b/ Vybraná památkově chráněná území: Český Dub Liberec Frýdlant, město c/ Vybrané kulturní památky: Grabštejn...

Transkript

1

2 L I B E R E C K K R A J Fr dlant Grab tejn Jizerka Sloup v âechách Lemberk Jablonné v Podje tûdí Liberec Zákupy Rané Janovice u Kravafi Kravafie âesk Dub Sychrov Îelezn Brod Horní tûpanice Jilemnice Lhota u Dubé Turnov Dubá Îìár Bezdûz Trosky Lomnice n. Popelkou O B S A H ČESKOLIPSKO a/ Národní kulturní památky: Bezděz... 2 Lemberk... 4 Zákupy... 6 b/ Vybraná památkově chráněná území: Dubá... 8 Lhota u Dubé... 9 Kravaře Janovice u Kravař Rané Jablonné v Podještědí Sloup v Čechách Žďár LIBERECKO a/ Národní kulturní památky: Frýdlant Sychrov b/ Vybraná památkově chráněná území: Český Dub Liberec Frýdlant, město c/ Vybrané kulturní památky: Grabštejn JABLONECKO b/ Vybraná památkově chráněná území: Jizerka Železný Brod-Trávníky SEMILSKO a/ Národní kulturní památky: Trosky b/ Vybraná památkově chráněná území: Horní Štěpanice Jilemnice Turnov... 32

3 Vážení přátelé, se vznikem Libereckého kraje přešla na krajský úřad část kompetencí v péči o památky. Jejich plnění zajišťuje odbor kultury, památkové péče, tělovýchovy a sportu, cestovního ruchu. Hlavní část úkolů vyplývá z ustanovení zákona o státní památkové péči. Nad rámec povinností stanovených památkovým zákonem chceme vytvořit lepší podmínky pro dostatečnou péči o kulturní památky, jejich propagaci mezi veřejností a kvalitnější výkon péče o památky. Publikace, která se vám dostala do rukou, vám představuje nejvýznamnější kulturní památky a památkově chráněná území v Libereckém kraji. Naší snahou však bylo, abyste tyto památky poznali z úhlu památkových úprav exteriérů, interiérů, nových instalací atd. Věříme, že díky naší publikaci si příště všimnete i těchto zdánlivých maličkostí a oceníte práci architektů, restaurátorů, řemeslníků a všech ostatních, kteří se o naše památky starají. Liberecký kraj deklaroval zájem o kulturní památky již v první polovině roku 2002, kdy v rámci grantového programu uvolnil Kč na obnovu některých kulturních památek Libereckého kraje. Přijali jsme také Koncepci účinnější podpory památkové péče v Libereckém kraji, která poukázala na problémy v oblasti památkové péče a způsoby jejich řešení. Aktivně se Liberecký kraj podílel také na propagaci Dnů evropského dědictví. Finančně podpořil konání doprovodných kulturních a vzdělávacích akcí v kraji a Dny evropského dědictví dále propagoval formou letáku distribuovaného na informační centra v kraji. V dalším období se chceme zaměřit především na lepší informování veřejnosti o památkové péči. Především pro vlastníky připravujeme publikaci, jež by populární formou podala informace o jejich právech a povinnostech při správě vlastního majetku kulturní památky. Věříme, že tato pomůcka minimalizuje problémy, jež plynou právě z nedostatečné znalosti právní legislativy. Uvědomujeme si, že památková péče je dynamický vědní obor, který se neustále vyvíjí, a budeme se snažit, aby v Libereckém kraji byl neustále podporován a rozvíjen. Liberecký kraj se rovněž rozhodl přispět k novému poznání památek na území kraje a finančně podpoří například vydání čtenářsky zajímavé publikace o mariánských sloupech a jiných pilířích. Ing. Jaroslav Zámečník, CSc. člen Rady Libereckého kraje 1

4 B E Z D ù Z Raněgotický hrad Bezděz založil v roce 1264 Přemysl Otakar II. jako opěrný bod královské moci a centrum tehdy kolonizovaného severu Čech. Z dálky viditelná středověká pevnost na vrcholu vyvřelé kupy zvané Velký Bezděz se stala symbolem českých králů. V roce 1279, kdy byl na Bezdězu Otou Braniborským internován mladý kralevic Václav se svou matkou královnou Kunhutou, musel být hrad v základě vybudován. Václav II. otcovo dílo završil dokončením skvostné hradní kaple a vysazením města pod hradem v roce V době, kdy funkci města převzal lépe situovaný Nový Bezděz, dnešní Bělá, byl hrad již zastaven Hynkovi Berkovi z Dubé. Zpět Bezděz vykoupil v roce 1348 Karel IV. a okamžitě ho zařadil mezi strategicky nejvýznamnější královské hrady. Za husitských válek byl v rukách Jana z Michalovic, hrad se stal opěrným bodem protihusitské koalice, ale husité se o jeho dobytí ani nepokusili. Podlouhlá dispozice hradu zaujímá na vrcholu dvoudílné jádro ovinuté vnějším opevněním. Na přístupové cestě stoupající pravotočivě po jižním úbočí kopce bylo vybudováno pět bran, které měly s hradbami oddálit kontakt s útočníky. Vstup na první nádvoří umožňovala původně čtvrtá brána v západní obvodové hradbě (dnes zazděná), poslední pátá brána pak vstup do vlastního vnitřního hradu, v jehož čele se tyčí mohutná válcová věž. Výstavnější je horní hrad, kde jsou k delším stranám obdélného nádvoří přiložena palácová křídla. K jižnímu křídlu Královskému paláci, vyhrazenému potřebám panovníka, se na východě pojí hradní kaple sv. Michala. Její interiér dýchající atmosférou 13. století je nejcennějším a zároveň nejkrásnějším prostorem Bezdězu. Jednolodní kaple představuje ojedinělou památku z hlediska dispozičního řešení i výtvarného ztvárnění architektonických článků. Severní, menší palác horního hradu byl patrně purkrabstvím a stejně jako oba paláce dolního hradu, sloužící jako obydlí hradních služebníků, měl obdobné půdorysné schéma. S výjimkou nedokončeného barokního opevnění na severní straně Albrechtem 2

5 z Valdštejna, úprav části interiéru pro potřeby kláštera montserratských benediktinů a zbudování křížové cesty Annou z Valdštejna roku 1686 se podoba Bezdězu již nezměnila. Podstatné nebyly ani novověké zásahy, a tak si hrad uchoval téměř nedotčený raněgotický vzhled. Opravy a rekonstrukce této významné kulturní památky si od roku 1989 dosud vyžádaly více jak 13 milionů korun. V roce 1991 proběhly opravy vnitřních omítek kaple sv. Michala. Vedle běžných oprav střech hradu se uskutečnila v roce 1992 údržba hradní cisterny spolu s rekonstrukcí hlavní brány. Roku 1993 proběhla oprava omítek východního a jižního průčelí Purkrabského paláce a v dalším roce generální oprava břidlicové střešní krytiny na Královském paláci. V letech došlo u objektu Purkrabského paláce k obnově přízemí sklepa a točitého schodiště, opraveny byly vnější i vnitřní omítky, okna a dveře a položena topinková dlažba. Rekonstrukce bergfritu v letech vyžadovala obnovení pláště věže, výměnu trojice litinových oken a opravu horní romantické místnosti. V roce 1999 se realizovala rekonstrukce nádvoří horního hradu a u Purkrabského paláce bylo obnoveno podkroví a ošetřeny omítky. Oprava patnácti kapliček křížové cesty proběhla v letech V roce 2002 se zahájila konzervace vnitřních gotických omítek Královského paláce a výměna břidlicové střešní krytiny Purkrabského paláce. V nejbližším období se dočká nového zastřešení Templářský palác a obnovena bude přístupová cesta včetně čtyř vstupních bran. Interiér pozdněgotické kaple sv. Michala

6 L E M B E R K Předchůdcem dnešního raněbarokního zámku byl hrad založený v polovině 13. století Havlem, Markvarticem působícím na dvoře krále Václava I. a Přemysla Otakara II. Páni z Lemberka vlastnili hrad až do konce 14. století, během husitských válek se majitelé často střídali, převážně z řad lužické a saské šlechty. Roku 1550 zdědil lemberské panství Jindřich Kurzbach z Trachenberka. Postupnou přestavbou na renesanční zámek hrad ztrácel původní raněgotický vzhled, jeho nejstarší dochovanou částí je hlavní věž. Na počátku 17. století již zámek patřil pánům z Donína, objekt byl zvýšen o druhé patro a pokryt psaníčkovým sgrafitem. Kolem roku 1610 vznikl v Bajkovém sále dřevěný kazetový strop s malovanými náměty Ezopových bajek. Po Bílé hoře získal panství Albrecht z Valdštejna a po jeho smrti přešel majetek na Jana Rudolfa Bredu. Bredové zvali v letech do země umělce a stavitele z Nizozemí a Itálie a nechali zámek přestavět do barokní podoby s bohatou štukovou výzdobou. Ve stejné době byl poblíž zámku vystavěn Bredovský letohrádek se zahradou. V roce 1726 prodali Bredové celé panství Clam-Gallasům, kteří ho využívali jako své venkovské sídlo. V 19. století nechali noví majitelé vyměnit všechna okna, dveře, kachlová kamna a opravit sochařskou výzdobu v Bredovské zahradě. Po smrti posledního mužského potomka Františka Clam-Gallase (1930) přechází Lemberk na jednu z jeho dcer Gabrielu Auespergovou. V roce 1945 přešel zámek pod státní správu. Ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze byla v červnu 1951 instalována v prostorách zámku expozice Bytové kultury, která ukazovala, jak se stavební slohy, od pozdní gotiky po secesi, odrážely v bytové kultuře a výtvarné výzdobě. V červenci 1971 došlo ke zřícení korunní římsy na západním křídle zámku v délce celých deseti metrů. Zámek byl dočasně uzavřen. Statická kontrola objektu potom zjistila, že většina dřevěných krovů a prvků je napadena dřevokaznou houbou a že je narušena statika zámeckých budov. Generální rekonstrukce započala v roce 1979, komplex budov byl staticky zajištěn, všechny napadené krovy ošetřeny nebo vyměněny, stejně tak i střešní krytina. Na konci 80. let začaly restaurátorské práce na stropě v Bajkovém sálu, v Černé kuchyni a dalších místnostech. Vstupní část zámku Zámecké nádvoří 4

7 Hrad a zámek Lemberk se pro veřejnost zčásti otevřel v červenci 1992 a postupně se původní expozice rozšiřovala a doplňovala o nový mobiliář. Snahou zřizovatele Okresního úřadu v České Lípě, Správy zámku a Uměleckoprůmyslového muzea v Praze bylo vrátit lemberské expozici její původní tvář. Tento plán se nepodařilo zcela naplnit, neboť část původního mobiliáře zapůjčilo muzeum na jiné zámky nebo ho průběžně vystavuje. Zámek nabízí kromě prohlídkových okruhů Zámecké interiéry a Muzeum sv. Zdislavy stálou výstavu moderního sklářského umění, děl mezinárodních sklářských sympózií v Novém Boru. Na zámku se konají sezónní výstavy, koncertní a divadelní představení, bohoslužby a svatební obřady. V roce 1999 byl po rekonstrukci zpřístupněn Bredovský letohrádek, expozice Okresního vlastivědného muzea v České Lípě Člověk a příroda je zaměřena na Lužické hory. V příštích letech bude přistoupeno k rekonstrukci Bredovské zahrady, venkovních fasád na zámku Lemberk a k rekonstrukci barokního Rytířského sálu. S ohledem na plánované rekonstrukce a šíření úcty ke sv. Zdislavě, prohlášené v roce 2002 za patronku Libereckého kraje, bude zájem veřejnosti o Lemberk a jeho malebné okolí vzrůstat. Malovaný strop Bajkového sálu Černá kuchyně

8 Z Á K U P Y Zámek Zákupy stojí na místě někdejší gotické tvrze, kterou v první polovině 16. století velkoryse přestavěl nejvyšší sudí a poté nejvyšší hofmistr Království českého Zdislav Berka z Dubé na renesanční zámek. Po jeho smrti v roce 1553 zdědil Zákupy jeho synovec Zbyněk Berka, za nějž v roce 1573 zámek vyhořel, ale byl v krátké době opraven. V roce 1612 přešlo zákupské panství do majetku Novohradských z Kolovrat a v roce 1632, kdy umírá poslední majitel z tohoto rodu Zbyněk Novohradský, připadá vdově Anně Magdaléně, rozené z Lobkowicz. Ta se ještě v témže roce provdala za Julia Jindřicha, vévodu sasko-lauenburského, který na sklonku svého života začal připravovat přestavbu zámku, ale přikročil k ní až jeho syn Julius František. Stavební práce započaly v roce 1670 a rok poté je na Zákupech doložen stavitel Giovanni Domenico Orsi. V roce 1689 připadají Zákupy dceři po Juliu Františkovi Anně Marii Františce, stavbu velkolepé venkovské rezidence řídí stavitel Julius Broggio. Postupně vzniká čtyřkřídlý zámek s kamenným mostem a nádhernou voliérou, je přestavováno předzámčí, budována zahrada s drobnějšími stavbami a monumentální hospodářský dvůr. Anna Marie Františka umírá v roce 1741 a panství přechází na bavorské vévody. Roku 1803 se dostávají Zákupy výměnou do majetku toskánské větve Habsburků, v roce 1815 je udělen titul vévody zákupského Napoleonovu synu Zákupská radnice s morovým sloupem Orlíkovi, ten sem ale nikdy nezavítal. V roce 1848 pak podle ujednání na vídeňském kongresu získal Zákupy rakouský císař Ferdinand I. Po své abdikaci si je vybral spolu s Ploskovicemi za svoje letní sídlo, a tak bylo třeba zámek upravit pro nového majitele. S pracemi se začalo v roce 1850 podle plánu stavitele Jana Bělského a dokončeny byly za tři roky. Vybavení interiérů provedl pražský dvorní dekoratér Josef Veselý a k práci přizval předního malíře Josefa Navrátila. Ten se svými pomocníky vymaloval stropy, které patří dodnes k největším pokladům zákupského zámku. Podle Navrátilových návrhů byla postavena také kachlová kamna a vyrobeny lustry. Salony byly vytapetovány, vybaveny novým přepychovým nábytkem, okna opatřena závěsy. Vznikly tak působivé interiéry v tehdy módním slohu druhého rokoka, které má návštěvník možnost obdivovat v prakticky nezměněné podobě dodnes. Ferdinand Dobrotivý byl posledním skutečným uživatelem zámku, po jeho smrti byl navštěvován pouze příležitostně. V roce 1918 přešel do majetku československého státu a užívala jej správa státních lesů a statků. V roce 1952 byl předán do správy ministerstva školství, vědy a umění, od té doby do konce 80. let probíhaly na zámku opravy spíše utilitárního charakteru. Péče byla rovněž věnována restaurování unikátních interiérů, ale areál jako celek velmi chátral. V roce 1994 byla zahájena celková obnova zámku podle projektů Ing. arch. Václava Girsy. Uskutečnila se obnova fasád s původními barokními omítkami, restaurovány byly voliéra a balustrády ohraničující nádvoří před zámkem a most. Obnoven byl rovněž již prakticky neexistující anglický park. V roce 2002 započala obnova fasád nádvoří a pro další léta je v plánu realizace interiérů předzámčí a s ní těsně související rehabilitace prostorů parteru zámku, kde by měla vzniknout instalace ukazující provozní zázemí zámku v 19. století. Nutné opravy vyžaduje francouzský park, kde jsou v havarijním stavu terasy se sochařskou výzdobou, vzniklé podle italských zahrad. Zákupskému zámeckému areálu se začíná postupně vracet jeho tvář, takže můžeme pochopit a docenit jeho obrovský kulturně-historický význam, který přesahuje nejenom rámec libereckého regionu, ale i celé republiky. 6

9 Vstupní křídlo zámku Původně vybavené zámecké interiéry Zámecká konírna 7

10 D U B Á K založení města Dubá došlo kolem roku 1300 na výšině nad starší osadou, která se zde rozkládala snad již na počátku 11. století, což dokládá nález pohřebiště. Poprvé je Dubá zmíněna roku 1253, kdy ji bratři Albert a Jan z Dubé věnovali křižovnickému řádu sv. Františka v Praze. Roku 1257 se stali majiteli Ronovci, jejichž jedna větev Berkové z Dubé patřila mezi nejvýznamnější šlechtické rodiny v Čechách. Severně nad městečkem, které se rozvíjelo podél cest z Prahy do České Lípy, Mnichova Hradiště a Litoměřic, stával původní hrad pánů z Dubé a naproti románský kostel (snad rotunda) sv. Petra a Pavla a velký farní kostel sv. Kateřiny; oba byly koncem 18. století zrušeny a pak zbořeny. Berkové z Dubé tu vládli s přestávkami do roku 1623, kdy panství získal v rámci pobělohorské konfiskace Albrecht z Valdštejna. Po něm přešlo na R. W. Buttera a jeho potomky, od roku 1723 bylo v držení Sweerts-Sporcků a roku 1806 ho získali opět Valdštejnové. K nejvýznamnějším památkám městské památkové zóny patří barokní kostel Povýšení (nebo též Nalezení) sv. Kříže z let , na náměstí sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1726 a další barokní sochy z 18. století. V seznamu kulturních památek je empírová budova (radnice) z roku 1851 a více jak dvacet domů a chalup. Sušárna chmele postavená roku 1889 ze staršího objektu patří k technickým památkám. Město Dubá často trpělo požáry, jeho dnešní podoba je proto z poloviny 19. století. Rozvoji města rovněž bránila chybějící železnice. Městský statut byl obnoven roku Od té doby došlo k rekonstrukci náměstí se sousoším Nejsvětější Trojice, opravena byla dlažba, fasády domů a obnovena zeleň. Městský úřad pečuje i o jiné městské plochy, např. vybudoval novou tržnici, přispívá na opravu domů formou půjček či spravuje nedaleké koupaliště v Nedamově, podporující rozvoj cestovního ruchu. 8 Dubská radnice se sloupem Nejsvětější Trojice Kostel Povýšení sv. Kříže

11 L H O T A U D U B É Dubá s Bezdězem v pozadí Okolí Lhoty u Dubé je velice bohaté na naleziště z prehistorických dob (neolit, paleolit atd.), nedaleká Žákova hora zřejmě sloužila v dávné minulosti k předávání ohňových signálů. Pro častý výskyt jména vsi nelze určit přesné datum jejího vzniku, existovala však jistě dávno před rokem 1402, kdy je poprvé uvedena na dědické listině Berků z Dubé. Jako poddanská ves patřila pod blízký hrad Čap. Později přešla pod panství Dubá a poté k Novému Berštejnu a k Doksům. Po roce 1945 byla ves nějaký čas samostatná, ale s úbytkem obyvatel se zprvu sloučila se Zátyním a později s Dubou. Lhota stojí stranou hlavních cest, a tak je vyhledávána spíše k rekreaci než k trvalému bydlení. Mnohé zachovalé stavby lidové architektury, navíc často v romantickém spojení se skalním pískovcovým masivem, vedly v roce 1995 k vyhlášení Lhoty u Dubé vesnickou památkovou rezervací. Na seznamu památek jsou uvedeny chalupy čp. 7 s výměnkem, čp. 12, 14 a 17. Drobnou památku představuje na návsi křížek s plastikou Panny Marie na podstavci. Městský úřad Dubá vypracoval územní studii s možností další výstavby a budování cest v místě osady. Příklady lidové architektury ve Lhotě 9

12 K R A V A E Domovní znamení Stará osada, nazývaná původně Radoušov, se uvádí v majetku doksanského kláštera. Některá privilegia patrně získala roku 1261 od krále Přemysla Otakara II. Roku 1273 jsou Kravaře připomínány jako město s týdenním trhem a městskými právy. Po husitských válkách patří více či méně do rukou šlechty, např. Berkům, Kolovratům, pak litoměřickému biskupství. Od 16. století se zde pěstuje chmel a vaří pivo. Kravaře trpěly požáry, zejména v letech 1526, 1646 a naposledy roku 1860, proto jsou nejstarší domy dochovány v úpravě z 19. století. Na seznamu památek nalezneme kromě empírové radnice z roku 1828 i empírové domy čp. 31 (s letop. 1829), čp. 120 (s letop. 1861), čp Mezi vzácné lidové stavby se řadí dřevěný roubený dům čp. 80 se sluncovým štítem a čp. 75 z roku 1861 za městečkem ve směru na Konojedy. K nejvýznamnějším památkám patří původně gotický kostel Narození P. Marie, postavený do roku 1660, barokně upravený v letech a po požáru věže (1860) přestavěný roku 1868 do současné podoby. Z dalších památek stojí za pozornost pozdněbarokní fara vystavěná roku 1788, pozdněbarokní hřbitovní kaple P. Marie Pomocné z roku 1750, která se dočkala nové úpravy, mariánský sloup z roku 1708 na náměstí, kamenný můstek snad z roku 1709, nesoucí sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1817, a několik barokních soch světců v obci a okolí. V bývalé osadě Víska (součást Kravař) stojí významný lidový dům rychtářů Kernů z roku 1797, připomínáni jsou zde již v 16. století. Z jejich rozsáhlé stavby vznikla Vísecká rychta, expozice lidového bydlení, vybudovaná Okresním vlastivědným muzeem v České Lípě. Před rychtou byla opravena i boží muka. Exteriér a interiér Vísecké rychty Barokní mariánský sloup na náměstí Kostel Narození Panny Marie

13 Kravaře J A N O V I C E U K R A V A Ves Janovice v blízkosti Kravař je uváděna již roku 1273 jako majetek kláštera Doksany. V dalších stoletích patřila šlechtě, např. Berkům z Dubé. V roce 1603 byla za Alžběty z Vartenberka připojena k panství Nový Zámek v Zahrádkách a roku 1608 za Adama Hrzáně z Harasova ke Stvolínkám. Církevním majetkem, a to biskupství v Litoměřicích, se opět Janovice staly v roce V 18. století se zde uvádějí dva mlýny, od roku 1817 je v provozu přádelna bavlny. Janovice byly pro mnoho dochovaných dřevěných lidových domů z století, z nichž řada slouží jako soukromé Janovická náves s kaplí rekreační objekty, vyhlášeny vesnickou památkovou zónou. Přestože v seznamu památek jsou uvedeny jen dva srubové domy, s obvazy a pavlačemi: čp. 39 a 45, za pozornost stojí i další objekty, např. čp. 35 (s letop. 1825), čp. 46 (s letop. 1842), a to některé i s dalšími stavbami, jako jsou sýpky. Ve vsi stojí i zděné domy empírového typu: čp. 24 (s letop ve štítu), čp. 49 (s letop. 1826) či čp. 50 (s dřevěným štítem). Nově opravena byla na návsi kaple z roku 1931 spojená s hasičskou zbrojnicí. V okolí se dochovalo několik dalších drobných sakrálních objektů, opravených péčí Obecního úřadu v Kravařích, např. boží muka mezi Kravařemi a Janovicemi a podstavec kříže z roku 1843 při hlavní silnici. V Janovicích se zachovaly hezké ukázky lidové architektury 11

14 R A N É Kaplička v Raném Rané, malá osada ležící nedaleko Kravař pod vrchem Hamry, je poprvé doložena roku Z její historie je toho známo velmi málo, do roku 1848 patřila pod panství Horní Police. Pro velké množství dochovaných lidových obytných staveb z 19. století a dalších památek bylo Rané roku 1995 vyhlášeno vesnickou památkovou zónou. Mezi nejvýznamnější stavby, uváděné v seznamech kulturních památek, patří lidové roubené domy čp. 8, čp. 13 (dřevěná selská usedlost s letop. 1718), čp. 18, čp. 24 se sýpkou (s letop. 1854), čp. 26 s empírovým portálkem a čp. 29. Za pozornost stojí také objekty čp. 12 (s letop. 1887), čp. 16 (s letop. 1827) a čp. 27 (s letop. 1856). Ve středu osady stojí památkově chráněná čtvercová kaple z roku 1810, jež byla opravena péčí Obecního úřadu Kravaře, pod který Rané patří od roku V okolí vsi se nachází několik křížků, např. socha archanděla Michaela při silnici do Kravař, a božích muk. Zrenovovány byly také rybníčky na návsi, které nyní vhodně dokreslují malebný kolorit Rané. Zrekonstruováná kaple v nedalekých Sezímkách

15 J A B L O N N É V P O D J E T ù D Í Nejstarší město na Českolipsku, založené před rokem 1249 zřejmě Havlem z Lemberka a jeho ženou Zdislavou, těžilo z výhodné polohy na kupecké stezce do Lužice. Jeho význam podtrhuje mincovna působící zde do roku Původní románský kostel sv. Kříže, od roku 1457 kostel Panny Marie, spravovali do husitských válek cisterciáci, kteří provozovali pod patronací Zdislavy, paní na Lemberku, i špitál. Jeho pozůstatkem je v jádru raněgotická hřbitovní kaple sv. Volfganga, dnes využívaná jako smuteční síň. V městských hradbách stál původně dominikánský klášter s kostelem sv. Vavřince, založený kolem roku 1252 Zdislavou, jejíž ostatky jsou zde uloženy. Znovu postaven byl v letech podle vídeňského architekta J. Lucase von Hildebrandt, současná bazilika Minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy patří k nejvýznamnějším barokním památkám v celé oblasti. Berkové z Dubé, od poloviny 14. století majitelé města, vystavěli v letech na jeho okraji zámek Nový Falkenburk. Pachtové z Rájova, od roku 1718 noví majitelé, jej v roce 1759 rokokově přestavěli, dnes je využíván jako dětský domov. Město se často stávalo místem bojů, bylo vážně poškozeno, ohrožovaly ho požáry. Bývalý farní kostel postavený kolem roku 1770 sloužil po požáru jako pivovar, nyní se z něho buduje vyhlídková věž. V sousední faře po rekonstrukci našla v roce 1997 sídlo Správa Chráněné krajinné oblasti Lužické hory. Z dalších památek stojí za pozornost dochované části městských hradeb, jejichž rekonstrukce se připravuje, jednopatrový Zámeček Pachtů z Rájova, na náměstí nově opravená socha sv. Salvátora obklopená sochami českých patronů z roku 1686 či evangelický kostel z roku V seznamu památek Jablonného v Podještědí se uvádí i pět městských domů včetně opravené budovy radnice. Průčelí, oltář a hrob sv. Zdislavy v bazilice sv. Vavřince a sv. Zdislavy 13

16 S L O U P V â E C H Á C H Mariánský sloup Památky Sloupu v Čechách nereprezentuje pouze skalní hrad s poustevnou založený počátkem 14. století Ronovci. Také v podhradní obci se nachází velké množství pamětihodností, pro které byla roku 1995 vyhlášena vesnickou památkovou zónou. Sloup jako ves je poprvé zmiňována roku 1324, kdy je prvním historicky doloženým vlastníkem hradu Čeněk z Lipé, archeologické nálezy však svědčí o starším osídlení. V letech patřil hrad s obcí Berkům z Dubé a od roku 1427 je držel Mikeš Pancíř ze Smojna. V rukách Berků z Dubé (od roku 1471) již hrad neplnil rezidenční funkci, v 16. století jej vystřídal dnes již zaniklý berkovský panský dům (zámek) pod hradem. Do Bílé hory patřil Sloup a jeho panství protestantským Salhausenům. V dobách Jana Josefa Maxmiliána Kinského, tj. v letech , se obec stala významným průmyslovým střediskem; zaváděl zde výrobu nití, zrcadel, postavil kartounku a jiné podniky. Průmysl však na počátku 20. století upadl. K nejvýznamnějším památkám obce se řadí patrový barokní zámek z let , za autora projektu je považován Pietro Paolo Columbani. Objekt zdobený v průčelí sochami Antonína Brauna, synovce slavného Matyáše Bernarda Brauna, je včetně zámeckého parku s fontánou a sochou Neptuna od Josefa Maxe využíván jako domov důchodců. V sousedství zámku stojí staré budovy lesní správy a špitál z roku 1745, dnes nákladně opravený. Na konci chráněné aleje Kinských byla v letech postavena osmiboká hřbitovní kaple sv. Jana Nepomuckého. Kostel sv. Kateřiny vybudovaný v letech v barokním slohu, jehož oltář tvoří plastiky od A. Maxe, se v současné době opravuje. Při kostele stojí mariánský sloup z roku 1694, před barokní farou z roku 1786 je umístěna socha P. Marie Karlovské z 18. století. Významným sousoším, vytvořeným v dílně A. Brauna a nedávno zrestaurovaným, je Kalvárie z roku 1740 při náměstí. Kamenný most okrašluje dvojice soch: tradiční sv. Jan Nepomucký z roku 1715 a sv. Rozálie z roku 1832, další barokní sochy se nacházejí v okolí obce. V seznamu památek je devět lidových domů, jižně od obce však byl zcela zdecimován amfiteátr lesního divadla z roku

17 Kostel sv. Kateřiny Bývalý špitál Skalní hrad Sloup Î ë Á R Ves je uváděna již ve 14. století jako samostatné šlechtické sídlo, které ovšem beze stop zaniklo. Ves se stala součástí panství Bezděz. Přestože se ve Žďáru provozovala od 18. století mnohá řemesla, její rozvoj byl především spojován se zemědělstvím, a tak se zde dochovalo velké množství lidových staveb. Osada byla roku 1995 vyhlášena vesnickou památkovou rezervací a následně roku 1998 zapojena do státního Programu rozvoje venkova. Na podobě jednotlivých objektů se podílejí sami majitelé, většinou rekreanti, kteří s pečlivostí uchovávají jejich historický vzhled. V seznamu kulturních památek je uvedeno celkem 34 objektů lidové architektury z přelomu 18. a 19. století. Mezi ně se řadí například statek čp. 3 s branou v lidovém baroku z roku 1815, čp. 9 se schodištěm do jedné z komor, se sýpkou a ohradní zdí, čp. 10 se seníkem a stodolou, usedlost čp. 11 se stodolou a chlévy, čp. 13 se sousední kovárnou zbudovanou ve skále, čp. 17 spojené se stodolou, sýpkou, seníkem i výměnkem s ohradní zdí. I další žďárské usedlosti, např. čp. 21 a čp. 40, mají ve skále tesané prostory. Ve středu osady stojí barokní kaple zasvěcená Panně Marii z roku 1710, nyní nákladně opravená péčí Městského úřadu v Doksech, k němuž Žďár patří. Pod kaplí začíná skalní soutěska vedoucí do dolní části osady, kde najdeme romantické scenérie spojení obytných dřevěných domů s pískovcovými masivy. 15

18 F R D L A N T Hradu na čedičovém ostrohu nad řekou Smědou dominuje gotická válcová věž. Počátky hradu jsou kladeny asi do poloviny 13. století, ještě předtím zde bývala dřevěná tvrz, jejíž vznik se datuje k roku První psaná zmínka o Frýdlantu je z roku 1278, kdy Česká královská komora odňala hrad Ronovicům a prodala ho Biberštejnům. Ti po téměř tři sta let proměňovali svou državu v hospodářsky prosperující panství a zasloužili se o velkolepé rozšíření a opevnění hradního paláce. V roce 1558 získal Frýdlant Bedřich z Redernu. Tento rod na svých panstvích v Liberci a Frýdlantě podporoval zvláště tkalcovství, sklářství a důlní těžbu. Ve druhé polovině 16. století přistoupili Redernové ke stavebním úpravám hradu, které řídil italský stavitel Marko Spazzio di Lancio. Podílel se na vybudování kaple a nového renesančního zámku v předhradí. Po Bílé hoře zakoupil v roce 1622 zámek Albrecht z Valdštejna, vévoda frýdlantský, generalissimus císařských vojsk, za jehož vlády se panství říkalo terra felix, šťastná země. Po jeho zavraždění získal Frýdlant Matyáš Gallas, jeden z jeho zradivších generálů. Vláda Gallasů končí jejich posledním potomkem Filipem Josefem v roce 1759, podle závěti přešla panství spolu s erbem a predikátem na jeho synovce Kristiána Filipa z Clamu, který se po převzetí dědictví v roce 1770 nazýval Clam-Gallas. Clam-Gallasové byli milovníky a sběrateli umění, a tak se Frýdlant stal již v roce 1801 první památkou ve střední Evropě, kde byly bohaté sbírky zpřístupněny veřejnosti. Portrétní galerie Gallasů a Clam-Gallasů umístěná v rytířském sále a postava Albrechta z Valdštejna se staly velkým lákadlem. Ve druhé polovině 19. století uskutečnil Eduard Clam-Gallas velkolepou úpravu zámku, rozšířil ho o nové 16

19 tzv. kastelánské křídlo, v okolí byl vybudován rozsáhlý park s rybníkem. Po roce 1945, kdy přešel zámek do majetku státu, byla prohlídková trasa rozšířena o interiéry v renesančním zámku, o pánské a dámské pokoje s bohatým vybavením a v roce 1968 bylo zpřístupněno tzv. kastelánské křídlo. V 60. letech 20. století byla objevena a zrestaurována renesanční sgrafita z konce 16. století, naopak původní výmalba hradních interiérů byla postupně v tomto období zabílena a proměnou prošly také mnohé místnosti původní historické instalace. Od roku 1995 byly na hradním paláci realizovány rozsáhlé stavební, restaurátorské a konzervační práce. Citlivě byly zrestaurovány interiéry i exteriér hradní věže s původními renesančními omítkami, úprav se dočkaly také střechy a fasády hradního paláce. V letech byly obnoveny klasicistní výmalby a došlo i k některým reinstalacím sbírek do původní podoby, např. tzv. redernovské zbrojnice nebo koňských postrojů. Přitom došlo k mimořádnému nálezu renesanční výmalby datované rokem Expozice se rozšířila o zámeckou koupelnu a komoru s množstvím hygienických předmětů, v roce 1995 byla po náročném restaurování instalována velká sbírka dýmek a zpřístupněna funkční zámecká kuchyň s původním měděným nádobím. Od jara 2001 jsou nově zpřístupněny tři hostinské pokoje, chlapecký pokoj a služební místnost v zámeckém podkroví. V roce 2002 byla jako druhý prohlídkový okruh otevřena nová zbrojnice, podávající přehled o vývoji zbraní chladných i palných, vojenských, civilních a loveckých. Současná prohlídka nabízí návštěvníkům ve dvou prohlídkových okruzích na 70 instalovaných pokojů, chodeb a schodišť hradu a zámku a bohatě zdobenou zámeckou kapli. Frýdlant má svou hodnotou a díky své blízkosti hranic s Polskem a Německem charakter významného mezinárodního turistického místa. Ukázky bohatých interiérů frýdlantského hradu a zámku: renesanční kaple, rytířský sál, modrý salonek a expozice v dětském pokoji 17

20 S Y C H R O V Zámek Sychrov patří k nejmladším památkovým objektům v České republice. Původní barokní zámek vybudovaný v letech francouzskou rodinou Lamottů z Frintroppu získali roku 1740 Valdštejnové. Nejvýznamnější etapa v historii Sychrova je ovšem spjata s francouzským šlechtickým rodem Rohanů, kteří jej koupili roku Po pozdněklasicistní přestavbě následovala novogotická úprava, kterou svěřil kníže Kamil Rohan architektu Bernardu Grueberovi. Veškerá interiérová výzdoba zámku byla provedena výhradně českými řemeslníky (řezbář Petr Bušek, sklomalíř Jan Zachariáš Quast ad.). V zámeckých sbírkách se nachází největší středoevropská kolekce francouzské portrétní malby, tzv. rohanská galerie, zachycující nejenom členy rodu, ale i jejich příbuzné, příslušníky královské dynastie Bourbonů. Celý zámek obklopuje anglický park, jenž se stal v době svého největšího rozkvětu předlohou i pro vznik arboreta v Průhonicích. Sychrov a jeho okolí se staly rovněž zdrojem inspirace pro skladatele Antonína Dvořáka, který zde často pobýval u svého přítele, správce panství Aloise Goebla. Působení Rohanů na Sychrově bylo ukončeno konfiskací v roce 1945, po níž se stal zámek majetkem státu. V době činnosti Národní kulturní komise sloužil sychrovský zámek jako sběrna konfiskovaného a znárodněného mobiliáře řady šlechtických rodů, průmyslníků, církví apod. Od byl zpřístupněn i veřejnosti. Tehdejší prohlídková trasa obsahovala pouze čtyři interiéry, nainstalované většinou ze svozových materiálů. Postupně byla rozšířena na celé východní křídlo, k němuž v 70. letech 20. století přibyly interiéry jižního křídla s chodbou, a v roce 1978 byly zpřístupněny i pokoje severního zámeckého traktu; následující rok byla tato část opět uzavřena. Charakter jednotlivých místností neodpovídal původnímu funkčnímu určení a nerespektoval sychrovský kmenový mobiliář, neboť bylo v hojné míře využíváno svozového materiálu. Cílem tehdejší instalace bylo ukázat způsob bydlení na fiktivním šlechtickém sídle a zachytit spíše obecný vývojový sled. Zřejmě i z ideologických důvodů byla opomíjena unikátní rodová galerie, z níž byla vyinstalována necelá třetina. V roce 1989 zahájila Správa státního zámku Sychrov rozsáhlou reinstalaci objektu, jejímž cílem bylo uvést do souladu romantickou novogotickou podobu exteriérů se zámeckými interiéry za plného využití bohatého sychrovského mobiliárního fondu, který má z evropského hlediska ojedinělou platnost. Historickým těžištěm fondu je především tzv. rohanská portrétní galerie. Reinstalaci předcházelo zpracování studie o vývoji interiérů prvního patra zámku, opírající se o bohaté archivní materiály (autor Marie Pospíšilová). V letech probíhaly 18