rakousko Polsko ČR ČR/EU26 Dojnice DJ/ha 15,3 25,9 20, % Ostatní skot DJ/ha 25,2 30,1 27,2 14, % Ovce a kozy DJ/ha 7,8 0,8 1,2 0,6 0,29 4% Prasata DJ/ha 22,1 45,2 29,2 28, % Drůbež DJ/ha 10,4 4 4,5 7,4 6,3 61% Zdroj: DG AGRI EU FADN V porovnání s evropskými zemědělci je v českém zemědělství nižší podíl strojového vybavení na jednotku půdy, což je dáno vyšší koncentrací půdy v jednom subjektu a celkově nižší kapitálovou vybaveností a mírou čistých investic. Ta se ale zlepšuje, protože v roce 2011 oproti roku 2007 došlo ke zvýšení tvorby hrubého fixního kapitálu o více jak 28 %. Při porovnání tvorby hrubého fixního kapitálu za období oproti předvstupnímu období došlo k jejímu zvýšení o téměř 65 %. Tabulka 4 Tvorba hrubého fixního kapitálu v zemědělství, lesnictví a rybářství (kontextový indikátor 14) /2007 ( ) /( ) mil., b. c ,284 1,645 mil., s. c ,132 1,251 Zdroj: Eurostat, Národní účty 30 ČSÚ, Agrocenzus 2010, stav k

20 / ha AWU / 100 ha 19 Přitom investiční činnost zemědělských podniků je významně ovlivněna právě strukturálními podporami poskytovanými v rámci OP Zemědělství a PRV, protože v roce 2007 se podílely poskytnuté investiční dotace z těchto programů ve výši 8,8 % na celkové tvorbě hrubého fixního kapitálu a v roce 2010 již 15,3 %. Při průměrné míře spolufinancování 30 % tak přispívala tato forma podpory až z 29,2 % k celkové tvorbě hrubého fixního kapitálu v roce 2007 resp. 50,9 % v roce Graf 3 Úroveň vybavenosti fixními aktivy ( /ha z. p.) Zdroj: DG AGRI EU FADN AWU / 100 ha (pravá)

21 / ha AWU /100 ha 20 Graf 4 Čisté investice do fixních aktiv ( /ha z. p.) Zdroj: DG AGRI EU FADN AWU / 100 ha (pravá) Graf 5 Vývoj tvorby hrubého fixního kapitálu dle regionů (NUTS 2) Praha Střední Čechy Jihozápad Severozápad Severovýchod Jihovýchod Střední Morava Moravskoslezsko Zdroj: Eurostat, Národní účty V investiční aktivitě dochází mezi podniky k regionální diferenciaci z hlediska kapitálové tvorby. V českém zemědělství působí na evropské poměry nadprůměrně vysoký počet odbytových skupin s malým objemem takto obchodované produkce, a tedy i jejich nízkou vyjednávací silou na trhu s výjimkou dobře fungujících odbytových organizací v sektoru ovoce a zelenina.

22 21 V mezinárodní komparaci (ČR vs. EU 27) na základě údajů SZÚ za období let účinnost využívání vstupů v českém zemědělství stále zaostává: produkce z hektaru půdy činí v průměru 58 % hodnoty EU, analogicky mezispotřeba je relativně vysoká a činí 73 % vytvořené produkce v ČR, z čehož vyplývá, že české zemědělství zůstává nákladově náročné. Podobně produktivita práce měřená ČPH na pracovníka činí 68 % (vůči EU 27), důchod z faktorů již přesahuje průměr EU 27 (o 15 %), přičemž významnou část (až 64 %) důchodu z faktorů vytváří příjmové podpory, což je téměř dvojnásobně více oproti evropskému průměru. Tabulka 5 Ukazatele ekonomické situace zemědělství ČR v relativním srovnání se zeměmi EU (podle SZÚ) Ukazatel ČR ) / % EU 15 % EU 27 ČR % EU 15 % EU 27 ČR % EU 15 % EU 27 ČR % EU 15 % EU 27 index ČR Produkce zemědělského odvětví/ ha obhospodařované z. p. ( /ha) ,9 45, ,9 51, ,4 58, ,1 58,4 1,505 Podíl mezispotřeby na produkci odvětví (%) 70,2 139,4 136,5 69,2 130,2 128,4 75,3 129,1 127,7 72,6 120,9 120,3 1,034 Hrubá přidaná hodnota/awu 1) ( /AWU) ,9 50, ,9 64, ,2 66, ,6 78,1 1,971 Čistá přidaná hodnota/awu 1) ( /AWU) ,9 44, ,9 57, ,8 51, ,7 67,6 1,657 Podíl čisté přidané hodnoty na produkci odvětví (%) 18,8 53,0 53,8 18,8 59,9 59,8 12,0 47,5 46,8 14,6 61,2 59,7 0,774 Ostatní dotace na výrobu/ha obhospodařované z. p. ( /ha) 55,2 47,6 61,5 150,7 72,0 87,4 270,4 83,1 99,2 313,7 89,8 103,8 5,678 Důchod z faktorů/ AWU ( /AWU) ,0 50, ,9 80, ,7 97, ,2 115,8 3,400 Podíl ostatních dotací na výrobu na důchodu z faktorů (%) 26,9 209,1 220,6 46,6 198,6 204,0 67,3 185,9 191,4 64,0 171,5 173,7 2,376 Náhrady zaměstnancům/ AWU placené ( ) ,5 42, ,0 51, ,8 66, ,4 75,6 2,402 Kumulovaný čistý podnikatelský důchod ze zemědělství (mil. ) -75 x x 746 x x 875 x x x x -21,720 Kurz koruny vůči euru (Kč/ ) 32,239 x x 30,005 x x 26,382 x x 25,029 x x 1) AWU = Annual Work Unit = 1 přepočtený pracovník s roční pracovní kapacitou hod. 2) Rok 2011 semidefinitivní údaje, rok 2012 předběžné údaje. Zdroj: Eurostat Souhrnný zemědělský účet Tyto nepříznivé indikátory vyplývají jak z malé produktivity faktorů, tak z dosahování nízké ceny a malého přidávání hodnoty zemědělské produkci. A konečně, podniky mnohdy nevolí nejvhodnější marketingové strategie, propojování zemědělské prvovýroby se zpracováním je spíše výjimkou a sdružování producentů často končí jen u nátlaku na odběratele (viz část k sdružování producentů). Zemědělské podniky reagují na vnější podmínky a náklady (dané především mírou čisté či souhrnné rentability komodit 31 ) snižováním či zbavováním se produkce některých komodit. Dochází k větší specializaci podniků a dochází i k teritoriální specializaci: specializace na rostlinnou výrobu se rozšiřuje v lepších přírodních podmínkách 31 Čistá či souhrnná rentabilita je vyjádřena jako podíl zisku včetně přímých a nepřímých dotací vázaných na danou komoditu vůči vynaloženým nákladům. Nepřímé dotace jsou vyjadřovány jen pro komodity živočišné výroby a představují tak dotace vázané na krmné plodiny.

23 22 a specializace na živočišnou výrobu, zejména chov skotu, v horších. To souvisí jak s možností nejefektivnějšího využití půdy, tak s podporami travních porostů. Významnou roli v této teritoriální specializaci hrají velmi dobré ceny obilovin a olejnin a platby LFA uplatňované pouze na travní porosty a podpory ošetřováni luk a pastvin s minimální intenzitou chovu hospodářských zvířat. Důsledkem je do budoucna sílící tendence k monokulturnímu užití orné půdy a k vytváření velkých podniků v marginálních oblastech hospodařících na TTP s minimální intenzitou výroby (chovu přežvýkavců). I přesto, že příčiny nízké konkurenceschopnosti většinou souvisí se strukturálním přizpůsobováním, nemohou být odtrženy od zbývajících faktorů, které buď zprostředkovaně, nebo s časovým odstupem, také ovlivňují výkonnost a konkurenceschopnost podniků. Mezi tyto faktory patří např. stabilně sílící závislosti na podporách z veřejných zdrojů, kdy více než 2/3 přidané hodnoty pochází z podpor a stabilizuje zemědělské subjekty. Jejich schopnost trvale působit v sektoru (a částečně na trhu) je díky důchodovým podporám zajištěna. Bez důchodových podpor by však značná část podniků a komodit byla v užším významu nekonkurenceschopná, a tudíž de facto zvyšují jejich zranitelnost z pohledu změny podmínek politiky. Tyto příjmové platby významně přispívají k ziskovosti sektoru. Tabulka 6 Indikátory důchodovosti v zemědělství (kontextové indikátory 10 a) b) a 11) Indikátor MJ Podíl čistého reálného zemědělského důchodu na neplacenou přepočtenou pracovní sílu mil. / FWU 1) bazický index 2007 % 113,1 100,6 100,0 138,8 40,0 110,0 250,3 228,7 Podíl čistého reálného zemědělského důchodu včetně nákladů práce na celkovou přepočtenou pracovní sílu mil. / celkové AWU 2) Bazický index 2007 % 90,7 95,0 100,0 118,2 92,4 113,6 153,7 149,4 Životní úroveň sebezaměstnaných zemědělců jako podíl vůči životní úrovni pracovníků v ostatních sektorech Životní úroveň pracovníků v zemědělství jako podíl vůči životní úrovni pracovníků v ostatních sektorech Zemědělský důchod z faktorů na roční přepočtenou pracovní jednotku 1) Indikátor dle fiche % % 3) / AWU 140,6 112,5 103,3 122,5 37,5 97,1 210,7 n.a. 108,8 102,5 99,6 100,7 83,6 96,7 124,8 n.a. 108,8 102,5 99,6 100,7 83,6 96,7 124,8 n.a. 2) Úprava indikátoru vhodnějšího pro podmínky ČR, který respektuje to, že důchod ze zemědělské činnosti je generován ze 4/5 v podnicích PO. 3) Úprava indikátoru dle poznámky 2). Zdroj: Eurostat, Národní účty, SZÚ Dále se jedná o nevyrovnané vyjednávací pozice v rámci vertikály dodavatel vstupů zemědělec obchodník zpracovatel maloobchod. Distribuce přidané hodnoty ve vertikálách je ovlivňována silnou ekonomickou pozicí obchodních řetězců, které tlačí na cenovou úroveň dodavatelů potravinářů/zpracovatelů. Trh se zemědělskými komoditami je

24 23 i přes postupnou vlastnickou koncentraci obchodníků v důsledku otevřeného evropského trhu poměrně konkurenční. To je následně umocněno převládajícím konzervativním chováním starší zemědělské generace. V kombinaci s hůře zvládnutelným řízením zejména nadměrně velkých podniků jsou výsledkem vyšší nároky na jejich řízení a zprostředkovaně tak vyšší náklady práce. V kombinaci s vysokým podílem námezdní síly to přispívá ke konkurenční nevýhodě českých producentů. Dále působí také nízká internalizace negativních efektů na půdě, která poté přispívá k problémům s kvalitou půdy a její úrodností. Vliv na konkurenceschopnost má také kvalita fyzické infrastruktury (cestní síť a její stav, přístupnost pozemků), která na venkově není dostatečně rozvinutá. Jedním z hlavních důvodů je organizace užívání půdy, která je dědictvím zcelování pozemků v době kolektivizace zemědělství. Významným důsledkem tohoto procesu jsou i nedořešené vlastnické vztahy, které také nepřispívají ke konkurenceschopnosti českého zemědělství. V tomto procesu vznikly půdní bloky o značné rozloze, které často nerespektují zvláštnosti reliéfu, a současně došlo ke značné ztrátě krajinných prvků, které měly půdoochrannou, vodohospodářskou a estetickou funkci. Současně byly důležitými prvky z hlediska ekologické stability krajiny. Následkem toho je často rozložení a orientace půdních bloků z hlediska hospodaření i z hlediska ochrany přírodních zdrojů neracionální a vyžaduje projektové řešení, jehož cílem je vypořádání vlastnických vztahů a vytvoření tzv. společných zařízení, které mají do jisté míry nahradit funkce chybějících krajinných prvků. V neposlední řadě také působí špatná funkčnost institucionálního prostředí ve smyslu aplikace právních norem včetně jejich vynutitelnosti, která často působí nekoordinovaně a zprostředkovaně se promítá do vyšších nákladů podnikatelů. Za výše definovaných okolností se české zemědělství a potravinářství z hlediska jeho evropské konkurenceschopnosti potýká s řadou výzev a problémů. Produktivita práce zemědělství se i při snižující se produkci soukromého zboží mírně zvyšuje, a to i v kontextu vývoje HDP (mírné zlepšení vztahu podílu zemědělství na HDP k jeho podílu na zaměstnanosti o půl procentního bodu za posledních 7 let, tj. od roku 2005). Celková produktivita faktorů poukazující na technologický pokrok má tento trend (bude doplněno po jeho výpočtu). Tabulka 7 Vývoj produktivity práce v zemědělství (kontextový indikátor 13) / / mil. (v b. c.) ,307 1,566 mil. (ve s. c. 2005) Zdroj: Eurostat, Národní účty Produktivita využití zemědělské půdy se mírně zvyšuje (nominálně o 4 % v průměru let proti průměru , měřeno celkovou zemědělskou produkcí na 1 ha z. p.) výnosy většiny komodit a užitkovosti jsou na stejné úrovni (případně někdy i vyšší) oproti ostatním státům EU, avšak při nesrovnatelně vyšších vstupech.

25 24 Tabulka 8 Výnos pšenice a dojivost (EU, ČR), 2008 Ukazatel MJ EU-26 Německo Rakousko Polsko ČR ČR/EU26 Výnos pšenice t/ha 6 7,6 5,6 5,3 5,7 95 % Dojivost kg/ks % Zdroj: DG AGRI FADN EU České zemědělství je typické svojí velikostní heterogenitou od mikropodniků spíše samozásobitelského charakteru až po holdingové společnosti s nadnárodní majetkovou propojeností. Dosahované ekonomické výsledky napříč velikostními skupinami 32 ) jsou (v některých případech extrémně) diferencované. Pokud se týká výše provozních podpor, jsou podniky v jednotlivých velikostních skupinách do jisté míry vyrovnané, vývoj u investičních podpor jednoznačně vykazuje vedle nárůstu jednotkových podpor v čase také nárůst od nejmenších po největší podniky. Rozdíl v investičních podporách mezi skupinou malých a největších podniků dosahuje více než 200 Kč/ha. Graf 6 Vývoj provozních dotací a podpor podle velikostních skupin podniků (dle FADN) Zdroj: FADN 32 Velikostní kategorie podniků ve FADN jsou vymezeny na základě hodnoty standardní produkce a kategorie malé je vymezena rozpětím hodnot 8-50 tis., střední tis., velké tis. a největší nad tis..

26 25 Graf 7 Vývoj investičních dotací a podpor podle velikostních skupin podniků (dle FADN) Zdroj: FADN Nejvyšší produktivitu dosahují podniky střední a velké (u skupiny velkých podniků je důchod z neplacené síly stabilně nejvyšší), krajní skupiny malé a největší vykazují nižší produktivitu. ČPH/AWU tak skupina malých podniků vytváří dlouhodobě nejnižší, rozdíly napříč skupinou podniků středních/velkých/největší se v čase mírně mění, ovšem rozdíly mezi nimi nejsou výrazné. Graf 8 Vývoj produktivity práce podle velikostních skupin podniků (dle FADN) Zdroj: FADN Důchod ze zemědělské činnosti z jednotky půdy stabilně roste s velikostí podniku, nejvýraznější posun je mezi skupinou velkých a největších podniků. FO dlouhodobě zaznamenávají vyšší produktivitu práce (2,7 AWU/100 ha vs. 3,06 v roce 2011). S tím souvisí také generovaný důchod v přepočtu na AWU, který se výrazně

27 26 diferencuje mezi malými a velkými subjekty (v průměru tento rozdíl v letech činil mezi těmito skupinami téměř 9 násobek). Efektivnost z rozsahu je (ekonomický) ukazatel, který určuje účinnost využívání výrobních faktorů, přičemž tato účinnost je spojena s jeho velikostí (jeho jednotkové náklady se snižují tím, že podniky vyrábějí větší množství produkce). Čím více se blíží 1, tím je účinnost využívání vstupů vyšší. Z provedených analýz ÚZEI vyplývá, že nejvýrazněji se výhody z velikosti prosazují ve velikostní skupině ha, v dalších velikostních kategoriích buď stagnují, případně se mohou i klesat. Graf 9 Vývoj důchodu ze zemědělské činnosti na hektar podle velikostních skupin podniků (dle FADN) Zdroj: FADN Graf 10 Vývoj důchodu ze zemědělské činnosti na AWU podle velikostních skupin podniků (dle FADN) Zdroj: FADN

28 Podíl (%) 27 Napříč výrobními oblastmi přetrvává inverzní vztah mezi přidanou hodnotou vyjádřenou na hektar a generovaným příjmem na pracovní sílu; nejvyšší důchod v bramborářsko-ovesné a horské oblasti při zhruba 75 % využití pracovní síly vůči kukuřičné. Důchod a ČPH/AWU v rámci specializací je v zásadě rovnoměrný (nejvyšší u chovu skotu), vyjma orientace na chov prasat a drůbeže (ČPH/AWU 61 % dosahované úrovně v chovu skotu). Struktura zemědělské zaměstnanosti a generační obměna Od manažerské práce nedostatečně založené na dlouhodobé strategii rozvoje podniku a na spolupráci s odborným a komplexním poradenstvím se odvíjí mnoho problémů spojených s nevhodnou technologií a organizací práce. S tím úzce souvisí situace v oblasti generační obměny pracovních sil v zemědělství. V zemědělství je výrazně nepříznivá věková struktura, a tím je negativně ovlivněna kapacita rezortu v oblasti inovací. Významné rozdíly se projevují v porovnání s věkovou strukturou celkové zaměstnanosti v NH ČR, kdy podíl pracovníků ve věku do 44 let na celkovém počtu pracovníků činil v roce 2010 v NH 60 %, zatímco v zemědělství činil tento podíl jen 45 %. Graf 11 Věková struktura pracovníků v zemědělství 1) a v NH v % v roce 2006 a 2010 (kontextový indikátor 26) Zem 2010 NH 2010 Zem 2006 NH Věková kategorie 1) Data jsou zveřejněna jen agregovaně za zemědělství, lesnictví a rybářství. Zdroj: Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků výběrového šetření pracovních sil 2006, 2010, ČSÚ 2007, 2011, výpočty ÚZEI Nepříznivá věková struktura pracovníků v zemědělství se neprojevuje pouze v ČR, ale i v mnoha členských státech EU (přičemž mezi jednotlivými státy panují velmi výrazné rozdíly). Situace v ČR se tak nijak významně neliší od průměrů za EU 27, EU 25 či EU 15 (poněkud nižší podíl v kategorii do 34 let v ČR je do určité míry kompenzován nižším zastoupením nejstarších pracovníků, tj. ve věku 65 a více let, což souvisí mj. s věkovou hranicí pro odchod do důchodu a převažující zaměstnaností v podnicích PO v ČR). Nepříznivost věkové struktury zaměstnanosti v zemědělství ČR se tak mnohem výrazněji projevuje ve srovnání s národním hospodářstvím jako celkem než při srovnání s průměry za zemědělství celé EU.

29 Podíl (%) 28 Graf 12 Věková struktura pracovníků v zemědělství v ČR a EU v roce EU 27 ČR EU 15 EU do Věková kategorie Zdroj: úpravy ÚZEI Jednou z bariér vstupu mladých pracovníků do resortu je příjmová disparita zemědělství vůči národnímu hospodářství (74,6 % v roce 2011). Nižší pružnost v případě vedoucích pracovníků a obecně stávající kvalita lidského kapitálu (ve smyslu znalostí, odpovědnosti, inovativnosti, tvůrčímu přístupu) a pracovní výkonnost manuálních pracovníků často v důchodovém věku pak negativně ovlivňuje míru ochoty k zavádění inovací a dosahované hospodářské výsledky podniků. Přitom nároky na kvalifikaci a kvalitu pracovních sil v zemědělství narůstají zejména v souvislosti s technickým a technologickým rozvojem. Současně se postupně zlepšuje vzdělanostní struktura, zejména ubývá pracovníků se základním vzděláním a přibývá se středním a vysokoškolským. I přes příznivý vývoj ve vzdělanostní struktuře však vývoj pracovních sil může představovat dlouhodobě limit pro zvyšování konkurenceschopnosti a jeví se jako kumulující se problém budoucnosti českého zemědělství. Komodity rostlinné a živočišné výroby V reakci na nízkou rentabilitu některých komodit některé podniky ukončují nebo redukují takovouto produkci (např. len, luskoviny, cukrovka, nebo aromatické a kořeninové plodiny). V souladu s tímto trendem dochází ke specializaci produkce a roste počet podniků zaměřených jen na polní výrobu (zejména na obiloviny a olejniny). Agrotechnika produkce obilovin je na relativně vysoké úrovni a odpovídají tomu i výnosy z hektaru (např. u pšenice 5,9 t/ha). Výrazně klesá pozornost podniků vůči zachování a zlepšování úrodnosti půdy v dlouhodobém horizontu, jakožto nutného dlouhodobého předpokladu setrvání na trhu. Příčinami nízké rentability některých komodit jsou především nízká tvorba kapitálových zdrojů pro investiční rozvoj, po většinu transformačního období docházelo k nedostatečné obměně u specifického majetku (např. sady), odliv kvalifikované a podnikavé pracovní síly

30 29 ze sektoru za souběžného technologického pokroku, nevýhody plynoucí z rozsahu v nákladech práce, zejména u pracovně a kvalitativně náročných specializací. Komodity živočišné výroby ztrácejí svou pozici na domácím trhu. Platí to především v chovu monogastrů reprezentovaném komoditami vepřové maso, drůbeží maso a vejce, přičemž do těchto výrob nesměřují přímé platby i s ohledem na strukturu podniků převážně bez půdy. Zhoršující se rentabilita produkce provázená špatnou konkurenceschopností zejména masného zpracovatelského průmyslu, jsou hlavními důvody snižování rozměru domácí výroby. Graf 13 Vývoj produkce živočišné výroby v letech (s. c. 2000, 2003=100) 250% 225% 200% Skot Prasata Ovce a kozy Drůbež Mléko Vejce 175% 150% 125% 100% 75% 50% Zdroj: ČSÚ Souhrnný zemědělský účet Chov skotu zahrnující komodity mléko a hovězí maso si dosud svou konkurenceschopnost udržuje, ale především díky podporám směrovaným do tohoto odvětví. Producenti mléka v průměru za ČR nedosahují rentability bez přímých podpor. V mezinárodním srovnání mají producenti mléka v ČR slabou konkurenční pozici a jejich postavení se během předchozích pěti let zhoršilo. Předpokládá se prohloubení problému po odstranění kvót v roce Ve vybraných konkurenčních zemích zřejmě poroste produkce. Produkce hovězího masa v ČR převyšuje dlouhodobě domácí spotřebu a míra soběstačnosti se tak udržuje nad hranicí 100 %. Hlavním důvodem není jen nízká domácí spotřeba, ale zejména dobré uplatnění skotu na zahraničních trzích, hlavně v ostatních zemích EU. Produkce hovězího masa bez podpor je nerentabilní, zatímco podporami se výrazně zlepšuje. Příčiny tkví především v nižší produktivitě práce, v případě chovu prasat vyššími náklady na krmiva zejména v důsledku horší konverze krmiv a počtu odchovaných selat, což je dáno horší ošetřovatelskou péčí a také mikroklimatem ve stájích. V případě chovu skotu nedostatečné zhodnocení vyšší kvality produkce v případě masných plemen. A dále stále se zvyšující nároky na welfare zvířat. Z pohledu welfare zvířat je výrazný podíl stájí pro dojnice modernizovaný (70 %), což neplatí pro stáje pro prasata, kde je více než 50 % stájí z období let Většina povinných standardů pro welfare je nicméně naplněna a je zde tedy spíše prostor pro nadstandardní vylepšení prostředí (zejména stájové mikroklima a jeho vliv na zdravotní stav a užitkovost) pro chovaná hospodářská zvířata.

31 30 Potravinářský sektor Po vstupu ČR do EU vrostl výrazně dovoz zpracovaných, zejména masných výrobků a zpracovaného ovoce a zeleniny, což podpořilo výrazný nárůst záporného salda obchodu (který postupně roste). Příčinou je nízká konkurenceschopnost potravinářských firem, při klesání tržního podílu především na domácím trhu, která vychází z pomalého tempa technologických i produktových inovací a nedostatečně rozvinutého marketingu. Velmi vysoký podíl podniků odvětví bez inovačních aktivit (43,2 %) je výraznou slabou stránkou potravinářského odvětví. K situaci přispívají také externí vlivy jako tržní síla distribučních řetězců, mnohdy zkreslený mediální obraz o potravinách a sociální problémy některých vrstev populace, preferujících cenu potravin, před jejich kvalitou. Nedostatečná je i osvěta spotřebitele a jeho schopnost u části nakupujících rozpoznat kvalitní potraviny. Zemědělské podniky a menší zpracovatelé reagují na koncentraci a globalizaci hledáním nových způsobů odbytu a tržních nik (koutů) jde např. o prodej ze dvora, farmářské trhy a prodejní automaty. Vzrůstá zájem o systémy (certifikovaných) značek. Nicméně, tyto příležitosti (segmentace trhu a režimy kvality) jsou zatím využívány v omezeném měřítku a nebyly schopny zvrátit negativní trendy rozvoje sektoru. Nedostatečná konkurenceschopnost některých producentů a dopady ekonomické krize způsobily, že objem produkce ve výrobě potravinářských výrobků, vyjádřeno tržbami za prodej vlastních výrobků a služeb v běžných cenách, dosáhl v roce 2008 již 233,3 mld. Kč a ve srovnání s rokem 2010 poklesl o 10 %, což se adekvátně promítlo do snížené tvorby hrubé přidané hodnoty. Tento pokles znamená sníženou schopnost generovat dostatek zdrojů na investice. Tvorba hrubého fixního kapitálu za NACE od roku 2007 činila 700 mil., zatímco v roce 2010 výrazně poklesla na 483,7 mil., tj. o 30,9 %. Nedostatek finančních zdrojů je limitujícím i pro náklady vynakládané na marketingové aktivity podniků. Další příčinou je, že pouze část firem dodává na trh značkové výrobky s vyšší prodejností, zatím co ostatní podniky nedisponují vlastními značkovými výrobky, které je propagují a dodávají pouze běžné výrobky a výrobky privátních značek distribučních řetězců. Počáteční rozvoj bio výrobků v ČR také neodpovídal západoevropským trendům, a to se týká i systémů garance kvality, zejména privátních systémů. V omezené míře jsou také využívány inovace marketingové. Potravinářský průmysl dosud plně nevyužívá spolupráci s pracovišti vědy a výzkumu. Z interview s experty vyplynulo, že projekty v této oblasti vyžadují dlouhodobější spolupráci zúčastněných subjektů a jsou náročné na koordinaci. Ze zahraničních zkušeností (Velká Británie) vyplývá důležitost intenzivní spolupráce při inovačních aktivitách farmářů a zpracovatelů, vedoucí k efektivnímu investování, snižování nákladů a lepším cenám, V porovnání se zahraničím se v ČR postupně také začínají rozvíjet fungující clustery, které představují vhodnou formu spolupráce mezi výzkumem a výrobními podniky. Pozitivním příkladem může být cluster, který vedl ke šlechtění a následnému využití ječmene v mléčných, pekařských a dalších výrobcích. Z dotazníkového šetření mezi podnikatelskými subjekty vyplynulo, že není velký zájem o spolupráci, kterou by nabízely výzkumné instituce. Tyto instituce naopak mají za to, že výrobní podniky od nich žádají pouze řešení jejich provozních problémů, na širší projekty chybí finanční zdroje, bez nichž však výzkumné instituce nemohou s výrobci spolupracovat. Proto dosud mnohdy chybí dlouhodobější spolupráce těchto institucí s podniky, která by umožnila ověřování nových technologií, které přinášejí inovace. Zlepšení transferu výzkumu do potravinářství je tedy nezbytné a vyžaduje investiční podpory a vstup kapitálu do odvětví i zdrojů do výzkumu.

32 31 Širší výrobkové inovace se jeví nezbytné vzhledem k současné situaci, kdy výrobky s nižší přidanou hodnotou a v nižší cenové hladině do značné míry tvoří komoditní skladbu dodávanou ČR na trhy ostatních členských zemí EU. Týkají se zejména živočišné produkce. Jde např. o vývoz mléka k dalšímu zpracování, sušeného mléka a naopak dovoz sýrů a dalších mléčných výrobků. Jednotková cena vývozu mléka a mléčných výrobků vůči EU 27 v průměru let činila pouze 15,2 Kč/kg, zatímco cena dovozu těchto výrobků za stejné období dosáhla 35,0 Kč/kg. Ještě markantnější cenový rozdíl u uvedených výrobků je vůči EU 15, kdy průměrná cena dovozu ve výše uvedeném období dosáhla 45,8 Kč/kg a vývozní cena pouze 13,5 Kč/kg. Též jde o vývoz některých nezpracovaných rostlinných produktů (mj. obilovin a mouky). K nevýhodám zpracovatelů patří technologická nevyváženost mezi obory i mezi malými a velkými podniky. Zásadní potřebou se jeví moderní technologie, které umožňují kvalitnější zpracování surovin vč. produktů ekologického zemědělství a vysokou bezpečnost a stabilitu charakteristických znaků produkce po dobu výroby i zvýšení průmyslové automatizace, energetické úspory aj. Současná podnikatelská struktura zpracovatelů je též nedostatečně efektivní, a tím nekonkurenceschopná. Na jedné straně existují malé a střední podniky (reprezentují 99 % podniků), jako je tomu ve vyspělých zemích EU, které působí na lokálních trzích. Na druhé straně, domácí velké potravinářské podniky, však nejsou schopny plně konkurovat nadnárodním společnostem. Tyto tuzemské podniky zcela nevyužívají výhod z rozsahu a distribuční sítě nakupují významnou část potravin s nižšími cenami od velkých zahraničních společností. Slabší pozice zpracovatelů na trhu vede i k nižší efektivnosti, která může být v některých případech zlepšována přeléváním části přidané hodnoty produkované zemědělstvím. Pouze v některých případech existují velké tuzemské společnosti zasahující do více odvětví a to od zemědělských vstupů, přes vlastní zemědělství až po zpracování a prodej potravinářských výrobků. Tabulka 9 Porovnání EU-27 a vybraných zemí z hlediska hrubé přidané hodnoty NACE v letech 2007 a 2010 Hrubá produkce (mld. euro) Mezispotřeba (mld. euro) Hrubá přidaná hodnota (mld. euro) Hrubá přidaná hodnota/hrubá produkce (%) EU ,74 223, Česká 12,38 12,71 9,46 9,41 2,92 3,30 23,6 26,0 republika Slovensko 3,35 3,98 2,40 2,78 0,95 1,20 28,4 30,2 Německo 155,44 159,32 117,46 121,08 37,98 38,24 24,4 24,0 Maďarsko 9,20 8,89 7,16 6,96 2,04 1,93 22,2 21,7 Itálie 121,15 123,08 96,17 97,87 24,98 25,21 20,6 20,5 Polsko 40,86 43,23 32,87 33,39 7,99 9,84 19,6 22,8 Zdroj: EUROSTAT národní účty Naznačené problémy současného potravinářského průmyslu vedou k nedostatečnému tempu růstu produktivity práce ve zpracovatelském sektoru. Produktivita práce ve zpracovatelském průmyslu v ČR vyjádřená v podobě hrubé přidané hodnoty (HPH) na zaměstnance činila 25,4 tis. v roce 2010, zatímco v EU 27 již dosáhla 47,1 tis. a dosahuje tak poloviční úrovně. Při velmi mírném absolutním růstu objemu produkce se zvyšovala produktivita práce průměrným ročním tempem 2,7 % mezi obdobími let a I přes dlouhodobý růst hrubé přidané hodnoty se vyskytují určité nerovnoměrnosti tohoto růstu z pohledu výrobních oborů.

33 tis. na pracovníka 32 Tabulka 10 Vývoj produktivity práce v zemědělství (kontextový indikátor 28) / / mil. (v b. c.) ,185 1,553 mil. (ve s. c. 2005) ,979 1,185 Zdroj: Eurostat, Národní účty Graf Vývoj produktivity práce v potravinářském průmyslu Zdroj: EUROSTAT národní účty U části některých komodit se přidaná hodnota zemědělcům lépe realizuje vývozem jejich suroviny do zahraničí. Výslednou konkurenceschopnost jak zemědělců, tak i zpracovatelů je možné hodnotit pomocí vývoje agrárního zahraničního obchodu (AZO), který je odrazem reálné (revealed) konkurenceschopnosti. Ve vývoji AZO dochází k následujícím tendencím: Od vstupu ČR do EU došlo ke zvýšení obratu AZO o více než 130 %. Záporné saldo AZO dosahovalo v roce 2011 rekordní výše -35 mld. Kč. V českém agrárním dovozu se pozvolna zvyšuje podíl vysoce zpracovaných výrobků, zatímco ve vývozu lze pozorovat rostoucí tendenci spíše u částečně zpracovaných výrobků. Důležitou českou exportní komoditou je nezahuštěné mléko a smetana a velkoobjemové komodity, jako jsou obiloviny a olejniny. Dynamicky narostl dovoz masa a drobů. V posledních dvou letech se hůře vyvážely i tradiční české výrobky jako pivo, slad, chmel.

34 33 Graf Vývoj agrárního zahraničního obchodu ČR dovoz vývoz bilance Zdroj: ČSÚ Graf 16 Vývoj agrárního zahraničního obchodu ČR za vybrané kapitoly Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty ÚZEI

35 34 Půdní držba a pozemkové úpravy Významným tématem v rámci hospodaření s faktory produkce je dostupnost půdy. V ČR je vysoká fragmentace vlastnické struktury půdního fondu, historicky způsobená přírodními faktory, mírou úrodnosti a především dělením vlastnických parcel dědickým systémem a z části obnovou katastrálního operátu při digitalizaci katastru nemovitostí. Zemědělskou půdu (bez zahrad) v ČR vlastní přibližně 1 mil. vlastníků, počet vlastníků zahrad lze odhadovat na 2 3 mil. Na jednoho vlastníka připadá v průměru 3,65 ha, přičemž tuto výměru tvoří průměrně 2,5 parcely. Zajímavou charakteristikou je rozdělení půdní držby podle velikosti vlastněných pozemků: více než 40 % půdy je v držení skupinou největších vlastníků (nad 100 ha), které ovšem tvoří pouze 0,3 % na počtu. Naproti tomu 66 % všech vlastníků disponuje pozemky do 1 ha (včetně33). Průměrná výměra parcely orné půdy klesá a v r byla 0,81 ha a 0,48 ha parcely z.p.34 Tento trend je stabilní a mimo zvýšených transakčních nákladů při manipulaci se zemědělskou půdou zvyšuje i potřebu realizace komplexních pozemkových úprav. Nástrojem politiky, jehož cílem je upravovat vlastnická práva, dostupnost a usnadnění užívání půdy, jsou pozemkové úpravy. Tyto navíc představují významný nástroj uplatňování protierozní a protipovodňové ochrany a realizace plánů ochrany přírody a tvorby krajiny, protože vymezují potřebná opatření až na úroveň vlastnických parcel. Od r do bylo v ČR vybudováno v rámci pozemkových úprav toto množství tzv. společných zařízení (tj. staveb či opatření uskutečněných ve společném zájmu všech účastníků pozemkové úpravy, resp. ve veřejném zájmu, která jsou dále majetkem obce): km polních cest, 21 km 2 protierozních opatření, 16 km 2 vodohospodářských zařízení a 55 km 2 ekologických opatření. Průměrný meziroční nárůst realizací společných zařízení činí zhruba 25 %. Bohužel tato intenzita nepostačuje současným požadavkům na ochranu složek životního prostředí a krajiny v kontextu klimatické změny a exploatace činnosti člověka. Realizace protipovodňových, protierozních a ekologických opatření je v současné době podporována v rámci programů PRV a OP ŽP, proces je však stále pomalý a za vyprojektováním a vypořádáním vlastnických vztahů v katastru nemovitostí zaostává. Alespoň jedno opatření pro ochranu půdy a vody v rámci pozemkových úprav bylo do konce r vybudováno pouze v 10 % katastrálních území ČR. Pokud vezmeme v úvahu, že cca 40 % území ČR je ohroženo erozí, je zřejmé, že je nutné urychlit realizaci všech prvků plánů společných zařízení ukončených a ukončovaných pozemkových úprav. Diverzifikace Důležitým nástrojem ke zvýšení ekonomické stability zemědělských podniků je diverzifikace jejich činností. Hlavní motivy diverzifikace spočívají v hledání alternativních zdrojů příjmů a to buď v podobě přechodu od přebytkových zemědělských komodit na nezemědělské komodity s větším tržním potenciálem a nebo lepším využití rezerv v kapacitě výrobních faktorů zemědělského podniku. To však závisí do značné míry na tržních příležitostech v místě působnosti farmáře. Dalším motivem pro diverzifikaci bývá řízení podnikatelských rizik. 33 Zdroj: Vilhelm V. a kol. (2012): Vývoj trhu se zemědělskou půdou a identifikace faktorů ovlivňujících vývoj cen zemědělské půdy v podmínkách ČR. ÚZEI, TÚ 17 (4233), první výstup. 34 Zdroj: Zpráva o stavu zemědělství ČR, MZe ČR.

36 35 Podle Agrocenzu 2010 se v ČR věnuje minimálně jedné nezemědělské činnosti 15,1 % zemědělských podniků. Zastoupení nezemědělských činností na celkovém počtu diverzifikovaných zemědělských subjektů je uvedeno v následujícím grafu. Graf 17 Zastoupení nezemědělských činností u zemědělských podniků v ČR VYBRANÉ NEZEMĚDĚLSKÉ ČINNOSTI zemědělských subjektů smluvní práce jiné 21,3% smluvní práce zemědělské 30,3% lesnictví 11,9% cestovní ruch 13,2% Jiné 23,3% rukodělná výroba 5,3% zpracování zem. prod. 6,5% výroba energie z obn. zdr. 3,8% zpracování dřeva 4,5% akvakultura 1,6% ostatní 1,6% Zdroj: Agrocenzus 2010 Důležitým determinantem při rozhodování o diverzifikaci je velikost zemědělského podniku a výrobní zaměření. Faremní diverzifikace aktivit je četnější u velkých podniků, protože až 39,8 % podniků právnických osob se věnuje nezemědělským činnostem v roce 2010 v porovnání s relativně menšími fyzickými osobami podnikateli, kde tento podíl činí 12,6 %. Nezemědělské činnosti podniků právnických osob jsou orientované především na zpracování zemědělských produktů (13,9 % diverzifikovaných podniků) a smluvní práce poskytované pro jiné subjekty (55,4 % diverzifikovaných podniků). Výrobou energie z obnovitelných zdrojů se zabývá větší podíl právnických osob (7,8 %) než podnikajících fyzických osob (3,3 %), což vyplývá z relativně velké investiční náročnosti na výstavbu a provozování zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, zejména pak bioplynových stanic (BPS) 35. Rozvoj faremní diverzifikace u malých podniků naráží na bariéry omezené kapacity, kapitálové vybavenosti a úvěrového omezení těchto podniků. Malé podniky spíše tendují k mimofaremní lokaci zdrojů příjmů spočívající ve využití volné kapacity farmáře jeho zaměstnáním mimo zemědělský podnik. Prostor pro diverzifikaci podnikajících fyzických osob spočívá zejména v aktivitách, které není efektivní realizovat průmyslovým způsobem, např. řemeslná výroba (7,4 % diverzifikovaných podniků), lesnictví (21,2 % diverzifikovaných podniků). Z hlediska tržeb za nezemědělskou produkci uvádí Agrocenzus tržby za vybrané poskytované služby. Sumarizací podniků, které poskytují účetně oddělitelné a neoddělitelné služby, je možné získat přehled o tržbách za poskytnuté nezemědělské služby za rok Podíl celkových investičních výdajů na výstavbu zemědělských bioplynových stanic činí v průměru 60 % účetní hodnoty celkových aktiv podniku.

37 0 % podniků Tabulka 11 Hodnota poskytovaných služeb (tis. Kč/podnik) Služba Celkem Právnické osoby Fyzické osoby podnikatelé Agroturistika 1 553, ,1 373,5 Sportovní aktivity na venkově 982, ,6 576,8 Zemědělské služby pro odběratele 1 226, ,8 750,2 Výroba energie z obnovitelných zdrojů 8 171, , ,0 Zdroj: Agrocenzus 2010, výpočty ÚZEI Velmi významně přispívá k ekonomice podniků diverzifikace do výroby energie z obnovitelných zdrojů. Významným trendem diverzifikace příjmů zemědělských podniků je v posledních letech rozvoj BPS. Rozdělení tržeb z provozu zemědělských bioplynových stanic podpořených z opatření osy III PRV je uvedeno v následujícím grafu. Výše tržeb byla v roce 2011 v průměru 21,207 mil. Kč na podnik, přičemž v roce 2011 činila průměrná hodnota produkce na podnik právnických osob 56,9 mil. Kč. Rozdíl proti údaji od ČSÚ v předchozí tabulce spočívá v odlišném souboru podniků a v širší definici obnovitelných zdrojů energie, která ve statistikách ČSÚ nezahrnuje jen bioplynové stanice, ale i například i menší kotle na biopaliva. Podle údajů SZÚ činil podíl příjmů z diverzifikovaných aktivit na celkové hodnotě produkce zemědělského odvětví v roce ,9 % a zvýšil se v roce 2011 na 3,5 %. Přičemž hodnota tržeb z elektrické energie produkované v BPS v roce 2011 činila 1,6 mld. Kč a tvořila 40 % z celkových tržeb z diverzifikovaných činností. Graf 18 Rozdělení podniků podle výše tržeb za elektřinu z BPS při výkupní ceně 4,12 Kč/kWh (2011) Zdroj: MZe, výpočty ÚZEI Tržby za elektřinu (v tis. Kč) V analýze 36 proplacených projektů v rámci opatření III.1.1. a III.1.2 PRV v letech bylo prokázáno, že podpora zemědělských bioplynových stanic je podporou převážně středních a velkých zemědělských podniků právnických osob. Pozitivum investiční podpory zemědělských bioplynových stanic je možné vidět ve zvýšení ekonomické životaschopnosti zemědělských podniků (za současného systému podpor v zemědělství), zejména produktivity 36 Vyhodnocení efektů podpory BPS podpořených z PRV konference _faktory_prosperity/sekce-agro/.

38 37 půdy a práce. V souvislosti s investicí do bioplynových stanic také dochází k významné změně kapitálové struktury podniků. Lesnictví Hrubý domácí produkt České republiky v roce 2011 činil 3 809,3 mld. Kč a dosáhl tak 78 % průměrné úrovně objemového indexu HDP na obyvatele v paritě kupní síly za EU 27. Dle údajů ČSÚ byl v roce 2011 podíl lesnictví na HDP (v základních cenách) 0,51 % (zemědělství 1,04 %). Nízká ekonomická životaschopnost a konkurenceschopnost trvale udržitelného obhospodařování lesů a navazujících odvětví Mezi hlavní problémy nízké ekonomické životaschopnosti odvětví patří nízká kapitálová vybavenost lesních podniků vycházející zejména z roztříštěnosti lesních pozemků ve vazbě na velikost lesních majetků a jejich strukturu. Ve vyšší míře se tento negativní stav projevuje především u lesů vlastněných obcemi a fyzickými osobami, a to zejména nízkou konkurenceschopností. Z nízkého finančního zajištění rovněž vyplývá nedostatečná technologická vybavenost dřevozpracujících podniků, nedostatečná technologická a technická vybavenost subjektů, které se zabývají produkcí sadebního materiálu lesních dřevin, špatný stav lesnické mechanizace a nedostatečná resp. málo obnovovaná lesní infrastruktura např. lesní cesty. V této oblasti se negativně projevuje špatná stabilizace pracovních míst a zaostalost ve vývoji průměrných mezd ve srovnání s dalšími obory v rámci národního hospodářství. Další problémy plynou z vlastního charakteru a zvláštností lesního hospodářství (dlouhá produkční doba, plnění mimoprodukčních funkcí a funkcí celospolečenského významu atd.). Ekonomická situace vlastníků lesa v rámci hospodaření v lesích včetně případných vedlejších aktivit se po významném propadu hospodářského výsledku po roce 2006 (tj. v letech ) relativně zlepšila. Výnosy z lesnické činnosti se značně odlišují dle druhu vlastnictví lesa. Hospodářský výsledek vlastníků lesa bez příspěvků na hospodaření v lesích činil v roce 2011 u lesů ve vlastnictví státu (3 572 Kč/ha lesa), potom u lesů soukromých (1 594 Kč/ha lesa) a nejméně v lesích ve vlastnictví měst a obcí (539 Kč/ha lesa). Příznivě se projevila opatření realizovaná v úsporách nákladů, jak v lesnických činnostech, tak i v ostatním hospodaření a správě majetku. Potvrzují to výsledky rezortního statistického šetření MZe od 256 vlastníků lesů (případně nájemců lesů) s výměrou lesů přesahující 200 ha, které reprezentují celkem 93% podíl výměry lesů státních, 38% podíl lesů ve vlastnictví měst a obcí a 19% podíl soukromých lesů v ČR, přičemž z celkové výměry lesů v ČR (2 657,4 tis. ha) statistické šetření zahrnovalo 66,2 % (1 760 tis. ha).

39 38 Tabulka 12 Průměrné náklady vybraných výkonů podle kategorií vlastníků v Kč Výkon činnost MJ Státní lesy Obecní lesy Soukromé lesy Vážený průměr Obnova lesa ha Péče o lesní kultury ha Prořezávky ha Ochrana lesa ha Celkem pěstební činnost ha Těžba dřeva m Přibližování dřeva m Odvoz dřeva m Opravy a údržba lesních cest ha Zdroj: Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR v roce 2011 Konkurenceschopnost nepřímo souvisí i s velikostí majetku lesních podniků. U soukromých vlastníků je v současné době průměrná velikost lesních majetků cca 3 ha. Průměrná rozloha obecních lesních majetků je 78 ha. Sekundárně tak může zvyšování konkurenceschopnosti drobných lesních majetků podpořit opatření iniciující sdružování lesů vlastníků malých výměr a spolupráce těchto subjektů ve společném výrobním procesu. Tabulka 13 Četnost zastoupení vlastnictví dle velikosti lesního majetku soukromé lesy velikost majetku < 1 ha 1,1-2 ha 2,1-5 ha 5,1-10 ha 10,1-50 ha > 50 ha rozloha (%) 77,1 11,6 8,2 2 0,8 0,3 obecní lesy velikost majetku < 1 ha < 10 ha ha > 50 ha rozloha (%) zřídka 52,4 26,4 21,2 Zdroj: doc. Bluďovský, Lesnická práce 2000/9 Závažnost problému lze demonstrovat na změnách cen surového dříví v uplynulých letech, kdy např. od roku 2001 do roku 2009 došlo ke snížení průměrné ceny surového dříví o cca 50 %. Takovéto změny pak mají zásadní vliv na rozsah tržeb podniku a na vznik problémů se samofinancováním lesních podniků, a to především u menších podniků. Od roku 2010 se cena opět zvyšovala, ale úrovně roku 2001 nedosáhla. Podle údajů rezortního statistického výkazu Les (MZe) 2-01 Roční výkaz o nákladech a výnosech v lesním hospodářství za rok 2011 došlo u podnikatelských subjektů v lesnictví v průběhu roku 2011 oproti minulému roku k výraznému propadu hospodářských výsledků (tj. k vykázané ztrátě oproti zisku v minulém roce). Podstatnými vlivy na dosaženou ztrátovost podnikatelských subjektů v lesnictví (2011) byl růst cen surového dříví, růst cen služeb za prováděné těžební a pěstební práce při výrazném propadu v těžební činnosti a nízká efektivnost vynakládaných nákladů na zabezpečení jednotlivých výkonů v lesnické činnosti vč. nižší produktivity zabezpečovaných prací. Indexy cen surového dříví (ČSÚ) pro podniky tuzemského dřevozpracujícího průmyslu zaznamenaly v průběhu roku 2011 průměrné čtvrtletní tempo růstu u jehličnatého dříví celkem ve výši 2,1 %, z toho u nejrozšířenějších výřezů smrku a borovice výřezů III. A/B třídy jakosti 2,3 % a u listnatého dříví celkem ve výši 1,0 % s nejvyšším tempem růstu indexu cen u bukových výřezů V. třídy jakosti tj. vlákniny (6,9 %) a u listnatého paliva (4,6 %). Do hospodaření podnikatelských subjektů se negativně promítla ztráta v provádění výkonů

40 39 v těžební činnosti (- 275 Kč/ha lesa) a v myslivosti (-19 Kč/ha lesa), které přesáhly vytvořené zisky z pěstební činnost (47 Kč/ha lesa), ostatní lesnické činnosti (64 Kč/ha lesa) a v jiných než lesnických činnostech (57 Kč/ha lesa). Produktivita práce v lesnictví má s výjimkou období hospodářského propadu mezi lety rostoucí tendenci. Přesto je při srovnání aktuálních dat s průměrem EU přibližně poloviční, a s výjimkou Slovenska také výrazně nižší než v okolních zemích. Graf 19 Vývoj produktivity práce v lesním hospodářství Zdroj: Eurostat Graf 20 Produktivita práce v lesním hospodářství (srovnání ČR a EU) Zdroj: Eurostat, data za rok 2009

41 40 Graf 21 Srovnání tvorby hrubého fixního kapitálu v lesním hospodářství Zdroj: Eurostat, data za rok 2009 Výraznou finanční podporou pro vlastníky (nájemce) lesů byly v roce 2011 dotace poskytované z fondů EU, z rozpočtu krajů a ze státního rozpočtu (dle zákona o lesích). Celková finanční podpora na 1 ha lesa činila v roce 2011 v průměru 142 Kč u státních lesů, 432 Kč u lesů soukromých a nejvíce 742 Kč u lesů v majetku měst a obcí. Průměrná mzda zaměstnanců v lesnictví a v souvisejících činnostech vzrostla oproti předchozímu roku (2010) o 5,1 %. Tempo růstu průměrných mezd v lesnictví tak předstihlo růst mezd v průmyslu (3,3 %) i v národním hospodářství (2,1 %). Průměrná mzda fyzických osob v lesnictví a v souvisejících činnostech za podnikatelskou i nepodnikatelskou sféru však nadále zaostává absolutně o Kč ve srovnání s průmyslem a o Kč ve srovnání s průměrnou mzdou v národním hospodářství. V rámci odvětví lesního hospodářství je nejvyšší průměrná mzda ve státním sektoru, která přesahuje o Kč průměrnou mzdu v soukromém sektoru. Tabulka 14 z toho Lesnictví Průměrná měsíční mzda v Kč /2011 Kč % ,1 lesy státní ,7 lesy soukromé ,8 lesy obecní ,2 Průmysl ,3 Národní hospodářství celkem ,1 Zdroj: Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR v roce 2011 I v lesním hospodářství se negativně projevuje odliv kvalifikovaných pracovníků, což přímo souvisí s užíváním nových technologií nahrazujících jejich práci, současně je to dáno nárůstem zaměstnávání tzv. OSVČ (osob samostatně výdělečně činných), které provádějí převážně práce v pěstební a těžební činnosti na živnostenské oprávnění (a to zejména v těžbě dřeva, přibližování dřeva, obnově lesa a v péči o lesní kultury). Hlavní příčinou je nestabilita dlouhodobých pracovních příležitostí (sezónní pracovní upotřebitelnost) a krátkodobé tendry na prováděné služby bez přímého regionálního provázání. Z tohoto důvodu se v přímé úměrnosti zvyšuje riziko nových investic. Nutná je z tohoto hlediska podpora malých

42 41 a středních podniků ve vazbě na obrat a nové pracovní příležitosti a rozvoj neproduktivních investic (rekreační význam lesa). Tabulka 15 Počet zaměstnanců v LH LH celkem Státní lesy Soukromé lesy Obecní lesy Zdroj: Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR v roce 2011 Lesnická infrastruktura Údržba a rozvoj lesnické infrastruktury, obnova lesní mechanizace (stroje) či u dřevozpracujících podniků technické vybavení provozů představují pro lesní podniky vysoké finanční nároky. Z celkové délky km lesní dopravní sítě tvoří její základní kostru celkem km lesních odvozních cest, které se využívají v průběhu roku v lesním hospodářství ČR na trvalý nebo sezónní odvoz dřeva automobilovými odvozními prostředky. Lesní cesty (lesní dopravní síť LDS) mají pro lesní hospodářství zásadní význam, protože zpřístupňují lesní porosty pro hospodaření (pěstební práce, ochrana lesa, doprava dřeva, rekreační potenciál a další související činnosti). Hustota LDS je důležitým kritériem pro posouzení dopravního zpřístupnění a budování nových dopravních segmentů. Zároveň nepřímo vyjadřuje potřebnost budování jednotlivých tříd lesních cest a určuje nákladovost výstavby. Optimální hustota LDS se pohybuje okolo m/ha, skutečná hustota ale v průměru za ČR (zdroj Národní inventarizace lesů) dosahuje necelých 14 m/ha. Nedostatečnou hustotu LDS v ČR dokládá i srovnání s některými sousedními zeměmi: SK 18,5 m/ha, CH 26,2 m/ha, AT 35,4 m/ha, DE 73,8 118 m/ha. Plošný podíl v kategoriích činí: 1L = 2,2 % odvozní vozovka zpevněná; 2L = 9,3 % odvozní jednoduchá vozovka s technickou vybaveností; 3L = 17,9 % přibližovací zemní; 4L = 70,6 % přibližovací a vyklizovací bez odhumusování a bez technické vybavenosti. Cesty přibližovací (především 4L) vznikají operativně dle potřeby. Mohou být zpevněny a za vhodných podmínek se též uplatnit jako odvozní, ale technickými parametry nesplňují požadavky ČSN pro zařazení do kategorie odvozní cesty. Předpokládaný průměrný roční náklad (odborný odhad) pro zabezpečení trvalé údržby a opravy LDS, tj. zajištění provozuschopnosti a výkonnosti lesních cest a udržení a zlepšení současného stavu) představuje částku >750 Kč/ha/rok (2011), zatímco průměrné náklady se zvýšily u odvozu dřeva (o 32 Kč/m 3 ) a v opravě a údržbě lesních cest o 156 Kč na 1 ha lesa. Investice do lesní mechanizace Konkurenceschopnost lesnických podniků je přímo ovlivněna investicemi do inovací technického a technologického vybavení. Cílem je modernizovat vybavení těchto subjektů tak, aby odpovídalo současnému technickému a technologickému rozvoji v daném oboru a racionalizovat spotřebu energie, náročnost na lidskou práci i negativní vliv na životní prostředí. Dle šetření provedeného SVOL a ÚHÚL (Závěrečná zpráva z dotazníkového šetření u subjektů hospodařících v lesích v souvislosti s přípravou PRV , ÚHÚL, 2012)

43 42 vyplývá, že průměrné stáří běžně používané lesnické techniky je z pohledu účetní odpisovosti ve většině případů za hranicí použitelnosti (viz následující tabulka). Tabulka 16 Lesnická technika výsledky z dotazníkového šetření SVOL Technika Průměrné stáří (roky) Odpis (roky) Drobná technika např. motorové pily, křovinořezy, postřikovače 4 cca 4 roky Univerzální kolový traktor (UKT) 8 5 Návěsy, přívěsy, valníky, vleky 11 3 Štípací stroje, krátící stroje 5 3 Pluhy a radlice na údržbu cest 7 5 Vyvážecí traktory (forwardery), vyvážecí soupravy 4 5 Malotraktor (kategorie vozidla T2, T3) 11 5 Odvozní soupravy 7 5 Příkopové frézy, mulčovače a sekačky pro údržbu příkopů / / Navijáky pro soustřeďování dříví 8 5 Mulčovací frézy, drtiče (dřeva, klestu, dřevního odpadu), shrnovače klestu 7 5 Štěpkovače 7 5 Samojízdné nakladače (rampovače) 10 5 Ostatní stroje a zařízení a nástavby / / Frézy sloužící pouze pro přípravu půdy před zalesněním / / Rýhovací zalesňovací stroje, stroje kultivační 13 5 Harvestory 4 5 Speciální lesní kolový traktor (SLKT) 14 5 Některé z typů strojů využívaných v lesnictví jsou v průměru starší 10 let, některé ze strojů jsou v provozu dokonce více jak 14 let (SLKT). Druhy techniky jsou ve výše uvedené tabulce seřazeny dle intenzity potřeby obměny deklarované v šetření jednotlivými vlastníky lesů. Jediným představitelem animální síly využívané v lesním hospodářství v ČR je kůň. Základním důvodem jeho využití je operativnost pohybu v nepřehledném a členitém terénu a šetrnost k přírodnímu lesnímu prostředí. Kůň je považován za nejšetrnější prostředek při těžbě v hustém porostu (s rozestupem stromů 1,5-2 m) a ve výchovných (probírkových) těžbách. V těžko přístupných terénech (strže s krátkými svahy, úzké cesty, rašeliniště a lužní lesy) je pohyb mechanizace buď zcela nemožný, nebo těžce poškozující lesní porosty a půdní kryt. Pro použití koně hovoří leckdy i ekonomické faktory, obzvlášť na pracovištích s krátkou soustřeďovací vzdáleností a s rozptýlenou těžbou, kdy je kůň rozhodně ekonomičtější než traktor. Další výhodou může být i to, že kůň nevyžaduje nevyhnutelně úpravu dopravní přibližovací linky. Pro stanovení potřebného počtu koní byly využity podklady Oblastních plánů rozvoje lesů terénní a technologická typizace (Macků-Popelka-Simanov,1992) 37. Byl vybrán technologický typ kůň a technologický typ kolové podvozky s flotačními nízkotlakými pneumatikami, kde je využití koně možné. 37 Macků J., Popelka J., Simanov V. (1992): Terénní klasifikace z pohledu ekologizace výrobních proces v lesním hospodářství, Sborník TU Zvolen, str

44 43 Tabulka 17 Přibližování koněm Technologický typ Kůň Celková výměra v ha ,45 Roční těžba v ČR v m ,00 Podíl technolog. typu na celkové výměře lesů v % 8,31 Disponibilní zásoba v m 3 dle technolog. typu ,54 Denní výkon koně v m 3 /den 1) roční výkon koně 217 prac. dní v m Potřeba koní v terénech určených pro koně v ks Technologický typ Flotační pneumatiky Celková výměra v ha ,46 Roční těžba v ČR v m ,00 Podíl technolog. typu na celkové výměře lesů v % 32,42 Disponibilní zásoba v m 3 dle technolog. typu ,00 Denní výkon koně v m 3 /den* roční výkon koně 217 prac. dní v m Potřeba koní v jiných možných terénech v ks Zdroj: ÚHÚL ) Denní výkon stanovený empiricky na základě informací z praxe, ale také výkonových tabulek. Produkce sadebního materiálu lesních dřevin Produkce sadebního materiálu lesních dřevin obecně směřuje k efektivní a racionální výrobě s požadavkem na eliminaci vlivů klimatických změn a vlivu výkyvů počasí. Je potřeba zvýšit kulturu práce v lesních školkách a snížit náročnost drahé a časově náročné ruční práce. Žádoucí je též snížení časové a energetické náročnosti činností spojených s produkcí sadebního materiálu lesních dřevin a zvýšení ekonomické životaschopnosti a konkurenceschopnosti školkařských subjektů (producentů sadebního materiálu lesních dřevin). Stávající stav techniky a technologií ve školkařských provozovnách, který současně nesplňuje požadavky moderních technologií, omezuje výkonnost těchto podniků. Produkce kvalitního sadebního materiálu lesních dřevin vyžaduje i kvalitní technické a technologické zázemí lesních školek. Z dotazníku provedeného u Sdružení lesních školkařů ČR (76 členů, kteří obhospodařují celkem ha produkční plochy, tedy 78 % produkční plochy všech lesních školek v ČR a uvádějí na trh cca 80 % sadebního materiálu lesních dřevin potřebného k umělé obnově lesa a zalesňování pozemků určených k plnění funkcí lesa v ČR) vyplývá, že stáří mechanizace a vybavení našich lesních školek je následující: do 10 let 25 %, let 25 %, let 35 % a nad 30 let 15 %. Požadavek na obměnu zastaralé školkařské techniky se týká především následujících typů techniky: stroje potřebné na přípravu půdy a péči o půdu (traktory, pluhy, kultivátory, plečky, postřikovače apod.), speciální stroje pro školkařskou výrobu prostokořenného sadebního materiálu (secí stroje, podorávače a vyzvedávače sazenic, školkovací stroje, nosiče nářadí univerzální kolové traktory, malotraktory, speciální nosiče nářadí apod.), speciální technologická zařízení pro výrobu krytokořenného sadebního materiálu (fóliovníky, úložiště, přípravny substrátů, zařízení na plnění a osévání obalů, zařízení na osazování obalů, výrobní haly, apod.), závlahové systémy (kapkové závlahové systémy, stabilní a mobilní potrubní závlahové systémy, automatizované počítačem řízené velíny závlah apod.), dočasná úložiště vyzvednutého sadebního materiálu (klimatizované haly, chladicí boxy apod.).

45 44 Struktura současných podnikatelských subjektů zabývajících se produkcí sadebního materiálu lesních dřevin (lesních školkařských subjektů) je velmi pestrá, a to nejen z hlediska kvantity a strukturální kvality jejich produkce, systémů jejich základního podnikatelského směrování a vlastnických poměrů, ale především z hlediska značně rozdílných existenčních podmínek. Celková plocha školkařských provozů v ČR uvádějících reprodukční materiál do oběhu k byla 1 595,32 ha, z toho bylo 1 303,71 ha produkční plochy. Situace u pilařských provozoven Dle Analýzy situace pilařských provozoven v ČR (Bomba, 2012) je pilařsky zpracováváno přes 7 mil. m 3 jehličnatého dříví a z toho až ca 40 % zpracovávají střední a malé pily, které jsou tedy stále zásadním zpracovatelem této suroviny. Malé a střední pilařské provozovny s kapacitou pořezu 5-50 tis. m 3 /rok jsou významné a potřebné především pro menší vlastníky lesů nejen jako protiváha diktátu velkopil a s tím souvisejícího určování výkupních cen kulatiny, ale i jako tvůrci regionálních pracovních míst, kteří tak zvyšují důležitost lesa pro rozvoj venkova. Zásadním problémem středních a menších pilařských kapacit je jejich podkapitalizace. Z toho vyplývá i ztížená možnost postupně investovat do zvyšování produktivity práce, a to především nákupem nových technologií, neboť v ČR nebyla od r díky dominantnímu postavení státního podniku jako producenta suroviny kontinuita kumulace kapitálu, která by umožnila větší investice do nových technologií. Dalším problémem je i fakt, že technologie v pilařském průmyslu nelze v mnoha případech ušít na míru potřebám menších a středních pil, neboť v obchodu se strojním zařízením pro tyto pily není tolik peněz, aby v nich docházelo k vývoji ve všech kapacitních segmentech. V neposlední řadě je problémem i to, že regionálním pilám jsou často v cenách a odběru stanovovány takové obchodní a technické podmínky, že zhodnocení u dodavatelů je ještě větší než u velkopil, a tím dochází k tomu, že malé a střední pily platí často za surovinu více než velkopily, a tím musí, pokud chtějí dále existovat, dosahovat ještě vyššího zhodnocení finální produkce (Pražan, 2004). Z provedeného šetření, v rámci kterého byly získány informace o 195 podnicích, které ročně zpracují m 3 kulatiny, vyplývá, že vedle problémů s vyvážeností dodávky kulatiny a její cenou je nejčastěji uváděným problémem staré nebo chybějící stroje a vybavení pilnic. Tabulka 18 Struktura pilařských podniků v roce 2007 Pily Kapacita pořezu [m 3 /rok] Počet pil Celková kapacita pořezu [m 3 /rok] Podíl na celkové kapacitě [%] Největší > Velké Střední Malé Nejmenší < Celkem Zdroj: Pražan, 2007 Roztříštěná struktura vlastníků lesa a nefungující spolupráce Důležitou roli hraje specifická struktura sektoru lesního hospodářství. Soukromí vlastníci a obce v ČR vlastní cca 40 % výměry lesů, což představuje cca ha. Celková výměra lesů v ČR je ha (porostní půda, stav roku 2011). Z celkové výměry lesů vlastní města a obce podíl ve výši cca 16,6 % a fyzické osoby ve výši cca 19,3 %. Podle údajů

46 45 z katastru nemovitostí se jedná zhruba o vlastníků zapsaných na listech vlastnictví. Z celkového počtu soukromých vlastníků lesů jich cca vlastní les menší než 5 ha a pouze jich vlastní les o výměře od 2 do 5 ha, soukromých vlastníků vlastní les s výměrou nad 50 ha. Neustále se zvyšuje rozdrobenost vlivem dědických řízení po předchozích majitelích. Velká část těchto vlastníků žije daleko od lesa, který vlastní. V lidech přežívá nedůvěra pocházející z negativní zkušenosti získané v době násilné zemědělské kolektivizace venkova. Z toho plynou problémy zasahující do oblasti životního prostředí, pocházející z nízké schopnosti včas řešit otázky spojené s ochranou lesa, účinně a efektivně řešit veškeré práce při hospodaření v lesích Problémová je také nízká vyjednávací síla při prodeji produkce na trhu a nízká vyjednávací síla při řešení aktuálních problémů a potřeb společnosti kladených na využívání lesů. Z hlediska organizace hospodaření v rámci lesnického sektoru není rozvinutá koordinace hospodařících subjektů tak, aby mohly být plněny cíle stanovené koncepcí celé oblasti. Drobné vlastnictví v LH s sebou nese řadu nevýhod a těmi jsou nemožnost hospodařit dle principů trvalosti a vyrovnanosti těžeb, a tím i výnosů z lesa, Dále v těchto podnicích nelze trvale zaměstnávat odborně kvalifikovaný personál, je obtížné udržovat dobrou úroveň hospodaření a dopravní přístupnost, vlastníkům chybí zkušenosti s pracemi v lese, chybí vlastní vhodné prostředky (nářadí a mechanizace). Často je pro takové podniky problémem sortimentace vytěženého dříví a mají nízkou vyjednávací sílu, a tím dosahují nižších výnosů z dřeva. A v neposlední řadě zde bývá nižší kapacita řešit otázky ochrany lesa a životního prostředí. Z ekonomického hlediska sdružování vlastníků vytváří předpoklady pro využití dalších výhod, např. pro získání příspěvků z veřejných zdrojů, pro společné podnikatelské aktivity (výroba energetické štěpky, dřevozpracující provozy, přidružená výroba, služby pro cizí vlastníky lesů apod.), pro získání úvěrů u finančních ústavů, pro dosažení vyššího zpeněžení surového dříví, eventuálně i jiných produktů či služeb při společném odbytu sdružených dodávek (lepší sortimentací a manipulací, výhodnějšími cenami při větších a pravidelných dodávkách apod.) Z důvodu nižších výnosů z lesa se nedostávají finanční prostředky, což v těchto lesích vede k zanedbávání základních biologických a pěstebních opatření. Může tak docházet i ke zhoršování stavu lesa. Nevýhody velikostní struktury majetku vlastníků lesa mohou být částečně řešeny spoluprací ve formě sdružení (společné využívání techniky atd.). Sdružování má však řadu překážek (např. přežívající nedůvěra z minulosti, některá pravidla pro sdružování). Lze odhadnout, že v současnosti na území ČR existuje cca 60 sdružení vlastníků lesů různých právních forem, kteří hospodaří cca na ha lesa. Žádoucímu nárůstu inovací v lesnictví brání nedostatečný transfer znalostí (včetně informací o úspěšně zavedených inovacích), nízké provázání aplikovaného výzkumu s praxí, nedostatek informací o možných nových výrobcích a službách a vysoké zaváděcí/investiční náklady. Kategorie lesů V dlouhodobém časovém rámci dochází k mírnému nárůstu kategorie lesů zvláštního určení na úkor lesů hospodářských, z čehož lze usuzovat na určitou míru ztížení hospodaření v těchto lesích ve prospěch funkcí poskytovaných společnosti. Do kategorie lesů zvláštního určení lze zařadit mimo jiné i lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti. V období od 1980 do roku 2010 poklesl podíl hospodářských lesů z 78,2 % na 75,0 %. Podíl lesů zvláštního určení se naopak zvýšil ze 17,8 % na 22,3 %. Naopak u lesů ochranných došlo k poklesu podílu z 4,0 % na 2,7 %.

47 46 Nízká informovanost veřejnosti o skutečném stavu lesů a potřebách LH Komunikace s veřejností a její dobrá informovanost má rovněž významný vliv na vývoj celého sektoru. Podle průzkumů veřejného mínění, provedených v posledním desetiletí, se více než polovina dospělé populace domnívá, že lesů v ČR ubývá a hospodaření v lese poškozuje zdraví stromů. Tento negativní obraz lesního hospodářství se dlouhodobě nedaří změnit. Situace je přesně opačná, zalesněných ploch v ČR přibývá, zásoby dřeva se neustále zvyšují a většina vlastníků lesa používá při hospodaření v lese certifikační systémy, které zaručují trvale udržitelné hospodaření v lese. Přínosem v této oblasti se stala lesní pedagogika, která systematicky již 10 let pracuje s dětmi a mládeží. Doposud se ovšem nepodařilo lesní pedagogiku sjednotit a vymanit ji z druhořadé činnosti subjektů, které ji poskytují. Lesní pedagogika je vnímána jako činnost dobrovolná, okrajová, nejčastěji vykonávaná v rámci volnočasových aktivit lesníků. V souvislosti s neustálým vývojem a měnícími se požadavky společnosti se mění i pohled na plnění mimoprodukčních (netržních) funkcí lesa. Proto se musí vlastníci lesů také stále častěji zabývat pragmatickou stránkou věci, a sice z čeho pokrýt vznikající náklady, resp. vícenáklady spojené se zabezpečením rostoucích požadavků společnosti na intenzifikaci některých funkcí lesa (např. funkce rekreační, environmentální půdoochranné, vodohospodářské apod.). Mezi lesnické nedřevní komodity a služby polyfunkčního lesního hospodářství lze zařadit jedlé výrobky rostlinného původu, výrobky živočišného původu, léčivé rostliny, materiály rostlinného původu. Současný lesní zákon zajišťuje občanům, pokud se nejedná o chráněná území, volný vstup do lesa a sběr lesních plodů pro vlastní potřebu. Tabulka 19 Průměrné množství sběru hlavních lesních plodin návštěvníky lesa ČR za období (kg/domácnost) Lesní plodina Roky Houby Borůvky Maliny Ostružiny Brusinky Bezinky Celkem Průměr za ,96 2,56 0,85 0,53 0,23 0,53 10,67 Zdroj: Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR v roce 2011 Produkce nedřevních užitků z lesa také bezprostředně souvisí s rekreační funkcí lesů, a tedy s návštěvností lesů. Návštěvnost lesa přístupného veřejnosti, včetně lesů lázeňských, rekreačních a příměstských, se v průměru ČR pohybuje dlouhodobě na úrovni 20 návštěv na obyvatele za rok, což odpovídá 84 návštěvám/ha lesa přístupného veřejnosti. Z šetření v roce 1994 a 1995 (Šišák et al., 1996) vyplývá, že nejčastějším hlavním účelem návštěv byla relaxace (41 %), druhým sběr lesních plodin (28 %), následovala zájmová činnost a další účely. S poskytováním těchto veřejných statků jsou spojeny náklady např. na budování naučných stezek, na zajištění bezpečnosti návštěvníků atd., což jsou svým charakterem neproduktivní investice. Dle šetření provedeného SVOL a ÚHÚL (Závěrečná zpráva z dotazníkového šetření u subjektů hospodařících v lesích v souvislosti s přípravou PRV , ÚHÚL, 2012) vyplývá potřeba cca 300 stezek.

48 Organizace potravinového řetězce a řízení rizik v zemědělství Režimy jakosti zemědělských produktů a potravin Produkce kvalitních a regionálně specifických zemědělských a potravinářských produktů může představovat významný přínos pro hospodářství a sociální stabilitu venkova, a to zlepšením příjmů producentů a vytvářením pracovních příležitostí vyšší kvalifikace. Režimy Evropské Unie nebo členských států týkající se jakosti zemědělských produktů a potravin poskytují spotřebitelům záruky ohledně jakosti a vlastností produktu nebo použitého výrobního procesu. Tato garance zlepšuje tržní příležitosti pro vybrané produkty a následně se projeví ve vyšším odbytu a vyšší ceně. Cesta zvyšování kvality (vstupu do programů garance jakosti a původu) je alternativou k běžné produkci zejména v oblastech a u produktů, kde ekonomika z rozsahu je limitována zdroji (např. půda, voda) nebo regulacemi. Vstup do programů kvality je však spojen s transakčními a transitivními náklady, jež mohou producenty odrazovat od konverze. Významnými transakčními náklady je získávání informací, transfer znalostí (vývoj kvalitního produktu) a zvyšování kvality práce (kvalifikace a disciplína). Vytvoření režimu jakosti představuje diferenciaci produktu od běžné produkce, a to na základě vlastností produktu, o které má zákazník zájem, ale není je schopen okamžitě při směně posoudit. Režim (značka) kvality provádí garanci těchto vlastností. Podstatou diferenciace je, že není dostupná všem produktům, a to z následujících důvodů: náklady na registraci a dodržení podmínek jsou poměrně vysoké, jen malý podíl výrobců je schopen vyrábět diferencovaný produkt (případ zeměpisného původu, kdy je značka limitována jen na nějaký region), a ochranná značka je exklusivní 38. Výrobci mohou získat cenovou prémii (přinejmenším ve střednědobém horizontu). Kategorie produktů vhodných pro režimy kvality: Výrobky odpovídající specifickému segmentu trhu niky (např. krajové speciality, specifické výrobní podmínky, atd.); s vlastnostmi v obecném zájmu spotřebitelů, ale momentálně (střednědobě) nenaplněné (hygienické nadstandardy, chuťové parametry, parametry vzhledu, parametry pro vaření, atd.) a vlastnosti charakteru veřejného zboží (např. vyrobeno při vysokém standardu blahobytu zvířat, ekologická produkce). Počtem registrací ochranných známek (CHOP, CHZO, ZTS) se ČR zdaleka neblíží k nejúspěšnějším státům EU 27, tzn. Itálii (247 registrací) či Francii (192), ačkoliv je spolu s Polskem výrazně na předním místě mezi zeměmi EU 12 (novými členskými zeměmi. 38 Poslední případ však dále neuvažujeme, výrobce má plnou kontrolu nad nabídkou a není žádný důvod k podpoře ze strany státu.

49 48 Graf 22 Počet zaregistrovaných CHOP, CHZO, ZTS ve státech EU 12 (k ) Zdroj: EK, zpracoval M. Plášil (ÚZEI) Jednou z nejrozšířenějších značek kvality je KLASA, která je v očích spotřebitelů nejznámější (80 % spotřebitelů) a nejdůvěryhodnější. Ve znalosti spotřebitelů se na dalších místech v šetření umístily značky Czech Made (29 %), Bio produkt ekologického zemědělství (27 %) a Český výrobek (26 %). Nově registrovanou značku Český výrobek garantováno Potravinářskou komorou ČR, zná pětina populace. Zbývající 3 značky (Regionální potravina, Fairtrade a Ekologické zemědělství) zná méně než desetina dotazovaných a 12 % české populace nezná ani jednu ze značek. Dalšími typickými schématy pro produkty jsou FSSC 22000, BRC Global Food, IFS u prvovýrobců např. GLOBAL G.A.P. Jsou to systémy, které certifikují provozy, nikoliv jednotlivé produkty diferencují tedy výrobce, výrobky až druhotně. IFS je nejrozšířenější mezi producenty (260), následuje BRC (90) a FSSC (pouhých 9 producentů). Prvovýrobců vlastnících certifikát GLOBAL G.A.P. je cca 90. Vzhledem k tomu, že za zdravotní nezávadnost, bezpečnost a kvalitu zodpovídají společně výrobci i distributoři, chtějí po zkušenostech s nedávnými skandály velcí odběratelé (maloobchodní řetězce) další záruky jakosti. Tudíž vlastnit některý ze shora uvedených certifikátů je často jedna z podmínek, kterou je třeba naplnit, pokud se chce potravinářský výrobce dostat na pulty těchto distributorů. Značku KLASA má právo používat 19 % zemědělců a shodné procento má v užívání značku Regionální potravina. Rozsahem podobná část zemědělců také uvedla, že má právo k jiným označením. Podíl zemědělců vlastnících certifikáty jakosti (nadstandardní bezpečnostní produkce) je nízký (IFS 9,5 %, GLOBAL G.A.P. 6,3 % a BRC 6,3 %). Nejvíce z respondentů neúčastnících se v nějakém režimu kvality v šetření uvedlo, že nevěří, že získání značky by mělo mít vliv na zvýšení jejich konkurenceschopnosti na trhu (30,3 %). Vysoká administrativní náročnost je překážkou pro 6,1 % dotazovaných.

50 49 I přes regionální (EU 12) úspěch, potenciál režimů kvality je využíván nedostatečně u výrobků prvního druhu. Naproti tomu, účast v režimech zvyšování bezpečnosti potravin (druhý typ) je vynucována maloobchodem a je tudíž významná. Náklady spojené se vstupem do režimů jakosti a účastí v těchto režimech (náklady na certifikaci nebo na potřebné analýzy nutné ke vstupu a účasti v konkrétních režimech jakosti) jsou nezanedbatelné (viz níže). Pro malé podniky mohou být zásadním problémem, který je odrazuje od účasti, a tudíž limituje jejich tržní příležitosti. Cena certifikace akreditovaným orgánem se pohybuje odhadem mezi tis. Kč např. u BRC a IFS na 1 rok. Certifikační cyklus FSSC je na 3 roky, odhadovaná cena tis. Kč. Konečná výše ceny závisí na velikosti certifikované firmy, počtu výrobních závodů, produktů, zaměstnanců apod. Součástí většiny režimů kvality je kontinuální vzdělávání, jež přispívá k budování lidského kapitálu. Režimy jakosti podporují inovace produktů a ve výrobě, a to především tím, že jsou zaměřeny na dynamicky se vyvíjející kvalitativní požadavky spotřebitelů. Momentálně neexistují významnější opatření na podporu účasti v režimech kvality. Velmi okrajově je význam kvalitativní diferenciace produktů součástí vzdělávacích programů pro zemědělce (mimo PRV). Očekává se nárůst nároků na kvalitu produktů. Zvyšování jakosti produktů je do značné míry závislé na inovacích. Tomuto procesu však do jisté míry brání zejména transakční náklady (např. na informace, transfer znalostí, zvýšení disciplíny při produkci). Režimy jakosti nemají bezprostřední vazbu na životní prostředí, i když produkce četných certifikovaných produktů nepřímo kvalitu životního prostředí a krajiny podporují (např. produkce z ekologického zemědělství, regionální produkty vyráběné tradičními technologiemi). Organizace potravinového řetězce a postavení prvovýrobců v distribuční výrobkové vertikále a sdružování do odbytových organizací. Podnikatelská struktura výrobců potravin provozovatelů potravinářských podniků. V posledních letech se zrychluje proces globalizace a koncentrace kapitálu v navazujících odvětvích zemědělské produkce, tzn. ve zpracovatelském průmyslu a v obchodě. Následně dochází ve zvyšující se míře k řadě poruch na trhu a vytváří se rostoucí tlak na prvovýrobce v oblasti zpeněžování zemědělské produkce. Prvovýrobci jsou výchozím článkem výrobkové distribuční vertikály a z těchto důvodů různé neočekávané výkyvy na trhu (cenová volatilita, změna relace mezi nabídkou a poptávkou, změny cen vstupů) dopadají do tohoto odvětví nejcitelněji. Tlak, který je vytvářen při těchto změnách trhu se promítá prostřednictvím odběratelů negativně do prvovýroby a projevuje se především v ekonomice zemědělských podniků. V této souvislosti se proto jeví jako významné posílení pozice prvovýrobců v distribučních cestách výrobkové vertikály. Jako jedna z forem zlepšení pozice a konkurenceschopnosti na trhu se jeví sdružování prvovýrobců do takových forem odbytových organizací (tj. do odbytových družstev, seskupení producentů, nebo organizací producentů), které by byly schopny odpovídajícím způsobem zastupovat prvovýrobce při vyjednávání odbytu produkce, zároveň jim poskytovaly i jiné služby a pomohly tím zlepšit jejich postavení na trhu ve vztahu k odběratelům. Český agrární trh neměl z předchozích období, (tj. do roku 1998) zkušenosti s činností a fungováním odbytových organizací, tak jako tomu je např. v EU 15. Z těchto důvodů

51 50 dochází v ČR dosud k formování činnosti i postavení odbytových organizací ve výrobkové vertikále. Vytváření odbytových organizací je pro některé druhy komodit (např. ovoce, zelenina, vejce) nutností. Jednotliví producenti se nemohou samostatně uplatnit v obchodních řetězcích pro úzkou specializaci, což nevyhovuje požadavkům řetězců. Pouze vytvořené odbytové organizace mají možnost dostát požadavkům řetězců, tj. realizovat kompletaci a centralizaci nabídek včetně provedení tržní úpravy a balení zboží podle požadavků obchodních řetězců. V ČR existují poměrně velké zemědělské podniky, které v případě prodeje zejména hlavních zemědělských komodit využívají jako prostředníka odbytové organizace jen minimálně, nebo jako členové těchto organizací obchodují zároveň přímo s odběrateli. Také odběratelé často ve snaze vyhnout se obchodování s odbytovými organizacemi a oslabit jejich pozici oslovovaly jednotlivé členy zem. podniky s nabídkou přímého obchodování. Tím se mnohdy stávalo, že odbytová organizace ztrácela svou pozici na trhu, neboť zprostředkovala prodej jen nepatrného objemu produkce v regionu a její význam se stával zanedbatelný. Některé organizace v důsledku toho ukončily svou činnost. U zemědělských komodit, které nevyžadují okamžitý prodej nebo zpracování suroviny (obiloviny, olejniny, brambory, hovězí, vepřové a drůbeží maso) není činnost odbytových organizací dosud příliš významná a přes jejich velký počet na trhu mají převážně lokální význam 39. Objem takto obchodované produkce na trhu je nízký (např. u obilovin cca %, u olejnin cca %, u brambor cca 3-4 %, u skotu cca %). V případě takových agrárních komodit, kde se jedná o potřebu rychlého odbytu produkce, event. zpracování (např. mléko, vejce, zelenina, některé druhy ovoce), pak kolektivní jednání výrazně posiluje možnost prosazení zájmů individuálních výrobců a zajišťuje rychlejší možnost pravidelného odbytu jejich produkce. U těchto rychle obrátkových komodit fungují odbytové organizace v ČR nejlépe, neboť zprostředkovávají prodej poměrně významného objemu z celkové produkce (např. u mléka téměř 70 %, u ovoce asi %, u zeleniny cca %). Pro odbyt produkce z ekologického zemědělství prakticky neexistují žádné organizace producentů, které by se touto činností zabývaly. Podnikatelská struktura výrobců provozovatelů potravinářských podniků je značně oborově diferencovaná. Tato diferencovaná struktura by měla být i v dalších letech zachována. Rostoucí technologická náročnost potravinářských výrob a potřeba rozšiřování sortimentu produkce povede k další specializaci a rozrůzňování podnikatelské báze. Na druhé straně ekonomický tlak jako hybná síla povede k další koncentraci výrob, což se týká zejména jatečních provozů, prvotního zpracování mléka aj. Malé a střední podniky mohou sehrát významnou roli i z hlediska zaměstnanosti ve venkovských regionech. Současně však v podmínkách pokračující globalizace se potravinářství bude dostávat i na domácím trhu do silného konkurenčního prostředí. Do určité míry může zmíněné odvětví čelit konkurenčním tlakům příklonem poptávky po ryze domácí, především regionální produkci, včetně biopotravin. V tomto směru je žádoucí propojit obchodní politiku distribučních řetězců se zpracovateli agrární produkce. K tomu patří i širší zapojení zpracovatelů do systémů jakosti. Také je žádoucí dosáhnout zjednodušení a zpřehlednění potravinového práva, a to zejména v oblasti označování potravin. Cílem zůstává poskytnout co nejúplnější informaci spotřebitelům, co a od koho kupují. 39 Počet sdružení producentů lze pro jednotlivé komodity zjistit obtížně, protože SZIF eviduje pouze počet žadatelů o platbu podle NV 655/2004. Počet žadatelů však neodpovídá počtu seskupení producentů, neboť některé tyto organizace obchodují svíce komoditami. Navíc nejsou evidovány ostatní organizace producentů, které v rámci dané komodity o platbu nežádají např. u vajec.

52 51 Rizika v zemědělském podnikání Podnikání v zemědělství je ovlivněno řadou rizik, která vyplývají z biologického charakteru produkce, významného vlivu počasí a přírodních katastrof, omezené skladovatelnosti produktů a sezónnosti produkce. Z výsledků provedených šetření 40 je možné vyslovit závěr, že riziko počasí a přírodních katastrof je stabilně vnímáno jako nejvýznamnější faktor determinující rozhodování subjektů podnikajících v zemědělství, přičemž riziko volatility cen a přístupu k cizímu kapitálu je hodnoceno v závislosti na aktuálním nebo očekávaném ekonomickém vývoji na agrárním trhu. 41 Z pohledu výrobního zaměření podniků je rizikům počasí přikládán menší význam v živočišné výrobě v porovnání s rostlinnou výrobou. V podnicích s převažující živočišnou výrobou je jako velmi významné vnímáno riziko nákaz a hromadných onemocnění zvířat. Politika má reagovat na skutečnost, že zemědělci jsou v současnosti vystaveni vyšším hospodářským a environmentálním rizikům v důsledku změny klimatu a vyššího kolísání cen. Kolísání cen souvisí i s globalizací trhu zemědělských komodit, což může mít za následek, že se tržní ceny určité komodity sníží i pod úroveň nákladů této komodity v ČR. To může mít za následek ústup od některých komodit (nyní např. prasata), který lze zvrátit i po případné změně cen pouze v dlouhodobějším období v důsledku biologického charakteru produkce. Ohrožení přitom mohou mít podobu výpadků produkce nebo příjmů a dále i zničení (části) zemědělského potenciálu 42 jednotlivých zemědělských podniků. Nepříznivý průběh počasí a přírodní katastrofy mají negativní vliv na stabilitu příjmů zemědělských podniků. Četnost a závažnost rizik v zemědělské výrobě je do značné míry ovlivněna charakterem klimatu. Česká republika se nachází v mírném vlhkém podnebném pásu. Z její geografické polohy vyplývá pro zemědělskou výrobu nižší rizikovost, než jaká je v zemích jižní Evropy, a naopak vyšší míra klimatických rizik, než je v severní Evropě. Základním systematickým rizikem počasí v zemědělství je v našich podmínkách zejména sucho, které způsobuje na celostátní úrovni nejvýznamnější výpadky výnosů. Podle výsledků dlouhodobých pozorování ČHMÚ jsou vyššímu riziku častějšího výskytu suchých období vystaveny podniky hospodařící v úrodných nížinách na jižní Moravě v Polabí a na Hané, dále na Žatecku a Rakovnicku. Vyšší výnosy plodin jsou tedy dosahovány v rizikovějším prostředí, což odpovídá i obecné teorii rizika. Proti suchu není v ČR nabízeno komerční pojištění, současně však je skutečností, že v důsledku sucha dojde u jednotlivých podniků spíše ke snížení výnosů, než ke ztrátě celé produkce, a toto snížení výnosu v souvislosti s globalizací trhu již nemusí být kompenzováno zvýšením cen. Naopak některá lokálně působící rizika, zejména krupobití, ale i povodně Vnímáním rizik zemědělci se zabýval výzkumný projekt 6. rámcového programu Design and economic impact of risk management tools for European agriculture, který byl řešen v letech konsorciem řešitelských týmů z různých zemí pod koordinací nizozemské Wageningen University. Dotazníkové šetření koordinovala maďarská univerzita Szent István (Katedra ekonomiky a managementu zemědělských podniků) v Německu, Polsku, Maďarsku, Španělsku a Nizozemí. V každé zemi bylo šetřeno více než 200 podniků při respektování strukturálních charakteristik převzatých z výsledků strukturálního šetření v zemědělství za rok 2003 publikovaných EUROSTATem. Citace zdroje: Palinkas, P. Székely, C. (2008): Farmers' Perceptions on Risk and Crisis Risk Management. In Meuwissen, M. P. M., van Asseldonk, M. A. P. M. and Huirne, R. B. M. (eds.). Income Stabilisation in European Agriculture. Design and Economic Impact of Risk Management Tools. Wageningen: Wageningen Academic Publishers, 2008, pp Tvrzení o riziku volatility cen bylo formulováno na podkladě šetření o rizicích vnímaných zemědělskými podnikateli v letech 2008 a 2009 realizovaného v rámci projektu Agri benchmark Cash Crop. Zástupcem ČR v projektu je ÚZEI. Za regiony střední a východní Evropy se dotazníkového šetření zúčastnilo v roce 2009 celkem 72 zemědělských podniků a 24 zemědělských poradců. Citace zdrojů: 1) Krug, J. (2009): Snap Shot 2009 Agri Benchmark Cash Crop Conference Wansford/Peterborough: vti Braunschweig, Prezentováno ) Zimmer, Y. (2008): Agri Benchmark Cash Crop Report Braunschweig: vti Braunschweig, ISSN Tj. např. zničení části pole v důsledku odnosu ornice a vytvoření erozních rýh, nutnost likvidace trvalé kultury (vinice, ovocného sadu apod.) v důsledku rozšíření choroby rostlin či škůdců.

53 52 a další nepříznivé projevy počasí zpravidla nepůsobí významné výpadky produkce na celostátní úrovni, ale produkci jednotlivého, zvláště malého zemědělského podniku mohou postihnout zásadním způsobem. Pro případ takových rizik je nabízeno komerční pojištění. Podobně i v živočišné výrobě lze rozlišit systematická rizika, v našich podmínkách vyplývající zejména z nákaz zvířat, a rizika jednotlivých škod jako jsou úrazy či neinfekční nemoci zvířat. Pro případ všech uvedených rizik lze uzavřít komerční pojištění, v případě nebezpečných nákaz jsou ztráty v důsledku nařízeného utracení zvířat kompenzovány i státem, což je upraveno veterinárním zákonem. Z analýz vyplývá nevhodné nastavení systému zemědělského pojištění v ČR, kde jsou souhrnné výdaje na ad hoc platby a pojistné jedny z nejvyšších v EU, zatímco ostatní země EU mají většinou strategie řízení rizik specifikované. Souhrnně lze říci, že lze očekávat zvyšování rizika vlivem klimatických změn. V ČR nejsou nižší výnosy kompenzovány u většiny plodin vyšší cenou, jelikož ČR je malá otevřená ekonomika závislá na okolních trzích. Zemědělské pojištění, tj. pojištění plodin a hospodářských zvířat, je relativně drahé a pro pojišťovny málo rentabilní. Pro pojištění systematických závažných rizik počasí není pojistný trh v ČR dostatečně rozvinut (zemědělské pojištění nabízí pouze omezený počet pojišťoven, nyní v ČR cca 5, a představuje spíše okrajový segment trhu neživotního pojištění). Vývoj škodního průběhu v letech v zemědělství ČR je znázorněn v následující tabulce. Škodní průběh je definován jako podíl pojistného plnění, vyplaceného zemědělským podnikům pojišťovnami za škody a objemu pojistného, které zemědělci pojišťovnám za sjednané pojištění platí. Tabulka 20 Vývoj pojištění v ČR v letech Zemědělské pojištění Předepsané pojistné 952,8 992,9 915,6 869,6 919,2 870,0 939, , , , Pojistné plnění 842,1 869,4 537,7 395,5 436,4 628,2 635,7 796, ,6 735,0 638 Škodní průběh Dotace pojistného 123,0 95,0 0,0 187,0 179,0 249,0 264,0 331,0 445,0 474,0 497 Dotace v % pojistného 12,9 9,6 0,0 21,5 19,5 28,6 28,1 28,8 42,4 42,2 40,5 Pojištění hospodářských zvířat Pojistné (mil. Kč) 422,0 426,0 373,4 335,2 325,2 326,4 293,5 294,6 266,7 253,1 247,6 Pojistné plnění (mil. Kč) 219,3 219,5 204,7 156,8 156,4 129,3 99,7 79,0 127,1 128,3 100,6 Škodní průběh v % Dotace (mil. Kč) 85,0 49,0 0,0 35,1 34,1 47,6 39,0 37,5 88,3 84,5 77,3 Pojištění plodin Pojistné (mil. Kč) 530,8 566,9 542,2 534,4 594,0 543,6 646,4 855,4 783,3 869,9 978,4 Pojistné plnění (mil. Kč) 622,8 649,9 333,0 238,7 280,0 498,9 536,0 717, ,5 606,7 537,4 Škodní průběh v % Dotace (mil. Kč) 38,0 46,0 0,0 151,9 144,9 201,4 225,0 293,5 356,7 389,5 419,7 Zdroj dat: Zprávy o stavu zemědělství ČR, PGRLF Škodní průběh pojištění hospodářských zvířat je ve sledovaném období trvale nízký s menšími výkyvy proti rostlinné výrobě. V průběhu uvedených let převýšil škodní průběh

54 53 v rostlinné výrobě 100 % třikrát (2001, 2002, 2009). Rostlinná výroba je z tohoto pohledu rizikovější než živočišná výroba. Celkový trend poklesu pojistného v živočišné výrobě koresponduje s klesajícími stavy hospodářských zvířat. Pojištění plodin má k lednu roku 2012 sjednáno zhruba zemědělských podniků. Z toho cca 200 podniků (4,5 %) v rozsahu do 5 ha, podniků (46,6 %) v rozsahu od 5 do 100 ha a podniků (48,9 %) v rozsahu nad 100 ha. Uvedené údaje nekorespondují automaticky s obhospodařovanou výměrou zemědělských podniků, protože podnik může pojišťovat pouze vybrané druhy plodin. Přesto lze odhadovat, že větší podniky o výměře nad 100 hektarů představují rozhodující část klientely pojištění plodin. Celkem jsou pojištěny plodiny na výměře cca 1,5 mil. hektarů, což znamená, že průměrná plocha pojištěných plodin připadající na jeden pojištěný zemědělský podnik činí 340 ha. V roce 2011 výměra pojištěných plodin na orné půdě, chmelnicích, vinicích a sadech nepatrně přesáhla 1,5 miliónu hektarů. Propojištěnost vztažená k údajům veřejného registru půdy LPIS, jež jsou základem pro poskytování podpor zemědělské politiky, přesáhla 59 %. Před začátkem podpory pojistného v roce 2000 byla propojištěnost v rostlinné výrobě zhruba 30 %. Zvýšení propojištěnosti lze přičíst hlavně podpoře pojistného z veřejných zdrojů. Počet podniků, které mají sjednáno pojištění zvířat, činí zhruba Propojištěnost v živočišné výrobě se dlouhodobě pohybuje na úrovni 80 %. Podrobné aktuální statistiky o zemědělském pojištění v EU nejsou k dispozici v dostatečné kvalitě. Poslední komparace systémů zemědělského pojištění v EU byla provedena v roce Komparaci provedlo výzkumné centrum JRC-ISPRA v rámci Evropské komise (Directorate General JRC, Institute for the Protection and Security of the Citizen, Agriculture and Fisheries Unit). Dostupná data o zemědělském pojištění v EU jsou uvedena v tabulce. Analýzy o škodním průběhu nelze v rámci EU porovnat z důvodu značné heterogenity systémů zemědělského pojištění mezi zeměmi EU (viz tabulka). Výše uvedená data za ČR jsou relevantní jako argumenty pro vymezení problému řízení rizik v zemědělství v ČR s ohledem na existující systém zemědělského pojištění v ČR.

55 54 Tabulka 21 Parametry systémů zemědělského pojištění v EU Pozn.: P (pojištění na komerční bázi, nedotované), PS (pojištění na komerční bázi, částečně dotované), G (státem administrované pojištění, nedotované), GS (státem administrované pojištění, částečně dotované), GC (povinné státem administrované pojištění, částečně dotované), # (pilotní projekt), n.d. data nejsou k dispozici, - neexistence uvedeného typu pojištění Zdroj: JRC-ISPRA (http://ec.europa.eu/dgs/jrc/downloads/jrc_reference_report_2009_09_agri_ins.pdf).

56 55 Tabulka 22 Systémy zemědělského pojištění v EU Zdroj: Špička, J. Vilhelm, V. Problematika řízení rizik v zemědělských podnicích ČR. Praha: Ústav zemědělské ekonomiky a informací, s. ISBN Rozměr rizika zničení zemědělského potenciálu v českých podmínkách zatím není přesně kvantifikován. V úvahu připadá zejména ztráta ornice v důsledku povodně nebo nutnost likvidace trvalých kultur (stromů v sadech, vinné révy nebo chmelových rostlin) v případech napadení chorobami nebo škůdci. Rámcovou kvantifikaci uvádí VÚMOP 43 a SRS. Přitom však riziko zničení více než 30 % zemědělského potenciálu takto postiženého zemědělského podniku lze považovat v ČR za velmi malé. Cílem ad hoc plateb by mělo být především zmírnění následků nepojistitelných škod. Kompenzace následků škod jsou poskytovány ze státního rozpočtu často na základě mimořádné právní úpravy (nejčastěji formou nařízení vlády). Od roku 1995 byly ad hoc kompenzace poskytnuty zejména na eliminaci škod v důsledku ničivých povodní (nejrozsáhlejší v letech 1997 a 2002), dlouhotrvajícího sucha (2000), silných mrazů (zima 2002/2003) a škod způsobených hraboši (1998). Často byly vypláceny kompenzace na zmírnění škod po lokálních povodních. Přehled ad hoc opatření a výdajů je uveden níže v tabulce. Průměrně bylo vynaloženo za uvedené období ročně 710 mil. Kč, celkově 11,36 mld. Kč. 43 VÚMOP v této souvislosti uvádí, že např. vodní erozí je v ČR ohroženo přibližně 42 % zemědělské půdy, v současné době je maximální ztráta půdy v ČR vyčíslena na přibližně 21 mil. t ornice za rok, což lze vyjádřit jako ztrátu minimálně 4,3 mld. Kč.

57 56 Tabulka 23 Ad hoc kompenzace škod ze státního rozpočtu v letech (mil. Kč) Povodně celkem Sucho celkem z toho Zásady MZe z NV č. 420/2000 Sb Hraboši NV č. 1/ NV č. 154/2003, 155/2003, 156/ Vymrznutí Slintavka a kulhavka celkem Celkem Povodně celkem Sucho celkem z toho Zásady MZe z NV č. 420/2000 Sb Hraboši NV č. 1/ Vymrznutí NV č. 154/2003, 155/2003, 156/ Celkem ) Nejsou zahrnuty kompenzace škod způsobených chorobami zvířat/rostlin z opatření "Veterinární a fytosanitární opatření", s nimiž je počítáno v rámci státního rozpočtu. Tyto prostředky v podstatě nemají ad hoc charakter. Zdroj: Zprávy o stavu zemědělství ČR, Výroční zprávy o státních podporách (od 2004), PGRLF Z hlediska rychlosti náhrady škod je možné konstatovat, že pojistné plnění z pojistné smlouvy je výrazně rychlejší než ad hoc kompenzace škody ze státního rozpočtu. Je to způsobeno administrativní náročností a procesy potřebnými k uvolnění prostředků z veřejných rozpočtů. Ad hoc kompenzace škod je proto vyplácena i v roce následujícím po realizaci škody. K doplnění ex-post nástrojů řízení rizik je nutné uvést, že v ČR neexistuje žádný vzájemný fond ani fond kalamit, do kterého by přispívali zemědělci při spolufinancování ze státního rozpočtu, přestože v nedávné minulosti bylo vyvinuto zejména ze strany PGRLF úsilí k jeho založení. Zdá se, že zde důležitou roli hraje nedůvěra zemědělských podniků k takovému nástroji a jeho spravedlivému fungování. V podmínkách ČR je většina rizik spojených s nepříznivými vlivy počasí do rostlinné výroby a rizik ohrožujících živočišnou produkci řešena dostatečným způsobem, a to nabídkou dotovaného pojištění plodin a zvířat a kompenzací za škody při nařízeném utracení zvířat při zdolávání nákaz stanovených veterinárním zákonem. Výjimkou je sucho, jehož závažnost lze dokumentovat objemem poskytnuté státní výpomoci zemědělským podnikům postiženým suchem v roce 2000 ve výši 5,3 mld. Kč. V období , kdy bylo již vzhledem k pravidlům SZP obtížnější poskytovat ad hoc kompenzace škod, bylo vyplaceno 1,11 mld. Kč ad hoc plateb. Společně s 5,61 mld. Kč pojistného plnění je možné škody kvantifikovat ve výši 6,72 mld. Kč, což je v průměru 840 mil. Kč ročně (0,76 % průměrné hodnoty produkce zemědělského odvětví za uvedené období). Z výše uvedeného vyplývá, že také rizikovost rostlinné výroby je až na výjimky zejména sucho dostatečně řešena dotovaným pojištěním. Propojištěnost zemědělských podniků je tedy relativně vysoká.

58 57 Jednoznačnou inovací by byl v případě managementu rizik takový transfer znalostí, který by pomohl překonat nedůvěru producentů sdružovat finanční prostředky do vzájemných fondů, a tím vytvořit nástroj ke snižování dopadů rizik, která je obtížné pojistit (zejména sucho). Tento nástroj by však pravděpodobně musel být podmíněn takovou změnou legislativy, aby se pro podniky stala účast v něm povinná. Část rizik souvisejících s životním prostředím, ve kterém zemědělci hospodaří, jako je riziko povodní, a které mohou poškodit zemědělský potenciál, je možné omezovat investicemi do preventivních opatření, jejichž cílem je snížení následků pravděpodobných přírodních katastrof a katastrofických událostí, jako je realizováno např. v rámci komplexních pozemkových úprav. Zásadní pro řízení rizik je rovněž diverzifikace činnosti zemědělského podniku jednak v rámci zemědělské výroby (lepší reakce na nepříznivé podmínky či katastrofické události, které pak zpravidla nepostihnou celou produkci podniku) a jednak směrem k nezemědělským činnostem, které pomáhají stabilizovat příjmy podniku vzhledem ke své nezávislosti na zemědělské produkci.

59 Obnova, zachování a zlepšení ekosystémů závislých na zemědělství a lesnictví Zemědělství Jedním z významných činitelů ovlivňující životní prostředí v ČR je podnebí. Podnebí ČR se vyznačuje vzájemnou interakcí oceánských a kontinentálních vlivů. Je charakterizováno převládajícím západním prouděním a intenzivní cyklonální činností, která způsobuje časté střídání počasí. Půda Půda je neobnovitelný přírodní zdroj, s do jisté míry obnovitelnými funkcemi (úrodnost). Kromě produkce plodin má mnoho dalších funkcí (transformace živin, filtrace vody, produkce biomasy, atd.) a její přítomnost je jednou ze základních podmínek života na Zemi. Dopady degradace půd jsou značné a dosud nebyly v plném rozsahu vyčísleny. Mezi hlavní degradační procesy patří eroze půdy (vodní, větrná), acidifikace, ztráta humusu, utužení půdy, podmáčení půd, zasolování půd, kontaminace. Zvláštní výzvou je hospodaření na půdě v ochranných pásmech vodních zdrojů a ztráta zemědělské půdy převodem na stavební účely. V podmínkách České republiky je nejzávažnějším druhem degradace půdy vodní eroze. Závažnost vodní eroze spočívá ve finančních ztrátách a zvýšených nákladech na pěstování plodin (snížení hektarových výnosů, nutnost čištění vodních toků a nádrží, pokles jednotkové ceny půdy, kompenzace za poškození majetku sesuvy půdy apod.). Při nadměrné erozi dochází ke ztrátě neobnovitelného zdroje. Odhad ztráty půdy v důsledku vodní eroze byl v roce až 10 t/ha/rok (rozmezí zahrnuje pozemky vyhodnocené jako mírně až silně erozně ohrožené), odhad erozí ohrožené plochy ha, což představovalo cca 40 % zemědělské plochy 44 (kontextový indikátor 42). Z hodnocení potenciálního ohrožení z. p. vodní erozí v r vyplynulo, že středně silně bylo ohroženo 25 % (s povrchovým odnosem 3,1-4,5 t/ha/rok) a silně až extrémně ohroženo 46 % (4,6-7,5 a více t/ha/rok), silně poškozeno bylo v r ha zemědělských půd 45. Hlavními příčinami vodní eroze jsou především odstranění krajinných prvků, nevhodná organizace hospodaření na orné půdě (např. délky bloků na svazích), nevhodná volba plodin na svažité orné půdě a nevhodné způsoby hospodaření na orné půdě (výčet není vyčerpávající). Část eroze je přirozená a část je vyvolána lidskou činností. Na silně erodovaných půdách dochází ke snížení hektarových výnosů až o 75 % 46. Rovněž cena půdy poškozené erozí se výrazně snižuje, na některých pozemcích až o 10 Kč/m 2. V průměru na katastrální území se může jednat o snížení ceny půdy až o 50 % 47. Konzervativní odhady vyčíslují škody minimálně na 4,3 mld. Kč ročně 48, ale ve skutečnosti jsou několikanásobně vyšší. Další formou degradace půd je větrná eroze, a to zejména na lokalitách s nejúrodnějšími půdami (Polabí, jižní Morava). Závažnost spočívá ve ztrátě ornice, zhoršování fyzikálních i chemických vlastností půdy, snižování hektarových výnosů a zvyšování prašnosti prostředí Zemědělská půda dle LPIS. Zdroje: Zpráva o stavu zemědělství ČR 2010, MZe ČR, Zpráva o stavu životního prostředí ČR 2010, MŽP ČR. Zdroj: MZe 1999 in Kozák J. a kol. (2009): Atlas půd České republiky. MZe a ČZU Praha. Zdroj: Vopravil Jan (2010): Půda a její hodnocení v ČR I. díl, VÚMOP Praha, 148 s. Zdroj: Pírková Ivana (2011): Průměrné základní ceny zemědělských pozemků-jejich výpočet a příklady z praxe. In: Půda v 21. století: hodnocení a oceňování zemědělského půdního fondu v podmínkách užití a ochrany půdy: Sborník příspěvků ze semináře s mezinárodní účastí. Praha: Ústav zemědělské ekonomiky a informací, s ISBN Zdroj: VÚMOP (2011): Podkladová studie pro PRV.

60 59 Větrná eroze dosahuje zhruba 10 % škod způsobovaných vodní erozí 49 a rovněž v tomto případě lze očekávat zvýšení jejích dopadů v důsledku klimatických změn. K trvalému zničení všech ekologických a produkčních funkcí půdy dochází při zastavování půdy. Dešťové srážky a velmi omezená schopnost infiltrace vody v zastavěném území podporují vznik lokálních povodní. Rovněž není v dostatečné míře doplňována hladina podzemní vody. Zemědělská půda ubývá ve prospěch zastavěné a ostatní plochy nebo lesních pozemků. V letech 1990 až 2000 byl roční převod zemědělské půdy do nezemědělského užití cca 1 tis. ha, od roku 2000 do roku 2011 docházelo k ustálenému úbytku zemědělské půdy (dle ČÚZK) ve výši 4-5 tis. ha ročně 50. Zatímco výměra z.p. dle ČÚZK klesá (r tis. ha, r tis. ha), výměra obhospodařované zemědělské půdy dle LPIS mírně stoupla (r tis. ha, r tis. ha; kontextový indikátor 18). Acidifikace zemědělských půd je na rozdíl od acidifikace lesních půd degradačním procesem spíše lokálního charakteru. Ze zemědělského hlediska vývoj půdní reakce naznačuje stále výraznější trend okyselování, zvláště v bramborářských oblastech s nižší pufrovací schopností chudších půd. Činnost člověka se navíc negativně projevuje používáním kysele působících průmyslových hnojiv (ale i statkových hnojiv, tj. kejdy), účinkem imisí a kyselých dešťů, odebíráním bazických prvků (především vápníku) z půdy plodinami, intenzivními závlahami, ale i monokulturami nebo nízkým zastoupením víceletých pícnin a vysokým podílem obilovin. V průměru pak v České republice dochází ke snížení půdní reakce o 0,1 ph za 10 let. Mírně se zvyšuje také podíl kyselých půd (ph pod 5,5: r ,2 %, r ,9 %) 51. Udržení vhodného obsahu půdní organické hmoty v půdách je jedním ze závažných problémů ochrany přírodních zdrojů ve světě. V ČR hrozí intenzivní dehumifikace půd spíše místně při souběhu více degradačních vlivů, neuvážených zásazích do rovnovážného vodního režimu půdy nebo při intenzivní erozi. Půdy v ČR mají ve svrchní vrstvě (0-30 cm) v průměru obsah organického uhlíku 1,1 Gt (tzn. 1,1 x 10 9 t) (kontextový indikátor 41), na převážné většině území to znamená koncentraci organického uhlíku ve svrchní vrstvě půdy v rozmezí 1-6 % 52. Z dosavadních zjištění vyplývá, že ke snížení obsahu humusu došlo na půdách po jejich odvodnění, a to o 5-15 % v závislosti na půdním typu, a také na půdách intenzivně zavlažovaných. U půd černozemního charakteru nebyly zjištěny zásadní změny v obsahu humusu. Náchylné jsou půdy vyvinuté na píscích a štěrkopíscích. Utužením je v ČR ohroženo přibližně 49 % zemědělských půd. Z toho asi 30 % je zranitelných tzv. genetickým utužením při vytvoření zajílených iluviálních a případně oglejených horizontů a více než 70 % je vystaveno tzv. technogennímu utužení 53. V podmínkách ČR je nejvážnějším jevem technogenní utužení podorničí a spodiny, která se kombinuje s utužením genetického původu, a to zvláště na těžších půdách. Celkové náklady na odstraňování škod jsou pravděpodobně obrovské (dosud nevyčísleny) a lze je rozdělit do několika oblastí. Hlavní je přímý negativní vliv na omezenou infiltraci a retenci vody v půdě, a tím urychlování povrchového odtoku, na rozvoj procesu eroze, vznik povodní apod. Dále dochází ke snižování výnosů pěstovaných plodin (např. o 0,25 t pšenice/ha). Trvale podmáčené půdy, vymezené na základě genetického půdního představitele tzv. trvale zamokřených půd, zaujímají plochu ha (5,78 % ZPF podle databáze BPEJ) 54. Jsou typické zpravidla vysokou hladinou podzemní vody a velmi dlouhou dobou povrchového 49 Zdroj: VÚMOP (2011): Podkladová studie pro PRV Zdroj: Zpráva o stavu zemědělství ČR MZe ČR. Zdroj: Padesát let agrochemického zkoušení zemědělských půd v ČR, ÚKZUZ, Brno, Zdroj: European Soil Portal Soil Data and Information systems; data z roku 2000; podrobná data o obsahu humusu uvádí Kozák J. a kol. (2009): Atlas půd České republiky. MZe ČR a ČZU Praha. 53 Zdroj: VÚMOP (2011): Podkladová studie pro PRV. 54 Zdroj: VÚMOP (2012): Podkladová studie pro PRV.

61 60 převlhčení profilu. Plodiny pěstované na podmáčené půdě trpí nedostatkem vzduchu v půdě. Při povrchovém přemokření dochází k uhnívání a odumírání rostlin. Hospodářská činnost člověka vede ke zvýšeným rizikům kontaminace půd. Průměrně překračují maximální přípustné hodnoty sledovaných prvků (vanad, kadmium, arzen aj.), stanovené vyhláškou č. 13/1994 Sb., cca 4 % vzorků. Lze přibližně odvodit, že podíl kontaminované zemědělské plochy se pohybuje kolem 0,8% zemědělské půdy (přepočteno na velikost zemědělské půdy tis. ha zdroj MZe) 55. Pro použití potenciálně rizikových materiálů v zemědělství existují v České republice legislativní limity (kaly, sedimenty, hnojiva, půdní pomocné látky) tak, aby jejich aplikací nedocházelo ke kontaminaci půdy. Potenciálním rizikem jsou staré ekologické zátěže, včetně přetrvávání perzistentních prostředků na ochranu rostlin z minulosti (např. DDT). Problematika zemědělského hospodaření v ochranných pásmech vodních zdrojů (OPVZ) je ve velmi úzké vazbě s vývojem jakosti vody ve vlastní vodárenské nádrži a v jejích přítocích. Zemědělství v OPVZ je samo o sobě potenciálním zdrojem znečistění (např. pastva na TTP nebo hospodaření na orné půdě). Problém se zvyšuje, pokud je v povodí nevhodné využití půd (např. zornění svahů vedoucí k erozi), vysoká intenzita využívání vstupů na orné půdě (zejména odvodněné), nevhodné střídání plodin atd. Za těchto podmínek unikají z půdního profilu živiny, které vedou ve vodních nádržích k eutrofizaci. Náklady na úpravu surové vody na vodu pitnou mohou být tímto navýšeny až o 10 Kč na 1 m 3.Významným opatřením v minulosti bylo odvodnění půd. V místech, kde bylo odvodnění odůvodněné a přestává být funkční, dochází k zamokření jako k důsledku ztráty funkčnosti odvodňovacího zařízení. Přibližně % odvodňovacích systémů z celkové výměry tis. ha (cca 30 % zemědělsky využívané půdy ČR) je poškozeno, celkem zhruba 70 % systémů je na hranici funkčnosti či za ní 56. Potenciální rozsah těchto lokalit je obecně kolem % ploch povodí. Degradace půd tak patří k nejzávažnějším faktorům, které významně snižují národní bohatství. Voda Voda je nedílnou součástí životního prostředí a její dobrá kvalita a optimální množství je nezbytné pro efektivní hospodaření v krajině. Voda ve vztahu k zemědělství a lesnictví má několik aspektů: voda jako vstup do zemědělské výroby, množství vody v krajině a retenční schopnost zemědělské a lesní půdy, kritická zejména v povodňových situacích a v obdobích sucha; narušení přirozených odtokových a retenčních poměrů v zemědělské krajině (mokřady, morfologie koryt vodních toků, břehové porosty aj.); jakost vody na výstupu ze zemědělských a rybářských systémů a při vstupu pro užití v dalších sektorech a pro rekreační účely; jakost povrchových a podzemních vod ovlivněných zemědělskou činností s důrazem na vody využívané nebo využitelné pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou (zemědělské hospodaření v ochranných pásmech vodních zdrojů). Ve všech uvedených aspektech vztahu zemědělství a lesnictví k vodě se v ČR dlouhodoběji kumulují problémy. Mezi nejvýznamnější, jejichž prevenci dopadů může PRV řešit, patří zejména urychlený odtok vody z krajiny (posilující dopady extrémních hydrologických událostí), rostoucí výskyty sucha v některých regionech, znečištění vod, ztráta vodních ekosystémů, zásobování obyvatelstva vodou a případně čištění odpadních vod. 55 Zdroj: ÚKZÚZ (2011): Registr kontaminovaných ploch, 2M HNO3, Brno. 56 Zdroj: VÚMOP (2011): Podkladová studie pro PRV.

62 61 Urychlený odtok vody z krajiny je způsoben zejména změnami využívání krajiny a způsobem hospodaření na půdě. Zásadní změny v krajinné struktuře spojené s produkčním zemědělstvím vedly k odstranění protierozních prvků a narušení prvků umožňujících zasakování vody do půdy (rozmístění plodin, mozaikovitost krajiny s velkým podílem luk, travnaté průlehy a příkopy ve směru vrstevnic), k narušení odtokových poměrů, a zejména ke zrychlení odtoku. Tento stav se vzhledem k rozsahu problému stále nedaří uspokojivě řešit. Masivním scelováním půdních bloků dochází k rychlému soustředěnému odtoku vody z celého území zasaženého srážkou. Rychlost a intenzita odtékající vody zvyšuje její unášecí schopnost a zvyšuje riziko eroze. Retenční schopnost krajiny je navíc narušena i využitím těžké techniky, aplikací průmyslových hnojiv a degradací vybudovaných rozsáhlých odvodňovacích systémů, které nejsou po roce 1989 udržovány a mohou mít negativní účinky na zrychlení podpovrchového odtoku. Míra rizika škod způsobených povodněmi se zvyšuje. Území České republiky bylo opakovaně (po téměř 100leté přestávce) zasaženo povodněmi, z nichž mnohé byly extrémní a způsobily enormní škody na veřejném i soukromém majetku (od roku 1997 celkem 174 mld. Kč) včetně ztrát na životech obyvatel (118 obětí), z toho škody na vodních tocích a dílech byly cca 15 mld. Kč 57. Lze předpokládat, že se budou extrémní klimatické události opakovat i v následujících letech a s předpokládanými dopady klimatické změny budou častější či s vyšší intenzitou 58. V současné době již některé regiony ČR (zejména Jižní Morava, Rakovnicko) trpí obdobími nedostatku vody, přičemž se důsledky těchto jevů nepřímo odráží také v zemědělské produkci a vzniká tak riziko sucha. Ačkoli se celkový úhrn srážek na našem území pravděpodobně výrazně nezmění, bezdeštná období se pravděpodobně budou prodlužovat s postupující klimatickou změnou. Navíc je poloha ČR specifická tím, že průměrně cca 95 % vody odtékající z území ČR pochází ze srážek a jen 5 % k nám přiteče z okolních zemí. Základním předpokladem řešení možného nedostatku vodních zdrojů je optimalizace užívání odebrané vody (plocha trvale zavlažované půdy byla v r ha, tj. 1,09 % zemědělsky využívané půdy, v roce tis. ha, tj. 0,54 % zemědělsky využívané půdy kontextový indikátor 20) spotřeba vody aplikované pro závlahu byla v r mil. m 3, v r mil. m 3 59 ; (kontextový indikátor 39) a hospodaření s dešťovými vodami. Z predikcí dopadů klimatické změny 60 (dle průměrného scénáře vývoje teplot) na jednotlivá hydrologická povodí do roku 2030 vyplynulo, že na většině našeho území nebudou ze % pokryty povolené objemy odběrů povrchových vod 61. Hlavními příčinami vstupu znečišťujících látek ze zemědělství a krajiny do říční sítě je erozní smyv a vyplavování látek z půd. Povrchové vody jsou dlouhodobě hodnoceny podle ČSN škálou pěti tříd, většina významnějších toků je v současnosti ve třídě kvality 1-3. Dle nového hodnocení (dle Směrnice 2000/60/ES) nedosahuje v současnosti 82 % vodních útvarů povrchových vod dobrého ekologického stavu a 29 % dobrého chemického stavu. Do vodních toků vstupuje t erodované ornice za rok a v malých vodních nádržích se usadí m 3 sedimentů 62. Odtěžování těchto sedimentů je vysoce nákladná činnost Zdroj: Koncepce vodohospodářské politiky Ministerstva zemědělství do roku MZe 2010 Zdroj: ČHMÚ (2011): VaV MŽP SP/1a6/108/07 Zpřesnění dosavadních odhadů dopadů klimatické změny v sektorech vodního hospodářství, zemědělství a lesnictví a návrhy adaptačních opatření Zdroj: Eurostat. Zdroj: Eurostat. Průběžně diskutované dopady možného vývoje klimatu (zpřesnění stávajících předpokladů a hypotéz se, dle Evropské komise, očekává v úrovni ) vedly k vypracování pravděpodobných scénářů účinků změn na hydrologické podmínky vodních zdrojů ČR. Zdroj Výzkumný ústav vodohospodářský, nepublikováno Generel (1997).

63 62 a několikanásobně převyšuje finanční náklady na zavedení preventivních opatření v krajině. Odhaduje se 63, že jednorázové náklady na odstranění a zneškodnění sedimentu z malých vodních nádrží by představovaly 30 mld. Kč. Ve vodárensky významných nádržích je odstraňování sedimentů dokonce extrémně problematické (důvod: vysoké náklady, přerušení dodávek pitné vody). O problému znečištění povrchových i podzemních vod dusičnany ze zemědělských zdrojů vypovídá rozloha zranitelných oblastí dusíkem (ZOD), vymezovaných dle požadavků Nitrátové směrnice (91/676/EHS). Na základě poslední revize (k ) je celková výměra zranitelných oblastí tis. ha zemědělsky využívané půdy, což představuje nárůst podílu zemědělské půdy (vedené v LPIS) ve zranitelných oblastech o cca 4,4 % ve srovnání s rozlohou vymezenou revizí ZOD k Na takto vymezené ploše hospodaří zemědělských subjektů, což představuje nárůst o 630 zemědělských subjektů oproti předchozí revizi vymezení. V rámci ZOD překročilo v r ,8 % rozborů (v r ,4 %) limit N 50 mg na litr vody a 51,7 % (v r proti 37 % v r. 2007) limit N 25 mg/l, ve znečištění povrchových vod dochází tedy stále k nárůstu. Dle monitorovací sítě ČHMÚ (mělké vrty indikující kvalitu podzemních vod) překročilo v r normu 22,4 % vzorků (v r ,4 %) v případě sumy prostředků na ochranu rostlin a 17,8 % u dusičnanů (rok 2011, v r ,4 %) 65 (kontextový indikátor 40). V minulosti byly vodní toky upravovány za účelem rychlého odvedení povodňových průtoků, plavby a také v souvislosti s intenzifikací zemědělské výroby do podoby kanalizovaných koryt, což mělo za následek významné snížení délky říční sítě, zvýšení podélných sklonů, zvýšení škod vyvolaných dnovou a břehovou erozí, zánik druhové rozmanitosti odpovídajících biotopů a omezení mnoha přirozených funkcí říčního ekosystému (např. samočistící funkce). Podíl obyvatel zásobovaných vodou z veřejných vodovodů v roce 2010 dosáhl 93,1 % z celkového počtu obyvatel 66. Kvalita pitné vody dodávané z úpraven splňuje stanovené standardy a monitorovací systém Státního zdravotního ústavu svědčí o minimálním překročení hygienických limitů. Horší je ovšem situace u malých a individuálních vodárenských zdrojů (studny), kde frekvence překročení standardů je podstatně vyšší. Z hlediska efektivity vynakládaných finančních prostředků (investičních dotací), ale i provozních nákladů hrazených uživateli je žádoucí připojování malých aglomerací na vodárenské systémy s dostatečně kapacitním zdrojem a moderní technologií vodárenské úpravy. V roce 2010 bydlelo v domech připojených na veřejnou kanalizaci 81,9 % obyvatel. Výstavba čistíren odpadních vod a kanalizačních systémů v posledních letech výrazně vzrostla a přes 500 aglomerací realizuje novou infrastrukturu 67 Bylo dosaženo splnění zpřísněných emisních limitů zejména pro sloučeniny fosforu a dusíku. Nedostatky přetrvávají v malých obcích, kde je zatím likvidace odpadních vod řešena individuálně. Jakost povrchových i podzemních vod, hromadění sedimentů, jakož i odtokové poměry v ČR zůstávají i nadále závažným problémem Zdroj: Vrána K. a Beran J. (1998): Rybníky a účelové nádrže, ČVUT Praha. Zdroj: Zpráva o stavu zemědělství ČR MZe ČR. Zdroje: Zpráva o stavu životního prostředí ČR MŽP; Zpráva o stavu zemědělství ČR 2007 a MZe; Vyskoč P., Richter P., Mičaník T., Filipi R. (2011): Vyhodnocení jakosti povrchových vod v profilech sledování. Vyhodnocení jakosti povrchových vod v letech 2006 až 2008 z hlediska plnění požadavků nařízení vlády č. 61/2003 Sb., v platném znění. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v.v.i. Zdroj: Statistická ročenka životního prostředí ČSÚ. 67 Údaj z r Zdroj: Koncepce vodohospodářské politiky Ministerstva zemědělství do roku MZe 2010

64 63 Krajina Současný stav krajiny je dán tendencemi sociálního a ekonomického vývoje a vznikl jako důsledek nedocenění významu krajiny. Nepříznivé důsledky, zejména snížení schopností krajiny poskytovat ekosystémové služby, např. snížení biologické rozmanitosti a početnosti populací původních druhů, ztráty přirozené úrodnosti půdy v důsledku degradace půdy a změny vodního režimu krajiny, se vzájemně prolínají a vyplývají z problémů samostatných složek krajiny 68, tudíž jsou řešeny v rámci samostatných kapitol věnovaných půdě, vodě, lesům a biodiverzitě. Vzhledem k ploše zemědělského (v r představovala zemědělská půda 53,88 % celkové plochy ČR, v r ,62 %) a lesního hospodaření (lesní půda v r tvořila 33,62 %, v r ,73 %, dle ČÚZK; kontextový indikátor 31) není pochyb, že zemědělství a lesnictví mají výrazný vliv na charakter krajiny, její schopnost poskytovat ekosystémové služby se silným vlivem na vodní režim, půdní erozi a biodiverzitu (zejména od 2. poloviny 20. století dosud) a celkový stav přírodního i kulturního prostředí. V České republice je stále vysoký poměr zornění, i když stále klesá (rok 2007: 71,4 %, podíl obilovin na obdělávané ploše 36,7 %, 2011: 70,9 %, podíl obilovin 34,5%), zatímco poměr zatravnění mírně stoupá (2007: 23 %, 2011: 23,4 % 69 ). Pro vyčíslení plochy s extenzivním zemědělstvím na orné půdě bohužel nejsou k dispozici dostatečně podrobná data 70, extenzivní pastviny představovaly v roce tis. ha z.p., tj. 70,7 % 71 (kontextový indikátor 33). Kulturní krajina České republiky je specifická svou členitostí, rozmanitostí typů a poměrně vysokým přírodním i kulturním bohatstvím. V ČR byla přijata řada legislativních nástrojů pro zachování, péči a obnovu tohoto jedinečného dědictví, jejich praktické uplatňování lze však z různých důvodů považovat za poměrně liknavé (plocha chráněná v rámci zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, tvořila v r ,90 %, v r ,4 % celkové plochy; na druhou stranu také vzrostla plocha ostatní půdy (dle ČÚZK) z 10,45 % v r na 10,58 % v r. 2011; kontextový indikátor 31). V průběhu druhé poloviny 20. století se průměrná plocha pozemků zvýšila z 0,23 ha na přibližně 20 ha v současnosti (nyní půdních bloků, dle evidence LPIS). Došlo k rozsáhlému scelování zemědělské půdy, které nerespektovalo reliéf terénu a bylo provázeno rozoráním a odstraněním stezek, cest, mezí, ovocných stromořadí, solitérních dřevin, remízků a rozsáhlými změnami užívání půdy navazující na intravilán sídla. V tomto období lze sledovat narovnání a zkrácení horních částí vodních toků a struh až o jednu třetinu 72. Tyto procesy byly doprovázeny rozsáhlým odvodněním a rozoráním přirozených míst rozlivu. Následovalo odcizení skutečných vlastníků od hospodaření na zemědělské půdě. V současnosti subjekty zemědělské výroby hospodaří ze 76 % na pronajaté půdě, což konzervuje stav a brání rozumnému návratu mozaikovitosti zemědělské krajiny. V oblastech s intenzivními způsoby hospodaření lze také sledovat nárůst oplocování rozsáhlých ploch ve volné krajině (pastevní areály aj.) Zdroje: Míko L. et Hošek M. (2009): Příroda a krajina České republiky. Zpráva o stavu v roce AOPK ČR Praha, s. 2-33, podrobněji použitá data jsou z těchto zdrojů: VÚV T.G.M., v.v.i. 2008, ČHMÚ 2009, AOPK 2009, Evernia 2008, ČUZK 2009, Česká geologická služba 2009, VÚMOP 2009, Databáze dlouhodobých změn využití ploch Česka (GAČR 205/09/0995); Zpráva o stavu ŽP Zpráva o stavu zemědělství ČR, MZe 2007, Výnosy obilovin se v ČR sledují na úrovni krajů a jsou velmi heterogenní, nejsou k dispozici statistické údaje na úrovni nižších územních jednotek, které byly zapotřebí pro odhad plochy s výnosem nižším, než je 60% průměru EU Zdroj: DG AGRI Zdroje: Ivan Dejmal: Co s evropskou kulturní krajinou na konci dvacátého století? In: Téma pro 21. století: Kulturní krajina, aneb, Proč ji chránit? Vyd. 1. Praha: Ministerstvo životního prostředí, s. ISBN Váchal J., Němec J. a Hladík J. (2011): Pozemkové úpravy v ČR. Consult Praha.

65 64 Kombinace výše uvedených faktorů, navíc umocněných nesprávnými agrotechnickými postupy, nízkým podílem ekostabilizačních prvků v krajině 73 a extrémními meteorologickými jevy, způsobuje snížení schopnosti krajiny eliminovat průběh a zmírňovat dopady těchto rizikových situací, což se projevuje mj. i ekonomickými ztrátami v zemědělské produkci a poškozením majetku například v důsledku povodní. Dalším negativním jevem na venkově je celkové snížení estetické atraktivity a potenciálu pro rekreační využívání krajiny, ale také snížení přístupnosti a prostupnosti krajiny. Z intenzivně využívané krajiny se v důsledku scelování pozemků vytratily historické, přírodní i polopřírodní struktury a prvky. Takto obhospodařovanou často monotónní (unifikovanou) krajinu, navíc mnohde s omezenými možnostmi průchodu, nelze považovat za esteticky atraktivní. Na druhé straně v některých oblastech ČR dochází k opouštění venkova a extenzifikaci zemědělského hospodaření. To je doprovázeno zejména postupnou sukcesí, zarůstáním tradičních stezek, dominant, devastací opuštěných zemědělských a rekreačních areálů, chátráním drobných kulturních památek, ale i zanedbáním veřejných prostorů a celých vesnic. V přírodně znevýhodněných oblastech existuje reálné riziko zanechání hospodaření na travních porostech, které je dostatečně eliminováno zejména platbami LFA a přímými platbami. Bez těchto podpor dosahoval podíl neobhospodařované půdy v roce 2000 (tj. před zavedením SZP) 21 tis. ha 74 (MZe a MŽP uvádějí odhad skutečně neobhospodařované půdy v roce tis. ha, a to přibližně na málo úrodných půdách v horských a podhorských marginálních oblastech 75 ). Po zavedení podpor tento podíl pro léta představoval 2,5 tis. ha 76. Podíl přírodně znevýhodněných oblastí na zemědělsky využívané půdě byl v roce ,9 % (podrobněji: 14,6 % horské, 29,6 % ostatní a 5,7 % oblasti se specifickým omezením) a v roce ,3 % (14,8 % horské, 29,6 % ostatní a 5,8 % oblasti se specifickým omezením) (kontextový indikátor 32). Tabulka 24 Odhad ztráty krajinných prvků od začátku kolektivizace (padesátá léta) po časový úsek Krajinné prvky Rok Rok Liniová zeleň odstraněno km, tj ha Rozptýlená zeleň odstraněno ha Zeleň kolem sídel odstraněno ha Rozoráno mezí šířka 0,5 m km, tj ha Polní cesty zrušeno km Zdroj: Figala J. (1997): Změny agroekosystémů jako příčina destability zemědělské krajiny. Sborník přednášek. Konference ICID povodně a krajina listopadu 1997, Brno, Zemědělci poskytují veřejnou službu tím, že o krajinu pečují. V roce 2009 byla tato služba hodnocena českými daňovými poplatníky a roční hodnota této služby byla oceněna ve výši 2,7-4,8 mld. Kč ročně Pro představu o realizovaných opatřeních zaměřených na obnovu či zakládání ekostabilizačních prvků v krajině lze např. uvést prostředky, vynaložené na tento účel (včetně revitalizačních akcí, mimo ČOV) v rámci Programu revitalizace říčních systémů prostřednictvím AOPK ČR celkem 367 akcí za cca 703,2 mil. Kč. Výroční zprávy AOPK ČR Dalšími zdroji financí pro realizaci ekostabilizačních prvků jsou krajinotvorné programy MŽP (PPK, OP ŽP, POPFK) a financování společných zařízení v rámci KPÚ, v malé míře dotační programy krajů aj. 74 Zdroj: ČSÚ, Strukturální šetření AGROCENSUS MZE (1999), Půda, situační a výhledová zpráva Zdroj: ČSÚ, Strukturální šetření AGROCENSUS Zdroj: LPIS Identifikace a měření veřejných statků v zemědělství, Výstup z Výzkumného záměru ÚZEI, ÚZEI, Praha 2010, šetření provedené metodou ochota platit na ekonomicky aktivním obyvatelstvu.

66 65 Biologická rozmanitost Tato je popisována jako rozmanitost na úrovni ekosystémů, druhů, případně stanovišť a na genetické úrovni. Způsoby hospodaření v zemědělství představují plošně nejvýznamnější faktory ovlivňující stav ekosystémů i stanovišť, a to včetně druhů, které je tvoří. Ovlivnění může jít až do úrovně genetické diverzity (např. izolovanost metapopulací). Problémy na úrovni ekosystémů a jejich funkcí se překrývají s výše popsanými problémy krajiny jako celku. Pro demonstraci problémů ve vztahu k přírodním stanovištím byla převzata data z Hodnotící zprávy o stavu evropsky významných stanovišť pro Evropskou komisi. Na 17 % rozlohy ČR jsou dosud zachována stanoviště 79, která lze klasifikovat jako přírodní (polopřirozené travní porosty, lesní porosty s dochovanou přírodě více či méně odpovídající skladbou, vodní a mokřadní stanoviště a další plošně méně významné typy stanovišť) 80. Stav přírodních stanovišť je však převážně nepříznivý (74 %), přičemž stav jednotlivých typů stanovišť se liší v závislosti na míře jejich ovlivnění a zranitelnosti 81 (kontextový indikátor 36). Příčiny nepříznivého stavu dochovaných přírodních stanovišť (ale i druhů) lze spatřovat do značné míry v dědictví intenzifikace zemědělského hospodaření v 2. polovině 20 století, která vedla k přímé likvidaci řady stanovišť (rozorání, náhradní rekultivace, odvodňování, v některých oblastech naopak zalesňování travních porostů a ostatních ploch, rychloobnova a dosevy luk aj.) nebo jejich degradaci (kromě některých z uvedených činností také eutrofizací vlivem přehnojování nebo jiným způsobem chemizace, změnou způsobů hospodaření a používaných postupů či technologií ap.) 82. Některé z těchto postupů představují riziko i dnes, kdy je však stav přírodních stanovišť zároveň ohrožován absencí hospodaření (především v případě nízkoprodukčních travních porostů nebo obtížně dostupných ploch) a následnými změnami společenstev v důsledku sukcese. Druhová různorodost vázaná na zemědělskou půdu vykazuje v mnoha ukazatelích postupný pokles. Vývoj stavu druhů cévnatých rostlin je zaznamenán v tzv. Červených seznamech ohrožených druhů: v roce 1979 bylo 239 ohrožených, 240 silně ohrožených a 267 kriticky ohrožených, v roce 1995 bylo 313 ohrožených, 357 silně ohrožených a 427 kriticky ohrožených, v roce 2000 bylo 324 (13 %) ohrožených, 352 (14 %) silně ohrožených a 476 (18,5 %) kriticky ohrožených druhů 83. Přibližně 45 % druhů vyšších rostlin a 26 % mechorostů se nachází v nějakém stupni ohrožení. Celkově bylo v r % sledovaných druhů v příznivém stavu, 30% ve stavu nepříznivém 84. Příčiny tohoto stavu jsou stejné jako u přírodních stanovišť (včetně plošného provádění seče v krátkém časovém období a mulčování). Příkladem stavu a trendů u druhů rostlin s významnou reakcí na změnu zemědělského hospodaření mohou být orchideje či hořeček mnohotvárný český 85. Vliv intenzivního hospodaření lze dobře demonstrovat např Stanoviště ve smyslu Chytrý, M. a kol. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. AOPK ČR, Praha; ; údaje o podílu přírodních stanovišť a jejich stavu vycházejí z mapování a monitoringu pro účely tvorby soustavy Natura 2000 a reportingu dle Směrnice 92/43/EHS. Hodnotící zprávy o stavu evropsky významných stanovišť pro Evropskou komisi. EEA uvádí data pro stanoviště a druhy na evropské úrovni, proto byly použity národní zdroje dat. Zdroj: Míko L. et Hošek M. (2009): Příroda a krajina České republiky. Zpráva o stavu v roce AOPK ČR Praha. Váchal J., Němec a Hladík J. (2011): Pozemkové úpravy v ČR. Consult Praha. Národní zdroje: HOLUB J., PROCHÁZKA F. & ČEŘOVSKÝ J. (1979): Seznam vyhynulých, endemických a ohrožených taxonů vyšších rostlin květeny SR (1. verze). Preslia, Praha, 51: HOLUB J. et al. (1995): Červený seznam ohrožené květeny ČR (2. verze). 28 p., ms. [Depon. in: AOPK ČR Praha et Česká botanická společnost Praha]. PROCHÁZKA F. (ed.) 2001: Červený a černý seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000), Příroda, Praha. Zdroj: Miko L. et Hošek M. (2009): Příroda a krajina České republiky. Zpráva o stavu v roce AOPK ČR Praha. 84 Zdroj: Miko L. et Hošek M. (2009): Příroda a krajina České republiky. Zpráva o stavu v roce AOPK ČR Praha. 85 V minulosti se tento druh vyskytoval roztroušeně po celém území ČR na stovkách lokalit (historicky doloženo více než 650). V letech

67 66 i ve vztahu k vzácným plevelům na orné půdě, které díky hnojení a používání chemických přípravků z naší krajiny téměř vymizely. Za nejvíce ohrožené skupiny živočichů jsou obecně považovány populace bezobratlých. Např. s více než 11 % vyhynulých druhů denních motýlů se řadí ČR na 4. místo v Evropě v relativním, a dokonce na 1. místo v absolutním počtu ztrát 86. Aktuálně mezi hlavní příčiny ohrožení bezobratlých v zemědělské krajině patří opět především celoplošné a časově unifikované seče (intenzivní technologie), které v případě těchto skupin vedou primárně k usmrcení. V případě, že jedinci (ve všech vývojových stádií) přežijí jednorázový zásah, způsobený celoplošnou sečí, zpravidla nastane problém s následným přemístěním a zajištěním potravy. Dopad nemá pouze způsob provedení seče, ale i na ni navazující operace. Např. u rovnokřídlého hmyzu se mortalita během sečení a sklízení sena, zvýší až na 82 % jedinců přítomných před sečí. Mezi další příčiny ohrožení bezobratlých lze zařadit i intenzivní pastvu na pastvinách 87, malou nabídkou potravy a úkrytů pro bezobratlé na orné půdě 88, mulčování (usmrcující všechna vývojová stádia), používání chemických postřiků apod. Travní porosty na zemědělské půdě vykazující vysokou druhovou různorodost představují rozlohu přibližně 400 tis. ha, přičemž část je ve velkoplošných chráněných územích (CHKO, NP a jejich ochranných pásmech, oblastech NATURA 2000: PO a EVL) a část ve volné krajině (v současné době bez adekvátní ochrany, s výjimkou porostů ve významných krajinných prvcích). Pojem zemědělské systémy s vysokou přírodní hodnotou (tzv. HNV) prošel v rámci stávajícího programového období vývojem od původního vymezení pouze ve zvláště chráněných územích rozšířením o evropskou soustavu oblastí NATURA 2000, s níž se národní ZCHÚ částečně překrývají, až po rozšíření o cenné biotopy závislé na zemědělské činnosti ve volné krajině (současný návrh). Jedná se o dochovaná stanoviště s přírodě blízkou skladbou, která představují velmi významný prvek přispívající k zachování biologické rozmanitosti i ekosystémových funkcí krajiny. Poslední součástí současného návrhu HNV jsou lokality s cílenou ochranou evropsky významných druhů modrásků, z nichž část není zahrnuta v žádném z chráněných území. V roce 2011 bylo 9,13 % plochy tzv. HNV na zemědělské půdě (odpovídá ploše trvalých travních porostů ve zvláště chráněných územích a v soustavě NATURA 2000 bez překryvů 89 ; kontextový indikátor 37. Podle současného návrhu vymezení MŽP (2012) by se celková plocha trvalých travních porostů (HNV) v LPIS zvýšila na 460 tis. ha, což zahrnuje: ha chráněných v rámci velkoplošných ZCHÚ, maloplošných ZCHÚ a oblastí NATURA 2000, ha cenných biotopů závislých na zemědělském hospodaření ve volné krajině a ha lokalit mokřadních modrásků ve volné krajině 90. V tomto pojetí by HNV představovaly cca 10,8 % celkové z. p. Hodnota těchto travních porostů je ohrožena výše uvedenými faktory. Stávající nástroje politiky nejsou v případě některých typů stanovišť a druhů dostatečně cílené a uplatňované v souladu s místními podmínkami (např. vyvážení poměru druhově bohatých pastvin a mezofilních luk v rámci farmy, využívání možnosti neposečených pásů u nadstavbových titulů, plošné sečení nedopasků bez rozlišení významu pro ochranu hmyzu aj.), a proto sledovaným trendům byl zaznamenán na pouhých 65 lokalitách (Miko L. et Hošek M., 2009). (Miko L. et Hošek M. (2009): Příroda a krajina České republiky. Zpráva o stavu v roce AOPK ČR Praha). Zdroj: Miko L. et Hošek M. (2009): Příroda a krajina České republiky. Zpráva o stavu v roce AOPK ČR Praha. Zdroj: Daphne ČR (2011): Zodpovězení a podložení otázek vzniklých na základě přípravy nových managementů, chystaných pro agroenvironmentální opatření pro dotační politiku po roce Studie pro MŽP ČR. Zdroj: Česká společnost ornitologická 2010: Zpracování monitoringu přínosu nově navržených agroenvironmentálních opatření (AEO) za rok Studie pro MZe Zdroj: Zelená zpráva 2011; Eurostat uvádí podíl plochy obhospodařované s ohledem na biodiverzitu mezi 9% (rok 2007) a 10% (rok 2010) Zdroj: Návrh ministerstva životního prostředí - prioritní vrstva pro zacílení jednotlivých opatření v rámci PRV 14+ (včetně HNV vrstvy). Verze

68 67 nedokážou účinně bránit. Na orné půdě se stávající nástroje politiky ke zvýšení druhové diverzity takřka neuplatňují 91. Zatímco se populace lesních ptáků v ČR v letech pouze mírně snižovala, početnost běžných druhů ptáků zemědělské krajiny dramaticky poklesla téměř na polovinu. Uvedený trend lze prezentovat na dříve běžných druzích zemědělské krajiny, jako je např. strnad zahradní, skřivan polní, koroptev polní (úbytek až o 82 %), čejka chocholatá (úbytek o 91 %), či drop velký (v ČR vymizel) 92. Příčiny snižování stavů ptáků vázaných na zemědělskou půdu se týkají především orné půdy (u chřástala také travních porostů), kde při běžných operacích dochází k úbytku až k poškozování hnízdních stanovišť, zdrojů potravy a úkrytů. Čejka chocholatá změnila v posledních letech stanoviště z travních porostů na podmáčené plochy na orné půdě. Index běžných druhů ptáků zemědělské krajiny (stav v roce 2000 je brán jako 100 %) klesl z 83,4 % v r na 74,9 % v roce (kontextový indikátor 35). Graf 23 zobrazuje časovou řadu hodnot indikátoru, který je vytvořen na základě indexů vývoje početnosti populací ptáků zemědělské a lesní krajiny, pro něž existuje nepřetržitá datová řada od roku Výběr druhů vychází z celoevropského indikátoru ptáků zemědělské (lesní a běžné) krajiny používaného Eurostatem pro účel Strukturálních indikátorů EU a Indikátorů trvale udržitelného rozvoje EU. Studie zpracované BirdLife International ukazují, že od roku 1980 se v některých evropských zemích snížila celková početnost ptáků zemědělské krajiny o 30 %., pokles u lesních ptáků a běžných druhů (včetně vodních) je mírnější. Graf 23 Indikátor běžných druhů ptáků zemědělské krajiny, běžných druhů lesních ptáků a všech běžných druhů ptáků, ČR [index, 1982=100] Legenda: Běžné druhy zemědělské Běžné lesní druhy Všechny běžné druhy krajiny Zdroj: Informační systém statistiky a reportingu (JPSP (ČSO/ORNIS)) Stavy savců vázaných na zemědělské a lesní ekosystémy také zaznamenávají dlouhodobě pokles (20 % druhů savců považujeme dle Červených seznamů za ohrožené, či vymřelé). Např. zajíc polní zaznamenal od roku 1970 do roku 2009 pokles o cca 77 % Podrobněji např. Daphne ČR (2011): Zodpovězení a podložení otázek vzniklých na základě přípravy nových managementů, chystaných pro agroenvironmentální opatření pro dotační politiku po roce Studie pro MŽP ČR. 92 Zdroj: Míko L. et Hošek M. (2009): Příroda a krajina České republiky. Zpráva o stavu v roce AOPK ČR Praha. 93 Zdroj: ČSO: Index ptáků zemědělské krajiny 2007, Studie pro MZe. Eurostat uvádí hodnotu pro rok ,3% (ale 97,3% pro rok 2008) proti roku 2000, pro pozdější roky index není uveden, proto byl použit přesnější národní zdroj. 94 Zdroj: Statistická ročenka životního prostředí České republiky 2010.

69 68 Jednou z hlavních příčin úbytku ptáků a savců vázaných na zemědělskou krajinu je změna struktury využívání krajiny (především ztráta krajinných prvků v zemědělské krajině). Díky homogenizaci a intenzifikaci využívání krajiny dochází např. ke ztrátě potravy během jednorázové sklizně (seče), likvidaci hnízd i jedinců během provádění agrotechnických operací. Díky aplikaci chemických přípravků může dojít k sekundární otravě jak savců, tak i ptáků (mrchožrouti, predátoři). Příčiny poklesu biodiverzity ve vztahu k zemědělství a lesnictví u většiny výše uvedených skupin jsou navíc nevhodné odvodnění, špatná organizace pastvy, opouštění území, fragmentace populací v důsledku velkých honů, ztráta tradičních způsobů hospodaření, atd. Jako tzv. deštníkový druh pro ochranu hmyzu (a spolu s ním ohrožených botanických společenstev s častým výskytem chráněných druhů rostlin i hmyzu) na vlhkých travních porostech byly vybrány dva evropsky významné druhy mokřadních modrásků s velmi podobnými životními nároky modrásek bahenní a modrásek očkovaný, které potřebují pro své hostitelské rostliny a mravence velmi časný nebo naopak pozdní termín šetrné mozaikovité seče 95. Podobné, v minulosti přirozené, časové a prostorové rozrůznění hospodaření na přírodně cenných stanovištích je v současném způsobu zemědělské výroby nutné cíleně podporovat. V zemědělství má svůj význam také genová různorodost. Vlivem intenzifikace zemědělství dochází již od 50. let k poklesu stavů tradičních plemen. Nejméně 8 tradičních českých plemen hospodářských zvířat je ohroženo vymizením, neboť nejsou preferována v rámci současných podmínek živočišné produkce. Podobný negativní trend lze nalézt např. u krajových odrůd ovoce či pícnin. Problematika uchování genetických zdrojů je řešena v ČR v rámci národních podpor. Zemědělci pečující o zemědělskou půdu současně napomáhají zachovat druhovou rozmanitost. Hodnota této služby byla v roce 2012 oceněna daňovými poplatníky v rozpětí 1,7-1,8 mld. Kč/rok 96 Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Jedním z nejvýznamnějších nástrojů ochrany přírody a krajiny je ochrana území, která se provádí prostřednictvím zvláště chráněných území. Zákon o ochraně přírody a krajiny vymezuje následující kategorie ZCHÚ: národní parky (NP), chráněné krajinné oblasti (CHKO), národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP) a přírodní památky (PP). Jedná se o území s unikátní nebo reprezentativní biologickou rozmanitostí, a to na úrovni druhů, populací i společenstev, dále území s jedinečnou geologickou stavbou, území reprezentující charakteristické prvky krajinného rázu kulturní krajiny a území významná z hlediska vědeckého výzkumu. Plocha ZCHÚ velmi mírně stoupá (viz kapitola Krajina). Pro zajištění cílů a zachování či zlepšení stavu předmětů ochrany zvláště chráněných území je důležité zabezpečení vhodného managementu. Ve zvláště chráněných územích jsou podporovány šetrné způsoby hospodaření. Natura 2000 Vstupem do EU k 1. květnu 2004 Česká republika převzala mimo jiné také závazky v oblasti ochrany přírody, které spočívaly ve vytvoření soustavy chráněných území evropského 95 Beneš J,, Konvička M. (eds.)(2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I. a II. Společnost pro ochranu motýlů, Praha. 96 Výsledek šetření opírající se o metodu ochoty platit, bylo provedeno v roce 2012 na ekonomicky aktivním obyvatelstvu (provedeno ve spolupráci MZe a ÚZEI, dosud nepublikováno).

70 69 významu, nazvané Natura Tato soustava je vytvářena na základě dvou směrnic Rady, a to směrnice Rady 2009/147/ES, o ochraně volně žijících ptáků (tzv. směrnice o ptácích), a směrnice Rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (tzv. směrnice o stanovištích). Soustava Natura 2000 sestává ze dvou typů území tzv. ptačích oblastí (PO) a evropsky významných lokalit (EVL) a vymezených ploch, jejichž ochrana podporuje dosahování cílů ochrany oblastí soustavy Natura Podíl plochy v soustavě NATURA 2000 stoupl z 13,3 % celkové výměry ČR v roce 2007 na 14 % v roce , což znamená v roce ,4 % zemědělsky využívané půdy (bez překravů) (kontextový indikátor 34). Výměry plochy přírodních a nepřírodních stanovišť v soustavě Natura 2000 jsou uvedeny v tabulce v kap. Lesnictví. Zemědělská půda v ZCHÚ a v oblastech Natura 2000, včetně cenných biotopů ve volné krajině představuje v současné době plochy vymezené jako tzv. plochy půdy vysoké přírodní hodnoty (HNV, podrobněji viz podkapitola Biodiverzita v kapitole ). Změna klimatu Změna klimatu se projevuje zvyšováním teplot a je provázena celou řadou dalších jevů, které se mohou na regionální úrovni lišit. V některých regionech přináší zvýšení srážek, zatímco v jiných se očekává výrazný úbytek srážek. Přináší sebou také četnější výskyt extrémních povětrnostních jevů, jako jsou přívalové deště (následované často povodněmi) nebo naopak dlouhá období sucha. Klíčovým příspěvkem ke změně klimatu je uvolňování skleníkových plynů ze zemědělství. Zemědělství je významným zdrojem emisí CO 2, CH 4, a N 2 O. Dochází také k uvolňování oxidu uhličitého při používání fosilních paliv pro vytápění budov a pohonných hmot pro zemědělské stroje. Významné jsou také emise spojené s výrobou hnojiv a krmiv. CO 2 se také uvolňuje při rozkladu půdní organické hmoty. Zemědělství se na celkových emisích ČR podílí 6,2 %. Příčinami jsou zejména vysoké zornění (r. 2007: 71,4%, r. 2011: 70,9% 98 ), odvodnění půd, utužení půd, a tím zvýšená spotřeba pohonných hmot při zemědělských operacích, tepelné ztráty u vytápěných budov, naprosto převažující využívání neobnovitelných zdrojů energie. ČR výrazně převyšuje EU v případě emisí na obyvatele (v t CO 2 ekvivalentních v r. 2010: EU 27 9,4, ČR 13,2, Německo 11,4, Rakousko 10,1, Polsko 10,5 a Slovensko 8,5 99 ) či na HDP. Z toho plyne, že v ČR stále existují značné rezervy pro další snižování emisí skleníkových plynů. V roce 2007 dosahovaly emise skleníkových plynů ze zemědělství t CO 2 ekvivalentních, v roce t CO 2 ekvivalentních a v r t CO 2 ekvivalentních 100, (kontextový indikátor 345), dochází tedy k celkovému poklesu emisí. Současně je však značné množství skleníkových plynů vázáno (např. na zalesněných a zatravněných plochách) a celková bilance skleníkových plynů je negativní (více vázáno, než emitováno). Zvyšování teploty vzduchu způsobí prodloužení vegetačního období. Předpokládá se, že se délka velkého vegetačního období v celé České republice prodlouží z 215 dnů v období na 229 dnů v období (prodloužení o 14 dnů) a na 256 dnů v období Lze očekávat prohloubení řady negativních jevů jako je vodní eroze, sucha, přívalové deště s povodněmi atd. V zemědělství ještě nebyly dostatečně nastartovány přípravy 97 Zdroj: EEA (European Environmental Agency) uvádí 14,04% pro rok Zdroj: Zpráva o stavu zemědělství ČR 2007, 2011, MZe ČR. Srovnání se sousedními zeměmi dle Eurostatu: v r zornění v ČR 73,1 %, v sousedních zemích v Německu 70,9 %, Rakousku 47,4 %, Polsku 75,3 % a na Slovensku 71,4 % 99 Eurostat 100 Eurostat

71 70 adaptačních opatření, která by redukovala negativní dopady očekávaných projevů klimatické změny na zemědělství. Ekologické zemědělství Ekologické zemědělství (dále EZ) je jedním z nejpropracovanějších zemědělských a potravinářských systémů, přinášejících lidské společnosti veřejné statky v oblasti životního prostředí, v oblasti welfare zvířat a v oblasti kvality života na venkově. EZ pozitivně ovlivňuje složky životního prostředí od tvorby a údržby krajiny přes podporu biodiverzity, zvyšování kvality půdy, prevence půdní eroze, zvyšování kvality a retence vody až po možný potenciál ve zmírňování změn klimatu. Hnací silou zvyšování efektivity EZ je mezi jinými trend změny životního stylu obyvatel, zvyšující se ochota podřídit své potřeby životnímu prostředí a pohodě zvířat. Ekologické zemědělství je systémem produkce, který mimo jiné principiálně vylučuje používání průmyslových hnojiv a prostředků ochrany rostlin nepřírodního původu. EZ má svůj propracovaný certifikační a kontrolní systém, uznávaný po celém světě (rámec IFOAM), podložený národní i evropskou legislativou. Z tohoto systému vychází jednotná pravidla, certifikace, značení produktů a pravidelná kontrola, nezávislá na veřejných prostředcích. V České republice bylo k registrováno celkem ekologických podnikatelů 101, z toho je ekozemědělců, 422 výrobců, 201 distributorů, 52 dodavatelů vstupů (krmiv, osiv) a 14 včelařů (ÚZEI 2012). V režimu EZ je obhospodařováno přes 483 tis. ha z. p. (ČÚZK), což představuje cca 12 % zemědělského půdního fondu ČR (2011). V roce 2004 bylo v EZ cca 260 tis. ha, nárůst ploch od vstupu do EU do současnosti je tedy celkem 76 % (především na travních porostech; v r bylo v EZ cca 313 tis. ha, tzn. 7,35 % z celkové výměry ZPF(kontextový indikátor 19). EZ je proto významnou částí českého zemědělství. Hlavními oblastmi EZ jsou tradičně méně příznivé horské a podhorské oblasti ČR. Největší plochy ekologicky obhospodařované půdy (téměř 60 % ploch) se nacházejí v pohraničních hornatých okresech Jihočeského, Karlovarského, Moravskoslezského, Plzeňského a Ústeckého kraje 102. I když má EZ významně pozitivní vliv na většinu oblastí poskytování veřejných statků, není jeho potenciál dostatečně využit a v některých případech by mohlo být efektivnější. Byly identifikovány tři hlavní oblasti, které je třeba zlepšit: rezervy ve srovnání se státy EU 15 ve využití potenciálu EZ v oblasti ochrany životního prostředí i oblasti sociální, nízké využití potenciálu z pohledu produkce bioproduktů a biopotravin (cestou zvyšování základních standardů a lepšího zacílení opatření, zlepšení přenosu vědomostí do praxe včetně podpory investic, inovací a nových technologií) a nedostatečně rozvinutý trh biopotravin (podporou odbytu bioproduktů včetně zavedení dlouhodobé propagace EZ) 103. Konkurenceschopnost EZ vůči konvenčnímu zemědělství je zatížena vyššími náklady a nižšími výnosy. Ne všechny sektory, nebo směry výroby a zdaleka ne všechny farmy dosahují svého produkčního, resp. ekonomického potenciálu, což zvyšuje závislost EZ na podporách. Integrovaná ochrana rostlin Integrovaná ochrana rostlin (dále IOR) je systém hospodaření, který upřednostňuje přirozenější alternativy ochrany rostlin a zároveň snižuje závislost na pesticidech. Jde o jakýsi Typ ekologického podnikatele počty aktivních registrací dle jednotlivých typů registrace (jeden subjekt může mít více typů registrace). Zdroj: MZe ČR, ÚZEI. Zdroj: Analýza potřeb pro přípravu PRV ÚZEI.

72 71 přechod mezi konvenčním a ekologickým systémem hospodaření. Podobně jako u systému IP je jádrem celého systému efektivní ochrana před chorobami, škůdci a plevely, jež zajišťuje stabilní výnos a kvalitní produkci zemědělských produktů, při čemž je kladen důraz na snížení rizik dopadu vlivu pesticidů na lidské zdraví a životní prostředí. Důležitým bodem je kvalifikované používání pesticidů v případě, že nelze regulovat populace škodlivých organizmů na odpovídající úrovni jiným způsobem. Uživatelé by měli používat takové pesticidy, které vykazují vysokou specifitu k danému škodlivému organizmu a mají co nejmenší vedlejší účinky na lidské zdraví, necílové organizmy a životní prostředí. V souvislosti s tímto přístupem byla v roce 2009 přijata členy Evropské Unie směrnice 2009/128/ES stanovující rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů, která byla již implementována do národní legislativy, resp. v novele rostlinolékařského zákona č. 199/2012 Sb. 5, který přímo definuje IOR a povinnosti z ní vyplývající. Zásady IOR jsou dále vyspecifikovány v prováděcím předpisu, kterým je vyhláška č. 205/2012 o obecných zásadách IOR. Dodržování zásad bude od pro všechny profesionální uživatele povinné, tzn. že od roku 2014 budou všichni, kdo prokazatelně nehospodaří v režimu EK nebo IP, povinni plnit zásady IPM. V ČR se v současné době systémy IOR využívají zejména v rámci systémů IP u vytrvalých kultur a částečně také při pěstování zeleniny. Je třeba zdůraznit, že systém IOR je součástí tohoto systému. Pěstitelé v IP musí dodržovat mnohem více zásad a opatření, nežli je tomu v případě IOR. Jestliže dodržování obecných zásad pro IOR je v obou systémech shodné, pak povinnosti pro dodržování specifických zásad jsou odlišné. Stěžejním rozdílem mezi oběma systémy je používání některých pesticidů, které jsou pro IP zakázány (červený seznam), nebo významně regulovány (žlutý seznam), kdežto při uplatňování IOR je regulace přípravků pouze doporučena. Integrovaná produkce Integrovaná produkce (IP) je ekonomická produkce vysoké kvality při uplatněni ekologicky přijatelných metod pěstování a minimalizace nežádoucích vedlejších účinků agrochemikálií při jejich používání. Klade důraz na zvýšení ochrany životního prostředí a lidského zdraví. IP představuje v ČR především trvalé kultury (vinice a sady) a pěstování zeleniny. Na trvalých kulturách byla prokázána vyšší druhová biodiverzita 104, tj. výrazně pestřejší zastoupení rostlinných a živočišných druhů. Integrovaná výroba zeleniny a ovoce snižuje riziko zatížení půdy a produktů pesticidy. IP při dodržování pravidel snižuje u všech kultur rizika kontaminace vod a půdy (omezené vstupy živin a prostředků na ochranu rostlin, používání alternativních prostředků) a do jisté míry i eroze. Také u IP je ukazatelem poskytování veřejných statků jeho rozloha. V roce 2011 byla rozloha systémů integrované produkce následující: ha zeleniny, ha vinné révy, ha ovoce Méně příznivé oblasti pro zemědělství (LFA) Z celkové rozlohy ČR se více než 1,8 mil ha nachází v oblastech s krátkou vegetační dobou, kde na více než 0,7 mil ZPF nelze provozovat intenzivní zemědělství. 106 Jedná se převážně o horské oblasti s vysokou přírodní hodnotou, národní parky a chráněná území. Zemědělská 104 Monitoring, zajišťovaný MZe ČR. 105 Zdroj: SZIF, MZe, ZUČM; zpracoval ÚZEI. 106 ÚZEI: Analýza biofyzikálních kritérií.

73 72 půda se svažitostí vyšší než 15 %, vhodná pouze pro louky a pastviny představuje 0,2 mil. ha. Celkem se v oblastech, postižených přírodním znevýhodněním nachází více než polovina ZPF v ČR (půdy mělké, skeletovité, podmáčené, s nepříznivou zrnitostí nebo chemickými vlastnostmi, oblasti svažité a s krátkou vegetační dobou). Zemědělské podniky hospodařící v těchto oblastech dosahují nižší produkce než zemědělci hospodařící v příznivých podmínkách a mají ztížené obhospodařování těchto půd. Zachování zemědělského hospodaření na půdě v LFA má při tom zásadní význam pro zachování biodiverzity a kulturní krajiny v těchto oblastech. Tito zemědělci pečují o téměř 90 % ploch, na kterých jsou realizována agroekologická opatření zaměřená na zachování biodiverzity, zlepšení hospodaření s vodou, půdou a klimatické změny, z celkových ploch ekologického zemědělství se v roce 2010 nacházelo 80 % v méně příznivých oblastech. Zatravnění oblastí mimo LFA (9 %) je v ČR hluboko pod průměrným zatravněním těchto oblastí za EU 107 (20 %), ten je ovlivněn využitím půdy mimo LFA v Irsku (62 % TP), Anglii (38 % TP) a Nizozemsku (43 % TP). U jiných než horských LFA je zatravnění (33 %) pod evropským průměrem (41 %) a zhruba odpovídá stavu v Rakousku (32 %) a Francii (35 %). V horských LFA je zatravnění ČR (68 %) nad průměrem horských oblastí EU (59 %), který je ale ovlivněn nízkým zatravněním horských oblastí Švédska a zemí jižní Evropy. Situace v LFA ČR odpovídá zhruba zeměpisné poloze ČR v rámci EU, vymezení jiných než horských oblastí v jednotlivých zemích EU ale není podle analýz zpracovaných pro Komisi srovnatelné 108. Ze všech zemědělských podniků, hospodařících na zemědělské půdě v LFA tvoří 80 % farmy o velikosti do 50 ha z. p Na druhé straně rozlehlé farmy o velikosti nad tisíc ha z. p. obhospodařují téměř polovinu z. p. v LFA. Graf 24 Podíl farem podle velikostních kategorií na celkovém počtu farem v LFA Zdroj: LPIS 2010, LFA podle PRV Eurostat, farms structural survey IEEi An evaluation of the Less Favoured Area measure in the 25 member states of the European Union. Report for DG AGRI. 109 LPIS 2010.

74 73 Graf 25 Podíl farem podle velikostních kategorií na celkové výměře z. p. v LFA Zdroj: LPIS 2010, LFA podle PRV V méně příznivých oblastech (LFA) by bylo bez podpor LFA dlouhodobě dosahováno horšího hospodářského výsledku než u farem v lepších přírodních podmínkách (o % nižší ČPH/AWU) 110. Graf 26 Vývoj čisté přidané hodnoty na AWU po odpočtu plateb LFA Zdroj: FADN 2004 až 2011, LFA podle skutečnosti daného roku 110 FADN , podmínky pro zařazení farmy do horské obl. >50 % UAA v k. ú. horské obl., do jiných než horských LFA 50 % UAA v k. ú. jiných než horských LFA, farmy reprezentující nezařazené oblasti mají >50% UAA mimo LFA.

75 % 74 Nepříznivé podmínky a odpovídající horší hospodářské výsledky ohrožují více menší farmy, které však mají značný potenciál poskytovat veřejné statky. Jejich případné opuštění od hospodaření by znamenalo ztrátu péče o krajinu a snížení potenciálu poskytovat veřejné statky (např. nedostatečná nebo žádná péče o travní porosty). Graf 27 Podíl farem v LFA se zápornou ČPH v případě neposkytnutí LFA plateb (velikostní skupiny podle výměry z. p.) 16,0 14,0 12,0 10,0 15,0 13,5 12,5 12,2 8,0 6,0 4,0 6,3 5,4 4,6 4,2 2,0 0,0 0,5 0,7 0,8 0,3 0,0 0, nad 3000 podíl na počtu farem podíl na z.p. v dané kategorii Zdroj: FADN 2007 až 2010, LFA podle PRV Graf 28 Podíl farem v LFA se zápornou ČPH v případě neposkytnutí LFA plateb podle zaměření výroby a LFA (velikostní skupiny podle výměry z. p.) Zdroj: FADN 2007 až 2010, LFA podle PRV

76 75 V určité míře se však hrozba upouštění od hospodaření týká i ostatních velikostních skupin zejména velmi extenzivních farem a i jiných výrobních zaměření farem v LFA Lesnictví Zásoby dříví v lesních porostech trvale rostou. V roce 1930 bylo na území dnešní ČR evidováno 307 mil. m 3, v roce 1980 to bylo 536 mil. m 3 a v roce 2005 činila zásoba dříví 663 mil. m 3. Dle údajů Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství ČR v roce 2011 vzrostla celková zásoba dřeva na 683 mil. m 3. Nedostatečné využití potenciálu lesních ekosystémů při možné minimalizaci dopadu očekávané globální klimatické změny a extrémních meteorologických jevů Ekonomické a technologické přístupy v rámci hospodaření lesnického sektoru jsou přímo vázány na přírodní procesy. Příkladem jsou negativní dopady klimatické změny a extrémních meteorologických jevů, častých vychýlení standardních hodnot počasí, která nepříznivě ovlivňují lesní ekosystémy, jejich stabilitu a produkci i další celospolečenské funkce. Změna klimatu se týká nepravidelných hodnot srážkových úhrnů a teplot a především jejich rozložení během roku, např. rok 2011, kdy první část roku byla s nižšími teplotami a srážkově nadnormální a druhý půlrok oproti normálu suchý a teplý. Extrémní meteorologické jevy narušují stabilitu porostů, hospodaření a ovlivňují výši nahodilých těžeb. Některé klimatické změny mohou vést k posunu lesních vegetačních stupňů (dále jen LVS ) a změně dřevinné skladby (teplomilné druhy postupují do vyšších nadmořských výšek). Reálně by mohlo dojít např. k plošnému rozpadu smrkových porostů ve 3., 4. a 5. LVS, důsledkem čehož může docházet k odumírání porostů (vznik rozsáhlých kalamit). Dlouhodobější změny dřevinné skladby by mohly mít negativní vliv na hospodaření v lesích, na objem nahodilých těžeb a na trh se dřevem. Dočasný nárůst dodávek dříví vyústí ve snížení cen a zahlcení výrobních kapacit, načež může dojít k období následného nedostatku suroviny. Kvantifikace klimatické změny a jejího trendu i dopadů je obtížná, případně z pohledu současného poznání zatím nemožná. Odhady vývoje jsou stále v úrovni spekulací. Lesní společenstva mohou na změny klimatu reagovat pomalým vývojem trvajícím několik desetiletí nebo i déle. Jiná je otázka např. reakce na nedostatek srážek. Zde je negativní dopad viditelný v rámci měsíců (sazenice) a let (dospělé porosty). Vhodnou kompenzací je podpora odolných dřevin vzhledem k přirozené dřevinné skladbě dle stanoviště. Celkové zastoupení smrku v lesních porostech je 51,7 %, což představuje ha z rozlohy porostní půdy (2010), přičemž zastoupení smrku se zvolna snižuje. Tabulka 25 Dřevina Smrk ztepilý Jedle Borovice Modřín Ostatní jehličnaté Jehličnaté Plochy porostní půdy u dřevin Plocha porostní půdy ha/% ,1 53,8 53,3 53,0 52,4 52,2 51,9 51, ,9 0,9 0,9 0,9 1,0 1,0 1,0 1, ,6 17,4 17,3 17,1 17,0 16,9 16,8 16, ,8 3,8 3,9 3,9 3,9 3,9 3,9 3, ,2 0,2 0,2 0,2 0,2 0,2 0,2 0, ,5 76,1 75,5 75,1 74,4 74,1 73,9 73,6

77 76 Dub ,3 6,4 6,5 6,6 6,8 6,8 6,9 7,0 Buk ,0 6,2 6,5 6,7 7,0 7,2 7,3 7,5 Bříza ,9 2,9 2,9 2,9 2,8 2,8 2,8 2,7 Ostatní listnaté 7,1 7,3 7,5 7,7 7,9 8,0 8,1 8,1 Listnaté ,3 22,8 23,4 23,9 24,5 24,8 25,1 25,3 Celkem bez holiny 98,8 98,9 99,0 99,0 99,0 98,9 98,9 98,9 Zdroj: Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR v roce 2011 K minimalizaci dopadů klimatických změn může mimo jiné vést výstavba preventivních protipovodňových opatření retenčních nádrží (RN). RN často plní více funkcí (souvisí s úrovní nadržení vodní hladiny), mají především významnou funkci ochrany před vznikem povodňových škod při lokálních povodních (prvotní útlum povodňových vln, zabránění nadměrnému pohybu a odnosu splavenin), a pozitivně ovlivňují i širší území povodí, zejména v jeho horských částech s četným výskytem drobných vodních toků. Protipovodňová ochrana závisí na vhodném zastoupení a umístění RN na území státu a je významnou složkou prevence ve srážkově bohatých povodích s vysokým rizikem povodňových škod a v povodích s častým výskytem povodňových situací. RN mohou často plnit důležitou úlohu k zajištění zdroje vody pro požární účely. Protipovodňová opatření potřeba zabezpečení vhodné preventivní povodňové ochrany u drobných vodních toků pomocí zřizování retenčních nádrží se (pro nové PO) pohybuje okolo nádrží. Infiltrační a akumulační funkce lesů může být omezena v důsledku utužení lesní půdy, na němž se největší měrou podílejí vysokokapacitní těžební stroje, které při těžbě a zejména při dopravě a manipulaci dřeva poškozují půdní strukturu a způsobují kompakci půdy. Při utužení vodopropustných vrstev půdy se zvyšuje intenzita povrchového odtoku, a tím půda snáze podléhá vodní erozi. Erozí mohou být postiženy i lesní pozemky, zejména v obdobích, kdy nejsou kryty lesním porostem a dále vodní eroze poškozuje zejména lesní a manipulační cesty. Vhodné zpřístupnění porostů může omezit rizika vzniku eroze a další negativní vlivy související s těžbou a obhospodařováním lesních porostů. Tyto aspekty jsou proto zásadní pro návrh nových cest i jejich rekonstrukce. Klesající biologická rozmanitost v lesích Hlavním problémem v oblasti biodiverzity je pozměněná druhová skladba převážné většiny lesních porostů. Snižování biologické rozmanitosti v lesích na všech úrovních (druhové, genové i ekosystémové) je ovlivněno mnoha faktory, z nichž k nejvýznamnějším patří činnost člověka. Jedná se např. o nešetrné principy hospodaření v lesích nebo o nedostatečnou motivaci chránit a reprodukovat lesní genetické zdroje. Nepříznivé vlivy na udržení biodiverzity mají i klimatické změny, např. zvýšená úroveň atmosférické depozice dusíku a zdravotní stav lesů, který v ČR stále není uspokojivý. Lesnatost České republiky dosahuje 33,73 % (údaje roku 2011), což představuje evropský průměr (dle různých srovnání %). Lesní pozemky pokrývají v současné době výměru ha ( ha porostní půdy). Zalesňováním zemědělsky nevyužívaných pozemků se výměra lesů soustavně zvyšuje, v roce 2001 činila výměra ha.

78 77 Z hlediska druhové rozmanitosti je důležité zastoupení druhů lesních dřevin a jejich smíšení v jednotlivých porostech. Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR z roku 2006 uvádí, že snaha o zvyšování produkce, spolu s rostoucí poptávkou po snadno zpracovatelných sortimentech jehličnatého dříví, vedla v minulosti ke změně druhové skladby převážné většiny lesních porostů. Současný podíl listnatých dřevin tvoří 25 % (stav v roce 2011), přičemž přirozenému stavu by odpovídala hodnota přibližně 36 %. Nahrazení přirozených strukturálně bohatých a druhově rozmanitých lesů stejnověkými kulturami často jediné dřeviny, stejně jako nedocenění významu provenienční a genetické hodnoty osiva či sadebního materiálu, znamenalo drastický zásah do ekosystému. Plošný přechod na pasečné hospodářství, zejména pak velkoplošný holosečný hospodářský způsob, urychlil proces ochuzování druhové rozmanitosti lesů mimo jiné úplným vyloučením stadií stárnutí a rozpadu porostů, na které jsou vázány četné druhy nižších i vyšších rostlin a zástupci mnoha taxonomických skupin živočichů. Přeměna listnatých či smíšených porostů na čistě jehličnaté zahájila změny v půdním prostředí projevující se změnou humusové formy, ochuzením edafonu a v závislosti na podmínkách nezřídka i degradací lesní půdy. Neúměrné imisní zatížení, srážkové a teplotní extrémy a gradační vlny určitých druhů hmyzu (viz kapitoly ke zdravotnímu stavu lesů) završily na četných místech proces destabilizace lesních ekosystémů plošným rozpadem porostů. I když přímé imisní zatížení lesů bylo v průběhu posledních 15 let značně sníženo a jako zátěžový činitel ustoupilo do pozadí, náprava jeho následků, zejména zlepšení stavu o živiny ochuzených, acidifikovaných lesních půd, bude záležitostí dlouhodobější. Podobně alespoň částečná náprava nevhodného druhového složení zcela přeměněných lesních porostů bude v závislosti na relativní dlouhověkosti stromových dřevin problémem následujících desetiletí. Vzhledem k v minulosti probíhajícím zásahům do skladby lesních porostů dnes převládá podíl jehličnatých dřevin (75 %) nad listnatými (25 %). Podíl listnatých dřevin se jejich podporou za posledních 50 let prakticky zdvojnásobil ( ,5 %, ,7 %). Přestože se podíl listnatých dřevin a jedle při obnově lesa zvýšil (v roce ,5 %), zastoupení autochtonních listnatých dřevin a jedle bělokoré v podmínkách ČR je stále ještě nedostatečné. Tabulka 26 Rekonstruovaná přirozená a současná skladba lesů v % Skladba Ostatní Celkem smrk jedle borovice modřín lesů jehličnaté jehličnaté dub buk habr Přirozená 11,2 19,8 3,4 0,0 0,3 34,7 19,4 40,2 1,6 Současná 51,7 1,0 16,7 3,9 0,3 73,6 7,0 7,5 1,3 Doporučená 36,5 4,4 16,8 4,5 2,2 64,4 9,0 18,0 0,9 jasan javor jilm bříza lípa olše Ostatní Celkem Holina listnaté listnaté Přirozená 0,6 0,7 0,3 0,8 0,8 0,6 0,3 65,3 0,0 Současná 1,4 1,3 0,0 2,7 1,1 1,6 1,5 25,3 1,1 doporučená 0,7 1,5 0,3 0,8 3,2 0,6 0,6 35,6 0,0 Zdroj: Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR v roce 2011 Plocha jehličnatých dřevin se nadále snižuje, např. plocha smrku poklesla oproti roku 2000 o ha, naproti tomu se zvyšuje podíl listnatých dřevin, např. dubu, buku, ale i jasanu či javoru. Podíl listnatých dřevin při umělé obnově lesa dosahoval v roce 1990 pouze 16 %, v posledním desetiletí se ustálil na přijatelné úrovni okolo 35 %. Při přičtení podílu v porostech nedostatkové a ekologicky žádoucí jedle bělokoré se tento ukazatel pohybuje okolo 40 % (v roce 2007 přes 42 %). Zastoupení smrku ztepilého v druhové skladbě lesa se

79 78 přes pokles v posledním desetiletí udržuje vysoké (53,7 % v roce 1999 a 47,7 % v roce 2007). S ohledem na klimatické změny je nepřiměřeně vysoké zastoupení smrku v lesích rizikem ekologickým a v nižších vegetačních stupních i hospodářským. Samostatným problémem je pak pěstování geograficky nepůvodních druhů dřevin, které s sebou nese nejen ekologická rizika, ale i prověřené negativní dopady na přírodní prostředí. Příkladem je masivní a expandující výskyt borovice vejmutovky v severozápadních Čechách včetně NP České Švýcarsko anebo velkoplošné výsadby smrku pichlavého v imisně poškozených horských oblastech (CHKO Jizerské hory, NP Krkonoše, Krušné hory). Převážná část lesů v ČR jako produkt pěstování lesa věkových tříd je víceméně jednoetážová, stejnověká a zpravidla schematicky uspořádaná. Vedle druhové skladby přitom představuje prostorová struktura další klíčový předpoklad životaschopnosti a přírodního charakteru lesa. Rozsah přirozené obnovy se zvýšil, avšak v posledním desetiletí stále dosahuje pouze asi 15 %. Dle Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky za rok 2011 bylo v daném roce zalesněno z celkových ha holin celkem ha listnatými dřevinami. V případě ochrany listnatých dřevin oplocováním při max. možné výměře paseky 1 ha tato plocha představuje cca km pletiva (nebo dřevěných šablon) / rok. Při průměrné ceně Kč/km pletiva pak náklady na ochranu listnatých dřevin představují cca 250 mil. Kč/rok. Dle údajů uvedených VLS s. p. (investice do oplocení MZD) vztaženo na rozlohu lesů v ČR pak investice představují 300 mil. Kč/rok. Vývoji produkčních schopností lesů odpovídá i těžba dříví. Průměrná výše těžby od roku 2000 do roku 2006 činila 15,31 mil. m 3, což v přepočtu na obyvatele i na hektar lesní půdy překračuje celoevropský průměr. Za stejné období je celkový průměrný přírůst (CPP) 17,06 mil. m 3. Výše těžby dosahuje za posledních 7 let v průměru 89,53 % CPP, který je ukazatelem trvale udržitelné výše těžby. Genofond dřevin Ochrana a reprodukce genofondu lesních dřevin je v souladu se Státní politikou životního prostředí ČR a Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR (Usnesení vlády ČR č. 620 ze dne 25. května 2005). Jedním z cílů ochrany a reprodukce genofondu lesních dřevin je do budoucna zvýšit podíl geneticky hodnotného reprodukčního materiálu a následně sazenic lesních dřevin, používaných pro umělou obnovu a zalesňování v ČR. Ochrana a zachování (konzervace) cenných ekotypů lesních dřevin má význam i při řešení nepředvídatelných situací, např. živelných pohrom a kalamit. Jedním z nejvýznamnějších opatření k zachování a reprodukci genofondu lesních dřevin v podmínkách in situ patří podpora existence genových základen lesních dřevin a jejich řádného obhospodařování z dlouhodobějšího hlediska. Jedná se o soubory lesních porostů s významným podílem cenných regionálních populací lesních dřevin o rozloze, která postačuje k udržení biologické různorodosti populace, a která je schopna vlastní reprodukce. V ČR je celkem cca 100 tis. ha navržených genových základen, z toho cca 54 tis. ha genových základen je vyhlášených v souladu s platnou právní úpravou (zákon č. 149/2003 Sb., o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin, ve znění pozdějších předpisů). Velký význam má i ochrana a reprodukce genofondu lesních dřevin v podmínkách in situ nebo ex situ v uznaných zdrojích selektovaného reprodukčního materiálu, v porostech fenotypových tříd A a B. V ČR je celkem cca 11 tis. ha vysoce hodnotných uznaných porostů fenotypové třídy A (všechny lesnicky významné dřeviny) a cca 25 tis. ha uznaných porostů

80 79 fenotypové třídy B (všechny lesnicky významné dřeviny kromě smrku ztepilého, borovice lesní a modřínu evropského). K ochraně a reprodukci genofondu lesních dřevin je potřeba zajistit dostatek geneticky kvalitního osiva. Osivo lze získat jak z uznaných zdrojů identifikovaného a selektovaného reprodukčního materiálu (zdroj semene, porost), tak i z rodičovských stromů a semenných sadů. Důvodem snahy o pozitivní motivaci vlastníků lesa pro uznávání zdrojů reprodukčního materiálu lesních dřevin vyšších kvalitativních kategorií je nežádoucí trend vývoje jednak celkového množství uznaných zdrojů jednotlivých kategorií (identifikovaný, selektovaný, kvalifikovaný a testovaný definice podle směrnice Rady 1999/105/ES) a také trend využívání těchto kategorií ke sběru reprodukčního materiálu. Trend vývoje uznávání zdrojů reprodukčního materiálu a jeho využití pro sběr osiva je uveden v následujících tabulkách. U kategorie zdrojů reprodukčního materiálu identifikovaný, která je kvalitativně nejhorší, je v posledních letech zřetelný nárůst množství uznaných zdrojů (tabulka 27). Tabulka 27 Vývoj množství zdrojů identifikovaného reprodukčního materiálu Typ zdroje Plocha ha (RPD), počet zdrojů semen Porost A 0,92 2,56 8,81 8,81 9,90 10,33 77,14 Porost B 20,64 144,99 241,46 244,79 379,20 901, ,95 Porost C , , , , , , ,03 Celkem identifikovaný , , , , , , ,12 Zdroj semen Počet stromů ve zdrojích semen Zdroj: UHUL, 2012 Naproti tomu u zdrojů reprodukčního materiálu kategorie selektovaný, která by měla být základní a nejrozšířenější kategorií zdrojů používanou pro obnovu lesa a zalesňování, je trend vývoje množství těchto zdrojů přesně opačný. Tabulka 28 Druh dřeviny Vývoj množství zdrojů selektovaného reprodukčního materiálu Plocha ha (RPD) Porost A , , , , , , ,81 Porost B , , , , , , ,25 Celkem selektovaný , , , , , , ,06 Zdroj: UHUL, 2012 Mimo sledování negativních trendů ve vývoji množství zdrojů reprodukčního materiálu jednotlivých kategorií, jsou zaznamenávány také negativní trendy ve smyslu podílu kategorií reprodukčního materiálu v celkovém množství sbíraného reprodukčního materiálu. Tam, kde

81 80 je zákonem uloženo používání pro obnovu lesa a zalesňování pouze reprodukčního materiálu vyšších kategorií (smrk ztepilý, borovice lesní a modřín evropský) je podíl žádoucího selektovaného reprodukčního materiálu maximální. Naproti tomu u ostatních dřevin je podíl identifikovaného reprodukčního materiálu zbytečně a s ohledem na kvalitu, stabilitu a zdravotní stav budoucích lesních porostů i s ohledem na možnosti klimatické změny nebezpečně vysoký. Toto tvrzení dokládají údaje uvedené v následující tabulce. Tabulka 29 Vývoj podílu kategorií na celkových sběrech Dřevina RM Identifikovaný RM Selektovaný RM Kvalifikovaný Smrk ztepilý ,7 99,0 98, ,3 1 1,7 0 Borovice lesní ,4 72,0 78,9 68,3 21, ,1 31,7 Dub letní 92,2 57,6 81,5 61,4 7,8 42,4 18,5 38, Dub zimní 86,6 46,2 71,6 46,6 13,4 53,8 28,4 53, Buk lesní 52,7 40,8 51,2 41,7 47,2 59,2 48,8 58,2 0, Biodiverzita živočichů a rostlin v lesích Stav evropsky významných druhů živočichů a rostlin se hodnotí v rámci hodnotících zpráv (odesílaných v šestiletých intervalech Evropské komisi, naposledy v roce 2007) na území státu a ukazuje, jaké procento sledovaných druhů živočichů a rostlin je v kategorii příznivý, méně příznivý, nepříznivý, neznámý. Indikátor představuje souhrnnou (poměrnou) hodnotu za všechny evropsky významné druhy živočichů a rostlin na území státu. Z hlediska četnosti živočišných a rostlinných druhů ukázala provedená šetření následující. Z hodnocení vyplynulo (období ), že přibližně třetina evropsky významných druhů živočichů je hodnocena v nepříznivém stavu a třetina ve stavu méně příznivém. Podobně jako u druhů živočichů je přibližně třetina evropsky významných druhů rostlin hodnocena v nepříznivém stavu a třetina ve stavu méně příznivém, jejichž biotopy jsou rovněž pravděpodobně narušeny. V příznivém stavu z hlediska ochrany je pouze 17 % druhů evropsky významných rostlin. V případě živočichů je poměrně obtížné dokladovat přímou vazbu na typ stanoviště. Mezi nejohroženějšími druhy lze nalézt druhy vázané na staré a tlející dřevo (které je v lesích ČR významně ochuzeno) a především skupiny druhů vázané na drobnou krajinnou mozaiku krajinných prvků (motýli, obojživelníci a plazi). V příznivém stavu je z hlediska ochrany pouze 20 % evropsky významných druhů živočichů. Ptačí druhy žijící v listnatých lesích postupně nahrazují druhy vázané na jehličnaté lesy, což souvisí se zvětšující se rozlohou listnatých lesů na úkor jehličnatých. Přes některé příznivé změny ve stavu lesů a ve způsobech hospodaření v nich začíná početnost lesního ptactva v posledních 15 letech po předchozím nárůstu mírně klesat. Problémem je též pokles biodiverzity konkrétních skupin druhů, zejména půdních organizmů, hmyzu a hub. Na lokalitách se výrazně mění zastoupení jednotlivých skupin. Hodnocení stavu evropsky významných druhů živočichů a rostlin bylo uskutečněno za období (údaje za období budou k dispozici v roce 2013).

82 81 Celková výměra lesů v existujících ZCHÚ s různým stupněm ochrany (vymezených dle zákona č. 114/1992 Sb.) je přibližně 700 tis. ha, což představuje cca 26,5 % z celkové výměry lesů v ČR. Plocha chráněných území v poměru k rozloze státu převyšuje evropský průměr. Pod přísnou ochranou (bezzásahový režim) je cca 10 tis. ha lesů. Podle údajů AOPK je celková rozloha území Natura ,1 mil. ha. Z této výměry jsou lesy zastoupeny 63,2 % na celkové rozloze 699 tis. ha. Tabulka 30 Rozloha území NATURA 2000 nepřírodní biotopy přírodní biotopy NATURA 2000 rozloha (ha) % rozloha (ha) % lesy ,9 32, ,2 30,5 louky a pastviny ,3 8, ,1 11,0 rašeliniště 0,7 0, ,0 1,3 vodní biotopy ,5 1, ,0 0,8 orná půda ,3 6,1 0,0 sutě a skály 135,5 0, ,2 0,3 ostatní ,0 7,1 0,0 celkem ,2 56, ,5 43,9 Zdroj: AOPK, 2011 Ze srovnání podílu výměry lesů s různým stupněm ochrany dle klasifikace MCPFE Forest Europe nevyplývají zásadní rozdíly mezi ČR a okolními státy, ani při srovnání s EU (tabulka 31). Zařazení do jednotlivých tříd (v lesích řazených do tř. 1.1 (bezzásadové zóny) 1.3 (omezený způsob hospodaření) je hlavní prioritou zachování biodiverzity, v lesích tř. 2 pak ochrana krajiny a přírodních prvků opět s omezeným hospodařením) je nicméně vázáno na specifické národní kategorizace, které nemusí vždy odpovídat všem kritériím pro zařazení do uvedených tříd. Tabulka 31 Lesní půda s ochranou biodiverzity, krajiny a přírodních prvků (kontextový indikátor 38) % zalesněné půdy (2010) MCPFE tř. 1.1 MCPFE tř. 1.2 MCPFE tř. 1.3 MCPFE tř. 2 EU-27 1,29 3,55 7,68 8,78 Česká republika 0,57 0,00 2,52 21,96 Německo 0,00 1,99 27,86 53,79 Rakousko 0,00 0,81 6,49 9,21 Polsko 0,59 0,00 2,62 14,06 Slovensko 3,53 0,65 12,47 25,85 Zdroj: Forest Europe, 2012 Nestabilita zdravotního stavu a ochrany lesů Zhoršený zdravotní stav lesních dřevin, způsobený převážně klimatickými a antropogenními vlivy se jeví jako hrozba snížení rozsahu plnění produkčních i mimoprodukčních funkcí u postižených porostů, přičemž snížení může být u jednotlivých funkcí až stoprocentní (v případě celkového rozpadu lesních porostů) v dané lokalitě. Zdravotní stav zároveň významně ovlivňuje rezistenci a resilienci lesních porostů, což je fakt, který nabývá na významu zejména ve spojení s negativními dopady očekávané změny klimatu.

83 82 Pro zlepšení stávající situace je třeba využít všech dostupných řešení. V rámci lesního hospodářství se jedná zejména o podporu zvyšování odolnosti lesního ekosystému, diverzifikaci prostorové a druhové skladby lesů z důvodu zmírnění dopadů stresových faktorů, odstraňování následků kalamitních škod a podporu preventivních opatření. Z hlediska posílení stability lesních ekosystémů jsou významná opatření k zachování a reprodukci odolných druhů a ekotypů lesních dřevin. U emisí hlavních znečišťujících látek (tuhé látky, SO 2, NO x, CO, NH 3 ) nebyla zaznamenána v uplynulých deseti letech výrazná změna. Celkové emise většiny těchto látek dlouhodobě, přes určité výkyvy, mírně klesají, emise tuhých látek a NH 3 vykazují setrvalý stav. Na vysokou míru defoliace mají samozřejmě vliv i další negativní faktory biotického i abiotického původu, z nichž některé nabývají v posledních letech stále na větším významu (klimatické výkyvy, podkorní hmyz). Narůstá vliv tzv. novodobých typů poškození, ať již jde o poškození lesních porostů podél komunikací (především působením splachů a rozstřiků posypových solí v zimním období), či různých výživových deficiencí pramenících především z poškození půd předchozí silnou imisní zátěží v kombinaci s nepříznivými meteorologickými situacemi (za nejvíce postižené horské oblasti jsou dlouhodobě považovány Krušné a Orlické hory). V celkovém měřítku můžeme hovořit o rozsahu poškození v řádech desítek tis. ha, přičemž evidence těchto novodobých typů poškození je pouze částečná. Zmínit je možno i tzv. žloutnutí smrku, jež bylo v roce 2010 registrováno na rozloze kolem 35 tis. ha. Na nestabilitě lesních porostů se může podílet i nevhodné genetické složení populací lesních dřevin na stanovištích. Pro posílení stability lesních porostů je potřeba podporovat opatření k zajištění odpovídajícího kvalitního sadebního materiálu použitého při obnově porostu. Významný je zdravotní stav porostů, jehož zhoršování lze dobře dokumentovat na vývoji stupně poškození a mortality jehličnatých porostů (trend je obdobný i u listnatých). Graf 29 Vývoj průměrného stupně poškození a mortality jehličnatých porostů Zdroj: Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2010 Nahodilé těžby Poškození lesních porostů také dobře indikuje rozsah nahodilých těžeb v posledních letech. Tento údaj v sobě kombinuje jak faktor zhoršeného zdravotního stavu, tak výskyt škodlivých faktorů biotického i abiotického původu. Největší poškození v posledních deseti letech

84 83 způsobují abiotičtí činitelé (tzv. těžba živelní), konkrétně orkány, následkem kterých je poškozeno nejvíce lesních porostů (např. rok 2007 a 2008 po orkánu Kyrill). V letech byly zaznamenány nahodilé těžby průměrně ve výši cca 7 mil. m 3 za rok. V extrémních letech 2007 byla výše nahodilých těžeb 14,89 mil. m 3 a v roce ,75 mil. m 3. Tabulka 32 Nahodilé těžby podle druhů Těžba Rok živelní exhalační hmyzová ostatní celkem mil. m 3 mil. m 3 mil. m 3 mil. m 3 mil. m ,39 0,08 0,32 0,5 3, ,38 0,03 0,29 0,51 4, ,76 0,04 1,27 1,3 5, ,97 0,03 1,14 0,89 8, ,65 0,04 1,56 0,64 14, ,6 0,04 2,31 0,8 10, ,25 0,03 2,62 0,73 6, ,07 0,03 1,79 0,57 6, ,17 0,02 1,05 0,57 3,81 Zdroj: Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR v roce 2011 Nevyvážený vztah mezi lesem a zvěří Lesy stále vykazují značné poškození spárkatou zvěří. Příčinou jsou neúměrně vysoké stavy ve většině honiteb se spárkatou zvěří a nevhodné myslivecké hospodaření. Problematika má ale i širší souvislosti, chování zvěře je ovlivněno i způsobem zemědělského hospodaření a intenzitou rekreačního využívání lesů v dané oblasti, i absencí přirozených predátorů. Přestože podle výsledků posouzení 15letého období v pětiletých intervalech (1995, 2000, 2005, 2010) se podařilo nárůst poškození lesních porostů zastavit (stabilizovat výši škod do 10 % se podařilo na výměře přes 65 % rozlohy ČR) a škody nejsou celoplošným jevem, stupeň poškození je však stále vysoký a má negativní dopad na ekonomiku lesního hospodářství. Dle výsledků Národní inventarizace lesů v ČR bylo loupáním a ohryzem spárkatou zvěří poškozeno 11,4 % stromů. Největší počet poškozených jedinců je ve smrkových porostech třetího a čtvrtého věkového stupně. Škody okusem a vytloukáním při obnově lesa byly zjištěny na 29,6 % jedinců. Větší podíl poškozených jedinců byl zjištěn u hlavních listnatých dřevin a ostatních jehličnatých dřevin (nejméně zasaženou skupinou jsou borovice a smrk). Dle Zprávy o stavu lesů České republiky činily v roce 2009 vyčíslené škody tis. Kč. V roce 2010 došlo k poklesu na tis. Kč, který byl zaznamenán i v roce 2011 s výší škod tis. Kč. Vysoké negativní dopady starých i současných ekologických zátěží Co do rozsahu, mezi největší ekologické zátěže minulých let patří bezesporu zásadní imisní poškození lesů z konce 80. let minulého století (průmyslové imise). Značná redukce imisního zatížení měla nepochybně příznivý vliv na zdravotní stav lesních porostů, u kterých se pozitivní změny prostředí projevují s určitým časovým zpožděním. Lesní porosty však stále vykazují vysokou míru defoliace, která patří mezi nejvyšší v porovnání s ostatními evropskými zeměmi a v dlouhodobém sledování vykazuje přes určité výkyvy velmi mírně stoupající trend. Vysoká míra defoliace je způsobena jednak tím, že imisní zátěž stále

85 84 negativně působí, i když na nižší úrovni, a jednak skutečností, že stabilita lesních ekosystémů je dlouhodobě narušena v důsledku neúnosného působení imisí v uplynulých desetiletích. Přetrvávající defoliace lesních porostů a narušená stabilita se zhoršuje ve spojení s dalšími biotickými a abiotickými faktory (viz kapitola Nestabilita zdravotního stavu a ochrany lesů). Rozložení emisního zatížení je významně regionálně provázáno. Z deseti stanic, na kterých bylo v ČR dosaženo v roce 2009 nejvyšších průměrných koncentrací SO 2, se jich osm nachází v Krušných horách a předhůří. Rekonstrukce porostů (přeměny porostů náhradních dřevin) V nedostatečné míře dochází k přeměně stávajících porostů náhradních dřevin na cílovou druhovou skladbu, příp. na skladbu biomeliorační. Významným prvkem v ozdravování lesních porostů je náprava výživy lesních porostů prostřednictvím chemické meliorace lesních půd. Prostřednictvím investičních opatření je nutno poskytnout vlastníkům lesů podporu při péči vedoucí k zajištění lesních porostů na degradovaných půdách a jejich následnou výchovu. Vznik porostů náhradních dřevin (PND) je datován především do konce 70. a počátku 80. let minulého století, kdy vlivem extrémního dlouhodobého imisního zatížení lesních ekosystémů zejména v Krušných horách došlo k největší ekologické katastrofě ve střední Evropě (oblast tzv. Černého trojúhelníku ) a k plošnému kalamitnímu rozpadu především smrkových porostů SV části Krušných hor na výměře okolo 40 tis. ha lesa. Odumírání a rozpad smrkových porostů vlivem dlouhodobého působení imisí v synergii dalších faktorů (klimatických, biotických, ad.) nastal byť v menší míře v některých dalších pohořích např. Jizerské hory, ale vyskytl se i u sousedů v Sasku a částečně i v Polsku. Nutné přeměny PND, rozvržené do 30letého realizačního období, se z šetřené plochy dotýkají výměry přes 20 tis. ha lesa. Na ostatní ploše s podílem zastoupení cílových dřevin bude možné zajistit převod vhodnou výchovou porostů. PND zakládané v minulém století jsou u některých druhů náhradních dřevin za předpokládanou hranici jejich životnosti (např. bříza životnost 30 let) a již na přelomu století došlo k postupnému plošnému kalamitnímu rozpadu a odumírání. Plošný rozpad stávajících PND se nově nevyhnul ani porostům smrku pichlavého s předpokládanou delší životností (60 let), kde vlivem biotického poškození houbovou chorobou kloubnatkou smrkovou (před rokem 2008 v oblasti neznámou) dochází na mnoha místech k novému odumírání celých porostů. Projekty chemické meliorace (hnojení a vápnění) lesních půd probíhají v návaznosti na usnesení vlády České republiky č. 22/2004. Cílem je náprava výživy v lesních porostech, kde byla doložena narušená výživa dřevin spočívající v nedostatečných zásobách hořčíku a vápníku. Přeměnou postižených porostů na porosty náhradních dřevin došlo v řadě lesů k částečnému zpomalení vlivů imisní zátěže, postupem času však tyto porosty vyžadují investice a to vzhledem k jejich aktuální době rozpadu. Celková výměra porostů náhradních dřevin činí ha. Náklady na komplexní přeměny PND jsou pro vlastníky příliš vysoké a pokud vlastníci nezískají dotace, často řeší jen prostou povinnost zalesnění vyplývající ze zákona. Rentabilita vyjádřená v rámci dřevoprodukční funkce je v tomto časovém rozsahu záporná, proto ji žádný vlastník bez podpory nechce realizovat, ale z pohledu společenského sociálně-ekonomického přínosu vyjádřeného hodnotově je 5x vyšší než nezbytné náklady na realizaci přeměn. Vysoké kladné hodnoty souhrnného společenského přínosu, pozitivní reakce původních cílových

86 85 dřevin v porovnání s PND a stav náhradních dřevin a porostů jsou principiálními argumenty pro uskutečnění přeměn. V oblasti ochrany přírodních zdrojů je značný prostor pro inovace a transfer znalostí, neboť tato oblast není dostatečně pokryta ani v procesu vzdělávání, ani poradenstvím.

87 Podpora účinného využívání zdrojů a podpora přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku v odvětví zemědělství, potravinářství a lesnictví, která je odolná vůči klimatu Zemědělství a lesnictví jsou obory, které nakládají bezprostředně s přírodními zdroji, využívají je a nazpět je ovlivňují v krajinném měřítku. Kvalitu půdy, obsah organického uhlíku a množství emisí skleníkových plynů lze významně ovlivnit způsobem hospodaření jak v rostlinné, tak v živočišné výrobě či lesnictví. Spotřebu vody a energie a míru využívání obnovitelných zdrojů energie lze zohlednit při výběru technologií v investičních projektech, podporovaných PRV Opatření lze rozlišit na mitigační (přispívající ke zmírnění dopadů klimatické změny, tj. např. retence vody v krajině, vázání uhlíku v půdě, v travních porostech a v lesích a zmenšování emisí např. metanu uvolňovaného ze stájí a ze skladišť statkových hnojiv) a adaptační (přispívající k přípravě na očekávané změny, jako např. rekonstrukce závlahových systémů, protipovodňová a protierozní opatření, využívání zbytků po těžbě dřeva, šetrné systémy hospodaření jako ekologické zemědělství). Vývoj ve změně kvality půdy Ukazuje se, že vlivem podpor a probíhající restrukturalizace zemědělství byla značná rozloha orné půdy v období od roku 1989 zatravněna. Za toto období bylo zatravněno celkem 158 tis. ha půdy (nárůst o 19 %). Zemědělci dále zatravnili dočasně další plochy o. p., které nejsou evidovány jako trvalý travní porost. Předpokládá se, že významná část travních porostů byla založena na erozně ohrožených plochách a úroveň eroze byla tak významně redukována (jen za období byl redukován smyv ornice o 392 tis. t; Střednědobé hodnocení PRV ). Z tohoto pohledu došlo ke snížení škod na půdě vzhledem k celkové produkci. Na druhé straně stále přetrvává zejména na orné půdě úroveň degradace půd (včetně eroze), která není na mnoha místech dlouhodobě udržitelná, což se projevuje snižováním produkčního potenciálu půd. Vývoj ve spotřebě vody Spotřeba vody na závlahy odpovídá relativně malé ploše zavlažované půdy (plocha trvale zavlažované půdy byla v r ha, tj. 1,09% obdělávané zemědělské plochy, v roce tis. ha, tj. 0,54% obdělávané zemědělské plochy kontextový indikátor 20) spotřeba vody aplikované pro závlahu byla v r mil. m 3, v r mil. m 111 ; (kontextový indikátor 39), statistika odběru vody však není úplně přesná (viz tabulka 33 s podrobnějšími daty). Voda je dále spotřebována dalšími provozy, zejména v rámci živočišné výroby. Přes klesající stavy hospodářských zvířat však spotřeba vody stále stoupá. Tabulka 33 Vývoj spotřeby vody v zemědělství, lesnictví a rybářství (tis. m 3 ) Odběry Povrchové Podzemní Celkem Zdroj: Statistická ročenka životního prostředí 2009, Zdroj: Eurostat.

88 87 Vývoj emisí amoniaku a skleníkových plynů Zemědělství (zejména živočišná prvovýroba) negativně působí na ovzduší produkcí organických zbytků (chlévský hnůj, kejda, drůbeží trus, podestýlka) a z nich se uvolňujících plynných emisí amoniaku a skleníkových plynů (metan CH 4, oxid uhličitý CO 2, oxidy dusíku NO x, sirovodík H 2 S). Klíčová je úroveň emisí amoniaku, přičemž tyto emise v ČR dlouhodobě klesají ve vazbě na pokles stavů hospodářských zvířat (zejména přežvýkavců), který byl dramatický zejména v devadesátých letech minulého století. V současné době dosahuje úroveň produkce amoniaku 67,5 kt/rok. Čisté emise ze zemědělství představovaly 1990 celkem kt CO 2/ rok zatímco v roce 2009 jen t/rok. Podíl čistých emisí CO 2 ekvivalentního ze zemědělství (emise včetně LULUCF) na celkových národních emisích činil v roce 1990 celkem 6,4 %, zatímco v roce 2009 tato hodnota činila 0,8 %. Podíl emisí ze zemědělství v roce 1990 činil 8,3 % v roce 2009 celkem 6,0 %. Zemědělství více jímá CO 2 než v minulosti a jeho podíl na emisích CŘ klesá. Celkové roční emise a ztráty oxidu uhličitého (CO2) a emise methanu (CH 4 ) a oxidu dusného (N 2 O) ze zemědělské půdy (travní porosty a orná půda), vyjádřené indexem vztaženým k roku 1990 (100) byly v roce , v roce Hodnoty emisí skleníkových plynů ze zemědělství byly v r a v r kt CO 2 ekvivalentů, což pro oba uváděné roky znamenalo 3% z celkových emisí (kontextový indikátor 45) 112. Vlivem stávajícího PRV (zejména AEO a zalesňování) došlo k redukci emisí N 2O za o 266,5 Gg CO 2 eq., vlivem zatravňování došlo k redukci emisí CO 2 o 138,5 Gg CO 2 e q. (Střednědobé hodnocení PRV ). Vývoj spotřeby energie ve vazbě na zemědělskou a lesnickou produkci V roce 2011 byla celková spotřeba energie v zemědělství a lesnictví ve výši 551 ktoe, což znamená 89,4 kg ropného ekvivalentu na ha zemědělsky využívané plochy a lesní půdy (kontextový indikátor 44) 113, což představuje zvýšení za obě odvětví, oproti roku 2007, kdy byla tato spotřeba odhadována na 520 ktoe, což znamená 85,4 kg ropného ekvivalentu na ha zemědělsky využívané půdy a lesní půdy 114. Z toho v zemědělství se celková spotřeba energie snížila z 406 ktoe v r na 358,3 ktoe v r Obnovitelné zdroje energie (OZE) Dle přílohy I směrnice evropského Parlamentu a Rady 2009/28/ES musí ČR produkovat 13 % celkové hrubé konečné spotřeby energie z OZE a v sektoru dopravy využívat 10 % z OZE do roku Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů schválený Vládou ČR dne předpokládá v roce 2020 dosažení 14 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie a 10,8 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě v dopravě. Stávající naplnění (2011/12) ve výši 8,5-9 % elektrické energie (ERÚ, 2011), v dopravě 4,48 % e.o. (MPO, 2012) stále vytváří významný prostor pro další využití. Podpora využívání OZE může mít horizontální pozitivní dopady, které jdou napříč prioritami PRV (konkurenceschopnost, životní prostředí, rozvoj venkova). Důvodem je, že podpora je zamýšlena do venkova s cílem podpořit chod obcí a rozvoj podnikatelských aktivit na venkově a podpořit nulovou bilanci CO 2 v takto decentralizované energetice. 112 Zdroj: Eurostat 113 Zdroj: Eurostat 114 Zdroj: Eurostat, výměra lesní půdy ÚHÚL 115 Zdroj: Zpráva o stavu zemědělství ČR, MZe ČR 2007, 2011; viz tabulka T2.2/03

89 88 Zemědělství a lesnictví stále představují značný potenciál ve využití biomasy, i když možnosti dřevní biomasy jsou již částečně využívány 26,3-30,4 PJ 116. Výroba obnovitelné energie v zemědělství stoupla z ktoe v r na ktoe v r a v lesnictví z ktoe (2007) na ktoe (2011) 117 (kontextový indikátor 43). Nabídka dendromasy činí celkem 46 PJ energie (část již využívaná domácnostmi). Při zachování 100% potravinové bezpečnosti může být teoreticky využito více než 600 tis. ha orné půdy a více než 400 tis. ha travních porostů pro výrobu energie v rozsahu 133,9-186,8 PJ 118 (včetně zemědělských odpadů). Nedostatečně je dosud využíván obecně biologicky rozložitelný odpad 119. Celková spotřeba energie z těchto zdrojů (zemědělských a lesních) představovala v roce 2011 asi 55 PJ. Celkový instalovaný výkon všech BPS je 224 MW (únor 2012), které se podílí z 0,7 % na celkové hrubé produkci elektřiny ČR. Do sítě bylo přitom dodáno 3,13 PJ. Národní akční plán pro obnovitelné zdroje (NAP OZE) pro období počítá s podstatným navýšením výroby elektřiny a tepla využitím bioplynu do roku 2020, celkově 9,13 PJ vyrobené elektřiny s instalovaným výkonem 364 MW) a 8,83 PJ spotřebovaného tepla. Nicméně se ukazuje, že pro naplnění 9,13 PJ energie z BPS by odpad z chovů nebyl dostatečný pro zajištění jejich 50% podílu na vstupní surovině. Největší podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů je vyráběn ve vodních elektrárnách (3,25 %) a biomase (1,74 %). V rámci biomasy pak největší podíl představuje lesní štěpka (0,75 %). Tyto podíly jsou pouze kvantitativní složkou problému. Z hlediska kvality je třeba upozornit, že většina dříví je pálena v nevyhovujících provozech s účinností pod 40 % (velkokapacitní elektrárny a teplárny mnohdy jen 24 %). S důrazem na kvalitu je třeba podpořit energetické využití lesní biomasy s vysokou účinností, která v moderních provozech přesahuje 80 %. Rozloha založených plantáží rychle rostoucích dřevin (RRD) je malá (1 295 ha (LPIS, )), a proto tento zdroj reálně nemůže pozitivně ovlivnit dostupné množství biomasy pro energii. Poměr produkce lesní biomasy je % vzhledem k objemu těžby. Základním zdrojem bude vždy těžba dříví (cca 15,5 milionu m 3 /rok), přesto může mít energetická štěpka při účinném využití lokální význam. Využívání lesních těžebních zbytků zlepšuje využití potenciálu plantáží RRD, které mohou snížit tlak na lesní zdroje a do určité míry minimalizovat rizika a negativní dopady sběru z nevhodných lokalit. Ukazuje se, že poptávka po OZE poroste pravděpodobně rychleji, než nabídka. Většina OZE není tedy bez některé formy veřejné podpory konkurenceschopná vůči konvenčním zdrojům energie za stávajících cenových podmínek; bez některé formy podpory není reálné naplnit stanovený cíl v podílu energie z OZE. Ve spojení s vysokou mírou rizikovosti vložených prostředků je stále investice do produkce suroviny a zpracování na výrobu energie bez nějaké formy podpory nerealizovatelná. V současné době se vývoj hospodárného užívání přírodních zdrojů opírá především o inovace, a to například v oblasti šetření s energiemi a užívání obnovitelných zdrojů energie. Přesto je v této oblasti značný prostor pro zlepšení přenosu znalostí, například ve využívání obnovitelných zdrojů energie či zavádění půdoochranných technologií. 116 Kalkulovaný potenciál vychází z návrhu Akčního plánu pro biomasu; přepočet: PJ = 23,885 ktoe. 117 Zdroj: MPO: Obnovitelné zdroje energie v roce 2011 a Výsledky statistického zjišťování. 118 PJ = J. 119 Např. hmotnost biologicky rozložitelného komunálního odpadu, ukládaného na skládky, se mezi roky 2005 (1,363 mil. t) a 2010 (1,377 mil. t) se proti plánovanému snížení zvýšila. Zdroj: Šestá hodnotící zpráva o plnění Plánu odpadového hospodářství ČR za rok MŽP 2012.

90 I přes snižování spotřeby energií je zde značný potenciál v dalších úsporách (např. bráněním úniků z budov). Také spotřeba vody není v zemědělství příliš vysoká, ale i zde se předpokládá prostor pro další šetření. Půda jako faktor produkce rovněž vyžaduje zvýšenou ochranu, neboť je spotřebovávána v nadměrné míře, což se projevuje ve snižování její ceny a produkčního potenciálu. 89

91 Podpora sociálního začleňování, snižování chudoby a hospodářského rozvoje ve venkovských oblastech se zaměřením na tyto oblasti Demografie Obecné vymezení venkova Venkov zahrnuje venkovská sídla a okolní krajinu a je charakterizován silnějšími sociálními vazbami. Pro vymezení venkova byla použita typologie OECD založená na podílu obyvatelstva žijícího na území s hustotou zalidnění menší než 150 obyvatel/km 2 a na úrovni obcí jsou pak do venkovských zahrnuty obce do obyvatel. Na úrovni NUTS 3 byl k převážně venkovským regionem pouze kraj Vysočina a naopak převážně městským regionem pouze Hl. m. Praha. Ostatních 12 krajů se řadilo mezi přechodné regiony, zaujímající více než 90 % plochy ČR. Tabulka 34 Zastoupení regionů podle typologie OECD na území ČR Regiony podle OECD počet Kraje (NUTS 3) Okresy (LAU 1) podíl (%) podíl (%) počet plocha obyvatelstvo plocha obyvatelstvo Převážně městské 1 0,6 11,8 8 4,0 26,3 Přechodné 12 90,8 83, ,3 58,0 Převážně venkovské 1 8,6 4, ,7 15,8 Celkem ,0 100, ,0 100,0 Pramen: Malý lexikon obcí ČR 2012, ČSÚ 2012 Zpracoval: F. Nohel (ÚZEI) K bylo v ČR obcí s méně než obyvateli, což představovalo téměř 90 % všech obcí ČR a 73 % rozlohy ČR. Žilo zde 26,8 % obyvatel státu. Ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku počet venkovských obcí poklesl o 1. Dlouhodobé srovnání ukazuje, že ve venkovských obcích ČR kontinuálně roste počet obyvatel rychlejším tempem než v ČR celkem. V období vzrostl celkový počet obyvatel venkova o 5,8 %, zatímco počet obyvatel v ČR se zvýšil pouze o 2,7 %. V důsledku toho se podíl venkovského obyvatelstva na celkové populaci od roku 2001 zvýšil o 0,7 p. b., přitom meziročně se zvýšil o 0,2 p. b. Naproti tomu se po celé sledované období trvale mírně snižuje počet venkovských obcí (zpravidla se zvýšením počtu obyvatel obcí přesunou do vyšších velikostních kategorií). Hodnota počtu obyvatel v obci bude používána jako bodovací kritérium ve vybraných opatřeních. Tabulka 35 Počet venkovských obcí a obyvatel podle velikostních kategorií obcí v ČR ve vybraných letech Populační velikost obce obce obyvatelé obce obyvatelé obce obyvatelé obce obyvatelé do Celkem venkov Celkem ČR Podíl venkov/čr (%) 90,0 26,1 89,7 26,3 89,2 26,6 89,2 26,8

92 91 Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů 2001, ČSÚ 2002; Lexikon obcí ČR 2006, 2011, 2012, ČSÚ 2006, 2011, 2012 Zpracoval: F. Nohel (ÚZEI) Komentář k tabulce ačkoli údaje v tabulce ukazují, že počet venkovských obcí v prvních třech velikostních kategoriích klesá, neznamená to, že tyto obce mizí (zanikají). Důvodem snižování podílu obcí (i obyvatel) v nejmenších velikostních kategoriích je růst počtu obyvatel. Regionální konkurenceschopnost jednotlivých krajů bude rámcem pro nasměrování Strategie, ale zejména bude determinovat konkurenceschopnost nižších územních celků a obcí v rámci kraje. Praha jako metropolitní region je hodnocena spolu s kraji ČR. Územní soudržnosti zachycuje rozdíly mezi regiony, pokud jde o základní předpoklady socioekonomického rozvoje. Důraz je kladen na charakteristiky obyvatelstva a na jevy odrážející jejich životní podmínky. Tato typologie odráží základní disparity regionálního rozvoje. Zachycuje problémy spojené s úbytkem počtu obyvatel, se stárnutím obyvatelstva a s ekonomickým uplatněním obyvatelstva. Po celé období je patrný rozdílný vývoj mezi velikostními kategoriemi venkovských obcí. Zatímco počet obcí nad 500 obyvatel i počet jejich obyvatel se zvyšuje, počet obcí do 500 obyvatel i počet jejich obyvatel naopak klesá. Souhrnně ve sledovaném období ubylo 5,9 % obcí do 500 obyvatel a počet jejich obyvatel klesl o 3,3 %. Trvale nepříznivá situace je v tomto směru především v obcích s méně než 200 obyvateli, což souvisí s řadou faktorů, zejména se vzdáleností obcí od center zaměstnanosti. Tabulka 36 Tempo přírůstku počtu venkovských obcí a obyvatel podle velikostních kategorií obcí v ČR mezi roky 2001 a 2012 (%) Populační velikost obce Meziroční index 2012/2001 obce obyvatelé do 99-14,1-13, ,4-10, ,2-0, ,7 7, ,5 12,6 Celkem venkov -1,0 5,8 Celkem ČR -0,1 2,7 Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů 2001, ČSÚ 2002; Lexikon obcí ČR 2012, ČSÚ 2012 Zpracoval: F. Nohel (ÚZEI) Rozvoj obcí, vybavenost a kvalita života na venkově Vybavenost obcí souvisí s jejich velikostní strukturou. Obecně, z celostátního pohledu však platí, že v občanské vybavenosti se situace venkovských obcí mírně zhoršuje (klesá podíl obcí se školou, knihovnou i poštou). Snižuje se podíl obcí s lékařskou ordinací, narostl však podíl obcí s lékárenskými službami a zejména počet bytů s pečovatelskou službou. Technická vybavenost venkova se zlepšila (vodovody, kanalizace, plyn), tento stav dokládají výsledky šetření ČSÚ a potěšitelný je zejména nárůst podílu obcí se schválenou územně plánovací dokumentací. Avšak, jak vyplývá z tab. 39 a 40, vyšší vybavenost technickou infrastrukturou prokazují obce s více jak 500 obyvateli. Právě v malých obcích je situace technické a zejména pak vodohospodářské infrastruktury velmi neuspokojivá.

93 92 V nejmenších obcích do 199 obyvatel je vybavenost technickou infrastrukturou nejnižší. Se vzdáleností od centra (města, větší obce) se životní standard a vybavenost v průměru snižuje a celkové problémy občanské vybavenosti nedostatečné technické infrastruktury se prohlubují. Vodovody Tabulka 37 Počet zásobených obyvatel, výroba a dodávka vody z vodovodů v roce 2010 Kraj skutečně zásobovaní vodou z vodovodů Obyvatelé podíl obyvatel zásobovaných vodou z celkového počtu Voda vyrobená z vodovodů Voda fakturovaná celkem z toho pro domácnosti osoby % tis. m 3 tis. m 3 tis. m 3 Hl. město Praha , Středočeský kraj , Jihočeský kraj , Plzeňský kraj , Karlovarský kraj , Ústecký kraj , Liberecký kraj , Královéhradecký , kraj Pardubický kraj , Kraj Vysočina , Jihomoravský kraj , Olomoucký kraj , Zlínský kraj , Moravskoslezský , kraj ČR , Zdroj: ČSÚ Z přehledu uvedeného v předchozí tabulce je patrné, že nejvyšší podíl obyvatel zásobených pitnou vodou z vodovodů byl v roce 2010 v Hlavním městě Praha (100 %) a v Moravskoslezském kraji (98,4 %), nejnižší podíl obyvatel zásobených pitnou vodou je v kraji Plzeňském (82,6 %) a Středočeském (83,8 %). Pokles procenta zásobenosti v kraji Jihočeském, Jihomoravském, Pardubickém je způsobeno vyšším nárůstem počtu středního stavu obyvatel, kterému neodpovídal nárůst obyvatel skutečně zásobených vodou z vodovodů pro veřejnou potřebu. Analýza vodohospodářů uvádí, že obce bez vodovodů jsou především v odlehlých oblastech s nízkým počtem obyvatel. Kanalizace a ČOV V rozvoji technické infrastruktury kanalizačních systémů a čistíren odpadních vod došlo v posledních letech k zlepšení. Došlo k výraznému nárůstu počtu obyvatel napojených na kanalizační systémy, počtu čistíren odpadních vod i délky kanalizačních sítí. Přesto řada obcí, především v odlehlejších nebo hůře dostupných oblastech, nemá dosud vodovod a ČOV. V oblastech s členitým terénem nebo s roztříštěnou sídelní strukturou jsou obvyklé způsoby řešení finančně značně náročné.

94 93 Přehled obcí s počtem obyvatel a a jejich vybavenosti kanalizací a čistírnou odpadních vod uvádí následující tabulky (Obce nad 2000 obyvatel byly řešeny prioritně v rámci OPŽP v programovém období ). Tabulka 38 Vybavenost obcí v roce 2011 kanalizací a ČOV obce do 500 obyvatel Kraj Data ČSÚ Data z databáze VÚME 2011 Počet obcí s počtem obyvatel Počet obcí s kanalizacemi Hl. město Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj ČR Zdroj: ČSÚ a VÚME Počet obcí bez kanalizace Tabulka 39 Vybavenost obcí kanalizací v roce 2011 a ČOV obce s obyvateli Kraj Data ČSÚ Data z databáze VÚME 2011 Počet obcí s počtem Počet obcí obyvatel s kanalizacemi Hl. město Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj ČR Počet obcí bez kanalizace

95 94 Zdroj: ČSÚ a VÚME Graf 30 Podíl obyvatel zásobovaných vodou a napojených na kanalizaci pro veřejnou potřebu Ekonomika Často je rovněž příčinou nižší vybavenosti obcí, a tím nižší kvality života na venkově, správní rovina, kdy na neuvolněné představitele obcí jsou kladeny stejné nároky jako na uvolněné, čímž se jejich kapacita věnovat se potřebám obce neúměrně zatěžuje. Malé obce jsou často závislé na dotacích či úvěrech, což však může vést k růstu jejich zadlužení. Ekonomické rozdíly mezi městem a venkovem stále existují, ale různí se. Zejména v okolí velkých měst, kde probíhá intenzivní bytová výstavba, se rozdíly zmenšují. Na venkově je vyšší míra nezaměstnanosti (především osob nad 50 let a žen), nižší ekonomická aktivita obyvatelstva, menší nabídka pracovních míst a tyto hodnoty mají synergický efekt. Podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí se vloni celorepublikově snížila nabídka volných pracovních míst.. Celkové průměrné příjmy obecních rozpočtů na jednoho obyvatele v roce 2008 byly na venkově Kč a Kč ve městech bez Prahy. Na venkově byl tento průměr překročen v 5 krajích, nejvíce ( Kč) v kraji Plzeňském, následován krajem Karlovarským ( Kč), Jihočeským ( Kč), Ústeckým ( Kč) a Středočeským ( Kč). Podrobněji viz tabulka veřejné rozpočty v letech (roční průměr).

96 95 Tabulka 40 Veřejné rozpočty 1) v letech (roční průměr) Daňové příjmy na 1 obyvatele (Kč) Podíl na výdajích celkem (%) běžné výdaje kapitálové výdaje Saldo příjmů a výdajů na 1 obyvatele (Kč) Podíl salda příjmů a výdajů na příjmech celkem (%) V M V M V M V M V M ČR celkem ,4 71,1 36,6 28,9 394, ,5 0,7 ČR bez hl. m. Prahy ,4 72,9 36,6 27,1 394,6 129,6 2,5 0,6 Středočeský ,1 71,9 39,9 28,1 514,2 166,3 3,1 0,7 Jihočeský ,4 71,9 35,6 28,1-41,2 313,2-0,2 1,3 Plzeňský ,2 69,1 35,8 30,9 413,5 387,2 2,4 1,5 Karlovarský ,2 74,4 30,8 25,6 649,2 410,8 3,7 1,9 Ústecký ,5 79,9 31,5 20,1 770,7 434,4 4,2 2 Liberecký ,3 71,6 29,7 28, ,5 1,7 0,6 Královéhradecký ,2 75,6 33,8 24, ,2 1,9 1,4 Pardubický ,2 73,9 37,8 26, ,5 3,9 1 Vysočina ,5 73,6 38,5 26,4 29, ,2 2,6 Jihomoravský ,5 68,4 40,5 31,6 440, ,9-0,9 Olomoucký ,8 71,4 35,2 28,6 448,8 26,3 3 0,1 Zlínský ,9 73,2 38,1 26,8 301,6-0,9 2,1 0 Moravskoslezský ,8 74,5 34,2 25,5 515,6-152,2 3,6-0,6 1) Obecní rozpočty (tzn. bez rozpočtů krajů a dobrovolných svazků obcí). Zdroj: MF ČR Z uvedeného vyplývá nižší ekonomická síla venkovských obcí, což je jednou z hlavních příčin např. nedostatečné vybavenosti na venkově. Naplnění potřeb venkovského obyvatelstva, které zahrnuje hmotné zajištění, individuální zdraví, rodinu a společenský život v obci je přímo odvislé od dostupnosti občanské vybavenosti v obci a jejím okolí, která významně variuje napříč regiony. Například občanská vybavenost jako priorita řešení problémů venkova se projevuje nepřímo úměrně k velikosti obce. Malé obce do 250 obyvatel hodnotí tuto prioritu jako významnější než velké obce nad 1000 obyvatel (ÚZEI TU 4216, 2009). Což může znamenat, že větší obce mají lepší vybavenost, není pro ně významný problém, zatímco malé ji nemají, takže to problém je. Ekonomika venkova a kvalita života na venkově (vliv venkovské ekonomiky na kvalitu života Ekonomická aktivita na venkově Podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva 120 ve venkovských obcích 121 (s méně než obyvateli) dosáhl v roce 2011 stejné hodnoty jako ve městech, tj. 49,0 %. Ve srovnání s rokem 2001 došlo k poklesu tohoto podílu, přičemž ve městech byl úbytek výraznější (cca o 3 p. b., na venkově pouze o 0,3 p. b.). V nejmenších obcích (s méně než 200 obyvateli) je i nadále podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva nejnižší (47,6 %) v rámci všech velikostních kategorií obcí Zdroj: SLDB 2001, SLDB 2011, ČSÚ 2002, Za venkovské mohou být např. dle metodiky ČSÚ považovány všechny obce s velikostí do 2000 obyvatel, a dále obce s velikostí do obyvatel, které mají hustotu zalidnění menší než 150 obyvatel/km 2. Podíl ekonomicky neaktivního obyvatelstva je nadále vyšší na venkově (46,2 %) než ve městech (44,1 %). Obecně však údaje o ekonomické aktivitě obyvatelstva mají sníženou vypovídací schopnost, v roce 2011 zůstalo nezařazeno více než 6 % obyvatel.

97 96 Míra zaměstnanosti Míra zaměstnanosti (podíl zaměstnaných na obyvatelstvu ve věku let) v ČR v období poklesla z 66,6 % na 63,4 %. Na venkově i ve městech dosáhla stejné hodnoty (tedy uvedených 63,4 %), v roce 2001 byla přitom na venkově (65,5 %) poněkud nižší než ve městech (66,9 %). K výraznému snížení došlo především v kategorii největších měst, nicméně všechny kategorie obcí ztratily minimálně 2 p. b. I nadále byla míra zaměstnanosti nejnižší v kategorii nejmenších obcí (62,6 %) a nejvyšší ve skupině největších měst (64,1 %). Míra zaměstnanosti 20-64letých v ČR celkem se v roce 2012 pohybovala dle dat Eurostatu 123 zhruba o 3 p. b. nad průměrem EU 27 (72,0 % v ČR a 68,9 % v EU 27 ve 3. čtvrtletí 2012). Zatímco míra zaměstnanosti mužů v ČR (80,9 %) překračovala unijní průměr mužů o více než 5 p. b., míra zaměstnanosti žen v ČR (62,8 %) se od unijního průměru prakticky nelišila. Mezi jednotlivými státy panovaly obrovské rozdíly (až o cca 25 p. b. celkem, u žen dokonce o více než 30 p. b.), nejvyšších měr zaměstnanosti v EU dosahovaly kromě Švédska (přes 80 %) a Nizozemí též Německo a Rakousko. Naopak nejhorší situace byla v Řecku, Španělsku, Itálii a Maďarsku. Hospodářský útlum se v roce 2012 projevil mj. v nezaměstnanosti. Ve 4. čtvrtletí činil průměrný počet nezaměstnaných 379,5 tis. osob a obecná míra nezaměstnanosti dosáhla 7,2 % 124. Na úrovni NUTS 3 vykazovala míra nezaměstnanosti značnou variabilitu. Zatímco tradičně nejnižší byla v Praze (3,3 %), její nejvyšší hodnoty bylo dosaženo v Karlovarském kraji (10,6 %), kde převýšila míru nezaměstnanosti i strukturálně nejpostiženějších krajů - Ústeckého a Moravskoslezského (shodně 10,0 %). Meziročně si nejvíce pohoršil Pardubický (o 3,5 p. b.) a výše zmiňovaný Karlovarský kraj (o 3,1 p. b.). Navzdory nepříznivému ekonomickému vývoji se ve třech krajích snížila míra nezaměstnanosti, nejvíce v Plzeňském kraji (o 0,9 p. b.). V převážně venkovském kraji Vysočina byla míra nezaměstnanosti mírně podprůměrná (7,0 %) a meziročně došlo k jejímu navýšení o 1 p. b. (ZZ, 2012). Tabulka 41 Registrovaná míra nezaměstnanosti (%) v letech 2001 a 2010, podle velikosti obce Velikostní kategorie obcí do 199 9,17 13,44 10, ,29 12,91 10, ,05 12,35 10, ,21 11,65 9, ,99 11,26 9, ,84 10,86 9, ,54 10,24 9, ,88 10,84 10, ,52 11,15 11, ,52 9,90 8, a více 3,41 5,06 9,9 Zdroj: ÚZEI z dat ČSÚ, _orp_hmp.pdf 123 Zdroj: Postavení českého trhu práce v rámci EU, ČSÚ Zdroj: Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků VŠPS 4. čtvrtletí 2012, ČSÚ 2013.

98 Leden Únor Březen Duben Květen Červenec Červen Srpen Září Listopad Říjen Prosinec Leden Březen Únor Květen Duben Červen Červenec Srpen Září Listopad Říjen Prosinec Leden Únor Březen Duben Červen Květen Červenec Srpen Říjen Září Prosinec Listopad Leden Únor Březen Květen Duben Červen Červenec Srpen Září Listopad Říjen Prosinec Leden Únor Březen Květen Duben Červen Červenec Srpen Září Říjen Prosinec Listopad Leden Březen Únor Duben Červen Květen Červenec Srpen Září Říjen Prosinec Listopad Leden Únor Březen Květen Duben Červenec Červen Srpen Říjen Září Listopad Prosinec Počet VPM 97 Po dvouletém poklesu nabídky volných pracovních míst došlo v roce 2011 podle údajů MPSV k jejich mírnému navýšení. Zaměstnavatelé nabízeli prostřednictvím úřadů práce v průměru necelých 37 tis. volných pracovních míst (VPM), což je přibližně o 3,6 tis. více než v předchozím roce (nárůst o 11 %). Ve venkovském prostoru bylo k dispozici zhruba 5,9 tis. VPM, což je o 550 VPM více než v předchozím roce (nárůst o 10 %). Graf 31 Vývoj počtu pracovních míst v letech Období Města Venkov Zdroj: MPSV Počet dosažitelných uchazečů o práci (DUoP) na 1 VPM se v roce 2011 snížil na 13,3, což uvedeno podrobněji v kapitole Zaměstnanost a ekonomické postavení venkovské populace.

99 98 Obrázek 1 Podíl nezaměstnaných na ekonomicky aktivních ve správních obvodech ORP a HMP Zdroj: odech_orp_a_hmp_/$file/k3_orp_hmp.pdf Nezaměstnanost a nabídka a poptávka po volných pracovních místech na venkově V roce 2011 se na trhu práce projevilo mírné oživení, které se mimo jiné promítlo v poklesu míry nezaměstnanosti. Podle údajů MPSV dosáhla v ČR v roce 2011 průměrná roční registrovaná míra nezaměstnanosti 8,6 % a proti předchozímu roku poklesla o 0,4 p. b. Na základě údajů o počtu dosažitelných uchazečů o práci (DUoP) 125 v obcích ČR uvedených na portálu MPSV byly provedeny v ÚZEI odhady registrované míry nezaměstnanosti pro venkov (obce do obyvatel) a města. Údaje o ekonomicky aktivním obyvatelstvu ze SLDB 2011 zpřesnily odhad míry nezaměstnanosti a ukázaly, že venkovská míra nezaměstnanosti zůstává vyšší než republikový průměr, nicméně tento rozdíl je mnohem nižší, než naznačovaly odhady z předchozích let. V roce 2011 činila míra venkovské nezaměstnanosti 9,0 % a ve městech 8,4 %. Pro srovnání uvádíme, že míra nezaměstnanosti počítaná z údajů SLDB činila na venkově 9,9 % a ve městech 9,7 % Pro odhad registrované míry nezaměstnanosti venkova a měst se používají od ledna 2005 tzv. dosažitelní uchazeči (nová metodika). Do prosince 2004 (stará metodika) vstupovali do výpočtu registrovaní uchazeči. K

100 Roční míra nezaměstnanosti 99 Graf T3.4/01 - Průměrná roční registrovaná míra nezaměstnanosti 1) v letech ) 2010 Graf 32 Průměrná roční registrovaná míra nezaměstnanost v letech ,3% 9,8% 9,3% 8,8% 8,3% 7,8% 7,3% 6,8% 6,3% 5,8% 5,3% Roky Venkov Města ČR 1) Do roku 2004 jde o výpočet míry nezaměstnanosti podle staré metodiky, od roku 2005 podle nové metodiky. 2) Kvůli nedostupnosti dat je průměr roku 2001 vypočítán jen z hodnot za srpen až prosinec Zdroj: Zelená zpráva 2011 (resp. MPSV) V roce 2011 se v průměru evidovalo na úřadech práce 487 tis. uchazečů, z toho na venkově se nacházelo téměř 132 tis. uchazečů. Podle údajů MPSV nabízeli v roce 2011 zaměstnavatelé prostřednictvím úřadů práce v průměru 37 tis. volných pracovních míst (VPM), z toho ve venkovském prostoru jich bylo k dispozici necelých 6 tis. Meziročně na venkově ubylo zhruba 7 tis. uchazečů (pokles o 5,3 %) a přibylo zhruba 500 VPM (nárůst o 10,3 %). Dlouhodobé srovnání ukazuje, že venkovští uchazeči tvoří přibližně čtvrtinu všech uchazečů, ale venkovská VPM tvoří jen šestinu všech VPM. Počet dosažitelných uchazečů na 1 VPM činil v roce ,3, na venkově však dosáhl hodnoty 22,4. V dlouhodobém srovnání kopírují hodnoty tohoto ukazatele na venkově vývoj v celé ČR, vždy se však pohybují nad jejími hodnotami, což je ovlivněno výše zmíněným zastoupením venkovských uchazečů a VPM ve struktuře. Z hlediska možností uplatnění v pracovním procesu je situace na trhu práce na venkově setrvale méně příznivá než ve městech a po roce 2008 se rozdíly mezi městem a venkovem v této oblasti dokonce prohlubují.

101 DUoP/1 VPM 100 Graf 33 Počet dosažitelných uchazečů o práci na 1 volné pracovní místo Graf T3.4/02 - Počet dosažitelných uchazečů o práci na 1 volné pracovní místo Roky Venkov Města ČR Zdroj: Zelená zpráva 2011 (resp. MPSV) Situace venkovských domácností Venkovské domácnosti jsou tvořeny větším počtem členů než průměrná domácnost v ČR (2,49 vůči 2,26 v roce 2011). Ve struktuře rodin bylo patrné další meziroční snížení podílu pracujících osob ve prospěch nepracujících důchodců (projevilo se jak ve venkovských obcích, tak v celkovém průměru). Úroveň příjmů byla na venkově nejnižší a rostla s velikostní kategorií obcí porovnání venkova s celkovým průměrem dosáhlo 92,1 % u hrubých a 92,5 % u čistých příjmů, přičemž meziročně došlo k dalšímu prohloubení této příjmové disparity. Závažnou socioekonomickou skutečností je, že meziročně došlo k poklesu hrubých i čistých příjmů, a to jak na venkově, tak za domácnosti celkem. Nejvyšší pokles, týkající se všech kategorií obcí, zaznamenaly přitom příjmy ze závislé činnosti, jež i nadále tvořily největší podíl ve struktuře čistých příjmů domácností (kolem 55 % na venkově i v celkovém průměru). Příjmy z podnikání přispívaly do rodinných rozpočtů relativně velmi nízkým podílem (necelých 9 %). Jejich celkový objem se meziročně prakticky nezměnil, rozdílnou změnu však zaznamenaly jednotlivé velikostní kategorie obcí (v obcích do obyvatel pokles o 5,7 %, v obcích obyvatel pokles o 8,4 %). Ve všech kategoriích obcí rostly sociální příjmy, jež dosáhly zhruba 30 % čistých příjmů domácností celkem. Samotné důchody tvořily již zhruba čtvrtinu celkových čistých příjmů domácností. Jak důchody, tak celkové sociální příjmy rostly ve venkovských domácnostech nejpomaleji. Ostatní příjmy (dosahující podílu 6-7 %) celkově mírně vzrostly, na venkově stagnovaly. I přes pokles příjmů došlo ke zvýšení celkových vydání domácností, přičemž na venkově byl tento nárůst nadprůměrný (čistá peněžní vydání celkem vzrostla o 1,7 %, na venkově o 3,0 %). Venkovské domácnosti nejvíce ušetřily na potravinách (o 1 %), celkově pak tato skupina výdajů spíše stagnovala. Kromě velmi vysokého nárůstu plateb a ostatních vydání vzrostla na venkově spotřeba průmyslového zboží (jinde stagnující) a výdaje na služby (ty nadále výrazně zaostávaly zejména za velkými městy, dosahovaly jejich 62,8 %).

102 101 Naturální příjmy celkem nepatrně poklesly, naturální výdaje naopak vzrostly. I když na venkově byl tento vývoj poněkud příznivější, nedošlo k žádné zásadnější změně, jež by mohla významněji ovlivnit hospodaření domácností. Svá celková peněžní vydání nezvedly meziročně pouze venkovské domácnosti, přičemž však na potraviny vydaly o celá 2 % více než v předchozím roce. O to více omezovaly nákupy spotřebního zboží a jako jediné též využívání služeb. Vydání na služby jsou na venkově výrazně nejnižší a dosti strmě rostou s velikostní kategorií obcí (venkované tak vynakládají na služby 63,5 % průměru ve velkých městech). Meziročně došlo k dalšímu poklesu naturálních příjmů, a to všech velikostních kategoriích obcí. Aktuální údaje ze statistiky rodinných účtů za poslední čtvrtletí 2011 při porovnání se stejným obdobím minulého roku 127 přinášejí odlišný obraz ve srovnání s výše uvedenými fakty za celý rok Hrubé i čisté peněžní příjmy celkově poklesly, ve venkovských domácnostech pak výrazněji než v průměru za všechny kategorie obcí. Výdaje na dopravu stouply obyvatelům venkova o více než 10 %, na bydlení, vodu, energie a paliva o téměř 10 % a na zdraví o necelých 12 % (uvedené položky rostly na venkově nadprůměrně). Aby tyto vysoké nárůsty vykompenzovali, byli venkované nuceni výrazněji omezit jiné skupiny výdajů. Ačkoliv některé ukazatele situace na trhu práce ve městech a na venkově se v období mezi dvěma SLDB srovnaly (ekonomická aktivita, míra zaměstnanosti), jiné zůstávají i v meziročních srovnáních pro venkov nadále nepříznivé. Na venkově je vyšší míra nezaměstnanosti, mezi městy a venkovem se prohlubují rozdíly v možnostech uplatnění uchazečů o zaměstnání v pracovním procesu a příjmy venkovských domácností jsou nižší. Nepříznivá situace přetrvává zejména v nejmenších obcích. Otázka chudoby Riziko chudoby je jedním z klíčových ukazatelů pro plánování nového PRV. Definic chudoby je celá řada 128. V ČR jsou používány objektivní metody s využitím údaje o tzv. životním minimu. Česká republika stále patří mezi nejvíce rovnostářské země na světě. Podle údajů Eurostatu z roku 2010 má ČR nejnižší podíl chudých v populaci z celé EU (Zdroj: Eurostat: Living Condition in 2008, Newsrelease 10/ January 2010). S použitím subjektivních metod měření (dotaz na názory respondentů) s využitím měření CSP (Centre for Social Policy), které je součástí European Social Survey, nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v subjektivní chudobě mezi městem a venkovem (Zdroj: European Social Survey 2008). Objektivní je způsob posouzení výši příjmů domácností. Existující příjmové rozdíly mezi městskými a venkovskými domácnostmi jsou vysvětlitelné především s ohledem na vyšší příjmy domácností ve velkých městech. Rozdíly mezi venkovem a malými městy jsou marginální (Zdroj: Šetření životních podmínek domácností SILC 2010). V obcích nad 100 tis. obyvatel je identifikováno 0,5 % obyvatelstva pod úrovní životního minima, u menších obcí jsou již rozdíly velmi malé. Nejvyšší podíl se nachází ve městech s velikostí tis. (2,0 %) a nejnižší v obcích s 1-4,9 tis. obyvatel (1,2 %). V obcích do 999 obyvatel je 1,3 % obyvatel pod hranicí minimálního příjmu Zdroj: Vydání a spotřeba domácností statistiky rodinných účtů za 4. čtvrtletí 2010 a 4. čtvrtletí 2011, ČSÚ 2011 a Neexistuje správná či vědecká definice chudoby, o níž by se dosáhlo obecného konsensu, stejně jako neexistuje jediný obecně přijatý způsob jejího měření. Měříme vždy jen určitý koncept chudoby a způsob, jímž je chudoba definována, určuje nejen, kdo je chudý, ale i její rozsah ve společnosti. Je to dáno tím, že chudoba je politickým konceptem, sociálním konstruktem s výraznými politickými a normativními konotacemi (Mareš & Rabušic 1996: 298).

103 102 Příjmy domácností jsou odrazem sociálně-ekonomického vývoje a posouzení, kdy za posledních šest let v průměru příjmy domácností vzrostly jen mírně. Zároveň se zvýšil podíl těch, kterým se příjmy snížily kromě domácností samostatně činných to byly i domácnosti zaměstnanců s nižším vzděláním a domácnosti nezaměstnaných, kterým poklesla podpora v nezaměstnanosti i jiné sociální příjmy. Zde se jedná o celostátní údaje, proto v kontextu s předcházejícím údajem, že rozdíly mezi městem a venkovem jsou malé, můžeme trend vztáhnout na venkovské obyvatelstvo. Životní podmínky 2011 byla stanovena na Kč). Chudobou bylo v ČR podle této definice v roce 2011 ohroženo 1 022,3 tis. obyvatel, tj. 9,8 % všech osob. Za poslední rok tak přibylo téměř 86 tis. osob žijících v domácnostech s příjmem pod hranicí chudoby. Přitom výdaje domácností na bydlení se meziročně mírně zvýšily, v průměru o Kč na domácnost za rok, což představuje růst necelá 4 %. Stejně tak vzrostl podíl příjmů, jež na bydlení domácnosti vynakládají průměrně na 17,3 %. Více domácností než v minulém roce zároveň uvádělo, že náklady na bydlení jsou pro ně velkou zátěží (celkem 26,9 %, tj. o 1,4 % více než v roce 2010). Je tedy reálný předpoklad, že míra chudoby se bude zvyšovat. Tabulka 42 Příjmová chudoba podle vybraných charakteristik osob a domácností Vybrané Laekenské indikátory příjmové chudoby Počet osob pod hranicí chudoby (v tis.) 1 001,4 980,0 925,2 884,9 936, ,3 Míra chudoby 9,9 9,6 9,0 8,6 9,0 9,8 Koeficient příjmové nerovnosti S80/S20 3,5 3,5 3,4 3,5 3,5 3,5 Relativní propad příjmů osoby celkem 16,8 18,1 18,5 18,8 21,1 17,2 muži 18,6 19,0 21,4 22,0 23,6 19,1 ženy 15,6 17,2 15,1 16,3 18,9 16,5 Gini koeficient 1) 25,3 25,3 24,7 25,1 24,9 25,2 1) Gini koeficient ukazuje na nerovnoměrnosti příjmů. Pokud se Gini koeficient zvyšuje, zvyšující se nerovností příjmů a naopak. Úzké propojení venkova a zemědělství dnes již není typickým znakem, venkov je více spojován s krajinou, společností, s historickými tradicemi bohatstvím. Důležité je nezapomínat, že jednotlivé oblasti potřeb a problémů venkova jsou velmi výrazně provázané, specifické a jejich řešení nenesou znaky horizontálního jednoduchého opatření, spíše je třeba hledat specifická řešení pro danou lokalitu a obec. Ekonomické rozdíly mezi městem a venkovem stále existují, ale různí se, zejména v okolí velkých měst, kde probíhá intenzivní bytová výstavba, se rozdíly zmenšují. Faktem je, že na venkově je menší nabídka pracovních míst, což vede k nižší ekonomické aktivitě obyvatelstva, zejména osob ve věku let, a projevuje se ve vyšší míře nezaměstnanosti (především osob nad 50 let a žen). Stěžujícím faktem je predikce stavu věkové struktury obyvatelstva, které bude výrazně stárnout (ČSÚ 129 ). Podle projekce obyvatelstva ČR je předpoklad, že věková kategorie nejstarších obyvatel (65 a více let) vzroste od roku 2009 z 14,1 % všech obyvatel ČR na 32 % v roce

104 103 Graf 34 Věkové složení relativně Zdroj: ČSÚ Zajímavé je, že jak na vesnici, tak ve městech, je obdobná intenzita podnikatelské aktivity. Nicméně počty ekonomických subjektů na 1000 obyvatel jsou na venkově nižší a méně často zde sídlí větší podniky právnických osob. Na venkově je však více zemědělsky a lesnicky zaměřených podniků a firem a na ně navazujícího zpracovatelského průmyslu. V důsledku strukturálních změn redukce v tradičních sektorech, jako je zemědělství, je považován rozvoj malého podnikání a diverzifikace venkovské ekonomiky jako klíčový faktor pro životaschopný venkov. Agrocenzus 2010 uvádí, že v ČR se 15,1 % zemědělských podniků věnuje minimálně jedné nezemědělské činnosti. Zastoupení nezemědělských činností na celkovém počtu diverzifikovaných zemědělských subjektů je uvedeno v následujícím grafu.

Program rozvoje venkova. na období 2014-2020. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí

Program rozvoje venkova. na období 2014-2020. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí Program rozvoje venkova na období 2014-2020 Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí Strategický rámec pro období 2014-2020 Strategie Evropa 2020 (EU 2020) Společná

Více

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) (European Agricultural Fund for Rural Development - EAFRD)

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) (European Agricultural Fund for Rural Development - EAFRD) Program rozvoje venkova Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) (European Agricultural Fund for Rural Development - EAFRD) Program rozvoje venkova České republiky na období 2007-2013 vychází

Více

Den malých obcí - Program rozvoje venkova

Den malých obcí - Program rozvoje venkova Den malých obcí - Program rozvoje venkova 1 Obsah: Program rozvoje venkova ČR 2007 2013 Program rozvoje venkova na období 2014 2020 2 Program rozvoje venkova ČR 2007-2013 PRV je podpůrný nástroj k zvýšení

Více

Program rozvoje venkova podpora venkova a metoda LEADER

Program rozvoje venkova podpora venkova a metoda LEADER Program rozvoje venkova podpora venkova a metoda LEADER IVIII. Setkání starostů a místostarostů Plzeňského kraje 4. 10. 2012 Plzeň HISTORIE METODY LEADER V ČR 2004 2006 2004 2008 2007 2013 2014 2020 LEADER+

Více

Program rozvoje venkova

Program rozvoje venkova Program rozvoje venkova Možnosti čerpání evropských dotací pro obce, metoda LEADER Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí Program rozvoje venkova Rozpočet

Více

Program rozvoje venkova 2007-2013 Příprava na programové období po roce 2013

Program rozvoje venkova 2007-2013 Příprava na programové období po roce 2013 Program rozvoje venkova 2007-2013 Příprava na programové období po roce 2013 Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí 1 Politika rozvoje venkova Cíle politiky

Více

Stávající a budoucí podpora venkova. Ministerstvo zemědělství

Stávající a budoucí podpora venkova. Ministerstvo zemědělství Stávající a budoucí podpora venkova Ministerstvo zemědělství 1. 10. 2012 Národní konference Venkov 2012 Program rozvoje venkova a jeho implementace Rozpočet PRV na období 2007-2013: 3,6 mld. EUR celkových

Více

Program rozvoje venkova. na období 2014-2020. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí

Program rozvoje venkova. na období 2014-2020. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí Program rozvoje venkova na období 2014-2020 Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí Obsah prezentace 1) Co je v období 2014-2020 nového pro rozvoj venkova v

Více

ČERPÁNÍ DOTACÍ Z EU VE

ČERPÁNÍ DOTACÍ Z EU VE ČERPÁNÍ DOTACÍ Z EU VE VZTAHU KE SPOLEČNÉ ZEMĚDĚLSKÉ POLITICE Ing. Václav Suchan, CSc., MBA FOODSERVIS s.r.o., Potravinářská komora ČR Školení pracovníků masného průmyslu Hotel Best Western Grand Beroun

Více

Shrnutí dohody o partnerství s Českou republikou, 2014 2020

Shrnutí dohody o partnerství s Českou republikou, 2014 2020 EVROPSKÁ KOMISE Brusel, 26. srpna Shrnutí dohody o partnerství s Českou republikou, 2014 2020 Obecné informace Dohoda o partnerství (DP) s Českou republikou se týká pěti fondů: Evropského fondu pro regionální

Více

Program rozvoje venkova. na období 2014-2020. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí

Program rozvoje venkova. na období 2014-2020. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí Program rozvoje venkova na období 2014-2020 Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí Obsah prezentace 1) Co je v období 2014-2020 nového pro rozvoj venkova v

Více

Tematické cíle a investiční priority programu spolupráce Rakousko Česká republika

Tematické cíle a investiční priority programu spolupráce Rakousko Česká republika Tematické cíle a investiční priority programu spolupráce Rakousko Česká republika Prioritní osa 1 1a Posílení výzkumu, technologického rozvoje a inovací Posilování výzkumu a inovační infrastruktury a kapacit

Více

Program rozvoje venkova. pro období 2014 2020. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí

Program rozvoje venkova. pro období 2014 2020. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí Program rozvoje venkova pro období 2014 2020 Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí Analýza nařízení k podpoře rozvoje venkova z EZFRV srovnání se stávajícím

Více

PRIORITA 2. POSÍLENÍ KONKURENCESCHOPNOSTI. 2.0 Výchozí rámec

PRIORITA 2. POSÍLENÍ KONKURENCESCHOPNOSTI. 2.0 Výchozí rámec PRIORITA 2. POSÍLENÍ KONKURENCESCHOPNOSTI 2.0 Výchozí rámec Tato část materiálu shrnuje současné potřeby českého zemědělství a potravinářství z pohledu jeho národní, evropské a částečně také světové konkurenceschopnosti.

Více

SWOT ANALÝZA DEFINOVANÁ V PLÁNU ROZVOJE KRAJE PRO PROBLÉMOVÝ OKRUH VENKOVSKÝ PROSTOR A ZEMĚDĚLSTVÍ

SWOT ANALÝZA DEFINOVANÁ V PLÁNU ROZVOJE KRAJE PRO PROBLÉMOVÝ OKRUH VENKOVSKÝ PROSTOR A ZEMĚDĚLSTVÍ SWOT ANALÝZA DEFINOVANÁ V PLÁNU ROZVOJE KRAJE PRO PROBLÉMOVÝ OKRUH VENKOVSKÝ PROSTOR A ZEMĚDĚLSTVÍ SILNÉ STRÁNKY půdně a klimaticky vhodná území pro rozvoj zemědělských aktivit v nepotravinářské produkci

Více

ZEMĚDĚLSKÁ ÚČETNÍ DATOVÁ SÍŤ FADN CZ. Výběrové šetření hospodářských výsledků zemědělských podniků v síti FADN CZ za rok 2010

ZEMĚDĚLSKÁ ÚČETNÍ DATOVÁ SÍŤ FADN CZ. Výběrové šetření hospodářských výsledků zemědělských podniků v síti FADN CZ za rok 2010 Kontaktní pracoviště FADN CZ ZEMĚDĚLSKÁ ÚČETNÍ DATOVÁ SÍŤ FADN CZ Výběrové šetření hospodářských výsledků zemědělských podniků v síti FADN CZ za rok 2010 Samostatná příloha ke Zprávě o stavu zemědělství

Více

DEN MALÝCH OBCÍ. Program rozvoje venkova 2007 2013 a možnosti podpory pro malé obce

DEN MALÝCH OBCÍ. Program rozvoje venkova 2007 2013 a možnosti podpory pro malé obce DEN MALÝCH OBCÍ Program rozvoje venkova 2007 2013 a možnosti podpory pro malé obce Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí 1 Program rozvoje venkova (PRV) Rozpočet

Více

Budoucnost kohezní politiky EU

Budoucnost kohezní politiky EU Budoucnost kohezní politiky EU Daniela Grabmüllerová Stanislav Cysař Ministerstvo pro místní rozvoj Rozpočet a finanční vize obcí, měst a krajů Praha, 23. září 2010 Klíčové milníky - EU Schválení Strategie

Více

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova 2007-2013 2013 (EAFRD) Ing. arch. Kamila Matouškov ková,, CSc. Ministerstvo zemědělstv lství odbor Řídící orgán n EAFRD 221812189, kamila.matouskova matouskova@mze.

Více

Uplatnění CLLD v oblasti sociálního začleňování a spolupráce MAS s Agenturou pro sociální začleňování

Uplatnění CLLD v oblasti sociálního začleňování a spolupráce MAS s Agenturou pro sociální začleňování Uplatnění CLLD v oblasti sociálního začleňování a spolupráce MAS s Agenturou pro sociální začleňování 24. 2. 2014 Zuzana Drhová Z Dohody o Partnerství (str. 173, leden 2014) 3.1.1 Komunitně vedený místní

Více

Program rozvoje venkova. Ing. Vlastimil Zedek Biomasa, bioplyn a energetika, 9.-10. 12. 2014, Třebíč

Program rozvoje venkova. Ing. Vlastimil Zedek Biomasa, bioplyn a energetika, 9.-10. 12. 2014, Třebíč Program rozvoje venkova Ing. Vlastimil Zedek Biomasa, bioplyn a energetika, 9.-10. 12. 2014, Třebíč Program rozvoje venkova (PRV) Program rozvoje venkova České republiky je nástrojem pro získání finanční

Více

Zemědělský svaz České republiky a obnovitelné zdroje energie. Ing. Martin Pýcha předseda ZS ČR

Zemědělský svaz České republiky a obnovitelné zdroje energie. Ing. Martin Pýcha předseda ZS ČR Zemědělský svaz České republiky a obnovitelné zdroje energie Ing. Martin Pýcha předseda ZS ČR Osnova: 1.Dosavadní vývoj českého zemědělství 2.Rozvoj obnovitelných zdrojů energie 3.Pozitiva a rizika obnovitelných

Více

Statistika a trendy vývoje ekologického zemědělství v ČR

Statistika a trendy vývoje ekologického zemědělství v ČR Statistika a trendy vývoje ekologického zemědělství v ČR Ing. Andrea Hrabalová, konzultant ČTPEZ Ing. Hana Šejnohová, Ph.D., ÚZEI 2. září 2015, konference Biosummit, Praha Vývoj ekologického zemědělství

Více

Právnická osoba. ostatní. střední středně velké jiné

Právnická osoba. ostatní. střední středně velké jiné Informace k vyplňování Fiche pole 32. Kritéria pro monitoring a hodnocení stvená MAS Tato kritéria pro monitoring a hodnocení ve Fichi si stvuje sama MAS a slouží MAS pro kontrolu plnění cílů a evaluaci

Více

České předsednictví v EU priority ČR

České předsednictví v EU priority ČR České předsednictví v EU priority ČR Ing. Jaroslav Humpál seminář Rapotín, 2.10.2008 Úvodem ČR bude pokračovat v řešení běžících úkolů a řešit zavádění finální podoby legislativních návrhů v rámci Kontroly

Více

Místní Akční Skupina Lašsko. Strategie MAS 2014-2020. veřejné setkání, Hodslavice, 3. 2. 2015

Místní Akční Skupina Lašsko. Strategie MAS 2014-2020. veřejné setkání, Hodslavice, 3. 2. 2015 Místní Akční Skupina Lašsko Strategie MAS 2014-2020 veřejné setkání, Hodslavice, 3. 2. 2015 Co je místní akční skupina? MAS je neziskovou organizací nezávislou na politickém rozhodování PARTNERSTVÍ veřejného

Více

Financování zemědělských aktivit s podporou PRV EAFRD. Ing. Václav Včelák

Financování zemědělských aktivit s podporou PRV EAFRD. Ing. Václav Včelák Financování zemědělských aktivit s podporou PRV EAFRD Ing. Václav Včelák Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova 2007 2013 European Agricultural Fund for Rural Development (EAFRD) EAFRD rozdělen na

Více

PŘEDPOKLÁDANÉ DOPADY SZP 2014+ do ekonomiky zemědělských podniků (včetně vztahů k cenám půdy) Tomáš Doucha, ÚZEI Praha

PŘEDPOKLÁDANÉ DOPADY SZP 2014+ do ekonomiky zemědělských podniků (včetně vztahů k cenám půdy) Tomáš Doucha, ÚZEI Praha PŘEDPOKLÁDANÉ DOPADY SZP 2014+ do ekonomiky zemědělských podniků (včetně vztahů k cenám půdy) Tomáš Doucha, ÚZEI Praha 1 Jde o odhad ekonomických dopadů nové politiky do vybraných kategorií podniků Jak

Více

Evropské fondy 2014 2020: Jednoduše pro lidi

Evropské fondy 2014 2020: Jednoduše pro lidi Evropské fondy 2014 2020: Jednoduše pro lidi Mgr. Robert Veselý Ministerstvo pro místní rozvoj Národní orgán pro koordinaci 20. listopadu 2014, Ústí nad Labem 2 Aktuální stav přípravy 2014 2020 EU legislativa

Více

Realizace NLP II v roce 2013 z pohledu Ministerstva zemědělství. Tomáš Krejzar Ministerstvo zemědělství ČR

Realizace NLP II v roce 2013 z pohledu Ministerstva zemědělství. Tomáš Krejzar Ministerstvo zemědělství ČR Realizace NLP II v roce 2013 z pohledu Ministerstva zemědělství Tomáš Krejzar Ministerstvo zemědělství ČR Příklady realizace NLP II v roce 2013 1) Příprava programu rozvoje venkova na období 2014-2020

Více

Využívání fondů EU v letech 2007 2013 Strategie a programy ČR, možnosti pro obce

Využívání fondů EU v letech 2007 2013 Strategie a programy ČR, možnosti pro obce Využívání fondů EU v letech 2007 2013 Strategie a programy ČR, možnosti pro obce Martina Sýkorová Odbor evropských fondů Ministerstvo pro místní rozvoj ČR Přerov, 26. dubna 2007 1 Finanční prostředky SF

Více

ZEMĚDĚLSKÁ ÚČETNÍ DATOVÁ SÍŤ FADN CZ. Výběrové šetření hospodářských výsledků zemědělských podniků v síti FADN CZ za rok 2012

ZEMĚDĚLSKÁ ÚČETNÍ DATOVÁ SÍŤ FADN CZ. Výběrové šetření hospodářských výsledků zemědělských podniků v síti FADN CZ za rok 2012 Kontaktní pracoviště FADN CZ ZEMĚDĚLSKÁ ÚČETNÍ DATOVÁ SÍŤ FADN CZ Výběrové šetření hospodářských výsledků zemědělských podniků v síti FADN CZ za rok 2012 Samostatná příloha ke Zprávě o stavu zemědělství

Více

Sledované indikátory: I. Výzkum a vývoj

Sledované indikátory: I. Výzkum a vývoj REGIONÁLNÍ OBSERVATOŘ KONKURENCESCHOPNOSTI oblast VÝZKUM, VÝVOJ A INOVACE Moravskoslezský kraj se vyznačuje silným potenciálem v oblasti výzkumných, vývojových a inovačních aktivit. Je to dáno existencí

Více

Pozice Prahy v podpoře VaVaI z evropských fondů v období 2014-2020

Pozice Prahy v podpoře VaVaI z evropských fondů v období 2014-2020 ESF ERDF Pozice Prahy v podpoře VaVaI z evropských fondů v období 2014-2020 Mgr. Zdeňka Bartošová vedoucí oddělení metodiky a strategie odbor evropských fondů Magistrát hl. města Prahy Východiska z programového

Více

Celostátní síť pro venkov-vize a skutečnost. Ing. Jana Bačkovská metodik vzdělávání Ústav zemědělské ekonomiky a informací Praha

Celostátní síť pro venkov-vize a skutečnost. Ing. Jana Bačkovská metodik vzdělávání Ústav zemědělské ekonomiky a informací Praha Celostátní síť pro venkov-vize a skutečnost Ing. Jana Bačkovská metodik vzdělávání Ústav zemědělské ekonomiky a informací Praha (do 30.6.2008 Ústav zemědělských a potravinářských informací) 9. září 2010

Více

Adaptace na změny klimatu v plánech MZe. odbor environmentální politiky a obnovitelných zdrojů energie 1

Adaptace na změny klimatu v plánech MZe. odbor environmentální politiky a obnovitelných zdrojů energie 1 Adaptace na změny klimatu v plánech MZe odbor environmentální politiky a obnovitelných zdrojů energie 1 Reakce na změny klimatu v oblasti zemědělství Mitigace (v oblasti zemědělství snižování emisí metanu

Více

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad)

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad) Rozbor udržitelného rozvoje území obce Dobrá Voda u Pacova zpracovaný v souladu s ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb. a vyhlášky č. 500/2006 Sb. jako součást územně analytických podkladů obce s rozšířenou

Více

Výběrové šetření hospodářských výsledků zemědělských podniků v síti FADN CZ za rok 2008

Výběrové šetření hospodářských výsledků zemědělských podniků v síti FADN CZ za rok 2008 Ústav zemědělské ekonomiky a informací Praha Kontaktní pracoviště FADN CZ Výběrové šetření hospodářských výsledků zemědělských podniků v síti FADN CZ za rok 28 Samostatná příloha ke Zprávě o stavu zemědělství

Více

Projektovéřízení I. Ing. Romana Hanáková

Projektovéřízení I. Ing. Romana Hanáková Projektovéřízení I. Ing. Romana Hanáková 1) Regionální politika 2) Strukturální fondy 3) Operační programy 2007 2013 4) Projektová žádost 5) Aktuální stav čerpání 6) Problémy s Operačními programy strana

Více

Povinná př. č. 1 SCLLD - Časový harmonogram a finanční plán

Povinná př. č. 1 SCLLD - Časový harmonogram a finanční plán Povinná př. č. 1 S - Časový harmonogram a finanční plán Následující tabulky obsahují finanční a časový plán čerpání alokací a to jak z pohledu jednotlivých /fichí, tak z pohledu 3 programových rámců Strategie

Více

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad)

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad) Rozbor udržitelného rozvoje území obce Zhořec zpracovaný v souladu s ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb. a vyhlášky č. 500/2006 Sb. jako součást územně analytických podkladů obce s rozšířenou působností

Více

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad)

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad) Rozbor udržitelného rozvoje území obce Útěchovice pod Stražištěm zpracovaný v souladu s ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb. a vyhlášky č. 500/2006 Sb. jako součást územně analytických podkladů obce s rozšířenou

Více

Strategie hospodářské restrukturalizace Ústeckého, Moravskoslezského a Karlovarského kraje. Kanceláře zmocněnce vlády pro MSK, ÚK a KVK

Strategie hospodářské restrukturalizace Ústeckého, Moravskoslezského a Karlovarského kraje. Kanceláře zmocněnce vlády pro MSK, ÚK a KVK Strategie hospodářské restrukturalizace Ústeckého, Moravskoslezského a Karlovarského kraje Kanceláře zmocněnce vlády pro MSK, ÚK a KVK 1 Vymezení pomoci strukturálně postiženým krajům ( MSK, ÚK a KVK)

Více

Význam bioplynových stanic v souvislosti s chovem skotu

Význam bioplynových stanic v souvislosti s chovem skotu Význam bioplynových stanic v souvislosti s chovem skotu 15. listopadu 2012, Agroprogress Trnava Ing. Bohumil BELADA, viceprezident AK ČR Osnova prezentace Strukturální nerovnováha mezi RV a ŽV Potenciál

Více

118 EUR LFA - průměrná sazba 1772,8 tis. ha 96 EUR. TTP 805 tis. ha - dotace pouze na TTP

118 EUR LFA - průměrná sazba 1772,8 tis. ha 96 EUR. TTP 805 tis. ha - dotace pouze na TTP Porovnání sazeb LFA v minulém a novém programovacím období 2007 2013 (2014) 2015-2020 Typ LFA 2007-2013 Možný rozsah Sazba v EUR Typ LFA 2015-2020 Možný rozsah Sazba v EUR LFA - průměrná sazba 1777 tis.

Více

EVROPSKÁ REGIONÁLNÍ POLITIKA KOHEZNÍ POLITIKA POLITIKA ÚZEMNÍ A SOCIÁLNÍ SOUDRŽNOSTI. Regionalistika 2

EVROPSKÁ REGIONÁLNÍ POLITIKA KOHEZNÍ POLITIKA POLITIKA ÚZEMNÍ A SOCIÁLNÍ SOUDRŽNOSTI. Regionalistika 2 EVROPSKÁ REGIONÁLNÍ POLITIKA POLITIKA ÚZEMNÍ A SOCIÁLNÍ SOUDRŽNOSTI KOHEZNÍ POLITIKA Regionalistika 2 NÁVRH ROZPOČTU EU NA 2014-2020 POSTAVENÍ RP V POLITIKÁCH EU 1. etapa 1957-1974 2. etapa 1975-1987 3.

Více

Program rozvoje venkova

Program rozvoje venkova Program rozvoje venkova aktuální stav implementace a výhled na rok 2011 Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí Obsah prezentace Obecný úvod Aktuální stav implementace

Více

Význam hodnocení a vedení indikátorů, problémy a nejasnosti

Význam hodnocení a vedení indikátorů, problémy a nejasnosti Název: Školitel: Význam hodnocení a vedení indikátorů, problémy a nejasnosti Prof. Ing. René Kizek, Ph.D. Datum: 28. 11. 2013 Reg.č.projektu: CZ.1.07/2.4.00/31.0023 Název projektu: Partnerská síť centra

Více

Strategie programu rozvoje Karlovarského kraje

Strategie programu rozvoje Karlovarského kraje Strategie programu rozvoje Karlovarského kraje RNDr. Jan Vozáb, PhD Problémy konkurenceschopnosti Karlovarského kraje Problémy konkurenceschopnosti KVK Investiční priority podle návrhů nařízení ke strukturálním

Více

Státní zemědělský intervenční fond. Skalský Dvůr 2. 11. 2015

Státní zemědělský intervenční fond. Skalský Dvůr 2. 11. 2015 Státní zemědělský intervenční fond Skalský Dvůr 2. 11. 2015 Obsah prezentace Jednotná žádost 2015 Program rozvoje venkova (PRV) 2014 2020 - projektová opatření Celostátní síť pro venkov (CSV) Jednotná

Více

Inovace studijních programů AF a ZF MENDELU směřující k vytvoření mezioborové integrace CZ.1.07/2.2.00/28.0302

Inovace studijních programů AF a ZF MENDELU směřující k vytvoření mezioborové integrace CZ.1.07/2.2.00/28.0302 Datum: 24. 4. 2015 Inovace studijních programů AF a ZF MENDELU směřující k vytvoření mezioborové integrace CZ.1.07/2.2.00/28.0302 Tato prezentace je spolufinancovaná z Evropského sociálního fondu a státního

Více

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad)

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad) Rozbor udržitelného rozvoje území obce Buřenice zpracovaný v souladu s ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb. a vyhlášky č. 500/2006 Sb. jako součást územně analytických podkladů obce s rozšířenou působností

Více

Program rozvoje venkova. v období 2014-2020. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí

Program rozvoje venkova. v období 2014-2020. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí Program rozvoje venkova v období 2014-2020 Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí Programové období 2014-2020 nový rámec pro II. pilíř SZP - rozvoj venkova

Více

Stav, vývoj a možnosti diverzifikace podnikatelských aktivit v zemědělství ČR a EU 27

Stav, vývoj a možnosti diverzifikace podnikatelských aktivit v zemědělství ČR a EU 27 Stav, vývoj a možnosti diverzifikace podnikatelských aktivit v zemědělství ČR a EU 27 Jindřich ich Špička Alice Picková Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Jihlava, 9. 11. 2007 Definice diverzifikovaných

Více

Evropskéfondy a Ostravsko: jak jich nejlépe využít

Evropskéfondy a Ostravsko: jak jich nejlépe využít Evropskéfondy a Ostravsko: jak jich nejlépe využít David Sventek Úřad Regionální rady 19.5.2014, Ostrava Program NovéprogramovéobdobíEU 2014 2020 Ostravskáaglomerace klíčovázjištění Integrovanéteritoriálníinvestice

Více

5.2.4 OSA IV - LEADER

5.2.4 OSA IV - LEADER 5.2.4 OSA IV - LEADER Účelem osy IV Leader je především zlepšení kvality života ve venkovských oblastech, posílení ekonomického potenciálu a zhodnocení přírodního a kulturního dědictví venkova, spolu s

Více

Cross compliance. Principy, cíle, vazba na společnou zemědělskou politiku, možnosti poradenství

Cross compliance. Principy, cíle, vazba na společnou zemědělskou politiku, možnosti poradenství Cross compliance Principy, cíle, vazba na společnou zemědělskou politiku, možnosti poradenství Nové trendy v zemědělství stoupající spotřeba potravin se specifickými kvalitativními parametry např. ze systému

Více

Přeshraniční spolupráce v kontextu strategií Jihomoravského kraje

Přeshraniční spolupráce v kontextu strategií Jihomoravského kraje Přeshraniční spolupráce v kontextu strategií Jihomoravského kraje Brno, hotel Voroněž, 20. září 2012 Historie přeshraniční spolupráce Program CBC Phare Předvstupní program EU pro přeshraniční spolupráci

Více

Vývoj ekologického zemědělství ve světě

Vývoj ekologického zemědělství ve světě Vývoj ekologického zemědělství ve světě Ekologické zemědělství se ve světě stále více rozšiřuje a výměra ekologicky obhospodařovaných ploch ve světě každoročně narůstá. Ke konci roku 2013 (dle pravidelného

Více

Dotace v lesnictví. Ing. Jan Lojda Odbor koncepcí a ekonomiky lesního hospodářství Ministerstvo zemědělství E-mail: jan.lojda@mze.

Dotace v lesnictví. Ing. Jan Lojda Odbor koncepcí a ekonomiky lesního hospodářství Ministerstvo zemědělství E-mail: jan.lojda@mze. Dotace v lesnictví Ing. Jan Lojda Odbor koncepcí a ekonomiky lesního hospodářství Ministerstvo zemědělství E-mail: jan.lojda@mze.cz Makroekonomické vyjádření lesního hospodářství v podmínkách ČR a EU HDP

Více

Zemědělské dotace přehled. RNDr. Jan Dovrtěl, CSc.

Zemědělské dotace přehled. RNDr. Jan Dovrtěl, CSc. Zemědělské dotace přehled RNDr. Jan Dovrtěl, CSc. Podpora zemědělství v rozšířené Evropě Podpora zemědělství v období 2007-2013 Přímé platby (SAPS) + doplňkové přímé platby (TOP-UP) Plán rozvoje venkova

Více

Evropská unie. Ing. Jaroslava Syrovátková, Ph.D. Fondy Evropské unie

Evropská unie. Ing. Jaroslava Syrovátková, Ph.D. Fondy Evropské unie Evropská unie Ing. Jaroslava Syrovátková, Ph.D. Fondy Evropské unie Fondy Evropské unie Fondy EU představují hlavní nástroj realizace evropské politiky hospodářské a sociální soudržnosti. Jejich prostřednictvím

Více

Evropský sociální fond v ČR 2007 2013

Evropský sociální fond v ČR 2007 2013 Evropský sociální fond v ČR 2007 2013 26. 3. 2009 petr.leistner@mpsv.cz 1 Cíle EU pro léta 2007-13 1. Konvergence 2. Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost 3. Evropská územní spolupráce Petr.leistner@mpsv.cz

Více

Strategie programu rozvoje Karlovarského kraje

Strategie programu rozvoje Karlovarského kraje Strategie programu rozvoje Karlovarského kraje RNDr. Jan Vozáb, PhD Problémy v oblasti životního prostředí Nedostatečné využití potenciálu obnovitelných zdrojů v kraji pro výrobu energie Zvýšená energetická

Více

Osnova studie proveditelnosti pro projekt zakládání a rozvoje klastrů

Osnova studie proveditelnosti pro projekt zakládání a rozvoje klastrů Osnova studie proveditelnosti pro projekt zakládání a rozvoje klastrů V rámci tohoto dokumentu se předpokládá využití informací a dat, zjištěných v rámci projektu Vyhledávání vhodných firem pro klastry

Více

6. CZ-NACE 17 - VÝROBA PAPÍRU A VÝROBKŮ Z PAPÍRU

6. CZ-NACE 17 - VÝROBA PAPÍRU A VÝROBKŮ Z PAPÍRU 6. - VÝROBA PAPÍRU A VÝROBKŮ Z PAPÍRU Výroba papíru a výrobků z papíru 6.1 Charakteristika odvětví Odvětví CZ-NACE Výroba papíru a výrobků z papíru - celulózopapírenský průmysl patří dlouhodobě k perspektivním

Více

Strategie hospodářské restrukturalizace Ústeckého, Moravskoslezského a Karlovarského kraje

Strategie hospodářské restrukturalizace Ústeckého, Moravskoslezského a Karlovarského kraje Konference Zaměstnanost 2015 / Karlovy Vary Strategie hospodářské restrukturalizace Ústeckého, Moravskoslezského a Karlovarského kraje Kanceláře zmocněnce vlády pro MSK, ÚK a KVK 1 Vymezení pomoci strukturálně

Více

SZP Společná zemědělská politika. prof. Ing. Magdaléna Hrabánková, CSc., prof. h.c. Ekonomická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

SZP Společná zemědělská politika. prof. Ing. Magdaléna Hrabánková, CSc., prof. h.c. Ekonomická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích SZP Společná zemědělská politika prof. Ing. Magdaléna Hrabánková, CSc., prof. h.c. Ekonomická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Společná zemědělská 1. Pilíř politika SZP přímé platby

Více

Udržitelný rozvoj na venkově v nařízeních Parlamentu a Rady EU na léta 2014-2020

Udržitelný rozvoj na venkově v nařízeních Parlamentu a Rady EU na léta 2014-2020 Udržitelný rozvoj na venkově v nařízeních Parlamentu a Rady EU na léta 2014-2020 posílení výzkumu, technologického rozvoje a inovací zlepšení přístupu, využití a kvality informačních a komunikačních technologií

Více

Program rozvoje venkova

Program rozvoje venkova Program rozvoje venkova Konference Valašské Meziříčí 6.12.2013 1 www.infokon.eu 16.4.2014 Program rozvoje venkova PRV zajišťuje působení Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) a určuje

Více

Programy podpory výstavby ze strany EU SPANILÝ VOJTĚCH

Programy podpory výstavby ze strany EU SPANILÝ VOJTĚCH Programy podpory výstavby ze strany EU SPANILÝ VOJTĚCH REGIONÁLNÍ POLITIKA EU = POLITIKA HOSPODÁŘSKÉ A SOCIÁLNÍ SOUDRŽNOSTI (HSS) je odrazem principu solidarity uvnitř Evropské unie, kdy bohatší státy

Více

Zábor zemědělské půdy ve vztahu k obnovitelným zdrojům energie.

Zábor zemědělské půdy ve vztahu k obnovitelným zdrojům energie. Ing. Jan ZÁHORKA OCHRANA ZEMĚDĚLSKÉHO PŮDNÍHO FONDU Zábor zemědělské půdy ve vztahu k obnovitelným zdrojům energie. Česká fotovoltaická konference 4. listopadu 2008, v Brně Zemědělský půdní fond ČR Rozloha

Více

SSR Společný strategický rámec, nejširší vymezení priorit EU na dané období. EZFRV Evropský zemědělský fond rozvoje venkova

SSR Společný strategický rámec, nejširší vymezení priorit EU na dané období. EZFRV Evropský zemědělský fond rozvoje venkova Souhrn strategických záměrů EU 2014-2020: SSR Společný strategický rámec, nejširší vymezení priorit EU na dané období s cílem maximalizovat dopad těchto politik při dosahování evropských priorit Komise

Více

ANALÝZA VÝVOJE CEN V ZEMĚDĚLSTVÍ V ŠIRŠÍCH SOUVISLOSTECH

ANALÝZA VÝVOJE CEN V ZEMĚDĚLSTVÍ V ŠIRŠÍCH SOUVISLOSTECH ANALÝZA VÝVOJE CEN V ZEMĚDĚLSTVÍ V ŠIRŠÍCH SOUVISLOSTECH Ing. Jan Záhorka Červenec 2008 OBSAH ÚVOD... 3 Postavení zemědělství v ekonomice státu... 3 Podíl na tvorbě HDP... 3 Podíl na zaměstnanosti... 3

Více

Evropské inovační partnerství v oblasti zemědělské produktivity a udržitelnosti

Evropské inovační partnerství v oblasti zemědělské produktivity a udržitelnosti Evropské inovační partnerství v oblasti zemědělské produktivity a udržitelnosti Ministerstvo zemědělství 27.listopadu 2014 Program rozvoje venkova 2014-2020 spolufinancován z Evropského zemědělského fondu

Více

OP Indikátor Využitelnost indikátoru pro území MAS

OP Indikátor Využitelnost indikátoru pro území MAS Tento dokument je pracovním podkladem vytvořeným jako doplněk k Metodice evaluace a monitoringu strategie MAS (vytvořena v únoru 2015 pro MAS Přemyslovské střední Čechy). Informace v tomto dokumentu vycházejí

Více

Venkov Olomouckého kraje a jeho rozvoj. Konference Rozvoj venkova se zaměřením na služby a zaměstnanost, 11. 6. 2013

Venkov Olomouckého kraje a jeho rozvoj. Konference Rozvoj venkova se zaměřením na služby a zaměstnanost, 11. 6. 2013 Venkov Olomouckého kraje a jeho rozvoj Konference Rozvoj venkova se zaměřením na služby a zaměstnanost, 11. 6. 2013 Rozvoj venkova Olomouckého kraje Charakteristika Olomouckého kraje Nástroje rozvoje venkova

Více

Evropská politika soudržnosti 2014 2020

Evropská politika soudržnosti 2014 2020 Evropská politika soudržnosti 2014 2020 Návrhy Evropské komise Politika soudržnosti Struktura prezentace 1. Proč Komise navrhuje změny pro roky 2014-2020? 2. Jaké jsou hlavní zmeny? 3. Jaké bude financování

Více

Programy v programovém období 2014-2020. Autor: Ing. Denisa Veselá

Programy v programovém období 2014-2020. Autor: Ing. Denisa Veselá Programy v programovém období 2014-2020 Autor: Ing. Denisa Veselá Pro nadcházející programové období 2014-2020 jsou připravovány nové programy, které budou spolufinancovány z Evropských strukturálních

Více

III. Charakteristika výsledků 4. čtvrtletí 2005

III. Charakteristika výsledků 4. čtvrtletí 2005 III. Charakteristika výsledků 4. čtvrtletí 2005 Prezentované výsledky šetření charakterizují (v souladu s uplatněnými mezinárodními metodickými přístupy) populaci žijící pouze ve vybraných bytech. Situace

Více

Brno, 18. 9. 2012. Příprava budoucího období kohezní politiky EU 2014+

Brno, 18. 9. 2012. Příprava budoucího období kohezní politiky EU 2014+ Brno, 18. 9. 2012 Příprava budoucího období kohezní politiky EU 2014+ Program prezentace 1. Úvod 2. Přehled situace 3. Rámec pro přípravu operačního programu 4. Diskuse Úvod Vize 2020 pro oblast VaV a

Více

Program rozvoje venkova na období 2014-2020. Ing. Josef Tabery. ředitel odboru Řídicí orgán PRV

Program rozvoje venkova na období 2014-2020. Ing. Josef Tabery. ředitel odboru Řídicí orgán PRV Program rozvoje venkova na období 2014-2020 Ing. Josef Tabery ředitel odboru Řídicí orgán PRV PRV 2014 2020 Program rozvoje venkova schválen v květnu tohoto roku 20.8.2015 vláda schválila navýšení kofinancování

Více

Příloha č. 3 Souhrnný přehled strategických dokumentů a koncepcí k IROP

Příloha č. 3 Souhrnný přehled strategických dokumentů a koncepcí k IROP Příloha č. 3 Souhrnný přehled strategických dokumentů a koncepcí k IROP Strana 1 z 6 TC 2: Zlepšení přístupu k IKT, využití a kvality IKT TC 4: Podpora posunu směrem k nízkouhlíkovému hospodářství ve všech

Více

Zeleň symbol moderní obce. Jak pomohou dotace?

Zeleň symbol moderní obce. Jak pomohou dotace? Jak pomohou dotace? Projektový cyklus Projektový záměr Udržitelnost projektu Zpracování projektu Realizace projektu Registrace projektové žádosti Schválení dotace Projektový záměr Záměr - formuluje potřeby,

Více

Jak fungují evropské dotace

Jak fungují evropské dotace Jak fungují evropské dotace Ing. Marcela Tomášová m.tomasova@regionhranicko.cz 14. října 2008 Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí Základní principy získávání

Více

Jak financovat ICT projekty z EU fondů. Martin Dolný 6.-7.4.2009

Jak financovat ICT projekty z EU fondů. Martin Dolný 6.-7.4.2009 Jak financovat ICT projekty z EU fondů Martin Dolný 6.-7.4.2009 Současná situace v čerpání EU fondů Pomalé čerpání Menší zájem, obava z komplikovanosti systému Krize Redefinice dotačních priorit Zneužívání

Více

Obce a evropské fondy v období 2014-2020. Mgr. František Kubeš odbor regionální politiky Ministerstvo pro místní rozvoj

Obce a evropské fondy v období 2014-2020. Mgr. František Kubeš odbor regionální politiky Ministerstvo pro místní rozvoj Obce a evropské fondy v období 2014-2020 Mgr. František Kubeš odbor regionální politiky Ministerstvo pro místní rozvoj Evropský fond pro regionální rozvoj Evropské strukturální a investiční fondy 2014

Více

Vysoká škola ekonomická v Praze. Trh práce na přelomu. tisíciletí. Magdalena Kotýnková

Vysoká škola ekonomická v Praze. Trh práce na přelomu. tisíciletí. Magdalena Kotýnková Vysoká škola ekonomická v Praze Trh práce na přelomu tisíciletí Magdalena Kotýnková 2006 OBSAH Předmluva 9 1 Sodálně-politický kontext Evropské unie 13 1.1 Vzájemné působení hospodářské a sociální politiky

Více

PRACOVNÍ DOBA V ČESKÉ REPUBLICE JE V RÁMCI EU JEDNA Z NEJDELŠÍCH

PRACOVNÍ DOBA V ČESKÉ REPUBLICE JE V RÁMCI EU JEDNA Z NEJDELŠÍCH PRACOVNÍ DOBA V ČESKÉ REPUBLICE JE V RÁMCI EU JEDNA Z NEJDELŠÍCH Podíl úvazků na zkrácenou pracovní dobu je v České republice jeden z nejmenších. Podle výsledků výběrového šetření pracovních sil (VŠPS-LFS)

Více

K PROJEDNÁNÍ V RÁMCI PLENÁRNÍ SCHŮZE RADY HOSPODÁŘSKÉ A SOCIÁLNÍ DOHODY DNE 2. ÚNORA 2015

K PROJEDNÁNÍ V RÁMCI PLENÁRNÍ SCHŮZE RADY HOSPODÁŘSKÉ A SOCIÁLNÍ DOHODY DNE 2. ÚNORA 2015 Ministerstvo zemědělství Č.j.: 85788/2015-MZe-14112 V Praze dne ledna 2015 Výtisk č. K PROJEDNÁNÍ V RÁMCI PLENÁRNÍ SCHŮZE RADY HOSPODÁŘSKÉ A SOCIÁLNÍ DOHODY DNE 2. ÚNORA 2015 Věc: Aktuální situace v nastavení

Více

Program rozvoje venkova ČR ohlédnutí za obdobím 2007-2013 a výhled na období 2014-2020

Program rozvoje venkova ČR ohlédnutí za obdobím 2007-2013 a výhled na období 2014-2020 Program rozvoje venkova ČR ohlédnutí za obdobím 2007-2013 a výhled na období 2014-2020 Ministerstvo zemědělství Národní konference VENKOV 16. 10. 2014 PRV 2007-2013 základní shrnutí Celková alokace 3 670

Více

Příloha č. 3. Souhrnný přehled strategických dokumentů a. Incidenční matice průkaz uplatňování hlavních témat Evropa 2020 v IROP

Příloha č. 3. Souhrnný přehled strategických dokumentů a. Incidenční matice průkaz uplatňování hlavních témat Evropa 2020 v IROP Příloha č. 3 Souhrnný přehled strategických dokumentů a koncepcí k IROP Incidenční matice průkaz uplatňování hlavních témat Evropa 2020 v IROP Průřezové strategie dotýkající se více tematických cílů TC

Více

Strukturální politika EU

Strukturální politika EU Strukturální politika EU Vědomé zásahy regulativní povahy do autonomního fungování tržních sil Cíl: Dosáhnout strukturálních změn, které by trh sám vytvořil buď příliš pozdě nebo vůbec Zabránit takovému

Více

Financování investic v České republice: Investiční plán pro Evropu

Financování investic v České republice: Investiční plán pro Evropu Financování investic v České republice: Investiční plán pro Evropu Praha, 17. září 2015 MPO, podpora podnikání a tzv. Junckerův balíček MPO je dlouhodobě hlavním podporovatelem českého průmyslu a inovací

Více

Prioritní cíle programu LIFE+

Prioritní cíle programu LIFE+ Prioritní cíle programu LIFE+ 1 Prioritní oblasti LIFE+ Příroda a biologická rozmanitost Základní cíl: chránit, zachovat, obnovit, sledovat a zjednodušit fungování přírodních systémů, přírodních stanovišť,

Více

Výsledky vyjednávání využití integrovaného nástroje CLLD v období 2014 2020

Výsledky vyjednávání využití integrovaného nástroje CLLD v období 2014 2020 Výsledky vyjednávání využití integrovaného nástroje CLLD v období 2014 2020 3. dubna 2014 Václav Pošmurný Fondy - současný stav k 3. 4. 2014 dle OP mil mil Kč (25) mil Kč (27) % plán % EFRR Evropský fond

Více

Integrovaná strategie rozvoje regionu Krkonoše

Integrovaná strategie rozvoje regionu Krkonoše Integrovaná strategie rozvoje regionu Krkonoše Pracovní skupina Ekonomika a lidské zdroje 18. 12. 2012 ISRR Krkonoše Cíl: analyzovat aktuální situace regionu Krkonoše identifikovat rozvojové problémy Krkonoš

Více

Společná zemědělská politika v ČR

Společná zemědělská politika v ČR Společná zemědělská politika v ČR Ministerstvo zemědělství Národní konference VENKOV 2014 16. 10. 2014, Konstantinovy Lázně Obsah prezentace Nová Společná zemědělská politika od roku 2014 Podpory v rámci

Více

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad)

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad) Rozbor udržitelného rozvoje území obce Eš zpracovaný v souladu s ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb. a vyhlášky č. 500/2006 Sb. jako součást územně analytických podkladů obce s rozšířenou působností Pacov

Více

SYNERGIE v přístupu k rozvoji venkova

SYNERGIE v přístupu k rozvoji venkova Společnost pro regionální ekonomicképoradenství SYNERGIE v přístupu k rozvoji venkova Paradoxy v rozvoji venkova Seminář Venkov 2011 1. února 2011 SYNERGIE V PŘÍSTUPU K ROZVOJI VENKOVA Výzkumný projekt

Více