UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA DOMÁCÍ NÁSILÍ NA ŽENÁCH

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SPOLEČENSKÝCH VĚD DOMÁCÍ NÁSILÍ NA ŽENÁCH Diplomová práce Autor: Jana Felcmanová Vedoucí práce: PhDr. Jitka Skopalová, Ph.D Olomouc 2010

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením PhDr. Jitky Skopalové, Ph.D. K práci jsem použila literatury a pramenů, uvedených v seznamu. V Olomouci dne

3 Poděkování Děkuji PhDr. Jitce Skopalové, Ph.D. za odborné vedení a cenné připomínky, které mi poskytla pro zpracování mé diplomové práci.

4 Obsah Úvod Co je to domácí násilí?... 7 l.1 Definice domácího násilí Formy a znaky domácího násilí Příčiny domácího násilí Týraná žena a rizikový muž Nikdo se agresivní nenarodil Předsudky a mýty domácího násilí Výzkumy a studie Fakta o oběti, pachateli a násilí Kdo nám pomůže? Domácí násilí z právního hlediska Listina základních práv a svobod Trestné činy domácího násilí Učitel uprostřed domácího násilí Reakce dětí na domácí násilí Úloha a odpovědnost škol Škola a oznamovací povinnost Závěr Použitá literatura Přílohy Anotace

5 Úvod Zvyšující se násilí a agrese ve společnosti, se staly v současné době více diskutovaným tématem veřejnosti. Tato práce se zabývá problematikou domácího násilí, které je většinou společnosti považováno za vážný problém. Téma mé závěrečné práce jsem si zvolila z několika důvodů. Jedním byla má osobní zkušenost, kdy jsem jako malé dítě byla svědkem páchání násilí mého strýce na mé tetě. V tomto věku jsem si takové chování nedokázala vysvětlit. Až postupem času mě tato situace přiměla, abych se s problematikou domácího násilí blíže seznámila a posléze zpracovala tuto práci. Zajímalo mě: proč zůstávají oběti domácího násilí s agresorem, z jakého důvodu se agresor takto chová, jaké následky má domácí násilí na ženách, jak je možné zastavit násilí, kolik žen se setkalo s násilím, co si lidé o domácím násilí myslí, co o něm ví a jestli je vhodné o této problematice hovořit s dětmi na základních školách. Cílem diplomové práce je zodpovědět výše uvedené body a pomocí literatury a různých zdrojů tak podat ucelený pohled na sledovanou problematiku. Popisovaný společenský problém je velmi rozsáhlý, a tak se diplomová práce zabývá jen mnou vybranými fakty. V první kapitole jsou vysvětleny pojmy domácí násilí, týraná žena a rizikový muž. Dále jsou popsány formy a základní znaky partnerského násilí, uvedeny nejčastější příčiny vzniku násilí a mýty spojované s touto problematikou. Výsledky studií a výzkumů domácího násilí, které odkrývají fakta o obětech domácího násilí, jsou uvedeny ve druhé kapitole. Ve třetí kapitole je popsáno, na koho se může oběť v situaci domácího násilí obrátit a kde může najít kvalifikovanou pomoc. Čtvrtá kapitola se zabývá tím, jaké postavení zaujímá oběť domácího násilí v trestním právu, k jakým trestným činům v situaci domácího násilí dochází a jak jsou uvedené trestné činy řešeny. 5

6 Závěr této práce se věnuje nejen dopadu domácího násilí na děti, ale také otázce, zda je vhodné hovořit o tomto problému na základních školách, do jaké míry jsou učitelé informováni o domácím násilí a jakou úlohu v této problematice zaujímají učitelé a školy. 6

7 1 Co je to domácí násilí? Domácí násilí je jev, o kterém se v dnešní době více mluví a na který naše společnost začíná upínat pozornost. I přesto jsou v podvědomí lidí zakořeněné mylné představy o tom, co je domácí násilí, jak se projevuje, jak vzniká a koho postihuje. Proto je tato kapitola věnována vysvětlení pojmů domácí násilí, týraná žena a rizikový muž. Jsou popisovány formy a základní znaky partnerského násilí, jež jsou pro daný typ charakteristické. Dále jsou uvedeny nejčastější příčiny vzniku násilí. Na závěr této kapitoly jsou zařazeny mýty a původ vzniku domácího násilí. 1.1 Definice domácího násilí Definice domácího násilí se nezřídka překrývají, doplňují nebo liší. Helena Haškovcová ve své publikaci Manuálek o násilí vysvětluje domácí násilí jako relativně novodobý fenomén. Zdůrazňuje, že násilí existovalo v rodinách už dříve, měnily se však nejen jeho formy a četnost, ale především se měnil náš způsob nazírání na něj. Některé formy násilí nebyly považovány za násilný akt. Domácí násilí nebylo vnímáno jako problém a my jsme dnes překvapeni, že existuje, a to dokonce ve značné míře. K domácímu násilí dochází i v rodinách manželů se středoškolským, nebo dokonce i vysokoškolským vzděláním a s uspokojujícím nebo vynikajícím materiálním zázemím. 1 Domácí násilí patří k největším společenským problémům dnešní doby. Tuto větu uvedl Al Marrewa, autor knihy Nenechte si ubližovat. Ve své knize dále uvádí, že už od počátku zacházeli muži se ženami jako s majetkem, jako s vlastněným a žádaným zbožím. Postupně dochází k úplnému převrácení tohoto způsobu myšlení, avšak naprosté rovnosti mezi ženy a muži se teprve musí dosáhnout a je možné, že my se ho již nedožijeme. 2 Andrea Buskotte definuje pojem domácí násilí jako opakované a stupňující se násilí fyzické, psychické nebo sexuální povahy mezi manželi nebo partnery. 1 HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek o násilí. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2004, s MARREWA, A. Nenechte si ubližovat. Praha: Portál, 2002, s

8 Problém domácího násilí lze pojmout v jeho širším významu jako rodinné násilí. Násilí v rodině může mít různé konkrétní podoby, od týrání a zanedbávání dětí přes trýznění seniorů až po zmíněné psychické a fyzické násilí mezi mužem a ženou. Ze sociologického hlediska se jedná o násilí tehdy, je-li proti konkrétní osobě vykonáván tlak se záměrem ji ponížit či zranit. Násilně jedná ten, kdo prosazuje nekompromisně svou vůli proti vůli ostatních. Jako násilí jsou chápány i všechny obecné formy ubližování a utlačování. 3 Definice domácího násilí podle Bílého kruhu bezpečí zní: Domácí násilí je fyzické, psychické nebo sexuální násilí mezi intimními partnery, tj. manžely, druhy apod., ke kterému dochází v soukromí, tedy mimo kontrolu veřejnosti. Intenzita násilných incidentů se zpravidla stupňuje a u oběti vede ke ztrátě schopností včas zastavit násilné incidenty a efektivně vyřešit narušený vztah. Širší pojem násilí v rodině zahrnuje také násilí páchané na dětech a násilí páchané na seniorech. 4 Gjuričová, Kocourková a Koutek v knize Podoby násilí v rodině označují za násilí nepřiměřené používání tělesného a psychického nátlaku nebo poškozování vůči členům rodiny a domácnosti, ubližování domácím zvířatům a poškozování domácích objektů. Násilí v rodině považují za jev, který se negativně dotýká všech členů domácnosti a narušuje jejich zdravý vývoj a integritu. Poukazují na to, že lidské násilí má různou tvářnost. Podoby násilí se v průběhu historie a v jednotlivých kulturách odlišují - jsou historicky a kulturně proměnlivé. Odlišná je rovněž míra tolerance násilí v jednotlivých společnostech. 5 Helen L. Conwayová ve své knize Domácí násilí uvádí, že domácí násilí je problém, kterému se v současnosti ve společnosti dostává mnoho pozornosti. Dále konstatuje, že jednoduchá definice domácího násilí neexistuje. Termín domácí se používá proto, aby nastínil, že se násilí odehrává v osobním vztahu. 3 BUSKOTTE, A. Z pekla ven: žena v domácím násilí. Brno : Computer Press, 2008, s. 42, ISBN Copyright Bílý kruh bezpečí, o.s. ( [online]. 21. duben [cit. 16. květen 2009]. < 5 GJURIČOVÁ, Š., KOCOURKOVÁ, J., KOUTEK, J. Podoby násilí v rodině. Praha : Vyšehrad, 2000, s. 9. 8

9 Většinou k němu dochází mezi manželi nebo mezi lidmi, kteří spolu žijí. Domácí násilí nedělá žádné rozdíly mezi lidmi. Může se přihodit komukoliv, kdekoliv a bez závislosti na věku, společenském postavení nebo povolání. Domácí násilí ve své podstatě není problém pouze politický nebo společenský, ale je to utrpení, které prožívají lidé, kteří si nezaslouží žít v hanbě, bolesti a ponížení spojeným s domácím násilím Formy a znaky domácího násilí U domácího násilí lze popsat typické formy agresivního chování. Ve vztahu se může vyskytovat jeden nebo i více druhů násilného jednání. Kateřina Plesková a kol. rozlišují násilí fyzické, duševní, sexuální, sociální a ekonomické. 1) Fyzické násilí fackování, bití pěstmi, tahání za vlasy, ohrožování nožem, tlučení hlavou oběti o stěnu, demolice majetku atd. Tato nejčastější forma násilí může být směrována i proti oblíbenému domácímu zvířeti jako varování oběti, co ji může potkat. 2) Psychické násilí citové a slovní týrání, zesměšňování na veřejnosti, výslechy, vyhrožování sebevraždou atd. Násilník neustále vzbuzuje ve své oběti strach, kontroluje ji, pronásleduje atd. 3) Sexuální násilí všechny sexuální činy, které jsou na oběti vynucované, např. nucení k nepříjemným sexuálním praktikám. 4) Sociální násilí cílem je především izolování oběti, např. zákaz styku s rodinou, přáteli, zamykání, zákaz chodit do zaměstnání. 5) Ekonomické násilí snaha o zamezení možnosti oběti disponovat finančními prostředky, např. zabavení celé její výplaty, zákaz pracovat. 7 6 CONWAYOVÁ, L.,H. Domácí násilí. Praha : Albatros, 2007, s PLESKOVÁ, K. a kol. Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů. Brno: Nesehnutí, 2005, s

10 Haškovcová rozlišuje formy násilí: fyzické, psychické, sociální, sexuální, institucionální, mediální, rasové násilí a sebepoškozování. Pojem sebepoškozování vysvětluje jako násilí vůči sobě. Agrese není zaměřena vůči druhé osobě, ale vůči sobě samému. Příkladem je mentální anorexie a bulimie. Extrémním typem je sebevražda. Speciální formou násilí, o které se dnes více hovoří, je tzv. utrpení způsobené institucemi (zejména úřady), popř. nevhodnými normami, kdy je důsledkem tzv. druhotné ponižování. Mediální násilí má dvě základní formy: prezentované násilí v hraných filmech a dehonestující informace o některé skupině obyvatel (Romové, staří lidé) ve zpravodajských relacích. Rasové násilí zastupuje výraznou formu týrání, která se realizuje na úrovni jednotlivců i celé společnosti. Jiný člověk tedy ten, který se viditelně odlišuje barvou pleti i některými způsoby svého života, zneklidňuje velkou část společnosti. Zneklidnění vede k pocitům strachu a i k nejrůznějším formám odsouzení a agrese. Podobnou nevoli způsobuje i jiné než vyznávané nebo tolerované náboženství. 8 Většinou dochází ke kombinaci různých druhů výše popsaných forem domácího násilí. Podle Conwayové je cílem agresora získat moc nad obětí a ovládat ji. Proto se někdy používá termín: domácí týrání, neboť lépe vystihuje skutečnou šíři celého problému. Existuje několik druhů agresivního chování, které se obvykle znázorňují v grafickém schématu ( duluthský model ). Toto schéma ukazuje, jak citové týrání posiluje a podporuje fyzické a sexuální násilí. Středem kruhu je moc a ovládání, které jsou cílem a výsledkem násilí a týrání. 9 8 HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek o násilí, Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2004, s CONWAYOVÁ, H. Domácí násilí. Praha: Albatros, 2007, s

11 Obrázek 1. Duluthský model (převzato: Conwayová, 2007, s. 16) Pro lepší přehlednost schématu jsou dále popsány jednotlivé druhy agresivního chování. Ekonomické týrání Pokud partner ženu neustále drží ve finanční tísni, oslabuje ji. Žena musí žádat partnera o peníze, kdykoli něco potřebuje, tím mu zavdává příčinu k tomu, aby ji kritizoval a vytýkal jí její potřeby či přání. Žena má pocit, že si nemůže dovolit odejít, když nemá žádný vlastní zdroj příjmů, který by jí dovolil začít znovu. Pokud osoba nemá peníze na útratu na různé společenské činnosti, snadno se dostane do izolace. Izolace Agresor používá různé taktiky, aby svou oběť izoloval od rodiny, přátel, nebo jiných zdrojů pomoci. 11

12 Agresor může např. číst její poštu a odposlouchávat telefonní hovory, může odmítnout, aby šla sama na rodinnou návštěvu nebo aby se stýkala s přáteli, může ji nutit k častému stěhování, čímž zabrání tomu, aby byla blízko své rodiny nebo aby si vybudovala přátelství v místě bydliště. Cílem izolace je odstranit příčiny žárlivosti agresora. Zvykem agresorů je stopování času, který jejich partnerka vynaloží na nějaký každodenní úkon. Muž si například spočítá, že jeho ženě trvá deset minut vyzvednout děti ze školy a dovézt je domů. Dovolí ji tedy každý den jen deset minut na vyzvednutí dětí ze školy. Stačí se o minutu zpozdit a žena bude čelit výčitkám. Pro oběť, která je izolována, je těžké agresora opustit. Žena nemá žádné přátele, kteří by ji morálně podpořili nebo jí poskytli náhradní ubytování. Nemá se komu svěřit, nemá nikoho, kdo by ji morálně podpořil a dodal sílu. Je možné, že neví o tom, že existují organizace, které by jí mohly pomoci. A pokud ano, nedokáže se k nim dostat, aniž by to agresor zjistil a pomstil se jí. Zastrašování Další možností, jak agresoři ovládají své oběti, je pomocí zastrašování. Mohou tak oběti ovládat na veřejnosti, aniž by o tom někdo jiný věděl. Oběť dokáže postřehnout signály svého partnera, kterých si ostatní lidé přítomní v místnosti nemusí nevšimnout. Nátlaky a výhrůžky Se zastrašováním je těsně spojeno použití nátlaku a výhružek. Může se jednat o vyhrožování fyzickým násilím. Výhrůžky nutí oběť zvolit raději násilí nebo jednat ve shodě s agresorem, jen aby se o týrání nikdo nedozvěděl. V takovém případě může dojít k tomu, že oběť má pocit, že sehrála svou roli v přehlížení násilí a že se proti němu nepostavila, ačkoliv by tím riskovala, že se vystaví ještě horšímu týrání. Obrázek 2. (převzato: červen 2009) 12

13 Citové týrání Citové týrání je nejčastějším a nejvíc zničujícím aspektem domácího násilí. Doprovází další formy týrání a prostupuje celý život oběti. Citové týrání se může projevovat následujícími způsoby: nadávání, neustálé kritizování, zpochybňování duševního zdraví oběti. Využívání dětí Agresor se snaží zabránit tomu, aby ho žena opustila například tvrzením, že děti budou hrozně trpět, že rozvrací rodinu nebo že ublíží dětem. Uplatňování mužských privilegií Kromě násilného chování, posilující agresorovu nadvládu, existují další způsoby, pomocí kterých svou autoritu v rodině prosazuje. Muž může například tvrdit, že je živitel rodiny, pracuje, a tak nebude pomáhat s domácností nebo s péčí o děti. Dělá veškerá rozhodnutí ohledně financí žena dostává malý příspěvek na domácnost, který musí vyúčtovat. Žena je tak na svém manželovi závislá. Potlačování samotné lidskosti ženy dokáže být stejně zničující jako fyzické násilí. Zlehčování, popírání a obviňování Taktika popírání, zlehčování a obviňování tvoří základ agresivního chování a dále ho posiluje. Odráží agresorovu neschopnost, připustit si, jakou má jeho chování povahu a důsledky. Agresor se může snažit násilí zlehčit, např.: Každý se občas přestane ovládat. Může se snažit své chování zcela popřít: Lže, protože mě chce dostat z domu. Vůbec to nebylo úmyslné zakopla a spadla ze schodů. Snaží se přenést odpovědnost za své činy na něco nebo někoho jiného: Provokovala mě. Byl jsem opilý, nebyla to vlastně moje chyba. Tyto taktiky přesvědčují agresora v tom, že jeho chování je oprávněné a může v něm proto pokračovat. Žena tak může začít pochybovat o tom, jestli sama nepřehání nebo si věci nevymýšlí. Může mít pocit, že je to její chyba, a proto nemůže proti agresorovi nijak zasáhnout CONWAYOVÁ, L., H. Domácí násilí. Praha: Albatros, 2007, s

14 Kromě typických forem lze popsat i znaky domácího násilí. Znaky domácího násilí Vyskytuje se mnoho podob aktů násilného jednání. Přes tuto různorodost lze vysledovat některé společné znaky tohoto chování. Literatura, ale také i internetové zdroje uvádí a popisují znaky domácího násilí. 1) Opakování a dlouhodobost Z jednoho útoku ještě nelze určit, zda se jedná o domácí násilí. Může to být, ale jeho začátek. 2) Eskalace (stupňování) V této fázi se stupňuje psychické snižování lidské důstojnosti až k fyzickým útokům a závažným trestným činům ohrožující zdraví a život. 3) Jasné a nezpochybnitelné rozdělení rolí osoby ohrožené a osoby násilné 4) Neveřejnost Domácí násilí zpravidla probíhá za zavřenými dveřmi bytu či domu, stranou společenské kontroly. Aby se jednalo o domácí násilí, musí být naplněny všechny čtyři znaky! Některé ženy, které jsou skutečně zneužívány, se jako oběť necítí. Naopak, ženy mají tendenci svého násilného partnera spíše chránit a jeho chování omlouvat. Mnohé by si ani nedovolily považovat verbální útoky, ponižování, psychické vydírání a podobně za násilný trestný čin. 11 Fyzické útoky v podobě facek a bití nejsou bohužel jen jednou z forem domácího násilí. Dochází ke kombinaci různých forem a dle mého názoru není lehčí ani těžší forma násilí, všechny lze vidět jako stejně špatné a závažné. 11 Copyright Bílý kruh bezpečí, o.s., ( [online]. 21. duben [cit. 16. květen 2009]. < 14

15 1. 3 Příčiny domácího násilí Vznik domácího násilí je způsoben mnoha faktory a nelze jednoznačně stanovit v každém konkrétním případě jeho příčinu. Vždy se jedná o souhrn více vlivů, které přispívají ke vzniku násilí. Ivana Dufková a Jiří Zlámal v publikaci Domácí násilí se zaměřením na problematiku obětí vytyčují 4 příčiny domácího násilí. Příčiny domácího násilí: 1. Celospolečenské domácí násilí je ve společnosti udržováno převládající hierarchií hodnot, která je stavěna na nadvládě a dominanci mužů. 2. Lokální faktory, které vedou k domácímu násilí, mohou být např. nezaměstnanost, nízký příjem, nízká vzdělanost komplikující dané osobě přístup k síti sociálních institucí. 3. Rodinné k rizikům, které vedou k propuknutí domácího násilí, patří např.: víra agresora na vlastní právo k ovlivňování členů své rodiny předepsané role členů rodiny - jejich chování je řízeno obecnými předpisy, které lpí na jiných principech, než jsou skutečné osobní kompetence a zájmy členů rodiny naprosté poznání blízkých osob partneři, rodiče a děti se obvykle velmi dobře znají, dovedou vzájemně odhadnout své reakce a způsoby chování, vědí, co si k sobě mohou dovolit. 4. Osobnostní vycházejí z osobních charakteristik oběti, agresora a jejich vzájemné interakce. Pachatelé se patrně naučili díky mechanismům sociálního učení řešit omezující a stresující situace agresivním chováním. Je možné, že sami prošli tíživým dětstvím, prožili traumatizaci násilím. Kontakt jedince s násilím v průběhu jeho dětství je rizikovým faktorem DUFKOVÁ, I., ZLÁMAL, I. Domácí násilí se zaměřením na problematiku obětí, Praha: Střední policejní škola Ministerstva vnitra, Středisko pro výchovu k lidským právům a profesní etiku, 2005, s

16 Dalším důvodem, proč zůstávají oběti s násilníkem a nevyhledají pomoc, může být Stockholmský syndrom. Stockholmský syndrom Plesková a kol. uvádí důvody, proč oběti zůstávají s násilníkem. Důvodem může být starost o děti, strach z násilníka nebo i nedůvěra okolí. Může se stát, že ani nevědí, kam by šly. Oběti bývají ke svému partnerovi velmi citově vázané. Problém silné citové vazby oběti na pachatele může být označen jako Stockholmský syndrom. Podstatou je, že se oběť snaží zavděčit svému trýzniteli, pomáhat mu a chránit ho, čímž si podvědomě vykupuje jeho shovívavost a ochranu svého života. Stockholmský syndrom se vyskytuje u těch případů domácího násilí, kdy je žena vystavena mimořádně silnému mocenskému působení násilníka, vůči němuž nemá prakticky žádnou možnost obrany. Předpoklady pro existenci Stockholmského syndromu: život oběti se nachází v neustálém a intenzivním ohrožení oběť žije s častým pocitem, že nemá možnost úniku izolace od ostatních lidí přechodná náklonnost násilníka (drobné dárečky) 13 Ve skutečnosti existuje mnoho důvodů, proč žena s agresorem zůstává. Opustit agresivního muže neznamená vyjít ze dveří do bezproblémového nového života. Žena, která chce odejít, se musí vypořádat s mnoha praktickými i citovými záležitostmi, např. se záležitostmi týkajícími se: bydlení, financí, samoty, strachu, péče o děti, školy a vzdělávání. Ženy mohou pocházet ze společenství, kde se považuje za velkou ostudu, když žena opustí manželství nebo když žije mimo rodinu. Společenství může ve skutečnosti agresora podporovat a tlačit na oběť, aby zůstala. Velkou roli může sehrát i náboženství, klade-li velký důraz na manželství nebo širší rodinu. 14 Buskotte informuje, že se mnoho žen bojí úsudku společnosti. Bojí se, co na to budou říkat sousedé, jejich přátelé, obávají se, že si na ně budou všichni ukazovat prstem. Ke strachu se připojují pocity viny. Mnoho žen si myslí, že je jejich chyba, když nebyly proti násilí a agresi svého partnera schopny něco podniknout a celé této explozi zabránit. 13 PLESKOVÁ, K. a kol. Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů. Brno: Nesehnutí, 2005, s CONWAYOVÁ, L., H. Domácí násilí. Praha: Albatros, 2007, s

17 Většina žen nepřisuzuje ani minimální část viny svému partnerovi. Myslí si, že za všechno mohou ony samy. Jelikož si myslí, že jsou za agresivní chování svého muže zodpovědné právě ony, vynakládají mnoho energie do plánování různých strategií a plánu, které by měly agresi a násilí v budoucnu zabránit. Toto vše dělají až do té doby, než si uvědomí, že jim jejich partner přesto stále něco vyčítá, že si vždycky něco najde, co se mu nelíbí a s čím je nespokojen, tedy nové podněty a důvody pro další agresi a násilí. 15 Oběti domácího násilí si problém nechtějí připustit, popírají jeho závažnost nebo je trápí pocity bezmoci, beznaděje a neví, jak celou situaci řešit. Otázkou je, co můžeme udělat, aby se situace zlepšila. Předpoklady pro zlepšení situace Násilí je sociálním jevem, který je všude kolem nás. Násilí nezmizí samo sebou, a proto se o snížení násilí musí pokusit každý z nás. Haškovcová uvádí základní předpoklady pro zlepšení celé situace: vědět, že násilí existuje a znát jeho základní formy naučit se základní pravidla individuální obrany vědět, kde je dosažitelná pomoc naučit se základní pravidla přístupu k oběti všímat si svého okolí, snažit se zabránit blížícímu násilí oznámit viditelné násilí a nebát se odkrýt i násilí skryté 16 Proč dochází ve zvýšené míře k rodinnému násilí, neexistuje jednoznačná, ani jednoduchá odpověď. V současné době jsou více známé informace o příčinách domácího násilí. Z různých zdrojů si lze tak udělat představu o týrané ženě a rizikovém muži. 15 BUSKOTTE, A. Z pekla ven: žena v domácím násilí. Brno: Computer Press, 2008, s HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek o násilí. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2004, s

18 1.4 Týraná žena a rizikový muž Pachatelem a obětí může být kdokoliv. Rámcově můžeme charakterizovat týranou ženu a vymezit typ mužů, kteří jsou z tohoto hlediska rizikoví. Týraná žena Ivana Dufková a Jiří Zlámal charakterizují týranou ženu, jako osobu, která postrádá sebedůvěru a je pod silným psychickým tlakem. Žena může trpět násilím poměrně dlouho, než se odhodlá zavolat pomoc. Rozhodne se zveřejnit domácí násilí zpravidla ze dvou důvodů: strach o vlastní život nebo napadení dětí. Oběť se stydí dlouhodobé a intenzivní násilí na své osobě přiznat a sebeobviňuje se z neschopnosti vytvořit doma příjemnou a klidnou atmosféru. 17 Dalšími faktory, kdy žena požádá o pomoc, mohou být tyto: týraná žena nechce opustit děti nebo nechce vzít dětem otce, nemá kam odejít, nedovede vyřešit svou ekonomickou závislost a bojí se, že neuživí ani sebe, ani děti, má obavy z reakcí okolí, které by jí ani neuvěřilo, ani nepochopilo, a dokonce se může upínat i k iluzorní představě, že se pachatel změní k lepšímu. 18 Jay Carter popisuje fyzicky týranou ženu, jako ženu, která pochází z rodiny, ve které otec chyběl nebo byl citově chladný. Její povědomí o mužích je minimální. Neví, jak se jiní muži chovají, jelikož nemá skutečnou představu, jak normální vztahy mezi muži a ženami fungují. Týraná žena touží, aby si jí muži všímali a oceňovali jí a tak se snaží zavděčit. Je připravena a ochotna nechat se využívat, věří všemu, co muž říká. 19 Haškovcová popisuje týranou ženu. Tato žena, která si svoji situaci může uvědomovat zcela, částečně, nebo dokonce vůbec ne, je: psychicky labilní a nedůvěřivá, má snížené nebo zcela utlumené sebevědomí, prožívá opakovaně pocity lítosti, hněvu a bezmoci, chybí ji přirozená radost ze života a ani svou budoucnost nevidí optimisticky, 17 Ivana Dufková a Jiří Zlámal, Domácí násilí se zaměřením na problematiku obětí, Praha: Střední policejní škola Ministerstva vnitra, Středisko pro výchovu k lidským právům a profesní etiku, 2005, s Helena Haškovcová, Manuálek o násilí, Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2004, s CARTER, J. Mizerové, aneb, Jak přimět muže, aby nám neubližovali, a zároveň neklesnout na jejich úroveň. Praha: Aurora, 2002, s

19 bývá depresivní, prožívá pocity viny a domnívá se, že situaci zavinila nebo k ní významně přispěla, je-li závislá na péči agresora, projevuje mu nepochopitelnou oddanost. 20 Rizikový muž Podle Dufkové a Zlámala nesehrává u pachatele důležitou roli jeho náboženské vyznání, příslušnost k etniku ani dosažené vzdělání. Charakteristické je jeho dvojí chování. Navenek přistupuje ke své ženě mile a pozorně, v soukromí je bezohledný a agresivní. Agresor si může sklon k domácímu násilí přinést jako vzorec chování, které prožil v dětství. Typické pro pachatele může být jeho nízké sebevědomí, snaha neustále kontrolovat, vychovávat a omezovat blízkou osobu, neschopnost vyjadřovat své city a udržování povrchních vztahů. Považuje násilí za správný způsob řešení partnerských konfliktů. Své násilnické jednání omlouvá, popírá a vymýšlí si pro ně jiná zdůvodnění. Muž může být také na ženě závislý a špatně snáší její ochod ze společné domácnosti. V této fázi uplatňuje dárky, sliby, výhrůžky, násilí, ovlivňování okolí, únos dítěte apod. 21 Netypické chování Výše jsem charakterizovala chování rizikového muže. Buskotte uvádí, nad jakými typy jednání bychom se měli pozastavit: když si partner myslí, že všechno děláme špatně snažíme se partnerovi ve všem vyhovět je pro nás ze všeho nejdůležitější zachovat rodinu pohromadě když si myslíme, že má partner právo na to, aby kritizoval naši intelektuální úroveň, náš styl, vzhled či chování násilí a agrese u partnera vymizí v případě, že se budeme chovat naprosto správně a podle jeho představ 20 HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek o násilí. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2004, s DUFKOVÁ, I., ZLÁMAL, I. Domácí násilí se zaměřením na problematiku obětí. Praha: Střední policejní škola Ministerstva vnitra, Středisko pro výchovu k lidským právům a profesní etiku, 2005, s

20 partner je v právu, když nás uhodí partner nás potřebuje, neumí se sám o sebe postarat Pokud nás myšlenky tohoto typu napadají častěji, mohl by to být jakýsi signál, že opravdu nemá smysl čekat, až se partner změní. 22 Varovné signály před domácím násilím Jak rozpoznat první signály blížícího se domácího násilí uvádí Buskotte: Oběť je jiného názoru než partner, pro zachování klidu a míru raději mlčí. Oběť vykonává mnoho aktivit, které nemá příliš ráda, jen proto aby udělala svému partnerovi radost. Oběť se necítí v partnerově blízkosti dobře. Nemůže se uvolnit, protože se obává partnerova chování. Oběť se vzdala několika přátel, které ji partner neschvaloval. Oběť souloží se svým partnerem, i když je nemocná, unavená nebo když se jí nechce. Dříve než si oběť domluví schůzku s kolegy či přáteli, zeptá se svého partnera. Náznaky toho, že někdo má sklony k násilnému chování, jsou zřejmé už od začátku. Jen je zpočátku nevidíme, nebo je vidět nechceme, můžeme je dokonce i omlouvat. U uvedených příkladů můžeme rozeznat formy domácího násilí. 23 Domácí násilí nebývá jednorázovým činem. Má svou vlastní dynamiku, tzv. spirálu násilí. 22 BUSKOTTE, A. Z pekla ven: žena v domácím násilí. Brno: Computer Press, 2008, s BUSKOTTE, A. Z pekla ven: žena v domácím násilí. Brno: Computer Press, 2008, s

21 Spirála násilí Důvody a podněty pro násilné chování mohou být velmi různorodé. Co je téměř totožné, je další průběh, vývoj vztahu a chování muže poté, co poprvé zaútočil. Obrázek 2. Cyklus násilného chování partnera z pohledu oběti (převzato: Buskotte, s. 65) Pro lepší porozumění schématu jsou dále uvedeny fáze domácího násilí z knihy Z pekla ven, žena v domácím násilí od Buskotte. Spirála násilí = fáze, cykly násilí, které se skládají ze tří fází. FÁZE 1: STUPŇOVÁNÍ NAPĚTÍ V této fázi žena pocítí, že ve vztahu vládne velmi napjatá, negativní atmosféra. Muž se cítí být ženou vyprovokován a začne být verbálně agresivní. Žena se do budoucna snaží být opatrnější, někdy se vyhýbá svému muži, aby zabránila zbytečným konfliktům a hádkám. Snaží se být k muži ještě milejší, starostlivější a hodnější. Ženy, které se s těmito fázemi explozí už dříve setkaly, vědí, že se násilné chování ze strany jejich partnera bude opakovat, bez ohledu na to, jak moc se snažily zachovat klid a chladnou hlavu. Někdy se stává, že žena vycítí a ví, že brzy přijde katastrofa, a tak se snaží celou situaci vyprovokovat, aby vše urychlila. Důležité pro ni je také, že vlna agrese proběhne v soukromí. 21

22 Tímto si žena podvědomě myslí, že má nad situací alespoň minimální kontrolu a cítí se být připravená, což je pro její psychický klid také velmi důležité. Ve skutečnosti se ženě nepodaří tuto situaci odhadnout. Bohužel se opět přesvědčí o tom, že nemá naprosto žádnou kontrolu nad partnerovým jednáním. FÁZE 2: EXPLOZE Reakce na kontakt s násilným chováním jsou u různých typů povah různé. Některé z obětí utrpí emocionální kolaps, který může trvat několik hodin nebo dokonce i několik dnů. Ženy jsou velmi nešťastné, deprimované, zoufalé, situaci, ve které se nachází, shledávají jako bezvýchodnou a beznadějnou. Žena se cítí slabá, nemá sílu tuto situaci řešit. Mnohé ženy reagují jinak, opouštějí nebezpečné území a hledají úkryt u rodiny či přátel, některé volají policii, jiné se snaží muži rány oplácet. FÁZE 3: LÍBÁNKY V této fázi se muž začne omlouvat, nosí partnerce květiny, dárečky, zahrnuje ji přehnanou něhou. Někteří muži mají výčitky svědomí, dávají najevo, že je jim to líto. Nechtějí ženu opustit, natož aby ona opustila je, proto se po každém takovém výstupu snaží udělat cokoli, aby jim partnerka vše odpustila. Pro mnoho žen znamená tato fáze velké odlehčení a uklidnění. Žena věří, že je muž opravdu schopen se změnit, že to tentokrát myslí vážně. Bohužel ve většině případů přijde hluboké zklamání, protože dříve nebo později přijde další fáze cyklu a vše začíná od začátku. Buskotte informuje, že ne všechny ženy se potýkají se zmíněnou spirálou násilí. Existují totiž muži, kteří svoji partnerku zbijí jen tak. Také ženy se chovají různě. Některá vyvodí důsledky ihned po prvním fyzickém útoku, jiné dávají svým partnerům několik šancí. U 40% všech žen, které měly s fyzickým násilím svého manžela nějakou zkušenost, se jednalo o zkušenost jednorázovou, tedy výjimečnou. U více než poloviny všech postižených žen se násilnické přestupky partnerů opakovaly. Mnoho z nich má za sebou několikaletou zkušenost s fyzickými útoky svých partnerů, které se postupem času stupňovaly. 22

23 Z anketní otázky, zda se stupňovala frekvence a intenzita domácího násilí, se zjistilo, že existuje vzestupná tendence, jelikož 47 % dotazovaných žen odpovědělo, že se násilí na nich páchané stupňovalo a 27 % žen uvedlo, že zůstalo zhruba stejně intenzivní. 23 % žen odpovědělo, že se násilí buďto snižovalo, nebo ze vztahu vymizelo úplně Nikdo se agresivní nenarodil Dufková a Zlámal uvádí, že chování agresora může být ovlivněno násilným jednáním, které prožil v dětství. 25 Proto někoho může napadnout otázka, jestli se agresivita u člověka může projevit už v dětství. Podle Buskotte má násilí původ taktéž v násilí. Kdo byl jako dítě bit, bude s velkou pravděpodobností bít také své děti. Tento mechanismus není v žádném případě bezpodmínečný. Ne z každého chlapce, který byl jako dítě bit se stane později agresivní muž. Zda se bude vyvíjet tímto směrem, závisí na vnějších faktorech a jeho vlastních zkušenostech. Studie zabývající se násilím mladistvých poukazují na to, že je člověk schopen si agresivní chování vštípit velice rychle. Bylo prokázáno, že pokud se dítě pravidelně stýká s násilným chováním, ať už přímo (dítě je často bito) nebo je svědkem podobných událostí v rodině, zvyšuje se pravděpodobnost, že se z něj později stane také agresivní osoba. Děti, které mají s násilím vlastní zkušenost, mají sklony některé situace interpretovat záporně a nepřátelsky. Rychle se cítí ohroženy a snadněji se dostávají do konfliktních situací, které řeší právě agresí, protože se od nikoho nenaučily řešit problémy i jinou, klidnější a přátelštější cestou. 26 Conwayová uvádí, že se chování dětí formuje podle vzoru jejich rodičů. Zažijí-li v dětství, že tatínek bije maminku, je velmi pravděpodobné, že až vyrostou, budou agresivní chování opakovat i ve svých vztazích v dospělosti. Muž bude bít své partnerky. Rovněž je pravděpodobné, že malé děvče, které je svědkem domácího násilí, v budoucnosti zůstane s partnerem, o kterém ví nebo tuší, že se k ní bude chovat násilně. Ne každý chlapec, který v dětství zažil, jak otec týrá matku, se stane sám agresorem. 24 BUSKOTTE, A. Z pekla ven: žena v domácím násilí. Brno: Computer Press, 2008, s DUFKOVÁ, I., ZLÁMAL, I. Domácí násilí se zaměřením na problematiku obětí, Praha: Střední policejní škola Ministerstva vnitra, Středisko pro výchovu k lidským právům a profesní etiku, 2005, s BUSKOTTE, A. Z pekla ven: žena v domácím násilí, Brno: Computer Press, 2008, s

24 Některé muže chování vlastního otce natolik poznamená, že se zařeknou, že nikdy nedopadnou jako on. Takové rozhodnutí záleží to na každém jednotlivci Předsudky a mýty o násilí vůči ženám Předsudky a mýty mohou obhajovat chování agresorů a obětem tak dávat pocit viny. Osoby ohrožené domácím násilím se dostávají do situace, kdy se ostýchají se svými problémy komukoliv svěřit. Násilníci pak mají pocit, že jejich chování je omluvitelné, že okolí jejich chování chápe, na čemž pak staví i své sebejisté chování. Z knihy Z pekla ven, žena v domácím násilí od Buskotte jsou vybrány následující mýty: 1) Ale on je agresivní opravdu jen tehdy, když se něčeho napije. Násilnické sklony jsou úzce spjaty s užitím alkoholu, to ovšem ještě neznamená, že je alkohol jedinou příčinou a důvodem mužova agresivního chování. S užitím alkoholu klesá schopnost sebekontroly, což je také jeden z důvodů, proč mají muži potřebu řešit své problémy využitím fyzických sil, právě když už něco vypili. Existuje však i další početná skupina mužů, kteří i bez užití alkoholu vykazují násilné a agresivní chování. Je důležité si uvědomit, že alkohol zde nehraje primární roli, protože existuje mnoho jiných lidí, kteří také pijí, a přesto se u nich nikdy násilnické sklony neobjevily. 2) Všechno má svůj důvod. Toto tvrzení říká, že ženy svým nevhodným chováním vyprovokovaly násilí, které je vůči nim spácháno. 3) Muži si přece nesmějí nechat všechno líbit. Podle tohoto tvrzení by znamenalo, že muži mají nad ženami určitá práva a určitou moc. Zde jsou muži stavěny do pozice dominantního partnera a v podstatě mu dávají neoficiální právo rozhodovat o všem důležitém, a ženy se musí podřídit. Odsud zbývá jen krůček k tomu, aby byla muži přisouzena pravomoc využít fyzické násilí v případě, že to sám uzná za vhodné. 27 CONWAYOVÁ, L., H. Domácí násilí. Praha: Albatros, 2007, s

25 4) V manželství to prostě někdy skřípe. Mezi hádkou a domácím násilím je veliký rozdíl. Při hádce mají oba partneři stejné možnosti a pozice. V případě, že do hádky vstoupí fyzické násilí ze strany muže, se jedná o zcela jiný jev. Mezi soupeři je tak nerovnoměrné rozdělení sil. Muž má celkově lepší předpoklady k tomu, aby nakonec prosadil svůj názor. Toto je jeden z důvodů, proč by neměla být hádka a násilí vnímána jako jedno a totéž. 5) Vždyť si toho muže přece vybrala sama. Tímto tvrzením se myslí, že si žena za všechno může sama. Je důležité si uvědomit, že většina mužů není agresivní nebo brutální již od samého počátku vztahu, právě naopak. Muži umí být na začátku vztahu velmi pozorní, vnímaví a starostliví. Fyzické či duševní napadení přichází zpravidla o něco později. Ze starostlivého gentlemana se stane hlídač, který kontroluje každý pohyb své partnerky. Z vášnivé zamilovanosti se pak stane chorobná žárlivost. Neexistuje žena, která by se nechala dobrovolně šikanovat, pouze si přeje v klidu žít s tím mužem, se kterým si naplánovala svůj život. Nepřeje si nic jiného, než aby se vrátil ten, za kterého se provdala. 6) Tak proč se s ním nerozejde, když je to tak strašné. Rozchod je úzce spjat se strachem. Ženy se bojí toho, že se o sebe a své děti nebudou schopny postarat, mají strach o svou materiální a ekonomickou pozici. Ve většině případů znamená pro ně rozchod nebo pouhá zmínka o něm ještě větší nebezpečí. Zmínka o plánovaném opuštění muže mnohokrát dovede k tomu, že začne být ještě agresivnější a začne svou ženu bít ještě surověji, protože muži se vždycky snaží zabránit tomu, aby byli opuštěni, všemi možnými prostředky. 7) Bylo toho na něj poslední dobou příliš. Není divu, že mu prostě ujela ruka. Toto je jedna z velmi frekventovaných frází, kterou se mužům omlouvá jejich nepřiměřené chování. 25

26 8) Nechci se vměšovat do cizích záležitostí. Ti dva by si to raději měli vyřešit mezi sebou. Mnoho z nás se schovává za tvrzením, že domácí násilí je soukromou záležitostí a je tedy lepší se do celé této věci raději vůbec nevměšovat. Raději se do ničeho nepleteme, protože máme strach, že bychom se dostali do nějakých problémů. 28 Existuje několik verzí mýtů o domácím násilí. V Průvodci na cestě k rovnosti žen a mužů od Pleskové a kol. se můžeme seznámit s dalšími mýty o domácím násilí, např.: Násilí se vyskytuje pouze v problémových rodinách. Násilí může postihnout každou ženu nezávisle na příslušnosti k sociální vrstvě, kultuře, náboženství a na věku. Dojem, že se násilí týká jen problémových rodin, vzniká proto, že v některých skupinách společnosti se násilí utajuje více než v jiných. Ženy si samy vybírají partnery, kteří je týrají. Násilné činy začínají většinou po určitém čase soužití. Zamilovanost se postupně mění v šílenou žárlivost, ubezpečování Jsem do tebe šíleně zblázněný se mění na tvrzení Mám právo na tebe i na tvoje tělo. Základní příčinou mužského násilí je alkoholismus nebo drogy. Drogy, alkohol nebo jiné návykové látky nejsou příčinou násilí a ani nemohou být jeho omluvou. Jsou jen určitým stimulátorem odbourávají zábrany, proto se impulsy agresivity zesilují. 29 Mýty a předsudky zkreslují naše vnímání. Nejsme schopni vnímat objektivní realitu, vidíme pouze to, co vidět chceme. Toto je pravděpodobně důvod, proč předsudky o násilí, jeho pachatelích a obětech stále tak odolně přežívají. 28 BUSKOTTE, A. Z pekla ven: žena v domácím násilí. Brno: Computer Press, 2008, s PLESKOVÁ, K. a kol. Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů. Brno: Nesehnutí, 2005, s

27 Shrnutí: Pojem domácí násilí je velmi aktuální a stále více diskutovanou oblastí zahrnující rozsáhlou škálu projevů patologického chování. Dochází k němu mimo dosah veřejnosti, tedy v soukromí. Je útokem na lidskou důstojnost, ohrožuje zdraví a v závažných případech může ohrozit i život oběti. Domácí násilí je jednou z nejrozšířenějších forem agrese, které je nezávislé na věku, vzdělání, materiálním zabezpečení nebo profesi. Vyznačuje se stupňováním intenzity útoků i jejich četností. Charakteristickým rysem tohoto násilí je jeho opakování, dlouhodobost a každodenní přítomnost. U domácího násilí lze popsat typické znaky a druhy násilí. V násilném vztahu se může vyskytovat jeden druh nebo i více druhů násilného jednání. Nejčastější formou je kombinace fyzického a psychického násilí. Oběť domácího násilí se chová jinak, než oběti poškozené cizím pachatelem. Ochota k potrestání pachatele je nestálá. Přejí si zastavit násilí, doufají v pokračující vztah bez násilí. Po násilném incidentu hledají pomoc, posléze však mohou svůj postoj zcela změnit. Důvodem může být psychický tlak a oprávněný strach vzhledem ke skutečnosti, že žena nadále bydlí ve společném domě nebo bytě s útočníkem. Ten bývá většinou stíhán na svobodě. Dalším důvodem může být i zastrašování ze strany pachatele a jeho rodiny, víra v polepšení pachatele, obava z osamocení a z toho plynoucí finanční a materiální nejistota. Conwayová uvádí, že se domácí násilí často spojuje s přemírou alkoholu. Dále vysvětluje, že vazba mezi agresivním chováním a alkoholem bezpochyby existuje. Bylo by však jednoduché říci, že alkohol je příčinou domácího násilí. Někdy to je jen výmluva. Agresor může zbít svou ženu a odůvodnit to tak: To jsem nebyl já, to bylo pití. Neudělal bych to, kdybych se nenapil. Muž, který má problémy s alkoholem, může zbít svou ženu, i když není pod jeho vlivem. Díky skleničce ztrácí agresor zábrany a dává průchod skrytým násilným sklonům. Když se agresor napije, jeho úsudek je zamlžen a už mu to nepřipadá jako důvod, proč se držet zpátky. Pití mu může dodávat odvahu k činu, které se mu normálně nedostává. 30 Je potřeba si uvědomit, že násilí vůči osobě je nepřípustné a neomluvitelné za jakýchkoli okolností a měli bychom se zároveň snažit zabránit tomu, aby celou tuto problematiku zkreslovaly mýty a předsudky o domácím násilí. 30 CONWAYOVÁ, L., H. Domácí násilí. Praha: Albatros, 2007, s

28 2 Výzkumy a studie V této kapitole jsou uvedeny výsledky studií a výzkumů domácího násilí, které odkrývají fakta o tom, kolik obětí trpí pod nátlakem násilníka. Díky uvedeným statistikám je možné si uvědomit, že domácí násilí není soukromou záležitostí. Násilí proti ženám v ČR Na internetové stránce je zveřejněn článek Násilí proti ženám v České republice ze dne , který uvádí rozsah násilí proti ženám jako neznámý. Některé studie odborníků ale naznačují, že výskyt násilí proti ženám je větší, než se veřejně přiznává. ROSA, nevládní organizace, která pomáhá ženám v tísni, odhaduje, že přibližně asi každá desátá žena v domácí situaci trpí emocionálním či fyzickým násilím. Třicet procent násilníků má vysokoškolské vzdělání. Ze studie, kterou vypracoval v roce 1998 pražský Ústav sexuologie, vyplývá, že 13 % žen bylo znásilněno. Manželé a partneři nesli odpovědnost za 51% znásilnění, dalších 37% znásilnění spáchali muži, kteří patřili mezi známé znásilněných žen a jen 12 % znásilnění spáchali zcela cizí muži. Podle policejních statistik bylo v roce 2000 nahlášeno v ČR policii 500 případů znásilnění, avšak Ústav sexuologie odhaduje, že jen 3, 3 % obětí znásilnění ohlásila tento trestný čin policii. Usuzuje se, že případy znásilnění a násilí v domácnostech se v podstatě skoro vůbec oficiálně nezaznamenávají. Podle ministerstva spravedlnosti bylo v ČR během roku 2001 odsouzeno za znásilnění 140 osob. 31 Násilí na ženách v České republice Použité statistické údaje jsou převzaty z internetové stránky od autorky článku Pikálkové, která vycházela z Mezinárodního výzkumu násilí na ženách, který proběhl v roce Britské listy [online]. 7. březen [cit. 2. květen 2009]. < ISSN

29 Výzkum uskutečnil Sociologický ústav AV ČR a Filozofická fakulta UK v Praze. Z výsledků výzkumu, jehož počet tvořilo 1980 respondentek starších 18 let, bylo zjištěno, že 38 % žen v České republice zažilo během svého života některou z forem násilí ze strany svého partnera. Mezi nejčastěji uváděné typy násilného chování patřily facky, kopání, kousání, úder pěstí, strkání, vyhrožování fyzickým ublížením, osahávání, kroucení rukou, tahání za vlasy. Zkušenost s těmito formami násilí oznámilo % žen. Z fyzických zranění v souvislosti s násilnými incidenty ze strany partnera, více než 90% žen uvedlo modřiny, 27 % řezné rány, škrábnutí, popáleniny, 7 % zlomeniny, poranění hlavy nebo mozku a jiná zranění. Celkem 41 % respondentek uvedlo, že v průběhu incidentu cítily, že je jejich život v ohrožení. 32 Výsledky statistického šetření u klientek o.s. ROSA za rok 2006 Na internetové stránce stopnasili.cz jsou zveřejněny výsledky statistického šetření z roku 2006, které uskutečnilo občanské sdružení ROSA. Autorka článku paní Hronová informuje, že se výzkumu účastnilo 200 klientek. V této studii byly kromě jiných faktorů sledovány také jednotlivé formy fyzického násilí. S opakovaným fackováním se setkalo-57 % žen, s bitím a ranami pěstmi 48,5 % žen, bití do hlavy a obličeje, hlavou o zeď či nábytek utrpělo 24% žen. Zkopáno bylo 23,5 %, škrceno bylo 25 % žen. Mezi další formy násilí patřilo tahání za vlasy, trhání vlasů, kroucení rukou, sprchování ledovou vodou, svazování. 15,5 % žen bylo bito v těhotenství. K fyzickým útokům docházelo nejčastěji v druhé polovině těhotenství Pikálková. stopnasili.cz [online] [cit. 18. květen 2009]. < >. 33 Hronová. stopnasili.cz[online] [cit. 18. květen 2009]. < >. 29

30 Sociologický reprezentativní výzkum 2006 V červenci 2006 proběhl druhý sociologický reprezentativní výzkum o domácím násilí. Pro Bílý kruh bezpečí a Philips Morfia ČR, a.s. ho opět, jako v roce 2001, zrealizovala agentura STEM. Výzkum se zaměřil na tyto oblasti: I. Povědomí o domácím násilí II. Postoje k domácímu násilí III. Zkušenost s domácím násilím mezi partnery IV. Reflexe opatření na ochranu proti domácímu násilí V porovnání s rokem 2001 se vnímání problematiky domácího násilí změnilo k lepšímu. Z výzkumu bylo zjištěno: Velká většina veřejnosti (84 %) považuje domácí násilí za závažný problém, jehož řešení přesahuje možnosti soukromé sféry rodin a vyžaduje intervenci státu. Zkušenost s domácím násilím má poměrně velká část lidí, každý druhý člověk starší 15 let ví o nějakém případu partnerského násilí z doslechu, zhruba čtvrtina se s tímto druhem domácího násilí setkala přímo, nejčastěji v roli svědka, ale nijak výjimečně i v roli oběti. Hladina výskytu domácího násilí v ČR byla potvrzena ve výši cca 16 % populace starší 15 let. Výzkum prokázal, že ve velké části rodin, v nichž dochází k násilí mezi partnery, žijí děti (80 %) a téměř v třech pětinách těchto rodin se odehrává násilí před jejich zraky. Většina veřejnosti je přesvědčena, že dnes se o problému domácího násilí více mluví (89 %), více se pro jeho řešení dělá (68 %) a pomoc pro oběti domácího násilí je dostupnější (74 %). Téměř čtyři pětiny občanů považují za užitečné řešení, zavedení institutu vykázání násilníka z bytu a zřízení intervenčních center. 30

31 Bylo zjištěno oslabení některých mýtů spojených s výskytem domácího násilí. 34 Pro lepší orientaci ve statistikách bylo vybráno několik grafů. Souhlas s názorem domácí násilí mezi dospělými partnery je problém, s nímž by měl stát něco dělat Oproti roku 2001 tento názor výražně posílil (o 23 %). 34 STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR[online]. červenec [cit. 2. květen 2009]. < >. 31

32 Zkušenost s domácím násilím mezi partnery podíl odpovědí má zkušenost v % */ v roce 2006 byla respondentům předložena definice domácího násilí, v roce 2001 vypovídali respondenti o svých zkušenostech s partnerským násilím pomocí vlastních představ o tom, co je a co není domácí násilí. Přesvědčení, že se zájem společnosti o problémy domácího násilí výrazně zvýšil Řekl(a) byste, že v porovnání se situací před pěti lety: 32

33 Zákonná opatření přijatá na ochranu proti domácímu násilí mají velkou podporu. Považujete takové opatření za užitečné? */ respondenti byli s každým opatřením detailně seznámeni Vnímání problematiky domácího násilí se změnilo k lepšímu, ale přesto však přetrvávají některé problémy. Jedná se zejména o: pochyby, zda je možné projevy domácího násilí dobře identifikovat a rozeznat od méně závažných rodinných potyček nedostatečnou informovanost a bezradnost, jak se zachovat v průběhu domácího násilí přetrvávající podléhání mýtů o domácím násilí Fakta o oběti, pachateli a násilí Buskotte uvádí fakta o ženách, které jsou v moci násilníka a jaký dopad na nich násilí zanechat. Za posledních 15 let se kriminalita v oblasti fyzického násilí zvýšila. 35 STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR Středisko empirických výzkumů [online]. Červenec [cit. 2. květen 2009]. < 33

34 Ženy jsou fyzicky postiženy násilnými delikty zpravidla méně než muži, s jedinou výjimkou sexuální obtěžování a znásilnění. Zde je 95 % všech obětí ženského pohlaví a 99% všech pachatelů tvoří muži. Pachateli sexuálního násilí na ženách, ale i na mužích a dětech jsou ve většině případů také muži. Jedná se o 95-99%. Dospělí muži jsou velmi zřídka oběťmi sexuálních deliktů. Násilným přestupkům páchaným na ženách se většinou odborně říká násilí ze strany osob blízkých nebo osob žijících společně v bytě nebo domě. Pachateli jsou zpravidla rodinní příslušníci, nebo oběti velice blízcí muži. S násilím v dětství se podstatně častěji setkávají chlapci než děvčata. Zhruba dvě třetiny žen, které se potýkají s domácím násilím, často bývají fyzicky zraněné. U třetiny těchto žen jsou nezbytná lékařská ošetření. Psychické následky jsou také běžné. Dvě třetiny až tři čtvrtiny všech postižených žen utrpí vážné psychické postižení, jehož následky jsou například deprese, poruchy spánku, v některých případech dokonce úvahy o sebevraždě nebo pokusy o sebevraždu BUSKOTTE, A. Z pekla ven: žena v domácím násilí. Brno: Computer Press, 2008, s

35 Buskotte (s. 74) informuje o tom, že se týraná žena cítí pořád pod tlakem, napětím, je v neustálém střehu, zároveň je ale velice vyčerpaná a unavená. Některé ženy se cítí vysílené, bez životního elánu a energie. Mohou být celou situací tak vyčerpány, že mají problémy postarat se o děti či domácnost. Některé ženy to nezvládnou vůbec. Soužití s násilím může vést k tzv. traumatu. Vnitřní rovnováha je buď na určitou dobu v mnoha případech natrvalo poškozena, narušena, nebo naprosto zničena. Vedle běžných každodenních konfliktů může být příčinou začátku násilí ve vztahu i nějaký zlomový okamžik. A. Buskotte (str. 61) uvádí faktory, které způsobují domácí násilí. Poprvé se to stalo, když: - se narodilo dítě 19,5 % - oběť oznámila rozchod 17,1 % - se partneři rozhodli společně žít 13,5 % - oběť byla těhotná 10,0 % - partner přišel o místo 7,1 % - oběť dosáhla osobního povýšení 5,8 % - oběť se vrátila do zaměstnání, ke studiu 5,6 % 37 Shrnutí: Z uvedených statistik a výzkumů vyplývá, že se zlepšila situace v oblasti prevence domácího násilí. I přesto je ale domácí násilí dále považováno za závažný problém, jehož řešení vyžaduje zásah státu. Trestná činnost se v oblasti fyzického násilí nadále zvyšuje. Mezi nejčastěji uváděné typy násilného chování patří facky, kopání, kousání, úder pěstí, strkání, vyhrožování fyzickým ublížením, osahávání, kroucení rukou a tahání za vlasy. 37 Andrea Buskote, Z pekla ven: žena v domácím násilí, Brno : Computer Press, 2008, s. 61,